Staré texty

Knihovna · Třicetiletá válka · Lékařská a politická rozprava

8. Staré rody řezačů kamene a očních lékařů

‹20v› Pod jménem chirurgie se však vkrádá a vměšuje všelijaká lehkomyslná chátra, jako zaříkávači, šarlatáni, jarmareční potulní léčitelé, Židé, kati, staré báby a celá hromada dalších téže mouky,1 kleštiči, řezači kamene, oční lékaři, jak se všichni nazývají.2 A přece je oční lékařství, řezání kamene a léčení kýl umění pro obecné dobro tak nepostradatelné, u starých i u mladých, u mužů i u žen, u osob vysokého i nízkého stavu, že jsem znal i knížecí osoby, které byly slepé zákalem, kýlavé a kamenem stižené. ‹21r› Dříve proto bývaly u nás v Horním Německu, a zvláště v zemi švábské, celé rody, které se tímto uměním z větší části poctivě živily a uživily. Tak byl v Bernu ve Švýcarsku daleko proslulý a velmi učený pan Wilhelm Fabricius Hildanus:3 ačkoli neměl žádný akademický stupeň a nebyl ani bakalářem, ani mistrem, ani licenciátem, ani doktorem, dávají přece jeho spisy, pozorování a díla poznat, kým byl, totiž že ve všech chirurgických operacích a léčeních neměl ve své době v Horním Německu hned tak sobě rovného. Dopisoval si také se všemi předními lékaři v celém Německu a téměř v celé Evropě a ti mu o tom vydávají svědectví, jak je vidět z jeho listů a z jiného.

‹21v› Za starých časů sídlil v Lindau u Bodamského jezera celý rod zvaný Anglbergerové, otec, synové, bratři a švagři; byli mezi nimi mistři a doktoři a dosud jsou po nich zachována psaná pojednání.4 Ti všichni se poctivě živili a uživili chirurgií, očním lékařstvím a řezáním kamene.

Nejinak v Augsburgu: nejprve Fröschlové, po nich bratři Stromairové,5 kteří byli také doktory lékařství a chirurgie a s chválou provozovali i oční lékařství, řezání kamene a léčení kýl; vždyť ještě za časů Rudolfa II. byl jeden z nich povolán do Prahy a tam jmenován6 a po smrti svých bratrů se zase vrátil do Augsburgu. Stejně tak doktor Damiller:7 jeho otec byl zprvu bradýřem v Augsburgu; když však ‹22r› byl v Padově prohlášen doktorem chirurgie, byl také přijat za osobního lékaře a přišel z Augsburgu do Mnichova za časů Albrechta Velkomyslného.8 Oba, otec i syn, provozovali chirurgii, oční lékařství, řezání kamene a léčení kýl.

Vysvětlivky

  1. Šarlatáni (agyrtae) jsou potulní mastičkáři, jarmareční potulní léčitelé (circumforanei) ti, kdo obcházejí trhy. Kati znali ze svého řemesla stavbu těla a běžně napravovali zlomeniny a vymknutí; zmínka o Židech opakuje dobový předsudek křesťanských lékařů vůči židovským lékařům a ranhojičům. „Téže mouky“ (eiusdem farinae) je latinské úsloví pro lidi stejného ražení.↩

  2. Kleštiči byli zvěroklestiči a kýlořezci, kteří při operaci kýly odnímali i varle; očními lékaři se míní hlavně ti, kdo píchali zákal.↩

  3. Hildanus (viz pozn. 3-4) byl od roku 1615 městským chirurgem v Bernu; vyučil se jako ranhojič a univerzitu nestudoval.↩

  4. Lindau bylo tehdy svobodným říšským městem. „Švagři“ znamená v dobové němčině i vzdálenější příbuzné sňatkem; „psaná pojednání“ jsou rukopisná, tedy netištěná.↩

  5. Jméno Stromayr nesl i lindavský kýlořezec a oční lékař Caspar Stromayr, autor bohatě ilustrovaného rukopisu Practica copiosa (1559); jeho vztah k augsburským bratřím není znám.↩

  6. Císař Rudolf II. (viz pozn. 7-13) sídlil v Praze. Latinské nominatus může znamenat „jmenován“ (totiž do dvorské služby) i „proslulý“; překlad volí první možnost.↩

  7. Čtení jména je nejisté. Padova byla v 16. století nejvýznamnější lékařskou univerzitou pro studenty z říše a na rozdíl od německých univerzit se tam pěstovala i chirurgie a udílel se z ní doktorát. Zda v Padově promoval otec, nebo syn, neříká věta jednoznačně.↩

  8. Bavorský vévoda Albrecht V. (vládl 1550–1579).↩