Knihovna · Paměti generála Monra

Služba devatenáctá: o našem pochodu z Halle k Erfurtu v Durynsku

Služba devatenáctá: o našem pochodu z Halle k Erfurtu v Durynsku

Jeho Veličenstvo¹, zanechavši v Halle jako velitele plukovníka Winckla² se silnou posádkou, aby ovládal město, ustanovilo a zanechalo vévodu anhaltského³ jako místodržitele⁴ nejen nad městem, ale i nad celým magdeburským Stiftem⁵; a rozloučivši se s vévodou saským⁶ po mnoha ujištěních a slibech vzájemného přátelství, náš pochod pokračoval k Erfurtu; a před naším odchodem byl lipský zámek⁷ vydán na akord⁸ vévodovi saskému; a vévodovo vojsko také táhlo do Slezska a do Čech⁹.

Sedmnáctého září¹⁰ jsme si vzali první noční kvartýr¹¹ ve vesnici dvě míle¹² od Halle; a Erfurtští, tak nespokojení s naším příchodem, jako ti, kdo nechtěli hostit takové hosty (byli to vesměs katolíci, jezuité a mniši)¹³, jsouce velice vystrašeni, poslali napřed své komisaře, aby vyjednávali s Jeho Veličenstvem; ale Jeho Veličenstvo jim dalo odpověď prostřednictvím vévody Viléma Výmarského¹⁴, že mají opustit katolickou stranu a složit přísahu věrnosti Jeho Veličenstvu švédskému, přijmout do svého města jeho posádky a vydat Jeho Veličenstvu zámek Cyriaksburg¹⁵ i s kolejemi, aby se podrobily vůli Jeho Veličenstva, které je ponechá nerušené v jejich náboženství, budou-li platit válečnou kontribuci¹⁶ jako ostatní měšťané a venkov.

Komisaři, pokládajíce tyto podmínky za tvrdé, se s Jeho Veličenstvem rozloučili se slibem, že věc předloží městu a duchovenstvu; a když odjeli, byl za nimi vyslán vévoda Výmarský s regimentem jízdy, maje rozkaz jet, jak nejrychleji mohou; vjeli branami nejprve s několika jezdci a přikázali stráži složit zbraně, což stěží mohla odmítnout, když ostatní byli tak blízko; vstoupili do města a táhli pokojně na tržiště, což vyvolalo mimořádný strach mezi měšťany a ještě větší hrůzu mezi duchovenstvem.

Rada byla svolána na tržiště a bylo jí přikázáno vydat klíče od města vévodovi; když klíče dostal, bylo město vzato bez krve¹⁷.

Dvaadvacátého září, když Jeho Veličenstvo ubytovalo největší část vojska mimo město, vstoupilo do města s osmi tisíci muži pěchoty a jízdy, kteří byli všichni ubytováni ve městě a v klášterech, majíce všechno zaopatření zdarma a v hojnosti; někteří z duchovenstva se odstěhovali, ti, kdo chtěli zůstat, nebyli obtěžováni jinak než na svých statcích, a Jeho Veličenstvo slíbilo městu a radě svobodné užívání jejich dřívějších svobod.

Když Jeho Veličenstvo nechalo vojsko několik dní odpočívat, byl vévoda Vilém Výmarský učiněn místodržitelem s neomezeným velením nad třemi tisíci jezdců a pěších; dostal také plnou moc vybírat kontribuci a vydávat patenty¹⁸ na verbování jízdních i pěších regimentů pro službu Jeho Veličenstva.

Můj bratranec, baron z Foulisu¹⁹, byl tam se svým pěším regimentem ponechán v posádce a dostal potom od vévody Výmarského patent na verbování jízdního regimentu, což pak také uskutečnil.

Jeho Veličenstvo dalo pokyny k opravě opevnění města a vojsku byly vydány rozkazy, aby bylo připraveno táhnout přes Durynský les do Frank²⁰, a regiment dostal rozkaz zásobit své vojáky dostatečně píkami a mušketami, přičemž měl poslat do Erfurtu pro ty, jichž se mu nedostávalo.

Úvaha devatenáctá

Jeho Veličenstvo, jako bylo udatné a přičinlivé v dobývání, tak bylo pečlivé v udržení svých výbojů, neboť jedno je stejně nutné jako druhé. Rovněž vidíme moudrost Jeho Veličenstva v tom, že ustanovilo vévodu anhaltského (s ohledem na jeho moc v těch končinách) místodržitelem v Halle a nad magdeburským Stiftem až do příchodu švédského kancléře²¹; tu vidíme, že Jeho Veličenstvo pro své vlastní cíle nečinilo rozdílu mezi protestanty a luterány²², nýbrž užívalo obou stejně. Neboť ačkoli byl vévoda anhaltský protestant, byl v těch končinách mocný, aby prokázal Jeho Veličenstvu službu (jsa tchánem vévody Viléma Výmarského)²³, a toto velení mu bylo uloženo.

Zde také v Erfurtu, prvním místě v Německu náležejícím katolické Lize, poněvadž patřil k mohučskému biskupství²⁴, vidíme nicméně milosrdenství Jeho Veličenstva k papežencům²⁵, když proti nim neužilo žádného násilí kromě toho, co plyne z Jure belli²⁶ vůči těm, kdo byli podmaněni mečem: Jeho Veličenstvo od nich vymáhalo válečnou kontribuci a jejich věrnost, aby přísahou slíbili být Jeho Veličenstvu věrni a neškodit jeho osobě ani vojsku udržováním styků s jeho nepřáteli; a za těchto podmínek Jeho Veličenstvo ráčilo nechat je nerušené v jejich svědomí, a ti, kdo měli zábrany tuto přísahu složit, směli v pokoji odejít, a ti, kdo byli ochotni ji složit, nemohli říci, že jim bylo ukřivděno.

Zde tedy vidíme, že listiny knížat nad jejich dobytými zeměmi nejsou nic jiného než jejich meč a přísaha věrnosti.

Vypráví se o Petrovi, hraběti savojském²⁷, že když přišel složit přísahu věrnosti císaři Otovi IV., předstoupil před císaře s jednou polovinou těla oděnou zlatohlavem a s levou stranou oděnou lesklým brněním; jedno na svědectví cti a úcty, kterou k císaři chová, druhé, jak je připraven bojovat proti jeho nepřátelům nebo těm, kdo by se odvážili mluvit zle o Jeho Veličenstvu; a když byl tázán na své listiny, jež měl na země darované mu za válek, tasil meč a řekl: zde jsou; naznačuje tím, že stateční válečníci, králové či knížata nemají lepšího práva než své meče.

Zde také vidíme, že nic nepřivede naše nepřátele k akordu mocněji než silné vojsko, když jim schází síla, aby se mu postavili; neboť dobytí vydá a dá vítězi takové podmínky, jaké se mu zlíbí prosadit, dobré nebo zlé.

Vidíme zde také, jako dříve, že Jeho Veličenstvo s ohledem na moc vévody Výmarského v těch končinách (jež je vskutku velká) ho ustanovilo místodržitelem a nejvyšším komisařem v nepřítomnosti Jeho Veličenstva, aby spravoval zemi a posiloval vojsko verbováním sil jízdy i pěchoty, jsa mužem vhodným pro takové zaměstnání, poněvadž ta část země je nejlidnatější částí Německa a nejlacinější k jejich vydržování pro úrodnost půdy v těch končinách, jež dává výnos přesahující kteroukoli část dolního Německa.

Poznámky