Staré texty

Knihovna · Paměti generála Monra

Dedikace Jeho Výsosti kurfiřtu falckému

Dedikace Jeho Výsosti kurfiřtu falckému

PLUKOVNÍK MONRO JEHO VÝSOSTI KURFIŘTU FALCKÉMU NA RÝNĚ1 PŘEJE ZDRAVÍ A ŠTĚSTÍ.

Po sedmiletém tažení v německých válkách s jedním regimentem, který byl rozbit v bitvě u Nördlingenu2, uchýlil jsem se konečně do Británie, abych znovu verboval k dalšímu prospěchu dobré věci; a prodlévaje na anglickém dvoře v očekávání zaměstnání, abych vyjádřil svou lásku a nejponíženější úctu k Vaší Výsosti, jsa očitým svědkem nejpamátnějších příhod, které se v Německu za těchto sedmi válečných let udály, ačkoli jsem hrubý a nevzdělaný voják, osmělil jsem se vzít pero do ruky a vylíčit dlouhou sedmiletou strastiplnou výpravu v krátkých službách a úvahách o službě, obsahujících pravdivé a prosté vyprávění hlavních událostí, které se v průběhu této války přihodily, aniž bych vynechal jediný den pochodu – ve třech letech pod velkomyslným králem dánským3 a poté ve čtyřletém tažení s královským vojskem pod šťastným vedením Jeho Veličenstva krále švédského nehynoucí paměti4.

Pohnut jsem k tomu byl především tím, abych osvědčil svou poníženou úctu Vaší Výsosti, jíž jsem odjakživa zaslíbil své nejlepší úsilí ve službě; dále abych vyjádřil svou lásku a vděčnost své vlasti a svým drahým kamarádům, Britům, Němcům5 a Švédům (druhům nikoli v nouzi, nýbrž v udatnosti), a zvěčnil památku těch, kdo po smrti jako Foibovi šampióni6 projíždějí ve vítězném průvodu navzdory závisti, chváleni svými nepřáteli, že udatně odolávali jejich útokům, dokud nepadli na svém místě, sloužíce obecné věci z veliké lásky ke královské matce Vaší Výsosti, královně české7, k Vaší Výsosti samé i k ostatním potomkům královské krve. Doufám tudíž (pro památku těch zesnulých hodné paměti), že mé úsilí bude Vaší Výsosti milé, a pro ty živé (kteří touží po novém vůdci) jsem se osmělil poslat Vaší Výsosti tentokrát statečné rádce, jejichž rady může Vaše Výsost směle následovat a jejichž ctnosti, nadmíru hrdinské a příkladné, může Vaše Výsost napodobit, kráčejíc před námi jako náš nový pán, kapitán a vůdce, jsouc potomkem udatného Bruce8 a prvního krále z rodu Stuartů9 skrze svou královskou matku Alžbětu, královnu českou, klenot svého pohlaví a jasností ducha nejzářivější ženu, jakou země hostí.

Onen veliký monarcha Alexandr Veliký10 projevil svou lidskost (v strastech stáří) k chudému a sešlému vojákovi, znavenému velkou námahou na cestě, a půjčil mu vlastní křeslo, aby se ohřál u ohně; a na smrtelném loži (přes všechny bolesti a muka smrti) se nezdráhal podat ruku nejnižšímu a nejchudšímu ze všech svých vojáků. Tak i já, mocný a jasný kníže, ač chudý voják, věnuji Vaší Výsosti tyto své oddané úvahy a výpravy. Vznešenost Vaší Výsosti, rovná výši její hodnosti, mě odvážila spolehnout na dobrotu Vaší Výsosti, která, jak vím, je plna odpuštění pro ty, kdo ctí osobu Vaší Výsosti tak jako já. Že jsem v čelo postavil jméno Vaší Výsosti, bylo mou povinností vůči svému patronu a představenému, jemuž jsem vždy nejvíce zavázán, zvláště při konání této své služby. Tento hold neskládám Vaší Výsosti proto, abych cokoli přidal k vědění Vaší Výsosti, již obohacené znamenitými ctnostmi, nýbrž spíše abych ve vší pokoře vyjádřil svou lásku a nejdražší úctu tomu, koho jsem se zaslíbil následovat (vydrží-li mi dech tak dlouho), dokud nepřátelé Vaší Výsosti nebudou přemoženi.

Račte tedy, vzácný a jasný pane, propustit tuto mou zdlouhavou výpravu a mělké úvahy pod záštitou jména Vaší Výsosti, jíž přeji za majetek Římskou říši, jak se odedávna rozkládala od řeky Eufratu na východě až k Oceánu na západě, od nejúrodnější části Afriky na jihu až k Rýnu a Dunaji na severu11; abyste se jí zmocnil, pojďte, vzácný pane, do pole a bojujte v našem čele, Britů, Irů a Němců, kteří touží spatřit Vaši Výsost bojovat se zdarem a vítězstvím, se silou a mocí, s moudrostí a rozvahou atd. proti nepřátelům Vaší Výsosti, dokud trůn královské matky Vaší Výsosti nebude po jejím posvátném Veličenstvu upevněn v osobě Vaší Výsosti.

Ráčíte tedy, vzácný pane, ze své milostivé velkodušnosti laskavě přijmout mé blahopřání i tyto mé úvahy a považovat jejich autora navždy za

nejponíženějšího a nejposlušnějšího služebníka Vaší Výsosti,

ROBERTA MONRA

Poznámky

Vysvětlivky

  1. 1. Dedikace míří na Karla I. Ludvíka (1617–1680), nejstaršího žijícího syna Fridricha Falckého („zimního krále“, zemř. 1632) a Alžběty Stuartovny; v roce 1637 žil v exilu na anglickém dvoře svého strýce Karla I. a usiloval o znovudobytí Falce. Vestfálským mírem (1648) mu byla Dolní Falc vrácena s nově zřízenou osmou kurfiřtskou hodností. ↩

  2. 2. Bitva u Nördlingenu (5.–6. září 1634) – rozhodná porážka Švédů a jejich německých spojenců císařsko-španělským vojskem; skotské regimenty byly v ní téměř zničeny. ↩

  3. 3. Kristián IV. (1577–1648), král dánský a norský; Mackayův regiment mu sloužil od roku 1626 do lübeckého míru roku 1629. ↩

  4. 4. Gustav II. Adolf (1594–1632), švédský král; padl v bitvě u Lützenu 16. listopadu 1632. ↩

  5. 5. „Dutch“ v Monrově angličtině znamená Němce (Deutsch), nikoli Nizozemce; tak i v celé knize. ↩

  6. 6. Foibos – přízvisko Apollóna, boha slunce a světla; míněni jsou hrdinové, kteří jako sluneční bojovníci vítězně projíždějí nebem navzdory závisti. ↩

  7. 7. Alžběta Stuartovna (1596–1662), dcera anglického a skotského krále Jakuba I. (VI.), manželka Fridricha Falckého, jako česká královna korunována roku 1619; po ztrátě Čech i Falce žila v exilu v Haagu, zvána „zimní královnou“ a „královnou srdcí“. ↩

  8. 8. Robert I. Bruce (1274–1329), skotský král, vítěz nad Angličany u Bannockburnu (1314), zakladatel skotské nezávislosti. ↩

  9. 9. Robert II. (1316–1390), vnuk Roberta Bruce po přeslici, od roku 1371 první skotský král z rodu Stewartů (Stuartů). ↩

  10. 10. Alexandr III. Makedonský (356–323 př. n. l.), dobyvatel perské říše; anekdoty o jeho lidskosti k prostým vojákům tradují Plútarchos a Curtius Rufus. ↩

  11. 11. Rýn a Dunaj tvořily severní hranici antické Římské říše; Monro jimi ovšem naráží i na Falc, zemi na Rýně, o niž byl kurfiřt připraven. ↩