Knihovna · Třicetiletá válka · Lékařská a politická rozprava

9. Fuggerovský řezací dům v Augsburgu a nabídka, kterou jsem odmítl

‹22r› Právě v té době, kdy žili Stromairové, proslulí doktoři lékařství, kteří zároveň šťastně provozovali chirurgii, řezání kamene a oční lékařství, vzkvétali také páni Fuggerové a vzmáhali se a rostli bohatstvím, slávou, panstvími, hrabstvími a pozemkovými statky;¹ a právě v téže době se v Německu stala známou a rozmohla se francouzská nemoc. K pánům Fuggerům se proto hrnulo množství všelijakých chudých nemocných lidí – z řad těch, kdo jim sloužili ve španělském obchodě,² i jiných, a zvláště ‹22v› z jejich vlastních poddaných –, stižených francouzskou nemocí i všelijakými druhy kýl a tělesných úhon, především však bolestivým kamenem v měchýři; kolem roku 1519 tedy Fuggerové, jak praví augsburská kronika, založili špitál neboli „dřevný dům“ pro 32 osob, aby se v něm léčili nemocní francouzskou nemocí.³ V té době byli lékaři za léčení francouzské nemoci placeni tak, že – jak píše Gabriel Fallopius – Jacobus Carpus, který byl první, kdo léčil francouzskou nemoc francouzskou mastí neboli mastí rtuťovou,⁴ po sobě zanechal přes 400 000 zlatých scudů, stříbrné nepočítaje;⁵ a Capivaccius píše ve svých spisech, že jen léčením francouzské nemoci vydělal přes 18 000 zlatých korun.⁶ A ještě vedle domu pro nemocné francouzskou nemocí (Blatternhaus) zřídili Fuggerové tamtéž na Rossmarktu zvláštní řezací dům,⁷ v němž se léčili jen kýlaví lidé ‹23r› na všelijaké kýly a řezali se tam i ti, kdo měli kámen. Tento řezací dům byl tehdy také zařízen tak, že vedle náležitých ošetřovatelů nemocných a sluhů byla i lékárna opatřena všelijakými potřebnými prostředky; tehdejšímu doktoru Stromairovi se dávalo 200 zlatých ročního platu, vlastní byt vedle řezacího domu s potřebným dřívím a za každého řezaného na kýlu 4 zlaté a za každého řezaného na kámen 8 zlatých.⁸ Ten také kromě samotného řezu a první operace nemusel už k ničemu dalšímu přikládat ruku, leda že nařizoval léky.⁹

Za časů Rudolfa II. Stromairové vymřeli; a protože tehdy už nebyl nikdo, ‹23v› kdo by byl nejen doktorem lékařství, nýbrž i chirurgie, a zároveň rozuměl řezání kamene, očnímu lékařství a tomu, co patří k léčení kýl – leda pouzí pomocníci, kteří mnoho let sloužili Stromairům k ruce a z nichž jeden se jmenoval Yberle¹⁰ –, byl plat řezacího domu rozdělen na dva díly. Řezné, o němž byla řeč výše, se dávalo Yberlovi za každou osobu; protože však byl pouhý empirik, který nerozuměl žádným příznakům ani případkům, jako jsou dodnes všichni ti, kdo se v této době řezání podjímají a osobují si je, bylo oněch 200 zlatých ročního platu, který se dříve kvůli řezacímu domu dával doktoru Stromairovi, dáno doktoru Rumblerovi,¹¹ aby u řezaných zabránil horečkám, křečím, zácpám a jiným ‹24r› podobným případkům a příznakům, kdyby nastaly, a to tam, kde je zapotřebí prostředků měnících, posilujících a vyprazdňujících;¹² těm empirik nerozumí, a tím méně dovede takovým věcem předejít. Při tom to potom hezkou dobu zůstalo.

Když však urozený a vysoce vážený pan Hieronymus Imhoff z Günzlhofenu, tehdy městský správce v Augsburgu,¹³ dostal masitou kýlu,¹⁴ ukázalo se při tom, že ani výše zmíněný Rumbler, ani Yberle – ten jako pouhý empirik a doktor Rumbler jako pouhý lékař-fyzik – neměli v tomto těžkém případě, stejně jako v mnoha jiných podobných, dostatečnou zkušenost, aby zmíněnému panu Imhoffovi pomohli; byl naopak natolik zanedbán, že na to musel zemřít. Pro tento případ a mnohé jiné podobné seznala tamní vrchnost, že ‹24v› v takových případech už není náležitě postaráno ani samotnými lékaři-fyziky, ani samotnými empiriky, a povolala proto mého nebožtíka otce z Rosenheimu do Augsburgu,¹⁵ opatřila ho 200 zlatými ročního platu a svěřila mu řezací dům, o němž byla řeč výše, i s obydlím vedle něho, v němž mohl bydlet, s potřebným dřívím a k tomu s řezným. Protože však můj otec byl tehdy už vysokého věku a pro úbytek sil a zraku jej nemohl dlouho spravovat, vzdal se toho; předtím totiž přes 30 let žil jako usedlý v Rosenheimu a toto umění tam šťastně provozoval.

Když jsem pak byl po otcově odstoupení do Augsburgu povolán já a bylo mi nabídnuto totéž místo a v řezacím domě bylo tehdy deset osob, které měly být řezány, ‹25r› totiž dvě na kámen a osm na kýly, řezal jsem těch deset osob šťastně za půl dopoledne v přítomnosti ustanovených pánů komisařů a doktorů, s pochvalou, takže se mnou byli spokojeni.¹⁶ O těchto a ještě dalších podmínkách se mnou jednal nejen pan Marx Fugger sám osobně,¹⁷ nýbrž dal o tom se mnou soukromě jednat i panu doktoru Holzapflovi, tehdy prvnímu lékaři tamtéž v Augsburgu; já jsem si však vyhradil, že se rozhodnu po dalším rozmyšlení.

Když jsem se však vrátil domů do Mnichova a pověděl o tom svému tehdejšímu profesorovi, archiatrovi a prvnímu doktoru lékařství, panu doktoru Mermannovi, zprostředkoval ten věc u Jeho kurfiřtské Jasnosti vévody Maxmiliána, tehdy panujícího knížete a pána,¹⁸ tak, ‹25v› že mi vedle mého dosavadního platu při městském Bratrském domě a špitálu svaté Alžběty bylo k podmínkám, které jsem měl už dříve, vyměřeno ještě 200 zlatých služného;¹⁹ nato jsem místo, které mi nabídli v Augsburgu, zase písemně odřekl, protože jsem měl zůstat zde a v zemi. Augsburští naproti tomu, protože nemohli dostat nikoho jiného, přijali staršího Mariana, Norciňana a empirika; po něm tam nastoupil jeho syn, od té doby však oba zemřeli.²⁰