Knihovna · Paměti generála Monra
Služba čtvrtá: o našem pochodu k Neubrandenburgu a o jeho dobytí
Služba čtvrtá: o našem pochodu k Neubrandenburgu a o jeho dobytí
Jeho Veličenstvo1, když přemohlo své nepřátele u Gartzu a Greifenhagenu2, stáhlo se do Štětína a připravilo se na šťastný novoroční pochod na počátku ledna 16313. Vytrhli jsme ze Štětína a táhli jsme k Neubrandenburgu4, země byla pokryta velikou vánicí a byl tuhý mráz; vezli jsme s sebou velká obléhací děla5 a množství malých děl, jsouce dobře opatřeni vším, co náleží k dělostřelectvu; naše malá armáda čítala tehdy osm tisíc mužů jízdy a pěchoty, přičemž zbytek vojska jsme zanechali pod velením polního maršála Horna6 před Landsbergem v Marce7. Náš pochod první noci nedošel dále než za průsmyk8 u Löcknitz, kde jsme přenocovali; nazítří ráno jsme vytrhli a pokračovali jsme v pochodu tři dny k Brandenburgu, kde ležel v posádce jako velitel plukovník Marizane9 s pěti sty jezdci a dvanácti sty pěšáky, kteří na pohled byli tak úplní, jak jen si lze přát.
Jeho Veličenstvo, přišedši ke třetí hodině odpolední na dostřel děla k městu, sešikovalo nás k bitvě a pak rozdělilo stanoviště, kde mají ležet brigády10, vyslalo jezdecké stráže, aby ležely vně pěchoty; další oddíly byly též vyslány k ostřelování ulic a zbytek jezdců byl poslán do kvartýrů11. Když byl pěší šik seřazen, za víření bubnů, se vztyčenými a vlajícími prapory, pochodovala každá brigáda po oddílech na své stanoviště, a když tam dorazily, řádně postavily stráže a ostatní se usadili ve svých kvartýrech, přičemž důstojníkům i vojákům bylo přikázáno nevzdalovat se z kvartýrů od svých zbraní, nýbrž čekat na rozkazy.
Když jsme procházeli kolem na dostřel děla od města, byli jsme pozdraveni děly, hákovnicemi12 a mušketami; zakrátko jsme jim jejich pozdrav opláceli i s úroky a boj trval tak dlouho jako jejich střelba (noc přinesla všude ticho, dokud se opět nezačalo rozednívat); a tehdy před bránou u našeho stanoviště ležel malý trojúhelníkový ravelin13 s vodním příkopem kolem a padacím mostem; prošli jsme příkopem, který nebyl hluboký, ztekli jsme ravelin a donutili nepřítele stáhnout se za městské hradby; ten ze strachu před všeobecnou ztečí dal ihned bubnovat a žádal o vyjednávání, což bylo povoleno; když byli hinc inde14 vydáni rukojmí, jednání pokračovalo a byl sjednán a podepsán akord15: měli odtáhnout s celým trenem16, jízda i pěchota, s plnou výzbrojí, a měli dostat doprovod do Havelbergu17; a tak podle toho odtáhli. Nato dalo Jeho Veličenstvo, aby občerstvilo vojsko, zřídit kvartýry pro celou pěchotu ve městě, kde jsme leželi dvě noci dobře pohoštěni.
Jeho Veličenstvo, majíc v rukou větší podnik, vyslalo tisíc vybraných mušketýrů18 k Treptowu19, dvě míle20 od Brandenburgu; nepřítel, dozvěděv se o jejich příchodu, stáhl se do Demminu21; velitel oddílu zanechal v Treptowě dvě kompanie a táhl s oddílem dál, aby dobyl zámek u přechodu ležícího v jeho cestě mezi Treptowem a Demminem; v něm bylo padesát velených mušketýrů, kteří po krátké obraně pro svou čest kapitulovali za volný odchod, a bojíce se příchodu armády, vydali zámek i přechod. Jeho Veličenstvo (zanechavši v Brandenburgu malý počet velených mužů s komisařem k vybírání kontribucí22 a proviantu pro armádu) vytrhlo a táhlo k městečku ležícímu u přechodu pod Demminem, zvanému Loitz23, kde na zámku leželo přes šest set císařských, kteří mohli bojovat o dobré podmínky; ale protože byli nedbalí ve stráži, naši velení mušketýři, přešedše most, byli vpuštěni do zámku dříve, než se posádka mohla chopit zbraní, a takto překvapeni dostali horší podmínky, než kdyby se bránili.
Vojáci a důstojníci, kteří vstoupili první, udělali dobrou kořist a získali hojnost zlatých řetězů a peněz, protože císařští tam leželi dlouho a ačkoli shromáždili všechny peníze z kraje, neměli dost rozumu, aby je odvezli, jsouce to hloupí prostí Italové bez odvahy, nejubožejší důstojníci, jaké jsem kdy viděl, nehodní jména vojáků; neboť ačkoli věděli o našem pochodu, nechali se žalostně překvapit.
Úvaha čtvrtá
Navzdory krajnímu chladu vidíme píli Jeho Veličenstva, které nepromarnilo žádný čas a užívalo zimy jako léta, jsouc zkušeným generálem, jenž svým úsudkem nebyl nijak pozadu za největším generálem, o němž čteme, jak dosvědčují jeho udatné činy. Když viděl při našem příchodu k Brandenburgu, jakou výhodu terén skýtal nepříteli, aby nám zabránil v přiblížení, a když také postřehl, jakou škodu nám nepřítel mohl způsobit, než jsme se rozložili (znaje sílu těch, kdo byli uvnitř, jízdy i pěchoty), kdyby byl rozhodným a odvážným velitelem, jímž nebyl, byl by vyzkoušel naše přední oddíly dříve, než jsme se přiblížili tak blízko, což vedlo Jeho Veličenstvo k úsudku, že dlouho nevydrží.
Zde v té době mohl mladý kavalír24, toužící po cti a lačný dobrého poučení, naučit se od tohoto krále, jak dobře velet, a rovněž jak s pořádkem řídit vše potřebné, jak dobývat každé místo či pevnost, před niž přišel, jak to Jeho Veličenstvo učinilo zde; byla to první příležitost, při níž jsem pozoroval obratnost Jeho Veličenstva ve velení, kdy vykonávalo povinnosti několika důstojníků, jsouc jediným mužem; nikdy neváhalo provést, co jednou rozkázalo, a bylo to dobře uděláno; v jeho rozkazech nebylo kolísání; a nemělo v oblibě důstojníka, který nebyl tak schopen porozumět jeho pokynům, jak ono bylo hotovo je dávat. Přesto nedovolilo důstojníkovi odejít, dokud neshledalo, že příjemce rozkazu porozuměl.
Takovému generálovi bych rád sloužil, ale takového generála sotva uvidím: jeho zvykem bylo být sám první a poslední v nebezpečí, získávaje lásku svých důstojníků tím, že byl společníkem jejich námah i nebezpečí; neboť dobře věděl, jak mají být jeho vojáci naučeni chovat se podle okolností času i místa, dříve než jsou vedeni do boje, a dbaje jejich cti, nedopouštěl, aby jejich slabost či nedostatky byly zpozorovány, jsa hotov předvídat vše, co náleželo ke zdraví jeho vojáků a jeho vlastní cti. Znal také úklady a nástroje svého nepřítele, jeho rady, jeho vojska, jeho umění, jeho kázeň, jakož i povahu a polohu míst, jimž veleli; takže nemohl být nedbalý v ničem, co náleželo k jeho úřadu; a dobře chápal, že vojsko je křehké jako sklo a že někdy stačí plané a jalové zvěsti, aby je zničily a rozbily jako nejkřehčí sklo, jaké je.
Další píli Jeho Veličenstva vidíme po dobytí Brandenburgu: nedalo nejbližším posádkám, které byly nablízku, ani čas, ani pokdy rozhodnout se, co mají dělat; neboť sotva byla jedna pevnost dobyta, hned velení mušketýři a jezdci uzavírali cesty ostatním, dříve než se mohly stáhnout nebo poslat pro posilu; a tak dlouho spíce v bezstarostném bezpečí, byly některé z nich vzaty dříve, než se mohly připravit k boji nebo se postarat o své brány či mosty; tak odvykli boji lovem a hodováním, že byli překvapeni inter pocula25, dbajíce více svých břich než své cti.
Tu jsem viděl potvrzeno rčení prorokovo, jenž praví, že lidé se trápí shromažďováním statků a nevědí, kdo je bude užívat26; neboť myslím, že Italové nikdy nepomysleli na to, že bohatství, které nashromáždili v Pomořanech, bude náhle přeneseno ze slunce k severním skaliskům a útesům Švédska, vedeno Lvem Severu, Nepřemožitelným králem švédským nehynoucí paměti.
Poznámky
Vysvětlivky
-
1. Gustav II. Adolf (1594–1632), švédský král, od roku 1630 vůdce protestantské strany ve válce v Německu; padl u Lützenu roku 1632. ↩
-
2. Gartz a Greifenhagen (dnes Gryfino) – města na Odře jižně od Štětína, dobytá Švédy na Vánoce 1630. ↩
-
3. Monro počítá podle juliánského kalendáře, který Švédové i Skotové tehdy užívali; podle gregoriánského kalendáře užívaného v katolických zemích je datum o deset dní pozdější. ↩
-
4. Neubrandenburg – město v Meklenbursku s císařskou posádkou; Monro jej dále zkráceně nazývá Brandenburg. ↩
-
5. „Cannons of battery“ – těžká děla určená k prolamování hradeb (kartouny), na rozdíl od lehkých polních děl. ↩
-
6. Gustav Horn (1592–1657), švédský polní maršál, jeden z hlavních velitelů Gustava Adolfa; roku 1634 zajat u Nördlingenu. ↩
-
7. Landsberg an der Warthe (dnes Gorzów Wielkopolski) – císařská pevnost na Wartě v Nové marce braniborské; Švédové ji dobyli v dubnu 1631. ↩
-
8. Pass (průsmyk, přechod) – v Monrově užití každé strategické místo, kde lze zadržet postup nepřítele: brod, hráz, most, úžina. ↩
-
10. Brigáda – vyšší taktická jednotka švédské armády, spojující dva až čtyři regimenty pěchoty; Gustav Adolf ji zavedl jako novinku. ↩
-
11. Kvartýry – ubytování vojska v domech obyvatel, zde v okolních vesnicích. ↩
-
12. „Hackbuts of crock“ – hákovnice, těžké ruční palné zbraně větší ráže než mušketa, opatřené hákem k zachycení o hradbu či podpěru; typická zbraň pevnostních posádek. ↩
-
13. „Triangle“ – trojúhelníková předsunutá pevnůstka (ravelin) chránící bránu, obehnaná vodním příkopem. ↩
-
15. Akord (accord) – kapitulace na základě smlouvy, jež stanovila podmínky odchodu posádky; zde odchod se vší ctí, tj. se zbraněmi, prapory a zavazadly. ↩
-
16. Tren (bag and baggage) – zavazadla a vozatajstvo vojska. ↩
-
17. V předloze „Hagelberg“; míněn patrně Havelberg, město na Havole v Braniborsku. ↩
-
18. „Commanded musketeers“ – mušketýři vyčlenění z různých regimentů do zvláštního oddílu pro určitý úkol. ↩
-
19. Treptow (dnes Altentreptow) – městečko v Meklenbursku na řece Tollense, severně od Neubrandenburgu. ↩
-
21. Demmin – město a pevnost v Předních Pomořanech na soutoku Peene, Tollense a Trebel, tehdy s císařskou posádkou. ↩
-
22. Kontribuce – nucené dávky peněz a naturálií, vybírané od obyvatelstva na vydržování vojska. ↩
-
23. Loitz – městečko na řece Peene v Předních Pomořanech, mezi Demminem a Greifswaldem. ↩
-
24. Kavalír – šlechtic-důstojník, urozený muž vojenského řemesla. ↩
-
26. Narážka na Žalm 39,7 („hromadí, a neví, kdo to sklidí“) a Kazatele 2,18–21. ↩