Knihovna · Paměti generála Monra
Služba třicátá šestá: o spojení našeho vojska s posilami a o naší službě u Norimberku
Služba třicátá šestá: o spojení našeho vojska s posilami a o naší službě u Norimberku
Šestnáctého srpna1 přišly posily ze Saska, Hesenska a Durynska, přivedené říšským kancléřem Oxenstiernou2 a vévodou Vilémem Výmarským3; sešly se ve Weltzheimu4, osmnáctého byly v Aurachu5 a v Brucku a dvacátého prvního u Fürthu, kde se o čtvrté hodině ranní postavily v bitevním šiku před Fürth, v němž leželo přes tisíc císařských; ti byli ihned zahnáni a stáhli se do Valdštejnova ležení6. Poté vévoda Bernard Výmarský7 a generál Banér8 pokračovali s vojskem, silným třicet tisíc mužů, v pochodu polem k vesnici zvané Großreuth a rozvinuli je v bitevním šiku na otevřené pláni půl míle9 od nepřátelského ležení; Jeho Veličenstvo10 mezitím vytáhlo z ležení s vojskem od Schweinau ke Kleinreuthu11 a ihned se postavilo v bitevním šiku před nepřátelské ležení; ale císařští, neochotní ukázat se v poli, se drželi uzavřeni ve svém ležení a stříleli na nás z děl, aniž způsobili větší škodu, než že zabili jednoho konstábla12 a několik vojáků; a my, čekajíce na jejich rozhodnutí a vytažení, jsme po celý den nic nepodnikli, jen jsme stáli připraveni v šiku až do noci, kdy pěší brigády dostaly rozkaz postoupit na dostřel děla k jejich ležení, kde byly určeny naše baterie, všechny v čele, jak vojsko stálo, podél průčelí nepřátelského ležení; tam jsme před čelem vojska vyhodili souvislý zákop od pravého křídla k levému, vedoucí od jedné baterie ke druhé; na těchto bateriích bylo postaveno sedmdesát dva děl, velkých i malých, dobře chráněných silnými strážemi mušketýrů a pikenýrů; brigády ležely pohotově, aby je v čas potřeby vystřídaly, a naše jízdní brigády byly rozestaveny vně za nimi, aby stály připraveny podpořit pěchotu.
Když se rozednívalo, byli císařští generálové pozdraveni salvou z děl, jež některé nevčas vyrušila z odpočinku a přiměla je stáhnout se do svých pevnůstek, neboť neměli odvahu ukázat tvář v poli.
Tato dělostřelba trvala celý den; v noci císařští stáhli své síly ke svým opevněním na starém vrchu13, které bylo v oné části nesmírně silné, takže nebylo možné jim děly dále škodit.
Jeho Veličenstvo usoudilo, že podaří-li se mu vrch dobýt, bude schopno vyrazit nepřítele z ležení; proto v noci vydalo rozkaz stáhnout děla z baterií, a majíce vojsko v pohotovosti, pochodovali jsme v noci přes Fürth k druhé straně nepřátelského ležení s úmyslem dobýt vrch a poté je z ležení vyhnat; a když Jeho Veličenstvo dostalo zprávu, že nepřítel odtáhl a nechal na vrchu jen zadní voj, aby kryl jeho ústup, přitáhli jsme k vrchu a o sedmé hodině ranní jsme se podél jeho úbočí rozvinuli v bitevním šiku, jízda, pěchota i děla; a tam se Jeho Veličenstvo ihned, na základě chabé zprávy, rozhodlo vrch vážně dobývat.
Vévoda Vilém Výmarský, tehdy generálporučík hned po Jeho Veličenstvu, měl velení nad vojskem, generál Banér velel pěchotě a vévoda Bernard Výmarský velel jízdě, plukovník Leonard Richardson14 měl velení nad dělostřelectvem; různí jiní význační kavalíři15 byli určeni, aby doprovázeli Jeho Veličenstvo a pomáhali ve velení podle jeho pokynů, jak se naskytne příležitost: jako hrabě Nils16, Švéd, tehdy generálmajor pěchoty, generálmajor Boetius, Němec17, sir John Hepburn18, který tehdy opustil velení brigády a jsa bez zaměstnání doprovázel Jeho Veličenstvo, generálmajor Rusteine, tehdy Stallmeister19 Jeho Veličenstva, byl rovněž přítomen, a generálmajor Streiff20 velel jízdě hned po vévodovi Bernardovi.
Když tak vojsko stálo v šiku a všichni polní důstojníci byli u Jeho Veličenstva a na svých místech, a služba sotva začala, byl generál Banér střelen do paže a odjel; generálmajor Rusteine, rovněž zasažen, ihned odjel také; Jeho Veličenstvo rozkázalo vyslat ze všech brigád silné oddíly vybraných mušketýrů21, vedené plukovníkem, podplukovníkem a přiměřeným počtem nižších důstojníků, aby vedli oddíl proti vrchu a vynutili si průchod či vstup do nepřátelských opevnění; ti narazili na tuhý odpor a služba pokračovala krutě horká na obou stranách, takže sotva oddíly vstoupily do boje, musely být zálohy ihned připraveny je podpořit, neboť smrt byla mezi důstojníky a vojáky tak častá, že ranění se radovali, že vyvázli životem, vidouce, že služba je na naší straně vskutku zoufalá: ztráceli jsme stále své muže, aniž jsme získali jakou výhodu nad nepřáteli, kteří byli neustále uvnitř svých uzavřených opevnění, zatímco my, důstojníci i vojáci, jsme před nimi stáli holí a nazí jako terče k střílení, bez jakéhokoli krytu kromě stínu několika velkých stromů, jsouce v lese; takže jsme stále ztráceli své nejlepší důstojníky a vojáky, zatímco ti nejhorší se v té bouři neodvážili zvednout hlavu.
Služba pokračovala tímto způsobem celý den, takže vrch nebyl nic než oheň a dým, jako dunivá ozvěna hromového úderu, s hřmotem děl a mušket, takže hluk sám stačil vyděsit nováčky; my, ztrácejíce stále své nejlepší vojáky, jsme nakonec zeslábli tak, že pěší brigády měly sotva sbory pikenýrů k ochraně svých praporů, mušketýři byli pokračováním horké služby téměř vyhubeni a vyčerpáni; a služba se nekonala jen mezi pěchotou dobývající vrch, ale také kolem vrchu mimo les, na křídlech, kde se rejtaři22 zuřivě navzájem napadali, dobře podporováni dragouny a mušketýry, kteří přicházeli čerství se zálohami.
O jedné hodině odpolední mi vévoda Vilém Výmarský rozkázal (byla to první služba, na niž jsem šel jako plukovník23), pro mou čest, abych šel k postavení na vrchu, kde byl střelen hrabě Thurn24, a převzal tam velení nad oněmi pěti sty mušketýry. Rozloučil jsem se s kamarády a odešel na postavení; a když jsem při příchodu nalezl to místo horké, s mnoha důstojníky a vojáky ležícími zkrvavenými na zemi, nejprve jsem vojáky na postavení rozestavil podle svého úsudku tak, jak to bylo nejvýhodnější pro naši bezpečnost a ke škodě nepřátel; a pozoruje, že nepřítel občas vypadá s malými platony25 mušketýrů, aby na nás vypálil a vyzvěděl naše počínání, a vrací se, jakmile vystřílí prach, chtěl jsem je příště lapit a vysunul jsem seržanta s dvaceti čtyřmi mušketýry, aby leželi v záloze a čekali na jejich příští výpad; oni to však zpozorovali a už nevycházeli, leda jediný muž na výzvědy. Já jsem se opět stáhl ke své hlavní záloze, abych řídil ostatní, chvíli stoje, chvíli přecházeje; a když si mě všimli jako vyššího důstojníka, vyslal nepřítel jediného muže s dlouhou puškou26, který na mne ze stromu zamířil a střelil mě těsně nad kyčelní kost na levé straně; kulka naštěstí pro mne dopadla na železný háček závěsu mého tesáku27, jehož železo čistě odsekla, čímž ztratila sílu, a jsouc železem zploštělá, nevnikla do mého boku hlouběji než na dva palce; tam jsem shledal, že lehká zkoušená zbroj28, dobře nasazená, je nanejvýš prospěšná, neboť mi z Boží prozřetelnosti pro tentokrát zachránila život.
Navzdory tomuto zranění, cítě se při síle, ač jsem ztratil mnoho krve, zůstal jsem na svém postavení téměř do noci; můj podplukovník John Sinclair29 byl poslán s pěti sty mušketýry, aby mě vystřídal, a já jsem odvedl jen nejmenší část svých mužů, ztrativ jich téměř dvě stě, kromě raněných důstojníků a vojáků; a můj podplukovník příštího rána odvedl ještě méně než já: neboť ti, kdo nebyli zabiti ani raněni, ho v noci z pouhého strachu opustili, takže nakonec z celého počtu neodvedl více než třicet, důstojníky v to počítaje.
Při této příležitosti jeden udatný mladý šlechtic, jeden z mých kapitánů, jménem Patrick Ennis30, který si po celý čas, co byl na službě, vedl dobře, byl odvelen mezi cizince na jiné postavení než já; když přišla záloha, aby ho vystřídala, šel ukázat svému druhu postavení, na němž byl, a ukazuje mu, kde stojí jeho hlídky, poté z odhodlání ukázat více odvahy, než bylo třeba, v otevřeném dohledu nepřítele mával mečem a hlasitě volal Vive Gustavus31; byl střelen do hlavy a všichni jeho druhové ho velice želeli. Stejně tak s ním mladý muž Hector Monro, syn Monra z Catwellu32, který bez rozkazu dobrovolně vzal mušketu a šel do boje, byl střelen podél mozku a žil ještě čtrnáct dní; ta rána byla podivuhodná: neboť na té straně hlavy, kam kulka dopadla, byla lebka celá; nicméně pro jeho velká muka udělal ranhojič řez na druhé straně hlavy, aby zjistil, je-li lebka celá, a našel ji na té straně roztříštěnou, takže byl vidět mozek, a jeho rána byla nevyléčitelná.
Rovněž v této denní službě byli na naší straně zabiti generálmajor Boetins, podplukovník Septer, podplukovník Macken, rytmistr33 Morrits, podplukovník Welsten a mnoho nižších důstojníků a přes dvanáct set vojáků; zabit byl též hrabě z Erbachu34 a mnoho důstojníků bylo raněno, jako hrabě z Ebersteinu35, hrabě Thurn, plukovník Port, a z našich krajanů pod Spensovým regimentem36 byl kapitán Traile střelen do hrdla; rovněž kapitán Vausse, pod regimentem plukovníka Monra z Foulisu37, byl střelen do ramene a plukovník dělostřelectva Leonard Richardson s plukovníkem Erichem Handsonem38, oba Švédi, byli se dvěma podplukovníky zajati.
Rovněž v této službě bylo z našich vojáků raněno přes dva tisíce, kteří byli dáni do léčení v Norimberku.
Z důstojníků císařských byli zabiti plukovník Jakob Fugger39, plukovník Obdo Brandine, plukovník Von Maria de Caras a přes čtyřicet nižších důstojníků s dvanácti sty vojáky, které ztratili.
Rovněž Valdštejnovi a vévodovi Bernardovi Výmarskému byli zastřeleni koně pod nimi. Když tak den uplynul, v noci většinou leželi v klidu, a když nastal den, dostal jsem od vévody Viléma Výmarského, jehož jsem po celou minulou noc doprovázel, navzdory svému zranění rozkaz jít převzít pět set mušketýrů, abych odvedl ty, kdo byli celou noc na postavení, přičemž jsem měl s nimi odejít a krýt ústup; když jsem šel převzít shromážděný oddíl, jelo kolem Jeho Veličenstvo, a vědouc, že jsem raněn, rozkázalo mi vrátit se s oddílem zpět a samo šlo provést ústup, a to podivuhodně, neboť je odvedlo ze všech postavení bez jediného výstřelu z muškety či pistole, až jsme vojsko znovu rozvinuli na dostřel děla, takže z mé vlastní kompanie mi byli zabiti tři vojáci; a když jsme se vzdálili o něco dále a Jeho Veličenstvo rozvinulo celé vojsko v bitevním šiku, jízdu, pěchotu i dělostřelectvo, byl hned vydán rozkaz k vyměření nového ležení; jakmile byl plán hotov a každá brigáda znala svůj kvartýr40, začali jsme na dohled nepřítele znovu pracovat, až jsme se mu navzdory v deseti dnech znovu uzavřeli v pevném ležení, silně palisádovaném vně příkopu; tam jsme leželi bez nepřátelského vpádu v klidu až do šestého září, kdy Jeho Veličenstvo, vidouc nedostatek proviantu rostoucí den ode dne a nedostatek píce, se rozhodlo předběhnout nepřítele a být první, kdo se zvedne z ležení41, vědouc s jistotou, že nepřítel nebude s to ležet po něm dlouho.
Úvaha třicátá šestá
Zde vidíme, že nic nepotlačí vychloubání nepřítele mocněji než včasná posila, jaká zde nepříteli navzdory přišla našemu vojsku; nepřítel se před jejím příchodem mocně vychloubal, že naše posily odřízne, dříve než se s námi skutečně spojí, a že pak hladem vymoří jak město, tak naše ležení – což by byl stěží dokázal, neboť jsme byli zaopatřeni jak dobrými muži k boji, tak dobrým vydržováním, jež stačilo našemu počtu. Ale nepřítel zůstával chabě uvnitř svých opevnění, ač nás počtem převyšoval, a my jsme na něj hřměli děly, splácejíce mu kanonádu, kterou vydal rok předtím před Werbenem42 na Labi. A soudí se, že vynález děla byl poprvé učiněn v Norimberku43, ke zkáze člověka, a že děla byla zprvu dlouho užívána k boření hradeb a měst a k protibateriím, až byla nakonec užita v poli k prolomení eskadron a šiků pěchoty i jízdy, přičemž některé nesly kusy zvané špingardy44, čtyři a půl stopy dlouhé, jež vystřelily najednou mnoho kulí, ne větších než vlašské ořechy, a byly voženy v poli na malých vozících za oddíly; a jakmile zazněla trubka, hřmělo se na nepřítele nejprve z těchto jako z přívalu krupobití, takže nepřátelé jimi byli krutě vyděšeni, když byli náhle sklíceni udatní muži, kteří dříve byli zvyklí bojovat udatně a dlouho mečem a kopím, více pro čest vítězství než z touhy po prolévání krve: ale nyní jsou muži mučeni a poráženi na více než půl míle vzdálenosti oněmi zuřivými a hřmícími stroji velkých děl, jež někdy střílejí ohnivé koule schopné spálit celá města, hrady, domy či mosty, kam náhodou dopadnou; a dopadnou-li náhodou mezi hradby nebo mezi brigádu pěchoty či jízdy, jako u Lipska45 na brigádu hraběte Thurna, zničí mnoho mužů najednou, jak tento ďábelský vynález nepochybně učinil v tuto dobu uvnitř Valdštejnova ležení.
Rovněž zde máme před sebou koloběh lidských věcí, vždy nestálých, jenž nám ukazuje, že dobré štěstí, náhoda nebo šance, jak tomu říkají, nikdy nestojí na jedné straně: neboť Jeho Veličenstvo, které bylo dříve stejně šťastné s málem jako s mnohými, zde, ač mělo mocné a silné vojsko, je zkříženo a zklamáno ve svém očekávání, což povstalo ze zanedbání malé věci v obhlídce46, neboť Jeho Veličenstvo příliš důvěřovalo nesprávné zprávě jiných, kteří se sami nepřesvědčili; to přimělo Jeho Veličenstvo proti jeho zvyku nasadit vojsko, a když bylo jednou nasazeno na základě chabých zpráv, šly zálohy tak rychle a služba byla po nějaký čas tak horká, že trvalo dlouho, než byla ztráta zpozorována; přičemž je k politování, že omyl a chyba jiného má být potomstvu vydávána těmi, kdo nevědí lépe, za přehlédnutí Jeho Veličenstva: neboť i kdyby král vedoucí vojsko měl oči Argovy47, je nemožné, aby sám dohlédl na všechno. Chyba jednoho, jak zde vidíme, byla se ztrátou mnohých nenapravitelná, a ten, kdo byl před tímto dnem svými dřívějšími úspěchy postrachem Říše, jsa oklamán falešnými zprávami, je pokládán za toho, kdo se přehlédl, a omyl jiného je připisován Jeho Veličenstvu, že ztratilo tolik statečných chlapíků; což by mělo poučit jiné, aby byli obezřetnější v obhlídce, dříve než nasadí muže a přivedou je na jatka.
Zde také vidíme, že Jeho Veličenstvo bylo vždy nepřítelem zahálky: neboť sotva odvedlo své vojsko od dobývání nepřátel, ihned je zase zapřáhlo do práce pro jeho vlastní bezpečnost, a to na dostřel nepřátelských děl, aby se nemohlo říci, že nečekalo na jejich vytažení, a aby vojsko nebylo sklíčeno okamžitým ústupem po tak veliké ztrátě; neboť kdyby služba pokračovala, bylo by celé vojsko ohroženo; přece však udatný velitel, jakým byl náš vůdce, jako se ničeho nebojí, když jde do boje, tak nemá lehkovážně brát nic, co vidí směřovat k jeho újmě, ale má se včas stáhnout s co nejmenší ztrátou: neboť bylo by hrubým omylem pohrdat nepřáteli z přílišné důvěry v sebe; neboť někdy tím, že nepřáteli pohrdáme (jako zde), je činíme udatnějšími, a jsou-li ctižádostiví, čím více úcty jim prokazujeme, tím méně se jich musíme bát. A je nutné, když vojsko dostane ránu, jako my zde, ihned a se vší pílí usilovat o to, abychom nepřítele znovu vyzkoušeli, kdekoli můžeme mít nějakou výhodu, aby nás nepřítel nepokládal za docela poražené a vzdávající se, což by bylo velmi nebezpečné.
Smělost jednoho smělého chlapíka na počátku, je-li vůdcem, může z nedostatku úsudku nasadit celé vojsko, jak se stalo zde před oním norimberským vrchem, kde bylo přivedeno v nebezpečí tolik mužů, kolik jich šlapalo ve stopách prvních vůdců, z nedostatku úsudku, jsouce všichni spíše zbrklí než moudří; přesto odvaha spojená se ctností je počátkem vítězství: nicméně ukvapený muž ve vojsku, bez úsudku a rozvahy, má být zavržen stejně jako zbabělec.
Na mém postavení pod vrchem, poté co jsem byl střelen, přišel na vojáky náhlý strach, když asi třicet jezdců náhle projelo lesem, jako by byli pronásledováni; většina, důstojníci i vojáci, utekla a nechala mě s malým počtem na postavení, takže kdyby nepřítel vypadl, nebyl bych unikl zabití nebo zajetí; ale jakmile zpozorovali, že já s vojáky, kteří u mne zůstali, jsme některé z jezdců sesadili z koní a zajali a že to byli přátelé, vrátili se, zahanbeni svým selháním, když se náhodou setkali s Hepburnovým kapitánporučíkem48, který je přivedl zpět; a já jsem jim pohrozil, že jejich chování ukážu Jeho Veličenstvu: nicméně nechtěje si přivodit nenávist statečného národa pro špatné chování několika nehodných chlapíků, snažil jsem se jejich poskvrny zakrýt; přesto později někteří z důstojníků došli mezi sebou k veřejnému projednání, obviňujíce jeden druhého, až byla otázka i hanba smyta tím, že ukázali svou osobní odvahu v boji jeden proti druhému, čehož jsem se já zdržel a nechal je, aby si to vyřídili mezi sebou, jsouce krajané.
Tento druh bezdůvodného panického strachu zrazuje mnoho statečných mužů a mnohé dobré podniky. A proto všichni dobří velitelé mají na to nanejvýš pečlivě dbát, aby se vyhnuli nepříjemnostem s tím spojeným, když vedou ať oddíl, nebo vojsko. Když jsme jednou pochodovali lesem k Frankfurtu nad Odrou49, Bílý regiment50 pochodoval v předním voji a měl přirozeného blázna51, který vždy pochodoval před ním; ten zašel do křoví, shodil šaty, vrátil se nahý a křičel, že viděl nepřítele; všichni vojáci té brigády odhodili zbraně a utíkali zpět na další brigádu, což byli Švédi, a ti utíkali také, až byli zadrženi píkami naší brigády, jež byla třetí a stála a ptala se na důvod jejich útěku; nakonec, když se ukázalo, že to byl falešný a pošetilý poplach, byl ubohý blázen důstojníky žalostně zbit a rozsekán za přeludný strach vojáků, což byla ubohá pomsta za jejich zbabělost; takže na příkladu třetí brigády vidíme, že nejlepším lékem proti takovým panickým strachům je nebát se vůbec; a nikdo by neměl vést vojska než ti, kdo jsou zároveň moudří i stateční.
Poznámky
Vysvětlivky
-
1. Monro uvádí data podle starého (juliánského) kalendáře; posily se s hlavním vojskem spojily u Norimberka koncem srpna 1632 nového stylu. ↩
-
2. Axel Oxenstierna (1583–1654), švédský říšský kancléř; roku 1632 shromáždil v Porýní a Frankách pomocné vojsko, s nímž přitáhl králi k Norimberku, a po smrti Gustava Adolfa řídil celou švédskou politiku v Německu. ↩
-
3. Vilém Sasko-Výmarský (1598–1662), vévoda, starší bratr Bernardův, generál ve švédských službách; u Norimberka zastával hodnost generálporučíka, tj. králova zástupce ve velení. ↩
-
4. Patrně Windsheim (dnes Bad Windsheim) ve středních Frankách, kde se pomocné sbory soustředily před pochodem k Norimberku. ↩
-
5. Patrně Herzogenaurach; Bruck (dnes část Erlangen) leží nedaleko Fürthu, kudy vedla cesta posil k norimberskému ležení. ↩
-
6. Albrecht z Valdštejna (1583–1634), vévoda frýdlantský, císařský generalissimus; v létě 1632 zaujal s vojskem opevněné postavení jihozápadně od Norimberka kolem Zirndorfu a Alte Veste a odřízl Švédům zásobování. ↩
-
7. Bernard Sasko-Výmarský (1604–1639), vévoda, generál ve švédských službách, jeden z nejschopnějších protestantských vojevůdců války; po smrti Gustava Adolfa převzal u Lützenu velení. ↩
-
8. Johan Banér (1596–1641), švédský generál, od roku 1634 polní maršál a vrchní velitel švédské armády v Německu; u Alte Veste byl raněn do paže. ↩
-
10. Gustav II. Adolf (1594–1632), švédský král, „Lev Severu“, padl téhož roku u Lützenu. ↩
-
11. Schweinau, Kleinreuth a Großreuth – vesnice západně od Norimberka (dnes městské části), mezi švédským ležením u města a Valdštejnovým postavením u Zirndorfu. ↩
-
12. Konstábl – dělostřelecký poddůstojník, velitel obsluhy jednoho děla. ↩
-
13. Alte Veste („stará tvrz“) – zřícenina hradu na zalesněném vrchu Altenberg u Zirndorfu, jihozápadně od Norimberka; tvořila klíčový bod Valdštejnova opevněného ležení. Švédský útok na toto postavení 24. srpna 1632 starého stylu (3. září nového stylu) byl krvavě odražen. ↩
-
14. Tj. Lennart Torstensson (1603–1651), velitel švédského dělostřelectva (Monro jeho jméno poangličtil); u Alte Veste padl do císařského zajetí, z něhož byl propuštěn až roku 1633; později polní maršál a jeden z nejúspěšnějších švédských vojevůdců, vítěz od Breitenfeldu (1642) a Jankova (1645). ↩
-
15. Kavalír – šlechtic-důstojník, urozený muž vojenského řemesla. ↩
-
16. Nils Brahe (1604–1632), švédský hrabě, generálmajor pěchoty a jeden z nejbližších králových důvěrníků; smrtelně raněn u Lützenu. ↩
-
17. Generálmajor Boetius (dále psán Boetins), německý důstojník ve švédských službách, který v této bitvě padl; bližší údaje nejsou známy. ↩
-
18. Sir John Hepburn (asi 1598–1636), skotský plukovník ve švédských službách, velitel skotské („Zelené“) brigády; v létě 1632 se po sporu s Gustavem Adolfem vzdal velení a odešel do francouzských služeb, kde padl roku 1636 u Saverne. ↩
-
19. Stallmeister (německy) – vrchní štolba, podkoní; u dvora hodnostář odpovídající za královské stáje a jízdní doprovod. ↩
-
20. Pravděpodobně Johann Streiff von Lauenstein, generálmajor švédské jízdy; podle tradice po něm nesl jméno králův kůň Streiff, na němž Gustav Adolf padl u Lützenu. ↩
-
21. „Commanded musketeers“ – mušketýři odvelení ze svých jednotek do zvláštního úkolového oddílu pod dočasným velením. ↩
-
23. Monro převzal velení Mackayova regimentu jako plukovník roku 1632; předtím byl podplukovníkem. ↩
-
24. Jindřich Matyáš hrabě Thurn (1567–1640), vůdce českého stavovského povstání roku 1618 (pražská defenestrace), po Bílé hoře v exilu; od roku 1630 ve švédských službách, u Breitenfeldu velel brigádě. ↩
-
25. Platon (platoon) – malý oddíl mušketýrů střílející společnou salvou. ↩
-
26. Dlouhá puška („long piece“) – patrně těžká přesná mušketa či lovecká ručnice na větší vzdálenost. ↩
-
27. Tesák (hanger) – krátká sečná zbraň nošená na závěsu u pasu; háček (clicket) je kovová spona, na níž byl zavěšen. ↩
-
28. „Arms of proof“ – plátová zbroj (kyrys) zkoušená střelou, tj. s puncem dokládajícím, že odolá kulce. ↩
-
29. John Sinclair, podplukovník Mackayova (nyní Monrova) regimentu; bližší údaje nejsou známy. ↩
-
30. Patrick Innes (Monro píše Ennis), kapitán Monrova regimentu, padlý u Alte Veste; bližší údaje nejsou známy. ↩
-
32. Hector Monro, syn Monra z Catwellu (Catvall), příslušník klanu Munroů, autorův příbuzný; bližší údaje nejsou známy. ↩
-
33. Rytmistr (Rittmeister) – velitel jízdní kompanie, hodnost odpovídající kapitánovi u pěchoty. ↩
-
34. Příslušník franského hraběcího rodu Erbachů ve švédských službách; bližší údaje nejsou známy. ↩
-
35. Hrabě z Ebersteinu, švábský hraběcí rod; bližší údaje nejsou známy. ↩
-
36. Regiment sira Jamese Spense (asi 1571–1632), skotského diplomata a plukovníka ve švédských službách; jeden z nejstarších skotských regimentů ve Švédsku. ↩
-
37. Robert Monro z Foulisu (zemř. 1633), 18. baron z Foulisu, „Černý baron“, autorův náčelník a bratranec, plukovník ve švédských službách; zemřel roku 1633 v Ulmu. ↩
-
38. Erik Hand, švédský plukovník, velitel jednoho ze švédských národních regimentů; podle jiných zpráv byl u Alte Veste těžce raněn. ↩
-
39. Jakob hrabě Fugger, císařský plukovník z augsburského bankéřského rodu; padl u Alte Veste. ↩
-
40. Kvartýr – ubytování vojska, zde místo přidělené jednotce v táboře. ↩
-
42. Werben – město na soutoku Havoly a Labe, kde Gustav Adolf v červenci 1631 vybudoval opevněné ležení a odrazil Tillyho útoky. ↩
-
43. Vynález střelného prachu připisovala dobová tradice mnichu Bertholdu Schwarzovi z Freiburgu (14. století); Norimberk byl od pozdního středověku významným střediskem výroby zbraní a lití děl, odtud patrně Monrova domněnka. Následující líčení vývoje dělostřelectva vychází z dobové vojenské literatury. ↩
-
44. Špingardy (spingards, espingoles) – lehká vícehlavňová děla či hákovnice na vozících, střílející najednou mnoho malých kulí; ve středověku zvané též orgány (ribauldequin). ↩
-
45. Bitva u Breitenfeldu u Lipska 7. (17.) září 1631, první velké vítězství Gustava Adolfa nad Tillym; Monro ji nazývá též „Boží pole“. ↩
-
46. Obhlídka (recognoscing) – průzkum nepřátelského postavení a terénu. ↩
-
47. Argos (Argus) – stooký obr z řecké mytologie, jehož Héra ustanovila strážcem Íó; nikdy nespal všemi očima najednou. ↩
-
48. Kapitánporučík (captain lieutenant) – důstojník, který skutečně velel plukovníkově vlastní kompanii, jejímž titulárním kapitánem byl plukovník. ↩
-
49. Tažení k Frankfurtu nad Odrou na jaře 1631; město bylo dobyto ztečí 3. (13.) dubna 1631. ↩
-
50. Bílý regiment – jeden ze švédských „barevných“ regimentů (podle barvy praporů a oděvu), vedle Žlutého, Modrého, Zeleného a Červeného. ↩
-
51. Přirozený blázen (natural fool) – slabomyslný člověk, držený u dvora či u vojska pro obveselení. ↩