Knihovna · Paměti generála Monra

Křesťanský voják jdoucí do služby: jeho rozjímání

Křesťanský voják jdoucí do služby: jeho rozjímání

I.

Když vidíš svého kamaráda, jak jde k mustrunku¹ s pěkným zevnějškem, vyšňořeného v nádherných šatech a libujícího si ve svých chocholech, pomysli si v duchu: takový vnější lesk není ničím bez vnitřních darů mysli; neboť chceš-li být vojákem Kristovým², musíš být ozdoben všemi ctnostmi, abys byl uvnitř takový, jakým se navenek světu jevíš. Musíš se tedy naučit umrtvovat ty neřesti, jimž jsi nejvíce podroben, a skládat sám sobě účet, jak jsi odolával neřesti a co dobrého jsi vykonal; a když shledáš, že jsi neučinil nic dobrého, řekni: Pane, dej, ať se každý den zříkáme hříchu a odoláváme neřesti, aby naše láska a horlivost k tobě byly rozníceny k dobrému konání i v nejkrajnější tísni protivenství.

II.

Když vidíš krále, svého pána, nebo jeho generála přicházet, aby se podíval na šik, a všichni se s náležitou úctou a pokorou obracejí tváří ke králi, pomysli si opět v duchu a řekni: Mně však je dobře být blízko tobě, ó Pane, neboť ty jsi můj Král a můj Bůh, tebe jediného chci ctít a milovat; učiň mě šťastným ve své lásce a pro tebe budu pohrdat vším; neboť ty jsi síla mého srdce a můj podíl navěky³, neboť skrze naději k tobě docházíme vírou.

III.

Když vidíš své kamarády, jak si před pochodem všechno na sobě utahují úhledně a pevně, řekni si tehdy: Přitáhni mé srdce k sobě, ó Pane, abych se bál tvého jména⁴; neboť kdo tě nemiluje, musí se třást a bát, a je hrozné upadnout do tvých rukou⁵; neboť tvůj příchod k soudu je strašlivý, tvůj řev je jako řev lva a tvůj meč je stravující oheň, žádné místo nemůže člověka skrýt před tvou tváří, ty vidíš srdce i ledví⁶, žádné tajemství není před tebou skryto, a kdo může uniknout tvé pomstě? Nikdo, leda by činil pokání. Pane, zachraň mě proto před onou hořkou smrtí a dej mi milost činit pokání, abych mohl oplakat svou bídu, dříve než odejdu.

IV.

Když jsi vstoupil na svízelnou cestu svého pochodu a snášíš lopotu, námahu, horko, zimu, hlad, žízeň, nahotu a nebezpečí, jsa povolán pracovat a trpět, a ne žít v rozkoši a zahálce, řekni tehdy: Můj zármutek, ó Pane, je stále přede mnou⁷, neboť ve mně nepřebývá nic dobrého⁸, urážím tě den ode dne; a co je horší, nedovedu se kát; hřích roste a pramen milosti je zahrazen a já nenacházím útěchy. Řekni pak znovu: Ó Pane, pobídni mě ostruhou a šlehni mě svou metlou, dříve než zahynu, a neodkládej svůj trest, abych nakonec nemusel zaplatit do posledního haléře⁹. Pane, stvoř proto ve mně nové srdce¹⁰, abych ti mohl připravit příbytek, v němž bys spočinul – čisté svědomí. Ó Pane, pro svého Syna Krista nedopusť, abych odešel s prázdnou, neboť u tebe je milosrdenství a hojné vykoupení¹¹; proto se budu těšit, dokud mi dáváš čas napravit svůj život.

V.

Když vidíš své kamarády, jak z lásky k dobré pověsti a pro přízeň svých důstojníků nedělají rozdílu mezi dobrou a špatnou cestou, ale s trpělivostí snášejí všechnu námahu, aby došli na konec svého pochodu, pomysli si tehdy v duchu, že tímto způsobem za starých časů služebníci Kristovi pro přízeň a lásku Boží a pro jeho slávu sloužili Pánu v hladu a žízni, v zimě, v nahotě, v bdění a postech¹², v modlitbách, v rozjímáních, v mnohonásobných pronásledováních a souženích, pohrdajíce pro Krista všemi rozkošemi; hledali slávu Boží více než svou vlastní pověst. Pane, dej nám proto, abychom pro lásku Kristovu pohrdali vším a vším povrhli; abychom se odvrátili od neřesti k ctnosti, umrtvovali své žádosti, abychom se mohli stát vojáky Kristovými, nemilujíce nic tak jako Boha a spásu své duše.

VI.

Když vidíš svého kamaráda, jak je pevný ve zbrani a dobře vycvičený s píkou, mušketou i mečem, pomysli si tehdy v duchu, že tvou povinností je důvěřovat v Pána a činit dobro, abys mohl přebývat v zemi a být jistě nasycen¹³; tvé potěšení musí být v zákoně Páně a musíš se v něm cvičit dnem i nocí¹⁴, abys byl plný naděje a síly, pamatuje na svůj konec, vždy vykupuje čas¹⁵, dávaje pozor na malé hříchy, aby ses časem vyvaroval těch největších; a budeš-li se ve dne chovat zbožně, můžeš si být jist, že v noci budeš veselý.

VII.

Když slyšíš dávat poplach a jdeš ke zbrani, pomysli si tehdy v duchu, že je více než na čase opustit celý svět a obejmout Boha; a řekni: Mně však je dobře být blízko Bohu a skládat v něm svou důvěru, abych mohl vypravovat o všech jeho skutcích. Neboť koho bych měl na nebi kromě něho? A na zemi netoužím po nikom jiném než po něm; on mě povede svou radou a potom mě přijme do slávy¹⁶.

VIII.

Když vidíš svého kamaráda, jak se chystá a strojí proti svým nepřátelům, opásávaje si bedra, aby mohl bojovat udatněji, pomysli si tehdy v duchu, že tvou povinností je obléci si duchovní zbroj a opásat svá bedra proti Satanovi, světu a tělu¹⁷, abys mohl bojovat duchovní boj, krotě své bujné choutky, podmaňuje tělo, pohrdaje slávou světa; nebuď nikdy zcela zahálčivý, ale čiň stále něco pro obecné blaho, konaje povinnosti svého povolání a prose Boha pro Krista, svého kapitána, aby tě v den, kdy před ním staneš, prohlásil za blaženého.

IX.

Když vidíš svého kamaráda ustanoveného na stráž, aby bděl nad sebou i nad druhými, aby nebyl obklíčen svými nepřáteli, ztracen a docela zničen, pomysli si tehdy v duchu, že tvou povinností je bedlivě bdít nad sebou samým, aby se tě z Božího dopuštění nezmocnil hněv tvých nepřátel k tvému potrestání a nerozdrtil tě na kusy; a uvaž v duchu, že jako je hrozné upadnout do rukou svých nepřátel, tak je hroznější upadnout do rukou živého Boha¹⁸. Měj tedy bázeň urazit toho, jenž tě nekonečně miluje; ať je tvou nejpřednější starostí líbit se Bohu a opustit nepravost, která vede ke smrti; a pak se jistě můžeš radovat, byť s chvěním¹⁹, jsa vesel v Pánu.

X.

Když vidíš své kamarády obklíčené nepřáteli a chystající se k bitvě, pomysli si tehdy v duchu, že i tvou povinností je vyzbrojit se proti svým duchovním nepřátelům a žádat Boha o pomoc, aby tě neopustil ani nedopustil, abys byl pokoušen nad své síly²⁰; a budeš-li udatně bojovat až do konce, jsi blažený, neboť ti jsou za odměnu slíbeny radosti nebeské; neboť Duch praví tomu, kdo zvítězí: dám mu jíst ze stromu života²¹.

XI.

Když vidíš své kamarády, jak dbají slov povelu, naslouchají pokynům svého kapitána a poslouchají úder bubnu nebo hlas trubky, pomysli si tehdy v duchu, že tvou povinností je naslouchat slovu Božímu a přijímat útěchu z úst jeho služebníků; neboť blažené jsou uši, které slyší, když Pán šeptá, a blažení jsou ti, kdo se připravují na poznání nebeských tajemství Božích. Mluv tedy, ó Pane, neboť tvůj služebník slyší²²; vždyť ty umíš poučit i bez lidské pomoci, a třebaže člověk učí literu, tvůj Duch otevírá smysl; oni ukazují cestu a ty dáváš sílu jít; člověk působí zvenčí, ale ty jsi ten, kdo osvěcuje mysl; Pavel sází, ty dáváš vzrůst²³; mluv tedy znovu, ó Pane, jenž jsi věčně živá pravda, k útěše našich duší, k nápravě našich životů a k rozmnožení své věčné slávy.

XII.

Když vidíš svého kamaráda, jak důvěřuje a spoléhá na svou vlastní sílu a nezávisí na Bohu, který dává vítězství, pomysli si tehdy v duchu, že tvou povinností je nemyslet si, že vzlétneš k nebi na vlastních křídlech, nýbrž na Božím peří; neboť není v moci člověka řídit své věci podle vlastní libosti; ale je to Bůh, kdo dává vítězství a těší, koho chce a kdy chce, a co on chce, to se musí stát; neboť sami ze sebe jsme plni slabostí, leda by na nás zazářila přízeň Boží, a pak jsme dosti silní, abychom přemohli všechny své nepřátele jeho mocí, která nás vede, chrání nás před nebezpečími a vysvobozuje nás z nekonečných zel; neboť on je naše spása, naše síla a náš štít v den bitvy²⁴.

XIII.

Když opět vidíš svého kamaráda, jak jako udatný voják postupuje kupředu v dobrém konání a ničeho se nebojí, aby získal dobrou pověst, pomysli si tehdy v duchu, že tvou povinností je snažit se postupovat kupředu navzdory zkaženosti své mysli, i kdyby na tebe Satan naléhal, aby tě zdržel v běhu zahálky a odvedl tě od každé zbožné povinnosti a cvičení, od tvého zbožného rozpomínání na Kristovy bolesti a rány, od tvé péče o spásu a od tvého křesťanského předsevzetí postupovat kupředu v dobrém konání, a působil, že se ti hnusí modlitba i čtení a slyšení neporušitelného slova; nevěř mu a nedbej na něho, ale obrať jeho léčky na jeho vlastní hlavu a řekni mu: Odstup, Satane, ty nečistý duchu, styď se, ty prokletý bídáku, odstup, pravím, chtěl bys mě odvést od mého Boha, ale to se ti nepodaří²⁵. Ježíš mi pomůže a ty utrpíš jen hanebnou porážku; raději bych zemřel, než abych ti přivolil; buď proto zticha a mlč, neboť nebudu poslouchat, i kdybys mě sebevíc trápil. Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach?²⁶ Hospodin mě chrání a vysvobozuje. Proto jako dobrý voják bojuj odvážně, ale střez se pýchy a zpupnosti, které mnohé přivedly do bludu a téměř do nevyléčitelné slepoty. Modli se tedy k Bohu, aby tě jejich pád učinil moudrým.

XIV.

Když vidíš své kamarády netrpělivé, oddané rozkoši a požitkům, neochotné nést své kříže, pomysli si tehdy v duchu, že tvou povinností jako vojáka Ježíše Krista je kráčet po jeho cestách bez únavy a trpělivě nést svůj kříž a svou bídu. Neboť Kristus trpěl, a tak vešel do své slávy²⁷; chceš-li tedy být jeho vojákem, musíš nutně kráčet po této královské cestě²⁸, neopouštěje svůj šik ze strachu nebo pro pronásledování, ale musíš být odhodlán snášet protivenství; neboť čím více je tělo soužením trápeno a oslabováno, tím více je duch utvrzován útěchou mysli; a kdo je pevný ve víře, nemusí se bát zloby ďáblovy.

XV.

Když vidíš svého kamaráda rozmařilého v chování, bez bázně Boží, zanedbávajícího svou povinnost k velitelům, lhostejného k životu a nepřipraveného na smrt, pomysli si tehdy v duchu, že tvou povinností je připravit se nelíčeným pokáním, myslet častěji na smrt než na dlouhý život, připomínat si Boží soudy a pekelné muky; ať je tvé chování takové, jako bys měl právě zemřít; když si tak očistíš svědomí, nemůžeš se smrti příliš bát, jsa shledán takovým, jakým se chceš jevit; a když jsi oplakal své hříchy a opravdově se z nich kál, vybojuješ pole, a když smrtelné bude pohlceno životem²⁹, budeš žít navěky.

XVI.

Když vidíš svého kamaráda ukvapeného, zbrklého nebo zatvrzelého ve vlastním mínění, anebo naopak hotového věřit každému člověku jeho slovům a hned opakovat, co mu bylo řečeno, pomysli si tehdy v duchu, že jako voják Kristův máš povinnost být moudrý a ustálený ve svém mínění, nezmítat se každým větrem učení³⁰, ale být stálý v pravé víře, kterou vyznáváš, abys, i když se stýkáš s lidmi rozličných náboženství a vídáš je, mohl vždy osvědčit stálost v pravdě, kterou vyznáváš; neboť vojáci Kristovi, jako jsou stálí, tak musí být i horliví a zbožně zanícení.

XVII.

Když vidíš svého kamaráda zpupného, jak se má za lepšího než jeho druhové, pomysli si tehdy v duchu, že tvou povinností je být pokorný, přívětivý a družný, spíše mlčenlivý než žvanivý, ne ukvapený a zpupný jako on, aby tě Bůh docela nezavrhl; nesmíš se nechat strhnout marnivostí ani se rozhořčovat proti komukoli, ale buď mírný a moudrý, bdi a modli se³¹, netrav svůj čas v zahálce, ale spoléhej na Boha; ať je tvé obcování poctivé, žij střídmě a spravedlivě před jeho tváří³², nesuď druhé, zaslepen osobní náklonností, a nevynášej stranický soud.

XVIII.

Když vidíš svého kamaráda, jak miluje svět více než Boha (utiskuje chudé) jako občan Babylonu, a ne jako voják Kristův³³, pomysli si tehdy v duchu, že když on zvolil špatně, pro tebe je nejlepší mít pravou lásku a bázeň Boží, nikomu nekřivdit, ale spokojit se se svým žoldem a snažit se stát občanem Jeruzaléma a vojákem Kristovým; usiluj být svatý a bezúhonný před ním, v lásce a milosrdenství, ctnostech náležejících křesťanskému vojáku, abys, když neseš to jméno, nebyl shledán prázdným ctností náležejících těm, kdo bojují Kristovy bitvy, totiž lásky, odvahy, úcty a poslušnosti; neboť kdo miluje cokoli více než tyto ctnosti, není hoden jména vojáka. A kdo miluje Krista, nechodí ve tmě, ale má světlo života³⁴, dbaje více o dobrý život než o dlouhý, usiluje o spravedlnost, aby mu všechno ostatní bylo přidáno³⁵.

XIX.

Když vidíš svého kamaráda, jak není věrný svému pánu a s nelíčenou láskou mu neoznamuje všechno, o čem ví, že je mu na škodu, pomysli si tehdy v duchu, že ty jako voják Kristův máš být věrný s nelíčenou láskou ke svému pánu, bojovat za něho až k smrti, dokud nepřemůžeš neřest a nezvítězíš sám nad sebou (ze všech bojů to nejlepší)³⁶, abys byl vážen jako udatný voják Kristův, abys, jako jsi ctnostný, tak i rostl ve slávě, když ses zřekl sebe sama a své vlastní vůle, abys konal vůli Boží. Pane, dej, ať to činíme, a pak si můžeme být jisti, že budeme ctěni v tvých očích.

XX.

Když vidíš svého kamaráda, jemuž jeho představení v mnohém odporují a snad ho i tupí, pomysli si tehdy v duchu a rozhodni se: chceš-li být počítán za vojáka Kristova, který by s ním kraloval, musíš být také odhodlán s ním trpět³⁷ a nedbat ani zbla na výčitky lidí, ale všechna pohanění musíš přijímat v dobrém; neboť Kristus, tvůj kapitán, byl na tomto světě v opovržení a v nejvyšší tísni ho opustili i jeho vlastní přátelé³⁸. Pomysli tedy, ó vojáku, že ve srovnání s ním jsi jen prach; a opusť tento svět, chceš-li mít pokoj pro svou duši, neboť království Boží je spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém³⁹; slož tedy důvěru v Boha a on povede tvou při velmi dobře; ty dbej, abys měl ve všem svém konání dobré svědomí, a pak si buď jist, že ti nikdo nemůže ublížit, neboť Pán tě bude bránit a vysvobodí tě.

XXI.

Když vidíš svého kamaráda, jak se chlubí a vychloubá svými skutky bez skromnosti a rozvahy a vyhledává vlastní chválu (jak to činí mnozí ješitní lidé), pomysli si tehdy v duchu, že tvou povinností je pohrdat světskou chválou jako marnou, protože pochází od lidí; neboť pravá a věčná sláva pohrdá světskou chválou, a zatímco člověk posuzuje skutek, Bůh hledí na úmysl a mysl; snaž se proto konat dobře, ale smýšlej o sobě málo, což je nejjistější známka skromné mysli; neboť ne ten, kdo chválí sám sebe, je uznán, ale ten, koho chválí Pán⁴⁰. Nemáme tedy zpychnout, ale máme ustavičně bdít, neboť Satan nespí a tělo ještě nezemřelo.

XXII.

Když vidíš svého kamaráda rozmařilého, marnivého, pyšného, výstředního, zpupného, nadutého, spílajícího, pomlouvačného, chlubícího se všelikým hříchem a nepravostí, pomysli si tehdy v duchu, že to jsou známky vlastní bezbožným, a chceš-li se osvědčit jako voják Kristův, musíš se postavit proti nim všem, neboť tvou povinností je být laskavý, silný, trpělivý, věrný, moudrý, mírný, rozvážný, obezřetný, skromný, spravedlivý, ne vybíravý, ne lehkovážný, ne oddaný marnostem, ale střídmý, cudný, stálý, klidný a umírněný ve všech smyslech; žít v ctnosti třeba i s námahou, neboť bez námahy nikdo nemůže milovat Boha; neboť chceš-li milovat Boha, musíš být v jeho hledání usilovný a nikdy ho neopouštět, dokud jej nenalezneš a on tě nebude milovat a skrze svou lásku tě nepřivede k dokonalosti v Kristu. Neboť kdo ho miluje, vytrpí pro něho všechno jako udatní vojáci, kteří neochabnou, ať se stane cokoli; ba musíš pohrdat svody Satana i svých tělesných nepřátel, a to je onen udatný čin, jímž se můžeš Bohu nejlépe zalíbit.

XXIII.

Když vidíš svého kamaráda, jak se ostýchá páchat špatnost, jak ze strachu před trestem, tak z lásky ke svým velitelům, pomysli si tehdy v duchu, že tvá povinnost k tvému nebeskému Otci tě zavazuje milovat ho a bát se ho synovskou bázní, ostýchaje se proti němu hřešit; neboť proklet je ten, kdo slyší slovo Páně a pohrdá jím. Styď se tedy ty, který nacházíš více potěšení v marnosti než v pravdě; včas si připomínej své hříchy, a to se zármutkem; ať je tvé náboženství v tvém srdci, ne v tvých ústech; touž po nebeských věcech a pohrdej světem, usiluj o to, abys byl posílen v lásce Páně a stálý ve vytrvání; neboť nic na nebi nahoře ani na zemi dole se nedá srovnat s touto láskou Boží v Kristu; kdo má tuto lásku, má všechno ve všem. Řekni pak: Ó můj Bože a má lásko, jako jsi ty můj, učiň mě celého svým.

XXIV. Poslední rozjímání před tím, než předstoupíš před nepřítele

Když vidíš svého kamaráda, jak se z lásky ke cti a světské pověsti nebojí zemřít, ale je hotov jako udatný voják nastavit hruď a přijmout rány pro svého pána, pomysli si tehdy v duchu, že tvou povinností jako duchovního vojáka Kristova je nebát se zemřít, ale spíše hledět do zrcadla života, pravidla spravedlnosti, světla duše, radosti svědomí, a jako udatný voják pro jeho lásku nechat si spíše všechno zdát sladkým pro toho, jenž je a má být cílem všech našich myšlenek, všech našich činů, všech našich řečí, našeho čtení, modlení a rozjímání; neboť skrze něho docházíme spásy a věčného života; pro jeho lásku se nebudeme bát zemřít ani odmítat žít. Řekni pak: Ó Ježíši, jak tě mohu chválit, jak náleží, nebo na tebe myslet, jak jsem povinen, za tvá nekonečná milosrdenství? Tebe budu chválit, budu hotov pro tebe trpět, jsa podporován tvou milostí, budu tě velebit a oslavovat, pokorně toužím po tvé přízni; rač mi tedy prokázat dobro, zapiš mé jméno do své knihy a nedej, abych byl kdy vymazán⁴¹; ale ať jsem počítán mezi nejmenší z tvých vyvolených; nic si o sobě nepředstavuji, ať je všechna má útěcha v tvé drahé krvi prolité za mne hříšníka, v níž jedině spočívám; má touha je být s tebou v zemi živých⁴², v království nebeském. Zatím tě v tomto životě budu spatřovat očima víry, skládaje svou radost v tebe na této své pouti; a i kdybych byl zmítán sem a tam, přece tě budu pevně držet ve své mysli; neboť ty jsi můj bratr, který jsi na sebe vzal mé tělo a mé kosti; díky tobě, sladký Ježíši, že jsi spojil svou lidskou přirozenost s božskou; spoj mě se sebou, sladký Ježíši, a nenech mou duši v hrobě⁴³, neboť ty jsi můj Spasitel a Vykupitel navěky.

Amen.

Poznámky