Knihovna · Paměti generála Monra

Ke čtenáři

Ke čtenáři

Vzácný, ctihodný, zdvořilý a milý čtenáři, kdybych tě dokázal přesvědčit, jaký užitek sklízí pilný a vážný voják z četby a jakou výhodu získává nad tím, kdo si myslí, že se stane dokonalým vojákem několikaletou praxí bez čtení, věru bys vynaložil svou usilovnou píli stejně na jedno jako na druhé; neboť se odvažuji tvrdit, že čtení a rozprava přispívají k utváření dokonalého vojáka stejně, ba spíše více než několikaletá praxe bez čtení.

Neboť z vlastní zkušenosti ve svém řemesle, kde jsem v praxi viděl tolik vzácných válečných příhod a událostí (jakých nebylo vídáno za mnoho let předtím), což se zřetelně ukáže z následujících úvah o službě jediného regimentu, přesto musím vyznat, že čtení a rozprava o válkách obohacují mysl dokonalým poznáním více než holá praxe několika let. Proto to, co jsem v uplynulých letech shromáždil tím i oním, následuje chvályhodné řemeslo válečné pod mocným a silným králem dánským¹ po tři roky a poté pod Jeho Veličenstvem hodné paměti, Nepřemožitelným králem švédským², jeho korunou a spojenci po čtyři roky, sebral jsem k dobru, užitku a prospěchu tvému i své vlasti; a doufám, že tím bude vzácný a ušlechtile smýšlející čtenář zlákán a povzbuzen, aby kráčel ve stopách oněch statečných kavalírů³ zmíněných v mých úvahách, jejichž památka je nadmíru hodná úcty: někteří z nich se z nízkého postavení povznesli k nejvyšší cti, bohatství a hodnosti, jiní však na cestě k povýšení zahynuli; pro ně bude můj meč vždy připraven proti společnému nepříteli, který zničil starý a statečný regiment, jehož památka nebude nikdy zapomenuta, nýbrž bude žít navzdory času, a jehož ctnosti a sláva budou oznámeny všem, kdo mají na této při zájem. Příklad těchto statečných duchů (vzácný a ctihodný čtenáři), doufám, tě zláká následovat jejich ctnosti, abys měl podíl na jejich cti k dalšímu proslavení našeho národa. Proto, ctihodný čtenáři, co zde nalezneš, to si, chceš-li, oblib; každopádně však pamatuj vždy šetřit soudem nad spisy vojáka mělkého rozumu, jehož spisy nejsou ozdobeny výmluvnou frází, nýbrž pravdou a prostotou. Plinius⁴ praví, že není knihy tak málo cenné, aby nemohla být v něčem prospěšná. Caesar⁵ měl od mládí své úvahy; a včela saje med i z nejjedovatějších bylin. Rač číst, a nalezneš něco, co tě potěší; přinejmenším uvidíš mou vděčnost ke kamarádům a vlasti a příklady časté smrtelnosti, z nichž si můžeš vzít poučení. A jako hvězdy berou světlo od slunce, právě tak lidé čerpají z dějin vědění a moudrost. Dovol mi tedy tě požádat, abys, když se budeš chtít zbavit starostí, pohlédl na tyto úvahy a podle našich příkladů napravil svůj život; a já se budu radovat z tvého prospěchu a nebudu ti závidět tvé postavení. Zeptáš-li se, proč jsem tyto úvahy napsal – bylo to proto, že jsem miloval své kamarády. Proč jsem je vydal – věz, že to bylo pro mé přátele, a ne pro svět, o který nedbám, ani pro nikoho nevděčného; ale ti, kdo je přijmou dobře, mě včas povzbudí, abych si dal pro ně větší práci, budou-li si je prohlížet. Buď zdráv.

(Pět latinských básní vynecháno.)⁶

Poznámky