Knihovna · Paměti generála Monra

Služba třicátá šestá: o spojení našeho vojska s posilami a o naší službě u Norimberku

Služba třicátá šestá: o spojení našeho vojska s posilami a o naší službě u Norimberku

Šestnáctého srpna¹ přišly posily ze Saska, Hesenska a Durynska, přivedené říšským kancléřem Oxenstiernou² a vévodou Vilémem Výmarským³; sešly se ve Weltzheimu⁴, osmnáctého byly v Aurachu⁵ a v Brucku a dvacátého prvního u Fürthu, kde se o čtvrté hodině ranní postavily v bitevním šiku před Fürth, v němž leželo přes tisíc císařských; ti byli ihned zahnáni a stáhli se do Valdštejnova ležení⁶. Poté vévoda Bernard Výmarský⁷ a generál Banér⁸ pokračovali s vojskem, silným třicet tisíc mužů, v pochodu polem k vesnici zvané Großreuth a rozvinuli je v bitevním šiku na otevřené pláni půl míle⁹ od nepřátelského ležení; Jeho Veličenstvo¹⁰ mezitím vytáhlo z ležení s vojskem od Schweinau ke Kleinreuthu¹¹ a ihned se postavilo v bitevním šiku před nepřátelské ležení; ale císařští, neochotní ukázat se v poli, se drželi uzavřeni ve svém ležení a stříleli na nás z děl, aniž způsobili větší škodu, než že zabili jednoho konstábla¹² a několik vojáků; a my, čekajíce na jejich rozhodnutí a vytažení, jsme po celý den nic nepodnikli, jen jsme stáli připraveni v šiku až do noci, kdy pěší brigády dostaly rozkaz postoupit na dostřel děla k jejich ležení, kde byly určeny naše baterie, všechny v čele, jak vojsko stálo, podél průčelí nepřátelského ležení; tam jsme před čelem vojska vyhodili souvislý zákop od pravého křídla k levému, vedoucí od jedné baterie ke druhé; na těchto bateriích bylo postaveno sedmdesát dva děl, velkých i malých, dobře chráněných silnými strážemi mušketýrů a pikenýrů; brigády ležely pohotově, aby je v čas potřeby vystřídaly, a naše jízdní brigády byly rozestaveny vně za nimi, aby stály připraveny podpořit pěchotu.

Když se rozednívalo, byli císařští generálové pozdraveni salvou z děl, jež některé nevčas vyrušila z odpočinku a přiměla je stáhnout se do svých pevnůstek, neboť neměli odvahu ukázat tvář v poli.

Tato dělostřelba trvala celý den; v noci císařští stáhli své síly ke svým opevněním na starém vrchu¹³, které bylo v oné části nesmírně silné, takže nebylo možné jim děly dále škodit.

Jeho Veličenstvo usoudilo, že podaří-li se mu vrch dobýt, bude schopno vyrazit nepřítele z ležení; proto v noci vydalo rozkaz stáhnout děla z baterií, a majíce vojsko v pohotovosti, pochodovali jsme v noci přes Fürth k druhé straně nepřátelského ležení s úmyslem dobýt vrch a poté je z ležení vyhnat; a když Jeho Veličenstvo dostalo zprávu, že nepřítel odtáhl a nechal na vrchu jen zadní voj, aby kryl jeho ústup, přitáhli jsme k vrchu a o sedmé hodině ranní jsme se podél jeho úbočí rozvinuli v bitevním šiku, jízda, pěchota i děla; a tam se Jeho Veličenstvo ihned, na základě chabé zprávy, rozhodlo vrch vážně dobývat.

Vévoda Vilém Výmarský, tehdy generálporučík hned po Jeho Veličenstvu, měl velení nad vojskem, generál Banér velel pěchotě a vévoda Bernard Výmarský velel jízdě, plukovník Leonard Richardson¹⁴ měl velení nad dělostřelectvem; různí jiní význační kavalíři¹⁵ byli určeni, aby doprovázeli Jeho Veličenstvo a pomáhali ve velení podle jeho pokynů, jak se naskytne příležitost: jako hrabě Nils¹⁶, Švéd, tehdy generálmajor pěchoty, generálmajor Boetius, Němec¹⁷, sir John Hepburn¹⁸, který tehdy opustil velení brigády a jsa bez zaměstnání doprovázel Jeho Veličenstvo, generálmajor Rusteine, tehdy Stallmeister¹⁹ Jeho Veličenstva, byl rovněž přítomen, a generálmajor Streiff²⁰ velel jízdě hned po vévodovi Bernardovi.

Když tak vojsko stálo v šiku a všichni polní důstojníci byli u Jeho Veličenstva a na svých místech, a služba sotva začala, byl generál Banér střelen do paže a odjel; generálmajor Rusteine, rovněž zasažen, ihned odjel také; Jeho Veličenstvo rozkázalo vyslat ze všech brigád silné oddíly vybraných mušketýrů²¹, vedené plukovníkem, podplukovníkem a přiměřeným počtem nižších důstojníků, aby vedli oddíl proti vrchu a vynutili si průchod či vstup do nepřátelských opevnění; ti narazili na tuhý odpor a služba pokračovala krutě horká na obou stranách, takže sotva oddíly vstoupily do boje, musely být zálohy ihned připraveny je podpořit, neboť smrt byla mezi důstojníky a vojáky tak častá, že ranění se radovali, že vyvázli životem, vidouce, že služba je na naší straně vskutku zoufalá: ztráceli jsme stále své muže, aniž jsme získali jakou výhodu nad nepřáteli, kteří byli neustále uvnitř svých uzavřených opevnění, zatímco my, důstojníci i vojáci, jsme před nimi stáli holí a nazí jako terče k střílení, bez jakéhokoli krytu kromě stínu několika velkých stromů, jsouce v lese; takže jsme stále ztráceli své nejlepší důstojníky a vojáky, zatímco ti nejhorší se v té bouři neodvážili zvednout hlavu.

Služba pokračovala tímto způsobem celý den, takže vrch nebyl nic než oheň a dým, jako dunivá ozvěna hromového úderu, s hřmotem děl a mušket, takže hluk sám stačil vyděsit nováčky; my, ztrácejíce stále své nejlepší vojáky, jsme nakonec zeslábli tak, že pěší brigády měly sotva sbory pikenýrů k ochraně svých praporů, mušketýři byli pokračováním horké služby téměř vyhubeni a vyčerpáni; a služba se nekonala jen mezi pěchotou dobývající vrch, ale také kolem vrchu mimo les, na křídlech, kde se rejtaři²² zuřivě navzájem napadali, dobře podporováni dragouny a mušketýry, kteří přicházeli čerství se zálohami.

O jedné hodině odpolední mi vévoda Vilém Výmarský rozkázal (byla to první služba, na niž jsem šel jako plukovník²³), pro mou čest, abych šel k postavení na vrchu, kde byl střelen hrabě Thurn²⁴, a převzal tam velení nad oněmi pěti sty mušketýry. Rozloučil jsem se s kamarády a odešel na postavení; a když jsem při příchodu nalezl to místo horké, s mnoha důstojníky a vojáky ležícími zkrvavenými na zemi, nejprve jsem vojáky na postavení rozestavil podle svého úsudku tak, jak to bylo nejvýhodnější pro naši bezpečnost a ke škodě nepřátel; a pozoruje, že nepřítel občas vypadá s malými platony²⁵ mušketýrů, aby na nás vypálil a vyzvěděl naše počínání, a vrací se, jakmile vystřílí prach, chtěl jsem je příště lapit a vysunul jsem seržanta s dvaceti čtyřmi mušketýry, aby leželi v záloze a čekali na jejich příští výpad; oni to však zpozorovali a už nevycházeli, leda jediný muž na výzvědy. Já jsem se opět stáhl ke své hlavní záloze, abych řídil ostatní, chvíli stoje, chvíli přecházeje; a když si mě všimli jako vyššího důstojníka, vyslal nepřítel jediného muže s dlouhou puškou²⁶, který na mne ze stromu zamířil a střelil mě těsně nad kyčelní kost na levé straně; kulka naštěstí pro mne dopadla na železný háček závěsu mého tesáku²⁷, jehož železo čistě odsekla, čímž ztratila sílu, a jsouc železem zploštělá, nevnikla do mého boku hlouběji než na dva palce; tam jsem shledal, že lehká zkoušená zbroj²⁸, dobře nasazená, je nanejvýš prospěšná, neboť mi z Boží prozřetelnosti pro tentokrát zachránila život.

Navzdory tomuto zranění, cítě se při síle, ač jsem ztratil mnoho krve, zůstal jsem na svém postavení téměř do noci; můj podplukovník John Sinclair²⁹ byl poslán s pěti sty mušketýry, aby mě vystřídal, a já jsem odvedl jen nejmenší část svých mužů, ztrativ jich téměř dvě stě, kromě raněných důstojníků a vojáků; a můj podplukovník příštího rána odvedl ještě méně než já: neboť ti, kdo nebyli zabiti ani raněni, ho v noci z pouhého strachu opustili, takže nakonec z celého počtu neodvedl více než třicet, důstojníky v to počítaje.

Při této příležitosti jeden udatný mladý šlechtic, jeden z mých kapitánů, jménem Patrick Ennis³⁰, který si po celý čas, co byl na službě, vedl dobře, byl odvelen mezi cizince na jiné postavení než já; když přišla záloha, aby ho vystřídala, šel ukázat svému druhu postavení, na němž byl, a ukazuje mu, kde stojí jeho hlídky, poté z odhodlání ukázat více odvahy, než bylo třeba, v otevřeném dohledu nepřítele mával mečem a hlasitě volal Vive Gustavus³¹; byl střelen do hlavy a všichni jeho druhové ho velice želeli. Stejně tak s ním mladý muž Hector Monro, syn Monra z Catwellu³², který bez rozkazu dobrovolně vzal mušketu a šel do boje, byl střelen podél mozku a žil ještě čtrnáct dní; ta rána byla podivuhodná: neboť na té straně hlavy, kam kulka dopadla, byla lebka celá; nicméně pro jeho velká muka udělal ranhojič řez na druhé straně hlavy, aby zjistil, je-li lebka celá, a našel ji na té straně roztříštěnou, takže byl vidět mozek, a jeho rána byla nevyléčitelná.

Rovněž v této denní službě byli na naší straně zabiti generálmajor Boetins, podplukovník Septer, podplukovník Macken, rytmistr³³ Morrits, podplukovník Welsten a mnoho nižších důstojníků a přes dvanáct set vojáků; zabit byl též hrabě z Erbachu³⁴ a mnoho důstojníků bylo raněno, jako hrabě z Ebersteinu³⁵, hrabě Thurn, plukovník Port, a z našich krajanů pod Spensovým regimentem³⁶ byl kapitán Traile střelen do hrdla; rovněž kapitán Vausse, pod regimentem plukovníka Monra z Foulisu³⁷, byl střelen do ramene a plukovník dělostřelectva Leonard Richardson s plukovníkem Erichem Handsonem³⁸, oba Švédi, byli se dvěma podplukovníky zajati.

Rovněž v této službě bylo z našich vojáků raněno přes dva tisíce, kteří byli dáni do léčení v Norimberku.

Z důstojníků císařských byli zabiti plukovník Jakob Fugger³⁹, plukovník Obdo Brandine, plukovník Von Maria de Caras a přes čtyřicet nižších důstojníků s dvanácti sty vojáky, které ztratili.

Rovněž Valdštejnovi a vévodovi Bernardovi Výmarskému byli zastřeleni koně pod nimi. Když tak den uplynul, v noci většinou leželi v klidu, a když nastal den, dostal jsem od vévody Viléma Výmarského, jehož jsem po celou minulou noc doprovázel, navzdory svému zranění rozkaz jít převzít pět set mušketýrů, abych odvedl ty, kdo byli celou noc na postavení, přičemž jsem měl s nimi odejít a krýt ústup; když jsem šel převzít shromážděný oddíl, jelo kolem Jeho Veličenstvo, a vědouc, že jsem raněn, rozkázalo mi vrátit se s oddílem zpět a samo šlo provést ústup, a to podivuhodně, neboť je odvedlo ze všech postavení bez jediného výstřelu z muškety či pistole, až jsme vojsko znovu rozvinuli na dostřel děla, takže z mé vlastní kompanie mi byli zabiti tři vojáci; a když jsme se vzdálili o něco dále a Jeho Veličenstvo rozvinulo celé vojsko v bitevním šiku, jízdu, pěchotu i dělostřelectvo, byl hned vydán rozkaz k vyměření nového ležení; jakmile byl plán hotov a každá brigáda znala svůj kvartýr⁴⁰, začali jsme na dohled nepřítele znovu pracovat, až jsme se mu navzdory v deseti dnech znovu uzavřeli v pevném ležení, silně palisádovaném vně příkopu; tam jsme leželi bez nepřátelského vpádu v klidu až do šestého září, kdy Jeho Veličenstvo, vidouc nedostatek proviantu rostoucí den ode dne a nedostatek píce, se rozhodlo předběhnout nepřítele a být první, kdo se zvedne z ležení⁴¹, vědouc s jistotou, že nepřítel nebude s to ležet po něm dlouho.

Úvaha třicátá šestá

Zde vidíme, že nic nepotlačí vychloubání nepřítele mocněji než včasná posila, jaká zde nepříteli navzdory přišla našemu vojsku; nepřítel se před jejím příchodem mocně vychloubal, že naše posily odřízne, dříve než se s námi skutečně spojí, a že pak hladem vymoří jak město, tak naše ležení – což by byl stěží dokázal, neboť jsme byli zaopatřeni jak dobrými muži k boji, tak dobrým vydržováním, jež stačilo našemu počtu. Ale nepřítel zůstával chabě uvnitř svých opevnění, ač nás počtem převyšoval, a my jsme na něj hřměli děly, splácejíce mu kanonádu, kterou vydal rok předtím před Werbenem⁴² na Labi. A soudí se, že vynález děla byl poprvé učiněn v Norimberku⁴³, ke zkáze člověka, a že děla byla zprvu dlouho užívána k boření hradeb a měst a k protibateriím, až byla nakonec užita v poli k prolomení eskadron a šiků pěchoty i jízdy, přičemž některé nesly kusy zvané špingardy⁴⁴, čtyři a půl stopy dlouhé, jež vystřelily najednou mnoho kulí, ne větších než vlašské ořechy, a byly voženy v poli na malých vozících za oddíly; a jakmile zazněla trubka, hřmělo se na nepřítele nejprve z těchto jako z přívalu krupobití, takže nepřátelé jimi byli krutě vyděšeni, když byli náhle sklíceni udatní muži, kteří dříve byli zvyklí bojovat udatně a dlouho mečem a kopím, více pro čest vítězství než z touhy po prolévání krve: ale nyní jsou muži mučeni a poráženi na více než půl míle vzdálenosti oněmi zuřivými a hřmícími stroji velkých děl, jež někdy střílejí ohnivé koule schopné spálit celá města, hrady, domy či mosty, kam náhodou dopadnou; a dopadnou-li náhodou mezi hradby nebo mezi brigádu pěchoty či jízdy, jako u Lipska⁴⁵ na brigádu hraběte Thurna, zničí mnoho mužů najednou, jak tento ďábelský vynález nepochybně učinil v tuto dobu uvnitř Valdštejnova ležení.

Rovněž zde máme před sebou koloběh lidských věcí, vždy nestálých, jenž nám ukazuje, že dobré štěstí, náhoda nebo šance, jak tomu říkají, nikdy nestojí na jedné straně: neboť Jeho Veličenstvo, které bylo dříve stejně šťastné s málem jako s mnohými, zde, ač mělo mocné a silné vojsko, je zkříženo a zklamáno ve svém očekávání, což povstalo ze zanedbání malé věci v obhlídce⁴⁶, neboť Jeho Veličenstvo příliš důvěřovalo nesprávné zprávě jiných, kteří se sami nepřesvědčili; to přimělo Jeho Veličenstvo proti jeho zvyku nasadit vojsko, a když bylo jednou nasazeno na základě chabých zpráv, šly zálohy tak rychle a služba byla po nějaký čas tak horká, že trvalo dlouho, než byla ztráta zpozorována; přičemž je k politování, že omyl a chyba jiného má být potomstvu vydávána těmi, kdo nevědí lépe, za přehlédnutí Jeho Veličenstva: neboť i kdyby král vedoucí vojsko měl oči Argovy⁴⁷, je nemožné, aby sám dohlédl na všechno. Chyba jednoho, jak zde vidíme, byla se ztrátou mnohých nenapravitelná, a ten, kdo byl před tímto dnem svými dřívějšími úspěchy postrachem Říše, jsa oklamán falešnými zprávami, je pokládán za toho, kdo se přehlédl, a omyl jiného je připisován Jeho Veličenstvu, že ztratilo tolik statečných chlapíků; což by mělo poučit jiné, aby byli obezřetnější v obhlídce, dříve než nasadí muže a přivedou je na jatka.

Zde také vidíme, že Jeho Veličenstvo bylo vždy nepřítelem zahálky: neboť sotva odvedlo své vojsko od dobývání nepřátel, ihned je zase zapřáhlo do práce pro jeho vlastní bezpečnost, a to na dostřel nepřátelských děl, aby se nemohlo říci, že nečekalo na jejich vytažení, a aby vojsko nebylo sklíčeno okamžitým ústupem po tak veliké ztrátě; neboť kdyby služba pokračovala, bylo by celé vojsko ohroženo; přece však udatný velitel, jakým byl náš vůdce, jako se ničeho nebojí, když jde do boje, tak nemá lehkovážně brát nic, co vidí směřovat k jeho újmě, ale má se včas stáhnout s co nejmenší ztrátou: neboť bylo by hrubým omylem pohrdat nepřáteli z přílišné důvěry v sebe; neboť někdy tím, že nepřáteli pohrdáme (jako zde), je činíme udatnějšími, a jsou-li ctižádostiví, čím více úcty jim prokazujeme, tím méně se jich musíme bát. A je nutné, když vojsko dostane ránu, jako my zde, ihned a se vší pílí usilovat o to, abychom nepřítele znovu vyzkoušeli, kdekoli můžeme mít nějakou výhodu, aby nás nepřítel nepokládal za docela poražené a vzdávající se, což by bylo velmi nebezpečné.

Smělost jednoho smělého chlapíka na počátku, je-li vůdcem, může z nedostatku úsudku nasadit celé vojsko, jak se stalo zde před oním norimberským vrchem, kde bylo přivedeno v nebezpečí tolik mužů, kolik jich šlapalo ve stopách prvních vůdců, z nedostatku úsudku, jsouce všichni spíše zbrklí než moudří; přesto odvaha spojená se ctností je počátkem vítězství: nicméně ukvapený muž ve vojsku, bez úsudku a rozvahy, má být zavržen stejně jako zbabělec.

Na mém postavení pod vrchem, poté co jsem byl střelen, přišel na vojáky náhlý strach, když asi třicet jezdců náhle projelo lesem, jako by byli pronásledováni; většina, důstojníci i vojáci, utekla a nechala mě s malým počtem na postavení, takže kdyby nepřítel vypadl, nebyl bych unikl zabití nebo zajetí; ale jakmile zpozorovali, že já s vojáky, kteří u mne zůstali, jsme některé z jezdců sesadili z koní a zajali a že to byli přátelé, vrátili se, zahanbeni svým selháním, když se náhodou setkali s Hepburnovým kapitánporučíkem⁴⁸, který je přivedl zpět; a já jsem jim pohrozil, že jejich chování ukážu Jeho Veličenstvu: nicméně nechtěje si přivodit nenávist statečného národa pro špatné chování několika nehodných chlapíků, snažil jsem se jejich poskvrny zakrýt; přesto později někteří z důstojníků došli mezi sebou k veřejnému projednání, obviňujíce jeden druhého, až byla otázka i hanba smyta tím, že ukázali svou osobní odvahu v boji jeden proti druhému, čehož jsem se já zdržel a nechal je, aby si to vyřídili mezi sebou, jsouce krajané.

Tento druh bezdůvodného panického strachu zrazuje mnoho statečných mužů a mnohé dobré podniky. A proto všichni dobří velitelé mají na to nanejvýš pečlivě dbát, aby se vyhnuli nepříjemnostem s tím spojeným, když vedou ať oddíl, nebo vojsko. Když jsme jednou pochodovali lesem k Frankfurtu nad Odrou⁴⁹, Bílý regiment⁵⁰ pochodoval v předním voji a měl přirozeného blázna⁵¹, který vždy pochodoval před ním; ten zašel do křoví, shodil šaty, vrátil se nahý a křičel, že viděl nepřítele; všichni vojáci té brigády odhodili zbraně a utíkali zpět na další brigádu, což byli Švédi, a ti utíkali také, až byli zadrženi píkami naší brigády, jež byla třetí a stála a ptala se na důvod jejich útěku; nakonec, když se ukázalo, že to byl falešný a pošetilý poplach, byl ubohý blázen důstojníky žalostně zbit a rozsekán za přeludný strach vojáků, což byla ubohá pomsta za jejich zbabělost; takže na příkladu třetí brigády vidíme, že nejlepším lékem proti takovým panickým strachům je nebát se vůbec; a nikdo by neměl vést vojska než ti, kdo jsou zároveň moudří i stateční.

Poznámky