Knihovna · Třicetiletá válka · Deník z třicetileté války

II. Dolní Sasko a válka s Dánskem (1623–1627)

Příštího jara jsme vtáhli do Hesenska a Brunšvicka. Dobyli jsme pevný dům Berlepsch a také zámek Friedland, míli od Göttingenu, kde proti nám ležel vévoda Kristián Brunšvický se svou armádou, a před jeho zraky jsme je ostřelovali děly a dobyli je. Čtvrtého dne poté vévoda opustil Brunšvicko a obrátil se k Vezeře a do Vestfálska, kde jsme jej pak dnem i nocí pronásledovali. Zastihli jsme jej sice na různých průsmycích, ale nemohli jsme jej přinutit ke střetnutí až na Lonnerbruch neboli Lonnerheide.¹ Tam jsme na sebe z obou stran silně udeřili, a zvláště bylo 1000 pěšáků ze všech pluků vysláno s generálmajorem von Schaumbergem, k nimž jsem byl odvelen i já. Po naší pravé ruce stál takzvaný černý, neboli Harmerstorfův pluk, po levé ruce však s námi a vedle nás velených vojsk knížecí holštýnský pluk, a narazili jsme na nepřátelskou pěchotu, kde jsem získal praporec. Po tomto střetnutí, které netrvalo příliš dlouho, nepřítel se nakonec dal na útěk, a my jsme tím získali pozoruhodné vítězství. Po tomto slavném a pozoruhodném vítězství, v němž bylo zajato několik generálů a plukovníků a také knížata, hrabata a páni, jsme několik dní leželi na bojišti. Po těchto událostech jsme vytáhli proti Mansfeldovi, který ležel ve Východním Frísku a u Emdenu se sem a tam uchyloval na bezpečná místa a zatopil zemi vodou, takže se k němu nedalo dobře dostat. Když přišla zima, byli jsme rozloženi do kvartýrů sem a tam v Hesensku.

Po skončení těchto kvartýrů jsme opět vytáhli do Höxteru nad Vezerou a dále do Holzmindenu do Brunšvicka, kde u Hameln ležel dánský král. Když jsme se k tomu kraji blížili, obrátil se zmíněný dánský král zpět se svou armádou do stiftu Verden. Nato jsme dobyli a obsadili Hameln a Rinteln, stejně jako Münden, a také Stolzenau. Poté jsme se přiblížili k Nienburgu nad Vezerou, oblehli jej, a po dobrých šarvátkách, při nichž byl můj major Peter Ernst von Wodi při výpadu střelen skrz rameno, jsme odtáhli a byli rozloženi sem a tam po městečkách v Brunšvicku. Když jsme dobyli Pattensen,² byli jsme tam uloženi se Schmidtovým plukem, to jest plukem mého plukovníka, a s plukem pana von Gera, spolu se třemi rotami jízdy. V městě jsme nic nenalezli, nýbrž jsme si museli všechen proviant opatřovat na venkově, a nepřítel nás pěkně vyčkával, jak se vévoda Friedrich Altenburský a generál jízdy Obentraut³ s několika tisíci muži nacházeli nedaleko našeho kvartýru, hned u Hauberu. Jakmile byl Tilly naším plukovníkem o tom zpraven, vyrazil s několika tisíci muži ve velkém spěchu proti nepříteli a zaútočil na něj tak, že zmíněný vévoda Friedrich Altenburský spolu s generálem Obentrautem zůstali mrtvi na bojišti. My, kteří jsme byli odveleni s 1000 muži, jsme byli posláni zpět do kvartýrů do Pattensenu a oba mrtvé generály jsme vezli s sebou v kočáře generála Tillyho a uložili je v kostele, dokud nebyli odvezeni dále do Hamelnu, kde byl náš hlavní kvartýr.

Po těchto zimních kvartýrech jsme šli do Hesenska a dobyli jsme ztečí Geismar, Grebenstein⁴ i Münden na Werře. Poté jsme se obrátili k Göttingenu, formálně jej oblehli, a šlo to tvrdě, a já jsem jako desátník po celé obléhání musel zastávat místo poručíka majorova, což přineslo velkou námahu a nebezpečí. Po šestitýdenním obléhání jsme však město dostali, přičemž jsem byl střelen do kolena a seknut do ruky. Po dobytí tohoto místa jsme zamířili k Northeimu, kam také dorazil dánský král se svou armádou a až do večera se šarvátkoval s našimi jezdci, kteří přešli vodu Rhume. Pak jsme se stáhli zpět k Göttingenu a usadili se na jednom vrchu. Když však náš generál zjistil, že se král z Northeimu odebral na Eichsfeld, šli jsme mu v patách, až zpět do Brunšvicka, kde jsme jej s 3000 velenými mušketýry, mezi nimiž jsem byl také já, a s převážnou částí jízdy zastihli nedaleko Gandersheimu⁵ v jeho zadním voji neboli retroquardi, napadli jej a zahnali na útěk. Ten se ve velkém zmatku stáhl za armádou k Lutteru. Druhého dne zrána jsme se opět zvedli a pronásledovali nepřítele až k Lutteru, kde jsme jako pluk mého plukovníka Schmidta měli mezi pěchotou avantgardu. Po dlouhém boji jsme nepřítele zcela porazili a dobyli i zámek Lutter. Poté jsme šli za nepřítelem dále do Salzgitteru, který jsme dobyli a obsadili, a odtud jsme vtáhli do hrabství Hoya, kde jsme dobyli pevnost Hoya, rovněž Pleckhete a město Verden. Po těchto událostech jsme šli do zimních kvartýrů, když byl náš pluk přeložen do Dolního Hesenska.

Po skončení tohoto kvartýru jsme opět vytáhli do pole a šli proti králi dánskému, a nejprve jsme dobyli Northeim. Po dobytí tohoto pevného místa a pevnosti jsme šli dále k Labi a proti Holštýnsku. Dány, kteří měli pod Boizenburgem pěkný lodní most přes Labe a nadmíru silnou a dobře vystavěnou hlavní šanc, jsme oblehli a jednou v noci jsme také ztečí učinili poplach a zaútočili, aby můj plukovník, svobodný pán von Cröde,⁶ který s 1000 mušketýry a 500 jezdci přešel hodinu nad Boizenburgem přes Labe, hned zaujal postavení. Tím přešlo ještě před úsvitem několik tisíc jezdců naší jízdy tam přes Labe, vypudilo nepřátelské oddíly, které stály nad Boizenburgem, a pronásledovalo je kolem zmíněného města. Proto nepřítel, který už nehodlal déle vytrvat, ve velkém spěchu vytáhl, opustil zmíněnou hlavní šanc spolu s pěkným lodním mostem přes Labe a ve velkém zmatku se stáhl do Holštýnska. My jsme však téhož dne ještě s převážnou částí armády pěšky prošli zmíněnou hlavní šancí a přes lodní most, Boizenburg hned oblehli a po několika dnech dobyli. Odtud jsme pak táhli k Lauenburgu (Sasko-Lauenburg) a dobyli jsme i jej; potom jsme postoupili dál do Holštýnska a dobyli Itzehoe a Elmshorn.⁷ Odtud jsme se přesunuli před pevnost Breitenburg, oblehli ji a dobyli ztečí. Po tomto dobytí jsme táhli dále na Rendsburg, kde jsem se stal majorským poručíkem,⁸ a toto město se zámkem jsme po čtrnáctidenním obléhání rovněž dobyli. Odtud jsme se od vévody frýdlantského odpoutali a u Lauenburgu jsme přešli přes tamní postavený lodní most a vyrazili na arcibiskupství brémské; přímou cestou jsme pochodovali ke Stade. Na míli před Stade nás v jednom průchodu zdržel velitel Morgan.⁹