Staré texty

Knihovna · Paměti generála Monra

Služba dvacátá osmá: o našem pochodu k Donauwörthu a o jeho dobytí

Služba dvacátá osmá: o našem pochodu k Donauwörthu a o jeho dobytí

Dvacátého čtvrtého března1 Jeho Veličenstvo2 s vojskem pokračovalo v pochodu ze Schwabachu k Donauwörthu přes Oettingen a Pleinfeld a přitáhlo před hrad Mansfeld na návrší3, nejsilnější ze všech v Německu4; a když shledalo, že tam nic nepořídí – velitelem tam byl mladý Pappenheim –, dalo mu Jeho Veličenstvo oznámit, že nevydá-li hrad, bude zpustošeno hrabství jeho otce v okolí (což on, byť nerad, musel strpět); ale kavalír5 nedbaje hrozeb Jeho Veličenstva hrad udržel, takže Jeho Veličenstvo bylo pro tentokrát nuceno od něho odtáhnout.

Jeho Veličenstvo zanechalo silnou posádku v městě, jež leží hned vedle, a pokračovalo v pochodu k Donauwörthu6 a ubytovalo vojsko na návrší nad městem. Tou dobou zemřel Jeho Veličenstvo král polský7, a tehdy také vévoda Bernard Výmarský8 přepravil tisíc Finů na druhou stranu Rýna do Bissenu9 a obsadil Hochspeyer; v té době Španěl znovu přešel Moselu s úmyslem vyprostit Frankenthal10, byl však s hanbou zahnán zpět přes Moselu vévodovým vojskem, jež zůstalo ve Falci; při té příležitosti tam byl osobně kancléř Oxenstierna11 a falckrabě Kristián z Birkenfeldu12, a Jeho Excelence říšský kancléř dal německým regimentům táhnoucím proti nepříteli bubnovat skotský pochod13, domnívaje se, že tím nepřítele zastraší; ale vyšlo to naopak: Němci, kteří pochodovali v čele se skotským pochodem, byli nepřítelem napadeni a dali se na potupný ústup, dokud je nezadržela udatnost Skotů, kteří tam byli, totiž sira Johna Ruthvena14 a jeho regimentu, jenž měl všechny důstojníky z udatných Skotů, jako podplukovníka Johna Leslyho, majora Lyella, kapitána Davida Kinga a rozličné jiné rozhodné kavalíry, kteří vytrvali, s pomocí plukovníka Lodowicka Leslyho15 a jeho regimentu a důstojníků, vesměs starých ostřílených vojáků, dříve zvaného regiment sira Johna Hamiltona16; ti svou udatností, vzdorujíce nepříteli a povzbuzujíce své prchající druhy, vrátili Švédům vítězství, jež předtím bylo pochybné; takže falckrabě Kristián přísahal před celým vojskem Jeho Excelenci říšskému kancléři, že nebýt udatnosti skotské brigády, byli by všichni ztraceni a Španělem poraženi.

Zde se také zjevně ukázala, jak bylo dříve zmíněno, udatnost rytmistra Huma17, který před očima Jeho Excelence porazil španělské jezdce, ač byl počtem daleko slabší než oni, kde německá jízda pod jeho vedením napravila přehlédnutí své pěchoty, jež měla předvoj. Ale vraťme se k obléhání Donauwörthu, v němž ležel vévoda Rudolf Maxmilián Sasko-Lauenburský18 s patnácti sty vojáky a pěti sty pěšími sedláky, a bylo tam také pět set jezdců; ten, shledav, že Jeho Veličenstvo ho přišlo navštívit, rozhodl se hájit město, dokud jen bude moci, a k tomu účelu začal děly a mušketami pálit mezi nás. A když viděl, že Jeho Veličenstvo dalo postavit před bránu několik děl, aby pálila podél mostu, udatně vypadl a zahnal Švédy, kteří děla střežili, od jejich děl, jež zatloukli19; a skotský kapitán jménem Semple, který Švédům velel, byl viněn za chybu Švédů, kteří ho nechali samotného; a on, nemoudře se obávaje zajetí, ustoupil za svými druhy; a když jsme nepřítele zahnali zpět, byl kapitán vzat do vazby, dokud by nebyl vyslechnut před válečnou radou.

Ihned poté Jeho Veličenstvo postavilo na návrší baterie, aby děly pálily na dlouhý kamenný dům, jenž ležel na druhé straně řeky, v němž byl počet pěších i jízdních, kteří přišli z Bavorska posílit posádku, ale ve vstupu do města jim zabránil náš včasný příchod; do toho domu naše děla pálila tak prudce, až se dům rozpukal, takže byli nuceni jej opustit se ztrátou mnoha mužů; a když byli pryč, naše děla pak prudce pálila na městské brány a hradby a působila nepříteli velkou škodu.

Když se schylovalo k noci, rozkázalo Jeho Veličenstvo plukovníku Hepburnovi20 s jeho brigádou, aby táhl k mostu míli21 nad Donauwörthem a přešel na druhou stranu, aby obsadil druhou stranu města, kudy by se podle mínění Jeho Veličenstva nepřítel pokoušel uniknout. Plukovník tam dorazil před půlnocí a rozestavil naše mušketýry v silných plotonech22 po stovkách na místech nejvýhodnějších pro napadení nepřítele; naše píky a prapory byly seřazeny ve tři silné šiky neboli oddíly a měly rozkaz stát u zbraní, aby byly připraveny pro případ poplachu. A když jsme rozestavili své hlídky, ztracené stráže23 a ostatní, za rozbřesku vypadl nepřítel v síle osmi set mušketýrů na náš kvartýr24; službu začali naši mušketýři, my jsme mezi ně přišli s plnými oddíly pík a dali jsme se do díla, až jsme je přiměli odhodit zbraně a volat o milost; někteří se pro záchranu stáhli zpět do města a my jsme je následovali dovnitř a pobili je uvnitř města, zatímco jiní uvolnili cestu silám Jeho Veličenstva, aby vnikly z druhé strany; takže nepřátelé byli z většiny žalostně pobiti v zápalu boje. Město bylo rovněž vyloupeno a dočista vydrancováno; ale někteří z vojáků, kteří s jezuity a mnichy unikli po mostě, byli pronásledováni, dostiženi a z většiny pobiti; ostatní, přes tři sta, byli přivedeni zpět jako zajatci; v posádce bylo nalezeno přes pět set mrtvých a někteří se utopili v proudu; a tisíc těch, kdo si vyprosili život, bylo přinuceno vzít službu u regimentů; ale jelikož to byli papeženci z Bavorska, jakmile ucítili vůni otcovských domů, byli za necelých deset dní všichni pryč.

Tak náhlé dobytí tohoto přechodu25 vyvolalo strašlivý strach mezi všemi papeženci v Bavorsku; rovněž Jeho Veličenstvo poslalo falckraběte Augusta26 s několika oddíly k Höchstädtu27, přechodu na Dunaji, který ihned dobyl; a tou dobou přitáhl generál Tilly28 se svým vojskem na Lech k Rainu na řece29, a když jej silně obsadil, obsadil také všechna ostatní místa mezi ním a Augsburgem, a vévoda30 sám dal odebrat zbraně všem vyznavačům reformovaného náboženství v Augsburgu, a obsadiv jej dvěma tisíci vojáků, stáhl se do Ingolstadtu.

Jeho Veličenstvo po dobytí Donauwörthu rozkázalo generálu Banérovi31, aby s oddílem čtyř tisíc mužů jízdy, pěchoty a dělostřelectva táhl k Neuburgu na Dunaji32; ale to bylo obsazeno ještě před jejich příchodem a oni se stáhli zpět k Donauwörthu, kde se celé naše vojsko spojilo a táhli jsme k řece Lechu s úmyslem vynutit si přechod do Bavorska, jsouce tehdy dvaatřicet tisíc silní v jízdě i pěchotě.

Úvaha dvacátá osmá

Generál Tilly, věda, že Jeho Veličenstvo je tak blízko se silným vojskem, aby se mu pomstilo za pohanu, kterou způsobil Gustavu Hornovi u Bamberku33, nikdy nenechal své vojsko odpočívat, nýbrž je ustavičně držel na nohou, stále očekávaje náš příchod; a my, abychom dokázali touhu, kterou jsme měli se mu pomstít, jsme nepromeškali žádný čas, až jsme ho konečně našli tam, kde jsme hodlali znovu zkusit Štěstěnu, jež se nikdy neusmívá stále na jednoho, nýbrž je věčně proměnlivá, nedrží se stálého směru, jsouc chvíli zde, hned zase tam; a obyčejně vídáme, že ti, kdo byli ve své době nejšťastnější (jako tento starý generál), mají neukojitelnou touhu po vítězství a příznivém štěstí až do blízkosti svého konce, kdy jsou sami přemoženi.

Zde vidíme stejnou horlivost Jeho Veličenstva v pronásledování nepřítele, jenž před ním prchal, jako v jeho úsilí u Donauwörthu, přechodu, u něhož jsme byli zadrženi a který Jeho Veličenstvo s horlivostí dostalo do své moci, jsouc tak úporné v pronásledování, že nepřítel neměl čas přijít mu na pomoc, ačkoli kavalír, který jej hájil, se ukázal rozhodným v jeho obraně i ve výpadu na naše stráže, jež byly ze Švédů; ti, zanedbavše svou povinnost, byli hodni pokárání, stejně jako jejich kapitán, který jim velel a který měl dát přednost smrti před životem, než by opustil své stanoviště; neboť jeho vytrvání by mohlo pohnout jiné, aby mu pomohli, i když ho Švédové opustili. Ale když Jeho Veličenstvo díky udatnosti kapitánových krajanů získalo vítězství nad městem, jejich přímluva mu pak vymohla milost, ne však opětovné připuštění k jeho dřívějšímu velení.

Rovněž zde vidíme, že kamenné domy jsou marnou obranou proti dělům: jakmile jsou zdi jednou proraženy, jsou ti uvnitř v horším postavení, než kdyby stáli v otevřeném poli. Proto je v takových chvílích lépe odvážit se ven do pole mimo dostřel než být udušen mezi zdmi, jako byli mnozí v tomto domě, jak z jízdy, tak z pěchoty.

Zde také, jako v pokračování příběhu, vidíme chvályhodnou udatnost Hepburna a jeho brigády, jež byla od začátku do konce nástrojem nepřátelovy porážky, ať už celá, nebo po oddílech, jako komandovaní muži34; přičemž jsme byli často dobře podporováni Ramsayovými muži35, neboť ti byli vždy komandováni na zoufalé podniky, jsouce stále určováni za přední oddíly vojska, dobře vedeni a řízeni majorem Sidsersem, který byl kavalír jak horlivý, tak udatný a jemuž se při dobrých příležitostech pro jeho úsudek ve velení také důvěřovalo.

Jako bylo Jeho Veličenstvo horlivé v dobytí tohoto přechodu, tak bylo i pečlivé v jeho opravě, když dalo napravit trosky a znovu jej obsadit silnou posádkou, zavádějíc dobrý pořádek a kázeň; jako guvernéra tam zanechalo plukovníka Worbrana, rakouského svobodného pána36, muže zkušeného v odlévání děl a ve vymýšlení ohňostrojů37; rozuměl také dobře tomu, jak nejlépe opevnit nepravidelná opevnění, jako byla tato. A proto Jeho Veličenstvo velmi moudře svěřilo, podle jeho darů, udržování tohoto přechodu jeho péči a horlivosti, což obojí prokázal v opevňování města, tak daleko, jak jen umění mohlo být nápomocno přírodě.

Poznámky

Vysvětlivky

  1. 1. Monro datuje podle juliánského kalendáře (starého stylu), který se tehdy v protestantském Skotsku i ve Švédsku užíval; podle gregoriánského kalendáře jde o 3. dubna 1632. Všechna data v této části jsou o deset dní pozadu za dnešním počítáním. ↩

  2. 2. Gustav II. Adolf (1594–1632), švédský král, „Lev Severu“; padl v listopadu 1632 u Lützenu. ↩

  3. 3. Monrovo pojmenování je zmatené: podle polohy i podle velitele jde nejspíše o hrad Pappenheim nad řekou Altmühl u Weißenburgu, rodové sídlo říšských dědičných maršálků z Pappenheimu. „Mladý Pappenheim“ byl patrně příbuzný císařského generála Gottfrieda Heinricha z Pappenheimu (1594–1632); bližší údaje nejsou známy. ↩

  4. 4. „Dutchland“ a „Dutch“ znamená v Monrově angličtině Německo a Němce (Deutsch), nikoli Nizozemí. ↩

  5. 5. Kavalír – šlechtic-důstojník, urozený muž vojenského řemesla. ↩

  6. 6. Donauwörth – bývalé říšské město na soutoku Wörnitz a Dunaje, klíčový přechod přes Dunaj do Bavorska. Roku 1607 je obsadil a rekatolizoval Maxmilián Bavorský, což bylo jednou z příčin založení protestantské Unie a katolické Ligy. Švédové je dobyli ztečí 26./27. března 1632 starého stylu (5./6. dubna nového stylu). ↩

  7. 7. Zikmund III. Vasa (1566–1632), král polský a do roku 1599 i švédský, bratranec Gustava Adolfa a jeho soupeř o švédský trůn; zemřel 30. dubna 1632 nového stylu, tedy o něco později, než Monro naznačuje. ↩

  8. 8. Bernard Sasko-Výmarský (1604–1639), vévoda, jeden z nejschopnějších protestantských vojevůdců; po Lützenu převzal velení švédského vojska, roku 1634 poražen u Nördlingenu, poté bojoval ve francouzských službách. ↩

  9. 9. Patrně Bingen na Rýně západně od Mohuče; Hochspeyer leží ve Falci u Kaiserslauternu. ↩

  10. 10. Frankenthal ve Falci držela od roku 1623 španělská posádka a Švédové jej od zimy 1631/32 obléhali. Španělské vojsko ze Španělského Nizozemí se je na jaře 1632 pokusilo vyprostit, bylo však zahnáno zpět. ↩

  11. 11. Axel Oxenstierna (1583–1654), švédský říšský kancléř; Gustav Adolf ho na počátku roku 1632 ustanovil správcem dobytých území v Porýní se sídlem v Mohuči, po králově smrti řídil celou švédskou politiku v Německu. ↩

  12. 12. Kristián I. Falcko-Birkenfeldský (1598–1654), falckrabě, generál ve švédských službách, velel ve Falci a v Porýní. ↩

  13. 13. Skotský pochod – bubnový signál skotských jednotek, jehož se prý nepřátelé obávali; Monro se k jeho pověsti v knize opakovaně hlásí. ↩

  14. 14. Sir John Ruthven, skotský plukovník ve švédských službách (nezaměňovat s Patrickem Ruthvenem, guvernérem Ulmu); bližší údaje nejsou známy. ↩

  15. 15. Ludovick Leslie, skotský plukovník ve švédských službách; bližší údaje nejsou známy. ↩

  16. 16. Sir John Hamilton, skotský plukovník ve švédských službách, jehož regiment po jeho odchodu převzal Ludovick Leslie; bližší údaje nejsou známy. ↩

  17. 17. Rytmistr (Rittmeister, „rut-master“) – kapitán jízdy, velitel eskadrony rejtarů. Hume – skotský důstojník jízdy ve švédských službách, bližší údaje nejsou známy. ↩

  18. 18. Rudolf Maxmilián vévoda Sasko-Lauenburský (1596–1647), plukovník v císařských a ligistických službách, roku 1632 velitel posádky v Donauwörthu. ↩

  19. 19. Zatlučení děl – zaražení hřebu do zátravky (zápalného otvoru), aby se z děla nedalo střílet; obvyklý způsob, jak při výpadu vyřadit nepřátelská děla, která nelze odvléci. ↩

  20. 20. Sir John Hepburn (asi 1598–1636), skotský plukovník ve švédských službách, velitel skotské (tzv. zelené) brigády, k níž patřil i Monrův regiment; padl roku 1636 ve francouzských službách u Saverne. ↩

  21. 21. Míněna německá míle, asi 7,4 km. ↩

  22. 22. Ploton (platoon) – uzavřená palebná skupina mušketýrů, zde po stovce mužů. ↩

  23. 23. „Perdues“ (z francouzského sentinelles perdues, „ztracené stráže“) – předsunuté hlídky vysunuté daleko před vlastní postavení, které měly při přepadu malou naději na záchranu. ↩

  24. 24. Kvartýr – zde postavení, které jednotka zaujímala. ↩

  25. 25. Pass (průsmyk, přechod) – v Monrově užití každé strategické místo, kde lze zadržet postup nepřítele: brod, most, hráz, úžina; zde přechod přes Dunaj. ↩

  26. 26. August Falcko-Sulzbašský (1582–1632), falckrabě z vedlejší linie Wittelsbachů, ve švédských službách; zemřel v srpnu 1632. ↩

  27. 27. Höchstädt an der Donau – městečko a přechod na Dunaji nad Donauwörthem. ↩

  28. 28. Johann Tserclaes hrabě Tilly (1559–1632), vrchní velitel vojsk katolické Ligy, vítěz od Lutteru (1626), dobyvatel Magdeburku (1631), poražen u Breitenfeldu (1631); u Rainu na Lechu byl v dubnu 1632 smrtelně raněn. ↩

  29. 29. Rain – bavorské městečko na Lechu poblíž jeho ústí do Dunaje; zde Tilly opevnil přechod přes Lech. ↩

  30. 30. Maxmilián I. Bavorský (1573–1651), vévoda, od roku 1623 kurfiřt, hlava katolické Ligy a nejmocnější katolický kníže v Říši; Gustav Adolf hodlal válku přenést do jeho země. ↩

  31. 31. Johan Banér (1596–1641), švédský generál, později polní maršál a vrchní velitel švédských vojsk v Německu, vítěz od Wittstocku (1636). ↩

  32. 32. Neuburg an der Donau – sídlo falckrabat z Pfalz-Neuburgu, katolické vedlejší linie Wittelsbachů. ↩

  33. 33. Gustav Horn (1592–1657), švédský polní maršál, po Lützenu spoluvelitel švédských vojsk, roku 1634 zajat u Nördlingenu. Dne 9. března 1632 nového stylu Tilly nečekaným útokem vytlačil Hornův sbor z Bamberku; byl to jeden z mála švédských neúspěchů oné zimy a Gustav Adolf spěchal jej odčinit. ↩

  34. 34. Komandovaní muži (commanded men) – vojáci odvelení ze svých jednotek k zvláštnímu úkolu, zpravidla k nebezpečným podnikům. ↩

  35. 35. Sir James Ramsay (1589–1639), zvaný „Černý“, skotský plukovník ve švédských službách, později guvernér Hanau; jeho regiment byl pravidelně určován do předních oddílů vojska. ↩

  36. 36. Patrně některý z rakouských protestantských exulantů ve švédských službách (snad svobodný pán z Wurmbrandu); bližší údaje nejsou známy. ↩

  37. 37. Ohňostroje (fireworks) – zde nikoli zábavní pyrotechnika, nýbrž vojenské zápalné a výbušné prostředky: granáty, zápalné koule, petardy. ↩