Knihovna · Třicetiletá válka · Lékařská a politická rozprava

11. Plevel mezi pšenicí: tuláci a falešné výuční listy

‹28v› Naproti tomu se v minulém století ‹29r› i do tohoto tak potřebného a nepostradatelného umění vloudil plevel a vmísil se mezi pšenici;¹ stalo se z něho tuláctví a do popředí se drala všelijaká ničemná chátra podobná cikánům:² děvky a darebáci, smilníci, cizoložníci, katovi pacholci, nevyučení lazebničtí pacholci a učni, zběhlí vojáci a podobná otrhaná sebranka, a to jeden víc než druhý, podle toho, jak kdo uměl užívat huby a dělat ze sebe chvastouna. Chlubili se velikým uměním a podváděli obecný lid; připravovali lidi jak o peníze, tak mnohé z těch prostých i o tělo a život, zvláště na venkově, kde podřízená vrchnost³ pro nepatrný zisk ke všemu přihlíží, ba dokonce k tomu sama pomáhá, ačkoli jsou v prospěšném zemském policejním řádu vydána prospěšná statuta ‹29v› a ustanovení jak o tulácích, tak o cikánech.⁴ A přece je vidět, že tuláků je čím dál tím víc a že ani tuláci, ani cikáni, což je skoro jedna sebranka, vymýceni nejsou. Odtud pochází, že toto velmi potřebné a nepostradatelné umění upadá skrze takovou ničemnou chátru v opovržení, takže se počestný muž⁵ musí stydět učit se mu a provozovat je. Staré rody, které toto umění provozovaly, vymírají a fušerství se rozmáhá, takže už proto ty rody nepřijímají řádné, schopné mladé lidi, aby se mu učili; obživu, kterou by z něho člověk mohl mít, odnímá taková ničemná chátra, která je v zemi k nalezení na všech výročních trzích, ba dokonce i na týdenních. A tito lidé jsou tak opovážliví, že – sám jsem ‹30r› byl při tom – jeden z takových chlapíků předstoupil před kolegium lékařů⁶ a předložil okázalé listiny s pečetěmi, v nichž stálo, že je řezačem kamene a kýl a očním lékařem. Když však došlo na zkoušku, přiznal, že nikdy neviděl řezat kámen, tím méně že by byl řezal sám. Když se ho potom zeptali, proč si tedy takové věci dává psát do svých listin, odpověděl, že to tam písaři, kteří mu takové listiny psali, píší sami podle své vůle.⁷ A ještě víc: ačkoli mu to kolegium lékařů zakázalo a zapovědělo, netrvalo to déle než osm dní a před kolegium lékařů přichází také jeho bratr a předkládá svůj výuční list. Vydal mu jej právě onen bratr – ten, který vypověděl, co bylo výše vylíčeno, a jemuž bylo toto umění zakázáno a ‹30v› zapovězeno, protože nikdy neviděl řezat kámen, tím méně sám řezal – a stojí v něm, že se umění řezat kámen a kýly spolu s očním lékařstvím vyučil u svého bratra. Tento výuční list byl napsán a vyhotoven teprve v těch osmi dnech poté, co jeho bratr sám vypověděl, že nikdy neviděl řezat kámen; a ten má ještě tu drzost, že svému bratru vydá výuční list na věc, kterou sám neumí, a ten druhý s ním drze přijde před kolegium lékařů. To lze doložit protokolem, který je dosud zachován.

Jiný, který bydlel zde v Au,⁸ byl, jak se ví, přes devět let úplně slepý; ten dává jiným výuční listy, že je v oněch devíti letech, kdy byl sám ‹31r› slepý, vyučil píchání zákalu a očnímu lékařství. O takových nepřístojnostech této ničemné chátry by se dala napsat celá kniha; já jsem z toho chtěl jen na ukázku vyprávět to málo.