Knihovna · Paměti generála Monra

Služba patnáctá: o našem pochodu z Lollandu do Helsingøru a odtud po vodě do Stralsundu

Služba patnáctá: o našem pochodu z Lollandu do Helsingøru a odtud po vodě do Stralsundu

Osmého května 1628, když jsem byl v Kodani a vyřizoval záležitosti našeho regimentu, byly mi vydány rozkazy, které měly být poslány na Lolland a na Fyn¹, aby náš regiment ve vší rychlosti pochodoval do Helsingøru² a tam čekal na další rozkazy. Rozkazy jsem adresoval kapitánu Mac-Kenyeemu³ a přikázal mu, aby na pochodu udržoval dobrou a přísnou kázeň, poněvadž byl ve vlastní zemi Jeho Veličenstva⁴. Když rozkazy obdržel, vytrhl dvanáctého května z Lollandu a pokračoval v pochodu k místu srazu. Posádky na Fynu vytrhly téhož dne a pokračovaly v pochodu ke svému místu srazu. Na pochodu Sjællandem⁵, když byli vojáci kapitána Mac-Kenyeeho ubytováni v jedné vesnici, chopili se sedláci zbraní, aby zabránili jejich ubytování; vojáci, vidouce sedláky brát zbraně, nečekali, až je povedou jejich důstojníci, ale pustili se se sedláky do půtky, při níž při první salvě byli čtyři sedláci zabiti a mnozí zraněni, ostatní utekli a přenechali vesnici vojákům k ubytování. Vina za tuto nehodu byla svalena na komisaře⁶ určeného k doprovodu, který, jsa nepřítomen, měl za tu křivdu odpovídat; ale komisař ze msty přiměl jednu selskou dceru, aby si stěžovala na tři vojáky z kompanie kapitána Mac-Kenyeeho a tvrdila, že ji všichni tři znásilnili, takže vojáci byli zatčeni, v poutech dopraveni do Kodaně a tam vyslýcháni před generálním komisařem, místodržitelem⁷ a mnou. Při výslechu se proti nim nenašel žádný důkaz, jen obvinění, načež byli vráceni do vězení až do dalšího vyšetřování, přičemž bylo vydáno usnesení, že nemají být souzeni, leda v mé přítomnosti. Nicméně v mé nepřítomnosti byli všichni tři popraveni, totiž Donald Rosse, James Dumbarre a Alexander Caddell, kteří šli na smrt, aniž by čin doznali, stále se dovolávajíce své neviny. Podplukovník Alexander Seaton⁸, který tehdy přijel z Holandska, dostal od Jeho Veličenstva rozkaz ve vší rychlosti nalodit tři kompanie a plout s nimi na pomoc Stralsundu⁹, a já jsem byl určen, abych vyčkal příchodu ostatních kompanií; když ty dorazily do Helsingøru, byly také naloděny, a když jsme připluli do Kodaně, musel jsem se ve vší rychlosti nalodit a následovat podplukovníka na pomoc Stralsundu, tvrdě obleženému, kam jsem vstoupil osmadvacátého května. Sotva jsme se seřadili na tržišti, byli jsme hned posláni na stráž k Frankentoru¹⁰, abychom vystřídali druhou divizi, jež držela stráž tři dny a tři noci bez vystřídání; to bylo nejslabší místo celého města a jediné stanoviště, na něž nepřítel útočil, a náš podplukovník si je zvolil, poněvadž bylo nejnebezpečnější, pro čest své vlasti; tam jsme drželi stráž osmačtyřicet hodin v kuse, dokud jsme nebyli opět vystřídáni druhou divizí, a tak singulis noctibus per vices¹¹ po dobu šesti týdnů, takže jsem šaty nesvlékl, leda když jsem si měnil oblek nebo prádlo.

Úvaha patnáctá

Toto město Stralsund, tvrdě obležené císařskými¹², pokorně žádalo o ochranu a pomoc Jeho Veličenstva dánského, což mu bylo ochotně poskytnuto; když se dohodli na podmínkách, vybralo Jeho Veličenstvo náš regiment, aby tam byl poslán, majíc dostatečný důkaz naší dřívější služby v přítomnosti Jeho Veličenstva i pod velením jiných generálů Jeho Veličenstva; takže nám byla před jinými svěřena tato příležitost, při níž jsme přišli s včasnou pomocí oněm měšťanům, kteří byli vyčerpáni a zmoženi strážemi a také zraněni od svých nepřátel, jež před naším příchodem již dvakrát odrazili od svých hradeb.

Na této nehodě, k níž došlo na Sjællandu mezi sedláky a našimi vojáky, můžeme vidět nevraživost, jaká je mezi vojáky a sedláky, kde jeden nemůže trpělivě snést pohled na druhého bez nějaké okamžité svády, takže by bylo nemožné je smířit, kdyby vojenská kázeň nebyla přísně zachovávána a přestupníci příkladně trestáni.

Zde také nemohu pominout nedbalost, jíž se dopustili ti břichopasové komisaři, kteří obci slouží nejhůře, a přece jsou často nejlépe odměňováni; jejich nedbalost na tomto pochodu byla příčinou prolití nevinné krve ubohých pracujících lidí i vojáků; a byla to škoda, že takový král vydržoval tolik tohoto druhu břichopasů, kteří neusilovali o nic tolik jako o naplnění vlastních truhlic a pozvednutí svých domů, bez jakékoli péče o obecné blaho.

Zde také nemohu schvalovat ten marnivý zvyk mezi důstojníky, kteří pro trochu okázalé cti volí špatně a majíce na výběr dobré, volí nejhorší; neboť při příležitostech proti našim nepřátelům bychom měli spíše využít všech výhod, jako síly, terénu, slunce a větru; a nebude snad pokládán za tím nemoudřejšího ten, kdo by mohl být nástrojem záchrany svých lidí ve službě, a přece dobrovolně volí místo, kde je ztratí?

Podle mého mínění není hospodárnosti srovnatelné s tou, jež šetří životy mužů před ztrátou, a jsem přesvědčen, že na této výtce nemusím trvat, poněvadž původce, byť opožděně, dost litoval své špatné volby.

Zde jsem také pozoroval, že časté nebezpečí dodává odvahy i nejslabšímu vojákovi, který denními nebezpečími a důvěrností se smrtí, když každý den překračuje těla mrtvých mužů, ač snad nikdy předtím neviděl nikoho zemřít přirozenou smrtí, natož aby viděl denně a hodinu co hodinu příklady násilné smrti, nabývá rozumu z minulých ztrát a zkušenosti získané v provozování našeho povolání, jsa zatvrzen námahou a útrapami. Proto podle mého soudu není nikdo hodnější jména vojáka než ten, kdo nejlépe snáší únavnou námahu a útrapy tohoto čestného povolání, neuhýbaje ramenem, ale odvážně tlače kupředu, když jednou začal; neboť ačkoli ve všech záležitostech tohoto druhu se začátky zdají těžké a nesnadné, brzy poté shledáváme, že je to lehčí, podle míry našeho postupu, a při odměně na konci se těšíme tím větší spokojeností; jako se to stalo mně, když mě poprvé přátelé vedli na strmý kopec: když mi začal docházet dech, ohlédl jsem se, a vida, jakou cestu jsem už ušel, zdál se mi zbytek k vrcholu kopce ničím, jsa tak blízko konce své námahy, a byl spíše příjemný než zdlouhavý. A proto říkáváme: Kdo dobře začal, napůl dokončil.

Při našem vstupu do tohoto města naše námaha a dřina, jednou započatá, pokračovala ve dne v noci po šest týdnů, až jsme námahou ztvrdli, ne však tak tvrdí jako mnozí Němci, kteří jsou tvrdí proti mušketové kuli¹³; tento důkaz nám chyběl. Kdo se ukáže poctivým ve svém povolání a námahách, tomu námaha pomine a poctivost zůstane; ale naopak, když jsme si libovali ve zlém, libost pomine a zlo zůstane. Šťastni jsou tedy ti, kdo se namáhají v konání dobra; neboť když bolesti pominou, pak se těší z potěšení.

Čteme o Cincinnatovi¹⁴, přivedeném od pluhu do senátu, aby byl za svou námahu učiněn konzulem; totéž čteme o Quintovi¹⁵, vzatém od svého pluhu, aby byl také konzulem; velká změna. Není tedy divu vzít muže od pluhu, aby byl vojákem; jako vrátný z Foulisu¹⁶, zvaný Mac-Weattiche, který se v tomto městě Stralsundu ukázal tak udatný jako meč, nebojící se ničeho než hanby a zamračeného pohledu či zachmuření svých důstojníků, aby je neurazil.

Poznámky