Knihovna · Paměti generála Monra

Další úvahy pro velitele

Další úvahy pro velitele

Krátká úvaha o zprávách (výzvědách), jichž je veliteli třeba

Kundschaft¹ čili zprávy jsou ve vojsku tak nezbytné, že bez nich nelze s jistotou vydat žádný rozkaz; bez nich nedokážeme rozeznat mezi přáteli a nepřáteli, kdo je s námi a kdo proti nám, což je první věc, kterou velitel musí znát, když přichází do nepřátelské země. Dále má znát sílu nepřátelského vojska, pěchoty i jízdy, aby mohl tím lépe rozvrhnout své vlastní; má také vědět, jak je nepřítel ukvartýrován², zda v posádce, v ležení³, v poli či ve vsi, a jaké stráže na všech těch místech drží; a jak daleko leží jeho jízda od pěchoty a jak je střežena. Aby o tom všem měl jistotu, musí mít u nepřítele nějakého tajného přítele, který mu dodává tajné zprávy; a aby se příliš nespoléhal na jednoho, musí mít i nějakého chytrého sedláka, který se občas bez podezření pohybuje mezi nimi, jak to obyčejně míval Jeho Veličenstvo hodné paměti⁴; rovněž by bylo potřebné podplatit nějakého písaře na jejich straně, aby se získaly seznamy jejich sil, důstojníků a vojáků, jakož i jejich jakosti, aby se velitel mohl proti nim tím lépe zařídit, vysílaje zvláštní oddíly na cesty, po nichž táhnou, k získání zajatců, a nepodaří-li se to, k přepadení jejich stráží nebo jejich kvartýrů.

Také má na všech pochodech mít s sebou známého sedláka, který ho seznámí se všemi přechody a úžinami⁵, jimiž se k němu nepřítel může dostat nebo od něho ustoupit, a porovnávat svou mapu země se sedlákovými zprávami, což by mu včas umožnilo znát všechny přechody.

Rovněž má mít zprávy z nepřátelského ležení, jak jsou zásobeni proviantem, municí či pící, a o jejich zdraví, zda mezi nimi není nějaká nákaza, nebo jakým kratochvílím a zábavám se oddávají mimo své kvartýry, po jakých cestách chodí a jaký mají doprovod, usiluje stále o získání zajatců, aby lépe zvěděl, jak je uchovávána jejich munice a s jakými strážemi, aby se do ní, bude-li to možné, dal „náhodou“ založit oheň; a k získání tohoto dobrodiní zpráv by měli vyšší důstojníci být štědří k těm, jimž svěří důvěru, neboť bez zpráv lze vykonat jen málo dobré služby a jejich získání je záchranou mnoha kavalírů⁶ i jejich cti.

Proto ať je obráncem či útočníkem⁷, zprávy mu dávají jakousi jistotu ve všech jeho činech, a jejich ztráta či zanedbání oloupily nejednoho statečného velitele o slávu a čest, když byl z nedbalosti překvapen, jako byl Gustav Horn⁸ u Bamberku; to bylo také příčinou ztráty Hanau a Philippsburgu⁹. Když tedy mají zprávy takovou váhu, mělo by to přimět generály i všechny velitele pod nimi, podle jejich postavení a úřadu, aby měli otevřenou ruku; jinak není možné dlouho obstát a nebýt překvapen.

O obhlídce

Máme-li zprávy o síle nepřítele, jak leží, zda v kvartýrech, v posádce, v poli či v ležení, a máme-li před sebou nějaký podnik, musíme provést obhlídku¹⁰ na koni nebo pěšky, podle toho, jaký podnik nás čeká. Máme-li třeba s částí vojska uzavřít město, musíme nejprve v doprovodu několika jezdců obhlédnout okolí, objet je kratším či delším okruhem a rozvážit, jak rozdělit své lidi na přechody a přístupy k městu a od města, abychom zastavili výpady i příchody, a nařídit, aby se na cestách zbudovala taková opevnění a šance¹¹, jež nás zabezpečí jak proti výpadům, tak proti zamýšlenému příchodu posil; a naše stráže si musí navzájem svými hlídkami udržovat náležité spojení, aby mezi nimi nikdo neprošel bez upozornění sousední stráže.

Dále, máme-li město obléhat zblízka, musíme obhlédnout i blíže, když jsme nejprve rozestavili vojsko, pěchotu i jízdu, v bitevním šiku mimo dostřel jejich děl, byť na dohled; a když jsme nejprve vyslali své jízdní oddíly, aby projížděly cesty za našimi zády, má velitel objet město v dostřelu, tak blízko, jak jen může, přičemž jiný jede v odstupu za ním a vedle něho jede sedlák, který mu zodpoví všechny otázky o jejich branách, příkopech a baštách, kde jsou nejslabší a kde je příkop nejmělčí; a když to zví, rozdělí vojsko na jednotlivá stanoviště, kde velitelé mají znovu obhlédnout blíže k hradbám, kde mohou nejbezpečněji uložit své hlavní těleso, kde před ně postavit stráž a kde hlídky, jakož i kde umístit baterie a kde začít přibližovací zákopy; a když je to hotovo, pokládají se za nejlepší chlapíky ti, kdo prokáží nejvíce píle a s nejmenšími ztrátami se dostanou k hradbám. Týchž okolností má dbát každý velitel, který vede oddíl před pevnost nebo hrad, aby ji uzavřel nebo obléhal, maje děla, petardy¹² a ohňostrůjné prostředky s dostatkem mužů a výstroje náležející k dělostřelectvu, kteří dovedou konat svou službu podle rozkazů velitele oddílu; ten musí na všechno dohlédnout sám, aby to bylo dobře provedeno, zvláště na umístění baterií a na to, aby vojáci vyslaní k obsluze prací přinesli k bateriím vše potřebné, mimo stráž u děl a u dělníků; musí také bedlivě obcházet přibližovací zákopy, baterie a stráže a napomínat je, aby se měly na pozoru před výpady na zákopy, baterie či stráže, a dávat kapitánu stráží rozkaz, aby nepřítele činícího výpad přijal silným tělesem pik a mušket těsně semknutých a zahnal jej zpět, takže nepřítel bude přijat sklopenými píkami, statečně krytými po bocích a prokládanými střelci; a když je to vykonáno, má se ve dne v noci pokračovat v pracích, dokud nepřítel nebude donucen ke kapitulaci (akordu)¹³.

V noci by se také měl schopný seržant, podporovaný jiným statným chlapíkem, plížit k příkopu se dvěma polovičními píkami¹⁴, aby jej přebrodil a poznal nejmělčí místa, s pomocí nějakého známého sedláka, který by mohl podat jistotu o síle nepřítele uvnitř a o nedostatcích, jež mají v proviantu, munici, palivu nebo vodě. Také má poznat jejich tajné výpadové branky, aby hlídal jejich výpady; má se také dozvědět, jaké jsou uvnitř zvedací mosty a jaké padací mříže a jaké zásoby proviantu či munice lze uvnitř nalézt, pro případ, že by pevnost byla dobytná, aby tím lépe uzavřel svůj akord. Také má zvědět, jaké dělostřelectvo či zbraně jsou uvnitř, jaké kaduky¹⁵ nebo jaký počet koní náležejících nepříteli a jaké jiné bohatství mají a kde je uloženo; a nebude-li město jinak vzato akordem nebo mocí, musíme se snažit donutit je k vzdání hladem nebo nedostatkem paliva či vody, anebo vrháním umělého ohně mezi ně z děl nebo jiných ohňových strojů, zapalováním jejich domů nebo ničením jejich stráží na stanovištích; rovněž se musíme lstí snažit dopravit k nim tajné listy, abychom podnítili obyvatele, aby se posádce postavili při hájení brány nebo stanoviště, zatímco útočník hodlá udeřit ztečí nebo průlomem.

Rovněž je třeba, aby útočník dobře rozestavil své vlastní vnější stráže, aby nebyl překvapen; jeho hlavní stráž¹⁶, zvláštní stráže, zálohy či vedlejší stráže mají být stále v pohotovosti k odražení nepřátelského výpadu, aby mu nepřítel neodřízl stráže nebo nezničil děla jejich zatlučením¹⁷ nebo spálením lafet¹⁸ či munice, což je nanejvýš potupné, jak se často stalo neprozíravým a lenivým velitelům, kteří nemoudře pohrdli svými nepřáteli.

Je-li nepřítel v poli, ať se silným oddílem nebo s vojskem, musí schopný velitel pečlivě obhlédnout pole kolem sebe, aby využil výhody terénu při postupu proti nepříteli, jakož i aby vyhlédl svou výhodu pro případ, že by byl donucen k ústupu, aby mohl tím lépe ustoupit v pořádku a nebyl obrácen na útěk, jako naše vojsko u Nördlingenu¹⁹, což se mu nikdy předtím nestalo po celou dobu, co jsem sloužil Švédům. Rovněž má v poli dbát, kde může nejvýhodněji postavit svá děla, jak to učinil generál Tilly²⁰ u Lipska²¹ a jak to udělali císařští na vrchu u Norimberku²² a také u Nördlingenu. Neboť výhodně postavená děla jsou často vítězstvím v poli a ztráta dělostřelectva se vždy pokládá a má za porážku, i když pěchota i jízda jsou zachovány. Také je velmi žádoucí, aby pěchota proti pěchotě získala výhodu terénu, jako jsou výšiny, průchody, lesy, živé ploty, příkopy, jakož i výhodu slunce a větru v zádech a proti nepříteli; o kterou Jeho Veličenstvo hodné paměti usilovalo u Lipska proti císařským.

Rovněž je velkou výhodou terénu, když se jedno z obou vojsk dostane do takové nesnáze, že nemůže dojít k boji, ale jedno vojsko může být donuceno postupovat jen po oddílech, zatímco druhé je díky výhodě terénu může přijmout plnými šiky jízdy i pěchoty, jedněmi na podporu druhých; a tuto výhodu získal Gustav Horn nad císařskými, když před nimi ustupoval do Württemberska v březnu 1633²³, kdy nepřítel nemohl naše vojsko pronásledovat jinak než s velkou nevýhodou, což nás od něho pro tu chvíli osvobodilo, ač byl silnější než my; a když se poté s námi spojily síly rýnského hraběte²⁴ přišlé z Alsaska, donutili jsme císařské opět ustoupit přes Dunaj do Švábska u přechodu u Munderkingenu²⁵, kde jsme se dostali na dostřel děla; ale získavše přechod, ustoupili v bezpečí, jako to učinili jindy před námi ze Švábska do Bavorska, když získali před námi přechod u Kemptenu, a poté přes Iller ve Švábsku; když (pravím) získali přechod dříve než my, byli v bezpečí a my zklamáni. Takže výhoda terénu má ve válce velkou důležitost, jak jsem často poznal ze zkušenosti, zvláště před vrchem u Norimberku.

Rovněž moudrý velitel, je-li obráncem, musí dbát všech okolností, jako jich dbal při útoku pro vlastní bezpečnost; musí také jako obránce dobře obsadit všechny přechody a pohraniční posádky, jimiž musí nepřítel projít, aby se k němu dostal, a včas je obhlédnout, aby je buď obsadil, anebo, budou-li shledány výhodnějšími pro nepřítele, včas zbořil.

Rovněž když se nepřátelské vojsko nebo silný oddíl rozvine v poli, máš obhlédnout jeho sílu i pořádek na vlastní oči, dříve než se rozhodneš na něj udeřit, přičemž máš uvážit, jak on může postoupit k tobě nebo ty k němu bez zmatku; ale nikdy neútoč jinak než s výhodou, byť by tě druzí pokládali za liknavého; raději ho nech odejít, než abys přijal nevýhodu útoku, neboť čas všechno mění, a kdo zachová vojsko, nepochybně najde příhodný čas k boji. A bylo by pro evangelíky²⁶ v Německu dobré, kdyby se na tento bod u Nördlingenu hledělo moudřeji, než se hledělo, neboť mohli zachránit vojsko i zemi, kdyby se s nevýhodou nebyli spoléhali na vlastní sílu a odvahu, kde BŮH, jenž řídí srdce, způsobil jejich pýše veliký pád.

Krátká úvaha, jíž je třeba dbát v posádce

Při vstupu do místa máš především obejít stanoviště, a když jsou náležitě obhlédnuta, má se změřit okruh čili obvod a stanoviště pak rozdělit poměrně podle síly jednotlivých jednotek, aby nikdo neměl oprávněný důvod ke stížnosti.

Když jsou stanoviště řádně a dobře obsazena, mají se vydat rozkazy pro vedlejší stráž čili zálohu, kde má stát v pohotovosti, zda na tržišti nebo na jiném příhodném místě, a má mít vždy dostatek důstojníků, kteří jí velí a kteří musí být drženi k přísnému plnění služby, aby nebyli k nenalezení, když by bylo třeba hájit čest, kdežto na poplach se mají dostavit na stanoviště, do ulice nebo na hradbu, aby odrazili nepřítele a přispěli na pomoc tam, kde by nějaká nehoda, útok nebo požár způsobily slabost, nebo aby odolali nepřátelům uvnitř i vně, jsouce ustavičně na stráži jak proti obyvatelům pro případ bouří nebo zrady, tak proti vnějším nepřátelům; neboť žádný nepřítel není tak nebezpečný jako nepřítel vnitřní, jehož se nejméně podezírá.

Rovněž má guvernér²⁷ čili komandant dbát a zachovávat náležitou poměrnost ve všech rozkazech vydávaných ať pro práce, službu, stráže nebo výpravy, aby si nikdo nemohl právem stěžovat, že je na něho vložena větší povinnost než na jeho souseda, ale vždy podle poměru síly.

Klíče od bran a od všech výpadových branek a vězení má guvernérovi přinášet a od něho odnášet kapitán hlavní stráže a kapitán stráže má určit stráže, které mají stát u zvedacích mostů, padacích mříží a výpadových branek, a je povinen přinášet všechny zprávy sám guvernérovi a nikdy neotvírat žádná vrata ve dne ani v noci bez dostatečné stráže po svém boku, jakmile uplynou stanovené hodiny, z obavy, aby nebyl překvapen a celá posádka ohrožena.

Také má guvernér večer vydat rozkazy, kam se má každý v případě poplachu dostavit se zbraní, a město má být rozděleno tak, aby měšťané i vojáci znali svá stanoviště, na něž se mají z poplachového místa odebrat.

A k odstranění nedostatků opevnění má být město rozděleno na stejné díly, které budou střídavě po dnech pracovat se vším materiálem potřebným k opravě nedostatků, aby nebylo co spravovat, když bude třeba bojovat; a k tomu účelu má guvernér ustanovit důstojníky, kteří dohlédnou na práce, aby se věci lépe dařily, a guvernér musí sám vše často obcházet a každý den skládat počet, co bylo vykonáno, dokud nebude vše uvedeno do dobrého pořádku. Guvernér má mít rejstřík všeho ukvartýrování, aby ho měšťané mohli tím lépe zpravit o chování každého muže k udržení dobrého pořádku. Má také mít přehled o všem proviantu ve skladištích, jak obilí, tak všech ostatních zásob, i o všech kadukách v posádce; a vydávání všech ochranných listů (salvaguardií)²⁸ mu náleží jako jeho právo. Nemá nikomu dovolit, aby si opatřoval prospěch bez jeho vědomí, ale všechno má jít k jeho rukám, aby mohl tím lépe udržovat svůj stav a hostit cizince, neboť má být dobrým společníkem a společným útočištěm pro přicházející i odcházející, jinak přestane být vážen; a musí dát kapitánu stráže rozkaz, aby nikdo nepřicházel ani neodcházel bez jeho vědomí pod hrozbou trestu, a kapitán stráže má ty, kdo vstupují do města, po prohlédnutí jejich průvodních listů poslat ve dne v noci s doprovodem a důstojníkem ke guvernérovi, aby je vyslechl, jak uzná za vhodné.

Guvernér, jako má vydávat heslo, tak má být přítomen všem parádám²⁹ v obvyklou dobu, kdy se jde na stráž, a když ji zase opouštějí, mají se odebrat na parádní místo a řádně se seřadit, dříve než uloží své prapory³⁰; a guvernér je povinen obcházet stanoviště a sám obcházet kontrolní obchůzku (rundu)³¹ a přimět ostatní, aby po něm konali obchůzky řádně.

Rovněž mu náleží vysílat všechny výpravy, které se nejprve seřadí na parádním místě, a dohlédnout, aby byly před odchodem zásobeny municí a vším potřebným, dávaje přísný rozkaz, aby při návratu byla veškerá kořist řádně předvedena před něho a nic nebylo odstraněno nebo odloženo stranou, pod hrozbou potrestání důstojníka, který výpravě velel; a je-li zboží rozpoznáno, má být zabaveno ve prospěch guvernéra, neboť všechna kořist má být rozdělena podle jeho uvážení. A při rozdělování kvartýrů mají být guvernérovi přiznány některé volné domy, aby přispívaly na jeho kuchyni, a také některé domy mají zůstat volné k ubytování cizinců, kteří se mají guvernérovi odvděčit, pokud nemají jiné břemeno; a je-li posádka na takovém místě, které skýtá jiné výnosy z obchodu po vodě nebo po zemi, má se guvernérovi, mimo obvyklé clo nebo mýto, dostat uznání od těch, kdo dopravují zboží nebo dobytek kolem jeho posádky nebo skrze ni, pokud se dostanou do okruhu jeho stráží. Také může z přilehlých zemí náležejících nepříteli vybírat tak vysokou kontribuci³², jakou z nich dokáže vymoci, pokud se ovšem neprokáže nepoctivým vůči svému pánu tím, že by bral peníze za to, že je přítelem nepřátel svého pána.

Úvaha o uzavírání akordu

JEHO Veličenstvo hodné paměti – byl jsem s ním u Demminu, Brandenburgu, Landsbergu, Werbenu, Erfurtu, Mohuče, Augsburgu, Rainu a Mnichova v Bavorsku³³ – nikdy nesvěřilo vedení vyjednávání nikomu jinému než sobě samému: jakmile byl trubač nebo bubeník³⁴ doveden (se zavázanýma očima důstojníkem stráže) k němu a pak odkryt, vyřídil své poselství a dostal odpověď, načež byl on nebo jiný poslán zpět; pak byli vyměněni rukojmí, kteří byli drženi na obou stranách, dokud nebyl akord přijat nebo, v případě neshody, opuštěn, popřípadě prodloužen do druhého rozhodnutí, a poté byli rukojmí staženi hinc inde³⁵. Tito rukojmí mají být v takových chvílích skromní, střízliví a obezřetní ve svých řečech, aby jim neuklouzlo něco, co by mohlo být na újmu kterékoli ze stran; a jsou-li rukojmí moudří, mohou uchovat nějaký prospěch pro přítele. Když obránce uzavře lehký akord, jehož hlavní body se sepíší a poté uváží, ale jednou povolené nemohou být odvolány, pak po výměně stráží přichází velitel, aby místo podle akordu obsadil, přičemž útočník ihned činí přípravy na vypochodování nepřítele, aby při porušení akordu nebyl kteroukoli ze stran spáchán žádný nepořádek; neboť je to hrubé pochybení, když křesťan poruší jednou dané slovo. Před ukončením se však obě strany snaží o čestné podmínky; jednotlivosti, na nichž se strany shodnou, není třeba zde uvádět, neboť se mění podle okolností; někdy si obránce vymiňuje podmínky pro město, jeho svobody, obchod a náboženství, podle důležitosti místa; a očekává-li obránce posily a vidí-li v tom svou výhodu, při uzavírání akordu kličkuje a prodlužuje čas, až se nakonec, jak se občas stává, jednání rozpadne, jako se stalo ve Stralsundu roku 1628³⁶ proti císařským. A obléhatel, shledá-li se venku slabým, protahuje jejich vypochodování, dokud jeho slabost není doplněna; jako to učinilo Jeho Veličenstvo hodné paměti před Landsbergem³⁷, kde nepřítel měl vypochodovat o tři tisíce mužů silnější, než jsme byli my venku, což zdrželo jeho vypochodování, dokud nám nepřišla posila z Frankfurtu.

Když jsou jednání skončena, dobyvatel místa, když uzavřel akord a co nejlépe využil všech zásob nalezených v takových místech, jako děl, zbraní, oděvů, munice, knihoven, památek, jež všechny odveze a uloží v bezpečí, pak, jakmile je město v jeho moci, je může obsadit posádkou, anebo je zbořit stržením hradeb; a bylo by bývalo dobré, kdyby Švédové tak učinili v Bavorsku s Donauwörthem, Rainem, Augsburgem, Eichstättem, Landshutem a Mnichovem; kdyby byla hned zpočátku zbořena, nebyli bychom se poté obtěžovali s jejich dvojím dobýváním, a bylo by bývalo lepší je nejprve vyplenit než se s nimi vyrovnat za peníze, když jsme po ztrátě bitvy u Nördlingenu ztratili peníze, rukojmí, zemi i město³⁸, což všechno by bylo lepší srovnat se zemí (jako trofeje našich vítězství), když jsme tam byli, než vzít rukojmí za peníze a všechno zase ztratit.

Také je při uzavírání všech akordů třeba dbát, aby ti zajatci uvnitř místa, kteří patří obléhateli, byli propuštěni na svobodu, a ti vojáci, kteří od útočníka zběhli, byli vydáni zpět, aby byli potrestáni nebo omilostněni, jak se zlíbí jejich důstojníkům. Ale nikdo, kdo patří k nepříteli, nesmí být zadržován proti své vůli.

Rovněž žádné dělo, dříve ukořistěné útočníkovi, nesmí být z pevnosti odvezeno, přestože je obránci akordem povoleno děla odvézt; nesmí odvézt žádné, které dříve patřilo jinému.

Rovněž důstojníci nesmějí odvézt více koní, než je uvedeno v jejich akordu, a to poměrně podle hodností, v nichž slouží, a ne více; a zjistí-li se, že obránce podvodně nad rámec svého akordu buď odvezl, zničil nebo ukryl nějaké zboží, zbraně, děla nebo munici, a vyjde-li to najevo nebo bude-li to odhaleno, ipso facto³⁹ není útočník či dobyvatel povinen dodržet úmluvu, ale může s nimi naložit, jako Švédové naložili s plukovníkem Grammem po jeho vypochodování z Wismaru⁴⁰, když zrádně porušil svůj akord.

Úvaha o braní zajatců

Když Jeho Veličenstvo dobylo Frankfurt nad Odrou⁴¹, poskytl jsem pardon⁴² dvěma mladým kavalírům, kteří mě prosili o ochranu, abych je zachránil před zuřivostí; a když jsem je jednou vzal pod ochranu, byť s obtížemi, dbal jsem, aby jim nikdo neublížil, jak mají všichni kavalíři činit v krajní nouzi těm, kdo potřebují milosrdenství, a neobírat lidi až na kůži, jak to někteří nehodní činí. Naopak, kdo jednou poskytl pardon, má pečovat nejen o ochranu jejich životů před ostatními, ale má se také postarat o slušné zaopatření, přinejmenším za jejich peníze, jsou-li to kavalíři s hodností, u nichž lze předpokládat, že se dovedou vydržovat sami; a nemohou-li jinak, má nás naše dobročinnost a soucit pohnout k tomu, abychom opatřili chléb těm, kdo si jej nemohou opatřit sami, jinak naše nedbalost, kdybychom je nechali zemřít hlady pro nedostatek chleba, zasluhuje větší trest, než kdybychom byli nechali jiné, aby je hned zpočátku jako nepřátele zabili; takže si nepřeji, aby byl kdo tak nezdvořilý, že by panoval nad usmířeným nepřítelem, který je v poutech.

Rovněž ať jsou zajatci zaopatřeni slušně podle svých hodností, přesto na ně má být dohlíženo jako na zajatce; jsou-li to prostí vojáci, mají být svěřeni generálnímu profousovi⁴³, aby tam byli hlídáni strážemi, v železech, a podle svého chování drženi přísněji nebo volněji; a na pochodech nemá být dovoleno, aby se přibližovali k vojsku tak, aby mohli být vyzvědači nad ostatními, a zvláště jsou-li to důstojníci svěření profousovi, mají být drženi tak, aby nemohli pozorovat ani sílu, ani kázeň vojska; a po příchodu do kvartýrů mají být navštíveni jako kavalíři, ale v rozmluvě s nimi mají být lidé zdrženliví jako se zajatci; nesmíš jim ani ubližovat, ani to dovolit jiným, neboť zajatci se kavalírům nemohou dovolat práva; a když jednou dají čestné slovo (parole)⁴⁴, mohou mít jistou volnost procházet se bez podezření v dostřelu děla.

Ale je-li k zajatcům poslán trubač nebo bubeník s listy nebo se vzkazem, má dříve, než se přiblíží ke strážím, zatroubit nebo zabubnovat, a tak stráže upozornit, dříve než vstoupí mezi jejich vnější hlídky, jinak propadá nejvyššímu trestu; a když stráž zákonitě upozornil, má mu vyjít vstříc důstojník z rozkazu kapitána stráže s doprovodem mušketýrů, a když se ho zeptal na jeho pověření a průvodní list, prohlédl jeho otevřené listy, prohledal ho pro tajné listy a nenašel žádné, pak mu má zavázat oči a dovést ho se zavázanýma očima k vrchnímu veliteli, který převezme jeho listy, přečte je a doručí; a poté, když jsou mu oči opět zavázány, je doveden k profousovi, kde je držen, dokud není hotov a dokud mu není dovoleno opět odejít s otevřenými listy, a je vyveden tak, jak přišel; a žádný zajatec nemá nikomu odevzdávat žádné listy, byť otevřené, dokud o tom napřed neuvědomí svou stráž, která to má sdělit veliteli místa; a je obvyklé, že guvernéři nebo velitelé, k nimž trubači nebo bubeníci přicházejí, když dostali odpověď a jsou se zavázanýma očima přivedeni od profousa do jejich příbytku, s nimi nejprve vesele rozmlouvají a pak nechají své lidi s nimi připíjet, dokud nejsou rozjaření, a pak jsou se znovu zavázanýma očima vyvedeni za všechny hlídky a s průvodním listem mohou svobodně odejít.

Zajatci, kteří se dohodli o svém výkupném nebo byli vyměněni za jiné, nemají být propuštěni, aniž by nejprve dostali generálův průvodní list, a pak mohou jít s trubačem nebo bez něho do nejbližší přátelské posádky.

Úvaha o kvartýrování vojska v poli na pochodu, ve vsi, ve městě nebo v ležení

Velitel nemá být neznalý okolností náležejících ke kvartýrování vojska; proto k lepšímu poučení mladších, kteří neviděli takové pochody, jakých jsem se účastnil s Jeho Veličenstvem hodné paměti, které kvartýrovalo své vojsko v létě i v zimě podle toho, jak to nabízela příležitost nebo blízkost nepřítele, kdy mnohokrát celou zimní noc vojsko, jízda, pěchota i dělostřelectvo, bez ohně stálo v bitevním pořádku u zbraní v polích, majíc dělostřelectvo umístěno stranou se stráží, která je hlídala, tren⁴⁵ také za sebou stranou a dobře střežený, a hlavní stráž z jízdy a pěchoty vyslánu zvlášť před vojsko; a když byla vojska blízko sebe, bylo všem důstojníkům nařízeno zůstat u svých velení, jak jim bylo přikázáno na pochodu, vést brigády, oddíly nebo divize; komandovaní muži⁴⁶ byli také zvlášť nejblíže k nepříteli se svými důstojníky; a když bylo takto všechno tímto prvním způsobem řádně ukvartýrováno, hostili se navzájem takovými lahůdkami, jaké doba skýtala, a trávili noc v rozmanitých veselých žertech a řečech až do dne, kdy je buben nebo trubka pozvaly k vážné věci.

Druhý způsob našeho kvartýrování byl v polích, když nepřítel nebyl nablízku, kde jsme se kvartýrovali o něco pohodlněji pro své pohodlí; obyčejně jsme se seřadili kolem čtvrté nebo páté hodiny odpoledne u nějakého města nebo vsi, na nějaké pěkné louce u vody, dala-li se v létě najít, a v zimě jsme se při kvartýrování přiblížili k okraji nějakého lesa, jak kvůli ohni, tak kvůli stavbě přístřeší; vojsko se seřadilo v bitevním šiku po brigádách, jak pochodovalo, a za místem, kde se brigády seřadily, byly v rozumné vzdálenosti vyznačeny jejich kvartýry, každé zvlášť, tak jak stály v šiku; a než se brigády vzdálily od zbraní, byly nejprve vyslány jejich stráže, přičemž stráž každé brigády byla umístěna ve vzdálenosti osmdesáti kroků od praporů, kde bylo určeno, aby držela stráž; a když byla stráž postavena, byly k praporům postaveny hlídky a pikenýři pak dostali rozkaz zarazit své píky pevně do země tak, jak stáli v šiku, a mušketýři dostali rozkaz za suchého počasí postavit muškety v pořádku v rovné frontě se svými prapory, ale když pršelo, bylo jim nařízeno, aby je pečlivě uchovávali v suchu u sebe; a když bylo všechno takto řádně vykonáno, bylo jim dovoleno po částech odejít a opatřit si slámu a palivo, a mnohdy se přitom dobře postarali i o kuchyně svých důstojníků.

Dělostřelectvo a muniční vozy byly také seřazeny stranou a dobře střeženy a jejich koně byli posláni na pastvu, což byl pro ně dobrý kvartýr; pak se tren a vozy, jak přijížděly, řádně seřadily za svými regimenty, a když byli jejich koně posláni na pastvu, byly řádně postaveny stany důstojníků v odstupu před jejich prapory, a pak kuchaři šli připravovat jídlo, a když se všichni před večeří vrátili do kvartýrů, všechny bubny vojska bubnovaly před jednotlivými brigádami a zvaly všechny k veřejným modlitbám, na něž se nikdy nezapomínalo; a po modlitbách vydali majoři regimentů seržantům rozkazy na tu noc i pro odchod⁴⁷ příštího rána, a pak šli všichni nejprve k jídlu a potom k odpočinku; a celá jízda se seřadila týmž způsobem a z jejích kvartýrů byly vysílány oddíly, aby po celou noc projížděly cesty dvě nebo tři míle daleko, abychom nebyli překvapeni nepřítelem, o němž bychom neměli zprávy.

Příštího rána, když bubny svolaly všechny do zbraně, vypochodovala nejprve brigáda, která měla předvoj, na nové místo a seřadila se; brigáda, která měla předvoj předešlého dne, vypochodovala a seřadila se po její levici, ustoupivši od předvoje o jeden stupeň, a pak se řádně vyřadily ostatní brigády jedna za druhou, dokud nebylo uzavřeno levé křídlo pěšího vojska, a pak šli k modlitbám, a po skončení modliteb pochodovali; tren pochodoval za nimi, seřazen v tom pořádku, v jakém pochodovaly brigády nebo regimenty. Dělostřelectvo pochodovalo zčásti s brigádami a zbytek pochodoval před vojskem se svými doprovody a stráží mušketýrů, kteří byli střídáni každé dva dny, jsouce muži komandovaní poměrně ze všech regimentů a majíce důstojníky, kteří jim podle toho veleli. Tolik o kvartýrování v polích.

Třetí způsob kvartýrování, když byl nepřítel daleko a my blízko měst, jen za chladného počasí: kvartýry byly přiděleny dvornímu štábu⁴⁸ (to jest králi nebo generálovi a jejich průvodu) a hlavním důstojníkům vojska včetně domácnosti Jeho Veličenstva, jejichž kvartýry ve městech nejprve vykázal generální kvartýrmistr⁴⁹, a hned po dvorním štábu byli ukvartýrováni plukovníci velící brigádám a po nich plukovníci regimentů, jejich důstojníci a vojáci; velká část a nejlepší kvartýry byly určeny důstojníkům náležejícím k dělostřelectvu, jejich koním a služebnictvu. Dělostřelectvo a tren stály mimo město; ti, kdo kvartýrovali ve městě, měli nárok na volné jídlo a pití a nic více; někdy nám mimo města byly dány kvartýry po brigádách zvlášť ve vsích a bylo nám určeno shromaždiště, kam jsme se měli příštího rána dostavit, abychom se spojili s vojskem; a když jsme kvartýrovali ve vsích, seřadili jsme se před vsí, nejprve jsme ohledali přechody a stráže byly postaveny v polích na přístupových cestách, aby nepřítel nemohl znenadání vniknout do kvartýrů; když byly hlídky řádně rozestaveny, byly naše prapory doprovozeny s oddílem do svého příbytku čili kvartýru, přičemž je správně vedli furýrští střelci⁵⁰, dokud nebyly prapory ukvartýrovány a střeženy; pak byli ostatní odvedeni do svých kvartýrů a byli určeni muži, aby šli naproti trenu a dovedli jej do jeho kvartýrů. Když byly vydány rozkazy, hostil každý druhého, jak nejlépe mohl, a když bylo všechno zařízeno, byly vyslány jízdní oddíly, aby projížděly pole pro zprávy, a aby nebyly polapeny nepřítelem, byl za nimi vyslán druhý oddíl, přičemž oba dostaly rozkaz, jak daleko mají jet a po jakých cestách, a bylo jim přikázáno, kde mají zastavit a pícovat, a také byly napomenuty, aby měly stále jeden oddíl na koních, který by ostatní varoval před překvapením; a když to bylo hotovo, byli ordonanční rejtaři⁵¹ každé brigády ponecháni čekat na generála v jeho kvartýru pro rozkazy; a jízdě bylo určeno hlavní shromaždiště, kde se měla sejít, kdykoli dostane rozkaz.

Čtvrtý způsob kvartýrování vojska je v pevném ležení, jako u Štětína, Schwedtu, Brandenburgu, Werbenu, Donauwörthu, Augsburgu, Ingolstadtu a Norimberku⁵², kterýžto způsob kvartýrování je nejobtížnější jak pro důstojníky, tak pro vojáky, kteří, když si zbudovali přístřeší, vynaložili své náklady a námahu nadarmo a mnohdy zanechávají své domky nepřátelům; přesto je tento způsob chvályhodný, je-li člověk u vojska, které je dobře placeno, kde lze všechno dostat za peníze, a když se pak ležení udržuje čisté a v dobrém pořádku, představuje obec či město hájitelné proti všem nesnázím, jež mohou nastat, ledaže by se Pánu zlíbilo pohnout rukou, a pak žádná rada ani síla nic nezmůže proti Tomu, jenž je Bůh zástupů. Užitek, který kavalíři či velitelé mají mít z tohoto druhu kvartýrování, je ten, že v případě, že by sami dosáhli velení, mohou se touto praxí naučit velet jiným, jakož i že se mohou prozíravě včas uchýlit k tomuto druhu obranné války, dokud nebudou s to vytáhnout do pole, jak to učinilo Jeho Veličenstvo hodné paměti, když bylo mocí svých nepřátel donuceno ustoupit do zmíněných ležení, v nichž byla kázeň a dobrá praxe, jíž kavalíři měli dbát, kde Jeho královské Veličenstvo muselo přebývat jako nejposlednější voják, jsouc stejně jako ostatní vystaveno nesnázím, které mohly nastat, z povětří, nemoci, nákazy nebo strážní služby. Tolik tedy o kvartýrování vojska.

Úvaha o dělostřelectvu

Dělostřelectvo je třetí částí vojska, bez níž žádné vojsko nemůže být slavně vedeno; je tedy záhodno promluvit poněkud stručně o výhodách, jež máme z dělostřelectva, je-li dobře opatřeno a vedeno, jako bylo u Kapitána králů a Krále kapitánů, Gustava Nepřemožitelného, který s tak malým nákladem vykonal se svým dělostřelectvem tolik, kolik jen král nebo kapitán mohl (při tak velkých činech, jaké vykonal). Ale abych nebyl pokládán za toho, kdo v tomto bodě týkajícím se děl zanedbal část své povinnosti, uvedu zde, kdy Jeho Veličenstvo podle mého vědomí děl nejvíce užilo; což, správně uváženo, se bude zdát podivné, neboť za celý průběh válek Jeho Veličenstva v jeho době jsem nikdy neviděl ani se nedozvěděl, že by kde vystřílelo průlom, kromě u Gartzu⁵³, ačkoli jinak dobře vím, že Jeho Veličenstvo dobře užívalo svého dělostřelectva, jako u Lipska, na Lechu⁵⁴ a u Lützenu⁵⁵, kde ve všech třech případech prokázalo, že je mistrem tohoto umění. Ale proti městu nebo pevnosti jsem za doby Jeho Veličenstva nikdy neviděl jediný průlom vystřílený nebo ztečený; jeho štěstí bylo takové a jeho píle tak veliká, že jeho nepřátelé vždy vyjednávali, dříve než by snesli zuřivost jeho děl, jako u Brandenburgu, Demminu, Frankfurtu, Mohuče, Donauwörthu, Augsburgu a mnoha jiných; a podle mého mínění hrůzy, kterou dělo budí, je třeba se obávat stejně jako zkázy, jež následuje, ač je veliká; a dělostřelectvo ve všech vojskách a vše, co k němu náleží, mají při všech příležitostech nekonečnou váhu. Takže je lze nazvat sine quo nihil⁵⁶; ale nejvyšší polní důstojníci se jím nezabývají více, než pokud nařizují jiným, aby konali službu, majíce k obsluze určeny vlastní důstojníky, jako generála dělostřelectva, jeho plukovníky, podplukovníky, majory, kapitány, poručíky, konstábly⁵⁷ a všechny ostatní nižší důstojníky, jichž je k obsluze třeba, kteří znají a dodržují své směny a střídání jako ostatní důstojníci svá; jejich výstroj je veliká a jejich náklady také, na nákup koní k tahání děl a muničních vozů, s prachem, koulemi, doutnákem, materiálem, ohňovými stroji, petardami, ztečovými žebříky, umělými mosty vezenými na vozech k překonání řek nebo příkopů.

Při každém kvartýrování jsou kvartýrováni hned po dvorním štábu před kteroukoli brigádou a výstroj a náklady potřebné k udržování této třetí části vojska jsou neobyčejně veliké, neboť vždy je co opravovat, zatímco vojsko odpočívá; a často musí být opatřeni velkým množstvím nové výstroje a ročně ztrácejí neobyčejný počet koní veliké ceny. Ale Jeho Veličenstvo mělo za své doby v tomto, jako v jiných věcech, velké štěstí; neboť nikdy jsem nepoznal, že by Jeho Veličenstvo ztratilo nějaké dělo, ale viděl jsem je získávat doplnění munice a děl od svých nepřátel, jako nejprve u Gartzu a Greifenhagenu⁵⁸, Demminu, Frankfurtu, Landsbergu, Hlohova⁵⁹, Lipska, Würzburgu, Mohuče a Mnichova, mimo doplnění, které Jeho Veličenstvo pro své dělostřelectvo získalo od Norimberku, Frankfurtu, Augsburgu, Štrasburku a Ulmu; a obšírně pojednat o tomto předmětu samotném by vyžadovalo celý svazek papíru. Ale když je kterýkoli kavalír vyslán zvlášť s oddílem, kde musí užít děl, měl by (před odchodem se svým oddílem) velmi dbát, aby včas převzal svá děla s výstrojí k nim náležející, spolu s dostatkem důstojníků k vykonávání té části služby; na pochodu musí velet svému oddílu, jako by to bylo malé vojsko, jsa vždy dobře opatřen průvodci a pečlivými, důvtipnými a pilnými zvědy, aby mohl svůj oddíl vést a kvartýrovat s jistotou, posílaje svého zvěda vždy před sebe a dbaje vždy, aby byly dobře obsazeny přechody a přístupy. Také aby dostatečně střežil svá děla, tren a munici, neboť z nedbalosti při střežení děl a munice mnohdy vzchází veliká škoda; a taková opomenutí, jednou spáchaná, jsou nenapravitelná. Vzhledem k tomu musím laskavého čtenáře prosit, aby mi zde odpustil malou odbočku z dějepravy (k lepšímu poučení mladšího vojáka), abych krátce pojednal o škodě a nesnázích, jež mnohokrát vzešly z děl a prachu, jakož i o způsobu, jak byly poprvé vynalezeny, byvše nalezeny z Božího dopuštění ke zkáze člověka trestaného za hřích; zkušenost denně učí, že jejich síle nelze odolat.

Étienne Forcatel⁶⁰ ve čtvrté knize o říši a filosofii Galů připisuje vynález prachu a děl Němcům a praví, že jedno dělo pomocí zapáleného prachu vyplivlo kouli, jejíž rachot se podobal hromu a zabíjel. Tvůrce tohoto díla, jakýsi opat, dítě Ďáblovo, za pomoci svého Otce nalezl tento krutý vynález, který slouží stejně útočníkovi na města jako obránci, dokud nezničí oba. Praví se o Archidamovi, synu krále Agésiláa⁶¹, že se podivil novému vynálezu děla přivezeného ze Sicílie a naříkal, že udatnost mužů je sražena a pošlapána, neboť už nelze bojovat bez obludné tvrdosti a zbroje. A soudí se, že to vynalezl jakýsi černý chlapík jménem Berthold Schwarz⁶², opat. Čti Polydora Vergilia⁶³ v jeho druhé knize a šesté kapitole de invent. a Sabellika⁶⁴ v jeho Enneadě, kn. 9: jakýsi chlapík měl trochu roztlučené síry na lék uzavřené v hrnci přikrytém kamenem; když udeřil pilníkem o kámen, aby křísl oheň, padla jiskra do hrnce a hned vyšlehl plamen a vyhodil kámen do vzduchu; a přemítaje o tom, udělal železné dělo, uzavřel do něho prach a kousek po kousku vynález objevil. A čteme, že v čínském království ve Východní Indii byly knihtisk i dělostřelectvo známy a užívány dávno předtím, než byly objeveny v Evropě, a že je tam mnoho děl, čemuž raději uvěřím, než abych se tam šel podívat.

Také Vergilius v šesté knize své Aeneidy mluví o něčem podobném v popisu Salmónea⁶⁵; a Josephus⁶⁶ ve třetí knize a deváté kapitole Války židovské se zmiňuje o stroji, jehož užívali proti městu Jotapatě v Galileji, a praví, že kameny vrhané stroji bořily hradby a věže a nebylo tak dobře seřazeného houfu mužů, aby jím nebyl rozprášen a sražen k zemi. Týž autor, mluvě o bateriích zřízených proti hradbám Jeruzaléma, tvrdí, že kameny vrhané stroji byly těžké jako člověk, a přesto je stroj nesl přes šest set kroků a zabíjely mnoho mužů.

Plinius⁶⁷ píše ve své třicáté první knize a desáté kapitole, o své cestě do Babylónu, že prach byl v užívání odedávna, a uvádí, že viděl prachové mlýny na řece Eufratu, byť jiného druhu než náš prach.

O tomto vynálezu můžeš také číst u Cornelia de Campe⁶⁸ v jeho dějinách Fríska, v druhé knize a dvacáté kapitole. Také o Simoskovi, králi fríském, Beresnovi, pánu holandském, a Olympii, dceři hraběte holandského, kde se praví, že Simoskus jednou ranou z pistole zabil hraběte a jeho dva syny; a že poté chtěl zabít Rolanda, hraběte flanderského, ale když pistole selhala, Roland ho zabil mečem a pistoli hodil do moře. Ale čteme, že Barbarigo⁶⁹, benátský admirál, byl první, kdo je vezl na svých galérách a lodích, čímž jejich rachotem vyděsil Janovany, kteří byli na lovu; a Paolo Giovio⁷⁰ ve své třetí knize o slavných osobách píše, že Bartolomeo Colleoni⁷¹, generál Benátčanů po dobu dvaceti a více let, byl první, kdo užil děl v poli, když vyhnanci z Florencie vedli válku proti rodu Medicejských; nejprve se jich užívalo k prolamování hradeb a k hájení hradeb, ale poté přišla do užívání k rozbíjení šiků jízdy i pěchoty; neboť kdyby se staré války a jejich vynálezy srovnaly s dnešními, bylo by to spíše k smíchu než válka.

Nyní byl nedávno objeven vynález žhavých koulí, plných ohně, vystřelovaných z děl, aby zapalovaly domy v pevnostech a zapalovaly palisády a koše (gabiony)⁷² postavené před bateriemi na hradbách nebo v poli, jichž Jeho Veličenstvo král polský Štěpán Báthory⁷³ dobře užil ve svých válkách s Moskvou před několika lety.

Soudí se, že tento vynález vynalezl sám polský král ve svých občanských válkách v Uhrách⁷⁴, když shledal, že jiná děla nadělají více hluku než škody.

Způsob, jak se dělo nabíjí žhavou koulí, je tento: dělo se nabije příslušným množstvím prachu, pak se prach přikryje malým množstvím písku, potom trochou čerstvě natrhané zelené trávy, poněkud vlhké či mokré, a pak se vloží žhavá koule, s níž se musí ihned vystřelit, jinak je vynález pro konstábly velmi nebezpečný; neboť často, chtějíce zničit jiné, zničí sami sebe.

Albert Krantz⁷⁵ píše, že Kryštof, král dánský, byl zabit dělovou ranou roku 1280. Také máme žalostný příběh, který napsali Gerard de Roo a Konrad Decius⁷⁶, o bitvě mezi císařem Albrechtem a Poláky v Čechách⁷⁷. Mezi jejich děly bylo jedno dělo větší než ostatní, jehož se pro jeho účinek nejvíce užívalo; pobilo tolik Poláků, že se tak vyděsili, že všichni utekli a opustili své stany; a uvádí se, že jednou ranou zabilo osmdesát mužů. Ďábel (jak jsem řekl dříve) byl (z Božího dopuštění) vynálezcem takové obludy, jsa rozhněván na lidstvo v tomto posledním stáří světa, a tyto hromové rány nám připomínají, že celá tato zeměkoule bude otřesena a zahyne.

Čteme také ve čtyřiatřicáté knize dějin Paola Giovia odpověď jednoho Turka, kterému byla vytýkána zbabělost, že utekl před rachotem děla, když byl císařem obléhán v Goulettě⁷⁸.

Když Hajruddín Barbarossa⁷⁹ vytýkal Sinanovi, že ztratil odvahu, odpověděl mu: „Dokud jsme měli bojovat proti ozbrojeným mužům, víte vy i moji nepřátelé, že jsem vždy sloužil s dobrou pověstí a ctí; ale bojovat proti Ďáblu a zuřivosti pekelného ohně, majíce proti sobě tak strašlivé obludy – nedivte se, že jsem se snažil uniknout smrti, abych zůstal celý a mohl vám sloužit.“

Čteme také o krvavé bitvě u Ravenny svedené na Boží hod velikonoční roku 1512⁸⁰ mezi Francouzi a Němci na jedné a Španěly na druhé straně, že jedna rána z dvojitého děla⁸¹ zabila (jak uvádí Michael de Chochen⁸²) čtyřicet jezdců. Čteme také, že v námořní bitvě mezi Francouzi a císařskými u pobřeží Amalfi poblíž Salernské úžiny roku 1628⁸³ zabila dělová koule vystřelená z galéry kapitána Filippa Dorii⁸⁴ přes třicet Španělů a mnoho jiných zranila, jak uvádí Paulus Enterus⁸⁵ ve svých dějinách válek v Itálii; a Paolo Giovio, píše o téže bitvě obšírněji a důkladněji, jsa sám očitým svědkem, nebo přinejmenším v doslechu děl na ostrově Aenarii⁸⁶, kde viděl dým z děl, praví: Filippo Doria, pilný v dobrém účinkování s děly a nemarnící prach a střelivo na Španěly, svým velkým dělem zvaným Bazilišek⁸⁷, jehož koule byla obludně veliká, prorazil celou loď až po kýl, zabil třicet mužů a zranil několik kapitánů a šlechticů, kteří byli zmrzačeni nebo zbaveni údů, takže markýz del Vasto⁸⁸ byl celý potřísněn krví a vnitřnostmi mrtvých.

Guicciardini⁸⁹ uvádí, že při obléhání Calais roku 1558 vévodou de Guise⁹⁰ jménem francouzského krále, na den Tří králů⁹¹ ráno, třiatřicet dvojitých děl z jedné baterie nadělalo takový hluk, že zvuk bylo slyšet pět hodin cesty za Calais, to jest dvacet anglických mil⁹². A aby si soudný čtenář nemyslel, že to je nepravda, ručím za to svým vlastním skutkem, neboť kdo chce, může si přečíst příběh napsaný autorem Guicciardinim. Ale ta děla, která jsou slyšet nejdále, se nazývají hrncová děla čili moždíře⁹³, jako je Mons na edinburském hradě⁹⁴, jenž je tak široký, že se povídá, že v něm jeden muž zplodil dítě, za což rovněž ručím svým vlastním skutkem, ale pravda je, že je to obrovsky veliké dělo, odkud pochází naše staré skotské přísloví: ať ti ďábel vystřelí Monse do zadku. Laskavý čtenáři, omluv mou hrubost, neboť jsem toto přísloví nevymyslel já.

Tyto druhy děl jsou velmi veliké a střílejí kameny místo koulí. Moždíře Sulejmanovy při obléhání Rhodu roku 1522⁹⁵ – jejich koule vážily některé dva centýře⁹⁶, nejmenší sto padesát liber velké váhy; když dopadnou na dům, projdou jím od střechy až k zemi; a Paulus Jovius uvádí o podkopu (mině)⁹⁷, zřízeném Pedrem Navarrem⁹⁸, který zjednal Španělům vstup do nového hradu v Neapoli, drženého Francouzi, že Francouzi byli překvapením z podkopu tak ohromeni, že ustoupili do posledního a nejzazšího nádvoří, takže stráže neměly čas zvednout zvedací mosty, a když Francouzi spustili padací mříž, aby zabránili vstupu Španělů, kteří se hrnuli se zuřivým tlakem, přivezli Francouzi dělo, aby zastrašili Španěly, kteří pronikli jednou branou čili do prvního nádvoří, a vystřelili mezi ně, přičemž se náhodou železná koule zaklínila v tloušťce brány, kde zůstává dodnes ukazována jako památka cizincům, kterým se dostalo cti vejít do tohoto hradu a spatřit ji. Mnoho takových příběhů bychom mohli uvést, ale ať tyto zde pro tentokrát postačí.

Poznámky