Knihovna · Paměti generála Monra
Služba jedenáctá: o našem pochodu na Starý Brandenburg
Služba jedenáctá: o našem pochodu na Starý Brandenburg
Prvního července1 se Švédové z regimentu Axellilleho2, kteří leželi v Bernau3, a my zvedli z kvartýrů, když jsme dostali rozkaz pochodovat na Starý Brandenburg4, jenž byl tehdy určen za místo hlavního shromaždiště, kde se mělo naše vojsko sejít. Toto Bernau je město v Braniborsku, odedávna proslulé vařením dobrého piva, které jsme po dobu svého pobytu tam se Švédy vesele zkoušeli, až jsme mezi sebou měli jak hádky, tak výtržnosti; než jsme však zase odešli, stali jsme se dobrými přáteli a své nepřátelství jsme si schovali, až uvidíme společného nepřítele. A tak jsme pochodovali společně podle svých rozkazů na Starý Brandenburg, jen pohodlnými pochody, neboť jsme se nemuseli obávat nepřítele, a nejsouce vázáni na žádnou určenou trasu, brali jsme kvartýry5 tam, kde jsme našli nejlepší pohoštění, ať ve vesnici, nebo ve městě.
Nehledě na náš pohodlný pochod a dobré kvartýry byli pod oběma regimenty někteří, nehodní jména dobrých vojáků, kteří na pochodu opouštěli své prapory6, zůstávali pozadu a plenili a utiskovali sedláky; k nápravě toho byli tito vojáci na základě stížnosti obžalováni, usvědčeni a za trest musili běžet uličkou7, kde byli za svou zpupnost pořádně zmrskáni.
Rovněž na tomto pochodu se někteří naši vojáci v řadách, pod vlajícími prapory, mezi sebou rvali; za tuto nedbalost jsem propustil8 jednoho seržanta, když jsem ho předtím sekl přes hlavu, že strpěl, aby se takový nepořádek děl v jeho přítomnosti, neboť taková vzpoura mezi vojáky ve zbrani by mohla uvést celý regiment do rozbrojů, kde bych já sám byl při vší své autoritě příliš slabý, abych jim rozkázal se rozejít. A proto takové chyby mají být vždy potlačeny hned na začátku a utišeny kterýmkoli důstojníkem, který je náhodou nejblíže tomu, kdo dal první zlý příklad.
Když jsme pochodovali tři dny, čtvrtého jsme dorazili do Brandenburgu; jelikož ve městě v největším vedru zuřil mor, bylo nám rozkázáno ukvartýrovat se venku v polích a hned nám byla přidělena určitá část opevnění kolem ležení9, kterou jsme měli do čtyř dnů dokončit a připravit; během té doby zemřel na mor Robert Monro, furýr10 u praporu kapitána Hectora11, a byl velmi želen, neboť to byl mladík dobrých nadějí.
Zde také zemřel na mor seržant Robert Monro, syn Monra z Cull-crags12, a Andrew Monro byl popraven ve Štětíně za to, že v rozporu s vojenskými artikuly13 a válečnou kázní Jeho Veličenstva14 v noci zbil měšťana v jeho vlastním domě; za jeho život se velmi přimlouvala vévodkyně pomořanská15 a několik urozených dam, ale vše marně. Přece je toho třeba litovat, neboť již několikrát předtím podal důkaz své udatnosti, zvláště při obléhání Stralsundu16 ve službách Jeho Veličenstva dánského, kde byl zchromen na levou ruku; jako mladík byl dobře vychován svými rodiči doma i v cizině ve Francii, ač bylo jeho neštěstím, že utrpěl příkladnou smrt za takovou nedbalost, spáchanou z náhlé vášně, což bylo summum jus17, vzhledem k tomu, že poškozený mu vinu odpustil; ale guvernér, hrubý Švéd, nechtěl prominout zadostiučinění, jež náleželo Jeho Veličenstvu a spravedlnosti.
Úvaha jedenáctá
Tento regiment měl za devět let pod Jeho Veličenstvem dánským i v Německu vždy štěstí na dobré kvartýry, kde dostával mnoho dobrého vína a velké množství dobrého piva, počínaje nejprve hamburským pivem v Holštýnsku, potom měl v Dánsku hojnost rostockého piva18, a nyní v Bernau, a poté okusil dobré kalvinistické pivo v Zerbstu19; a jak náš pochod pokračoval z Dolního Německa k horním krajům Říše20, jako jsou Franky, Švábsko, Alsasko a Falc, byli často veselí z plodů a šťávy nejlepších hroznů, jež v těch krajích rostou; neboť pokud vím, nikdy netrpěli nedostatkem ani nouzí, dokud jsem byl jejich vůdcem, ale často jsem si stěžoval a rmoutil se nad jejich hojností, když jsem viděl, že se dají lépe ovládat, když pijí vodu, než když dostanou příliš mnoho piva nebo vína. Ale mou volbou ze všech piv je pivo zerbstské, jsouc nejzdravější pro tělo a nejčistší od všech nečistot a kvasnic, jako je jejich náboženství21 nejlepší pro duši a nejčistší od kalu pověry.
Když jsem byl jednou na obědě u říšského kancléře švédského22 a napil se dobrého zerbstského piva, zeptal se mne, co soudím o tom pivu; odpověděl jsem, že mé chuti dobře vyhovuje. On vesele odvětil: není divu, že tvému patru chutná, vždyť je to dobré pivo tvého špatného náboženství. Zeptal jsem se Jeho Excelence, jak by asi v Mohuči chutnalo dobré rýnské víno, jsouc dobrým vínem ještě horšího náboženství; odpověděl, že má víno i pivo raději než obě ta náboženství. Ale já jsem řekl, že být sousedem Jeho Excelence u Mohuče ve Falci, v Kreuznachu23, spokojil bych se s tím, že si ponechám své vlastní náboženství a budu po celý život pít dobré rýnské víno.
Nic není na pochodu potřebnější než udržovat dobrou kázeň, bez níž není řádu ani bázně Boží mezi důstojníky, kteří strpí, aby jejich vojáci útiskem drtili tváře chudých24, z čehož často pocházejí nešťastné a neblahé konce válečných podniků a výprav; neboť kde je odňata bázeň Boží, tam musí obec nutně upadat, a pak následuje zkáza lidu.
Rovněž zde vidíme, že všichni, kdo jdou do války (jak si mnozí pošetilí lidé myslí), nejsou zabiti, ale někteří umírají jedním druhem smrti a jiní jiným; takže máme být vždy připraveni a hotovi, nevědouce, jak, kdy ani kde zemřeme. Šťastný je tedy ten člověk, který je připraven zemřít, jako by měl zemřít zítra; neboť mnohé jsem viděl ráno vstávat zdravé (v čase těchto válek), kteří večer nešli do postele. Naší starostí tedy má být stále rozjímat o konci, aby byl dobrý, a pak bezpochyby zemřeme dobře.
Nákaza byla v té době v Brandenburgu veliká a já jsem se nakazil náhlým záchvatem nemoci, jenž byl prudký, a proto netrval déle než osmačtyřicet hodin; byl tak prudký, že kdybych ho nebyl rychle přemohl, byl by bezpochyby přemohl mne. Ale chvála Bohu, tehdy jsem smrt zahnal silou představivosti, jako jsem to učinil několikrát předtím; přece vím, že se se mnou nakonec utká, ale má důvěra je, že s pomocí Vítěze25 ji nakonec přemohu, jako to učinil můj kapitán a vůdce, který šel přede mnou a otevřel mi dveře, jimiž mohu vejít tam, kde budu moci zpívat, triumfuje nad svými nepřáteli, s těmi, kdo následují Beránka26 ve společenství svatých, požehnaných navěky.
Poznámky
Vysvětlivky
-
1. Roku 1631, podle juliánského kalendáře (starý styl); gregoriánské datum je o deset dní pozdější. ↩
-
2. Axel Lillie (1603–1662), švédský plukovník, později polní maršál a generální guvernér Pomořan a Livonska. ↩
-
3. Bernau bei Berlin – městečko severovýchodně od Berlína, ve středověku a raném novověku proslulé pivovarnictvím. ↩
-
4. Brandenburg an der Havel, staré sídelní město marky; Monro jej nazývá „Starý Brandenburg“ pro odlišení od země Braniborska. ↩
-
5. Kvartýry – ubytování vojska, zpravidla nucené, v domech měšťanů a sedláků. ↩
-
6. Prapor (korouhev) – odznak každé kompanie, nesený praporčíkem; opustit prapor znamenalo opustit jednotku. ↩
-
7. Běh uličkou (gatlop, něm. Gassenlaufen) – dobový vojenský trest: odsouzený probíhal mezi dvěma řadami vojáků, kteří ho bili pruty nebo holemi. ↩
-
8. Kasírovat (cashier) – potupně propustit z vojenské služby, zbavit hodnosti. ↩
-
9. Ležení (leaguer) – polní tábor vojska, zpravidla opevněný. ↩
-
10. Furýr (fürer, něm. Führer, švéd. förare) – poddůstojník kompanie; ve švédském vojsku zastupoval praporčíka a nosil prapor na pochodu, jinde obstarával kvartýry a proviant. ↩
-
11. Hector Monro, mladší bratr Roberta Monra z Foulisu, „Černého barona“; později podplukovník a plukovník, roku 1634 povýšen na baroneta, zemřel roku 1635 v Hamburku. ↩
-
12. Patrně jméno rodového statku (Culcraggie) v Ross-shire; bližší údaje nejsou známy. ↩
-
13. Vojenské artikuly (Krigsartiklar) Gustava Adolfa z roku 1621 – proslulý vojenský řád, přísně trestající násilí na civilním obyvatelstvu; vzor pro pozdější evropské vojenské zákoníky. ↩
-
14. Gustav II. Adolf (1594–1632), švédský král; padl u Lützenu roku 1632. ↩
-
15. Patrně Alžběta Šlesvicko-Holštýnská (1580–1653), manželka pomořanského vévody Bogislava XIV., posledního z rodu Gryfovců. ↩
-
16. Obléhání Stralsundu Valdštejnem v květnu až srpnu 1628, kde Mackayův regiment v dánských službách hájil město; viz služby šestnáctou až devatenáctou dánské části. ↩
-
17. Latinsky „nejvyšší právo“; narážka na rčení summum ius, summa iniuria – nejvyšší právo, nejvyšší bezpráví (Cicero, De officiis I, 33): přepjatě přísné uplatnění práva se stává bezprávím. ↩
-
18. Rostocké pivo bylo od středověku vývozním artiklem hanzovního Rostocku, hojně dováženým do Dánska a Skandinávie. ↩
-
19. Zerbst v knížectví Anhalt, jehož knížata byla kalvínského vyznání; zerbstské hořké pivo (Zerbster Bitterbier) patřilo k nejproslulejším pivům Německa. ↩
-
20. Říšské kraje (Reichskreise) – správní obvody Svaté říše římské; „horní“ kraje ležely na jihu, na horním toku Rýna a Dunaje. ↩
-
21. Tj. kalvínské (reformované) vyznání, k němuž se Monro jako skotský presbyterián hlásil; luteránský „říšský kancléř“ mu to vzápětí oplácí. ↩
-
22. Axel Oxenstierna (1583–1654), švédský říšský kancléř, nejbližší spolupracovník Gustava Adolfa; po králově smrti řídil celou švédskou válečnou politiku v Německu. ↩
-
23. Bad Kreuznach na Nahe, tehdy v rýnské Falci, uprostřed vinařské oblasti; Oxenstierna sídlil od roku 1632 jako správce švédských držav na Rýně v Mohuči. ↩
-
25. Kristus jako přemožitel smrti; srov. „Kde je, smrti, tvé vítězství?“ (1. Korintským 15,55) a Krista jako „původce spásy“, který šel napřed (Židům 2,10). ↩
-
26. Zjevení Janovo 14,4: „Ti následují Beránka, kamkoli jde.“ ↩