Knihovna · Dějiny Ögedeje-kaana

Část první: o jeho rodokmenu, výklad o jeho chotích a podrobný popis větví jeho synů a vnuků, jak se až do této doby rozrostly; jeho podobizna a rodokmenná tabulka větví jeho potomků

Ögedej-kaan je třetí syn Čingischánův. Jeho matkou byla Čingischánova chatun Börte-fudžin,1 vážená matka pěti synů a pěti dcer, z kmene Kongiratů, dcera Dej-nojana. O jeho bratřích a sestrách bylo podrobně pojednáno v dějinách Čingischánových.

Ögedej se zprvu jmenoval … [v rukopisech mezera]; to jméno se mu však nelíbilo, a proto mu potom dali jméno Ögedej, a význam tohoto slova je „vzestup do výše“. Byl proslulý a známý rozumem, schopnostmi, úsudkem, prozíravostí, rozvahou, důstojností, velkodušností a spravedlností. Rád však hodoval a pil víno, a proto ho Čingischán občas káral a napomínal.

Čingischán poznal povahu svých synů a věděl, ke kterému úkolu se každý z nich hodí. Ohledně trůnu a kaanské hodnosti váhal: pomýšlel na Ögedeje-kaana, ale někdy uvažoval i o nejmladším synu Tolujovi. U Mongolů je totiž od pradávna zvykem a obyčejem, že jurt, původní sídlo a dům otce připadá nejmladšímu synovi.2 Potom však řekl: „Záležitost trůnu a vlády je věc obtížná; ať ji má Ögedej. Co je však vlastním jádrem z jurtu, domu, majetku, pokladů a vojska, které jsem nashromáždil, to všechno ať má Toluj.“ A kdykoli se o tom se syny radil, všichni, protože viděli, že tak soudí otec, s tím souhlasili a podporovali to. Nakonec, když ho v zemi Tangut stihla náhlá nemoc,3 jak bylo vyprávěno, uspořádal důvěrnou poradu, učinil Ögedeje následníkem trůnu a kaanské hodnosti a potvrdil mu je. Také každému synovi vytyčil jeho cestu a nařídil: „Kdo si přeje … [mezera v rukopisech], ať se přidruží k Džučimu. Kdo chce dobře poznat jusun,4 mravy a biligy, ať jde k Čagatajovi. Kdo tíhne k velkorysosti a štědrosti a přeje si blahobyt a jmění, ať hledá přízeň Ögedejovu. A kdo touží po statečnosti, slávě, porážení vojsk, dobývání zemí a světa, ať slouží Tolujovi.“ Také synům, emírům a vojskům to pevně stanovil, a jak bylo řečeno v jeho dějinách, dal každému z nich zvlášť určený podíl.

Zmínka o jeho chotích a konkubínách

Ögedej-kaan měl mnoho chotí a šedesát konkubín. Jeho vznešených chotí, které jsou známé, však bylo čtyři. První chatun byla Borakčin z kmene … [mezera], dcera … [mezera]; ta byla ze všech nejstarší.

Druhá chatun byla Töregene-chatun z kmene Uhaz-Merkitů.5 Podle některých zpráv byla ženou Tajir-usuna, náčelníka kmene Uhaz-Merkitů; když jejího manžela zabili, přivedli ji jako kořist a Ögedej-kaan si ji vzal. Tajir-usun předtím dal svou dceru Kulan-chatun Čingischánovi. Podle jiné zprávy byla z toho kmene, ale nebyla ženou Tajir-usuna. Tato chatun nebyla nijak zvlášť krásná, avšak měla velmi panovačnou povahu. Jak bude uvedeno v dějinách Güjük-chána, nějaký čas vládla,6 a protože nedbala Čingischánova odkazu a nedala na slova starších a mladších příbuzných (aka a ini), zasela mezi ně a Čingischánův rod (urug) rozbroje, jak bude vyloženo v dějinách Güjük-chánových.

… [v rukopisech mezera; v předloze patrně vypadl list] dcera z kmene …

Zmínka o synech Ögedeje-kaana

Ögedej-kaan měl sedm synů. Matkou pěti starších z nich byla Töregene-chatun a zbylí dva se narodili každý jiné konkubíně. Jména těchto sedmi synů a jména jejich vnuků, pokud jsou známa, podrobně uvádíme takto:

První syn: Güjük

Jeho jurt byl v zemi Kumak (?) na místě, kterému se říká Beri-Mengrak (?), Emil a Jursavur (?).7 Ačkoli Ögedej-kaan určil za následníka Širemüna, syna svého syna, po Kaanově smrti jednali Töregene-chatun a synové Ögedeje-kaana proti jeho vůli a dosadili na kaanský stolec Güjük-chána, přestože ten byl po celý život stižen vleklými nemocemi. Jeho osudy budou podrobně vyloženy ve zvláštních dějinách. Měl tři syny, a to:

Chodža-ogul. Jeho matkou byla Ogul-Kaimiš-chatun8 z kmene … [mezera]. O jeho potomcích není nic známo.

Nagu. I ten se narodil z Ogul-Kaimiš-chatun. Měl syna jménem Čabat. V době, kdy Barak vytáhl do íránské země proti Abaka-chánovi, byl tento Čabat vyslán s tisícem mužů ze své vlastní družiny Barakovi na pomoc. Před bitvou se však v hněvu vrátil. Když dorazil do Buchary, poslal za ním Barakův syn Bek-Temür vojsko, aby ho zajali. Uprchl s devíti jezdci stepí ke Kaiduovi, z toho strachu onemocněl a na tu nemoc zemřel.9

Hoku. Jeho matkou byla konkubína. Říká se, že nyní má vnuka jménem Tökme, který soupeří s Kaiduovým synem Čaparem, neposlouchá jeho příkazů a říká: „Právo náleží mně.“ Jeho otec se prý jmenoval Tökme. O příbězích a osudech těchto tří synů bude podrobně pojednáno na svém místě v dějinách Čagataj-chána a Abaka-chána, dá-li Bůh.

Druhý syn: Köten

Möngke-kaan mu dal jurt v zemi Tangut a poslal ho tam s vojskem. Měl tři syny, a to:

Möngke-Temür. Jeho matkou byla … [mezera] …

Kujar (?). Narodil se z … [mezera]. Měl syna Jesü-Buku.

Čingtemür (?). Jeho matkou byla … [mezera]. Měl syny, jejich jména však nejsou známa.

V době, kdy synové Ögedeje-kaana a Güjük-chána kuli proti Möngke-kaanovi zradu a úklady, byli tito Kötenovi synové jeho dávnými přáteli a stoupenci. Proto když onu skupinu usvědčil, odebral jí vojska a rozdělil je, Kötenovy syny nechal na pokoji a vojska, která měli, jim potvrdil. A protože jejich jurtem byla země Tangut, ponechali Kublaj-kaan i jeho syn Temür-kaan Kötenův rod (urug) tamtéž v dosavadním postavení. I oni jsou podle staré zásady přáteli a stoupenci Kaana a poslušni jeho rozkazů a jejich záležitosti se ve stínu Kaanovy přízně těší lesku a dokonalému pořádku.

Třetí syn: Kočü

Tento syn byl nadmíru rozumný a šťastný a Möngke-kaan si v duchu předsevzal, že ho učiní svým následníkem; zemřel však ještě za jeho života.10 Měl tři syny, a to:

První syn Širemün. Jeho matkou byla chatun … [mezera] z kmene … [mezera].

Druhý syn Bolarči (?). Narodil se z chatun … [mezera] z kmene … [mezera] a sloužil … [mezera].

Třetí syn Süse (?). Jeho matkou byla … [mezera] z kmene … [mezera] a sloužil … [mezera].

Když Kočü zemřel, Möngke-kaan měl pro lásku k jeho otci nesmírně rád Širemüna, jeho staršího syna, jenž byl velmi rozumný a schopný; vychovával ho ve svých ordách a říkal, že bude jeho následníkem a nástupcem. Nakonec však Širemün kul proti Möngke-kaanovi zradu a úklady a byl usvědčen. V době, kdy Möngke-kaan posílal svého bratra Kublaje-kaana do Chitaje, vyžádal si ho Kublaj od bratra, protože se se Širemünem přátelil, a vzal ho s sebou. Když se pak Möngke-kaan rozhodl pro tažení na Nangijas a Kublaj-kaan se k němu připojil, Širemünovi nedůvěřoval a nařídil, aby ho hodili do vody.

Čtvrtý syn: Karačar

Říká se, že tento Karačar měl jednoho syna jménem Nutak (?) a jejich jurt byl na místě … [mezera].

Pátý syn: Kaši

Protože se narodil v době, kdy Čingischán podmanil zemi Kaši, které nyní říkají Tangut, dali mu jméno Kaši. Byl velký pijan a propadl vínu, a proto zemřel ze zhouby a nestřídmého pití již v mládí, ještě za života svého otce. Když zemřel, učinili jméno Kaši zapovězeným (koruk) a od té doby tu zemi nazývají Tangut.11 Měl syna jménem Kaidu, který se narodil ze Sengke-chatun (?) z kmene … [mezera]. Dožil se velmi vysokého věku a byl naživu ještě loni.12

Tohoto Kaidua vychovali v ordě Čingischánově. Po Ögedeji-kaanovi sloužil Möngke-kaanovi a po něm stál při Arik-Bökovi a při jeho povýšení na chána s ním souhlasil a přičiňoval se. Když Arik-Böke odešel ke Kublaji-kaanovi a podrobil se jeho rozkazu, Kaidu se od té doby Kublaje-kaana obával. Neexistuje však žádná jasa, podle níž by kterýkoli tvor smíl měnit Kaanův rozkaz: kdo tak učiní, je provinilec. Kaidu jasu překročil, dopouštěl se mnohého odporu a stal se vzbouřencem (jagi). Od té doby až do nynějška zahynulo pro jeho vzpouru mnoho Mongolů i Tádžiků a kvetoucí země byly zpustošeny.

Kaidu zpočátku neměl žádné početnější vojsko ani družinu, neboť v době, kdy Ögedejův rod kul proti Möngke-kaanovi zradu, jim vojska odebrali a rozdělili, kromě vojsk Kötenových synů. Byl to však muž nesmírně rozumný, schopný a lstivý: všechny záležitosti vyřizoval lstí a úskokem a obratně shromáždil z každého kouta dva tři tisíce vojáků. A protože Kublaj-kaan se usadil v Chitaji, aby dobyl Mačín, a vzdálenost byla veliká, Kaidu se vzepřel. Když Kublaj povolával jeho a jeho rod na kurultaj, první, druhý i třetí rok se vymlouvali a nepřišli. Kaidu pomalu shromažďoval vojsko ze všech stran, navázal přátelství s rodem Džučiho a s jeho pomocí se zmocnil některých zemí. Kublaj-kaan uznal za nutné vypravit proti nim vojsko a postavil do jeho čela svého syna Nomogana s řadou princů, emírů a velkých vojsk. Cestou však Nomoganovi bratranci kuli zradu a jeho i velitele vojska Hantum-nojana zajali; Nomogana poslali k Möngke-Temürovi z rodu Džučiho, který byl vládcem onoho ulusu, a Hantum-nojana ke Kaiduovi. Jejich osudy budou vyloženy v dějinách Kublaje-kaana.

Od té doby až po tuto dobu, kdy je svět ozdoben požehnanou slávou padišáha islámu13 – Bůh zachovej jeho vládu –, byl Kaidu ve vzpouře proti Kublajovi-kaanovi, Abaka-chánovi a jeho rodu. Abaka-chán a jeho rod mu říkali šighaldaš (?) a oni také Kaiduovi totéž; v dřívějších dobách si totiž toto jméno dávali navzájem a znamená „spolu hodovat“. Opakovaně svedl bitvy s Kublajem-kaanem a Abaka-chánem, jak se bude vyprávět v příslušných dějinách.

Kublaj-kaan vychoval Baraka, syna Jesün-Toy, syna Mö’etükena, syna Čagatajova, a poslal ho, aby ovládl ulus Čagatajův a bojoval s Kaiduem. Barak přišel a svedli spolu boj; Kaidu nad ním zvítězil. Nakonec se spolu dohodli a oba se vzbouřili proti Kaanovi a Abaka-chánovi. O těchto událostech bude pojednáno v oněch dějinách.

V měsících roku 701 (1301/1302) svedli Kaidu a Duva, syn Barakův, společně bitvu s vojskem Temür-kaana a byli poraženi. V té bitvě byli oba zraněni: Kaidu na to zranění zemřel a Duva dosud tím zraněním trpí a nemůže se z něho zotavit.14 Nyní dosadili na Kaiduovo místo jeho nejstaršího syna Čapara, avšak někteří z jeho bratrů, z rodu a další princové s tím nesouhlasí. Jejich sestra Kutulun-čagan je zajedno s nimi a říká se, že mezi nimi trvá spor.

Počet Kaiduových synů není přesně znám. Někteří říkají, že má čtyřicet synů, to je však nadsázka. Navrúz,15 který tam nějaký čas pobýval, uváděl, že jich je dvacet čtyři. Ti, kdo jsou v těchto končinách známí a proslulí, jsou však podrobně a popořádku tito:

1. Čapar. Narodil se z … [mezera] z kmene … [mezera] a nyní je na Kaiduově místě. Ti, kdo ho viděli, vypravují, že je to člověk velmi hubený a nevzhledný a tváří i vousy se podobá Rusům a Čerkesům.

2. Jangičar (?). Narodil se z … [mezera] z kmene … [mezera]. Je to muž pohledný a zručný; otec ho velmi miloval. S plným vojskem stojí trvale na hranici s Bajanem (?), synem Kuinčiho z rodu Ordy, neboť ví, že jsou si navzájem nepřáteli, protože Bajan je zajedno s Kaanem a padišáhem islámu – Bůh zachovej jeho vládu. Bajanův bratranec Kübelek se přiklonil na stranu synů Kaidua a Duvy a ti ho podporují, aby se Bajan nemohl připojit k vojsku Kaana a padišáha islámu a nenarušil tak jejich záležitosti. Protože je Bajan z rodu Ordy, pomáhá mu Tokta, který drží trůn Džuči-chána;16 nyní zamýšlejí vytáhnout do boje proti synům Kaidua a Duvy a v této věci poslali sem vyslance (elči).

3. Orus. Narodil se z Kaiduovy velké chatun jménem Derčin (?). Po otcově smrti soupeří o vládu a Tökme, syn Tümkeho, syna Hokua, syna Ögedeje-kaana, je s ním v této věci zajedno a spojen, stejně jako jeho sestra. Protože však Duva straní Čaparovi, přičinil se a dosadil ho na chánský stolec. Kaidu, syn Kašiho, přitom Orusovi svěřil a dal plné vojsko; ta vojska jsou nyní s ním a on se nepodvoluje, takže mezi nimi vzniklo nepřátelství a spor, který přerostl ve válku.

4. Ürük-Temür.

5. Nodan (?).

6. Šáh-Čüngtaj (?).

7. Il-Bujar (?).

8. Umar-chodža.

9. Narigi (?).

10. Kahavur (?).

11. Kuril (?).

12. Surka-Buka.

13. Ekü-Buka. Narodil se z … [mezera].

14. Jahjá (?). Má mnoho synů, ti však nejsou známí.

15. Sarban.

Tento Sarban přešel s vojskem řeku Amudarju a zdržuje se v krajích Badachšánu a Pandžábu. Při každé příležitosti útočí na Chorásán a vojsko padišáha islámu ho už opakovaně porazilo. Na podzim roku 702 (1302) vytáhl princ Charbanda17 s vojskem k Sarachsu. Uslyšel, že Sarbanovo vojsko je v okolí Merv-i Čuku, vytáhl proti němu, mnohé pobil a vyplenil. Sarban měl v úmyslu přijít té zimy do Chorásánu s velkým vojskem; Ujgurtaj, syn Tuklug-Buky, a Navrúzův bratr Ujudaj (?) jsou u něho a navádějí ho ke zlému. S tímto záměrem přitáhli až do okolí Túsu. Princ Charbanda se ze Sarachsu stáhl zpět cestou na Bávard, u pramene Ildžigidaje (?) seřadil vojsko a náhle na ně udeřil v okolí Túsu. Když se sešikovali k boji, byl už večer; vrátili se, a nepřátelé v noci uprchli. Vojska je pronásledovala až k Ribát-i Sangbastu. Chtěli se postavit k boji, ale nedokázali to a dali se na útěk. Dolehl na ně sníh a vánice a zahynulo mnoho lidí i dobytka, až do té míry, že emíru Kerejkovi (?) odumřely ruce a nohy; Sarbanův nöker ho vzal do náruče a oba na místě ztuhli a zemřeli. Někteří z rozprášených se rozešli do svých domovů. Také se domluvili s Kutlug-chodžou, synem Barakovým, že se spojí v okolí Herátu; protože však hory Ghóru, Gharčistánu a Ghazny byly pod sněhem, nemohli to učinit. Štěstí padišáha islámu – Bůh Vznešený a Nejvyšší zachovej jeho vládu – je rozprášilo a vyhladilo.

Konec podrobného výčtu jeho synů.

Kaidu měl dceru jménem Kutulun-čagan, kterou ze všech svých dětí miloval nejvíce. Chovala se jako chlapci, opakovaně chodila do vojenských tažení (čerig) a konala hrdinské činy. U otce měla vážnost a vliv. Otec ji nedával za muže a lidé ho osočovali, že má se svou dcerou nějaký poměr. Několikrát, když Kaiduovi vyslanci přicházeli ke dvoru padišáha islámu – Bůh zachovej jeho vládu –, poslala tato dcera pozdrav a vzkaz: „Stanu se tvou ženou a jiného muže nechci.“ V posledních několika letech ji Kaidu z velké hanby a pro řeči lidí provdal za jistého Chitajce. Když Kaidu zemřel, toužila po velení vojsku a řízení říše a chtěla, aby otcovým nástupcem byl její bratr Orus. Duva a Čapar na ni však okřikli: „Tobě přísluší zabývat se nůžkami a jehlou; co máš co dělat se záležitostmi říše a ulusu?“ Proto se na ně rozhněvala, stranila se jich, přiklání se na stranu Orusovu a rozdmýchává rozbroje.

Takové jsou ve stručnosti osudy a příhody jednoho z vnuků Ögedeje-kaana jménem Kaidu, který se v těchto letech cestou násilí, uchvácení a skrývání zmocnil některých ulusů Ögedeje-kaana, a to, co bylo až do této doby řečeno, je toto. Nyní se vrátíme k výkladu o větvi Kaanových potomků, dá-li Bůh Mocný.

Šestý syn: Kadan-ogul

Jeho matkou byla konkubína jménem Erkene. Vychovali ho v ordě Čagatajově.18 V době vzpoury Arik-Böke byl ve službách Kublaje-kaana, a když Kaan podruhé posílal vojsko do boje s Arik-Bökem, učinil ho jeho velitelem. Kadan zabil Arik-Bökova velitele vojska Alamdara a i poté nadále sloužil Kublajovi-kaanovi. Měl šest synů, v tomto pořadí:

1. Dorči. Měl dva syny, Süsu (?) a Eskebu (?).

2. Kipčak. To je ten, který byl u Kaidua a sjednal dohodu mezi ním a Barakem. Poté byl poslán Barakovi na pomoc do íránské země, pod záminkou utrpěné křivdy se však vrátil. Má syna jménem Kurtel (?).

3. Kadan-Ebük (?). Měl dva syny, Lahúrího a Mubárakšáha.

4. Jebe (?). I on sloužil Kaiduovi a měl dva syny, Ürük-Temüra a Esen-Temüra.

5. Jesüder. Jeho potomci nejsou známi.

6. Kurmiši. Jeho potomci nejsou známi.

Tohoto Ürük-Temüra poslal Kaidu na chorásánskou hranici. Když Navrúz uprchl a byl na té straně s Ürük-Temürem, dal mu svou dceru. Když pak Navrúz uprchl zpět, padlo na Ürük-Temüra podezření ze sympatií k padišáhovi islámu – Bůh zachovej jeho vládu. Kaidu si ho povolal a dal ho zabít. Měl jedenáct synů: Kürsebe, Tuklug-Buka, Kutlug-chodža, Tuklug-Temür, Abači, Köč-Temür, Čin-Temür, Čin-Pulad, Arghun, Muhammad a Alí. Kürsebe a někteří jeho bratři jsou nyní na chorásánské hranici a jsou zajedno se Sarbanem, synem Kaiduovým. I on je u nich podezřelý z téhož důvodu a vypravuje se, že si ho Čapar povolal a poslal pryč. Esen-Temür měl syna jménem Alí-chodža.

Sedmý syn: Melik

I jeho matkou byla konkubína. V ordě Ögedeje-kaana ho vychovával Danišmand-hádžib.19 … [mezera; výčet Melikových synů je neúplný] Tokan-Buka (?), Bukan (?).

Vysvětlivky

  1. Fudžin je z čínského fu-žen, „paní, choť“ – čestný titul hlavní manželky. Börte byla první a hlavní chotí Čingischánovou. ↩

  2. Nejmladší syn, zvaný otčigin („pán ohně/krbu“), dědil otcův domov, ordu a pastviny; starší synové dostávali podíl a odcházeli. Jurt zde znamená přidělené území s pastvinami, tábořiště. ↩

  3. Čingischán zemřel v srpnu 1227 za tažení proti tangutské říši Si-sia (dnešní Kan-su a Ning-sia). ↩

  4. Mong. josun, „obyčej, zvykové právo, řád“. ↩

  5. V textu psáno Uhaz-Merkit; jde o větev kmene Merkitů. Tajir-usun byl merkitský náčelník, jehož dcera Kulan se stala Čingischánovou chotí. ↩

  6. Töregene vládla jako regentka po Ögedejově smrti v letech 1241–1246, dokud nebyl zvolen její syn Güjük. ↩

  7. Emil (Imil) je řeka v Džungarsku u Tarbagataje (dnes na čínsko-kazašském pomezí); „Kumak“ je patrně Kobak (Kobuk), další řeka v téže oblasti, kde ležel Ögedejův i Güjükův úděl. Ostatní jména jsou nejistá. ↩

  8. Oghul-Kaimiš, merkitská choť Güjükova, vládla po jeho smrti jako regentka (1248–1251); po nástupu Möngkeho byla popravena. ↩

  9. Barak, chán čagatajovského ulusu, vpadl roku 1270 do Chorásánu proti ílchánovi Abakovi a byl u Herátu poražen. Kaidu, vnuk Ögedejův, byl v té době nejmocnějším vládcem Střední Asie a Barakovým svrchovaným pánem. ↩

  10. Tak v textu; zde i na počátku odstavce o Širemünovi níže jde zjevně o Ögedeje, který zamýšlel učinit nástupcem Kočüho a po jeho smrti (Kočü zemřel roku 1236 za tažení proti Sungům) Kočüova syna Širemüna. Širemün byl po nástupu Möngkeho (1251) obviněn ze spiknutí a později utopen. ↩

  11. Jméno patrně odpovídá čínskému Che-si („Západně od řeky“), označení tangutské oblasti. Jméno zemřelého příslušníka vládnoucího rodu se u Mongolů nesmělo vyslovovat (tabu, mong. korig), a proto se měnily i názvy věcí a míst, které je nesly. ↩

  12. Patrně o Kaiduovi (nar. kolem 1235), který zemřel roku 1301 na následky zranění (viz níže); Rašíd tedy tuto pasáž psal nejspíše roku 1302. ↩

  13. Tak Rašíd nazývá svého pána, ílchána Ghazana (vládl 1295–1304), který přijal islám; na jeho příkaz dílo vzniklo. ↩

  14. V textu zkomoleně Bájdú; jde o Duvu (Dua), chána čagatajovského ulusu (1282–1307). Bitva s vojsky Temür-kaana, Kublajova vnuka a nástupce (1294–1307), se odehrála v Mongolsku na podzim 1301. ↩

  15. Emír Navrúz z kmene Ojratů, syn Arghun-aky, uprchl roku 1289 po nezdařené vzpouře v Chorásánu ke Kaiduovi; po návratu pomohl roku 1295 Ghazanovi na trůn a přiměl ho k přijetí islámu; roku 1297 byl popraven. ↩

  16. Bajan byl chánem „Ordova ulusu“ (východní části Džučiho říše, tzv. Bílé hordy) přibližně v letech 1299–1309 a jeho vládu ohrožoval bratranec Kübelek, podporovaný Kaiduem a Duvou. Tokta byl chánem Zlaté hordy (1291–1312). ↩

  17. Pozdější ílchán Öldžejtü (vládl 1304–1316), Ghazanův bratr, tehdy místodržitel Chorásánu. ↩

  18. Kadan vedl roku 1241 za západního tažení jeden ze sborů, které vpadly do Polska a Uher, a v roce 1242 pronásledoval uherského krále Bélu IV. až k Jaderskému moři. ↩

  19. Hádžib – komoří, dvorský hodnostář; Danišmand-hádžib byl patrně jeden z muslimských hodnostářů na Ögedejově dvoře. ↩