Knihovna · Paměti generála Monra

Služba druhá: o zvednutí regimentu z kvartýrů a jeho prvním pochodu

Služba druhá: o zvednutí regimentu z kvartýrů a jeho prvním pochodu

Plukovník¹, zotaviv se z nemoci, vsedl na loď ze Skotska do Holandska a odtud po souši do Holštýnska; doprovázen kapitánem Mackenziem² a kapitánem Pomfreym dorazil koncem března roku 1627 do Holštýnska, kde jej regiment uvítal. Po jeho příchodu byly vydány rozkazy, aby regiment nastoupil ve zbrani u Itzehoe³, kde Jeho Veličenstvo⁴ přijme jejich přísahu věrnosti. Regiment se sešel na místě srazu a byl rozestaven ve třech divizích, očekávaje příchod Jeho Veličenstva v dobrém bitevním pořádku, všichni důstojníci řádně na svých místech, prapory vlály, bubny bily, koně řehtali; Jeho Veličenstvo přijíždí královsky vpřed, zdraví regiment a je opět pozdraveno se vší náležitou úctou a poctou, jaké se při takových příležitostech užívá. Když si Jeho Veličenstvo prohlédlo čelo, křídla a týl, přičemž regiment se stále obracel čelem k Jeho Veličenstvu, zastavilo se a nařídilo, aby regiment před ním pochodoval po divizích, což bylo řádně vykonáno s velkou úctou a poctou, jak se slušelo; Jeho Veličenstvo, nadmíru spokojené, chválilo regiment, který byl od té doby vždy nejvýš hoden chvály. Plukovník a hlavní důstojníci políbili Jeho Veličenstvu ruku a vrátili se na svá dřívější místa, dokud nebyla veřejně složena přísaha, jak důstojníky, tak vojáky, seřazenými obratem do kruhu, jak je při takových příležitostech zvykem. Po skončení přísahy byly přečteny válečné artikuly⁵ a vyhlášeny úderem bubnu tambora-majora a jeho druhů, a regiment, propuštěn, odpochodoval řádně po kompaniích do svých kvartýrů⁶, aby tam setrval, dokud nebudou vydány rozkazy k odchodu. Příštího dne dostali plukovník a podplukovník rozkaz přejít se sedmi kompaniemi Labe, obsadit dvěma kompaniemi město Stade⁷ a s ostatními pěti táhnout k řece Veseře, aby se spojili s anglickými silami pod velením generála Morgana⁸, což byly čtyři regimenty pěchoty.

Seržant-major⁹ Dumbarre¹⁰ se zbylými čtyřmi kompaniemi byl poslán k Lauenburgu¹¹, neboť se obávali, že nepřítel chce překročit Labe. Naše rozkazy byly řádně vykonány, a tak jsme se rozdělili a táhli každý ke svému místu srazu, vstupujíce do námahy za svá dřívější přílišná potěšení a hýření, jimž jsme se oddávali v zimních kvartýrech.

Na této výpravě k řece Veseře byl nešťastně kapitán Boswell, který přicházel za regimentem, zabit houfem ničemných sedláků¹², odjakživa nepřátel vojáků. Smrti tohoto kavalíra¹³ želeli všichni, kdo ho znali, a za jeho smrt nebylo žádného zadostiučinění; ale sedláci uprchli a vesnice byla vypálena.

Když jsme se takto připojili k silám generála Morgana, zůstali jsme tam deset týdnů; měli jsme mnoho práce se strážemi, mnoho poplachů, ale málo služby, takže naši vojáci, dychtiví po službě, říkali, že císařští¹⁴ nejsou žádní nepřátelé; ale jakmile se služba jednou naskytla, přišla s ní také bolest, a to velká.

Náš podplukovník se svou kompanií od nás odtáhl k Lauenburgu a spojil se s ostatními čtyřmi kompaniemi, a seržant-major Dumbarre byl poslán velet plukovníkově divizi na Veseře, neboť plukovník odjel vymáhat peníze pro regiment, když viděl, že anglický regiment dostává týdenní plat, kdežto my jsme byli vydržováni proviantním chlebem, pivem a slaninou.

Úvaha druhá

Nic nezjedná věrnější službu než pánova štědrost. Na štědrost tohoto velkomyslného krále jsme si nemohli stěžovat, neboť nám platil v penězích a poukázkami na peníze u našeho vlastního krále¹⁵, a měli jsme dobré kvartýry, které nám nebyly účtovány; naši pravou věrnost Jeho Veličenstvo často chválilo, a naši službu rovněž. Proto podle mého mínění není za ztracenou pokládat krev, která se prolévá za vznešeného pána. Pilní a rozvážní služebníci jsou nejlepší přátelé, jakými může být vznešený král nebo kníže požehnán; a jako byly naše zásluhy v této službě dobré, naše vážnost byla více než úměrná; byli jsme mnohokrát hoštěni a královsky pohoštěni u stolu Jeho Veličenstva, ze služebníků učiněni společníky krále, našeho pána. Ať tedy nikdo nepokládá za otroctví sloužit vznešenému pánu a štědrému králi, jakým byl tento; avšak tomu, komu chybí tato ctižádost stát se společníkem pozemských králů při vedení této světské války, bych připomněl, aby byl vděčen Králi králů za svůj mír a klid doma a ve svém blahobytu aby se seznámil s Bohem, aby, přijde-li protivenství, byl smělejší ke svému Stvořiteli v modlitbě, která je klíčem otvírajícím nebe a prostředkem k odstranění našeho protivenství. Neboť abychom dosáhli k Bohu, musíme se pokořit modlitbou, spojujíce se s ním velikostí své lásky; neboť milujeme-li Boha, budeme ho usilovně hledat, a abychom ho nalezli, musíme vejít úzkou cestou¹⁶; a chceme-li mít podíl na jeho pokrmu, musíme nejprve okusit jeho zdrženlivosti; chceme-li ho následovat k lámání jeho chleba, nesmíme jako udatní vojáci ochabnout, dokud se nenapijeme z jeho kalicha; a abychom ho získali, musíme se naučit ztratit sami sebe pro něho. Ať nám tedy není tvrdý tento výrok: Zapřete sami sebe, vezměte svůj kříž a následujte mne¹⁷; ochabneme-li v tom a neosvědčíme-li se jako odhodlaní vojáci, další výrok by byl tvrdší (odměna zbabělců): Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, neznám vás¹⁸. Dokud tedy máme mír a klid, přál bych si, abychom byli důvěrní s tímto Králem králů, Hospodinem zástupů, a říkali každý zvlášť: Ty jsi můj Král, ó Bože¹⁹; vejdi do jeho stánku a pozdrav Ježíše Krista, svého Spasitele a Vykupitele, hlavu všech mocností a sil²⁰, a tvá touha ať je být s ním v zemi živých²¹. Pak ať se nebesa radují, ať Satan prchá a peklo se třese, a ať tvé svědomí volá: Kristus je můj Spasitel; světem musíš pohrdat, po nebi musíš toužit a v pravdě říkat: Kristus je můj Spasitel; bez této jistoty je všechno naše vědění, všechna naše sláva, všechny naše pocty nedokonalé a bez účinku. Abys mě však nepokáral, že jsem jen marnivý voják, se slovy, že je to dobrý svět, když liška začne kázat, ponechám tě Bohu a vrátím se ke své úvaze o pochodu svého regimentu, o jeho trvání po devět let po sobě, do šířky, do délky, v kruhu, obratem a návratem, postupem k nepřátelům a od nich, ve štěstí i v žalu: od Baltského moře k řece Veseře, od Vesery do Ruppinu v Marce²², z Ruppinu do Wismaru na baltském pobřeží, z Wismaru po vodě do Holštýnska k Oldenburgu²³, odtud po moři do Flensburgu v Holštýnsku²⁴, odtud do Dánska, kde jsme za dva roky obešli ostrovy rozličnými pochody po souši a výpravami po vodě, jsouce stejně schopni obojího, nikoli jako Horní Němci²⁵, jejichž hlava ani žaludek nesnese vodu. Když nám Jeho Veličenstvo dánské poděkovalo, uzavřevši v květnu 1629 mír s císařem²⁶, naše výprava po vodě z Dánska (když jsme vstoupili do nové služby pod Lvem Severu²⁷, Nepřemožitelným králem švédským) pokračovala do Pruska, odtud opět na baltské pobřeží a odtud k řece Dunaji, jež teče od úpatí Alp ve Švábsku do Jaderského moře²⁸; a kdyby byl náš pán hodné paměti žil, byli bychom přešli Alpy do Itálie a pozdravili papeže v Římě. Ale ztráta tohoto Lva, který nás vedl, byla ztrátou mnohých i tohoto starého regimentu, jehož zbytky jsou dosud na Rýně, kde bych si přál být s dvaceti tisíci Skotů jim podobných, abych sloužil Klenotu Evropy, dceři našeho krále, královně české²⁹, a jejím knížecím potomkům.

Mé první povýšení (díky lásce mého plukovníka) přišlo na tomto prvním pochodu, kdy jsem byl bez odporu, byť ne bez závisti, ustanoven velet regimentu jako major v majorově nepřítomnosti.

Tak Jákobovo požehnání zplodilo Ezauovu nenávist³⁰; příroda učinila některé natolik odpornými ctnosti, že mé zdraví je přivádělo k nemoci. Ale co se mne týče, předčí-li mě jiný v ctnosti, učiním ho svým vzorem k napodobení, ne kamenem, o který bych klopýtl; předčí-li mě v bohatství, budu s ním dobrořečit Bohu za jeho hojnost, vida, že Bůh má dost pro mne i pro něho.

Zabití kapitána Boswella na tomto pochodu má být výstrahou všem kavalírům, kteří přicházejí za regimentem nebo vojskem na pochodu, aby si dávali dobrý pozor a nezavdávali žádnou příčinu k urážce, když jsou nejslabší; neboť ničemná část prostého lidu se dá vždy snadno popudit k zlému, zvláště když vojsko právě prošlo, které z větší části nikdy neprojde vesnicí nebo dědinou, aby nějaký vyhlášený ničema nespáchal tu či onu svévoli, za niž často platí nevinný.

Když jsme se po pochodu připojili k silám generála Morgana na Veseře a byli ubytováni v otevřených vesnicích s nepřítelem nedaleko, připadla mi první noční stráž jako kapitánu stráže, abych dohlížel na všechny hlídky; přístupy do vesnice byly ze všech stran dobře obsazeny přiměřenými hlídkami a strážnými. Pod rouškou noci generál Morgan, doprovázen čtyřmi šlechtici s kolečkovými puškami³¹, aby nás jako mladé vojáky vyzkoušel, vystřelil na naši vnější stráž; náš strážný vystřelil a stáhl se k dalšímu strážnému. Zavolal jsem stráž do zbraně, a když jsem zjistil, že poplach trvá, nařídil jsem seržantovi stráže, aby s dvanácti mušketýry postoupil k šarvátce s nimi, abychom zjistili, co je to za poplach a jakou mají zálohu³². Generál Morgan, shledav, že plníme povinnost rozumných vojáků, dal ihned seržantovi na vědomí, kdo je, a přál si mluvit s kapitánem stráže; načež ho seržant dovedl, Jeho Excelenci, ke mně na stanoviště mé stráže, jež bylo místem srazu regimentu, kam se měl v případě poplachu shromáždit; a nalezl větší část regimentu nenadále v dobrém pořádku s prapory, pochválil je za dobré držení stráže, Jeho Excelence se zeptala na plukovníka a šla ho navštívit.

Je vlastností našeho národa, že je-li nepřítel nablízku, je v čas poplachu připraven dříve než kterýkoli jiný národ, ačkoli jindy, na strážích nebo při nástupu ke svým praporům, na pochodech nebo v posádce, jsou nedbalejší než jiní. Ale jakmile dojde k vážnému boji nebo k velké krajnosti nebezpečí, abychom jim dali, co jim náleží, nezůstávají pozadu za žádným národem, pokud jsem kdy viděl nebo se dozvěděl od jiných, starších velitelů, než jsem sám. Přesto mnoho falešných poplachů, jaké jsme měli na Veseře, činí vojáky, i ty nejpilnější, nakonec nedbalými, dokud nepocítí bolest nějakého náhlého přepadu, které je probudí, aby šli k svým povinnostem ochotněji.

Nedostatek žoldu na Veseře učinil naše vojáky poněkud nespokojenými, když viděli, že Angličané dostávají řádný týdenní plat; přesto jsem nikdy neslyšel, že by se náš národ vzbouřil nebo odmítl bojovat, když spatřil nepřátele, ačkoli jsem viděl jiné národy volat po penězích³³, když šly před nepřítele do boje, což je věc velmi nepřípustná jak u důstojníka, tak u vojáka: dávat přednost troše peněz před světem cti.

Je velkou částí plukovníkovy povinnosti včas se postarat o všechny potřebné věci, které mohou uspokojit ty, kdo jsou pod jeho velením, aby se nemusel rmoutit, když by byli právem nespokojeni, zatímco by nebylo v jeho moci pomoci sobě ani jiným.

Štědrost plukovníka a jeho starost o zaopatření regimentu se mu často vrací s trojnásobným ziskem, je-li s mírou důvěrný se svými důstojníky, čině je pokornými přáteli, ne služebníky pod velením; a měl by se všemi prostředky vyhýbat tomu, aby se dostal do sporu nebo veřejného slyšení se svými důstojníky: to je jediný prostředek, jak se proslavit a učinit svůj regiment dlouhého trvání.

Poznámky