Knihovna · Paměti generála Monra

Služba dvacátá pátá: o mém pochodu s oddílem k Mosele

Služba dvacátá pátá: o mém pochodu s oddílem k Mosele

Zatímco jsme leželi v Mohuči¹, uslyšelo Jeho Veličenstvo², že Španěl převedl silné vojsko u Hochspeyeru³, v úmyslu napadnout regiment jízdy rýnského hraběte⁴, ležící v zadní Falci⁵ mezi Bacharachem⁶ a Moselou; a protože neměl s sebou žádné pěší síly, Jeho Veličenstvo mě vybralo, abych k němu byl poslán s oddílem pěti set komandovaných mušketýrů⁷, abych mu pomohl udržet posádky v oněch končinách proti vpádu Španěla. A když Jeho Veličenstvo uslyšelo o příjezdu královny⁸ k Frankfurtu, zanechalo rozkazy vévodovi Bernardu Výmarskému⁹ (tehdy guvernérovi Mohuče a veliteli vojska v nepřítomnosti Jeho Veličenstva), aby mě s oddílem vypravil k rýnskému hraběti. Když Jeho Veličenstvo odjelo, byl jsem povolán k vévodovi, abych přijal své rozkazy, které zněly, že mám převzít pět set komandovaných mušketýrů s dostatečným proviantem a střelivem, pak je nalodit v Mohuči a plout po Rýně dolů k Bacharachu a tam poslat k rýnskému hraběti pro další rozkazy; ale před odjezdem jsem si vzal od vévody písemné rozkazy, jak se mám chovat při poslušnosti rozkazům rýnského hraběte, a hned jsem šel a převzal oddíl, který stál připraven na tržišti, s proviantem a střelivem na cestu; a když jsme se nalodili, pluli jsme po Rýně dolů k Bingenu na Nahe¹⁰, jež teče kolem Kreuznachu¹¹ Falcí do Rýna u Bingenu, kde ležel v posádce regiment sira Jamese Ramseyho¹², z něhož se mnou šel z toho regimentu jeden kapitán se sto mušketýry. Nalodivše se, pokračovali jsme v cestě k Bacharachu, kde jsme se vylodili a já jsem od guvernéra (kapitána z Červeného regimentu¹³) žádal kvartýry¹⁴ pro své vojáky, dokud nedostanu rozkazy, kam pochodovat; ale kapitán byl nezdvořilý, zavřel brány a jednal s námi nepřátelsky. Načež jsem žádal, abych byl vpuštěn a mohl s ním promluvit, což bylo povoleno mně samotnému; vstoupil jsem, a když jsem s kapitánem promluvil, byly mi kvartýry i proviant pro vojáky odepřeny. Načež jsem vyšel ven, a když byly brány opět zavřeny, dal jsem vojákům rozdělat pořádné ohně z nejsuššího dřeva před městem, jehož tam nebyl nedostatek. Po setmění, ježto město leželo podél řeky a my jsme se vyzvěděli, že je tam vodní brána, kde stála stráž, vzal jsem malý člun a dva důstojníky s sebou, a vstoupivše výpadovou brankou, kde strážný netušil nepřítele, jsme ho odvedli, přísahajíce, že bude-li křičet, zabijeme ho; přivedli jsme ho k naší stráži a nechali ho v jejím držení, a hned jsem vešel výpadovou brankou, doprovázen svými důstojníky a několika mušketýry; postavivše stráž u branky, šli jsme do kapitánova kvartýru a obsadili jeho příbytek, kde jsme si dobře popřáli, posmívajíce se kapitánovi, dokud nebyl svolný poslat ven hojnost proviantu pro celý oddíl a zřídit dobré kvartýry pro všechny naše důstojníky ve městě, kde dostali jak jídlo, tak peníze; a nadto jsem přiměl všechny vesnice před městem, které k němu náležely, aby platily kontribuci¹⁵ v penězích mně a mým důstojníkům za udržování dobrého pořádku, což jsme udělali, abychom odplatili kapitánovu nevděčnost.

Příštího dne, ponechav oddíl, aby si dobře popřál, jsem se odebral k rýnskému hraběti přijmout jeho rozkazy; ten mě poslal pochodovat do jedné vesnice dvě míle¹⁶ od Koblenze¹⁷ a tam se ubytovat až do dalších rozkazů. Vrátil jsem se k oddílu, a donutiv kapitána, aby se mnou poslal padesát mušketýrů, jsme splnili rozkazy a ubytovali se dvě míle od Koblenze.

Rýnský hrabě, dostav zprávu, kde leží v kvartýrech někteří Španělé, vpadl se svým regimentem do jejich kvartýrů a porazil dva jejich regimenty, které přešly Moselu před hlavním vojskem.

Příštího dne mi oznámil, že hodlá postoupit se svým regimentem k Hochspeyeru u Mosely, aby vyčkal příchodu nepřítele, a bude-li tísněn, že mi dá vědět, abych mohl včas obsadit opevněná místa.

Španěl, převedv své vojsko, silné deset tisíc mužů, u Hochspeyeru a dostav zprávu o kvartýru rýnského hraběte, táhl na něj tam, kde ležel v otevřených vesnicích, důvěřuje a spoléhaje jaksi příliš na sebe a svou sílu a nedbaje nepřátel, jsa kavalírem¹⁸ jak srdnatým, tak odhodlaným, jenž měl pod sebou také odhodlané a udatné důstojníky a vojáky; náhlý poplach neměl moc vyděsit jeho ani jeho lidi, ježto jeho stráži velel rytmistr¹⁹ Hume z Carrelsidu²⁰, kavalír odvážný a dobře zkušený, který, zjistiv z výzvěd, že nepřítel se blíží k jeho stráži, včas upozornil svého plukovníka, aby vyjel na koních a očekával nepřítele v poli; ten nedbal prvního upozornění, dokud k němu rytmistr nepřijel a nevyzval ho, aby vytáhl do pole; plukovník mu znovu poručil vrátit se ke své stráži, že sám ví, kdy je čas. Rytmistr se sotva vrátil, když byl i se svou stráží napaden třemi eskadronami²¹; jejich útok přijal, zaútočil na ně nazpět a pak ustoupil ke kvartýru plukovníka, jsa tak zle pronásledován, že než byl plukovník v sedle, byl obklíčen třemi nepřátelskými regimenty; na ty statečně udeřil se čtyřmi svými eskadronami, přiměl je k ústupu a odkaracoloval²² od nepřítele pryč, utrpěv při útoku ztráty. Mladý hrabě z Nassau²³, tehdy rytmistr, byl raněn a zajat a mnozí další nižší důstojníci ustoupili; plukovník poručil rytmistru Humovi se zbývajícími čtyřmi eskadronami, aby se postavil před nepřítele a zadržel ho, dokud sám neustoupí.

Rytmistr, vida, že nepřátelé jsou silní a přicházejí v plných eskadronách jedna za druhou, rozvinul velmi moudře své čtyři eskadrony ve vstupu do lesa, utvořiv velkou a širokou frontu, aby nepřítel soudil, že je silnější, než byl; a také aby si mysleli, že má za sebou v záloze mušketýry v léčce, čili Hinterhalt²⁴, což způsobilo, že mu nepřítel dal delší čas a jeho plukovníkovi lepší příležitost, aby s klidem ustoupil. Když rytmistr zjistil, že nepřítel poněkud polevil, stáhl své eskadrony lehkým klusem, dokud nedohonil plukovníka, který se před jejich příchodem domníval, že byli všichni pobiti.

Rýnský hrabě ke mně ihned poslal, abych obsadil posádky (což jsem učinil), a pak poslal spěšnou zprávu Jeho Veličenstvu, sděluje Jeho Veličenstvu, jak se vše sběhlo, a jaká je síla nepřítele; když se to Jeho Veličenstvo dozvědělo, stáhlo své vojsko k Mohuči s odhodláním bojovat se Španělem, dříve než mu bude dovoleno vyprostit Frankenthal²⁵; ale nepřítel, uslyšev o přípravách Jeho Veličenstva, se stáhl opět za Moselu, a když ustoupil, byl jsem s oddílem odvolán do Mohuče; zanechal jsem u rýnského hraběte kapitána se sto mušketýry, aby jimi disponoval, dostav k tomu rozkazy od Jeho Veličenstva, a ti byli později všichni pobiti nepřítelem; zbytek oddílu byl rozpuštěn a já jsem se vrátil ke svému velení.

Úvaha dvacátá pátá

Povinnost důstojníka vedoucího oddíl je téměř stejná jako povinnost generála vedoucího vojsko, v boji, na pochodu, v kvartýrování i ve velení; a ti, jimž velí, jsou mu povinni stejnou poslušností, byť cizí, jako by naprosto byli z jeho vlastního regimentu; a jeho péče o ně má být jako o sebe sama. Má také při převzetí velení či dozoru nad nimi předvídavě dbát, aby byl dostatečně opatřen vším, co je k takové službě, na niž je vyslán, nezbytné: střelivem, rýči, lopatami, materiálem pro děla a petardy²⁶, s průvodci, kteří ho povedou z místa na místo, dokud nedojde k cíli zamýšleného pochodu; má konat vše s moudrou a rozvážnou pevností, velet bez kolísání a neměnit své rozkazy, ježto se musí zodpovídat svému generálovi, jemuž má skládat účty; a nejlépe udělá, má-li své rozkazy písemně, aby ho v případě neshody mezi veliteli písemnost provedla, když ústní rozkazy budou popírány. Ve svém velení nemá být ani bázlivý, ani ukvapený, nýbrž spíše odhodlaný i shovívavý, jak se naskytne příležitost; a při zvláštních příležitostech, kdy jeho velení musí být podřízeno pokynům někoho jiného, kdo je sám jen podřízeným generála, musí moudře uvážit, co dělat, a musí předvídat nejlepší i nejhorší; ale jakmile jednou uvážil, ať je v provedení tak odhodlaný, jak jen může.

Rovněž zde vidíme na rýnském hraběti vzácný příklad jak nedbalosti, tak odvahy v jedné osobě. Neboť nejprve, byv upozorněn na příchod nepřítele, ukázal svou nedbalost, když odmítl dopřát sluchu opakovaným upozorněním, až byl nakonec znenadání přepaden; a pak dosvědčil svou vnitřní odvahu a odhodlání tím, že zaútočil na nepřítele, tři regimenty, se čtyřmi eskadronami a přiměl je k ústupu.

Nicméně vidíme, že je stejně zavázán rytmistrovi za jeho upozornění jako za svůj bezpečný ústup, když ten na začátku i na konci sám nesl nápor nepřátelských zbraní a odvracel jej od svého velitele. Statečný příklad k napodobení a následování pro všechny kavalíry, kteří chtějí získat čest a dobrou pověst.

Poznámky