Knihovna · Paměti generála Monra
Služba dvacátá čtvrtá: o našem pochodu k Mohuči a o jejím dobytí
Služba dvacátá čtvrtá: o našem pochodu k Mohuči a o jejím dobytí
Jeho Veličenstvo1 zůstalo zde u Oppenheimu2 asi tři dny, dokud zbytek vojska nepřešel u Oppenheimu a u Stockstadtu3; jakmile vojsko přešlo, Španělé se báli zůstat na kterémkoli místě, které nebylo neobyčejně pevné, a jejich strach byl tak veliký, že opustili Stagne4 a zapálili je; rovněž lotrinská posádka5 opustila Worms6, když předtím zle naložila s městem drancováním a jinými nesnesitelnými škodami a újmami; všichni se stáhli do Frankenthalu7, jenž byl silný opevněním, a učinili jej silným i muži, neboť do něho stáhli přes osm tisíc Španělů; ti, jsouce zablokováni, nikdy nenašli odhodlání ani odvahu byť jen jednou vyrazit proti švédským silám, ale drželi se zavřeni za hradbami.
Jeho Veličenstvo se dalo na pochod k Mohuči, jež byla předtím zablokována z druhé strany Rýna, směrem k Frankfurtu, loděmi a silami lankraběte hesenského8; asi v polovině prosince, za krutého nepohodlného počasí, mrazu a sněhu, přišlo Jeho Veličenstvo před město v neděli odpoledne, a když samo objelo město na falcké straně a obhlédlo opevnění i hradby, zatímco vojsko stálo v bitevním šiku, poručilo nejprve jízdě, části do kvartýrů9 a části do služby; pěší brigády byly odveleny na svá jednotlivá stanoviště, přičemž brigáda plukovníka Hepburna10 byla (jak bylo zvykem) určena na nejnebezpečnější stanoviště nejblíže nepříteli, a ostatní na svá. Když nastala noc, začali jsme přibližovací zákopy a připravovali se k výstavbě baterií, přičemž podle zvyku byli někteří muži určeni, aby vyráběli dělové koše11, jiní aby obstarávali materiál, jiní aby hlídali, jiní aby pracovali, jiní aby střežili dělostřelectvo, jiní aby střežili pracující a jiní aby střežili prapory před brigádou. Když se rozednilo, majíce baterie připraveny za noci a pracovavše i ve dne na přibližovacích zákopech, začala služba na obou stranách děly i mušketami, takže naše děla od vody a z druhé strany střílela přímou střelbou do města, což vyvolalo velikou hrůzu mezi obyvateli. Biskup12 odešel směrem ke Koblenzi a zanechal ve městě dva tisíce Španělů, kteří pochybovali o věrnosti měšťanů a neočekávali také žádnou pomoc; a protože město bylo obvodem tak rozsáhlé, že je nebyli s to obsadit, začali záhy pomýšlet na akord13; přesto se rozhodli, aby to bylo čestnější, že nejlépe udělají, když budou prodlužovat čas.
Plukovník Axallilly14, Švéd, přišel navštívit Jeho Veličenstvo, aniž měl při obléhání nějaké zaměstnání; při večeři s plukovníkem Hepburnem a se mnou na našem stanovišti u strážního ohně vesele rozprávěl, co by se o tom soudilo, kdyby ho tam potkalo nějaké neštěstí, když neměl žádné velení; a tak si sám předpověděl nehodu, neboť příštího dne po obědě těsně vedle mne mu dělová koule urazila nohu; pak ho moji lidé odnesli do jeho příbytku, a když byl vyléčen, sloužil dále s dřevěnou nohou.
Při tomto obléhání utrpěla naše brigáda více škod než zbytek vojska, jsouc nejvíce zaměstnávána při všech úkolech, jak pro svou statečnost, tak pro dobré vedení a štěstí, jež provázelo ji i její velitele.
Třetího dne, když byla šance15 před městem tvrdě tísněna a my jsme se v našem úseku přiblížili k hradbám a město utrpělo od vody a z hesenské strany veliké ztráty jejich děly, nepřítel, vida, že není naděje na pomoc, vstoupil do vyjednávání a vydal město na akord16; bylo jim dovoleno odtáhnout beze zbraní a byli doprovozeni do Koblenze17. Když odešli, byly ve městě zřízeny kvartýry pro veškerou pěchotu, kde jsme byli ubytováni tři dny před Vánocemi a zůstali jsme tam, ubytováni v nejkrutější zimě spolu s dvorem18, až do pátého března 1632.
Úvaha dvacátá čtvrtá
Když Jeho Veličenstvo švédské překročilo Rýn, vězňové, kteří byli dlouho vypovězeni, jsouce deset let mimo Falc19, byli tehdy povzbuzeni svobodou, jíž dosáhli statečností a moudrostí Jeho Veličenstva švédského, jež přineslo klíče od vězení i od jejich domů; a jakmile byla cesta jednou otevřena, začali se vracet domů, a když byli cizinci odstraněni, radovali se ze svého návratu, hostíce přátele, kteří za ně bojovali, a pozorovali hrůzu a strach svých nepřátel, kteří všechno stáhli do Frankenthalu jako do nejsilnějšího kouta svých slabých srdcí, kde bylo zjevně vidět, že jejich odchod ze všeho se blíží. Když byl Frankenthal zablokován a proviant jim odepřen, bylo nemožné, aby dlouho vydrželi.
Pozoroval jsem zde, při dobytí Mohuče, že námaha, lopota, nebezpečí a odhodlání byly našimi nejlepšími prostředky, jak dobýt tohoto města v třídenní lhůtě; naše děla z hesenské strany tak zle nakládala s měšťany na ulicích i v jejich domech, že ti, cítíce vlastní újmu a jsouce silnější než posádka, donutili posádku k akordu, a tím zabránili vlastní zkáze a ztrátě svých statků, jak by se stalo, kdyby město bylo vzato ztečí. A proto, aby ušetřili své město, slíbili Jeho Veličenstvu za udržování dobrého pořádku šedesát tisíc tolarů20.
Rovněž jsem pozoroval na Axallillyho ztrátě nohy, že mnohdy přichází lidem zranění tohoto druhu jako předzvěst světského štěstí, když, jak se říká, něco dostanou k bolavé noze; neboť on, byv předtím skrovný co do majetku i zaměstnání, byl poté obohacen správcovstvími21. Mohl bych uvést mnohé jiné pod naším vojskem, kteří byli povýšeni k bohatství, když utrpěli nepatrná zranění při nepatrných příležitostech služby, jako byla tato, kdy byl jen divákem. Ale co se mne týče, ať mám zdraví a radostnou chudobu se ctí; bohatství si nežádám, mohu-li mít více cti než jiní; a to bude má modlitba, abych udržel svou mysl na nedobytném místě, aby mnou vnější věci nepohnuly; ani bych nestrpěl, aby mě štěstěna dokázala svými hrozbami zasáhnout, když jsem zakusil ostřejší věci, které se toho neodvážily. Buďme tedy spokojeni se svým losem, a i kdyby nám prostředky, z nichž máme žít, byly zadržovány, přece nikomu neubližujme útiskem, dobývajíce nezákonnými prostředky; a Pán nepochybně zachová naše zdraví a bude vydržovat naše těla dostatečně, a tak, jsouce poctiví, se nikdy nemusíme stydět, že jsme v lidském mínění považováni za chudé, jsouce bohatí v Kristu.
Zde jsem také pozoroval, že často ti, kdo se v čase nebezpečí neodvážili zvednout hlavu, mívají ve světských věcech lepší zdar a prospívají lépe než ti, kdo si zaslouží nejvíce; jak bylo vidět na oněch brigádách, které vstoupily do Mohuče první a získaly jak zajatce, tak kořist s nejlepšími kvartýry, zatímco jiní, kteří si zasloužili více, byli hůře ubytováni v prázdných domech; a zatímco jiní plukovníci a vojáci, daleko méně zasloužilí, budovali statky pro své potomstvo v lepších kvartýrech ve Falci a ve Frankách.
Ale naopak: udatní muži by za své úsilí a námahy měli být odměněni ctí i ziskem od těch, jimž opravdu sloužili. Neboť kdyby velké podniky tohoto druhu před městy, v krajním nebezpečí, byly vznešeně odplaceny velkými odměnami, povzbudilo by to muže, aby znovu neodmítli podniknout nic, co by bylo čestné; a naopak, nic nezpůsobuje hodným mužům větší nespokojenost, než když jsou odměňováni jako zbabělci, a ti, kdo vytrvali v nebezpečí, jako ti, kdo se neodvážili zvednout hlavu, když bouře vála; a když je naděje na odměnu útěchou lidské námahy, pak se všechna lopota zdá snadná; a je to tvrdá věc, když je pilný a přičinlivý připraven o svou mzdu a když je odplaceno křivdou tomu, kdo se dobře zasloužil; to je ze všech zel nejnesnesitelnější, když musí trpět ztrátu ten, kdo očekával pomoc; neboť naopak by bylo spravedlivější, aby znamenité ctnosti byly znamenitě odměňovány odznaky cti, aby všichni ostatní kráčeli slavnou stezkou ctnosti a dobrého konání.
Poznámky
Vysvětlivky
-
1. Gustav II. Adolf (1594–1632), švédský král; po přechodu Rýna u Oppenheimu v prosinci 1631 obrátil síly proti Mohuči, sídlu kurfiřta-arcibiskupa. ↩
-
2. Oppenheim – město na levém břehu Rýna jižně od Mohuče; jeho dobytí a přechod Rýna popisuje předchozí kapitola. ↩
-
3. Stockstadt am Rhein – obec na pravém (hesenském) břehu Rýna naproti Oppenheimu, kde bylo přeplaveno hlavní vojsko. ↩
-
4. Místo v předloze takto zkomoleno; nelze je spolehlivě určit, šlo patrně o některé z menších opevněných míst na Rýně mezi Oppenheimem a Wormsem. ↩
-
5. Vojsko Karla IV., vévody lotrinského (1604–1675), spojence císaře a Ligy, jenž na podzim 1631 vytáhl proti Švédům do Německa a jehož oddíly obsadily města v Porýní. ↩
-
6. Worms – říšské město na levém břehu Rýna, jižně od Oppenheimu. ↩
-
7. Frankenthal – falcké město a pevnost mezi Wormsem a Mannheimem, od roku 1623 se španělskou posádkou; Švédy blokován, ale vydán až roku 1632 na základě dohody. ↩
-
8. Vilém V. (1602–1637), lankrabě hesensko-kasselský, nejvěrnější německý spojenec Gustava Adolfa; jeho vojsko obléhalo Mohuč z pravého břehu Rýna. ↩
-
9. Kvartýr – ubytování vojska, zpravidla nucené, v domech měšťanů a sedláků. ↩
-
10. Sir John Hepburn (asi 1598–1636), skotský plukovník ve švédských službách, velitel „Zelené“ (skotské) brigády; padl roku 1636 ve francouzských službách u Saverne. ↩
-
11. Dělové koše (gabiony) – proutěné koše naplněné zeminou, z nichž se stavěl kryt baterií. ↩
-
12. Anselm Kasimir Wambolt von Umstadt (1583–1647), kurfiřt-arcibiskup mohučský od roku 1629; před Švédy uprchl po Rýně do Kolína nad Rýnem a vrátil se až roku 1636. ↩
-
13. Akord – kapitulace na základě smlouvy, jež posádce obvykle zaručovala svobodný odchod za sjednaných podmínek. ↩
-
14. Axel Lillie (1603–1662), švédský plukovník, později polní maršál a říšský rada, generální guvernér v Pomořanech a v Livonsku; o nohu skutečně přišel při obléhání Mohuče roku 1631. ↩
-
15. Šance – polní pevnůstka, samostatné hliněné opevnění před hradbami. ↩
-
16. Mohuč kapitulovala 13. prosince 1631 starého stylu (23. prosince nového stylu); Gustav Adolf ve městě přezimoval a učinil z něho na čas své hlavní sídlo. ↩
-
17. Koblenz – město na soutoku Rýna a Mosely, tehdy v držení kurfiřta trevírského; sloužilo jako útočiště katolických posádek ustupujících z Porýní. ↩
-
18. „Hofstadt“ – královský dvůr (něm. Hofstaat), tj. dvořanstvo a královská domácnost, jež se v Mohuči na zimu usadily. ↩
-
19. Dolní Falc byla od let 1620–1622 obsazena španělským a ligistickým vojskem; protestantští obyvatelé a duchovní byli vypovězeni a probíhala rekatolizace. ↩
-
20. Říšských tolarů (rixdollar) – nejběžnější velká stříbrná mince Říše; šlo o výkupné města za ušetření drancování, tzv. Brandschatzung. ↩
-
21. Axel Lillie byl později guvernérem v Pomořanech, ve Stralsundu a v Livonsku a nashromáždil značné jmění. ↩