Knihovna · Paměti generála Monra

Služba dvacátá čtvrtá: o našem pochodu k Mohuči a o jejím dobytí

Služba dvacátá čtvrtá: o našem pochodu k Mohuči a o jejím dobytí

Jeho Veličenstvo¹ zůstalo zde u Oppenheimu² asi tři dny, dokud zbytek vojska nepřešel u Oppenheimu a u Stockstadtu³; jakmile vojsko přešlo, Španělé se báli zůstat na kterémkoli místě, které nebylo neobyčejně pevné, a jejich strach byl tak veliký, že opustili Stagne⁴ a zapálili je; rovněž lotrinská posádka⁵ opustila Worms⁶, když předtím zle naložila s městem drancováním a jinými nesnesitelnými škodami a újmami; všichni se stáhli do Frankenthalu⁷, jenž byl silný opevněním, a učinili jej silným i muži, neboť do něho stáhli přes osm tisíc Španělů; ti, jsouce zablokováni, nikdy nenašli odhodlání ani odvahu byť jen jednou vyrazit proti švédským silám, ale drželi se zavřeni za hradbami.

Jeho Veličenstvo se dalo na pochod k Mohuči, jež byla předtím zablokována z druhé strany Rýna, směrem k Frankfurtu, loděmi a silami lankraběte hesenského⁸; asi v polovině prosince, za krutého nepohodlného počasí, mrazu a sněhu, přišlo Jeho Veličenstvo před město v neděli odpoledne, a když samo objelo město na falcké straně a obhlédlo opevnění i hradby, zatímco vojsko stálo v bitevním šiku, poručilo nejprve jízdě, části do kvartýrů⁹ a části do služby; pěší brigády byly odveleny na svá jednotlivá stanoviště, přičemž brigáda plukovníka Hepburna¹⁰ byla (jak bylo zvykem) určena na nejnebezpečnější stanoviště nejblíže nepříteli, a ostatní na svá. Když nastala noc, začali jsme přibližovací zákopy a připravovali se k výstavbě baterií, přičemž podle zvyku byli někteří muži určeni, aby vyráběli dělové koše¹¹, jiní aby obstarávali materiál, jiní aby hlídali, jiní aby pracovali, jiní aby střežili dělostřelectvo, jiní aby střežili pracující a jiní aby střežili prapory před brigádou. Když se rozednilo, majíce baterie připraveny za noci a pracovavše i ve dne na přibližovacích zákopech, začala služba na obou stranách děly i mušketami, takže naše děla od vody a z druhé strany střílela přímou střelbou do města, což vyvolalo velikou hrůzu mezi obyvateli. Biskup¹² odešel směrem ke Koblenzi a zanechal ve městě dva tisíce Španělů, kteří pochybovali o věrnosti měšťanů a neočekávali také žádnou pomoc; a protože město bylo obvodem tak rozsáhlé, že je nebyli s to obsadit, začali záhy pomýšlet na akord¹³; přesto se rozhodli, aby to bylo čestnější, že nejlépe udělají, když budou prodlužovat čas.

Plukovník Axallilly¹⁴, Švéd, přišel navštívit Jeho Veličenstvo, aniž měl při obléhání nějaké zaměstnání; při večeři s plukovníkem Hepburnem a se mnou na našem stanovišti u strážního ohně vesele rozprávěl, co by se o tom soudilo, kdyby ho tam potkalo nějaké neštěstí, když neměl žádné velení; a tak si sám předpověděl nehodu, neboť příštího dne po obědě těsně vedle mne mu dělová koule urazila nohu; pak ho moji lidé odnesli do jeho příbytku, a když byl vyléčen, sloužil dále s dřevěnou nohou.

Při tomto obléhání utrpěla naše brigáda více škod než zbytek vojska, jsouc nejvíce zaměstnávána při všech úkolech, jak pro svou statečnost, tak pro dobré vedení a štěstí, jež provázelo ji i její velitele.

Třetího dne, když byla šance¹⁵ před městem tvrdě tísněna a my jsme se v našem úseku přiblížili k hradbám a město utrpělo od vody a z hesenské strany veliké ztráty jejich děly, nepřítel, vida, že není naděje na pomoc, vstoupil do vyjednávání a vydal město na akord¹⁶; bylo jim dovoleno odtáhnout beze zbraní a byli doprovozeni do Koblenze¹⁷. Když odešli, byly ve městě zřízeny kvartýry pro veškerou pěchotu, kde jsme byli ubytováni tři dny před Vánocemi a zůstali jsme tam, ubytováni v nejkrutější zimě spolu s dvorem¹⁸, až do pátého března 1632.

Úvaha dvacátá čtvrtá

Když Jeho Veličenstvo švédské překročilo Rýn, vězňové, kteří byli dlouho vypovězeni, jsouce deset let mimo Falc¹⁹, byli tehdy povzbuzeni svobodou, jíž dosáhli statečností a moudrostí Jeho Veličenstva švédského, jež přineslo klíče od vězení i od jejich domů; a jakmile byla cesta jednou otevřena, začali se vracet domů, a když byli cizinci odstraněni, radovali se ze svého návratu, hostíce přátele, kteří za ně bojovali, a pozorovali hrůzu a strach svých nepřátel, kteří všechno stáhli do Frankenthalu jako do nejsilnějšího kouta svých slabých srdcí, kde bylo zjevně vidět, že jejich odchod ze všeho se blíží. Když byl Frankenthal zablokován a proviant jim odepřen, bylo nemožné, aby dlouho vydrželi.

Pozoroval jsem zde, při dobytí Mohuče, že námaha, lopota, nebezpečí a odhodlání byly našimi nejlepšími prostředky, jak dobýt tohoto města v třídenní lhůtě; naše děla z hesenské strany tak zle nakládala s měšťany na ulicích i v jejich domech, že ti, cítíce vlastní újmu a jsouce silnější než posádka, donutili posádku k akordu, a tím zabránili vlastní zkáze a ztrátě svých statků, jak by se stalo, kdyby město bylo vzato ztečí. A proto, aby ušetřili své město, slíbili Jeho Veličenstvu za udržování dobrého pořádku šedesát tisíc tolarů²⁰.

Rovněž jsem pozoroval na Axallillyho ztrátě nohy, že mnohdy přichází lidem zranění tohoto druhu jako předzvěst světského štěstí, když, jak se říká, něco dostanou k bolavé noze; neboť on, byv předtím skrovný co do majetku i zaměstnání, byl poté obohacen správcovstvími²¹. Mohl bych uvést mnohé jiné pod naším vojskem, kteří byli povýšeni k bohatství, když utrpěli nepatrná zranění při nepatrných příležitostech služby, jako byla tato, kdy byl jen divákem. Ale co se mne týče, ať mám zdraví a radostnou chudobu se ctí; bohatství si nežádám, mohu-li mít více cti než jiní; a to bude má modlitba, abych udržel svou mysl na nedobytném místě, aby mnou vnější věci nepohnuly; ani bych nestrpěl, aby mě štěstěna dokázala svými hrozbami zasáhnout, když jsem zakusil ostřejší věci, které se toho neodvážily. Buďme tedy spokojeni se svým losem, a i kdyby nám prostředky, z nichž máme žít, byly zadržovány, přece nikomu neubližujme útiskem, dobývajíce nezákonnými prostředky; a Pán nepochybně zachová naše zdraví a bude vydržovat naše těla dostatečně, a tak, jsouce poctiví, se nikdy nemusíme stydět, že jsme v lidském mínění považováni za chudé, jsouce bohatí v Kristu.

Zde jsem také pozoroval, že často ti, kdo se v čase nebezpečí neodvážili zvednout hlavu, mívají ve světských věcech lepší zdar a prospívají lépe než ti, kdo si zaslouží nejvíce; jak bylo vidět na oněch brigádách, které vstoupily do Mohuče první a získaly jak zajatce, tak kořist s nejlepšími kvartýry, zatímco jiní, kteří si zasloužili více, byli hůře ubytováni v prázdných domech; a zatímco jiní plukovníci a vojáci, daleko méně zasloužilí, budovali statky pro své potomstvo v lepších kvartýrech ve Falci a ve Frankách.

Ale naopak: udatní muži by za své úsilí a námahy měli být odměněni ctí i ziskem od těch, jimž opravdu sloužili. Neboť kdyby velké podniky tohoto druhu před městy, v krajním nebezpečí, byly vznešeně odplaceny velkými odměnami, povzbudilo by to muže, aby znovu neodmítli podniknout nic, co by bylo čestné; a naopak, nic nezpůsobuje hodným mužům větší nespokojenost, než když jsou odměňováni jako zbabělci, a ti, kdo vytrvali v nebezpečí, jako ti, kdo se neodvážili zvednout hlavu, když bouře vála; a když je naděje na odměnu útěchou lidské námahy, pak se všechna lopota zdá snadná; a je to tvrdá věc, když je pilný a přičinlivý připraven o svou mzdu a když je odplaceno křivdou tomu, kdo se dobře zasloužil; to je ze všech zel nejnesnesitelnější, když musí trpět ztrátu ten, kdo očekával pomoc; neboť naopak by bylo spravedlivější, aby znamenité ctnosti byly znamenitě odměňovány odznaky cti, aby všichni ostatní kráčeli slavnou stezkou ctnosti a dobrého konání.

Poznámky