Knihovna · Soumrak starého světa · Ve světové válce

Ediční poznámka

Popisuje, jak tato edice vznikla a podle jakých pravidel.

Předloha

Překládáno z německého vydání Ottokar Graf Czernin, Im Weltkriege, Ullstein & Co., Berlín a Vídeň 1919, podle exempláře druhého vydání (na titulním listu „Zweite Auflage“). Dílo je volné.

Překlad je úplný: zahrnuje autorovu předmluvu, všech dvanáct kapitol a všech sedm příloh, tedy diplomatické listiny, protokoly a projevy, které Czernin připojil na konec. Nepřejímá se analytický obsah původního vydání ani jeho jmenný rejstřík.

Jak se překládalo

Překládalo se z obrazů stránek skenu, nikoli ze strojového přepisu. Přepis Ullsteinova vydání je rozsypaný — čte například wahnsimrge tam, kde stojí wahnsinnige — a překlad pořízený z něj by jeho chyby tiše dědil.

Text vznikal po dávkách, zhruba po kapitolách, a každá dávka se porovnávala s obrazem stránky. Ve sporných místech rozhodoval sken.

Anglické vydání (In the World War) sloužilo výhradně jako síto na vypadlé věty, nikdy jako autorita nad zněním. Kde se anglické vydání a německá předloha rozcházejí, rozhoduje předloha.

Konec strany se nepřekládal, dokud nebyla přečtena hlava strany následující. Věta rozťatá zlomem strany se v češtině čte hladce i tehdy, je-li přečtena špatně, a žádná revize ji nenajde; odhalí ji jen srovnání se skenem. Po tomto pravidle klesl podíl vadných přechodů ze 11,4 % na 5,6 %.

Aparát

Poznámek pod čarou je 212. Sedm z nich je Czerninových vlastních — patří k původnímu vydání a jsou jako autorovy označeny.

Zbylých 205 je ediční přídavek. Většinu tvoří personální poznámky u prvního výskytu jména; zbytek vysvětluje místa, dobové pojmy a reálie. U míst se u prvního výskytu uvádí dnešní jméno.

Poznámka doplňuje, co autor vynechal, a nechává to působit. Nekomentuje a nevynáší rozsudek. Co z doplněného plyne, zůstává na čtenáři.

Nedá-li se výklad rozdělit do poznámek, vysouvá se do edičního doslovu. Takto jsou zařazena dvě místa kapitoly X (s. 298 a 319), nesoucí dobový rasový slovník.

Cizojazyčné obraty

Czernin psal pro čtenáře, který latinu a francouzštinu měl, a cituje v nich bez překladu — od obratů jako vis maior nebo conditio sine qua non až po celá souvětí, například hlášení Skrzyńského z Montreux nebo výrok britského námořního důstojníka o výstřelu z děla.

Český překlad je proto doplněn v hranaté závorce přímo za cizí větou. Hranatá závorka je v celé edici znakem edičního vstupu, takže je na první pohled zřejmé, co není autorovo. Taková míst je 59.

Nepřekládají se obraty, které čtenáře nezastaví — ad hoc, de facto, status quo, deus ex machina, fair play — ani vlastní jména, jako je pruský řád Pour le mérite.

Jména

Ottokar Czernin na obálce i v textu.
Maďarská jména v maďarské grafice: István Tisza, Sándor Wekerle.
Křestní jména panovníků a arcivévodů se počešťují: František Josef, František Ferdinand, Karel Schwarzenberg, arcivévoda Albrecht Württemberský.
Ruská a ukrajinská jména se přepisují z cyrilice, ne z německé transliterace: Medwjedew → Medvěděv, Satonski → Zatonskij (německé S = З), Schachrai → Šachraj, Kameneff → Kameněv.
Jména plavidel se nepřekládají: „Záhřeb“ → Zagreb.

Jméno, které předloha tiskne v podobě, již se nepodařilo ztotožnit s žádným jiným tvarem, zůstává tak, jak je. Identifikovaná podoba stojí ve vysvětlivce. Takto je veden sir Allwyn Fellown (Ailwyn Edward Fellowes), Poklewski (Stanislav Poklevskij-Kozell), Lewicky (Mykola Levyckyj) a Vasilko (Mykola Vasylko).

Jméno, které se ztotožnit nepodařilo vůbec, se ponechává a do aparátu nevstupuje. Platí to pro Mandazescu (s. 118), Tresnea Crecianu (s. 135) a Pădureni (s. 359). Vysvětlivka, která by řekla „nevíme, kdo to je“, čtenáři nic nedává.

Místopis

Vžitý český tvar, jinak tvar předlohy. Česky tedy Terst, Gorice, Rijeka, Lvov, Dvinsk, Ploješť, Krajina, Sáva; podle předlohy Pola, Cattaro, Bozen, Pleß. Dnešní jméno se uvádí ve vysvětlivce u prvního výskytu.

Příloha I, Londýnská smlouva, je celá v nomenklatuře předlohy. Nomenklatura diplomatického dokumentu je součástí dokumentu; dvacet názvů bylo proto převedeno zpět.

`Ungarn`: stát uherský, národ maďarský

Uherský pro stát, instituce, armádu a vládní politiku; maďarský pro národ, jazyk a nacionální politiku. Nejlépe to ukazuje místo na s. 185: o Tiszovi se tam píše: „Dokonce ani připojení Rumunska k Uhrám nechtěl, protože by se tím oslabil maďarský živel v Uhrách.“

Co se opravuje a co ne

Autorovy vlastní omyly se neopravují, nýbrž označují. Czernin připisuje vyprávění o karikatuře krále Ferdinanda králi Carolovi, který však zemřel 10. října 1914, v týž den, kdy Ferdinand nastoupil na trůn (s. 112). Text zůstává, vysvětlivka říká, že nesedí.

Nejednoznačnost, kterou má i předloha, se nerozhoduje za autora. Na s. 118 se „jehož vydání“ v češtině váže ke Cătărăuovi, ačkoli vydat lze jen toho zatčeného — německé dessen Auslieferung má ale tutéž nejednoznačnost a Czernin ji sám neřeší.

Nálezy typu „tenhle termín je v knize nejednotný“ se neopravují bez předlohy. U pěti navržených dvojic termínů se při ověření na skenu ukázalo, že kolísá sám Czernin.

Emendace je v celé knize jediná. Na s. 399 stojí „tajemník mírové delegace Leo Karachou“; jde o Lva Karachana. Zásah je zde zaznamenán.

Opravuje se jen to, co je chybou této edice, ne předlohy. Takto byly čtyři místa uvedena zpět do souladu s předlohou: Dybbøl → Düppel, „u Ausculi“ → „u Ascula“, a Chelm, psaný v překladu třemi způsoby, sjednocen na Cholm.

Sazba

Proložení osobních jmen uvnitř reprodukovaných listin se nepřevádí na kurzivu. Je to sazečská konvence Ullsteinova vydání, ne autorův důraz.

Obrazová příloha

Ullsteinovo vydání nemá ani jedinou ilustraci. Vše, co čtenář najde v obrazové příloze, je přídavek této edice, a proto tabule zůstávají pohromadě ve vlastní příloze a nerozsazují se do kapitol. U každé je uveden původ a licence.