Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Cesta do Velkých Uher

Ediční poznámky

O Velkých Uhrách

Nadpis. Latinské invento se shoduje s facto, ne s Ungarie Magne; zpráva tedy říká, že Riccardus zjistil tu věc, nikoli že nalezl Velké Uhry. Ty našel Julián; Riccardus se tam nikdy nedostal.

Čtyři bratři, nebo dva? Text vypráví rozdělení druhé čtveřice dvakrát. Nejdřív se dva vracejí a dva pokračují, pak se ale titíž rozhodnou prodat dva ze svého středu, aby ostatní mohli dokončit cestu, a znovu se dělí na dva navrátilce a ostatní. Rozpor je v předloze a neodstraňujeme jej.

„nechtěli upustit od započaté cesty“. Předloha má volentes, tedy doslova „chtěli upustit“, což odporuje tomu, že titíž bratři vzápětí pokračují. Překládáme podle zjevně správného čtení nolentes.

Juliánův návrat. Text udává den — tři dny před svátkem svatého Jana Křtitele a druhý den po Vánocích — ale ne rok. Riccardova vlastní data vedou na rok 1236, část bádání klade návrat už ke konci roku 1235.

Dopis bratra Juliána

Kumánie. Vatikánský rukopis má na místě, kde Julián našel tlumočníka chánova listu, porušené čtení Carmania. Beda Dudík sám upozorňuje, že slovo je velmi vybledlé a těžko čitelné, že Hormayr má per Cumaniam a že by se dalo číst i Carniuntam. Ostatní rukopisy mají Cumania; překládáme tedy Kumánie.

Výkřik, který tu chybí. Nejcitovanější věta Juliánova dopisu — Oy res miseranda et omnibus stupenda!, tedy „Ó věc žalostná a pro všechny ohromující!“ — v rukopise, ze kterého překládáme, není. Má ji Hormayrova recenze a Dudík ji uvádí v poznámce jako variantu.

Šedesát hradů a tři vojska. Vatikánský rukopis má šedesát hradů ve Velkém Bulharsku a dělí tatarské vojsko na tři části; Hormayrova recenze má čtyřicet hradů a čtyři části. Držíme se čtení své předlohy.

„a tu nikdy nedobývali“. Předloha má nunquam, což odporuje kontextu, protože vojsko právě dorazilo k hranicím Rjazaně; jde nejspíš o zkomoleninu za nunc iam. Ponecháváme čtení předlohy.

Dopiska o šíření poplachu na konci Hormayrovy recenze, podle níž uherský král poslal spis akvilejskému patriarchovi, ten brixenskému biskupovi a tyrolskému hraběti s výzvou, aby jej rozeslali dál, je v této knize otištěna jako příloha.

List krále Bély IV.

List rok neuvádí, jen den. Novější bádání jej na základě vnitřních indicií klade na 11. listopadu 1247. Proti tomu stojí, že Béla v listu mluví o sňatku svého prvorozeného s Kumánkou jako o uskutečněném, a ten se klade až do roku 1253. V literatuře se proto objevují datace 1247, 1248, 1250, 1253 i 1254 a sám text chronologické vodítko nedává. Rozpor neodstraňujeme.

Fenicorum curiam. Edice čte „dvůr Fenických“, což nedává smysl; jako třetí z dvorů, u nichž Béla marně žádal o pomoc, se nabízí dvůr francouzský, tedy Francorum. V textu ponecháváme konjekturu, čtení edice uvádíme zde.

„pohany šlapeme po těch, kdo jsou církvi nevěrní“. Předloha má činný tvar conculcamus. Nabízí se i čtení trpné, conculcamur, tedy že víru v Bélově království pošlapávají pohané; držíme se čtení edice.

Bulhaři dvakrát. V prvním výčtu stojí Bulhaři na jihu, ve druhém na východě. Rozpor je v předloze.

Dopis Johancy Uherského

„a to tvrzení chtějí odvolat“. Předloha má volunt. Nabízelo by se číst nolunt, tedy že odvolat nechtějí, ale čtení předlohy dává dobrý smysl: Johanca po celý list hlásí nadějné zprávy o blízkém obrácení, stejně jako Riccardus o Velkém Bulharsku a o Mordvinech.

„celá saracénská učenost“. Předloha má porušené peritis. Nabízí se konjektura perfidiam, tedy „bezvěrectví“, což by dávalo lepší smysl a čemuž odpovídá i tvar totam; ponecháváme však čtení bližší předloze.

„jak pokřtění, tak nepokřtění“. Předloha má nos, zjevně za non.

Čtyři kněží, nebo dva? Siburský soudce žádá dva ze čtyř latinských kněží, ačkoli Johanca o kus výše píše, že v Baškirii zůstali jen dva — on a Vilém Angličan. Rozpor je v předloze.

Pokřtění, nebo ne? Tatarští soudci Baškirů jsou nejprve označeni za nepokřtěné, později je řeč o „našem křesťanském soudci Baškirů“. Rozpor je rovněž v předloze; vysvětlit jej lze tím, že mezitím víru s radostí přijali.