Knihovna · Paměti generála Monra

Služba dvacátá druhá, poslední v dánských službách: o výpravě po vodě do Holštýnska

Služba dvacátá druhá, poslední v dánských službách: o výpravě po vodě do Holštýnska

Jeho Veličenstvo¹, rozhodnuto v dubnu 1629 uzavřít s mečem v ruce s císařem² pevný a jistý mír, nebo jinak osvobodit Holštýnsko a Jutsko³ od tyranie císařského vojska, shromáždilo k tomu účelu své síly v Dánsku v jedno těleso, kde měly být naloděny k vylodění u Angelnu v Holštýnsku⁴. Byly mi tedy dány rozkazy, aby náš regiment, pro nějž Jeho Veličenstvo opatřilo lodě, byl přepraven ze všech kvartýrů⁵ a shromáždil se u Angelnu. Před naším odjezdem byly kompanie⁶ kapitána Forbesse z Tullougha a kapitána Andrewa Stewarta posazeny na válečné lodě, aby ležely před Wismarem⁷; já jsem se nalodil se zbytkem regimentu, odpluli jsme do Holštýnska a vylodili se u Angelnu, kde se regiment shromáždil a čítal tisíc čtyři sta mužů kromě důstojníků. A když jsme leželi u Angelnu, dokud nebyl uzavřen mír⁸, Jeho Veličenstvo abdankovalo⁹ neboli propustilo své vojsko kromě malého počtu, který byl ponechán o měsíc déle, dokud nepřítel neodtáhl ze země. My, zproštěni služby a obdrževše své čestné propouštěcí listy¹⁰, jsme byli Jeho Veličenstvem posláni k říšskému maršálovi¹¹ směrem na Fyn, s rozkazy Jeho Veličenstva, aby s námi provedl vyúčtování a náležitě nás uspokojil. Když bylo vyúčtování provedeno, byli jsme nuceni přijmout dva díly¹² a potvrdit vyrovnání celku, přičemž vyúčtování bylo provedeno jen za nás, kdo jsme byli přítomni, a našemu plukovníkovi¹³, který byl nepřítomen, bylo ponecháno, aby si své vyúčtování s Jeho Veličenstvem provedl potom sám.

Rovněž Jeho Veličenstvo dalo říšskému maršálovi rozkaz, aby opatřil lodě a proviant pro naše důstojníky a vojáky k jejich přepravě do vlasti, což bylo náležitě splněno. Také Jeho Veličenstvo dalo rozkaz, aby nám, důstojníkům i vojákům, byly přiděleny bezplatné kvartýry v Helsingøru¹⁴, dokud nebudou lodě připraveny k vyplutí. A tak jsme, zproštěni služby u našeho ctihodného pána, byli připraveni přijmout nové podmínky od nového pána.

Úvaha dvacátá druhá, poslední o našich dánských službách

Uzavírajíce zde naše dánské služby, vidíme, že koncem válek je mír a že konec tohoto míru byl začátkem větší války pod novým pánem. Šťastný je tedy ten muž nebo ten regiment, který může říci, když je propouštěn: sloužili jsme věrně a se ctí svému poslednímu pánu; a pak si mohou být jisti druhým pánem, když získali dobré jméno, jako je získal tento regiment pod Jeho Veličenstvem dánským, u něhož se nikdy nedalo najít ani nejmenší opomenutí, tím méně že by se dopustil nějaké hrubé chyby hodné výtky. A proto jsme byli milostivě propuštěni a poctivě odměněni podle poměrů té doby.

Kapitán Andrew Stewart (bratr vznešeného a hodného hraběte z Traquairu¹⁵), když v Kodani vyřizoval nějaké záležitosti, onemocněl horečkou a zemřel tam; v nepřítomnosti svých druhů byl čestně pohřben z nařízení místodržitele¹⁶; jeho smrt, jakožto předčasná, byla velice želena všemi jeho druhy, neboť to byl udatný a zkušený velitel.

Rovněž John Hampeseede, starý věrný sluha mého bratrance barona z Foulisu¹⁷, zemřel na horečku v ležení¹⁸ u Angelnu a byl tam čestně pohřben.

Tato dánská válka, takto skončená, byla začátkem větší války, jak bylo řečeno; neboť císař (v létě 1629, když byl dánský mír uzavřen v srpnu 1629¹⁹) poslal Polákovi²⁰ na pomoc vojsko proti Jeho Veličenstvu švédskému²¹, pod velením polního maršála Arnima²², což příštího léta obrátilo švédský meč proti němu samému²³. A tak vidíme, že zde na zemi nemůžeme očekávat nic jiného než ustavičné válčení. Pane, dej nám tedy denně válčit v onom duchovním boji, sloužit věrně Králi králů a Pánu zástupů a bojovat onen dobrý boj²⁴ proti našim duchovním nepřátelům, kde ten, kdo zvítězí, obdrží za odměnu (místo světské slávy) nesmrtelnou korunu slávy v nebesích.

Plukovníkova úvaha o Dánském království

Když jsem měl čest obědvat s Jeho Veličenstvem u jeho stolu, tehdy v nádherném a půvabném paláci Frederiksborgu²⁵, a rozloučil se s Jeho Veličenstvem políbením jeho ruky, odebral jsem se do Helsingøru, kde jsem začal přemýšlet, že tento král by mohl o celém svém království říci to, co řekl Scipio²⁶: nevidíte mezi všemi těmi jediného muže, který by se, když mu to poručím, nevrhl z věže do moře. Právě tak tento velkomyslný král měl, pokud vím, ve svém království naprostou autoritu, jak by ji měli mít všichni křesťanští králové ve svých, poslouchaní vždy v Pánu, aniž by se hlavy ptali na důvod: proč nám to a to rozkazuješ? Neboť čteme, že přízeň Páně byla v Judsku, když jim dal jedno srdce, aby konali a plnili příkazy krále a svých úřadů a předních mužů²⁷, jak jsem jasně pozoroval v tomto Dánském království dobrotu vlády k rozkvětu království, kde Totus orbis componebatur ad exemplum regis²⁸. On rozkazoval, oni poslouchali; obojí žili v blahobytu, vládce neboli král hrdinný, moudrý, vznešený, velkomyslný a hodný.

Šlechta, měšťané i obecný lid poslušní, což udržovalo jejich radost a blaženost navzdory jejich mocným nepřátelům, a to z důvodu vlády Jeho Veličenstva ve vojenské kázni; ono vydržuje každoročně velký počet důstojníků, kteří mají dobré platy za velení vojákům cvičeným v míru pro válku, jako jsou plukovníci, podplukovníci, majoři, kapitáni a jiní nižší důstojníci, kteří jsou stále vydržováni na náklad země při cvičení vojáků pro potřebu Jeho Veličenstva, jsouce stejně vždy připraveni ve všech provinciích pro mír i pro válku. Kéž by Bůh dal, abychom byli tak dobře zaopatřeni doma v naší vlastní zemi, a pak bychom se nemuseli bát žádného cizího nepřítele, jaký jest nepřítelem Boha, našeho krále a našeho náboženství.

A pro lepší vedení války nevím o žádném království ani králi, který by byl lépe zaopatřen zbrojnicí než tento velkomyslný král, co se týče zbraní, bronzových děl (jichž Jeho Veličenstvo každoročně odlévá přes sto kusů), jsa dostatečně zásoben municí a všemi druhy ohňových strojů²⁹ k použití na moři i na souši, spolu se zbrojí dostatečnou k vyzbrojení velkého jízdního vojska. Jeho Veličenstvo je také dostatečně dobře zaopatřeno loděmi a každoročně jejich počet rozmnožuje; ty lodě staví dva hodní Skotové jménem pan Balfour a pan Sinclair³⁰, oba u Jeho Veličenstva ve velké vážnosti; Jeho Veličenstvo má rovněž v Kodani provaznickou dráhu³¹ na výrobu lan a kotevních lan pro své loďstvo a království, kde jsem byl zpraven, že za čtyřiadvacet hodin dokázali vybavit největší královu loď kotevními lany a veškerou ostatní výstrojí a lanovím potřebným k vypravení lodi.

Rovněž řemeslníci Jeho Veličenstva v království tkají všechny druhy látek a hedvábí, jichž postačí pro království i pro sousedy, kteří si je chtějí koupit.

Nadto je toto království hodno chvály pro pořádek spravedlnosti a zákonů; mají své zákoníky, jimiž se rozhodují všechny jejich spory, a dojde-li k nějakému velkému sporu, zasedá Jeho královské Veličenstvo, jsouc nad zákonem, k soudu jako vykladač a správce spravedlnosti a podle své knížecí důstojnosti zmírňuje zákon, jak se Jeho Veličenstvu zlíbí, a spor rozhoduje³².

Toto království je také chvályhodné pro čistotu své šlechty, která je tak starobylá a vznešená jako v kterémkoli jiném království a může se chlubit čistší a jasnější šlechtickou krví než mnohé národy; neboť se nikdy nespřízňují ani nevstupují do manželství s nikým nižším, než jsou sami, ať je jakkoli bohatý; jsou-li to měšťané nebo plebejci, nikdy se s nimi nežení; a chce-li některá z jejich dcer z lásky poklesnout ve své náklonnosti a vdát se za měšťana, nepoctí ji potom ani svou společností, ale naopak ztrácí jak svůj podíl, tak svou čest a není jí dovoleno nosit erb své rodiny.

Nadto je tento národ chvályhodný pro svou péči o vzdělanost a o svobodná umění³³, přednášená na jejich vlastních univerzitách, kde jsou jejich děti dobře učeny a vychovávány vznešeným a hrdinským způsobem uvnitř jejich vlastního království, nejen ve studiu svobodných umění, ale také v tělesných cvičeních, jako je šerm, tanec, zpěv, hra na nástroje a jízda na koni, a v čemkoli jiném, co je vznešenou kratochvílí, jako v učení se cizím jazykům, španělštině, italštině, francouzštině, němčině³⁴ a podobným; a poté, když jejich mládež hodně cestovala a vrací se z cest, slouží v kanceláři jako podsekretáři u státníků, aby se stali užitečnými členy obce. A když jsou forisfamiliati³⁵, jsou podle svých darů a schopností povyšováni do správy a úřadů pod Jeho Veličenstvem ve všech provinciích Dánského království, Jutska, Holštýnska a Norska.

Jeho Veličenstvo je také chvályhodné pro své hospodaření při udržování dvorů k výkrmu volů a stájí k chovu dojnic, z nichž se každoročně sklízí velký příjem peněz za máslo a sýr, vyráběné ve velkém množství Holanďany³⁶ v Dánsku, Holštýnsku a Jutsku; tyto kraje oplývají také všemi druhy ryb, což nesmírně obohacuje pokladnu Jeho Veličenstva, spolu s jejich námořním obchodem k rybolovu v Grónsku³⁷, přinášejícím velký užitek poddaným, jak tím, že zásobují sebe, tak tím, že přinášejí peníze do království zásobováním jiných. Také tato země oplývá obilím, což působí v tomto království velkou lacinost, kde jsem žil vznešeně zaopatřen se dvěma sluhy za dvanáct šilinků šterlinků³⁸ týdně, když jsem celou zimu ležel v posádce v Malmö ve Skåne³⁹. Tam jsem viděl a pozoroval obyčej dánské šlechty ve vedení domácnosti, v němž nejsou marnotratní, a přece velmi vznešení, nelišíce se mnoho od našich obyčejů doma; vydržují mnoho osob služebnictva, ne však s nákladnou nebo vybranou stravou, nýbrž s hojností jídla a pití; jsou také úslužní v pohoštění cizinců dobrého stavu; mají dlouhé stoly, u nichž někdy sedí přes třicet osob; mimoto užívají obyčejných stolů, určených pro služebnictvo domu, jež nesedá ke stolu, dokud jejich páni napůl neobědvali nebo nepovečeřeli; chovají také mnoho koní, psů a sokolů s příslušnou obsluhou, což činí jejich domácnosti velikými.

Zde jsem pozoroval, že poddaní následují příklad svého krále v odívání, ve ctnostech a v hospodaření, kde jsem viděl, že ctnost se stala stejně obvyklou u krále, šlechty, měšťanů i venkova, jsouce všichni ve svém stupni mimořádně bohatí, nejen na peníze, ale také na klenoty a stříbrné nádobí, v ničem nezaostávajíce, podle mého úsudku, za kteroukoli sousední zemí. Na dvoře císaře Maxmiliána II.⁴⁰, dobrého a ctnostného knížete, bylo pozorováno, že mnozí páni a velmoži se nejen oblékali podle barvy, kterou nosil on, ale měli také stejné nádobí a nábytek; nejpřednější dámy rovněž následovaly císařovnu, takže ty druhy oděvu, jimiž se předtím pohrdalo a jež vyšly z obliby, byly pak následovány, když se všichni oblékali do kožešin a kůže. Když se císař a císařovna nezdráhali je nosit, ostatní je následovali; perly a drahé kameny vystoupily na tu vysokou cenu, jakou nyní mají u bohatých, kteří tu cenu vyhnali tak vysoko, že chudí na ně nemohou dosáhnout. Abych to ukázal příkladem: čteme o Sabině Poppaee⁴¹, jíž nechybělo nic než stud a počestnost a která byla Neronem⁴² nesmírně milována, že měla vlasy žluté jako jantar, čehož si Nero velmi cenil, opěvuje ji ve verších, jež na ni skládal při hře na kitharu; a odtud vzešlo, že všechny dívky Říma a Itálie si nejvíce oblíbily tu barvu vlasů i ve svých střevících, náramcích a oděvech, a jantar, který předtím nebyl v žádné vážnosti, se stal velmi drahým, když si ho Nero cenil; což vede Plinia⁴³ k tomu, že mluvě o oděvu komediantů uvádí, že nosili tolik jantaru, až to bylo podivuhodné na pohled; což ukazuje, že příklady velkých osobností mají velkou moc ve věcech závažných a důležitých, stejně jako ji mají ve věcech méně důležitých.

Neboť jak řekl Velleius Paterculus⁴⁴ o císaři Augustovi⁴⁵: dobrý kníže učí své poddané dobře jednat, a jako je největší stavem, tak je největší i příkladem, neboť lid, upírající oči na svého knížete, který sedí vysoko, všem na očích, si libuje v tom, aby bedlivě zkoumal vše, co dělá a říká, a nahlíží do nejskrytějších stránek jeho jednání jako malými otvory. A proto ze všech míst má být královský dvůr nejsvětější a nejčistší od všech neřestí a obdařený největší počestností, což záhy přizpůsobí celé království. Na potvrzení toho čteme v našich vlastních dějinách pamětihodný příklad, jak král Josina⁴⁶ nacházel potěšení a zálibu v tom, že mnoho rozmlouval s lékaři a ranhojiči; v krátkém čase se páni a šlechta přizpůsobili knížecí zálibě, takže po mnoho věků potom nebylo ve Skotsku šlechtické rodiny, která by nebyla zběhlá a dobře poučená v ošetřování a hojení ran těla. Znalost velmi potřebná pro muže našeho povolání, kteří často hynou pro nedostatek dobrého ošetření. A čteme, že král Jakub IV.⁴⁷, následuje chvályhodný obyčej svých předků, byl v tomto oboru, v hojení ran, velmi zběhlý. Vznešená znalost tak vznešeného knížete a tak velkého vojevůdce, jakým byl! A obecné přísloví praví, že malí hezcí psíci nebo štěňata udělají cokoli, aby se zalíbili svým paním; a říkáme: je cítit hrncem, který olizoval. Zde tedy vidíte moc dobrých i špatných příkladů.

Abych tedy uzavřel: učme se z výše uvedených dobrých příkladů následovat ctnostné příklady našeho vznešeného pána a krále, nezanedbávajíce službu a povinnost, jimiž jsme zavázáni Králi králů, neboť naše životy zde jsou jen jako bubliny na vodě: teď je vidíme, teď zmizely.

Poznámky