Knihovna · Paměti generála Monra

Služba dvacátá sedmá: o našem pochodu z Mohuče do Frank a do Schwabachu

Služba dvacátá sedmá: o našem pochodu z Mohuče do Frank a do Schwabachu

Když Jeho Veličenstvo¹ dostalo zprávu o porážce, kterou generál Tilly² uštědřil u Bamberku polnímu maršálu Hornovi³, a uslyšelo, že polní maršál se stáhl na Schweinfurt, bylo vojsko Jeho Veličenstva ihned shromážděno v Mohuči; a říšského kancléře Oxenstiernu⁴ zanechalo ve Falci v Mohuči jako správce, aby dával pozor na španělské síly, dokud Falc nebude od nepřítele vyčištěna.

Šestého března vytrhlo Jeho Veličenstvo z Frankfurtu; na polích před Aschaffenburgem uspořádalo vojsko přehlídku v přítomnosti Jeho Veličenstva českého⁵, markýze Hamiltona⁶ a různých jiných mužů vysokého postavení, a když jsme přešli most, přenocovali jsme v polích na odvrácené straně kopce a příštího dne jsme pokračovali v pochodu na Lohr; napřed bylo posláno, aby se pro vojsko opatřil proviant na všech místech, kde se Jeho Veličenstvo rozhodlo kvartýrovat, neboť Franky byly prosté našich nepřátel. Příští noc jsme kvartýrovali v Ehrenfeldu a naše brigáda⁷ prošla kolem Gemündenu a táhla na Karlstadt, kde jsme přenocovali; příštího dne jsme pokračovali v pochodu a večer jsme se spojili s vojskem u Dettelbachu, kde před naším odchodem příštího rána vypukl na předměstí oheň, právě když Jeho Veličenstvo vytahovalo z kvartýru; z této nehody byli viněni lidé ze Spensova regimentu⁸, ačkoli byli nevinní. Přesto hněv Jeho Veličenstva trval celý den, a když jsme se oddělili, Jeho Veličenstvo táhlo na Kitzingen na Mohanu, aby se spojilo s polním maršálem; a my jsme dostali rozkaz táhnout na Ochsenfurt na Mohanu a odtud na Windsheim, kde jsme se měli znovu spojit s vojskem, majíce stále s sebou svá děla a muniční vozy.

V neděli odpoledne Jeho Veličenstvo znovu přehlíželo vojsko, postavené v bitevním pořádku; síly polního maršála a některé nové síly se s námi spojily a byla to potěšující podívaná; v čase přehlídky přišlo Jeho Veličenstvo české pozdravit naši brigádu a bylo pozdraveno s veškerou náležitou úctou celým tělesem brigády; Jeho Veličenstvo nám ráčilo ukázat, jak je potěšeno dobrým hlášením a chválou, které o naší dobré službě podalo Jeho Veličenstvo švédské, a srdečně si přálo, aby v ní bylo pokračováno.

Naše vojsko toho dne čítalo přes dvacet tisíc mužů jízdy i pěchoty, kromě těch, kdo náleželi k dělostřelectvu, vše v dobrém pořádku. Generál Tilly, když se dozvěděl o příchodu Jeho Veličenstva a o síle jeho vojska, usoudil, že pro bezpečnost jeho vojska bude nejlépe nečekat na náš příchod, a obsadiv Bamberk a Forchheim nově naverbovanými muži a vzav s sebou staré vojáky, táhl k Neumarktu v Horní Falci, když s sebou na vozech odvezl všechny nejlepší věci, které mohl v bamberském biskupství najít. A když poslal napřed k Lohhofu svého generálního kvartýrmistra⁹, ten narazil na jistý švédský oddíl, a když byl zabit, všechny jeho dopisy byly doneseny Jeho Veličenstvu; a dříve než Jeho Veličenstvo vytrhlo s vojskem, dalo po celých Frankách vyhlásit edikt, že všichni lidé, kteří dříve uprchli ze strachu kvůli náboženství, se mohou svobodně vrátit do svých domů a nebudou obtěžováni ani znepokojováni v pokojném obdělávání půdy.

Rovněž na tomto pochodu se silný oddíl našeho vojska, vedený plukovníkem Sparreutterem¹⁰, střetl s oddílem nepřátel u Schwäbisch Hallu a po dlouhé šarvátce byli císařští přinuceni se ztrátami ustoupit k hradu Danbergu, kde byl podplukovník Buckoy, který císařským velel, těžce raněn, rytmistr¹¹ Chorvatů¹² a jeden poručík byli zabiti a přes dvacet šest vojáků, kromě sto třiceti, kteří byli zajati. Zpráva došla Jeho Veličenstvu na našem pochodu, v němž jsme pokračovali z Windsheimu na Wolmersdorf a odtud příštího dne, dvacátého března, do Fürthu, přechodu¹³ na řece Pegnitz, míli¹⁴ od Norimberku; tam vojsko leželo jen jednu noc, po dobu, kdy Jeho Veličenstvo navštívilo Norimberk; a příštího dne náš pochod pokračoval k městečku jménem Schwabach, kde Jeho Veličenstvo nechalo vojsko dva dny odpočívat, dokud síly vévody výmarského¹⁵ s generálem Banérem¹⁶, přicházející z Durynska, nedorazily na jeden den pochodu od nás; záměr Jeho Veličenstva směřoval k Donauwörthu na Dunaji; tam se s námi spojil můj bratranec Foulis¹⁷ s oběma svými regimenty. Jeho Veličenstvo švédské, doprovázené českým králem a falckrabětem Augustem¹⁸ a různými dalšími knížaty, bylo před příchodem do Norimberku uvítáno pány města s velkým doprovodem na koních a nanejvýš vznešeně přijato; všichni obyvatelé byli přešťastni z pohledu na Jeho Veličenstvo švédské, ale především se jejich náklonnost nejhojněji obracela k Jeho Veličenstvu českému, což žádný jazyk nedokáže vyjádřit. Ale dobře vím, že mé oči viděly jejich oči ronit slzy radosti, neboť byli přešťastni z pohledu na dva krále najednou, poslané, jak se domnívali, Králem králů k jejich vysvobození; a aby jejich uvítání bylo tím vážnější, celé město, měšťané i vojáci, bylo ve své nejskvělejší zbroji; a když byli doprovozeni do města, byli skvostně pohoštěni; a na svědectví své lásky darovali Jeho Veličenstvu švédskému čtyři půlkartouny¹⁹ s veškerým příslušenstvím, které k nim náleží, spolu se dvěma stříbrnými glóby, jedním nebeským a druhým zemským; byly mu také předloženy mnohé pijácké poháry a několik vzácných starožitností, a se vším tím dosvědčujíce svou náklonnost způsobem zdvořilosti, ujišťovali Jeho Veličenstvo, že nejen slovy, ale celým svým majetkem jsou připraveni sloužit společné věci, umírat a žít s Jeho Veličenstvem na obranu obecného blaha. Jeho Veličenstvo, loučíc se tak s Norimberkem, slibuje zůstat jeho přítelem a ukazuje jim, že hodlá táhnout se svým vojskem k řece Dunaji, aby vidělo, jak získat přechod přes Dunaj k návštěvě bavorského vévody²⁰, a doufá, že přiměje Tillyho s jeho vojskem k ústupu odtud. Ale Tilly, shledav, že vojsko Jeho Veličenstva stále roste a sílí, se stáhl zpět do Horní Falce a odtud překročil Dunaj, aby se spojil s bavorským vévodou a zabránil našemu příchodu do Bavorska; měl tehdy ze svých vlastních sil téměř osmnáct tisíc mužů pěchoty i jízdy, ale mnozí z nich byli nově naverbovaní lidé; a bavorský vévoda měl také pohromadě silné vojsko, ale z větší části to byli takoví, kteří nesnesli hřmot ani svist dělových koulí.

V té době hrabě Jindřich Vilém Fonselins²¹, byv před Bamberkem střelen do nohy, zemřel ve Schweinfurtu na horečku, kterou dostal z bolesti z té rány; jeho smrti Jeho Veličenstvo švédské velice želelo.

Úvaha dvacátá sedmá

Pátého března 1632 Jeho Veličenstvo, když si zajistilo pevné postavení ve Falci s mostem přes Rýn i přes Mohan tam, kde se vlévá do Rýna, kde byl také jako trofej jeho vítězství založen základ města a pevnosti zvané Gustavsburg²², tehdy na začátku jara jsme vyrazili od Rýna k řece Dunaji, jsouce na tomto pochodu královsky doprovázeni Jeho Veličenstvem českým, jehož si Jeho Veličenstvo vážilo jako sebe sama a při všem kvartýrování určovalo jeho kvartýry před svými vlastními; pokračovali jsme v pochodu Franky v bezpečí, neboť minulého roku byl celý ten kraj²³ osvobozen od nepřítele, takže obyvatelé složili Jeho Veličenstvu přísahu věrnosti.

Tento pochod byl příjemný, bohatou zemí v tomto čase, jsa cestou hodnou dvou králů s královským vojskem a se silami z jiných končin, které se s námi spojovaly; jak jsme se blížili k nepřátelům, zajišťovali jsme vše za sebou, jednak pro svůj ústup v případě potřeby, jednak pro bezpečnost těch, kdo měli přijít za námi; a za třetí pro zásobování našeho vojska municí a proviantem, které nám měly být přivezeny v případě nedostatku.

Jeho Veličenstvo zde mělo v úmyslu získat přechod přes Dunaj (když si předtím zajistilo město Ulm) pro svůj ústup; pro větší hojnost se Jeho Veličenstvo rozhodlo získat přechod u Donauwörthu, což je pravý přechod mezi Norimberkem a Augsburgem.

Dříve než se Tillyho vojsko mohlo spojit s bavorským vévodou, Jeho Veličenstvo usoudilo, že nebude nejlépe dávat jim čas, ale s rychlostí se rozhodlo táhnout proti nim, vědouc, že by bylo pouhou pošetilostí a šílenstvím čekat, až se spojí; a bavorský vévoda, jsa si jist, že Jeho Veličenstvo přichází navštívit jeho zemi, uzavřel přechody, jak nejlépe mohl, jak Donauwörth, tak Rain²⁴ i Řezno. A jak před příchodem Jeho Veličenstva dobře obsadil pohraniční posádky, tak také velmi obezřetně zavčas odvezl všechen proviant z cesty Jeho Veličenstva do Ingolstadtu, jak moudrý velitel má činit, a tam zřídil svůj sklad, jsoucí jediným místem, které měl jisté pro svůj ústup, a takovým místem, o němž dobře věděl, že je nedokážeme získat bez zrady; a pak si byl jist, že má čas opatřit vojsko, aby se postavil Jeho Veličenstvu, sám nejsa zaskočen.

Je povinností všech dobrých velitelů, při ukládání do kvartýrů i při vytahování z nich, velmi pečlivě předcházet ohni, neboť jím může být celé vojsko ohroženo ztrátou mužů, munice, zbraní a dělostřelectva; a jelikož je taková ztráta nenahraditelná, naše péče vyhnout se té škodě má být tím větší. A proto má být všem strážím dán rozkaz konat pilné obchůzky po kvartýrech, aby se podobným nehodám předešlo, a má být nařízeno profousovi²⁵ a jeho lidem dohlížet na všechny ohně a dbát, aby byly při každém odchodu a vyklizení kvartýrů uhašeny; jinak, je-li nepřítel blízko, by mohly nastat velké nepříjemnosti; a kdyby nějaký nepřítel v takových chvílích, spoléhaje na náš nepořádek, chtěl na nás udeřit a shledal opak, bylo by snadné jej odrazit; byl by to také vhodný čas vyzkoušet jejich udatnost, neboť by byli více než napůl vyděšeni. Ale radím vám všem, kdo toužíte získat čest, abyste svého nepřítele vyhledali, spíše než čekali na jeho příchod k vám, a tímto způsobem možná postavíte své trofeje v jeho vlastní zemi, aby mluvily k potomstvu, jako to činí Gustavsburg mezi Mohanem a Rýnem.

Poznámky