Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Poselstvo k Tamerlánovi

Kapitola III

Konstantinopol

Následující neděli, jež byla 28. října, poslal císař pro nás vyslance a my jsme na lodce přepluli z Pery do Konstantinopole. Když jsme vystoupili na zem, shledali jsme, že nás tam očekává mnoho úředníků a že jsou pro nás připraveni koně, kteří nás měli donést vzhůru k paláci. Zde jsme se po příchodu dověděli, že se císař se svou družinou právě vrátil z mše; a on nás vzápětí velmi vlídně přijal ve své soukromé komnatě. Císař seděl na vyvýšeném stupni, pokrytém malými koberci, na jednom z nichž byla rozprostřena hnědá lví kůže, a vzadu byl polštář z černé látky vyšívané zlatem. Když s námi hodnou chvíli rozmlouval, císař nás konečně propustil a my jsme se vrátili do svého bytu, kam nám potom Jeho Výsost poslala jelena, kterého jeho honci právě přinesli do paláce. Při naší audienci byla s císařem přítomna i císařovna, jeho žena, a tři mladí princové, jeho synové, z nichž nejstaršímu mohlo být osm let. Následujícího pondělí poslal císař k nám několik šlechticů ze svého dvora a ti nám přinesli odpověď na rozličné otázky ve věcech, o nichž jsme s ním na audienci mluvili.

Když nadešlo úterý 30. října, poslali jsme císaři vzkaz, v němž jsme vyjádřili, jak velmi si přejeme navštívit a prohlédnout si město a také zajít do kostelů a spatřit ostatky, jež jsou v nich chovány; a prosili jsme proto Jeho Výsost, aby nám ze své milosti to přání splnila. Jak to císař uslyšel, poslal nám za průvodce svého zetě, totiž messera Ilaria z Janova¹, jenž byl manželem císařovy nemanželské dcery. Ten byl tedy určen, aby nás provázel s několika osobami z císařského dvora a ukázal nám vše, co bychom si přáli vidět; a prvním místem, k němuž jsme se vzápětí vypravili, byl kostel svatého Jana Křtitele. Obecně se nazývá svatý Jan v Petře a stojí nedaleko paláce. Nad vnější vstupní branou kostela je, jak se k němu blížíš, vidět postava svatého Jana v mozaice, velmi bohatě provedená a krásně vypodobněná; a dále nad branou je posazena vysoká kupole, zdvihající se nad čtyřmi oblouky, a pod ní se prochází, chce-li kdo vstoupit do hlavní stavby kostela. Stěny i strop té kupole jsou pokryty krásnou mozaikou s postavami a obrazci; neboť ta mozaika je složena z nejdrobnějších kousků, z kostek zlacených ryzím zlatem nebo emailovaných modře, bíle, zeleně a červeně, a z mnoha jiných barev, jak je toho potřebí k vypodobnění postav, vzorů a rozvilin okolo; a proto je vskutku velmi krásná na pohled. Projdeš-li pod tou kupolí, přijdeš na veliké nádvoří obklopené podloubím, za nímž stojí stavby; a rostou tu cypřiše s mnoha jinými stromy. Dále, poblíž hlavního vchodu do kostela, stojí kašna pod krásnou kupolí, nesenou osmi sloupy z bílého mramoru, a nádrž té kašny je utvořena z jediného bloku bílého kamene. Hlavní stavba kostela je v plánu čtvercová s půlkruhovou apsidou a nad ní se zdvihá vysoká kupole, kterou nesou sloupy ze zeleného jaspisu. Proti tobě, jak vstoupíš, jsou tři malé kaple a v každé stojí její oltář. Hlavní oltář je v prostřední z těch tří a dvířka kaplí jsou pokryta plechy ze zlaceného stříbra. Ve dveřích kaple hlavního oltáře jsou čtyři malé jaspisové sloupky, které jsou napříč ovinuty pásy ze zlaceného stříbra, vykládanými rozličnými krásnými drahokamy. Vchody všech tří kaplí jsou zastřeny záclonami z hedvábných látek na tyčích, jež běží od jedné strany ke druhé; a ty záclony jsou tu zavěšeny proto, aby se zatáhly, když kněz vstoupí do kaple sloužit mši, aby jej obec nemohla vidět.

Strop hlavní lodi je všude velmi bohatě proveden v mozaice a je na něm vypodobněna postava, jež je postavou Boha Otce. Stěny pod ním jsou rovněž pokryty mozaikou, která sestupuje takřka až k úrovni země, ale pod ní jsou při patě zdi vsazeny plotny zeleného jaspisu. Dlažba je složena z jaspisových ploten mnoha barev, sestavených do rozmanitého vzoru rozvilin. Kaple hlavního oltáře má kolem všech svých stěn chórové stolice z řezaného dřeva, velmi vybraně provedené, a mezi každými dvěma sedadly je postavena mosazná pánev plná popela, do níž může plivnout, kdo toho má potřebu, aby jinak nepošpinil dlažbu. Visí tu rovněž mnoho lamp, stříbrných i skleněných.

Velmi mnoho je ostatků chovaných v tomto kostele, ale klíče od schrán, v nichž jsou většinou uloženy, má u sebe sám císař. Téhož dne nám však byla ukázána levá ruka svatého Jana Křtitele, a to v celé délce paže od míst pod ramenem až k ruce; ale ten úd byl spálen a vše, co z něho zůstalo neporušeno, byla jen kůže a kost. V loketním ohbí a též na zápěstí byl pás drahokamů ve zlatém osazení. Dále jsme se tu dověděli, že tento kostel má mnoho jiných ostatků, některé vskutku z těch, jež se vztahují k našemu Pánu Ježíši Kristu, ale ty nám toho dne nemohly být ukázány, neboť císař odjel na lov a klíče od relikviářů zůstaly u císařovny, jeho ženy, a ta nám je neposlala, abychom jich užili. Tyto ostatní relikviáře nám však byly při pozdější příležitosti ukázány úplně, jak bude vypsáno dále. K tomuto kostelu svatého Jana patří klášter, kde mají mniši svůj refektář ve velikém ochozu. V jeho středu stojí k jejich užívání stůl z bílého mramoru, asi třicet kroků dlouhý, a okolo něho jsou postavena rozličná dřevěná sedadla. Dále je tu jednadvacet odkládacích stolů z bílých kamenných kvádrů, jež mohou sloužit za podstavce, na něž kladou své misy s pokrmy. Jsou tu rovněž tři jiné, menší stoly, každý z jediného kamenného kvádru. Uvnitř klášterních zdí jsme spatřili mnoho sadů a vinic a s nimi mnoho jiného, co nelze na tomto místě krátce vypsat.

Téhož dne jsme dále navštívili kostel Panny Marie Peribleptos. Před jeho branou se rozkládá veliké nádvoří, plné cypřišů, jilmů, vlašských ořešáků a mnoha jiných stromů. Hlavní stavba kostela je zvenčí vyzdobena četnými postavami a obrazci, bohatě provedenými rozličným způsobem ve zlatě, v modři a v jiných barvách. Po levé ruce, jak vstoupíš do kostela, je několik svatých obrazů, mezi nimi postava, jež představuje Pannu Marii, naši Paní, a po její pravé i levé straně se objevují podobizny císaře a císařovny. Pod postavou Panny Marie, u jejích nohou, je vypodobněno třicet hradů a měst, každé se svým jménem připsaným řeckým písmem. Praví se, že ta rozličná města a hrady všechna náležejí k panství tohoto kostela, neboť mu byla propůjčena a dána jistým císařem, který se jmenoval Romanos a jenž leží pohřben jinde v tomto kostele. Pod postavou Panny Marie je vidět zavěšené rozličné ocelové tabule, do nichž jsou vepsány výsady, které byly tomuto kostelu uděleny, opatřené pečetmi z olova a z vosku; a ty výsady jsou to, co bylo tomuto kostelu dáno každým z řečených měst a hradů.

Kostel Panny Marie má pět oltářů; v plánu je čtvercový s půlkruhovou apsidou, vysoko vystavěnou, a je velmi veliký. Střechu nesou sloupy jaspisu mnoha barev a stěny i podlaha jsou pokryty jaspisovými plotnami. Hlavní loď je obklopena třemi loděmi a jediný strop kryje jak hlavní loď, tak ony tři, a je velmi bohatě proveden v mozaice. V koutě kostela po levé ruce je vidět velikou hrobní desku z červeného jaspisu, kde je pohřben řečený císař Romanos; a vypravovali nám, že ten hrob byl dříve obložen zlatem a osazen mnoha drahými kameny, ale že když asi před dvěma sty lety drželi Konstantinopol Latinové, tento hrob vyloupili. Dále v kostele je vidět jinou hrobní desku z jaspisu, a ta je jiného císaře. Byl nám tu ukázán ostatek, totiž vskutku druhá paže blahoslaveného svatého Jana Křtitele, a to paže pravá, a byl to onen úd od lokte dolů až k ruce. To vše se zdálo být ještě docela svěží a neporušené, neboť se vypravuje, že když bylo tělo blahoslaveného svatého Jana spáleno ohněm, jeho pravá ruka zůstala nedotčena a byla potom uchována; neboť právě jí ukázal vzhůru s voláním „Ecce Agnus Dei“. Ta relikvie byla kolem dokola uzavřena tenkými zlatými prouty, ale hle, palec chyběl; a příčina, proč ten článek chybí, je podle mnichů tato.

Za starých časů, v městě Antiochii, když se tam provozovalo modlářství, žil tam veliký drak; a lid antiochijský měl ten obyčej, že onomu drakovi každoročně obětoval živého člověka, aby ho sežral, a ten měl být vybrán losem, a kdo byl losem určen, nemohl nikterak uniknout tomu, aby byl vydán drakovi k snědku. Nyní se vypravuje, že při jedné takové příležitosti padl los na dceru jistého dobrého muže, a tak bylo jeho srdce plné žalu, neboť věděl, že zcela určitě neunikne tomu, aby byl život jeho dcery drakovi obětován. V úzkosti své mysli se odebral do jistého kostela křesťanských mnichů, který byl v tom městě, a těm mnichům pravil, že slyšel, kterak Bůh v dávných časech činil na přímluvu svatého Jana divy, a protože tomu vypravování věřil, přišel se tam nyní pomodlit, a zvláště k té paži svatého Jana, k ostatku, který mají. Dále že by si od svatého Jana žádal, aby Bůh, tak jako už mnoho jiných divů na jeho přímluvu v minulosti učinil, i nyní ráčil zjevit svou božskou milost a dopřál, aby ta dívka, jeho dcera, nezemřela tak strašnou smrtí, nýbrž vyšla z nebezpečí, že bude vydána drakovi. Na to mu mniši, majíce soucit s jeho žalem, vzápětí vynesli k utěšení onu paži svatého Jana. On poklekl a konal svou pobožnost, kořil se té relikvii, plný bolesti nad údělem, který jeho dceru očekával; a přišlo mu na mysl zahryznout se zuby do palce na ruce toho slavného svatého, palec pak odkousnout a odnést si jej v ústech, neboť mniši nezpozorovali, co se děje. A když nadešel čas, aby byla dívka vydána drakovi, a ten otevřel tlamu a chystal se ji pozřít, vhodil ten dobrý muž, její otec, nenápadně onen palec blahoslaveného svatého Jana Křtitele drakovi do tlamy, a šelma se v tom okamžiku rozpukla. Tak byl učiněn ten veliký div a ten dobrý muž, její otec, se obrátil k víře našeho Pána Ježíše Krista a stal se křesťanem.

V témž kostele nám byl potom ukázán malý kříž, na délku jedné palmy, na podstavci ze zlata; a měl na koncích ramen zlaté pruty a v křížení byl na něm posazen krucifix, velmi malý. Celek ležel volně v pouzdře z řezaného dřeva, pokrytém zlatým plechem, takže se ostatek mohl takto vynímat a zase vkládat. Praví se, že ten malý kříž byl zhotoven z kusu vlastního dřeva pravého Kříže, na němž náš Pán Ježíš Kristus podstoupil smrt, a byl černé barvy. Vytvořen a vyřezán byl v době, kdy blahoslavená svatá Helena, matka císaře Konstantina, který založil Konstantinopol, přinesla dřeva pravého Kříže z Jeruzaléma, kde je nalezla tím, že kopala v zemi. Dále nám tu bylo ukázáno tělo blahoslaveného svatého Řehoře, naprosto zachovalé a celé. Když jsme vyšli z kostela, prošli jsme křížovou chodbou, velmi krásně vyzdobenou mozaikou, jež vypodobňuje příběhy svatých dějin. Mezi ostatními tu bylo vidět Jesseův strom, který ukazuje rodokmen blahoslavené Panny Marie, a to tak podivuhodně předvedené a tak bohatě provedené, že kdo to spatří, nemohl nikde jinde nic podobného vidět. Tomuto kostelu náleží mnoho mnichů, kteří při něm sídlí, jak jsme shledali, a ti nám ukázali všechny ty věci, o nichž bylo výše řečeno; potom nás zavedli do svého refektáře. Byla to široká vysoká síň a v jejím středu stál hlazený mramorový stůl, velmi krásně udělaný, asi pětatřicet palem dlouhý. Dlažba refektáře byla z bílých kamenných ploten a na vzdálenějším konci té síně jsme viděli dva jiné malé stoly, rovněž z bílého mramoru. Strop byl proveden v mozaice a také stěny byly vyzdobeny mozaikovými obrazy, představujícími příběhy evangelia. Byl tu vypodobněn anděl Gabriel, jak zdraví blahoslavenou Pannu Marii; potom přišlo narození našeho Pána Ježíše Krista; a dále, kterak chodil po světě se svými učedníky, s rozličnými příběhy jeho blahoslaveného života až k jeho ukřižování a smrti. Po podlaze refektáře bylo tu i tam postaveno mnoho odkládacích stolů z bílého mramoru k podávání mis a pokrmů. Klášter měl dále ve svém obvodu množství domů, kde mniši přebývali, všechny s příhodným zařízením. Kolem dokola se rozkládaly sady a vinice s vodními kašnami, takže to bylo, jako by celé to místo bylo veliké město.

Potom jsme byli téhož dne zavedeni k jinému kostelu jménem svatý Jan, který stojí při klášteře obývaném mnišskou obcí pod vedením převora. Vstupní brána do kláštera je velmi vysoká a bohatě provedená; vede na veliké nádvoří, za nímž stojí hlavní stavba. To je ten kostel, který je v plánu čtvercového tvaru s půlkruhovou apsidou, velmi vysoko vystavěnou. Hlavní loď je obklopena třemi loděmi a hlavní loď i ony tři jsou všechny pod jednou úrovní střechy. Kostel má sedm oltářů; a strop hlavní lodi i lodí bočních, jakož i stěny, všechno je vyzdobeno mozaikou nad jiné bohatě provedenou, jež vypodobňuje příběhy svatých dějin. Hlavní loď je po obou stranách vystavěna s dvaceti čtyřmi sloupy zeleného jaspisu a ty tři lodi mají empory, které se otevírají do hlavní lodi. Také v těch bočních lodích je vidět dvacet čtyři sloupů zeleného jaspisu. Co se týče stropu hlavní lodi i povrchu stěn, všude je vyzdoben mozaikou. Z empor v bočních lodích lze hledět dolů do hlavní lodi, a místo obvyklé kovové mříže je tu kamenné mřížoví, složené z drobných kousků jaspisu. Na východním konci za hlavní lodí je krásná kaple, provedená nejvybranější mozaikou, na níž je vypodobněna postava Panny Marie, neboť ta kaple byla vskutku vystavěna k její poctě. Ke kostelu je přistavěna veliká síň, jíž se užívá za refektář, a uvnitř v ní stojí velký stůl z bílého mramoru; a stěny toho refektáře představují, provedeny v mozaice, příběh poslední večeře, kde náš Pán Ježíš Kristus sedí za stolem se svými učedníky. Dále má tento klášter mnoho příhodných hospodářských stavení se sady a kašnami a rozličné jiné pohodlné věci.

Téhož dne jsme byli rovněž zavedeni, abychom spatřili veliké otevřené prostranství, které se nazývá hippodrom a kde se obyčejně pořádají turnaje a klání. To místo je obklopeno sloupy z bílého mramoru, z nichž každý je tak veliký, že by jeho dřík objali teprve tři muži s rozpjatými pažemi; a každý z nich je na výšku více než dvě délky kopí. Ty mramorové sloupy jsou všechny postaveny jeden vedle druhého v řadě, je jich sedmatřicet a každý stojí na velikém bílém kamenném kvádru. Nahoře jsou vzájemně spojeny řadou nízkých oblouků, a ty nesou ochoz, jímž lze projít od jednoho konce ke druhému a který má po jedné straně zábradlí s cimbuřím, aby jej uzavíralo. Horní stavba, vystavěná na těch obloucích, je vysoká jen tak, aby dosáhla do prsou, a celá je zřízena z ploten bílého mramoru, z něhož je vskutku vystavěn i ten ochoz. To místo je tedy zařízeno tak, aby sloužilo k pohodlí dam a panen vysokého stavu, když přihlížejí kláním a turnajům na hippodromu. Za těmi mramorovými tribunami a vzadu za nimi běží řada zdi, rovněž z mramoru vystavěná a v téže úrovni, ale dvacet nebo třicet kroků dozadu, kde je vysoké pódium, zdvižené na čtyřech mramorových sloupech, a tam je mramorový trůn a kolem něho mnoho sedadel. Za těmi sedadly a čelem dolů k aréně stojí čtyři sochy z bílého kamene, každá velikosti člověka. Na tom místě zasedají císař a císařovna, když přihlížejí turnajům a kláním. V aréně pod nimi a proti těm sedadlům stojí obelisk, posazený na dvou obrovských mramorových kvádrech, z nichž každý je na výšku délky kopí, snad i více, a jsou položeny jeden na druhém. Čtyři měděné kostky, položené na horní ploše nejvyššího kvádru, nesou tento obelisk, totiž jediný kámen podoby vřetena, k vrcholu se zužující, jehož výšku lze odhadnout asi na šest délek kopí. Ten veliký kámen stojí, jak už bylo řečeno, nesen čtyřmi měděnými kostkami, a tak volně a odděleně od kvádru, který je pod ním základem. Je divem jen si představit, jak mohla být taková hmota kamene, aby byla takto zašpičatělá a tak krásně provedená, vylomena v lomu a jakým umem a jakou lidskou silou mohla být zdvižena a usazena na svém nynějším místě. Je vskutku tak vysoký, že jej z moře uvidíš dávno předtím, než se objeví samo město Konstantinopol. Ten památník byl, jak se praví, vztyčen k památce jisté veliké události, která se přihodila, a na základním kvádru, který jej nese, je vidět nápis, jenž zaznamenává tu událost, která má být připomínána, a jmenuje toho, kdo jej dal sem postavit. Všimli jsme si, že ten nápis je napsán řeckým jazykem, ale protože už bylo pozdě, když nás sem přivedli, nestačili jsme vyčkat, až přijde někdo, kdo by nám jej přečetl a jeho smysl vyložil. Pravili nám však, že se vztahuje k té veliké události, která se přihodila v době, kdy císař dal ten kámen vztyčit.

Od tohoto místa řada sloupů, jež hippodrom obklopuje, pokračuje, ale za obeliskem už žádný není tak vysoký jako ty, které jsme popsali výše. Všechny, které jsme viděli, jsou tesané a pomalované a zaznamenávají veliké činy a skutky šlechticů a mocných mužů minulosti. V těch místech je vidět hadí sloup, na němž jsou tři hadi udělaní z mědi nebo z jiného kovu a propletení dohromady, jako by tvořili lano. Každý had má svou hlavu, jež se zdvihá zvlášť nad ostatní a od nich odděleně, s otevřenou tlamou. Praví se, že ty hadí podoby tu byly vztyčeny, aby sloužily za zaklínadlo, protože v dávných časech nastala pohroma hadů a jiných škodlivých plazů, kteří svým jedem zahubili mnoho lidí. Tehdy jistý císař, který v onom věku žil, dal tou podobou vykonat zaklínání, takže od té chvíle a navždy potom nemohl v Konstantinopoli žádný had nikomu uškodit. Tento hippodrom je velmi veliké místo a kolem dokola jsou kolem něho v řadách vystavěna sedadla, která se zdvihají jedno za druhým, a ta jsou zřízena, aby na nich sedal obecný lid, jenž přichází přihlížet hrám. Pod těmi sedadly zřídili byty s komorami otevřenými do arény, kde se ti, kdo v turnajích zápolí, mohou vyzbrojit a po skončení opět odzbrojit.

Téhož dne jsme byli rovněž zavedeni, abychom spatřili kostel, který se nazývá Hagia Sofia; a jméno Hagia Sofia má v řečtině význam, jako by kdo řekl pravá Moudrost, totiž Syn Boží. K tomu zasvěcení byl ten kostel vystavěn a je největší, nejvznešenější a nejbohatěji obdařený ze všech kostelů v Konstantinopoli. Sídlí tu kanovníci, které Řekové nazývají kalojery, a ti slouží mši v Hagii Sofii, jež je vskutku jejich katedrálním kostelem, neboť zde má své sídlo řecký patriarcha, jehož u nich nazývají metropolitou. Po jedné straně nádvoří, které leží před kostelem, stojí devět velikých sloupů z bílého kamene, největších a nejsilnějších, jaké kdy člověk viděl. Jejich vrcholy jsou korunovány každý svou hlavicí; a vypravují, že zde kdysi byla na jejich vrcholu vystavěna veliká palácová síň, kde se patriarcha se svým duchovenstvem obyčejně scházel a držel své kapituly. Na témž nádvoří před kostelem stál jediný podivuhodně vysoký kamenný sloup a na jeho vrcholu veliký kůň z mědi. Ten byl objemem jako čtyři obyčejní koně a na jeho hřbetě obkročmo seděla postava ozbrojeného válečníka, rovněž z mědi, s velikou chocholou na hlavě podoby pavího chvostu. Viděli jsme, že ten kůň byl železnými řetězy, vedenými z jeho těla, pevně připoután k pilíři, na němž stojí, aby jím vítr nepohnul a aby tak nespadl. Ten veliký oř je neobyčejně dobře udělán, jednu zadní nohu a jedno přední kopyto má zdvižené do vzduchu, jako by se vzpínal a chystal se seskočit. Válečník na jeho hřbetě má pravou ruku zdviženou a dlaň otevřenou a levicí, rukou druhého ramene, drží otěže. V pravé ruce drží kulatou zlatou kouli. Kůň i muž jsou tak obrovští a sloup tak vysoký, že je to vskutku div na pohled. Postava toho válečníka je, jak se praví, podobou velikého císaře Justiniána, který ji dal vztyčit a který také vystavěl kostel Hagia Sofia a vykonal ve svém čase mnoho mocných činů v bojích proti Turkům.

Hlavní vchod do kostela Hagia Sofia je pod obloukem, který se zdvihá nad dveřmi a je nesen čtyřmi sloupy; je jako malá kaple, velmi bohatě a krásně provedená. Za ním přichází veliký vchod kostela s dveřmi velmi širokými a vysokými, obloženými bronzem. Potom následuje uzavřená chodba, v níž je vysoko empora, a za ní opět jiný vchod s dveřmi pokrytými bronzem jako ty první, a ten vede do síně, jež je vysoká a široká a jejíž strop je z dřevěných trámů. Po levé ruce té síně se otevírá široká boční loď, velmi krásně zřízená, se stěnami obloženými mnoha plotnami mramoru a jaspisu rozličných barev; a podobná boční loď je po pravé straně: obě ty boční lodi jsou pod týmž stropem jako ta síň, která je, jak jsme řekli, za vnitřními dveřmi kostela. Do veliké hlavní lodi kostela se vstupuje pěti velikými a vysokými vchody, kde každé dveře jsou pokryty bronzovými plechy, ale prostřední vchod je nejvyšší a je hlavní branou vstupu. Těmi tedy vstoupíš do hlavní lodi kostela, která je čtvercového tvaru s apsidou a je nejprostrannější, nejvyšší a nejkrásněji a nejbohatěji provedená, jaká se, myslím, nikde na celém světě nenajde. Ta hlavní loď zaujímá střed stavby a je ze tří stran obemknuta dvěma bočními loděmi a onou síní, a ty jsou všechny velmi vysoké a široké; a mezi všemi třemi i do hlavní lodi vedou průchody. Dále mají ty dvě boční lodi a ta síň horní empory, které shlížejí do hlavní lodi, takže odtud lze poslouchat a slyšet mši a hodinky. Všechny tři horní empory vedou jedna do druhé a jejich podlahy nesou sloupy z mramoru a ze zeleného jaspisu, a jejich stropy jsou vidět, hledí-li se z hlavní lodi.

Ale mocná kupole, jež hlavní loď zaklenuje, je zdaleka vyšší než stropy bočních lodí; a ta kupole je kruhového tvaru a tak vysoká, že kdo by ji chtěl zespodu prohlížet, musí mít dobré oči. Hlavní loď, kterou kupole kryje, měří sto pět kroků do délky a devadesát tři do šířky, a kupole nad ní je nesena čtyřmi obrovskými pilíři, obloženými jaspisovými plotnami mnoha barev. Vysoko nahoře vyrůstají oblouky, zdvihající se z dvanácti pilířů zeleného jaspisu, všech velmi vysokých a silných, a ty jsou tím, co nese kupoli i menší kupole hlavní stavby kostela. Z těch dvanácti pilířů jsou čtyři prve jmenované zvláště obrovské a stojí dva po pravé ruce a dva po levé a jsou uměle obarveny červenou barvou, udělanou z drceného porfyru. Co se týče stropu velké kupole, je bohatě vyzdoben mozaikou, a zde nad hlavním oltářem je nad jiné podivuhodně vyobrazen nesmírný obraz, představující Boha Otce, provedený v mozaice mnoha barev. A ta mocná hlavní loď je tak vysoká, že se postava Boha Otce na tom obraze, viděna zespodu, jeví být jen obyčejné lidské velikosti. Ale vskutku, jak tvrdí, obě oči na té božské tváři jsou od sebe vzdáleny na tři palmy, ačkoli tomu, kdo vzhlíží, se zdají jedno od druhého nevzdálenější než v tváři člověka; a to pro tu nesmírnou výši, v níž je ten obraz posazen.

Ve středu podlahy hlavní lodi se zdvihá jakási kazatelna, posazená na čtyřech jaspisových sloupech, a její boky jsou pokryty jaspisovými plotnami mnoha barev. Nad tou kazatelnou je kupole, nesená osmi sloupy barevného jaspisu nemalé velikosti. Zde se káže a také o svátcích se na tomto místě čte evangelium. Celá podlaha hlavní lodi i její stěny, jakož i stěny bočních lodí, všechno to je pokryto nesčetnými velikými plotnami mnohobarevného jaspisu. Ty plotny jsou dobře hlazené a ukazují rozviliny a linie velmi krásné na pohled. Část zdi pod oblouky hlavní lodi je vystavěna z velmi krásných ploten bílého kamene, po celé ploše vyřezaných mnoha rozličnými postavami a obrazci; a ty plotny, jež jsou takto vyzdobeny, jsou vsazeny do zdí asi ve výši člověka nad podlahou, kdežto nad nimi je plocha zdiva provedena nad jiné krásnou mozaikou. Horní empory bočních lodí shlížejí na hlavní loď a obemykají ji ze všech stran, vyjma tam, kde je hlavní oltář; a ten oltář je vskutku div na pohled. Ty empory jsou každá asi dvacet kroků široké, více nebo méně, a v obvodu běží ty tři empory dohromady do délky čtyř set deseti kroků. Stěny empor i stropy nad nimi jsou všechny obloženy a vyzdobeny mozaikou nad jiné krásně provedenou.

V jedné z bočních empor, po levé ruce tomu, kdo by tam vystoupil, je vidět velikou bílou kamennou plotnu, vsazenou do zdi jako střed mnoha jiných, které ji obklopují. Na té plotně se objevuje, utvořena přirozeně a nikoli vypracována lidským uměním, ať sochařským, nebo malířským, dokonalá postava nejblahoslavenější Panny Marie, která drží našeho Pána Ježíše Krista v náručí, a po druhé straně vedle ní je postava svatého Jana Křtitele, jeho nad jiné slavného předchůdce. Ty postavy, jak jsem řekl, nejsou nakresleny ani namalovány žádnou barvou, ani uměle vyryty do kamene, nýbrž jsou úplně přirozené a z jeho hmoty; neboť ten kámen byl patrně takto utvořen přírodou s tímto žilkováním a kresbou v sobě, jež tak zřetelně vypodobňují ony Osoby, jejichž postavy se nyní na jeho povrchu objevují. Praví se, že když kameníci bez jakéhokoli tušení lámali tento kus kamene s úmyslem přinést jej a postavit v nějaké svaté stavbě, vzápětí náhle zpozorovali ty nad jiné podivuhodné a blahoslavené Postavy, jež tu byly, a poznali v tom veliké tajemství a zázrak. A protože Hagia Sofia je největší kostel v městě, bylo poručeno tu plotnu přinést a postavit tam. Ty svaté Postavy na kameni se objevují, jako by stály na oblacích na jasném nebi; vskutku je to tak, jako by před nimi byl rozprostřen tenký závoj; a jsou nad jiné podivuhodným a duchovním zjevením, jež všemohoucí Bůh ráčil nám dopřát. Pod touto podivuhodnou plotnou stojí oltář v malé kapli, kde se slouží mše. Blízko té svatyně v kostele nám byl ukázán svatý ostatek, totiž tělo jistého patriarchy, nad jiné dokonale zachované, s kostmi a s masem na nich. Dále nám tu byl ukázán rošt, na němž byl blahoslavený svatý Vavřinec za živa upečen.

V Hagii Sofii je mnoho sklepů, cisteren a podzemních komor, zřízených způsobem nad jiné podivuhodným na pohled; viděli jsme též mnoho domů s jinými hospodářskými staveními kolem dokola, ale ty většinou již chátrají. Vnější zdi jsou zde všechny v ruinách a rozličné vchody, které vedou do kostela, byly nedávno zazděny nebo jsou zahrazeny spadaným kamenem. Praví se však, že vnější obvod kostelních staveb uzavíral prostor, který měřil deset mil dokola. V Hagii Sofii je pod zemí nesmírná cisterna, v níž je mnoho vody, a uvádí se, že je tak veliká, že by v ní snadno mohlo plout sto galér. Všechny ty divy, o nichž jsme mluvili, nám byly v tomto kostele Hagia Sofia ukázány, a s nimi mnoho jiných, a je jich tak nesčetně, že by nebylo možné všechny krátce vypsat, ani jen většinu z nich vypočítat. Vskutku ten kostel je tak nesmírný rozsahem a tak podivuhodné jsou věci, které tam lze vidět, že by ani za mnoho hodin nebylo možné je úplně prohlédnout. A kdyby se tam ten, kdo přichází, vracel den po dni a viděl vše, co může, přece by nazítří bylo vždy znovu co nového spatřit. Můžeme tu dodat, že střecha Hagie Sofie je celá pokryta olověným plechem. Konečně je třeba rozumět tomu, že ten veliký kostel je nedotknutelným útočištěm, kde je každý zločinec, ať je rodem Řek, nebo člověk jiného cizího národa, a ať spáchal krádež, vloupání nebo vraždu, dokonale bezpečen před tím, aby byl odtud vzat násilím, přijde-li se do tohoto kostela utéci.