Knihovna · Třicetiletá válka · Lékařská a politická rozprava

Slovníček pojmů

Slovníček vysvětluje věcné pojmy, instituce a dobové reálie, které se v rozpravě opakují; v závorce je výraz rukopisu. Co se v textu vyskytuje jen jednou, vysvětluje poznámka u příslušného místa. Osoby jsou určeny v poznámkách.

akademie – univerzita; schválení akademií znamená univerzitní zkoušku.

archiatr – první z osobních lékařů panovníka.

bradýř; osobní bradýř (Barbierer, Leibbarbierer) – řemeslník, který vedle holení pouštěl žilou, ošetřoval rány a prováděl drobnou chirurgii; z bradýřů a lazebníků se brali i ranhojiči u vojska. Osobní bradýř je dvorní bradýř a ranhojič panovníka.

Bratrský dům (Bruderhaus) – mnichovský městský špitál a chudobinec, jeden ze tří špitálů, o nichž autor píše (vedle špitálu svaté Alžběty a Josefského domu).

celek (Corpus, „těleso“) – špitální lékárna se vším, co k ní patří: se zásobami, zařízením i provozem.

doktor obojího lékařství; v obojím oboru (utriusque medicinae doctor, in utraque facultate) – lékař graduovaný v lékařství i v chirurgii, obdoba právnického doktora obojího práva. Vzdělání v obojím je hlavní požadavek spisu.

dukát – zlatá mince stálé ryzosti.

dult – bavorský výroční trh spojený s církevním svátkem; v Mnichově se konal několikrát do roka a špitály při něm nakupovaly zásoby ve velkém.

empirik (empiricus) – léčitel bez učeného vzdělání, který se opírá jen o zkušenost; umí vést nůž, ale nerozumí nemoci ani tomu, co po řezu následuje.

francouzská nemoc (morbus gallicus) – příjice (syfilis). V Evropě se prudce rozšířila po roce 1495 a Němci ji pojmenovali podle francouzského vojska, které tehdy táhlo do Neapole; léčila se odvarem z guajakového dřeva a rtutí.

fušerství (Stümplerei) – neodborné provozování řemesla, jemuž se člověk nevyučil.

fyzické lékařství; lékař-fyzik (medicina physica, medicus physicus) – učené vnitřní lékařství, jak se přednášelo na univerzitách, na rozdíl od chirurgie, tehdy pokládané za řemeslo. Lékař-fyzik léčí vnitřně, léky a životosprávou, a sám neoperuje.

galénská nauka; šťávy – učení odvozené od Galéna, podle něhož zdraví záleží na správném složení tělesných šťáv; život udržuje vrozené teplo, které se živí základní vlhkostí těla a ve stáří slábne. Léčivům přisuzuje vlastnosti teplé, studené, suché a vlhké v různém stupni.

Horní Německo (Ober Teutschlandt) – jih německé jazykové oblasti (Bavorsko, Švábsko, Franky, Švýcarsko a rakouské země) na rozdíl od severního, „dolního“ Německa.

chirurg; nepravý chirurg (pseudochirurgus) – chirurg je v autorově pojetí učený lékař, který sám operuje. Nepravý chirurg je ten, kdo provozuje chirurgii bez učeného vzdělání; autor tak nazývá lazebníky a bradýře, kteří ve špitálech zastávají práci chirurga.

chymie – dobový výraz pro chemii ve službách lékařství: příprava léků destilací a z nerostů a kovů.

jednoduchá léčiva; složené léky (simplicia, composita) – jednoduchá léčiva jsou jednotlivé byliny, kořeny, nerosty a živočišné látky; složené léky se připravují z několika z nich.

Josefský dům – jeden ze tří mnichovských špitálů, o nichž autor píše; léčila se v něm hlavně francouzská nemoc. Stejně se překládá i tam, kde rukopis píše „dům svatého Josefa“.

komisaři – zástupci ustanovení vrchností, kteří mají vyšetřit spor nebo dohlédnout na zkoušku, na špitál a jeho lékárnu.

lazebník (Bader) – provozovatel lázně, který vedle koupání a holení pouštěl žilou, sázel baňky a ošetřoval rány; vyučený řemeslník, ne studovaný lékař.

léčení kýl; kýlavý (curatio herniarum, herniosus) – operace tříselných kýl řezem, podvázáním nebo leptáním i jejich léčba bez operace; kýlavý je ten, kdo kýlou trpí.

lékařské umění (facultas medica) – lékařství jako obor, nejen univerzitní fakulta.

leptavé prostředky (septica, caustica) – žíraviny, jimiž se měla kýlní branka zajizvit bez řezu.

materiálie; materialista (materialia) – materiálie jsou lékárenské suroviny: drogy, pryskyřice, minerály a koření. Materialista je obchodník, který je spolu s barvami prodával ve velkém.

neuk (Idiot) – člověk bez odborného vzdělání, laik; slovo má původní význam, neznamená hlupáka.

Norciňan (Nursinus) – potulný operatér z umbrijské Norcie a okolí; tamní rody se po generace živily řezáním kamene, kýl a zákalu, takže se jejich jméno stalo obecným označením takového operatéra.

obec; obecné dobro (res publica, publicum bonum) – společenství země nebo města a jeho prospěch; měřítko, jímž autor posuzuje lékaře i rádce.

obchůzka nemocných; vizitace lékárny (obojí Visitation) – obchůzka je pravidelná prohlídka nemocných ve špitále lékařem, dnešní vizita; lékárník chodil s ním. Vizitace lékárny je úřední prohlídka, při níž se kontrolovala jakost a stáří surovin i hotových léků, váhy a ceny.

oční lékařství; píchání zákalu – hlavně operace šedého zákalu: zkalená čočka se jehlou sklopila do sklivce (píchání neboli sklápění zákalu).

osobní lékař (Leibmedicus) – lékař ve stálé službě panovníka nebo knížete.

pacholek (Knecht) – pomocník a sluha: lazebnický pacholek pomáhal v lázni, lázeňský pacholek byl sluha ve špitální lázni.

polní chirurg; polní lékař (chirurgus castrensis, medicus castrensis) – chirurg a lékař u vojska v poli.

pouštění žilou – odběr krve naříznutím žíly, nejčastěji v loketní jamce; běžný léčebný úkon, který prováděli bradýři a lazebníci.

první lékař (primarius medicus) – přední, služebně nejvyšší lékař města nebo dvora.

připomenutí; připomínka (Erinnerung) – upozornění vrchnosti na to, co je třeba zařídit; podle autora první povinnost lékaře-rádce.

příznaky a případky (symptomata, accidentia) – vše, co k nemoci nebo k operaci přistoupí, například krvácení, horečka, křeče, zánět nebo zácpa.

původci (špitálů) (auctores) – lékaři, z jejichž podnětu byly mnichovské špitály založeny.

ranhojič (Wundarzt) – řemeslně vyučený léčitel ran, zlomenin a vnějších neduhů, na rozdíl od učeného lékaře.

řádný, pravý a stálý lékař (rechtschaffen, recht, ordinarius) – trojí rozlišení rukopisu: řádný je lékař poctivý a schopný, pravý je skutečný, vyučený (u chirurgů a ranhojičů překládáno „řádný“), stálý je ustanovený k pravidelné službě, například ve špitále; obdobně stálý lékárník.

řezací dům; řezací světnice (Schneidhaus) – zvláštní špitál, popřípadě místnost ve špitále, kde se operovaly („řezaly“) kýly a močové kameny; řezací dům založili v Augsburgu Fuggerové.

řezání kamene; řezač kamene a kýl (lithotomia) – odstranění močového kamene z měchýře řezem. Řezači kamene a kýl byli operatéři těchto výkonů, většinou potulní řemeslníci bez učeného vzdělání.

řezné (Schnittgeld) – odměna operatérovi za jednotlivou operaci, vedle ročního platu.

říšský tolar – velká stříbrná mince a početní jednotka, asi půldruhého zlatého.

sněť – odumření tkáně. „Studená“ sněť (sphacelus) je úplné odumření údu bez zánětu, „horká“ sněť (gangraena) jeho počáteční, zánětlivé stadium.

špitál svaté Alžběty – vévodský špitál (Herzogspital) v Mnichově, v textu také „knížecí“ a „knížecí dvorský špitál“; autor v něm sloužil přes 30 let.

tovaryš; učeň; chlapík (Gesell) – stupně řemeslné služby: učeň se teprve učí, tovaryš je vyučený pomocník mistra (například lékárnický tovaryš). Německé Gesell znamená tovaryše; kde je užito hanlivě, překládá se „chlapík“.

tulák; tuláctví; vagant (Landfahrer, Vagant) – tulák je potulný řemeslník, kramář nebo léčitel bez stálého bydliště, protiklad usedlých měšťanských operatérů. Vagant je potulný člověk bez stálého místa, zde ten, kdo se vydává za lékaře.

veřejný řád (Policey, latinsky politia) – dobrý řád a správa obce; za moru to jsou úřední opatření jako uzavírání nakažených domů, oddělení nemocných, dozor nad trhy a pohřbívání. Zemský policejní řád je soubor zemských nařízení o veřejném řádu.

Vlach (Welsch) – Ital.

zlatá koruna; zlaté scudo (coronatus, scutum aureum) – francouzská a italská zlatá mince (écu, scudo).

zlaťák (aureus) – v latinských citátech zlatá mince, jako dukát nebo zlatá koruna; překlad jím odlišuje aurei od bavorského zlatého.

zlatý (Gulden, v rukopise fl.) – rýnský zlatý (florén), základní početní jednotka bavorské měny. Pro srovnání: autorův roční plat ve špitále činil 100 zlatých.

zlatý steh (punctura aurea) – operace tříselné kýly, při níž se kýlní vak podvázal zlatým drátem tak, aby se zachovalo varle.

životospráva (diaeta) – v dobovém smyslu celý způsob života (strava, nápoj, spánek, pohyb), nejen jídlo.