Knihovna · Paměti generála Monra

Služba třetí: o našem pochodu od Vesery k Boizenburgu na Labi

Služba třetí: o našem pochodu od Vesery k Boizenburgu na Labi

Když jsme takto setrvali deset týdnů pod velením generála Morgana¹ na straně Vesery, dostali jsme rozkaz k odchodu a k pokračování pochodu přes Labe pod Hamburkem a odtud k boizenburské šanci², abychom se spojili se zbytkem našeho regimentu. Plukovník i podplukovník byli nepřítomni, vrchní velení tehdy měl major James Dumbar³; přijali jsme všechny potřeby vhodné k pochodu, jako munici, proviant a vozy pro náš tren⁴; o naše nemocné vojáky bylo postaráno a byli zanecháni vzadu; a od Vesery jsme vyrazili desátého července 1627, přičemž nám byl přidělen regiment jízdy jako doprovod k Labi. První noci jsme kvartýrovali v Rotenburgu⁵, silném přechodu s velkým močálem po obou stranách, přístupném jen po jediné úzké hrázi, jež vede močálem k zámku, dobře opevněnému po obou stranách příkopy, padacími mosty a vně ještě závorami⁶.

Příštího dne, když náš pochod pokračoval, se ráno naše přední oddíly, zburcovány poplachem, stáhly k nám; načež jsme se rozvinuli do bitevního šiku, odhodláni bojovat, a připravili jsme se náležitě na příchod nepřátel; když se však ukázalo, že to byla jen mylná domněnka, nenásledovalo z toho nic než pokračování našeho pochodu bez dalšího vyrušení.

Příští noci, když jsme leželi v kvartýrech⁷ s řádně rozestavenými strážemi, měli jsme před svítáním další poplach; naši povinnost jsme všichni řádně vykonali, jízda i pěchota, a kdyby byl nepřítel přišel, byli jsme připraveni. Ale poplach se ukázal falešným, i vyrazili jsme a pokračovali v pochodu k Buxtehude⁸, určenému za naše první místo srazu; tam jsme dostali rozkaz poslat k Jeho Veličenstvu⁹ do Stade pro další rozkazy, a s kompanií jízdy, jež mi byla přidělena jako doprovod, jsem byl vybrán já, abych šel k Jeho Veličenstvu pro rozkazy regimentu. Jeho Veličenstvo bylo nepřítomno a rozkazy mi vydal generální komisař¹⁰: pokračovat v pochodu přes Buxtehude a přenocovat ve Starém kraji¹¹ u Labe, dokud příštího dne nepřekročíme řeku Labe u Blankenese¹², a odtud táhnout kolem Hamburku jeho územím a postupovat k Lauenburgu, kde jsme kvartýrovali míli¹³ od něho; příštího rána jsme pokračovali v pochodu k Boizenburgu, kde jsme kvartýrovali v polích pět nocí, dokud jsme se nedozvěděli o dalším rozhodnutí Jeho Veličenstva.

Úvaha třetí

Všechny pochody jsou vyvolány náhodami války. Důvodem tohoto pochodu bylo, že se nepřátelské vojsko silně soustřeďovalo v Lüneburském kraji¹⁴ s úmyslem vynutit si přechod přes Labe, aby se snáze dostalo do Holštýnska; Jeho Veličenstvo, majíc v této části slabou pěchotu a nemajíc velkou obavu z nepřítele na Veseře, kde jsme předtím leželi, nás proto povolalo, abychom se spojili se zbytkem svého regimentu u Boizenburgu. Dalším důvodem tohoto pochodu bylo, že královy síly ve Slezsku¹⁵, rovněž slabé v pěchotě, velmi naléhavě potřebovaly včasnou posilu, a jelikož jsme byli schopni snést dlouhý pochod, Jeho Veličenstvo se rozhodlo po dobrém obsazení přechodu na Labi nás poslat jako posilu slezskému vojsku. Nicméně mnohokrát ve válkách vidíme, že ačkoli se věci dlouho promýšlejí a po poradě řádně provádějí, výsledek přesto ne vždy odpovídá lidským domněnkám; neboť je to pravdivé staré rčení: Člověk míní, Bůh mění¹⁶.

Velitel, který má na pochodu na starosti regiment nebo oddíl, má být ve všech ohledech stejně pečlivý a bdělý jako generál, který vede vojsko, neboť je vystaven týmž nepřízním osudu. Proto má být dobře zaopatřen vším, co se k pochodu hodí, aby v čas střetnutí s nepřítelem mohl tím lépe vykonat svou povinnost, zvláště maje dobrou zásobu munice, jak pro ústa, tak pro službu¹⁷, s dostatkem zbraní v dobrém stavu.

Má také mít pro svůj pochod vždy dobré zprávy, aby ho nepřítel neobešel. Má také uspořádat svůj pochod podle povahy země, kterou táhne, a určovat každou noc místo srazu, blízké či vzdálené, tak, aby jeho kvartýry byly v největším bezpečí.

Má také udržovat své důstojníky a vojáky v trvalém dobrém pořádku a kázni a nedovolit ani jedněm, ani druhým opustit svá místa bez velké a naléhavé příčiny; a stane-li se, že se někdo z nich vzdálí, je povinen zajistit jejich včasný návrat.

Rovněž nemá žádným způsobem trpět, aby bylo na pochodu užíváno násilí proti sedlákům nebo cizincům, a stane-li se tak, je povinen zjednat všem spravedlnost a postarat se o exemplární potrestání, aby odstrašil ostatní od podobného. Má také dbát, aby nikomu pod svým velením nedal oprávněný důvod ke stížnosti pro nedostatek toho, co mu náleží, ať v kvartýrech nebo při rozdělování proviantu podle jejich početního stavu. Má také být na pochodu prozíravý a dát včas dovézt proviant na místa srazu nebo zastávek a dohlédnout na jeho správné rozdělení, aby se předešlo svárům, k nimž při takových příležitostech nejčastěji dochází.

Také musí dříve, než zastaví, zjistit, zda je místo, kde se rozvinuje, příhodné, ať se obává nepřítele, nebo ne; a při takových příležitostech musí dbát, aby byli strážní řádně rozestaveni na všech potřebných místech a aby nikomu nebylo dovoleno toulat se nebo se vzdálit od místa zastávky, aby se nestalo, že jej bude nutno hledat, až se naskytne příležitost buď vyrazit k pochodu, nebo jinak; mít v případě poplachu své důstojníky nebo vojáky roztoulané, zatímco by nepřítel útočil, by byla hrubá chyba.

Rovněž má mít přísné velení a moc trestat ty, kdo na pochodu nechávají zbraně za sebou nebo jsou nedbalí v udržování svých zbraní v dobrém stavu a čistotě. Při kvartýrování ve vesnici, v poli nebo ve městě musí vydat rozkazy, na kterých stanovištích držet stráže, a má sám obhlédnout všechny přístupové cesty a vyptat se místních znalých lidí na přechody, kudy k němu mohou nepřátelé přijít, a na vzdálenost, jaká ho dělí od nepřítele; musí také vyslat jízdní oddíly na všechny strany, aby získal zprávy a představu o svém nepříteli, aby nebyl znenadání překvapen.

Rovněž má při odchodu z kvartýrů vzít na vědomí všechny stížnosti a zjednat podle nich spravedlnost. A má mít zvláštní péči o nemocné, buď je přepravit, nebo se postarat o dobré zacházení s nimi, kdyby ho nutnost nebo slabost přiměly zanechat je vzadu. Má se také před pochodem postarat o průvodce a dát je střežit, aby neutekli; a má se od průvodce dozvědět o nesnázích na cestě, které by mohly bránit jeho pochodu, aby na ně mohl včas zjednat nápravu. Jeho průvodce má také vědět, jak daleko má jít, aby, až dojde na konec svého úseku, mohl včas opatřit dalšího. Má se také dozvědět nejlepší cestu, kudy má táhnout jeho tren a munice, a v případě podezření z nebezpečí má ustanovit stráž mušketýrů s dostatečným důstojníkem k velení jako jejich doprovod; a je-li cesta taková, že by mu jeho munice v případě potřeby nemohla být k užitku, v takovém případě se nesmí od muničních vozů oddělovat, nýbrž raději jít jednou cestou, i kdyby to byla velká zacházka.

Nikdy nemá pro kratochvíli nebo potěšení na podezřelém pochodu blízko nepřítele opouštět dohled na své oddíly, aby nebyl nepřítomen v největší potřebě nebo aby se nestalo nějaké neštěstí mezi těmi, jimž velí, nebo proti jiným, kdo by jim přišli do cesty. Naskytne-li se příležitost k boji, nikdy nesmí být sklíčen, nýbrž má své lidi povzbuzovat nejvíce v největší krajnosti, dávaje najevo svědectví své vnitřní udatnosti a pevnosti mysli svou dřívější zkušeností, dosvědčující, že není nováčkem, a neradě se s jinými, když je odhodlán utkat se se statečným nepřítelem.

Musí mít úsudek, aby náhle posoudil nepřátelův záměr, a včas se má nepříteli postavit, ať s málem, nebo s mnoha, jak shledá svou největší výhodu; a je-li nepřítel příliš silnější než on, musí se včas rozhodnout, jak provést bezpečný ústup, je-li k tomu donucen, a zachovat své vojáky pro vhodnější příležitost; neboť jednou hluboko zapleten, ústup se provede tím obtížněji bez velké ztráty. Má vždy držet dobrou zálohu čerstvých, statečných a odhodlaných chlapů, kteří se budou dívat nepřátelům do tváře, zatímco by jiní byli nuceni se k nim obrátit zády; v takových časech a při takových příležitostech se nejlépe pozná odhodlanost, odvaha a úsudek udatného velitele; neboť mnozí dovedou zbrkle postupovat, kteří nikdy nemají rozum nebo úsudek, aby statečně ustoupili, jak obyčejně vídáme u mnoha takových velitelů, spíše smělých než moudrých. Ale abych v této úvaze nezacházel v tomto předmětu příliš daleko, ze strachu, abych sám nebyl kárán, že jsem včas neustoupil – neboť je to široké pole, do něhož jsem vstoupil –, ať to o vůdcově povinnosti pro tento pochod stačí.

Nyní k ústupu: když jsme kvartýrovali míli od Lauenburgu ve vesnici, kde sedlák ze strachu opustil své obydlí, takže jsme byli pro nedostatek zásob nuceni poslat našeho markytána¹⁸ jménem John Matheson k Lauenburgu; v jeho nepřítomnosti naši chlapci¹⁹ použili jeho houně k zakrytí obličejů při vytápění včelích úlů; houně byla hrubá, a tak se v ní usadilo množství včel, kterou chlapci, když úly vytopili, odhodili. Markytán, přišed pozdě domů, když jsme už byli v posteli, šel si odpočinout; a svlékaje si šaty, přitáhl houni, aby se přikryl, ale jakmile včely pocítily teplo jeho kůže, začaly ho trestat za jeho dlouhé zdržení, takže byl nucen, řvoucí jako šílenec, vstát a odhodit houni, nevěda (třebaže to dobře cítil), co je to za bolest od jeho náhlých nepřátel; volali jsme na něho a ptali se, zda se zbláznil; neodpovídal, jen stále křičel, že ho ďábel očaroval, když ho probodává na tisíci místech, stále se třel a škrábal, křiče bolestí, aniž znal příčinu, dokud nebyla rozsvícena svíce; a spatřiv včely, hodil svou houni do studny s rumpálem. Laskavý čtenář může posoudit, zda byl, či nebyl potrestán za své dlouhé zdržení. Tak tedy seria mista jocis²⁰.

Poznámky