Staré texty

Knihovna · Paměti generála Monra

Služba třicátá třetí: o naší výpravě z Fürthu do Horní Falce

Služba třicátá třetí: o naší výpravě z Fürthu do Horní Falce

Když se město Norimberk1 ve všem přizpůsobilo a podrobilo vůli Jeho Veličenstva k podpoře dobré věci, dodalo pro vojsko Jeho Veličenstva proviant, zbraně a střelivo i dělostřelectvo; a pak se Jeho Veličenstvo se svým vojskem vytrhlo z Fürthu a táhlo kolem Norimberka k Horní Falci s úmyslem dostat se mezi nepřítele a Norimberk, aby, kamkoli by nepřítel táhl, bylo Jeho Veličenstvo připraveno jej sledovat nebo zmařit jeho záměry.

První noc leželo naše vojsko v polích u Laufu2 a nazítří pokračoval náš pochod za Hersbruck3, kde jsme se utábořili přes noc, dokud se oddíly Jeho Veličenstva vyslané k Sulzbachu4 nevrátily s pravdivým „conshaftem“5 čili zprávami; když jsme je získali, pokračovali jsme v pochodu na Fortmanshauen6, a když jsme je dobyli na akord7, nepřítel ustoupil k Ambergu8.

Protože okolní kraj byl zpustošen a my jsme dvě noci tábořili v polích, dostali plukovník Hepburne9 a já rozkaz, abychom se dvěma tisíci mušketýrů podporovali jízdu, kdyby toho bylo třeba. Ale Jeho Veličenstvo, obdrževši náhlou zprávu o tom, že Valdštejn10 táhne proti němu, ustoupilo včas zpět k Hersbrucku, a my s jízdou jsme ustoupili také, tvoříce zadní voj, za velmi deštivého počasí, které nám po celé dva týdny, co jsme tábořili u Hersbrucku, kazilo zbraně i oděv. Když tam Jeho Veličenstvo uslyšelo o přibližování nepřátel, majíc tehdy jen slabé a nespokojené vojsko, usoudilo, jak bylo jeho zvykem, že je vhodný čas vyúčtovat s vojskem jeho zadržené výplaty11 a něco mu hodit do zubů, jelikož bylo velmi nespokojené. Abychom trochu utišili svůj hlad, dostali jsme ze zadržených výplat tři vyplaceny na ruku a na dalších jednadvacet výplat nám byly vydány směnky, které měly být proplaceny v Augsburgu z mnichovských peněz12; přijali jsme je jako platbu, ale nikdy nám nebyly proplaceny. A takto trochu spokojeni jsme ustoupili k Norimberku, spěchajíce, seč jsme mohli, abychom se ještě před příchodem nepřátel uzavřeli v sevřeném ležení13 kolem Norimberka.

Během té doby Valdštejn, jsa na pochodu proti nám, dobyl Cheb14 a Sulzbach a se svým vojskem se stále blížil k Norimberku, kam Jeho Veličenstvo dorazilo před ním šestnáctého června; rozhodli jsme se, ač slabí, vyčkat jeho příchodu, a Jeho Veličenstvo mezitím nařídilo, aby přitáhly síly z Durynska a Švábska, a polní maršál Horn15 byl vyslán do Falce a odtud do Alsaska. A jelikož se Jeho Veličenstvo zavázalo bránit Norimberk, pracovali jsme tvrdě, až jsme byli v bezpečí; a tou dobou, šestadvacátého června, Valdštejn, spojiv se s vojskem bavorského vévody16, táhl k Norimberku, kde narazili na dragouny17 plukovníka Dowbattla18 a na čtyři oddíly lehkých rejtarů19; ti byli poraženi a plukovník Dowbattle zajat. Byl to udatný kavalír velké ceny, který se dobře osvědčil při mnoha příležitostech, jako i při této poslední, a zpráva o tom pohnula Valdštejna, aby jej ze své šlechetnosti do tří dnů bez výkupného propustil. Když se pak přibližovali k Norimberku, došlo mezi naší a jejich jízdou k rozličným horkým šarvátkám, v nichž si obě strany vedly dobře; ke své cti si při prvním seznámení vyměnily řadu kulí, vítajíce jedna druhou u Norimberka. A osmadvacátého června určili za hlavní sklad svého vojska Freystadt20 v Horní Falci a třicátého června přitáhli k Schwabachu21, majíce tehdy padesát tisíc mužů jízdy i pěchoty, kdežto my jsme nepřesahovali šestnáct tisíc22; čtvrtého července se s vojskem položili mezi řeku Pegnitz a řeku Rednitz23, tedy mezi naším vojskem a Franky, odkud měly přicházet naše síly, doplnění a proviant; a Jeho Veličenstvo jim na uvítanou pátého července odřízlo tři oddíly jejich jízdy a získalo jejich tři kornety24, jako bonum omen25 pro nás.

Úvaha třicátá třetí

Jeho Veličenstvo se rozhodlo stát na obraně Norimberka proti silnému a mocnému císařskému vojsku vedenému Valdštejnem a bavorským vévodou; tu máme nejprve před sebou důvody spojení a spojenectví Jeho Veličenstva s Norimberkem proti společnému nepříteli.

Za prvé, jsouce oba téhož náboženství, zavazovalo je svědomí, aby nepřihlíželi ke škodě či újmě jeden druhého.

Za druhé viděli a uvážili, že dobro plynoucí z jednoty prospívá stejně blahu obou. Za třetí obava, kterou pojali ze své vlastní slabosti vzhledem k síle nepřátel, je spojila tím pevněji. Za čtvrté nenávist, kterou chovali k nepřátelům evangelia, kteří neusilovali o nic jiného než o jejich porážku a zkázu, je přiměla, aby o sebe lépe dbali. Za páté Jeho Veličenstvo potřebovalo pomoc Norimberských v mužích, proviantu a penězích, a oni potřebovali součinnost Jeho Veličenstva, aby si zachovali přebytek svých prostředků a svobodu svého svědomí pro sebe a své potomstvo tím, že od sebe odvrátí zuřivost nepřátel.

Uváživše to vše, spojili se ruku v ruce a s jedinou odvahou se rozhodli být nepřáteli těm, kdo přišli, aby byli jejich nepřáteli, shledavše, že je pro ně před Bohem i celým světem dovoleno se bránit. A proto se na to připravili: město Norimberk nejprve postavilo čtyřiadvacet silných kompanií26 pěchoty, které nesly na svých praporech čtyřiadvacet písmen abecedy27 a které určilo k posílení vojska Jeho Veličenstva, aby jejich město mohlo být lépe střeženo; neboť se rozhodli, že nejlepším lékem proti strachu je vůbec se nebát, když mají za vůdce Gustava a jeho štěstí pod Bohem. A proto si byli jisti vysvobozením od svých nepřátel za cenu ztráty trochy peněz a spotřebování trochy zásob, které dlouho drželi ve skladech, aby je živily v nouzi, majíce ve svých zdech kromě vojska denně na vydržování osm set tisíc duší28, což nebylo malé břemeno pro vnitrozemské město29.

Zde také vidíme prozíravost Jeho Veličenstva v tom, že poskytlo svému vojsku jakési uspokojení, jak bylo jeho zvykem v takových chvílích, když se nepřítel k němu blížil, aby vojáky i jejich důstojníky zavázalo k větší poslušnosti vůči rozkazům Jeho Veličenstva a k podstoupení všeho, co jim mělo rozkázat; a také aby nepřátele zarmoutilo pověstí o penězích, které se tehdy vojákům Jeho Veličenstva vydávaly, takže by se nepřátelské vojsko mohlo rozutéci a vojáci, když mezi námi bylo tolik peněz, mohli opustit své prapory a přeběhnout k vojsku Jeho Veličenstva.

Musela to být mimořádně velká zásoba, jež denně živila tolik duší ve městě, kam se sběhla k útočišti velká část venkovského lidu, zemanstva i sedláků, což byl velký počet lidí kromě vojska; a ti byli po celé tři měsíce vydržováni prozřetelností Boha, řídícího a spravujícího svět, pramene všeho dobra. Tento všemohoucí, vševědoucí a nepřemožitelný BŮH, vládnoucí všemu a nade vším bdící svou prozřetelností, v tomto čase vedl tento lid uprostřed jeho soužení tak, že poté, co poručili sebe i výsledek svých záležitostí tomuto velkému Bohu, usoudili, že je lépe předejít tyranii svých nepřátel než pod ní trpět; a proto se pustili vážně do díla pro svou vlastní bezpečnost i bezpečnost vojska Jeho Veličenstva, které bylo pod Bohem odhodláno je chránit.

Poznámky

Vysvětlivky

  1. 1. Norimberk – svobodné říšské město, jedno z nejbohatších v Německu, luteránské; roku 1632 se otevřeně přiklonilo ke Gustavu Adolfovi a stalo se středem letního tažení, v němž proti sobě u Norimberka stály švédská a Valdštejnova armáda. ↩

  2. 2. Lauf an der Pegnitz – městečko východně od Norimberka na cestě do Horní Falce. ↩

  3. 3. Hersbruck – město na Pegnitz na pomezí Norimberska a Horní Falce. ↩

  4. 4. Sulzbach (dnes Sulzbach-Rosenberg) v Horní Falci, jejž o něco dříve dobyli Bavoři. ↩

  5. 5. Z německého Kundschaft – zprávy, výzvědy; Monro slovo sám vysvětluje anglickým „intelligence“. ↩

  6. 6. Místo se podle Monrova zápisu nepodařilo spolehlivě ztotožnit; šlo o menší opevněné místo v Horní Falci mezi Hersbruckem a Ambergem. ↩

  7. 7. Akord – kapitulace na základě smlouvy, jež zaručovala obráncům život, případně svobodný odchod. ↩

  8. 8. Amberg – hlavní město Horní Falce, tehdy v bavorském držení. ↩

  9. 9. Sir John Hepburn (asi 1598–1636), skotský plukovník ve švédských službách, velitel skotské („Zelené“) brigády; ještě roku 1632 po sporu s Gustavem Adolfem odešel do francouzských služeb, kde padl roku 1636 u Saverne. ↩

  10. 10. Albrecht z Valdštejna (1583–1634), vévoda frýdlantský, císařský generalissimus, který na jaře 1632 postavil v Čechách novou armádu a s ní táhl proti Švédům; zavražděn roku 1634 v Chebu. ↩

  11. 11. Monro píše „lendings“ (z německého Lehnung) – dílčí výplaty žoldu vyplácené po částech; dlužné „lendings“ byly zdrojem trvalé nespokojenosti vojska. ↩

  12. 12. Míněna kontribuce, kterou se Mnichov v květnu 1632 vykoupil ze švédského plenění (dohodnuto 300 000 tolarů); Augsburg byl švédskou posádkou a pokladnou v jižním Německu. ↩

  13. 13. Ležení – polní tábor; „sevřené ležení“ (close leaguer) je tábor uzavřený souvislými valy a šancemi. ↩

  14. 14. Cheb (Eger) – západočeské město, Valdštejnova operační základna; zde se koncem června 1632 spojil s vojskem Maxmiliána Bavorského a odtud táhl do Horní Falce. ↩

  15. 15. Gustav Horn (1592–1657), švédský polní maršál, jeden z nejbližších velitelů Gustava Adolfa; roku 1632 velel na Rýně a v Alsasku, roku 1634 upadl u Nördlingenu do zajetí. ↩

  16. 16. Maxmilián I. Bavorský (1573–1651), kurfiřt bavorský, hlava katolické Ligy; po ztrátě Bavorska se musel podřídit Valdštejnovu velení. ↩

  17. 17. Dragouni – pěchota přesunující se na koních, tehdy určená především k rychlým výpravám a obsazování průsmyků. ↩

  18. 18. Georg Christoph von Taupadel (asi 1595–1647), německý plukovník dragounů ve švédských službách, Monro jej píše Dowbattle; zajat na počátku norimberského tažení a Valdštejnem propuštěn, později generálmajor ve vojsku Bernarda Sasko-Výmarského. ↩

  19. 19. Rejtaři (rutters, německy Reiter) – jízda; „spare rutters“ zde patrně lehcí, záložní jezdci bez plné zbroje. ↩

  20. 20. Freystadt v Horní Falci, jihovýchodně od Norimberka; Valdštejnův proviantní sklad zde Švédové koncem srpna 1632 přepadli a zničili. ↩

  21. 21. Schwabach – město jižně od Norimberka. ↩

  22. 22. Novodobé odhady uvádějí pro Valdštejnovu a Maxmiliánovu spojenou armádu kolem 40–50 000 mužů, pro Gustava Adolfa před příchodem posil asi 18–20 000; Monrovy údaje tedy odpovídají. ↩

  23. 23. Valdštejn zaujal opevněné postavení jihozápadně od Norimberka kolem Zirndorfu a Alte Veste, čímž Švédům odřízl zásobování z Frank. ↩

  24. 24. Korneta – jízdní korouhev (standarta), zároveň oddíl jezdectva, který ji nesl. ↩

  25. 25. Latinsky „dobré znamení“. ↩

  26. 26. Kompanie (setnina) – základní jednotka pěchoty pod velením kapitána. ↩

  27. 27. Dobová latinská abeceda měla 24 písmen (I/J a U/V se nerozlišovaly). ↩

  28. 28. Zjevně přehnané číslo; Norimberk měl tehdy kolem 40 000 obyvatel a s uprchlíky z okolí a vojskem se počet lidí v jeho hradbách a ležení odhaduje řádově na 100 000. ↩

  29. 29. „Land-town“ – město ve vnitrozemí bez přístavu, tedy odkázané na zásobování po souši. ↩