Knihovna · Třicetiletá válka · Lékařská a politická rozprava

13. Lazebník v Josefském domě. Špitál jako škola

‹35r› Jak tedy může být Josefský dům opatřen ‹35v› nepravým chirurgem a lazebníkem, který nemůže mít pravou znalost ani o vlastnostech jednoduchých léčiv a materiálií,¹ ani o přípravě léků, tím méně o rozpoznání francouzské nemoci, o jejích příčinách, znameních a případcích, a právě tak málo o pravém léčení protijedy, guajakovým dřevem a jeho kůrou, čínským kořenem, sarsaparillou a sassafrasem,² a také ne o rtuťových prostředcích, o vykuřování, mastech a rtuťových vodách³ a o všem dalším, co je toho druhu?

O „rtuti života“, sladké rtuti, minerálním turpetu a precipitátu⁴ nemá vůbec žádnou vědomost. Vždyť by se naopak na takovém místě dala zřídit pravá škola, jak v chirurgii, anatomii, lékárnictví, botanice a chymii, tak ve všem, čeho by bylo k lékařskému umění zapotřebí. ‹36r› Oba osobní bradýři mají přece syny, kteří jsou tak daleko, že jedni právě dokončují humaniora, druzí už studují logiku;⁵ těch by se dalo ve špitále namísto lazebníků pozvolna užívat a vychovávat je tak, jako jsem já vychoval své syny. Tak by z nich časem byli také lidé, protože kováním se člověk stává kovářem, takže by časem byly lidmi opatřeny nejen zdejší špitály, nýbrž i zemské vlády, jako v Landshutu, Straubingu a Burghausenu,⁶ kde je všude nedostatek pravých lékařů, kteří by rozuměli chirurgii, jak bych o tom uměl uvést mnoho příkladů a příběhů. Naproti tomu by se ovšem muselo v celé zemi zastavit všechno fušerství, zvláště tuláctví. A nevidím, čemu se člověk na univerzitách naučí kromě teorie – a i té špatně –, než že tam ‹36v› zleniví, zvykne si na zahálku a naučí se hýřit; vždyť zahálka je ďáblův polštář a „lidé, kteří nic nedělají, učí se dělat zle“, jak dosvědčuje Heresbach.⁷ I v Itálii je vidět, že i když člověk promarní čas bez užitku, přece tam bývá prohlášen doktorem, a to v obojím oboru. A co je nesmyslnějšího, než že se v Josefském domě lazebníkovi, neukovi, o dultu a v čase „dárkových nocí“ svěřují materiálie za tolik set zlatých,⁸ pro což nelze u italských špitálů ukázat ani uvést jediný příklad?

Ano, lékaři je sice poručeno, aby na takové věci dohlížel – ale co z toho? Kdyby chtěl lékař předejít každému omylu takového neuka, měl by dost práce jen s tím a jen by si nadělal nepřátel, protože nic není tak nesmyslné, ‹37r› aby to nemělo své zastánce, jak se mi nejednou stalo.

Zkrátka, ani tento, ani jiný chlapík jeho druhu nemá o účincích jednoduchých léčiv a materiálií, a tím méně o vlastnostech léků jiné vědomosti, než jakou může mít kterýkoli selský pacholek, který přiběhne od pluhu. Příprava léků náleží lékárníkům, kteří se tomu vyučili, jejich úprava⁹ pak lékařům, kteří to vystudovali, a ne lazebníkům.