Knihovna · Třicetiletá válka · Lékařská a politická rozprava

12. Dvě zpackané operace. Norciňané. Sennert o nepravých chirurzích

‹31r› Georg Lindtrainer,¹ jeden z takových chlapíků, se opovážil řezat jednoho řezníka z Angeru, řečeného „Bader“,² naproti kostelu svatého Šebestiána ve zdejším městě, silného, zavalitého muže, který byl celý plnokrevný.³ Jeho neduh však pokládal za střevní kýlu, ač to byla kýla předstěrová;⁴ a když ho řezem otevřel a vyhřezla mu vstříc síť neboli předstěra, nevěděl si s ní rady, jako ten, kdo nic takového předtím nikdy neviděl. Předstěru ‹31v› vytáhl tak, že potrhal velké … cévy,⁵ odřízl ji a ubohému pacientovi se abdomen, to jest břicho, naplnilo krví; a tak ten, kdo byl řezán v 9 hodin, byl ve 12 hodin už mrtev. Vdova a příbuzní běželi k vrchnosti a stěžovali si na to; přitom vyprávěli, jak s ním operatér osm dní předtím denně pil a jak ještě v tu hodinu, než ho přivázal na prkno, spolu vypili máz malvazu,⁶ přičemž ho ujišťoval, že se nemá čeho bát. Nato městská vrchnost pověřila věcí mne spolu se starým panem doktorem Locherem, tehdejším městským písařem, a ještě se dvěma členy vnější rady.⁷ Když jsem pak zemřelého otevřel, ukázalo se, že abdomen neboli břicho bylo, jak bylo výše vylíčeno, plné krve, která do něho ‹32r› natekla; ani to dobře nemohlo být jinak u plnokrevného těla a při známkách, které se ukázaly předem.⁸ On však, ten čistý chlapík, na rozhodnutí nečekal, nýbrž ještě v tu hodinu utekl branou ven. Z toho je vidět: když se něčeho takového odvažují v hlavním městě, čeho se teprve odváží na venkově, v nepatrných místech!

Jeden vznešený muž ve věku kolem 50 let, sám učený a dobrý politik, netrpěl jen kamenem, nýbrž měl zároveň zvředovatění měchýře spojené s jeho zánětem, a to se u starých lidí podle svědectví Hippokratových Aforismů nehojí.⁹ Přesto i jeho příbuzní, vesměs politici a učení lidé – proto nechci jejich jména uvádět –, kteří jinak ve všech věcech slyší trávu růst, dali na dobré ujišťování Norciňana, jemuž za řez slíbili 100 ‹32v› říšských tolarů,¹⁰ ač to byl mimo řez pouhý empirik. Řez se konal v 9 hodin, v 11 hodin byl pacient mrtev; Norciňan si vzal těch 100 říšských tolarů, jak bylo slíbeno, utřel si hubu a odtáhl branou ven.

Protože však toto potřebné umění není nejnepatrnější částí chirurgie a lékařství a kvůli případkům se při něm žádá ještě jiná znalost – „tomu se však nelze naučit mezi pasáky volů a podobnými lidmi, kteří nemají s uměním nic společného, nýbrž je k tomu, jak může každý rozumný snadno posoudit, zapotřebí mnohem více“¹¹ –, mělo by se pro obecné dobro pomýšlet na jiné prostředky, aby toto potřebné umění neupadlo; o tom bude ještě níže řeč obšírněji.

‹33r› V zemích, které leží v horách, jako jsou Tyrolsko, Korutany a Štýrsko, ba dokonce až v Augsburgu se sice pro nedostatek Němců užívalo také Norciňanů z Norcie a přicházejí sem; i oni jsou však jen empirici, ačkoli se jich v Itálii užívá skoro všude. Najdou se mezi nimi někteří, kteří, když toto umění provozovali dost dlouho, nakonec dovedou vyříznout kámen, při příznacích si však musejí brát na pomoc lékaře; vždyť ani ti, kdo jich z nouze musejí užívat, jim mimo řez v jiných případcích nedůvěřují. A přece jsou to všichni původně sedláci z Norcie, městečka nebo vsi toho jména, která leží, jak jsem zpraven, v Romanii; však je i na jejich nástrojích vidět, že jsou uzpůsobeny tak, že se hodí spíše k řezání koní než lidí.¹² ‹33v› V Německu se tedy už celé století vystačí s takovými lidmi, ovšem spíše ze zvědavosti, a přitom lze mít jako dříve přímé a poctivé německé lidi, jen kdyby se jim poskytovala ochrana. Norciňané naproti tomu jako cizinci, kteří se chlubí víc, než dovedou vykonat, předstírají mnoho věcí, například že kýlavé léčí zlatým stehem a leptavými prostředky takřka bez zvláštní bolesti – k čemuž ovšem tak, jak slibovali, nedošlo –, jako by to byly jen jejich způsoby léčby, o nichž by Němci nic nevěděli; předstírají to jen po chvástavém způsobu Italů. Tak také přemluvili jednoho německého říšského knížete, aby se podrobil jejich léčení; ten měl jen povolení pobřišnice.¹³ Vlachovi se za to zaplatilo 1000 říšských tolarů, pomohlo to však tolik, že onen kníže ‹34r› musel až do hrobu nosit kýlní pás a k tomu náplast proti kýle. Ta kúra nebyla k ničemu než k tomu, že si Vlach odnesl těch 1000 říšských tolarů, nepochybně se vysmál německé lehkověrnosti a zvědavosti a víckrát se neukázal. Kdyby tedy byli Norciňané a jiná lehkomyslná chátra odstraněni, našly by se už prostředky, jak vychovat jiné, poctivé lidi, kteří by mohli být vycvičeni ve všem, co náleží k lékařskému umění, a jimž by se dalo důvěřovat, jak o tom bude níže řečeno více. A k tomu je třeba vyslechnout i znamenitého, vysoce učeného a po celé Evropě opěvovaného profesora lékařství pana Daniela Sennerta ve Wittenbergu,¹⁴ co je třeba soudit o takových nepravých chirurzích, jakých se dnes užívá zde ve špitálech, ‹34v› a zvláště v Josefském domě. Pan Sennert o tom v předmluvě k chirurgii píše takto: „Nevím, jakým nešťastným osudem se stalo, že když byly v předešlých stoletích téměř všechny krásné vědy poskvrněny barbarstvím,¹⁵ utrpělo i lékařství tu škodu, že se chirurgie od ostatního lékařství oddělila a jedni se nazývali lékaři-fyziky, druzí chirurgy. Odtud totiž došlo k tomu, že když lékaři chirurgii zanedbávali a odsouvali ji od sebe, vpadli do držby chirurgie, lékaři opuštěné, lazebníci, bradýři a jiní řemeslníci, lidé většinou veškerého lékařství naprosto neznalí, kteří neumějí ani udat příčiny toho, co dělají, ani nalézt léky, ani rozlišit těla a choroby, nýbrž se pokoušejí nazout touž botu skoro na každou nohu; ba, což je hlavní věc, kteří stavbu lidského těla, ‹35r› pokud je jí ovšem chirurgovi především zapotřebí, a polohu a utváření částí naprosto neznají a z anatomie se jim nikdy nenaučili. Když totiž pochopili, že bez pomoci ostatních částí lékařství nemůže chirurg svého cíle dosáhnout, a zpozorovali, že ani na vnější choroby těla práce rukou vždy nestačí, nýbrž že je velmi často zapotřebí i vnitřních léků, vpustili srp do cizí žně a s opovážlivou smělostí se pustili do podávání jak projímadel, tak jiných vnitřních léků, a to ačkoli nerozumějí ani stavu nemocného těla, ani síle a účinku léků, ani způsobu léčení. S jakým nebezpečím a s jakou škodou pro nemocné je tato věc spojena, to chápe každý.“