Knihovna · Dějiny Ögedeje-kaana

Část první: o jeho rodokmenu, výklad o jeho chotích a podrobný popis větví jeho synů a vnuků, jak se až do této doby rozrostly; jeho podobizna a rodokmenná tabulka větví jeho potomků

Ögedej-kaan je třetí syn Čingischánův. Jeho matkou byla Čingischánova chatun Börte-fudžin,¹ vážená matka pěti synů a pěti dcer, z kmene Kongiratů, dcera Dej-nojana. O jeho bratřích a sestrách bylo podrobně pojednáno v dějinách Čingischánových.

Ögedej se zprvu jmenoval … [v rukopisech mezera]; to jméno se mu však nelíbilo, a proto mu potom dali jméno Ögedej, a význam tohoto slova je „vzestup do výše“. Byl proslulý a známý rozumem, schopnostmi, úsudkem, prozíravostí, rozvahou, důstojností, velkodušností a spravedlností. Rád však hodoval a pil víno, a proto ho Čingischán občas káral a napomínal.

Čingischán poznal povahu svých synů a věděl, ke kterému úkolu se každý z nich hodí. Ohledně trůnu a kaanské hodnosti váhal: pomýšlel na Ögedeje-kaana, ale někdy uvažoval i o nejmladším synu Tolujovi. U Mongolů je totiž od pradávna zvykem a obyčejem, že jurt, původní sídlo a dům otce připadá nejmladšímu synovi.² Potom však řekl: „Záležitost trůnu a vlády je věc obtížná; ať ji má Ögedej. Co je však vlastním jádrem z jurtu, domu, majetku, pokladů a vojska, které jsem nashromáždil, to všechno ať má Toluj.“ A kdykoli se o tom se syny radil, všichni, protože viděli, že tak soudí otec, s tím souhlasili a podporovali to. Nakonec, když ho v zemi Tangut stihla náhlá nemoc,³ jak bylo vyprávěno, uspořádal důvěrnou poradu, učinil Ögedeje následníkem trůnu a kaanské hodnosti a potvrdil mu je. Také každému synovi vytyčil jeho cestu a nařídil: „Kdo si přeje … [mezera v rukopisech], ať se přidruží k Džučimu. Kdo chce dobře poznat jusun,⁴ mravy a biligy, ať jde k Čagatajovi. Kdo tíhne k velkorysosti a štědrosti a přeje si blahobyt a jmění, ať hledá přízeň Ögedejovu. A kdo touží po statečnosti, slávě, porážení vojsk, dobývání zemí a světa, ať slouží Tolujovi.“ Také synům, emírům a vojskům to pevně stanovil, a jak bylo řečeno v jeho dějinách, dal každému z nich zvlášť určený podíl.

Zmínka o jeho chotích a konkubínách

Ögedej-kaan měl mnoho chotí a šedesát konkubín. Jeho vznešených chotí, které jsou známé, však bylo čtyři. První chatun byla Borakčin z kmene … [mezera], dcera … [mezera]; ta byla ze všech nejstarší.

Druhá chatun byla Töregene-chatun z kmene Uhaz-Merkitů.⁵ Podle některých zpráv byla ženou Tajir-usuna, náčelníka kmene Uhaz-Merkitů; když jejího manžela zabili, přivedli ji jako kořist a Ögedej-kaan si ji vzal. Tajir-usun předtím dal svou dceru Kulan-chatun Čingischánovi. Podle jiné zprávy byla z toho kmene, ale nebyla ženou Tajir-usuna. Tato chatun nebyla nijak zvlášť krásná, avšak měla velmi panovačnou povahu. Jak bude uvedeno v dějinách Güjük-chána, nějaký čas vládla,⁶ a protože nedbala Čingischánova odkazu a nedala na slova starších a mladších příbuzných (aka a ini), zasela mezi ně a Čingischánův rod (urug) rozbroje, jak bude vyloženo v dějinách Güjük-chánových.

… [v rukopisech mezera; v předloze patrně vypadl list] dcera z kmene …

Zmínka o synech Ögedeje-kaana

Ögedej-kaan měl sedm synů. Matkou pěti starších z nich byla Töregene-chatun a zbylí dva se narodili každý jiné konkubíně. Jména těchto sedmi synů a jména jejich vnuků, pokud jsou známa, podrobně uvádíme takto:

První syn: Güjük

Jeho jurt byl v zemi Kumak (?) na místě, kterému se říká Beri-Mengrak (?), Emil a Jursavur (?).⁷ Ačkoli Ögedej-kaan určil za následníka Širemüna, syna svého syna, po Kaanově smrti jednali Töregene-chatun a synové Ögedeje-kaana proti jeho vůli a dosadili na kaanský stolec Güjük-chána, přestože ten byl po celý život stižen vleklými nemocemi. Jeho osudy budou podrobně vyloženy ve zvláštních dějinách. Měl tři syny, a to:

Chodža-ogul. Jeho matkou byla Ogul-Kaimiš-chatun⁸ z kmene … [mezera]. O jeho potomcích není nic známo.

Nagu. I ten se narodil z Ogul-Kaimiš-chatun. Měl syna jménem Čabat. V době, kdy Barak vytáhl do íránské země proti Abaka-chánovi, byl tento Čabat vyslán s tisícem mužů ze své vlastní družiny Barakovi na pomoc. Před bitvou se však v hněvu vrátil. Když dorazil do Buchary, poslal za ním Barakův syn Bek-Temür vojsko, aby ho zajali. Uprchl s devíti jezdci stepí ke Kaiduovi, z toho strachu onemocněl a na tu nemoc zemřel.⁹

Hoku. Jeho matkou byla konkubína. Říká se, že nyní má vnuka jménem Tökme, který soupeří s Kaiduovým synem Čaparem, neposlouchá jeho příkazů a říká: „Právo náleží mně.“ Jeho otec se prý jmenoval Tökme. O příbězích a osudech těchto tří synů bude podrobně pojednáno na svém místě v dějinách Čagataj-chána a Abaka-chána, dá-li Bůh.

Druhý syn: Köten

Möngke-kaan mu dal jurt v zemi Tangut a poslal ho tam s vojskem. Měl tři syny, a to:

Möngke-Temür. Jeho matkou byla … [mezera] …

Kujar (?). Narodil se z … [mezera]. Měl syna Jesü-Buku.

Čingtemür (?). Jeho matkou byla … [mezera]. Měl syny, jejich jména však nejsou známa.

V době, kdy synové Ögedeje-kaana a Güjük-chána kuli proti Möngke-kaanovi zradu a úklady, byli tito Kötenovi synové jeho dávnými přáteli a stoupenci. Proto když onu skupinu usvědčil, odebral jí vojska a rozdělil je, Kötenovy syny nechal na pokoji a vojska, která měli, jim potvrdil. A protože jejich jurtem byla země Tangut, ponechali Kublaj-kaan i jeho syn Temür-kaan Kötenův rod (urug) tamtéž v dosavadním postavení. I oni jsou podle staré zásady přáteli a stoupenci Kaana a poslušni jeho rozkazů a jejich záležitosti se ve stínu Kaanovy přízně těší lesku a dokonalému pořádku.

Třetí syn: Kočü

Tento syn byl nadmíru rozumný a šťastný a Möngke-kaan si v duchu předsevzal, že ho učiní svým následníkem; zemřel však ještě za jeho života.¹⁰ Měl tři syny, a to:

První syn Širemün. Jeho matkou byla chatun … [mezera] z kmene … [mezera].

Druhý syn Bolarči (?). Narodil se z chatun … [mezera] z kmene … [mezera] a sloužil … [mezera].

Třetí syn Süse (?). Jeho matkou byla … [mezera] z kmene … [mezera] a sloužil … [mezera].

Když Kočü zemřel, Möngke-kaan měl pro lásku k jeho otci nesmírně rád Širemüna, jeho staršího syna, jenž byl velmi rozumný a schopný; vychovával ho ve svých ordách a říkal, že bude jeho následníkem a nástupcem. Nakonec však Širemün kul proti Möngke-kaanovi zradu a úklady a byl usvědčen. V době, kdy Möngke-kaan posílal svého bratra Kublaje-kaana do Chitaje, vyžádal si ho Kublaj od bratra, protože se se Širemünem přátelil, a vzal ho s sebou. Když se pak Möngke-kaan rozhodl pro tažení na Nangijas a Kublaj-kaan se k němu připojil, Širemünovi nedůvěřoval a nařídil, aby ho hodili do vody.

Čtvrtý syn: Karačar

Říká se, že tento Karačar měl jednoho syna jménem Nutak (?) a jejich jurt byl na místě … [mezera].

Pátý syn: Kaši

Protože se narodil v době, kdy Čingischán podmanil zemi Kaši, které nyní říkají Tangut, dali mu jméno Kaši. Byl velký pijan a propadl vínu, a proto zemřel ze zhouby a nestřídmého pití již v mládí, ještě za života svého otce. Když zemřel, učinili jméno Kaši zapovězeným (koruk) a od té doby tu zemi nazývají Tangut.¹¹ Měl syna jménem Kaidu, který se narodil ze Sengke-chatun (?) z kmene … [mezera]. Dožil se velmi vysokého věku a byl naživu ještě loni.¹²

Tohoto Kaidua vychovali v ordě Čingischánově. Po Ögedeji-kaanovi sloužil Möngke-kaanovi a po něm stál při Arik-Bökovi a při jeho povýšení na chána s ním souhlasil a přičiňoval se. Když Arik-Böke odešel ke Kublaji-kaanovi a podrobil se jeho rozkazu, Kaidu se od té doby Kublaje-kaana obával. Neexistuje však žádná jasa, podle níž by kterýkoli tvor smíl měnit Kaanův rozkaz: kdo tak učiní, je provinilec. Kaidu jasu překročil, dopouštěl se mnohého odporu a stal se vzbouřencem (jagi). Od té doby až do nynějška zahynulo pro jeho vzpouru mnoho Mongolů i Tádžiků a kvetoucí země byly zpustošeny.

Kaidu zpočátku neměl žádné početnější vojsko ani družinu, neboť v době, kdy Ögedejův rod kul proti Möngke-kaanovi zradu, jim vojska odebrali a rozdělili, kromě vojsk Kötenových synů. Byl to však muž nesmírně rozumný, schopný a lstivý: všechny záležitosti vyřizoval lstí a úskokem a obratně shromáždil z každého kouta dva tři tisíce vojáků. A protože Kublaj-kaan se usadil v Chitaji, aby dobyl Mačín, a vzdálenost byla veliká, Kaidu se vzepřel. Když Kublaj povolával jeho a jeho rod na kurultaj, první, druhý i třetí rok se vymlouvali a nepřišli. Kaidu pomalu shromažďoval vojsko ze všech stran, navázal přátelství s rodem Džučiho a s jeho pomocí se zmocnil některých zemí. Kublaj-kaan uznal za nutné vypravit proti nim vojsko a postavil do jeho čela svého syna Nomogana s řadou princů, emírů a velkých vojsk. Cestou však Nomoganovi bratranci kuli zradu a jeho i velitele vojska Hantum-nojana zajali; Nomogana poslali k Möngke-Temürovi z rodu Džučiho, který byl vládcem onoho ulusu, a Hantum-nojana ke Kaiduovi. Jejich osudy budou vyloženy v dějinách Kublaje-kaana.

Od té doby až po tuto dobu, kdy je svět ozdoben požehnanou slávou padišáha islámu¹³ – Bůh zachovej jeho vládu –, byl Kaidu ve vzpouře proti Kublajovi-kaanovi, Abaka-chánovi a jeho rodu. Abaka-chán a jeho rod mu říkali šighaldaš (?) a oni také Kaiduovi totéž; v dřívějších dobách si totiž toto jméno dávali navzájem a znamená „spolu hodovat“. Opakovaně svedl bitvy s Kublajem-kaanem a Abaka-chánem, jak se bude vyprávět v příslušných dějinách.

Kublaj-kaan vychoval Baraka, syna Jesün-Toy, syna Mö’etükena, syna Čagatajova, a poslal ho, aby ovládl ulus Čagatajův a bojoval s Kaiduem. Barak přišel a svedli spolu boj; Kaidu nad ním zvítězil. Nakonec se spolu dohodli a oba se vzbouřili proti Kaanovi a Abaka-chánovi. O těchto událostech bude pojednáno v oněch dějinách.

V měsících roku 701 (1301/1302) svedli Kaidu a Duva, syn Barakův, společně bitvu s vojskem Temür-kaana a byli poraženi. V té bitvě byli oba zraněni: Kaidu na to zranění zemřel a Duva dosud tím zraněním trpí a nemůže se z něho zotavit.¹⁴ Nyní dosadili na Kaiduovo místo jeho nejstaršího syna Čapara, avšak někteří z jeho bratrů, z rodu a další princové s tím nesouhlasí. Jejich sestra Kutulun-čagan je zajedno s nimi a říká se, že mezi nimi trvá spor.

Počet Kaiduových synů není přesně znám. Někteří říkají, že má čtyřicet synů, to je však nadsázka. Navrúz,¹⁵ který tam nějaký čas pobýval, uváděl, že jich je dvacet čtyři. Ti, kdo jsou v těchto končinách známí a proslulí, jsou však podrobně a popořádku tito:

1. Čapar. Narodil se z … [mezera] z kmene … [mezera] a nyní je na Kaiduově místě. Ti, kdo ho viděli, vypravují, že je to člověk velmi hubený a nevzhledný a tváří i vousy se podobá Rusům a Čerkesům.

2. Jangičar (?). Narodil se z … [mezera] z kmene … [mezera]. Je to muž pohledný a zručný; otec ho velmi miloval. S plným vojskem stojí trvale na hranici s Bajanem (?), synem Kuinčiho z rodu Ordy, neboť ví, že jsou si navzájem nepřáteli, protože Bajan je zajedno s Kaanem a padišáhem islámu – Bůh zachovej jeho vládu. Bajanův bratranec Kübelek se přiklonil na stranu synů Kaidua a Duvy a ti ho podporují, aby se Bajan nemohl připojit k vojsku Kaana a padišáha islámu a nenarušil tak jejich záležitosti. Protože je Bajan z rodu Ordy, pomáhá mu Tokta, který drží trůn Džuči-chána;¹⁶ nyní zamýšlejí vytáhnout do boje proti synům Kaidua a Duvy a v této věci poslali sem vyslance (elči).

3. Orus. Narodil se z Kaiduovy velké chatun jménem Derčin (?). Po otcově smrti soupeří o vládu a Tökme, syn Tümkeho, syna Hokua, syna Ögedeje-kaana, je s ním v této věci zajedno a spojen, stejně jako jeho sestra. Protože však Duva straní Čaparovi, přičinil se a dosadil ho na chánský stolec. Kaidu, syn Kašiho, přitom Orusovi svěřil a dal plné vojsko; ta vojska jsou nyní s ním a on se nepodvoluje, takže mezi nimi vzniklo nepřátelství a spor, který přerostl ve válku.

4. Ürük-Temür.

5. Nodan (?).

6. Šáh-Čüngtaj (?).

7. Il-Bujar (?).

8. Umar-chodža.

9. Narigi (?).

10. Kahavur (?).

11. Kuril (?).

12. Surka-Buka.

13. Ekü-Buka. Narodil se z … [mezera].

14. Jahjá (?). Má mnoho synů, ti však nejsou známí.

15. Sarban.

Tento Sarban přešel s vojskem řeku Amudarju a zdržuje se v krajích Badachšánu a Pandžábu. Při každé příležitosti útočí na Chorásán a vojsko padišáha islámu ho už opakovaně porazilo. Na podzim roku 702 (1302) vytáhl princ Charbanda¹⁷ s vojskem k Sarachsu. Uslyšel, že Sarbanovo vojsko je v okolí Merv-i Čuku, vytáhl proti němu, mnohé pobil a vyplenil. Sarban měl v úmyslu přijít té zimy do Chorásánu s velkým vojskem; Ujgurtaj, syn Tuklug-Buky, a Navrúzův bratr Ujudaj (?) jsou u něho a navádějí ho ke zlému. S tímto záměrem přitáhli až do okolí Túsu. Princ Charbanda se ze Sarachsu stáhl zpět cestou na Bávard, u pramene Ildžigidaje (?) seřadil vojsko a náhle na ně udeřil v okolí Túsu. Když se sešikovali k boji, byl už večer; vrátili se, a nepřátelé v noci uprchli. Vojska je pronásledovala až k Ribát-i Sangbastu. Chtěli se postavit k boji, ale nedokázali to a dali se na útěk. Dolehl na ně sníh a vánice a zahynulo mnoho lidí i dobytka, až do té míry, že emíru Kerejkovi (?) odumřely ruce a nohy; Sarbanův nöker ho vzal do náruče a oba na místě ztuhli a zemřeli. Někteří z rozprášených se rozešli do svých domovů. Také se domluvili s Kutlug-chodžou, synem Barakovým, že se spojí v okolí Herátu; protože však hory Ghóru, Gharčistánu a Ghazny byly pod sněhem, nemohli to učinit. Štěstí padišáha islámu – Bůh Vznešený a Nejvyšší zachovej jeho vládu – je rozprášilo a vyhladilo.

Konec podrobného výčtu jeho synů.

Kaidu měl dceru jménem Kutulun-čagan, kterou ze všech svých dětí miloval nejvíce. Chovala se jako chlapci, opakovaně chodila do vojenských tažení (čerig) a konala hrdinské činy. U otce měla vážnost a vliv. Otec ji nedával za muže a lidé ho osočovali, že má se svou dcerou nějaký poměr. Několikrát, když Kaiduovi vyslanci přicházeli ke dvoru padišáha islámu – Bůh zachovej jeho vládu –, poslala tato dcera pozdrav a vzkaz: „Stanu se tvou ženou a jiného muže nechci.“ V posledních několika letech ji Kaidu z velké hanby a pro řeči lidí provdal za jistého Chitajce. Když Kaidu zemřel, toužila po velení vojsku a řízení říše a chtěla, aby otcovým nástupcem byl její bratr Orus. Duva a Čapar na ni však okřikli: „Tobě přísluší zabývat se nůžkami a jehlou; co máš co dělat se záležitostmi říše a ulusu?“ Proto se na ně rozhněvala, stranila se jich, přiklání se na stranu Orusovu a rozdmýchává rozbroje.

Takové jsou ve stručnosti osudy a příhody jednoho z vnuků Ögedeje-kaana jménem Kaidu, který se v těchto letech cestou násilí, uchvácení a skrývání zmocnil některých ulusů Ögedeje-kaana, a to, co bylo až do této doby řečeno, je toto. Nyní se vrátíme k výkladu o větvi Kaanových potomků, dá-li Bůh Mocný.

Šestý syn: Kadan-ogul

Jeho matkou byla konkubína jménem Erkene. Vychovali ho v ordě Čagatajově.¹⁸ V době vzpoury Arik-Böke byl ve službách Kublaje-kaana, a když Kaan podruhé posílal vojsko do boje s Arik-Bökem, učinil ho jeho velitelem. Kadan zabil Arik-Bökova velitele vojska Alamdara a i poté nadále sloužil Kublajovi-kaanovi. Měl šest synů, v tomto pořadí:

1. Dorči. Měl dva syny, Süsu (?) a Eskebu (?).

2. Kipčak. To je ten, který byl u Kaidua a sjednal dohodu mezi ním a Barakem. Poté byl poslán Barakovi na pomoc do íránské země, pod záminkou utrpěné křivdy se však vrátil. Má syna jménem Kurtel (?).

3. Kadan-Ebük (?). Měl dva syny, Lahúrího a Mubárakšáha.

4. Jebe (?). I on sloužil Kaiduovi a měl dva syny, Ürük-Temüra a Esen-Temüra.

5. Jesüder. Jeho potomci nejsou známi.

6. Kurmiši. Jeho potomci nejsou známi.

Tohoto Ürük-Temüra poslal Kaidu na chorásánskou hranici. Když Navrúz uprchl a byl na té straně s Ürük-Temürem, dal mu svou dceru. Když pak Navrúz uprchl zpět, padlo na Ürük-Temüra podezření ze sympatií k padišáhovi islámu – Bůh zachovej jeho vládu. Kaidu si ho povolal a dal ho zabít. Měl jedenáct synů: Kürsebe, Tuklug-Buka, Kutlug-chodža, Tuklug-Temür, Abači, Köč-Temür, Čin-Temür, Čin-Pulad, Arghun, Muhammad a Alí. Kürsebe a někteří jeho bratři jsou nyní na chorásánské hranici a jsou zajedno se Sarbanem, synem Kaiduovým. I on je u nich podezřelý z téhož důvodu a vypravuje se, že si ho Čapar povolal a poslal pryč. Esen-Temür měl syna jménem Alí-chodža.

Sedmý syn: Melik

I jeho matkou byla konkubína. V ordě Ögedeje-kaana ho vychovával Danišmand-hádžib.¹⁹ … [mezera; výčet Melikových synů je neúplný] Tokan-Buka (?), Bukan (?).