Staré texty

Knihovna · Třetí říše a druhá světová válka · Paměti vojáka

VIII. VÝVOJ TANKOVÉ ZBRANĚ OD LEDNA 1942 DO ÚNORA 1943

Šedé číslice v textu označují strany německého vydání (Neckargemünd 1960), podle nichž se citují odkazy a rejstříky.

251

Po převzetí vrchního velení nad pozemním vojskem v prosinci 1941 začal Adolf Hitler ve zvýšené míře věnovat se zbrojně technickému vývoji pozemního vojska. Tankovému vojsku věnoval svůj zvláštní zájem.

Následující data pocházejí zčásti ze záznamů bývalého hlavního vedoucího služby1 Saura2, spolupracovníka ministra pro zbrojení a válečnou výrobu Alberta Speera3. Dokazují Hitlerovu horlivost pohánět vývoj vpřed, vrhají však také světlo na jeho těkavou povahu, a zasluhují proto zájem.

Jak již bylo zmíněno, navštívili v listopadu 1941 rozhodující konstruktéři, průmyslníci a důstojníci Zbrojního úřadu pozemního vojska mou tankovou armádu, aby si na místě a na základě čerstvých válečných zkušeností proti silnějšímu ruskému tanku T-34 ujasnili opatření, která by nám opět pomohla k technické převaze nad Rusy.

Myšlenka frontových důstojníků postavit kopii ruského T-34, aby se nejrychlejším způsobem zlepšila neobyčejně nešťastná situace německého tankového vojska, nenašla u konstruktérů ohlas. Rozhodující pro to byla patrně méně marnivost vynálezce než nemožnost napodobit s potřebnou rychlostí podstatné součásti T-34, zvláště jeho hliníkový dieselový motor. Také v legování oceli jsme byli omezením surovin proti Rusům znevýhodněni.

Dospělo se následkem toho k řešení provést již dříve započatou konstrukci „Tigera“, tanku o hmotnosti asi 60 t, a kromě toho navrhnout lehčí typ, který byl pokřtěn „Panther“, o hmotnosti mezi 35 a 45 t. Dne 23. ledna 1942 byl tento návrh předložen Hitlerovi.

Při tomto přednesu nařídil Hitler zvýšit tankovou kapacitu německého průmyslu na 600 kusů za měsíc. V květnu 1940 činila naše kapacita — všechny typy sečteny — měsíčně 125 kusů4. Zvýšení výkonu průmyslu ve výrobě jednoho z nejdůležitějších bojových prostředků bylo tedy v průběhu téměř dvou válečných let pozoruhodně nepatrné, důkaz, že ani Hitler, ani generální štáb si nebyli dostatečně vědomi významu tanku pro naše vedení války. Na tom nezměnily nic ani velké úspěchy tankového vojska v letech 1939–41.

Při přednesu 23. ledna 1942 vyšel najevo názor Hitlera, který mu stále znovu činil zábrany v technickém vývoji jako v taktickém

252

…a operačním použití tanků: domníval se, že granát s dutou náloží, který měl být u dělostřelectva nově zaveden a který vykazoval zvýšenou průraznost proti tankům, sníží v budoucnosti hodnotu tankové zbraně značně. Domníval se, že kdyby se tento vývoj měl stát skutečností, mohl by mu čelit zmnoženým dělostřelectvem na samohybných lafetách, a chtěl k tomu použít tankové podvozky. Požadoval proto při přednesu 23. ledna 1942, aby byl tento vývoj zahájen.

Dne 8. února 1942 zahynul říšský ministr pro zbrojení a válečnou výrobu dr. Todt při leteckém neštěstí. Byl nahrazen Speerem.

V březnu byly firmě Krupp a profesoru Porschemu5 zadány zakázky na konstrukci tanků o hmotnosti 100 t. Vývoj měl být zrychlen tak, aby zkušební tanky mohly být předvedeny na jaře 1943. Aby bylo možno vývoj tanků zrychlit, bylo zapotřebí více konstruktérů; aby se získali, byl v automobilkách zastaven vývoj civilních typů.

Dne 19. března 1942 hlásil Speer Vůdci, že do října 1942 bude hotovo 60 Porsche-Tigerů a 25 Henschel-Tigerů a že do března 1943 bude možno disponovat dalšími 135 Tigery, celkem tedy 220 Tigery — pokud všechny zůstanou připraveny k použití!

Důstojníci při prohlídce tanku Tiger I, 1943

Důstojníci při prohlídce tanku Tiger I, 1943
Wiesebach, Bild 101III-Wiesebach-152-14A · CC BY-SA 3.0 de

V dubnu vznesl Hitler požadavek na konstrukci protipancéřových granátů pro 8,8 cm a 7,5 cm kanóny Tigerů a Pantherů. Byly předvedeny první zkušební Tigery firem Henschel a Porsche.

V témže měsíci se Hitler zřejmě zabýval myšlenkou expedice proti Maltě, neboť vznesl požadavek na 12 Panzerů IV s 80mm čelním pancéřováním pro útok na ostrovní pevnost. Později se však o tomto velmi potřebném záměru už nic neslyšelo.

V květnu 1942 schválil Hitler konstrukci „Panthera“ podle návrhu firmy MAN a udělil zakázku na stavbu železničních vozidel pro transport nejtěžších tanků. Produkce útočných děl měla být zvýšena na 100 kusů a produkce Panzerů III na 190 kusů měsíčně.

V červnu 1942 zaměstnávala Hitlera starost, zda pancéřování postačí. Nařídil zesílení čelních pancířů u Panzeru IV a u útočného děla na 80 mm a prohlásil, že není jist, zda čelní pancéřování nového „Panthera“ s 80 mm bude na jaře 1943 ještě dostatečné. Nařídil následkem toho zkoumat, zda je proveditelné zesílení pancíře na 100 mm, a požadoval zesílit na 100 mm alespoň všechny svislé části. U „Tigera“ nechal zkoumat zesílení čelního pancíře na 120 mm.

Při přednesu dne 23. června 1942 byly pro květen 1943 odhadnuty tyto výrobní počty:

obrněný průzkumný vůz na základě starého Panzeru II 131 kusů
Panther 250 kusů
Tiger 285 kusů

253

Hitler byl s tímto programem velmi spokojen. Přál si zrychlený vývoj vzduchem chlazeného dieselového motoru pro tanky — přání, které vyslovil už generál Lutz v roce 1932, které se však, co se chlazení vzduchem týkalo, vyplnilo jen u malého tanku I firmy Krupp.

Hitler přešel dále k zásadním otázkám stavby tanků a přisvědčil zásadám, které mu byly předneseny: že při stavbě tanků je v první řadě důležitá nejtěžší výzbroj, ve druhé řadě velká rychlost a ve třetí řadě těžké pancéřování.

Ale v jeho hrudi sídlily dvě duše6, neboť se domníval, že těžké pancéřování je přece nezbytně nutné. Pak jeho fantazie zabloudila do gigantických rozměrů. Inženýři Grote7 a Hacker8 obdrželi zakázku na konstrukci obřího tanku o hmotnosti 1 000 t.

Pro rozpracovaný Porsche-Tiger, byl nařízen 100mm pancíř dna a jako výzbroj se volitelně počítalo s 15 cm kanónem L 379 nebo 10 cm kanónem L 70. Profesor Porsche přislíbil dodání prvních vozidel svého jména k 12. květnu 1943.

Dne 8. července 1942 měla být první rota Tigerů zrychleně připravena pro nasazení u Leningradu. Dne 23. července, tedy o 15 dní později, změnil Hitler své rozhodnutí a požadoval, aby Tigery byly nejpozději v září připraveny k frontovému nasazení ve Francii. Zřejmě se tehdy již obával větších vylodění západních mocností.

Ke zlepšení starých Panzerů III nařídil Hitler jejich přezbrojení 7,5 cm kanónem L 24. Rozšíření tankové kapacity mu leželo na srdci. V témže přednesu však znovu hrála velkou roli otázka samohybných lafet na tankových podvozcích, ačkoli jejich zmnoženou výrobou musela být tanková produkce omezena.

V srpnu 1942 dal Hitler zjišťovat, v jaké lhůtě může být do Tigera zabudován dlouhý 8,8 cm kanón. Měl vykazovat průraznost pancíře 200 mm. Nařídil vybavit Panzery IV přicházející do opravy dlouhými hlavněmi, aby se tak zvýšil jejich výkon.

V září 1942 byl sestaven nový výrobní program, podle něhož měly být do jara 1944 dosaženy tyto výrobní číslice:

Leopard10 (lehký průzkumný tank) 150 kusů
Panther 600 kusů
Tiger 50 kusů
tanky celkem 800 kusů
útočná děla 300 kusů
lehké samohybné lafety 150 kusů
těžké samohybné lafety 130 kusů
nejtěžší samohybné lafety 20 kusů
dělostřelectvo na tankovém podvozku 600 kusů

254

Aby se tanková produkce příliš nepoškodila, bylo nařízeno vyrábět samohybné lafety z nezušlechtěné oceli. Přesto bylo jasné, že se těžiště produkce znepokojivě přesouvá z tankové výroby na dělostřelectvo, to jest od útoku k obraně, a to k obraně s nedostatečnými prostředky — neboť už v tomto okamžiku byly vznášeny stížnosti vojska, že samohybné lafety na základě Panzeru II a českého tanku 38 t11 nedostačují požadavkům.

Při rozmluvě o Porsche-Tigeru vyslovil Hitler, že tento tank považuje pro jeho elektrický pohon a vzduchem chlazené motory za zvlášť vhodný pro Afriku, že však jeho akční rádius s pouhými 50 km je nepřijatelný a musí být zvýšen na 150 km. S posledním požadavkem měl nepochybně pravdu, měl být ovšem vznesen už při prvním konstrukčním návrhu.

Rozpravy ze září stály již pod dojmem těžkých bojů o Stalingrad a ve Stalingradu. Uvažovalo se o zlepšení útočných děl. Měla dostat dlouhý 7,5 cm kanón L 70 a 100mm čelní pancíř. Do útočných děl nebo Panzerů IV měla být zabudována těžká pěchotní děla. Rozestavěný Porsche-Tiger, měl být zčásti propracován jako útočné dělo, to jest bez otáčivé věže, s dlouhým 8,8 cm kanónem a s 200mm čelním pancířem. Uvažovalo se o zabudování 21 cm moždíře do tohoto tanku.

Nepochybně nebyly naše tehdejší tanky zbraní pro boj v ulicích; přesto bylo nesprávné neustále nařizovat konstrukční změny do běžící produkce a vytvářet tím nespočet rozličných typů s ještě větším počtem náhradních dílů. Opravy tanků v poli se tím staly neřešitelným problémem.

Září 1942 přineslo také první nasazení „Tigerů“.

Stará válečná zkušenost z první světové války říkala, že při nasazení nových bojových prostředků je třeba se obrnit trpělivostí tak dlouho, dokud nejsou zajištěny masová produkce, a tím i masové nasazení. Už v první světové válce nasadili Francouzi a Angličané své tanky předčasně v malých skupinách a připravili se tím o velký úspěch, který byl jinak očekávatelný. Vojenská odborná kritika tuto chybu zjistila a vytkla. Já sám jsem o tom často mluvil a psal. Hitler o tom věděl. Přesto hořel touhou vyzkoušet ten velký trumf.

Určil úplně podružný úkol, totiž místně omezený útok v úplně nevhodném terénu: bažinaté lesy u Leningradu, v nichž těžké tanky mohly postupovat jen v koloně po jednom po průsecích, a jely tak přímo před hlavně protitankových děl, postavených přirozeně také u cest. Těžké ztráty, jimž se dalo předejít a prozrazení tajemství, a tím i budoucích překvapení, byly následkem. Zklamání bylo tím větší, že útok ztroskotal na nepřízni terénu.

255

V říjnu byla tanková produkce ve prospěch výroby útočných děl dále znevýhodněna tím, že byla nařízena stavba útočných děl na podvozku Panzeru IV s dlouhým 7,5 cm kanónem L 70 a na podvozku Panthera s dlouhým 8,8 cm kanónem L 71. Dále bylo 40 až 60 těžkých pěchotních děl posazeno na podvozky Panzeru IV. Hitler uvažoval nadto o montáži moždířů na podvozky Panzeru IV a o jejich vybavení zkrácenou hlavní a minovými granáty.

Jakkoli zajímavé všechny tyto konstrukce mohly být, ve výsledku všechny ukrajovaly z výroby našeho tehdy jediného použitelného bojového tanku, totiž Panzeru IV, jehož produkce dosáhla v tomto měsíci poprvé vpravdě skromného čísla 100 kusů. Ale nebylo toho dost: ze strany ministerstva zbrojení byl učiněn návrh stavět vedle plánovaného Leoparda i Panthera jako průzkumné vozidlo. Naštěstí k tomu nedošlo.

Úplně v protikladu k těmto bludným cestám ve stavbě tanků vyslovil Hitler správný názor, že pro Tigera je dlouhý 8,8 cm kanón se svou plochou dráhou střely důležitější než těžký kalibr s malou počáteční rychlostí. Tankový kanón musí v první řadě sloužit boji proti nepřátelským tankům, a před tímto hlavním úkolem musí všechny podružné zájmy ustoupit.

V listopadu Hitler požadoval a dosáhl zvýšení produkce Tigerů z 13 na 25 kusů za měsíc. Už listopadová výroba vykázala číslici 25. Produkce útočných děl dosáhla poprvé 100 kusů.

Nové debaty o otázce nasazení tanků vznikly na začátku prosince 1942. Hitler byl upozorněn, že rozdrobené nasazení Tigerů přináší velké nevýhody. Vyslovil nyní názor, že na východě je rozdrobené nasazení přiměřené, zatímco v Africe se musí dojít k nasazení soustředěnému. Odůvodnění tohoto nepochopitelného názoru mi bohužel nebylo přístupno.

Stavba Panzeru III byla nyní úplně zastavena a jeho kapacita přivedena k výrobě útočných děl. Výstup útočných děl měl být do června 1943 zvýšen na 220 kusů za měsíc; z toho mělo být 24 vybaveno lehkými polními houfnicemi. Vybavení tímto dělem s malou počáteční rychlostí a silně zakřivenou dráhou letu sice vycházelo vstříc požadavkům pěchotního boje, ale znovu oslabovalo obrannou sílu proti nepřátelským tankům.

Při příležitosti přednesu inženýrů Porscheho a dr. Müllera12 (Krupp) vyslovil Hitler očekávání, že zkušební vozidlo „Mäuschen“, 100tunového tanku, bude hotovo do léta 1943; požadoval pak sériovou produkci 5 kusů měsíčně u firmy Krupp.

Docházela hlášení o obtížích v obstarávání náhradních dílů následkem trvalého množení typů jako důsledku pokračujících změn.

256

V lednu 1943 diskuse o otázkách pancéřování, osazení děly a mamutích tanků pokračovala. Pro staré Panzery IV bylo nařízeno šikmé čelní pancéřování 100 mm, pro Panthery 100mm čelní pancíř. Lehký průzkumný tank Leopard byl vyškrtnut z produkce, dříve než do ní vstoupil, protože „nebude ani v pancéřování, ani ve výzbroji odpovídat podmínkám, které nastanou v roce 1944“.

Pro Tigery bylo nařízeno osazení dlouhým 8,8 cm kanónem a čelní pancéřování 150 mm, jakož i boční pancéřování 80 mm.

Porscheho „Mäuschen“ bylo určeno k zavedení a jeho měsíční série zvýšena na 10 kusů. Toto gigantické dítě fantazie Hitlera a jeho přívrženců prozatím neexistovalo ani v dřevěném modelu. Přesto se rozhodlo o rozběhu sériové výroby na konec roku 1943, o osazení 12,8 cm kanónem a nadto o studiu zabudování 15 cm kanónu.

K boji ve městech nařídil Hitler stavbu tří beranicích Tigerů na podvozcích Porsche. K jejich stavbě nedošlo. Ale představme si rytířský způsob boje těchto nejnovějších výplodů fantazie kancelářských stratégů! Aby tito giganti městského boje mohli být opatřeni také dostatečným palivem, byla nařízena stavba palivových přívěsů a přídavných nádrží. Hitler dále požadoval stavbu agregátů kouřových vrhačů pro tanky a označil vrtulník za vhodný letoun pro dělostřelecké pozorování a pro tankové svazky.

Hitlerova výzva „Všem pracujícím v tankové výrobě“ z 22. ledna 1943, jakož i nové plné moci ministru Speerovi ke zvýšení tankového programu, ukazovaly vzrůstající obavu o klesající bojovou sílu německého tankového vojska oproti bojové síle nepřítele, která neměnnou sériovou výrobou výtečného ruského T-34 stále vzrůstala.

Přes toto poznání nařídil Hitler na začátku února stavbu takzvané Hummel (těžké polní houfnice) a Hornisse (8,8 cm kanónu) jako samohybných lafet na podvozku Panzeru IV. Celou produkci Panzeru II převedl na samohybné lafety pro lehké polní houfnice a produkci tanku 38 t (starého českého tanku) na samohybné lafety pro protitankový kanón Pak 40. Nařídil zrychleně dokončit 90 Porsche-Tigerů „Ferdinand“.

Pro Panzery IV, Panthery a útočná děla byly k ochraně proti průbojné pěchotní munici Rusů zavedeny takzvané „Schürzen“, volně na vnějších stěnách tanků zavěšené pancéřové plechy, které chránily svislé části korby a pojezdové ústrojí.

Nakonec se do rozpravy o stále obtížnější tankové situaci vmísil generální štáb a požadoval vzdát se stavby všech typů s výjimkou Tigerů a k sérii ještě nezralých Pantherů. Hitler byl až příliš ochoten tomuto návrhu přisvědčit, a také ministerstvo zbrojení

257

vítalo zjednodušení produkce, které by se tím přivodilo. Tito novotáři nevzali v úvahu jen jedno: že by se zastavením stavby Panzeru IV bylo německé pozemní vojsko prozatím omezeno na měsíční produkci 25 Tigerů. To by ovšem mělo za následek úplné zničení německého pozemního vojska ve velmi krátké lhůtě.

Rusové by i bez pomoci svých západních spojenců válku vyhráli a zaplavili Evropu13. Žádná moc na zemi by je nebyla schopna zadržet. Evropské problémy by se podstatně zjednodušily. Všichni bychom pak věděli, co je pravá demokracie.

Nebezpečí, které zde hrozilo, bylo tak obrovské, že se nyní z tankového vojska samého a od několika málo prozíravých lidí z Hitlerova vojenského okolí začal hledat muž, který by byl schopen zamezit v poslední hodině hrozícímu chaosu. Položili Hitlerovi na stůl mé předválečné spisy a dosáhli toho, že je přečetl. Pak mu učinili návrh nechat mě přijít. Nakonec překonali Hitlerovu nedůvěru k mé osobě do té míry, že svolil mě aspoň jednou vyslechnout, a tak mi 17. února 1943 k mému největšímu překvapení zatelefonoval personální úřad pozemního vojska a byl jsem předvolán k rozmluvě s Hitlerem do Vůdcova hlavního stanu do Vinnice14.

258

Vysvětlivky

  1. Hauptdienstleiter nebyla hodnost vojenská ani státní, nýbrž funkce v politickém aparátu NSDAP, a to na úrovni říšského vedení strany, nad Dienstleiterem a pod Reichsleiterem. Karl-Otto Saur, jehož Guderian touto stranickou funkcí uvádí, byl od roku 1942 vedoucím Technického úřadu v ministerstvu pro zbrojení a válečnou výrobu a podléhal Speerovi přímo. Právě z té úřední pozice pocházela data o tankové výrobě, o nichž je v kapitole řeč, ne ze stranické funkce. Do NSDAP Saur vstoupil roku 1931.↩︎

  2. Karl-Otto Saur (1902–1966), Todtův blízký spolupracovník z Organizace Todt, po Todtově smrti vedl Technisches Amt ve Speerově ministerstvu a Hitler ho v politickém testamentu jmenoval Speerovým nástupcem jako ministra výzbroje. Guderian ho na s. 250/251 uvádí jako pramen celé kapitoly VIII — jediná osoba v knize, kterou jmenuje nikoli jako účastníka událostí, nýbrž jako zdroj svých údajů —, a to funkcí v aparátu NSDAP, ne ve Speerově ministerstvu. Jeho záznamy nejsou publikovány; přesná data se zjistit nepodařilo. Guderian zde jako na jediném místě kapitoly VIII výslovně jmenuje svůj pramen: záznamy Karla-Otta Saura, který u Speera vedl Technický úřad. Odkud je měl, kniha neuvádí a nepodařilo se to zjistit; Saur sám žil do 28. července 1966 a v roce 1948 svědčil s přiznanou imunitou pro americkou obžalobu v procesu s Kruppovými podniky. Čtenář tedy u všech dat kapitoly VIII ví, z čí perspektivy jsou vedena — z perspektivy zbrojního aparátu —, ale ne, jakou cestou se k Guderianovi dostala.↩︎

  3. Albert Speer (1905?–1981), od února 1942 ministr pro zbrojení a válečnou výrobu jako Todtův nástupce, jmenovaný do všech jeho funkcí okamžitě, navzdory Göringovu zájmu. U Guderiana na s. 250/251 jako ministr, jehož spolupracovníkem byl Saur, na s. 267 Guderianova charakteristika z doby jeho nástupních návštěv u generálního inspektora. Jeho Erinnerungen (1969) jsou hlavním publikovaným svědectvím o Todtově smrti — měl tím letadlem letět a odmítl kvůli únavě —, jde však o poválečnou sebestylizující paměť. Odsouzen v Norimberku na 20 let, propuštěn 1966; data narození a úmrtí nejsou spolehlivě doložena.↩︎

  4. Obě čísla jsou různé povahy: 600 kusů měsíčně je Hitlerův požadavek z výkladu 23. ledna 1942, 125 kusů měsíčně v květnu 1940 je údaj o kapacitě, ne o výrobě. Souhrnné statistiky dávají pro rok 1940 celkem 1 888 postavených tanků, tedy průměr asi 157 za měsíc; Hitlerův požadavek 600 za měsíc byl překročen teprve v roce 1943, kdy bylo postaveno 11 601 obrněných vozidel, zatímco rok 1942 skončil na 5 530. Že z nízké kapacity vyplývá nevědomost vedení o významu tanku, je výklad, ne údaj: kapacita mohla být nízká i ze surovinových důvodů, které Guderian o odstavec dřív uvádí sám — nemožnost napodobit hliníkový dieselový motor T 34 a znevýhodnění v legování ocele omezením surovin. Kapitola VI popsala důsledky, kapitola VIII ukazuje totéž v číslech.↩︎

  5. Ferdinand Porsche (1875–1951), konstruktér, SS-Oberführer, blízký Hitlerovi; narodil se v Maffersdorfu, dnešních Vratislavicích nad Nisou. V kap. VIII (s. 253–255) autor celkové konstrukce tanku „Mäuschen“ / Maus, 1941–42 soutěžil s Henschelem o těžký tank; Guderian na s. 254 doslova potvrzuje Hitlerovu kritiku malého akčního rádiu jeho konstrukcí. Zatčen 15. 12. 1945 jako válečný zločinec a propuštěn po kauci, v denacifikačním řízení osvobozen.↩︎

  6. Věta odkazuje na Goethova Fausta I, na scénu „Za branou“, v níž Faust říká: „Zwei Seelen wohnen, ach! in meiner Brust“ — v českém překladu Otokara Fischera „Dvé duší mně, ach, v hrudi přebývá“. Guderian verš obrací z první osoby do třetí a vztahuje jej na Hitlera, který týž odstavec zásadám o stavbě tanků přisvědčí a hned jim odporuje. Literárních citátů užívá v knize zřídka; tento je druhý.↩︎

  7. Eduard Grote (1884–1975), plným jménem Karl Friedrich Edward Grote, německý konstruktér tanků. V letech 1930–1933 vedl v Leningradě vývoj experimentálního tanku TG (Tank Grote) a v březnu 1933 předložil maršálu Tuchačevskému návrh tisícitunového „pevnostního“ tanku; po návratu do Německa pracoval pro ministerstvo zbrojení a 23. června 1942 předložil tentýž nápad Hitlerovi jako projekt tisícitunového „Landkreuzeru“ (později P-1000 „Ratte“) — Hitler jej schválil, Speer koncem roku 1942 zastavil a zůstalo u výkresů a modelů. Týž konstruktér tedy nabídl týž nápad obou diktaturám s odstupem devíti let. U Guderiana na s. 253 spolu s Hackerem jako příjemce zakázky na obří tank. Po válce emigroval do Jihoafrické republiky, zemřel v Johannesburgu.↩︎

  8. Dr. Oskar Hacker († 1961), hlavní konstruktér Raupenschleppera Ost (RSO), pásového tažného vozidla vyvinutého pro ruský sníh a bahno. V letech 1931/32 hlavní konstruktér Austro-Daimler, po fúzi se Steyr-Werke roku 1934 u Steyr-Daimler-Puch, od 1937 zástupce ředitele a později člen představenstva a vedení Nibelungenwerku v St. Valentinu. U Guderiana na s. 253 spolu s Grotem jako příjemce zakázky na konstrukci obřího tanku o hmotnosti 1 000 tun. Zemřel náhle při odhazování sněhu před svou vilou; datum a místo narození ani přesné datum úmrtí se zjistit nepodařilo.↩︎

  9. Granát s dutou náloží je dnešní kumulativní střela: proráží pancíř usměrněným proudem kovu vzniklým při výbuchu, takže její průraznost nezávisí na rychlosti dopadu. Označení „L 37“ a „L 70“ udává délku hlavně v kalibrech — 15cm kanón L 37 má hlaveň dlouhou 37násobek svého kalibru. „Leopard“ zde není poválečný tank Bundeswehru, nýbrž německý projekt lehkého průzkumného tanku VK 16.02 z let 1941 až 1943, s plánovanou bojovou hmotností 21,9 t, 5cm kanónem KwK 39/1 L/60 a pancéřováním 16 až 50 mm; vývoj začal u firmy M.A.N., pokračoval u MIAG a Daimler-Benz a byl v lednu 1943 zastaven, aniž byl dokončen jediný prototyp. S Leopardem 1 z šedesátých let nemá nic společného.↩︎

  10. Čísla této kapitoly jsou požadavky a zadání z výkladů u Hitlera, nikoli údaje o skutečně postavených vozidlech. Platí to pro hmotnosti, pancéřování, kalibry, termíny i výrobní programy: „Leopard“ byl v lednu 1943 vyškrtnut, dřív než byl dokončen první prototyp, a zůstal po něm jen dřevěný model; tisícitunový tank inženýrů Groteho a Hackera nikdy neexistoval; tři beranicí Tigery podle knihy samé „nedošly provedení“; a Porsche-Tiger, jemuž je zde nařízen 100mm pancíř dna a volitelně 15cm kanón L 37 nebo 10cm kanón L 70, byl nakonec postaven v devadesáti kusech jako stíhač tanků „Ferdinand“ s 8,8cm kanónem L 71 a s 200mm čelním pancířem. Guderianův výčet má právě ten smysl, že ukazuje rozpor mezi zadáním a skutečností; čtenář ho má brát jako doklad o tom, co bylo nařizováno, ne o tom, co bylo vyrobeno.↩︎

  11. Pz.Kpfw. 38(t), v knize „český tank 38 t“, je československý lehký tank LT vz. 38, konstrukce firmy ČKD (Českomoravská Kolben-Daněk), vyráběný v jejím závodě v Praze-Libni; po okupaci dostala firma německý název Böhmisch-Mährische Maschinenfabrik. Výroba tanku byla v červnu 1942 zastavena, protože jeho kanón už nedostačoval, ale podvozek se v Praze stavěl dál až do konce války jako základ samohybných lafet: stíhačů tanků Marder III (asi 1 500 kusů v letech 1942 až 1944), houfnicového „Grille“ a od roku 1944 stíhače tanků Hetzer (asi 2 800 kusů). Stížnosti vojska, které Guderian cituje, se týkají právě těchto lafet, tedy nosnosti a rozměrů malého podvozku pro stále těžší zbraně — ne konstrukce tanku samého, který byl ve své kategorii úspěšný: pro Německo jej bylo postaveno 1 414 kusů.↩︎

  12. Erich Müller (1892–1963), Dr.-Ing., od ledna 1943 profesor, zvaný „Kanonen-Müller“; od roku 1936 vedl u Kruppa v Essenu vývoj dělostřelectva a byl členem představenstva — klíčová postava vývoje těžkých děl „Schwerer Gustav“ a „Dora“, u projektu Maus měl Krupp trup, věž a výzbroj. U Guderiana (s. 255) jako „dr. Müller (Krupp)“ při Hitlerově výkladu o tanku „Mäuschen“; Guderian ho uvádí jako inženýra a bez křestního jména. V Kruppově procesu v Norimberku odsouzen ke 12 letům vězení, propuštěn 1952.↩︎

  13. Figura, podle níž německé vojsko drželo hráz proti bolševismu a Evropa to měla poznat teprve po jeho porážce, je společným místem poválečné generálské literatury, nikoli Guderianovým postřehem. Kniha vyšla roku 1950, tedy v roce, kdy po vypuknutí korejské války 25. června 1950 začali Američané pokládat obnovení německé armády za nutné a kdy se od 5. do 9. října 1950 v klášteře Himmerod sešli na Adenauerovu výzvu bývalí vysocí důstojníci wehrmachtu; jejich memorandum žádalo propuštění odsouzených vojáků a konec „difamace“ německého vojáka jako podmínku remilitarizace. Rehabilitace wehrmachtu byla tehdy politickou otázkou a kniha do té debaty vstupuje. Berlínská blokáda, s níž se kniha někdy časově spojuje, tehdy už skončila — trvala od 24. června 1948 do 12. května 1949. Vedle této věty stojí v témže oddílu Guderianova chvála „výtečného ruského T 34“ v neměnné sériové stavbě.↩︎

  14. Vůdcovo hlavní velitelství „Werwolf“ (Vlkodlak) leželo v borovém lese u obce Strižavka asi osm kilometrů severně od Vinnice na Ukrajině. Hitler je používal v létě a na podzim 1942, kdy odtud řídil tažení ke Stalingradu a na Kavkaz, a naposledy v únoru a březnu 1943. Guderian je na s. 263 nazývá „předsunutým“ — proti hlavnímu stanu „Wolfsschanze“ u Rastenburgu leželo o tisíc kilometrů blíž k frontě. Město samo se dnes ukrajinsky jmenuje Vinnycja; edice drží dobový tvar Vinnica podle pravidla pro jména na území SSSR roku 1941.↩︎