Knihovna · Třetí říše a druhá světová válka · Paměti vojáka

I. RODINA A MLÁDÍ

Šedé číslice v textu označují strany německého vydání (Neckargemünd 1960), podle nichž se citují odkazy a rejstříky.

Časně ráno v neděli 17. června 1888 jsem spatřil světlo světa v Chełmně nad Vislou. Mým otcem byl nadporučík Pomořanského mysliveckého praporu č. 2 Friedrich Guderian, narozený 3. srpna 1858 v Groß-Klonii v tucholském okrese. Matka Clara, rozená Kirchhoffová, se narodila 26. února 1865 v Niemczyku v chełmińském okrese. Oba dědové byli statkáři, a pokud jsem řadu svých předků dokázal zjistit, působili jako hospodáři nebo právníci ve Warthegau¹, v Západním nebo Východním Prusku. Otec byl v nejbližším příbuzenstvu prvním aktivním důstojníkem.

Dne 2. října 1890 jsem dostal bratra Fritze.

Vojenská dráha zavedla otce roku 1891 do Colmaru v Alsasku, kde jsem od šesti let chodil do školy, až byl v prosinci 1900 přeložen do Saint-Avold v Lotrinsku. Protože v tom městečku nebyla vyšší škola, museli rodiče oba syny dát z domu. Skromné majetkové poměry rodičů spolu s přáním obou synů stát se důstojníky vedly k tomu, že pro další výchovu padla volba na kadetní sbor. A tak jsme byli s bratrem 1. dubna 1901 přijati do kadetní školy v Karlsruhe v Bádensku, odkud jsem byl 1. dubna 1903 převeden do Hlavního kadetního ústavu v Groß-Lichterfelde u Berlína. O dva roky později mě tam bratr následoval. V únoru 1907 jsem tam složil maturitu. Na své představené z těch let dospívání mohu vzpomínat jen s největší vděčností a úctou. Výchova v kadetním sboru byla jistě vojensky přísná a prostá. Spočívala však na dobrotě a spravedlnosti. Vyučování dávalo podle osnov reálného gymnázia přednost živým jazykům, matematice a dějepisu. Dalo nám dobrý základ do života a v ničem nezaostávalo za vyučováním na obdobných civilních ústavech.

Heinz Guderian jako poručík, 1908
autor neznámý · volné dílo

V únoru 1907 jsem byl jako praporčík zařazen k Hannoverskému mysliveckému praporu č. 10 v Bitche v Lotrinsku, jehož velitelem byl do prosince 1908 můj otec. Díky této šťastné okolnosti jsem si po šesti letech v kadetním sboru mohl ještě jednou užít otcovského domu. Po absolvování válečné školy v Metách od dubna do prosince 1907 jsem byl 27. ledna 1908 povýšen na poručíka s patentem z 22. června 1906. Prožil jsem pak až do začátku první světové války šťastná poručická léta. Dne 1. října 1909 se náš myslivecký prapor vrátil do své domovské země, provincie Hannover, a do své dřívější posádky Goslaru v Harcu. Tam jsem se

12

zasnoubil s Margarete Goerne, svou milou ženou, která mi od svatby 1. října 1913 zůstala věrnou životní družkou a sdílela se mnou radost i žal dlouhé, proměnlivé a ne vždy snadné vojenské dráhy.

Naše mladé štěstí přerušilo náhle vypuknutí války 2. srpna 1914 a po čtyři roky jsem svou ženu a mezitím narozené děti vídal jen při příležitosti krátkých dovolených. Dne 23. srpna 1914 nám Bůh daroval syna Heinze Güntera, po němž 17. září 1918 následoval druhý syn Kurt.

Guderian za světové války, před rokem 1918
autor neznámý · volné dílo

Na začátku války zemřel můj milý otec, který po těžké operaci musel v květnu 1914 odejít do výslužby a nebyl už schopen polní služby. Ztratil jsem v něm svůj lidský i vojácký vzor. Matka ho přežila o více než šestnáct let. Odešla od nás v březnu 1931 po životě plném dobroty a lásky.

Po příměří roku 1918 jsem působil v Pohraniční ochraně Východ, nejprve ve Slezsku, potom v Pobaltí. Moje vojenská dráha je v jednotlivostech patrná z životopisu připojeného v příloze. Vyplývá z něj, že jsem až do roku 1922 sloužil střídavě u útvarů a v generálním štábu, měl jsem převážně pěchotní průpravu, ale díky přidělení k Telegrafnímu praporu č. 3 v Koblenzi a díky nasazení v radiotelegrafii v prvních měsících první světové války jsem mohl nasbírat jisté znalosti, které mi v letech následujících měly přijít vhod při budování moderní zbraně.

13