Knihovna · Paměti generála Monra

Služba desátá: o našem pochodu na Lolland, s ponecháním tří kompanií na Fynu

Služba desátá: o našem pochodu na Lolland, s ponecháním tří kompanií na Fynu

Když můj plukovník¹ a jeho důstojníci odjeli do Skotska, aby přivezli doplnění², a já jsem byl ponechán velet regimentu, dostal jsem v listopadu od Jeho Veličenstva³ rozkaz nechat tři kompanie⁴ na Fynu a sám s ostatními čtyřmi kompaniemi a štábem regimentu táhnout na Lolland⁵. Důvod našeho pochodu byl tento: císařští⁶ se přeplavili loďmi přes Langelandský belt⁷ a uvalili ostrov Fehmarn⁸ pod svou kontribuci⁹; a jelikož Lolland, věno královny matky¹⁰, ležel hned vedle a byl bez vojáků, obával se Jeho Veličenstvo, že by se nepřítel z Fehmarnu mohl přeplavit loďmi, zpustošit zemi a zase se stáhnout, poněvadž na Lollandu nebylo žádné opevněné město, ačkoli to byla nejúrodnější půda v Dánsku. Aby této nepříjemnosti předešel, bylo mi nařízeno tam táhnout, ubytovat kompanie v nejpříhodnějších částech země a zůstat tam, dokud bude Jeho Veličenstvo chtít, maje jen za úkol držet stráž tam, kde ležely naše posádky; a sedlákům bylo nařízeno hlídat dnem i nocí podél pobřeží na těch místech, kde by nepřítel mohl přistát. Tento pochod, ač krátký, byl úmorný, neboť uprostřed zimy byly cesty hluboké a blátivé, jsouc tučnou jílovitou půdou, nejlepší a nejúrodnější částí Dánska; a pochod byl tím obtížnější, že jsme byli nuceni v zimním čase dvakrát překročit moře přes Langelandský belt.

Když jsme táhli přes Langeland a přenocovali tam, přišla ohavná stížnost na vojáka jménem Mac-Myer z Monrovy kompanie, že znásilnil dceru sedláka, u něhož byl ubytován. Sedlák si stěžoval komisaři¹¹ a komisař mně; abychom učinili zadost spravedlnosti, svolali jsme válečnou radu¹² z důstojníků regimentu (majíce s sebou svého auditora¹³); věc byla důkladně vyšetřena podle artikulů Jeho Veličenstva¹⁴ a voják byl odsouzen k smrti zastřelením u kůlu, aby svým příkladem odstrašil ostatní od podobného ohavného hříchu. Vojákovi byl dán čas oné noci, aby se připravil na smrt, a kazatel ho poučil o jeho povinnosti; příštího rána byly kompanie sešikovány ve zbrani, k výkonu popravy byla určena stráž a voják, statečně a křesťansky odhodlaný, byl přivázán ke kůlu a zastřelen svými druhy, kteří bez jakéhokoli prodlení vykonali rozkaz, jenž na ně provinilec uvalil, a jeho tělo bylo ihned pohřbeno. Příštího dne jsme se nalodili a přeplavili na Lolland, kde jsme byli podle rozkazů Jeho Veličenstva dobře ubytováni a zdvořile přijati. Plukovníkova kompanie a kompanie sira Patricka Mac-Geyse¹⁵ se štábem byly ubytovány se mnou v Maribo¹⁶, kompanie kapitána Mac-Kenyeeho byla ubytována v Rødby a kompanie kapitána Monra v Nykøbingu¹⁷, kde sídlila královna matka.

Úvaha desátá

Zde jsem pozoroval, že moudrost a ctnost jsou nejlepšími strážci bezpečí: jedna chrání duši, druhá statek a tělo. Neboť tento velkodušný a moudrý král svou prozíravostí a moudrostí předešel (včasnou předvídavostí) zlu, které mohli jeho nepřátelé uvalit na tento ostrov Lolland, nejbohatší část království, sýpku obilí a obilnici pro cizí země. Oplývá také všemi druhy ryb; rybníky náleží šlechtě, jež má z ryb velký užitek, neboť se prodávají ve městech i na venkově těm, kdo nemají povolení chovat si vlastní. Šlechta této země je velice oddána dobrému hospodaření a správě, následujíc příkladu svého krále; má veliké chlévy a stáje, v nichž je přes čtyři sta volů, a ve stájích na šedesát koní, které dobře krmí a vykrmí do síly a prodává je Němcům, což ročně přináší šlechtě velké množství peněz; tento ostrov oplývá zvěří a divokým ptactvem.

Tato země má také hojnost dřeva na stavbu lodí, kde si Jeho Veličenstvo každý rok dává nějaké stavět svým vlastním mistrem loďařem, důstojným mužem zrozeným ze skotských předků, jménem pan Sinclaire¹⁸, jenž mluví skotsky a je velmi zdvořilý ke všem svým krajanům, kteří tam přijdou. Také měšťané tohoto ostrova, jsouce velmi bohatí, stavějí lodi pro vlastní potřebu a některé prodávají cizincům.

Můj hostitel, purkmistr z Maribo, kdysi dodával Jeho Veličenstvu na stavbu jeho lodí za sto tisíc říšských tolarů¹⁹, takže, slovem, na tomto malém ostrově Lollandu jsem pozoroval, že ctnost je v něm zdomácnělá, a stejně tak byla dobrota lidu štědrá k nám i k našim vojákům, takže po dobu našeho pobytu jsme tam byli tak vítáni, že se na nás všechno usmívalo. Bylo tam mým štěstím, že jsem jedné noci měl za hosta Jeho Veličenstvo, maje tehdy svůj kvartýr²⁰ v purkmistrově domě; a ač to byl král, jsem přesvědčen, že byl se svým pohoštěním spokojen, neboť bylo dobré i vzácné, a věru jsem si ho užil i já značně; můj host však odjel ve tři hodiny ráno, aniž se se mnou rozloučil. Poněvadž to však byla vůle Jeho Veličenstva, byl jsem spokojen; proseděv celou noc, nebyl jsem ráno schopen obsluhy, což Jeho Veličenstvo při svém odjezdu milostivě omluvilo.

Abych se vrátil ke své úvaze: viděl jsem a poznal zde na osobě Jeho Veličenstva pravdivost onoho přísloví, že jedině moudrý muž je nejobratnějším šermířem; nikdo nedovede zasadit ránu tak rychle, ani se krýt a chránit tak bezpečně jako muž moudrý, a nad něho nelze postavit nikoho než Boha, Krále králů a dárce moudrosti. Žít je věc obecná; být moudrý a dobrý je věc zvláštní, dopřaná jen několika málo. Vidím, že mnozí touží po cti, po bohatství, po přátelích, po slávě, po rozkoši; já toužím jen po těch dvou věcech, po ctnosti a moudrosti, které obě jsem viděl u tohoto velkodušného krále i u lidu jeho země, jenž následuje příkladu Jeho Veličenstva. Nenajdeme muže, jehož by kdy svět měl tak hojně obdařeného vším, jako byl Šalomoun²¹; a přece jeho prosba byla jen o jednu z těchto dvou věcí, ač ta v sobě věru zahrnuje i druhou; neboť bez ctnosti moudrost není, a je-li, nakonec nás zničí. A abych se vrátil ke své úvaze, podle mého soudu lze o tomto velkodušném králi říci, co bylo řečeno o Caesarovi: Semi-Deus est²²; neboť jako je statečný, tak je učený, Ex utroque Rex²³, jsa statečný i moudrý, kníže znamenitého ducha, schopný všech dobrých věcí, jak jsem u něho viděl a pozoroval. Je vzdělán ve svobodných uměních a dobře rozumí matematice a praxi opevňování, jako voják zběhlý v zákonech, spojující zbraně se spravedlností, dvě velké pomoci pro vládu knížecí důstojnosti. Dobře zachází se zbraní, je zkušený v jízdě na koni, silný muž v zápasu, jakého poskytne celá Evropa, schopný rozdávat rány, a nejpřesnější střelec z ručnice, jakého jsem kdy viděl; neboť z pistole nikdy nemine hlavu psa, na niž střílí. Ve zkušenosti válečné nezadá si s největšími vojevůdci, o nichž čteme; je snadno přístupný a velmi vlídný, trpělivě snáší horko, zimu a hlad a je nadmíru vytrvalý v námaze; a kdybych si měl přát postavu muže, mé oči nikdy neviděly jemu rovného co do vznešené a majestátní osoby, kterou budu vždy velice ctít a milovat za dobro, jehož se mi dostalo, a budu vždy hotov mu sloužit proti všem jeho nepřátelům, s výjimkou jen svého milostivého panovníka²⁴ a královského potomstva jeho nejdražší sestry²⁵, jemuž jsem zaslíbil své nejlepší služby.

Zde v tomto království jsem také pozoroval, že nic nepohne poddané více k poslušnosti než mínění, jež si utvoří o péči a horlivosti svého knížete při zachování jeho království a poddaných; a zkušenost nás učí, že poslušnost, kterou poddaní dluží králům, je slabá, není-li založena na bázni a uctivé vážnosti. Jako se autorita získává čestným a náležitým chováním, tak často vidíme, že se špatným chováním ztrácí. Takže veškerá velikost zbavená ctnosti mizí v okamžiku; a proto básníci říkali, že čest a úcta jsou děti zplozené majestátem a autoritou. Příklad toho máme na osobě Karla zvaného Moudrý²⁶, který, když viděl Francii zničenou předchozími válkami za svých předchůdců Filipa a Jana, Normandii a Pikardii obsazené Angličany, a měl co činit s Eduardem III.²⁷, nejlepším a nejšťastnějším králem, jakého kdy Anglie měla, jenž porazil Francouze ve dvou bitvách – tento kníže se rozhodl uchovat zbytek, shledav, že je stejně dobré vládnout radou jako silou zbraní; nečinil nic ukvapeně ani nepředvídaně, ale všechny jeho záměry byly dobře promyšleny a uváženy, a vybíral si muže moudré, statečné a znalé velení ve válkách. Eduard, vida svůj meč takto otupen a běh svých vítězství moudrostí Karlovou přerušen, řekl: kdo kdy viděl, aby někdo ze své komnaty nadělal člověku tolik starostí bez zbraní? Tak byl Karel tak moudrý, že jeho nepřátelé se nerozpakovali ho chválit; neboť nejenže vysvobodil svůj lid z bídy, ale také potom shromáždil pro svého syna veliký poklad, jsa zván bohatým, jako byl moudrým, a jsa vážen svými poddanými i svými nepřáteli – jako je tento velkodušný král dánský, neboť jeho rozvážnost po jeho válkách zasluhuje tolik chvály jako jeho statečnost při ochraně jeho poddaných a trůnu před nepřáteli, když byl zatlačen do kouta; a jeho rada také dobře posloužila k dobru jeho poddaných, k postavení jeho trůnu a k nahrazení jeho ztrát. A proto Cicero²⁸ řekl, že rada prospívá dobru státu stejně jako vojevůdci, neboť v účinku se často vidí, že dobrou radou jedněch druzí šťastně tasili a řídili své meče; a na jiném místě říká, že Agamemnón, vůdce Řeků, si nikdy nepřál deset tak velkých bojovníků, jako byl Aiás, ale spíše deset moudrých rádců, jako byl Nestór²⁹, což přimělo Cicerona tak často hlásat čest náležející výmluvnosti před statečností, řka: Cedant arma togae, concedat laurea linguae³⁰; ale spojeny dohromady, jako u tohoto velkodušného krále dánského, pracují si navzájem do rukou k upevnění jeho trůnu, jemuž přeji trvání tak dlouhé jako světu. Zde se také můžeme naučit vyhýbat se neřesti, a to z trestu uvaleného na tohoto vojáka za jeho výstřednost: když oloupil pannu o její čest, byl sám oloupen o život, spravedlností Boží, jež trestá člověka za hřích příkladně pro jiné.

Proti tomuto hříchu znásilnění císařové ustanovili trest, totiž ztrátu hlavy a také propadnutí statků³¹, ale zákon kanonistů zachází s násilníky mírněji a dovoluje jim oženit se s těmi, které znásilnili. Pán však soudí přísněji, namáčí své metly v octě a ustanovuje přísnější trest pro takové provinilce. Abychom se tedy vyvarovali páchání takových ničemností, uvedu zde některé prostředky, jež člověku brání v takových neřestech, abychom se vyhnuli podobnému trestu. První prostředek tedy je zdržet se přemíry vína a jídla, neopíjet se vínem, v němž je prostopášnost. Druhý prostředek je vyhýbat se zahálce a přílišnému spaní, jež je nepřítelem práce a píle. Třetí je vyhýbat se společnosti nečistých osob, jejichž potěšením jsou oplzlé řeči; neboť kdo se dotýká smůly, musí se jí ušpinit. Zlé řeči kazí dobré mravy; a s vlky se učíme výt a křičet. Dína, dcera Jákobova³², chtějíc vidět to, co neslušelo ani její stydlivosti, ani úctě, kterou měla mít k domu svého otce, byla znásilněna, zneuctěna a stala se příčinou většího zla. Čtvrtý prostředek je držet ženy i dívky v náležité skromnosti cudného chování, bez níž jsou otevřeny dveře všem ničemnostem a nečistotám, jež dovedou učinit ze ctnosti neřest. Ostatní prostředky jsou žít střídmě a ctnostně ve svých povoláních, vyhýbat se zlé společnosti a oplzlým řečem, raději s láskou snášet námahu ve svých povoláních, pamětlivi povinnosti, kterou dlužíme Bohu, a nenacházet zalíbení v žádné nečistotě, abychom unikli kletbě visící nad hlavami těch, kdo setrvávají ve své nečistotě bez pokání, zneužívajíce shovívavosti a trpělivosti Pána, našeho Boha a Otce.

Abych uzavřel tuto úvahu: mezi vojáky se dodržují zákony a spravedlnost stejně jako v jiných vládách, a to spravedlnost nejpřísnější, s nejmenší stranickostí. Našimi zákony jsou královské artikuly; jsme přísahou zavázáni poslouchat svého předsedu čili soudce, toho z nás přítomných, kdo má velení, k němuž Jeho Veličenstvo přidává jako přísedícího soudce auditora pro výkon spravedlnosti; své přísežné čili porotu nemusíme hledat, totiž náležitý počet třinácti z našeho vlastního regimentu: důstojníky, kapitány, poručíky, praporčíky, seržanty a kaprály, dokud není náš počet plný. Náš profous čili gavileger³³ přináší stížnosti a žádá spravedlnost ve jménu Jeho Veličenstva pro poškozenou stranu a pro svého pána, královské Veličenstvo či generála, jenž válku vede; a každý regiment je povinen mít vlastního kata, a nemá-li ho regiment, je plukovník povinen najmout za plat jiného, aby popravu vykonal; a někdy, s ohledem na zločin a na osobu, jež má trpět, je jí prokázána čest, že je zastřelena svými druhy nebo sťata, aniž se k ní kat smí přiblížit. Za lehčí provinění ukládáme jiné lehčí tresty, vykonávané jejich druhy; jako je běh uličkou³⁴, kdy je voják svlečen do půl těla a musí proběhnout osminu míle³⁵ mezi dvěma sty vojáky, seřazenými proti sobě tak, že uprostřed nechávají prostor, jímž voják probíhá, a jeho druzi ho šlehají tenkými pruty, k tomu účelu gavilegerem nařezanými a připravenými; a to vše k udržení dobrého pořádku a kázně. Za jiná menší provinění jsou ustanoveny lehčí tresty, jako železa, stání u kůlu s rukama svázanýma nad hlavou; rovněž sezení na dřevěné kobyle³⁶ na nějakém veřejném místě, aby se za své provinění styděl; jakož i někdy stát šest nebo sedm hodin déle než obvykle v postoji na stráži; jako jsem byl jednou v mladších letech přinucen stát u brány Louvru v Paříži, jsa tehdy v královském gardovém regimentu³⁷, kde jsem prodělával své učednictví, za to, že jsem ráno zaspal, když jsem měl být na cvičení; za trest jsem musel stát na stráži od jedenácti dopoledne do osmi hodin večer, vyzbrojen kyrysem, přilbou a nárameníky³⁸, jsa v železe až po zuby, za horkého letního dne, až mě omrzel život; což mě navždy poté učinilo přísnějším v trestání těch, kdo byli pod mým velením.

Poznámky