Knihovna · Paměti generála Monra

Služba čtrnáctá: o našem pochodu z Werbenu do ležení u Wittenbergu

Služba čtrnáctá: o našem pochodu z Werbenu do ležení u Wittenbergu

Když k Jeho Veličenstvu1 došla jistá zpráva, že generál Tilly2 táhne s armádou do Saska a že se má u Lipska spojit se silami, jež k němu přišly z horních krajů Německa3, jakož i z Itálie4, a že po jejich spojení hodlá zpustošit vévodovu zemi5, nebo ho donutit, aby se přidal k císařským, Jeho Veličenstvo, když to pochopilo, se velmi moudře rozhodlo mu v tom předejít, jako mu předešlo v jeho dřívějších úmyslech; a proto pilně shromáždilo veškerou sílu své jízdy se dvěma tisíci dragounů6 a táhlo k Rathenow, kde ležel s částí vojska polní maršál Horn7, jemuž dalo rozkaz, aby byl na první vyrozumění v pohotovosti; rovněž určilo generála Banéra8, aby shromáždil a přivedl síly naverbované v Braniborské marce a byl na pokyn Jeho Veličenstva připraven k pochodu.

Stejně tak Jeho Veličenstvo svěřilo péči o velení ležení u Werbenu9, pokud šlo o velení jízdě, generálporučíku Baudissinovi10, a siru Johnu Hepburnovi11 bylo nařízeno velet pěchotě a pečovat o ni; když se to stalo, pokračovalo Jeho Veličenstvo v pochodu k wittenberskému přechodu12, aby se setkalo s polním maršálem Arnimem13, jehož vévoda saský určil, aby s Jeho Veličenstvem jednal o potvrzení spojenectví a svazu, o němž bylo dříve jednáno mezi Jeho Veličenstvem a vévodou; v době jednání Jeho Veličenstvo, doufajíc ve šťastný závěr, poslalo rozkazy polnímu maršálu Hornovi a generálporučíku Baudissinovi, aby s oběma svými silami jízdy i pěchoty vytrhli a táhli k Wittenbergu. Rovněž byl poslán rozkaz plukovníku Kaggovi14, aby vytrhl z Havelbergu se svým regimentem a s regimentem plukovníka Monra z Foulisu15 a oba se na pochodu připojili k armádě (jenž pokračoval spořádaně až na určené shromaždiště, kde jsme se měli setkat s polním maršálem, čtyři míle16 od Wittenbergu); tam jsme se sešli a polní maršál ihned uvedl armádu do dobrého bitevního pořádku, jízdu, pěchotu i dělostřelectvo; tren17 byl rovněž rozestaven a dostal rozkaz pochodovat odděleně od vojska.

V neděli dvacátého osmého srpna 163118 jsme pokračovali v pochodu k Wittenbergu19, kde jsme se míli od města zaradovali z pohledu na našeho pána a vůdce, Gustava nepřemožitelného, který se k nám s oddílem připojil a ihned se ujal práce uvést toto královské vojsko do bitevního pořádku; přitom se náhle projevila obratnost Jeho Veličenstva ve velení k velikému uspokojení celého vojska. Když jsme chvíli pochodovali v bitevním šiku a zastavili se blízko místa, kde mělo být zřízeno naše ležení20, bylo nám nařízeno utábořit se na tu noc v poli, jak jsme stáli v šiku. Nazítří ráno, když bylo ležení rozděleno na jednotlivé kvartýry21 a naši kvartýrmistři22 a furýři23 řádně vyznačili kvartýr každého regimentu a rozdělili kvartýry poměrně mezi kompanie, když byly připraveny, každá brigáda, jejíž kvartýry byly vyznačeny jako první, odpochodovala do ležení, zaujala své kvartýry a začala spořádaně rozestavovat své prapory a stráže; pak se každé jednotlivé kamarádství24 předhánělo, kdo si nejlépe opatří pohodlné přístřeší, kde jsme měli odpočívat týden.

Podplukovník John Monro25, který přišel ze Skotska s kompanií před svým plukovníkem, musel táhnout ze Štětína k Werbenu a odtud k Wittenbergu, kde mu bylo nařízeno pochodovat s naším regimentem; s ním přišel ze Skotska Robert Monro, syn Monra z Kiltearnu26, z lásky, aby viděl své přátele; ten se ve Wittenbergu nakazil horečkou, zemřel tam a byl se ctí pohřben.

Úvaha čtrnáctá

Vidíme, že Jeho Veličenstvo jako moudrý a prozíravý generál se nechtělo hnout ze svého ležení u Werbenu, dokud se nejprve dobrými zprávami neujistilo o záměru, radách a rozhodnutí nepřátel; když je dobře poznalo, rozhodlo se Jeho Veličenstvo tím, že jim předejde, učinit je neužitečnými. A vpravdě ten, kdo odhalí takové úklady a rady, má být dobře odměněn, neboť odhalením nepřátelských záměrů jsme byli s to čelit zlu, jež proti nám zamýšlel. Šťastné jsou tedy zprávy, které přijdou včas, a nemá se otálet s přijetím rady, kterou nelze chválit, dokud není věc vykonána; a co je jednou uváženo, má být rychle vykonáno; a byť je statečný ten, kdo při radění pochybuje, přece v jednání má být jistý, jako byl Gustav, který, získav zprávy o nepřátelském záměru, s rychlostí vzal s sebou svou jízdu a dragouny, a zanechav pěchotu a děla, postoupil k wittenberskému přechodu, aby předešel Tillyho, jenž usiloval přimět vévodu, aby se přidal k císařským; ale Gustav, moudře chytiv míč při správném odrazu, obrátil vévodu z Boží prozřetelnosti tělem i duší v dobrého Švéda. V tom jasně vidíme mocnou ruku a prozřetelnost Páně, v tom jako ve všech lidských věcech, jež někdy dopouští, aby věci měly odklad. Přes naléhavé lidské pobízení Pán odkládá až do svého určeného času, aby sláva byla vzdána jemu samému, a ne lidskému důvtipu či lstivosti. Neboť jako kormidlo na lodi řídí malým pohybem celou loď, tak Bůh, řídící a spravující svět, hýbe celkem, sám se nehýbaje. A jako je jeden Bůh v nebesích, jenž řídí celou stavbu země, tak má Pán své náměstky na zemi, které učinil nadřazenými jejich druhům v úsudku a hrdinských ctnostech; přece si sám podržuje přednost nad nimi všemi, když jim rozkazuje, abychom viděli, že veškerý výsledek a závěry královských záměrů a úmyslů, byť byli sebemocnější, nejsou nic platné k uskutečnění jejich úmyslů, dokud nejprve neuznají, že pocházejí z pramene, z Boha, který je opět rozděluje svým služebníkům, když se mu zlíbí, aby se naučili velebit jeho, a ne vlastní důvtip či lstivost, jež jsou tolik co nic, dokud on nesvolí. Tento Bůh tedy, původce a činitel všech věcí (i této jednoty a svazu), to věčné (pravím) a prozřetelné Božství, jež řídí pohyby nebes, proměnlivé dráhy hvězd, změny živlů, všechny věci nad zemí i pod ní, vládne a spravuje, šíří, kam se mu zlíbí, své světelné paprsky ze své věčnosti a mrknutím oka proniká do útrob nebe, země i moře; nejen že jde před nimi, nýbrž je v nich, vidí a zná vše a vše řídí; jeho vůle je taková, že obrací naši zkaženost ve zdraví a naše hříchy, ač jsou zlé, obrací k našemu dobru; ten věčný vládce triumfuje na voze své prozřetelnosti, a následujeme-li ho dobrovolně, pak svobodně jako jeho vojáci; nedobrovolně-li, musíme ho následovat jako zajatci a otroci. Vidíme tedy zde, že z Boží prozřetelnosti byl vévoda ochoten spojit své vojsko s vojskem Jeho královského Veličenstva, jež přišlo k Wittenbergu, aby táhli conjunctis viribus27 proti společnému nepříteli, rakouskému domu28 a katolické Lize29.

Bylo by bývalo dobré pro Magdeburk30, kdyby byla tato jednota uzavřena dříve, ale Pán tomu nechtěl, jelikož jejich potrestání armádou generála Tillyho (jejich metlou) bylo rozhodnuto dávno předtím. Ale nyní vévoda saský, zděšen jejich příkladem, uznává za lepší předejít podobné další ráně spojením s Jeho Veličenstvem, jsa učiněn opatrným pádem jiných; neboť lépe je prospívat pozdě než nikdy, a lépe je zlu předejít než je trpět; a pro vévodu saského bylo lépe včas se zardít než nevčas zblednout; neboť nyní, zachycen při odrazu, když Tillyho armáda byla u Lipska, vida svůj vlastní dům v plamenech, aby mu bylo pomoženo, nabízí svou službu Jeho Veličenstvu, zaklínaje se tělem i duší, že nikdy neopustí Jeho Veličenstvo a jeho korunu, jen když mu pomůže vyhnat nepřítele z jeho země; takže ten, který se předtím nedal svázat jedním uzlem, je nyní pevně svázán čtyřmi velkými body31, k nimž musel přistoupit na svou čest a víru, že budou zachovávány neporušeně. A když jej Jeho Veličenstvo takto jednou zavázalo, cestou, jak si jej zajistit, bylo přimět ho k boji, aby, když si jednou smočil ruce v krvi svých nepřátel, nemohl být rychle očištěn; a to byl způsob, jak ho svázat pevněji, než bylo za starých časů zvykem u Germánů, kteří (když vstupovali ve svaz) mívali ve zvyku zachytit do poháru krev z čel obou a vzájemně z něho pít, k přísnějšímu zachovávání vzájemné věrnosti32. Ale krátce po uzavření tohoto svazu bylo prolito mnoho německé krve i krve jiných cizinců, aby byl svazek o to pevnější, a dříve než byl svazek zrušen, byla prolita krev Jeho Veličenstva, k věčné hanbě toho, který po smrti Jeho Veličenstva, zapomenuv na svou čest a víru, porušil svůj svaz uzavřený s korunou jako s králem, naším pánem nehynoucí paměti33.

Poznámky

Vysvětlivky

  1. 1. Gustav II. Adolf (1594–1632), švédský král; padl u Lützenu roku 1632. ↩

  2. 2. Johann Tserclaes hrabě Tilly (1559–1632), vrchní velitel vojsk katolické Ligy a císařské armády; zemřel na zranění po bitvě u Rainu na Lechu roku 1632. ↩

  3. 3. Míněny říšské kraje v jižním a jihozápadním Německu (francký, švábský, hornorýnský), odkud přicházely ligistické posily. ↩

  4. 4. Císařské oddíly uvolněné po skončení války o mantovské dědictví (1628–1631), které v létě 1631 přitáhly z Itálie pod Aldringenem a Fürstenbergem. ↩

  5. 5. Jan Jiří I. (1585–1656), kurfiřt saský, Monrem důsledně nazývaný vévoda; do léta 1631 se snažil zůstat neutrální. ↩

  6. 6. Dragouni – pěchota na koních; přesunovali se koňmo, bojovali zpravidla pěšky. ↩

  7. 7. Gustav Horn (1592–1657), švédský polní maršál, jeden z nejbližších velitelů Gustava Adolfa; roku 1634 zajat u Nördlingenu. ↩

  8. 8. Johan Banér (1596–1641), švédský generál, později polní maršál a vrchní velitel švédské armády v Německu. ↩

  9. 9. Werben – městečko na soutoku Havoly s Labem, kde Gustav Adolf držel v červenci a srpnu 1631 opevněný tábor proti Tillymu. ↩

  10. 10. Wolf Heinrich von Baudissin (1579–1646), lužický šlechtic, generálporučík švédské jízdy; Monro píše „Bautis“. ↩

  11. 11. Sir John Hepburn (asi 1598–1636), skotský plukovník ve švédských službách, velitel Zelené brigády; padl roku 1636 ve francouzských službách u Saverne. ↩

  12. 12. Přechod (pass) – zde most přes Labe u Wittenbergu, klíčový přechod řeky v saských rukou. ↩

  13. 13. Hans Georg von Arnim (1583–1641), braniborský šlechtic, do roku 1631 polní maršál ve Valdštejnově císařské armádě, poté vrchní velitel saského vojska; hlavní vyjednavač švédsko-saského spojenectví. Monro píše „Arnham“. ↩

  14. 14. Lars Kagg (1595–1661), švédský plukovník, později polní maršál a říšský rada; Monro píše „Cagge“. ↩

  15. 15. Robert Monro z Foulisu (zemř. 1633), „Černý baron“, náčelník klanu Munroů a autorův příbuzný; plukovník ve švédských službách, zemřel roku 1633 v Ulmu na následky zranění. ↩

  16. 16. Německá míle ≈ 7,4 km. ↩

  17. 17. Tren – zavazadla a vozy vojska. ↩

  18. 18. Monro datuje podle juliánského kalendáře (starý styl), jehož se držela švédská armáda; podle gregoriánského kalendáře šlo o 7. září 1631. ↩

  19. 19. Wittenberg – saské město na Labi, kolébka Lutherovy reformace, s důležitým mostem přes řeku. ↩

  20. 20. Ležení (leaguer) – polní tábor. ↩

  21. 21. Kvartýr – ubytování vojska; zde přidělený úsek tábora. ↩

  22. 22. Kvartýrmistr – důstojník odpovědný za ubytování a rozmístění jednotky v táboře nebo v kvartýrech. ↩

  23. 23. Furýr – poddůstojník kompanie, který jí vyhledával a přiděloval ubytování a proviant. ↩

  24. 24. Kamarádství (comradeship) – skupina vojáků, kteří spolu bydleli, vařili a dělili se o kořist; základní jednotka táborového života. ↩

  25. 25. John Monro z Obsdale (zemř. 1633), starší bratr autora; podplukovník (později plukovník) skotského regimentu naverbovaného roku 1631 pro švédského krále; zemřel roku 1633. ↩

  26. 26. Robert Monro, syn lairda z Kiltearnu (hrabství Ross), autorův příbuzný; bližší údaje nejsou známy. ↩

  27. 27. Latinsky „spojenými silami“. ↩

  28. 28. Rakouský dům – dynastie Habsburků, míněn především císař Ferdinand II. (1578–1637). ↩

  29. 29. Katolická Liga – svaz katolických říšských stavů založený roku 1609 pod vedením Maxmiliána Bavorského; její vojsko vedl Tilly. ↩

  30. 30. Magdeburk na Labi, protestantské město, které Tilly obléhal od března 1631; 20. května 1631 bylo dobyto a vyvražděno (tzv. magdeburská svatba); kurfiřt saský mu tehdy odmítl přispět na pomoc. ↩

  31. 31. Švédsko-saská spojenecká smlouva byla uzavřena v Coswigu u Wittenbergu 11. září 1631 (greg.); kurfiřt se v ní mimo jiné zavázal podřídit své vojsko velení Gustava Adolfa, zásobovat švédskou armádu a neuzavřít separátní mír. ↩

  32. 32. Podobný obřad krevního bratrství při uzavírání smluv líčí Hérodotos (IV, 70) u Skythů; Monro jej přenáší na staré Germány. ↩

  33. 33. Jan Jiří Saský uzavřel roku 1635 s císařem separátní pražský mír a obrátil se proti Švédům; to je „věčná hanba“, o níž Monro píše. ↩