Knihovna · Paměti generála Monra

Služba dvacátá druhá: o našem pochodu z Würzburgu do Frankfurtu nad Mohanem

Služba dvacátá druhá: o našem pochodu z Würzburgu do Frankfurtu nad Mohanem

Když Jeho Veličenstvo1 osadilo würzburský hrad silnou švédskou posádkou pod velením plukovníka Axellilleho2 a byly učiněny přípravy k pochodu, byl plukovník dělostřelectva, Švéd Leonard Richardson3, poslán po Mohanu dolů s velkými děly a třemi sty velenými mušketýry4 ze Skotů, z regimentu sira Jamese Ramseye5, jimž velel Alexander Hanan, rozvážný kavalír6 dobrého velení a vedení a též udatný; měli s sebou po vodě hojnost děl, ohňostrojných prostředků7, munice a veškeré další výstroje náležející k dělostřelectvu, majíce rozkaz dobýt všechny pevnosti na Mohanu, jež jim ležely v cestě, kde oni i ten, kdo jim velel, udělali dobrou kořist, dobyvše několik hradů a také Miltenberg8, a odtud pokračovali v plavbě po vodě k Aschaffenburgu, městu a hradu na Mohanu náležejícímu mohučskému biskupovi9, kde měli rozkaz zůstat až do příchodu Jeho Veličenstva s vojskem.

Tento pochod trval pět dní, přičemž jsme cestou měli každou noc dobré kvartýry10; nemajíce obav z žádného nepřítele, drželi jsme po celý pochod Mohan po pravé ruce a naše jezdce po levé, majíce polního maršála11 s jeho vojskem ležící u Bamberku mezi námi a nepřítelem, takže tento pochod, ač v zimě, nám nebyl tak obtížný, jako je cestování těm, kdo putují po cizích zemích, aby viděli cizí tváře, kde nutně musí vydávat peníze za své pohoštění; někteří z nás byli na tomto pochodu dobře pohoštěni a nadto dostali peníze k utracení ve Frankfurtu.

Rovněž tam, kde cestovatelé musí najímat průvodce a někdy i doprovod pro svou bezpečnost, jsme měli za vůdce Gustava, krále pod Bohem, a mocné vojsko, aby nás doprovázelo, a v noci sladkou a družnou společnost našich krajanů i cizinců, jednu k okořenění druhé, což činilo náš pochod příjemným, podél příjemné a úrodné řeky Mohanu, jež protéká krásnými Franky do Rýna u Mohuče.

Když jsme s vojskem došli na úroveň Hanau, zanechavše Aschaffenburg za sebou, táhli jsme ke Steinheimu12, jehož jsme se hned zmocnili na akord13, kde většina vojáků vzala službu; když se to stalo, poslalo Jeho Veličenstvo k pánům frankfurtským14 s žádostí, aby pro blaho vyznavačů evangelia přijali posádku, s prohlášením, že odmítnou-li to učinit dobrovolně, bude s nimi muset naložit jinak, což není jeho přáním.

Když vzali návrh na dva dny v úvahu, dalo Jeho Veličenstvo šestnáctého listopadu15 kvartýrovat vojsko před jejich branami v Offenbachu, Ober-Rode a Nieder-Rode16; příštího dne svolili, aby vojsko Jeho Veličenstva prošlo městem a zanechalo šest set mužů posádkou v Sachsenhausenu17, přičemž páni složili přísahu, že zajistí posádku v Sachsenhausenu před všemi nebezpečími; a sedmnáctého listopadu Jeho Veličenstvo s celým vojskem v úhledném pořádku pochodovalo po mostě ze Sachsenhausenu skrze město Frankfurt směrem k Höchstu18, kde dvě míle19 od města ležela nepřátelská posádka. Při tomto pochodu skrz Frankfurt byl zachováván takový pořádek bez jakéhokoli nepořádku, jako by to bylo slavnostní procesí krále a jeho šlechty v parlamentu, a každý obdivoval dobrý pořádek a kázeň, kterou Jeho Veličenstvo udržovalo ve svém vojsku.

Devatenáctého listopadu byl Höchst dobyt Jeho Veličenstvem na akord, kde vojáci většinou vzali službu. Příštího dne, když vojsko leželo klidně ve vesnicích, vrátilo se Jeho Veličenstvo do Frankfurtu a sešlo se s lankrabětem hesenským20, lankrabětem darmstadtským21 a s hrabaty z Wetterau22, kde bylo mezi nimi ujednáno spojit se k obraně země v jedné konfederaci; při tom byl lankrabětem darmstadtským postoupen Jeho Veličenstvu hrad Rüsselsheim23, na nějž bylo posazeno dvě stě Skotů z regimentu plukovníka Lodowicka Leslyho24 pod velením kapitána Macdowgalla.

Příštího dne, dvacátého druhého listopadu, se Jeho Veličenstvo opět vrátilo do Höchstu, a když vyhnalo papežence25 a dosadilo své vlastní kazatele, děkovalo v neděli Bohu, že získalo Frankfurt bez krve a bez rány mečem. Jeho Veličenstvo dalo u Höchstu postavit lodní most26 a poslalo lodě před Mohuč, aby ji blokovaly po vodě, dokud Jeho Veličenstvo s vojskem nepřejde Mohan a nepotáhne kolem Darmstadtu po Bergstrasse27, s úmyslem jít na Heidelberg; ale když se stáhlo dolů k Rýnu a ukvartýrovalo vojsko, obhlédlo Jeho Veličenstvo s oddílem šanci28 u Oppenheimu29 a poté se rozhodlo ji dobýt.

Úvaha dvacátá druhá

Tento pochod, výnosný a přitom lahodící oku, nám ukazuje, že vojáci nemají vždy tak těžký život, jak se obecně soudí; neboť někdy, jako mají hojnost, tak mají i rozmanitá potěšení, když pochodují zvolna, bez strachu a nebezpečí, úrodnými kraji a příjemnými zeměmi, takže jejich pochody se podobají spíše královské cestě než válce, v tučné zemi, jako byla tato, oplývající vším kromě míru; měli hojnost obilí, vína, ovoce, zlata, stříbra, klenotů a všeho bohatství, na jaké lze pomyslit, na této řece Mohanu, kde města a příjemné městyse30 leží u vody, na mnoha místech ne dále než půl anglické míle31 od sebe; je to jeden z nejpříjemnějších a vzduchem nejzdravějších krajů, jaké jsem viděl v celém Německu, s velkým obchodem po vodě odtud až k Západnímu moři32, po Rýnu tekoucím na sever do Holandska. Toto město Frankfurt je tak příjemné vzduchem, polohou, stavbami, obchodem, stykem se všemi národy po vodě i po souši, že je a může být pokládáno za zahradu Německa a tudíž Evropy; neboť žádná pevnina v Evropě se nevyrovná Německu úrodností, bohatstvím, obilím, vínem, obchodem po souši, příjemnými městy, krásnými stavbami, vzácnými sady, lesy a výsadbou, vzdělaností jak na venkově, tak ve městech; jejich vesnice i městyse jsou obehnány hradbami; sedláci, jejich obyvatelé, mají ve sklepích vína ve velkém, hojná či plná jako voda, aby štědře hostili své přátele, zvláště podél této příjemné řeky Mohanu.

Zde ve Frankfurtu se koná trh zvaný Frankfurter Messe33, kam se sjíždějí kupci ze všech částí Evropy k vzájemné směně peněz a zboží; sem jsou také dvakrát do roka přiváženy ze všech částí Evropy práce a knihy sepsané učenci všech věd a všech náboženských sporů, aby byly odtud opět vyváženy pro potřebu jiných království.

Obyvatelé Frankfurtu, jak zde vidíme, se spokojili s tím, že přijali posádku Jeho Veličenstva v Sachsenhausenu bez donucení a bez prolití krve; a tento druh dobytí je nejlepším dobytím, když dobýváme více láskou než silou; tím, že se včas podrobili, zachovali své město, své stavby, své sady, své letohrádky nezničené, kdežto jiní ze své pýchy vzdorovali, dokud nebyli potrestáni zkázou svých měst, ztrátou svých movitostí, jako zlata, stříbra, drahých příborníků, klenotů, ozdob, sadů a zahrad, pro svou pýchu v době své hojnosti.

Ale toto město Frankfurt zmoudřelo zkázou jiných měst, jejichž nestřídmé strasti je učinily umírněnými. Tak svornost je matkou všeho štěstí v obci; neboť odvrací nepřátele, rozmnožuje bohatství, činí města bezpečnými bez stráže, a často vidíme, že ti, kdo pohrdají mírem a hledají slávu, ztrácejí mír i slávu.

Proto páni frankfurtští učinili dobře, když dali přednost dobrým podmínkám míru před nejistou válkou, zvláště proti tak hrdinskému králi, jakým byl Gustav, tehdy patron a ochránce jejich víry a náboženství a tudíž i jejich svobody a svobody jejich země; a za odměnu byli, jak vím, po tři léta (rukou vojska) obohacováni jměním čtyř horních krajů Německa34; což nakonec odměnili nevděkem a bezpochyby za to budou někdy potrestáni35.

Zde také máme moc příkladu; neboť když město Frankfurt přijalo Jeho Veličenstvo švédské za svého ochránce, oba lankrabata, hesenský a darmstadtský, s hrabaty z Wetterau, následujíce jejich příkladu, si také přejí být v konfederaci a byli velmi rádi přijati. Ulm, Norimberk a Štrasburk rovněž uzavřely svou konfederaci s Jeho Veličenstvem po příkladu Frankfurtu, slibujíce dodávat vojsku muže, peníze a proviant, munici a koně pro dělostřelectvo, s hojností zbraní pro jízdu i pěchotu, s prachem, kulemi, doutnákem36, vozy, rýči, lopatami, píkami, motykami, sekerami a vším ostatním, co se hodí k vedení válek. Zde bylo velké dobytí bez rány mečem, ukazující nám, kolik přátel získáme, když se na nás Štěstěna usmívá; ale jakmile je tento hrdina jednou pryč a Štěstěna se začne mračit, tito vrtkaví přátelé opět opouštějí svou konfederaci, následujíce silnějšího, za což jednoho dne mezi ně přijde meč jejich nepřátel s hladem a morem. V té době přijela královna švédská37 do Štětína a odtud pokračovala v cestě k Frankfurtu. Sem také přijel král český38, aby navštívil Jeho Veličenstvo švédské, a byl královsky přijat Jeho Veličenstvem, jakož i pány frankfurtskými, a všechna obec měst i krajů, kamkoli Jeho Veličenstvo přišlo, si ho neobyčejně oblíbila.

Sem také přišel k Jeho Veličenstvu opět markýz Hamilton39, s průvodem jako kníže a velmi vážený oběma králi. Byli tam také vyslanci Británie a Francie40 a říšský kancléř švédský41, jenž přijel s královnou, a sir Patrick Ruthvene42, jenž přijel z Pruska, byli všichni vítáni u tohoto dvora, tehdy ve Frankfurtu, jenž nebyl horší než dvůr císařův, pokud jde o velký nával lidí, kteří přicházeli ze všech stran blahopřát Lvu Severu43 k jeho vítězstvím a obdivovat jeho štěstí, jež za dva roky tak vzrostlo, že se vše Jeho Veličenstvu dařilo šťastně podle přání jeho vlastního srdce.

Poznámky

Vysvětlivky

  1. 1. Gustav II. Adolf (1594–1632), švédský král; po dobytí Würzburgu (říjen 1631) táhl v listopadu po Mohanu k Frankfurtu a k Rýnu. ↩

  2. 2. Axel Lillie (1603–1662), švédský plukovník, velitel posádky na Marienbergu; roku 1632 přišel u Norimberku o nohu, později polní maršál, říšský rada a hrabě. ↩

  3. 3. Pravděpodobně Lennart Torstensson (1603–1651), od roku 1630 plukovník švédského dělostřelectva, pozdější polní maršál a vítěz od Jankova (1645); Monrovo příjmení je zjevně zkomolené. ↩

  4. 4. Commanded men – vojáci vyčlenění z různých jednotek ke zvláštnímu úkolu pod přiděleným velitelem. ↩

  5. 5. Sir James Ramsay (asi 1589–1639), zvaný „Černý“, skotský plukovník ve švédských službách, raněný u Würzburgu; později guvernér Hanau. ↩

  6. 6. Kavalír – šlechtic-důstojník, urozený muž vojenského řemesla. ↩

  7. 7. Fireworks – zápalné a výbušné prostředky (granáty, zápalné koule, petardy). ↩

  8. 8. Miltenberg – město s hradem na Mohanu, náležející mohučskému arcibiskupství. ↩

  9. 9. Anselm Kasimir Wambolt von Umstadt (1583–1647), arcibiskup a kurfiřt mohučský od roku 1629; před Švédy uprchl do Kolína nad Rýnem. Aschaffenburg byl druhou rezidencí mohučských kurfiřtů. ↩

  10. 10. Kvartýr – ubytování vojska v domech měšťanů a sedláků. ↩

  11. 11. Gustav Horn (1592–1657), švédský polní maršál, jenž byl s částí vojska vyslán k Bamberku; roku 1634 zajat u Nördlingenu. ↩

  12. 12. Steinheim am Main – opevněné městečko naproti Hanau, tehdy náležející mohučskému kurfiřtství. ↩

  13. 13. Akord – kapitulace na základě smlouvy, jež posádce zaručovala dohodnuté podmínky. ↩

  14. 14. Tj. k radě svobodného říšského města Frankfurtu nad Mohanem, jež se dosud snažila zachovat neutralitu. ↩

  15. 15. Starého stylu; podle nového kalendáře 26. listopadu 1631. ↩

  16. 16. Vesnice jižně a jihovýchodně od Frankfurtu (dnes Ober-Roden a Nieder-Roden, části měst Rödermark a Rodgau). ↩

  17. 17. Sachsenhausen – opevněné předměstí Frankfurtu na levém (jižním) břehu Mohanu, spojené s městem kamenným mostem. ↩

  18. 18. Höchst – městečko s hradem na Mohanu západně od Frankfurtu, náležející mohučskému kurfiřtství (dnes část Frankfurtu). ↩

  19. 19. Německé míle; 1 německá míle ≈ 7,4 km. ↩

  20. 20. Vilém V. Hesensko-Kasselský (1602–1637), lankrabě, kalvinista, nejvěrnější německý spojenec Gustava Adolfa. ↩

  21. 21. Jiří II. Hesensko-Darmstadtský (1605–1661), lankrabě, luterán a švagr saského kurfiřta; k císaři loajální, se Švédy se dohodl jen pod tlakem. ↩

  22. 22. Wetterauský hraběcí spolek (Wetterauer Grafenverein) – sdružení převážně protestantských hraběcích rodů (Nassau, Solms, Isenburg, Hanau, Stolberg aj.) v krajině Wetterau severně od Frankfurtu. ↩

  23. 23. Rüsselsheim – pevnost hesensko-darmstadtských lankrabat na Mohanu nedaleko jeho ústí do Rýna. ↩

  24. 24. Ludovick Leslie, skotský plukovník ve švédských službách; bližší údaje nejsou známy. ↩

  25. 25. Papeženci – dobové hanlivé označení katolíků. ↩

  26. 26. Lodní (pontonový) most – provizorní most položený na loďkách. ↩

  27. 27. Bergstraße – stará cesta podél západního úpatí Odenwaldu z Darmstadtu k Heidelbergu. ↩

  28. 28. Šance – polní pevnůstka z hlíny a dřeva. ↩

  29. 29. Oppenheim – město na levém břehu Rýna mezi Mohučí a Wormsem; Gustav Adolf zde na počátku prosince 1631 překročil Rýn a poté dobyl Mohuč (prosinec 1631). ↩

  30. 30. Flecks – z německého Flecken, městys (trhová ves). ↩

  31. 31. Anglická míle ≈ 1,6 km. ↩

  32. 32. Západní moře – dobové označení Severního moře. ↩

  33. 33. Frankfurtský veletrh (Messe) – od středověku dvakrát ročně (na jaře a na podzim) konaný trh, v 16. a 17. století nejvýznamnější evropské středisko knižního obchodu. ↩

  34. 34. Čtyři horní říšské kraje – francký, švábský, hornorýnský a kurrýnský; jejich protestantské stavy se po smrti Gustava Adolfa sdružily v heilbronnském spolku (1633). ↩

  35. 35. Frankfurt po švédské porážce u Nördlingenu (1634) přistoupil k pražskému míru (1635) a švédskou stranu opustil. ↩

  36. 36. Doutnák (match) – lněná šňůra napuštěná ledkem, jejímž žhnoucím koncem se zapalovala mušketa. ↩

  37. 37. Marie Eleonora Braniborská (1599–1655), manželka Gustava Adolfa, sestra kurfiřta Jiřího Viléma; za manželem přijela do Německa koncem roku 1631 a setkala se s ním v lednu 1632 v Hanau. ↩

  38. 38. Fridrich V. Falcký (1596–1632), kurfiřt falcký a v letech 1619–1620 český král („zimní král“), od porážky na Bílé hoře v exilu v Haagu; ke Gustavu Adolfovi přijel v únoru 1632, aby vyjednal obnovení Falce, zemřel však v listopadu 1632 v Mohuči. ↩

  39. 39. James Hamilton (1606–1649), 3. markýz Hamilton, velitel britského pomocného sboru ve švédských službách, jenž koncem roku 1631 pomřel na nemoci u Magdeburku; za občanské války roajalista, popraven roku 1649. ↩

  40. 40. Za Británii sir Henry Vane starší (1589–1655); za Francii pravděpodobně Hercule de Charnacé (1588–1637), jenž roku 1631 sjednal bärwaldskou smlouvu o francouzských subsidiích Švédsku a nyní vyjednával o neutralitě katolické Ligy. ↩

  41. 41. Axel Oxenstierna (1583–1654), švédský říšský kancléř, do té doby generální guvernér švédských držav v Prusku; po smrti Gustava Adolfa řídil švédskou politiku v Říši. ↩

  42. 42. Sir Patrick Ruthven (asi 1573–1651), skotský důstojník ve švédských službách od roku 1606, roku 1632 guvernér Ulmu; později hrabě z Forthu a Brentfordu a vrchní velitel roajalistů v anglické občanské válce. ↩

  43. 43. Lev Severu – dobová přezdívka Gustava Adolfa, spojovaná s proroctvím o lvu z půlnoci, jenž porazí orla (císaře). ↩