Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Otrokem u Turků a Tatarů
23. Míránšáh dostane od svého bratra Šáhrucha pomoc proti turkmenskému emírovi Jusufovi. Schiltberger vstoupí do Míránšáhových služeb
Máte také vědět, že mladý syn Tamerlánův, jménem Míránšáh, měl království také v Persii, které se jmenuje Tabríz. A po smrti svého otce přišel jeden zemský pán, který se jmenoval Kara Jusuf1, a vyhnal mladého Míránšáha a zabral to království. Tu poslal Míránšáh ke svému bratru Šáhruchovi, aby přišel a pomohl mu zase do jeho království. Tu k němu přišel jeho bratr s osmdesáti tisíci muži; potom poslal třicet tisíc mužů svého lidu se svým bratrem Míránšáhem, aby toho zemského pána jménem Kara Jusuf vyhnal z království; a on měl také čtyřicet dva tisíce mužů a ty vzal také k sobě a táhl na Kara Jusufa; a když se to Kara Jusuf dověděl, táhl mu vstříc se šedesáti tisíci muži a bojovali spolu celý den, takže jeden na druhém nemohl nic získat; a tak zase od sebe odtáhli. Potom poslal Míránšáh ke svému bratru Šáhruchovi, aby mu přišel na pomoc se zbytkem svého lidu; a tak mu přišel na pomoc a potom bojovali s Kara Jusufem a vyhnali ho. A tak byl Míránšáh zase dosazen do svého
35 království; a dvě země se přidaly k Kara Jusufovi2 a ta jedna se jmenovala Kurdistán, ta druhá byla malá Arménie; a tu táhl Šáhruch do těch zemí a dobyl ty země a podrobil je svému bratru. A potom táhl zase do své země a Šáhruch nechal svému bratru Míránšáhovi dvacet tisíc mužů svého lidu jemu na pomoc; a při tom jsem i já zůstal u Míránšáha.
Vysvětlivky
Kara Jusuf (asi 1356–1420), od roku 1389 vládce turkmenského svazu Černého berana (Kara Kojunlu). Roku 1408 porazil u Sardrúdu Míránšáha, dal jej stít a zabral Tabríz s celým ázerbájdžánským královstvím; potom se udržel i proti egyptskému sultánovi. Zemřel 17. listopadu 1420 na pastvinách u Tabrízu, když vyjel proti Šáhruchovi, jenž na něm žádal poslušnost.↩︎
An-Násir Faradž (1386–1412), syn sultána Barkúka, egyptský a syrský sultán od roku 1399. Na trůn nastoupil ve třinácti letech a hned musel válčit s jedním z otcových velmožů; Bajezid I. mu poslal na pomoc dvacet tisíc mužů. Roku 1412 byl po porážce od vlastních emírů obležen v damašské citadele, vzdal se a byl ve vězení zabit nájemným vrahem.↩︎