Knihovna · Napoleonské války · Paměti seržanta Bourgogna

Ediční poznámka

Předloha

Překládali jsme z vydání Paula Cottina a Maurice Hénaulta (Paříž, Hachette 1910), které navazuje na první knižní vydání z roku 1898, a to z jeho přepisu ve francouzské Wikisource. Sporná místa jsme ověřovali na skenu tištěného vydání; jediné slovo, které v přepisu vypadlo na zlomu strany, jsme doplnili podle tisku.

Předmluvu a poznámky vydavatelů z roku 1910 nepřekládáme. Údaje o autorově životě, které z nich čerpáme, jsme převyprávěli vlastními slovy v úvodu a v doslovu. V textu zůstávají jen poznámky autorovy, označené (Pozn. aut.); všechny ostatní poznámky jsou naše. Vynechali jsme také dvě vydavatelská sic.

Česky vyšly Bourgognovy paměti roku 2017 v knize Jiřího Kovaříka Seržant Bourgogne. Válka s ohněm a zimou (Akcent, Třebíč). Náš překlad je pořízen nezávisle na ní, přímo z francouzské předlohy, a s poznámkovým aparátem je volně dostupný.

Jména

Ruská a polská místní jména uvádíme v běžné české podobě (Vilno, Možajsk, Borisov, Smorgoň); pruská města, jimiž armáda táhla na zpáteční cestě, zůstávají v německém znění, které autor znal (Gumbinnen, Insterburg, Wehlau), a jejich dnešní jméno uvádí poznámka. Bitvu, kterou Rusové nazývají podle vesnice Borodino, nazývá autor jako všichni Francouzi bitvou na Moskvě. Pruské Eylau je v češtině ustáleno jako Pruské Jílové.

Kde autor jméno osoby zkomolil a skutečná podoba je u ní samé doložena, píšeme ji správně a bez upozornění v textu: generál Compans (v rukopise Campans), Lanabère (Anabert), Pernety (Pernetty), Neigre (Nègre), Dąbrowski (Dombrowski). Totéž platí o zámku Finckenstein a o městě Heilsberg. Maršála Davouta píšeme jeho skutečným jménem, ne dobovým tvarem Davoust, a Napoleonova mameluka Roustama tak, jak ho uvádí česká literatura. Jména spolubojovníků, o nichž víme jen z Bourgogna, ponecháváme, jak je zapsal.

Vojenské názvosloví

Hodnosti a útvary napoleonské armády mají v češtině ustálené názvy a držíme se jich podle knihy Jiřího Kovaříka Napoleonův voják: kaprál, seržant, seržant-major, adjutant-major, vélita, tirailléři, flankéři, patrontaška. Francouzskou lieue překládáme jako míli; je to míra kolem čtyř kilometrů a autor ji užívá volně, spíš ve smyslu „asi hodina cesty“.

Polská a ruská slova, která autor zapsal po svém, ponecháváme v jeho zápise a kurzívou: koně tak v knize několikrát nazývá cognia. Vojenský slang je přeložen českým slangem a stojí kurzívou tam, kde ho kurzívou vyznačil autor. Písně, které vojáci zpívali, jsou přeloženy veršem.

Autorovy omyly

Bourgogne psal po letech a ne všechno si pamatoval přesně: mezi padlé u Borodina řadí generála, který tam vůbec nebyl, a zaměňuje dvorské tituly s vojenskými hodnostmi. Takové omyly ponecháváme v textu a skutečnost uvádíme v poznámce.

Dobový jazyk

Autor píše o Židech v Litvě a ve Východním Prusku, s nimiž se armáda na ústupu setkávala, s předsudky svého věku a svého prostředí. Nic z toho jsme nezmírnili ani nevypustili: jde o svědectví o tom, jak se o Židech tehdy mluvilo, a jeho úprava by byla falšováním pramene.

Aparát

Vysvětlivky provázejí první výskyt osoby, místa či reálie: kdo to byl a jakou měl funkci. Životní data uvádějí celá, ale nepředbíhají událostem, které autor sám vypráví v dalších kapitolách. O autorovi a vzniku knihy pojednává úvod, co se s ním stalo po roce 1813, líčí doslov na konci knihy.

Obrazová příloha

Obrazová příloha není součástí vydání z roku 1910; je přídavkem této edice a stojí pohromadě za textem. Všechna vyobrazení jsou volnými díly; jejich původ uvádí tiráž.

O překladu

Knihu přeložila umělá inteligence a text prošel kontrolním čtením a řadou strojových kontrol proti předloze. Rozhodnutí o přepisu jmen, o tom, co se vysvětluje a co ne, a o podobě vydání učinil vydavatel.