Staré texty

Knihovna · Třicetiletá válka · Lékařská a politická rozprava

5. Lékař v čase války

‹12r› Že je v čase války zapotřebí řádného lékaře, je vidět z následujícího. Ve válce se totiž scházejí všelijací ničemní chlapíci: zkrachovalí, propití a zpustlí lékárníci, bradýři a lazebníci, opovážliví a nadutí lazebničtí pacholci, ba i lazebničtí učni a bradýřští tovaryši a učni, kteří se ještě řádně nevyučili a svým mistrům nic dobrého neudělali. Všechno to běží za válkou, bradýři, lazebníci, lékárníci, ba pod ‹12v› rouškou duchovního stavu i milosrdní bratři.1 Mezi těmi mají první místo ti, kdo nejlépe žvaní a tlachají, dnem i nocí se s epikurejci zalévají vínem a pivem a opíjejí se jako svině; ti dostávají přednost před ostatními. A ačkoli chybují a tu a tam ten či onen jejich nedbalostí, neznalostí a lenivostí při léčení vytrpí své a zemře, musí být vinno víno a každý se vymlouvá na opilost – jako by ten, kdo se svou opilostí dopustí provinění, nezasluhoval trest dvojnásobný.2

Čeho by bylo v čase války více zapotřebí, než aby se u řádného lékaře hledala jeho rada, napomenutí a připomínka a aby se jich užívalo, aby se lépe dávalo pozor na proviantmistry a profousy:3 ‹13r› na pletichy proviantmistrů; na profousy, že dovolují prodávat všechno, ať je to dobré, nebo ne; a na všechny písaře, jimž je proviant svěřen, aby ze zištnosti a pro svou lakotu sami neprováděli s proviantem všelijaké zlé kousky a nedovolovali je jiným, když se při proviantu připouští špatný a škodlivý nápoj. Tak se stalo před Norimberkem a při obsazení Falce:4 zkažené pivo a sířená škodlivá franská vína,5 tedy nápoje, které se jinde nedaly prodat, se bez rozdílu přivážely do ležení, ba i ke dvoru, a dovolovalo se je tam spotřebovat. U těch, kdo jich nevědomky užívali, tím byly způsobeny zhoubné horečky skvrnité a uherské;6 z nich nakonec vzcházejí horečky nakažlivé, ba dokonce morové, ‹13v› a nakonec ztráta vojska, které se s tak těžkými náklady přivádí do pole.

Velmi by bylo zapotřebí připomenutí řádného lékaře, aby se vojevůdce i se svými důstojníky lépe opatřil stany a nedával se ubytovat v domech, v nichž nedlouho předtím hojně umírali lidé na mor a na jiné nakažlivé nemoci; a aby se ani prostým vojákům nedovolovalo zalézat do takových domů, v nichž se člověk nakazí a z nichž vzcházejí nakažlivé nemoci; mužstva pak ubývá, takže vojsko často už nepříteli nestačí, jak se stalo Francouzům za Karla V. v království neapolském.7 Naopak je vždy bezpečnější postavit na čerstvém vzduchu vojevůdci a jeho důstojníkům stan, prostým vojákům pak polní boudy, nebo se také opatřit malými stany, kvůli zdraví; a lépe by bylo takové ‹14r› domy spálit, čímž se zčásti pročistí i vzduch.8

Jak často by bylo zapotřebí, aby praví lékaři připomínali a napomínali, že se má v poli dbát o čistotu a pořádek, dávat lepší pozor na dobytek, a je-li mezi ním nákaza, nedovolovat, aby se jedl, ani v ležení, a tím méně u dvora, jak se stalo v Čechách;9 z toho tolik set, ba několik tisíc lidí onemocnělo a dokonce zemřelo a muselo položit život.

Jak často by se mělo dopřát sluchu řádným lékařům, že se má v ležení dbát čistoty, že se mrtví koně a jiný dobytek nemají nechávat jen tak ležet a právě tak se nemají házet do potoků a jiných nevelkých říček a vod, z nichž se níže ‹14v› po proudu má napájet jiný dobytek, ba z téže vody se mnohdy má vařit nebo se vaří. Ať se jí užívá jakkoli, třeba jen na praní, nelze z toho čekat nic jiného než nakažlivé nemoci a sám mor.

Takové věci, o jakých byla řeč, a mnohé jiné může knížeti nebo vojevůdci připomenout pravý, zkušený lékař, aby se podle možnosti odstranily. O tom však lékař, který není chirurgem a nevyrostl při tom, nýbrž je pouhým teoretikem, neví nic; zná jen studentské šprýmy a školské hnidopišství, které věci málo poslouží.

Odkud jinud vzešel v Čechách největším dílem úbytek vojska, u předních důstojníků i u dvorské čeledi, než z nedostatku stanů, z toho, že se jedl nakažený dobytek, a z toho, že se na ‹15r› čistotu ležení nedbalo? Vojsko jízdní i pěší onemocnělo a mřelo, takže kornet jezdců, který měl při svém postavení přes 100 koní, jich nakonec neměl už ani 40,10 a pěší pluk, který čítal 3000 mužů, jich už neměl ani 1000; kdyby to bylo trvalo déle, nebylo by už možné obsadit stráže, natož svést bitvu nebo se postavit na odpor.

Kdyby se byl plukovník Wahl roku 1620 – tehdy byl teprve v družině pana generála Tillyho –, když mu v bitvě na Bílé hoře ustřelilo dělo pravou paži, dostal při léčení do rukou takové ničemné chásky, nebyl by se potom stal generálem a nakonec generálporučíkem bavorské armády.11

Kdyby byl plukovník Pappenheim, když ho v ‹15v› bitvě na Bílé hoře našli mezi mrtvými plného ran a už silně vykrváceného,12 padl mezi takové lehkomyslné chlapíky, nebyl by se potom už stal takovým generálem a nepřítel by neutrpěl všechny ty škody, které mu Pappenheim po svém vyléčení a uzdravení způsobil u Wolfenbüttelu, Magdeburku, Lützenu, na Vezeře a na dalších takových místech.13 Takových příkladů by se dalo vyprávět bez počtu; pro milou stručnost se vynechávají.

A v těchto a podobných případech by nestačila Medicina militaris, třebaže ji pan doktor Minderer sepsal v dobrém úmyslu; byla totiž psána za pecí, kdežto v poli je při tolika těžkých a prudkých stavech zapotřebí něčeho docela jiného.14

Když byl Johann von Werth u Erdwegu15 ‹16r› postřelen dvěma kulemi do levé paže a přidala se k tomu nebezpečná horečka, mohlo ho to docela dobře stát život, kdyby ho nebyli řádně vyléčili praví lékaři, kteří byli zároveň chirurgy. Tím by byly zmařeny další zdárné výpravy, jako dobytí pevnosti Ehrenbreitstein a pevného zámku Eichstätt a jiné podobné.16

Vysvětlivky

  1. Milosrdní bratři, špitální řád sv. Jana z Boha, jehož členové ošetřovali nemocné a sloužili i jako ranhojiči u vojska. Od slov „mají první místo“ až do konce odstavce píše autor latinsky.↩

  2. Stará zásada, že opilost vinu nezmenšuje, nýbrž zvětšuje; dvojnásobný trest pro toho, kdo se provinil v opilosti, stanovil podle Aristotela zákonodárce Pittakos z Mytiléné.↩

  3. Proviantmistr pečoval o zásobování vojska potravinami; profous byl vojenský policejní úředník, který v ležení dohlížel na pořádek, na trh a na markytány.↩

  4. Nejspíše ležení před Norimberkem v létě 1632 a obsazení Horní a Rýnské Falce bavorským a ligistickým vojskem (od roku 1621); o autorově účasti na obou taženích viz pozn. 1-15.↩

  5. Víno z Frank (z Pomohaní). Síření sudů a vína bylo běžným způsobem konzervace, přesířené víno však lékaři pokládali za zdraví škodlivé.↩

  6. Zhoubné horečky skvrnité jsou skvrnitý tyfus, pojmenovaný podle drobných krevních skvrn na kůži. Uherská nemoc bylo dobové jméno pro táborovou nákazu rozšířenou za tureckých válek v Uhrách; dnes se ztotožňuje rovněž hlavně se skvrnitým tyfem. O přenosu vší tehdejší lékařství nevědělo a příčinu hledalo ve zkažené stravě a nápoji.↩

  7. Nejspíše obléhání Neapole francouzským vojskem roku 1528, při němž nákaza zahubila většinu obléhatelů i jejich velitele, maršála Lautreca.↩

  8. Oheň měl podle dobového učení o miasmatech zničit nákazu a pročistit zkažený vzduch; proto se za moru pálily ohně i na ulicích.↩

  9. Za tažení do Čech roku 1620 (viz pozn. 1-15), jehož se autor účastnil jako polní lékař. Dvorem je tu míněn hlavní stan vévody Maxmiliána, který táhl s vojskem.↩

  10. Kornet (korouhev) byla jednotka jezdců pod jedním praporcem; „při svém postavení“ znamená v době, kdy byla naverbována.↩

  11. Nejspíše Joachim Christian von Wahl († 1644), pozdější bavorský polní maršál; hodnost plukovníka mu autor dává zpětně. Johann Tserclaes hrabě Tilly († 1632) velel vojsku Katolické ligy. Generálporučík byl v 17. století zástupce vrchního velitele.↩

  12. Gottfried Heinrich hrabě z Pappenheimu (1594–1632), jezdecký velitel Ligy a později císařský polní maršál; na Bílé hoře zůstal těžce raněn ležet mezi mrtvými.↩

  13. Wolfenbüttel dobyl Pappenheim roku 1627, na dobytí Magdeburku se podílel v květnu 1631, na Vezeře bojoval roku 1632 a u Lützenu 16. listopadu 1632 padl. V rukopise stojí „Lützen na Vezeře“, jako by šlo o jedno místo; Lützen však leží v Sasku u Lipska.↩

  14. Raymund Minderer († 1621), městský lékař v Augsburgu; jeho německy psaná příručka Medicina militaris (Augsburg 1620) radila vojákům, jak si v poli pomoci sami. „Psáno za pecí“ znamená v teple domova, bez zkušenosti z pole. U tohoto odstavce stojí v rukopise na okraji křížek, snad značka čtenáře.↩

  15. Johann von Werth (asi 1591–1652), jezdecký generál v bavorských a císařských službách za třicetileté války. Erdweg leží nejspíše severozápadně od Dachau v Horním Bavorsku.↩

  16. Pevnost Ehrenbreitstein nad Rýnem naproti Koblenci se s francouzskou posádkou vzdala roku 1637 vojsku Johanna von Werth. Pevným zámkem v Eichstättu je nejspíše míněn hrad Willibaldsburg nad městem, který Werth roku 1633 dobyl zpět na Švédech.↩