Knihovna · Paměti generála Monra
Služba dvacátá druhá, poslední v dánských službách: o výpravě po vodě do Holštýnska
Služba dvacátá druhá, poslední v dánských službách: o výpravě po vodě do Holštýnska
Jeho Veličenstvo1, rozhodnuto v dubnu 1629 uzavřít s mečem v ruce s císařem2 pevný a jistý mír, nebo jinak osvobodit Holštýnsko a Jutsko3 od tyranie císařského vojska, shromáždilo k tomu účelu své síly v Dánsku v jedno těleso, kde měly být naloděny k vylodění u Angelnu v Holštýnsku4. Byly mi tedy dány rozkazy, aby náš regiment, pro nějž Jeho Veličenstvo opatřilo lodě, byl přepraven ze všech kvartýrů5 a shromáždil se u Angelnu. Před naším odjezdem byly kompanie6 kapitána Forbesse z Tullougha a kapitána Andrewa Stewarta posazeny na válečné lodě, aby ležely před Wismarem7; já jsem se nalodil se zbytkem regimentu, odpluli jsme do Holštýnska a vylodili se u Angelnu, kde se regiment shromáždil a čítal tisíc čtyři sta mužů kromě důstojníků. A když jsme leželi u Angelnu, dokud nebyl uzavřen mír8, Jeho Veličenstvo abdankovalo9 neboli propustilo své vojsko kromě malého počtu, který byl ponechán o měsíc déle, dokud nepřítel neodtáhl ze země. My, zproštěni služby a obdrževše své čestné propouštěcí listy10, jsme byli Jeho Veličenstvem posláni k říšskému maršálovi11 směrem na Fyn, s rozkazy Jeho Veličenstva, aby s námi provedl vyúčtování a náležitě nás uspokojil. Když bylo vyúčtování provedeno, byli jsme nuceni přijmout dva díly12 a potvrdit vyrovnání celku, přičemž vyúčtování bylo provedeno jen za nás, kdo jsme byli přítomni, a našemu plukovníkovi13, který byl nepřítomen, bylo ponecháno, aby si své vyúčtování s Jeho Veličenstvem provedl potom sám.
Rovněž Jeho Veličenstvo dalo říšskému maršálovi rozkaz, aby opatřil lodě a proviant pro naše důstojníky a vojáky k jejich přepravě do vlasti, což bylo náležitě splněno. Také Jeho Veličenstvo dalo rozkaz, aby nám, důstojníkům i vojákům, byly přiděleny bezplatné kvartýry v Helsingøru14, dokud nebudou lodě připraveny k vyplutí. A tak jsme, zproštěni služby u našeho ctihodného pána, byli připraveni přijmout nové podmínky od nového pána.
Úvaha dvacátá druhá, poslední o našich dánských službách
Uzavírajíce zde naše dánské služby, vidíme, že koncem válek je mír a že konec tohoto míru byl začátkem větší války pod novým pánem. Šťastný je tedy ten muž nebo ten regiment, který může říci, když je propouštěn: sloužili jsme věrně a se ctí svému poslednímu pánu; a pak si mohou být jisti druhým pánem, když získali dobré jméno, jako je získal tento regiment pod Jeho Veličenstvem dánským, u něhož se nikdy nedalo najít ani nejmenší opomenutí, tím méně že by se dopustil nějaké hrubé chyby hodné výtky. A proto jsme byli milostivě propuštěni a poctivě odměněni podle poměrů té doby.
Kapitán Andrew Stewart (bratr vznešeného a hodného hraběte z Traquairu15), když v Kodani vyřizoval nějaké záležitosti, onemocněl horečkou a zemřel tam; v nepřítomnosti svých druhů byl čestně pohřben z nařízení místodržitele16; jeho smrt, jakožto předčasná, byla velice želena všemi jeho druhy, neboť to byl udatný a zkušený velitel.
Rovněž John Hampeseede, starý věrný sluha mého bratrance barona z Foulisu17, zemřel na horečku v ležení18 u Angelnu a byl tam čestně pohřben.
Tato dánská válka, takto skončená, byla začátkem větší války, jak bylo řečeno; neboť císař (v létě 1629, když byl dánský mír uzavřen v srpnu 162919) poslal Polákovi20 na pomoc vojsko proti Jeho Veličenstvu švédskému21, pod velením polního maršála Arnima22, což příštího léta obrátilo švédský meč proti němu samému23. A tak vidíme, že zde na zemi nemůžeme očekávat nic jiného než ustavičné válčení. Pane, dej nám tedy denně válčit v onom duchovním boji, sloužit věrně Králi králů a Pánu zástupů a bojovat onen dobrý boj24 proti našim duchovním nepřátelům, kde ten, kdo zvítězí, obdrží za odměnu (místo světské slávy) nesmrtelnou korunu slávy v nebesích.
Plukovníkova úvaha o Dánském království
Když jsem měl čest obědvat s Jeho Veličenstvem u jeho stolu, tehdy v nádherném a půvabném paláci Frederiksborgu25, a rozloučil se s Jeho Veličenstvem políbením jeho ruky, odebral jsem se do Helsingøru, kde jsem začal přemýšlet, že tento král by mohl o celém svém království říci to, co řekl Scipio26: nevidíte mezi všemi těmi jediného muže, který by se, když mu to poručím, nevrhl z věže do moře. Právě tak tento velkomyslný král měl, pokud vím, ve svém království naprostou autoritu, jak by ji měli mít všichni křesťanští králové ve svých, poslouchaní vždy v Pánu, aniž by se hlavy ptali na důvod: proč nám to a to rozkazuješ? Neboť čteme, že přízeň Páně byla v Judsku, když jim dal jedno srdce, aby konali a plnili příkazy krále a svých úřadů a předních mužů27, jak jsem jasně pozoroval v tomto Dánském království dobrotu vlády k rozkvětu království, kde Totus orbis componebatur ad exemplum regis28. On rozkazoval, oni poslouchali; obojí žili v blahobytu, vládce neboli král hrdinný, moudrý, vznešený, velkomyslný a hodný.
Šlechta, měšťané i obecný lid poslušní, což udržovalo jejich radost a blaženost navzdory jejich mocným nepřátelům, a to z důvodu vlády Jeho Veličenstva ve vojenské kázni; ono vydržuje každoročně velký počet důstojníků, kteří mají dobré platy za velení vojákům cvičeným v míru pro válku, jako jsou plukovníci, podplukovníci, majoři, kapitáni a jiní nižší důstojníci, kteří jsou stále vydržováni na náklad země při cvičení vojáků pro potřebu Jeho Veličenstva, jsouce stejně vždy připraveni ve všech provinciích pro mír i pro válku. Kéž by Bůh dal, abychom byli tak dobře zaopatřeni doma v naší vlastní zemi, a pak bychom se nemuseli bát žádného cizího nepřítele, jaký jest nepřítelem Boha, našeho krále a našeho náboženství.
A pro lepší vedení války nevím o žádném království ani králi, který by byl lépe zaopatřen zbrojnicí než tento velkomyslný král, co se týče zbraní, bronzových děl (jichž Jeho Veličenstvo každoročně odlévá přes sto kusů), jsa dostatečně zásoben municí a všemi druhy ohňových strojů29 k použití na moři i na souši, spolu se zbrojí dostatečnou k vyzbrojení velkého jízdního vojska. Jeho Veličenstvo je také dostatečně dobře zaopatřeno loděmi a každoročně jejich počet rozmnožuje; ty lodě staví dva hodní Skotové jménem pan Balfour a pan Sinclair30, oba u Jeho Veličenstva ve velké vážnosti; Jeho Veličenstvo má rovněž v Kodani provaznickou dráhu31 na výrobu lan a kotevních lan pro své loďstvo a království, kde jsem byl zpraven, že za čtyřiadvacet hodin dokázali vybavit největší královu loď kotevními lany a veškerou ostatní výstrojí a lanovím potřebným k vypravení lodi.
Rovněž řemeslníci Jeho Veličenstva v království tkají všechny druhy látek a hedvábí, jichž postačí pro království i pro sousedy, kteří si je chtějí koupit.
Nadto je toto království hodno chvály pro pořádek spravedlnosti a zákonů; mají své zákoníky, jimiž se rozhodují všechny jejich spory, a dojde-li k nějakému velkému sporu, zasedá Jeho královské Veličenstvo, jsouc nad zákonem, k soudu jako vykladač a správce spravedlnosti a podle své knížecí důstojnosti zmírňuje zákon, jak se Jeho Veličenstvu zlíbí, a spor rozhoduje32.
Toto království je také chvályhodné pro čistotu své šlechty, která je tak starobylá a vznešená jako v kterémkoli jiném království a může se chlubit čistší a jasnější šlechtickou krví než mnohé národy; neboť se nikdy nespřízňují ani nevstupují do manželství s nikým nižším, než jsou sami, ať je jakkoli bohatý; jsou-li to měšťané nebo plebejci, nikdy se s nimi nežení; a chce-li některá z jejich dcer z lásky poklesnout ve své náklonnosti a vdát se za měšťana, nepoctí ji potom ani svou společností, ale naopak ztrácí jak svůj podíl, tak svou čest a není jí dovoleno nosit erb své rodiny.
Nadto je tento národ chvályhodný pro svou péči o vzdělanost a o svobodná umění33, přednášená na jejich vlastních univerzitách, kde jsou jejich děti dobře učeny a vychovávány vznešeným a hrdinským způsobem uvnitř jejich vlastního království, nejen ve studiu svobodných umění, ale také v tělesných cvičeních, jako je šerm, tanec, zpěv, hra na nástroje a jízda na koni, a v čemkoli jiném, co je vznešenou kratochvílí, jako v učení se cizím jazykům, španělštině, italštině, francouzštině, němčině34 a podobným; a poté, když jejich mládež hodně cestovala a vrací se z cest, slouží v kanceláři jako podsekretáři u státníků, aby se stali užitečnými členy obce. A když jsou forisfamiliati35, jsou podle svých darů a schopností povyšováni do správy a úřadů pod Jeho Veličenstvem ve všech provinciích Dánského království, Jutska, Holštýnska a Norska.
Jeho Veličenstvo je také chvályhodné pro své hospodaření při udržování dvorů k výkrmu volů a stájí k chovu dojnic, z nichž se každoročně sklízí velký příjem peněz za máslo a sýr, vyráběné ve velkém množství Holanďany36 v Dánsku, Holštýnsku a Jutsku; tyto kraje oplývají také všemi druhy ryb, což nesmírně obohacuje pokladnu Jeho Veličenstva, spolu s jejich námořním obchodem k rybolovu v Grónsku37, přinášejícím velký užitek poddaným, jak tím, že zásobují sebe, tak tím, že přinášejí peníze do království zásobováním jiných. Také tato země oplývá obilím, což působí v tomto království velkou lacinost, kde jsem žil vznešeně zaopatřen se dvěma sluhy za dvanáct šilinků šterlinků38 týdně, když jsem celou zimu ležel v posádce v Malmö ve Skåne39. Tam jsem viděl a pozoroval obyčej dánské šlechty ve vedení domácnosti, v němž nejsou marnotratní, a přece velmi vznešení, nelišíce se mnoho od našich obyčejů doma; vydržují mnoho osob služebnictva, ne však s nákladnou nebo vybranou stravou, nýbrž s hojností jídla a pití; jsou také úslužní v pohoštění cizinců dobrého stavu; mají dlouhé stoly, u nichž někdy sedí přes třicet osob; mimoto užívají obyčejných stolů, určených pro služebnictvo domu, jež nesedá ke stolu, dokud jejich páni napůl neobědvali nebo nepovečeřeli; chovají také mnoho koní, psů a sokolů s příslušnou obsluhou, což činí jejich domácnosti velikými.
Zde jsem pozoroval, že poddaní následují příklad svého krále v odívání, ve ctnostech a v hospodaření, kde jsem viděl, že ctnost se stala stejně obvyklou u krále, šlechty, měšťanů i venkova, jsouce všichni ve svém stupni mimořádně bohatí, nejen na peníze, ale také na klenoty a stříbrné nádobí, v ničem nezaostávajíce, podle mého úsudku, za kteroukoli sousední zemí. Na dvoře císaře Maxmiliána II.40, dobrého a ctnostného knížete, bylo pozorováno, že mnozí páni a velmoži se nejen oblékali podle barvy, kterou nosil on, ale měli také stejné nádobí a nábytek; nejpřednější dámy rovněž následovaly císařovnu, takže ty druhy oděvu, jimiž se předtím pohrdalo a jež vyšly z obliby, byly pak následovány, když se všichni oblékali do kožešin a kůže. Když se císař a císařovna nezdráhali je nosit, ostatní je následovali; perly a drahé kameny vystoupily na tu vysokou cenu, jakou nyní mají u bohatých, kteří tu cenu vyhnali tak vysoko, že chudí na ně nemohou dosáhnout. Abych to ukázal příkladem: čteme o Sabině Poppaee41, jíž nechybělo nic než stud a počestnost a která byla Neronem42 nesmírně milována, že měla vlasy žluté jako jantar, čehož si Nero velmi cenil, opěvuje ji ve verších, jež na ni skládal při hře na kitharu; a odtud vzešlo, že všechny dívky Říma a Itálie si nejvíce oblíbily tu barvu vlasů i ve svých střevících, náramcích a oděvech, a jantar, který předtím nebyl v žádné vážnosti, se stal velmi drahým, když si ho Nero cenil; což vede Plinia43 k tomu, že mluvě o oděvu komediantů uvádí, že nosili tolik jantaru, až to bylo podivuhodné na pohled; což ukazuje, že příklady velkých osobností mají velkou moc ve věcech závažných a důležitých, stejně jako ji mají ve věcech méně důležitých.
Neboť jak řekl Velleius Paterculus44 o císaři Augustovi45: dobrý kníže učí své poddané dobře jednat, a jako je největší stavem, tak je největší i příkladem, neboť lid, upírající oči na svého knížete, který sedí vysoko, všem na očích, si libuje v tom, aby bedlivě zkoumal vše, co dělá a říká, a nahlíží do nejskrytějších stránek jeho jednání jako malými otvory. A proto ze všech míst má být královský dvůr nejsvětější a nejčistší od všech neřestí a obdařený největší počestností, což záhy přizpůsobí celé království. Na potvrzení toho čteme v našich vlastních dějinách pamětihodný příklad, jak král Josina46 nacházel potěšení a zálibu v tom, že mnoho rozmlouval s lékaři a ranhojiči; v krátkém čase se páni a šlechta přizpůsobili knížecí zálibě, takže po mnoho věků potom nebylo ve Skotsku šlechtické rodiny, která by nebyla zběhlá a dobře poučená v ošetřování a hojení ran těla. Znalost velmi potřebná pro muže našeho povolání, kteří často hynou pro nedostatek dobrého ošetření. A čteme, že král Jakub IV.47, následuje chvályhodný obyčej svých předků, byl v tomto oboru, v hojení ran, velmi zběhlý. Vznešená znalost tak vznešeného knížete a tak velkého vojevůdce, jakým byl! A obecné přísloví praví, že malí hezcí psíci nebo štěňata udělají cokoli, aby se zalíbili svým paním; a říkáme: je cítit hrncem, který olizoval. Zde tedy vidíte moc dobrých i špatných příkladů.
Abych tedy uzavřel: učme se z výše uvedených dobrých příkladů následovat ctnostné příklady našeho vznešeného pána a krále, nezanedbávajíce službu a povinnost, jimiž jsme zavázáni Králi králů, neboť naše životy zde jsou jen jako bubliny na vodě: teď je vidíme, teď zmizely.
Poznámky
Vysvětlivky
-
1. Kristián IV. (1577–1648), král dánský a norský, v letech 1625–1629 vůdce protestantské strany ve válce proti císaři. ↩
-
3. Jutsko a Holštýnsko obsadila císařská vojska Valdštejna a Tillyho na podzim roku 1627 a držela je až do lübeckého míru. ↩
-
4. Angeln – krajina mezi Šlesvikem a Flensburgem, tedy ve Šlesvicku, nikoli v Holštýnsku; Monro obě země (spojené pod dánským králem jako vévodou) nerozlišuje. ↩
-
5. Kvartýr – ubytování vojska v domech měšťanů a sedláků; regiment zimoval rozptýlen na Fehmarnu, Langelandu a ve Skåne. ↩
-
6. Kompanie (setnina) – základní jednotka pěchoty pod velením kapitána. ↩
-
7. Wismar – meklenburský přístav obsazený císařskými, který Valdštejn budoval jako základnu své plánované baltské flotily; dánské loďstvo jej blokovalo. ↩
-
8. Lübecký mír, podepsaný 22. května 1629 (ratifikován v červnu): Kristián IV. získal zpět všechna obsazená území, zavázal se však nezasahovat nadále do říšských záležitostí; císařská vojska vyklidila Jutsko a Holštýnsko během léta 1629. ↩
-
9. Thank off (z něm. abdanken) – propustit vojsko ze služby s poděkováním, rozpustit. ↩
-
10. Pass – písemné propuštění ze služby, jež důstojníkovi osvědčovalo čestný odchod a umožňovalo přijmout nové služby. ↩
-
11. Rex-marshal – říšský maršál (dánsky rigsmarsk), nejvyšší vojenský úředník dánské říšské rady. ↩
-
13. Sir Donald Mackay (1591–1649), od roku 1628 1. lord Reay, náčelník klanu Mackayů, majitel regimentu; tehdy pobýval v Británii. ↩
-
14. Elsinore – Helsingør, dánský přístav na nejužším místě Øresundu, proti švédskému Helsingborgu; sídlo zámku Kronborg, kde se vybíralo clo z lodí proplouvajících úžinou. ↩
-
15. John Stewart, 1. hrabě z Traquairu (asi 1599–1659), skotský státník, později lord nejvyšší pokladník Skotska. ↩
-
16. Stadt-holder – místodržitel (dánsky statholder), královský místodržící v Kodani. ↩
-
17. Robert Monro z Foulisu (zemř. 1633), 18. baron z Foulisu, náčelník klanu Munroů, zvaný „Černý baron“; autorův příbuzný. ↩
-
19. Monrův údaj je nepřesný: lübecký mír byl podepsán 22. května 1629; v srpnu bylo dokončeno vyklizení Jutska císařskými. ↩
-
20. Polský král Zikmund III. Vasa (1566–1632), který vedl se svým bratrancem Gustavem Adolfem válku o Prusko a o švédský trůn. ↩
-
22. Hans Georg von Arnim (1583–1641), braniborský šlechtic, tehdy císařský polní maršál; roku 1629 vedl císařský pomocný sbor do Pruska proti Švédům. Roku 1631 přešel do saských služeb a jako saský vrchní velitel bojoval proti císaři. ↩
-
23. Gustav Adolf se vylodil v Pomořanech v červenci 1630 a zahájil švédskou fázi války. ↩
-
25. Frederiksborg – přepychový renesanční zámek u Hillerødu na Sjællandu, vystavěný Kristiánem IV. v letech 1600–1620; anglické vydání píše mylně Fredensborg, ten však vznikl až ve 20. letech 18. století. ↩
-
26. Publius Cornelius Scipio Africanus (236–183 př. n. l.), římský vojevůdce, přemožitel Hannibala; výrok o poslušnosti jeho vojáků, kteří by se na jeho rozkaz vrhli z věže do moře, tradují antické sbírky příkladů. ↩
-
27. 2 Pa 30,12: „Také v Judsku působila Boží ruka, takže jim dal jedno srdce, aby plnili příkaz krále a velmožů podle slova Hospodinova.“ ↩
-
28. Latinsky „celý svět se utvářel podle králova příkladu“; podle Claudiana (Panegyrik na čtvrtý konzulát Honoriův, v. 299–300: componitur orbis regis ad exemplum). ↩
-
29. Fiery engines – dobové označení pro zápalné a výbušné prostředky (granáty, ohnivé koule, zápalné rakety, brandery). ↩
-
30. Pravděpodobně David Balfour (zemř. 1634) a Daniel Sinclair (zemř. 1646), skotští lodní stavitelé v dánských službách, kteří pro Kristiána IV. stavěli válečné lodě v Kodani a v Norsku. ↩
-
31. Reprobane (dánsky reberbane) – provaznická dráha, dlouhá krytá dílna k výrobě lodních lan. ↩
-
32. Dánsko mělo od středověku psané zemské zákoníky (jutský, sjællandský a skånský) a král s říšskou radou zasedal jako nejvyšší soud (Kongens Retterting). ↩
-
33. Sedm svobodných umění (artes liberales) – gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a hudba; základ tehdejšího univerzitního vzdělání. ↩
-
34. „Dutch“ znamená v Monrově angličtině němčinu, nikoli nizozemštinu. ↩
-
35. Forisfamiliate – termín skotského práva: syn, který byl otcem vybaven podílem a vyvázán z rodinného majetkového svazku, tj. osamostatněn. ↩
-
36. Zde skutečně Nizozemci: holandští kolonisté se v 17. století usazovali v Dánsku (ostrov Amager) i v Holštýnsku a proslavili se mlékařstvím. ↩
-
37. Míněn velrybářský a rybářský lov v severních mořích, který Kristián IV. podporoval; roku 1619 vyslal do Grónska výpravu Jense Munka. ↩
-
38. Šilink šterlinků – dvacetina anglické libry; dvanáct šilinků týdně byl na tehdejší poměry velmi skromný výdaj na důstojníka se dvěma sluhy. ↩
-
39. Skåne (Scania) – jižní část dnešního Švédska, do roku 1658 součást Dánska. ↩
-
40. Maxmilián II. (1527–1576), císař od roku 1564, král český a uherský; proslul nábožensky snášenlivou a mírnou vládou. ↩
-
41. Poppaea Sabina (zemř. 65 n. l.), druhá manželka císaře Nerona, proslulá krásou a ctižádostí; Nero ji podle Tacita zabil kopnutím v těhotenství. ↩
-
43. Plinius Starší (23–79), římský přírodovědec; v Přírodopise (kniha 37, kap. 12) píše, že Nero nazval Poppaeiny vlasy „jantarovými“ (sucina), načež se jantar stal módním, a že se jím zdobila i výstroj gladiátorů a herců. ↩
-
44. Velleius Paterculus (asi 19 př. n. l. – po 30 n. l.), římský historik, autor stručných Římských dějin, v nichž vysoce chválí Augusta a Tiberia. ↩
-
45. Augustus (63 př. n. l. – 14 n. l.), první římský císař. ↩
-
46. Josina – legendární skotský král z řady bájných panovníků, kterou uvádí kronikář Hector Boece (1527); měl být znalcem lékařství a ranhojičství. ↩
-
47. Jakub IV. (1473–1513), skotský král od roku 1488, renesanční panovník, který se zajímal o lékařství, ranhojičství i alchymii; padl v bitvě u Floddenu roku 1513. ↩