Knihovna · Cesta do východních krajů světa

Hlavní postavy a pojmy

Následující jména se v textu vyskytují opakovaně, proto nemají vlastní vysvětlivku.

Ludvík IX. Svatý (1214–1270) byl francouzský král od roku 1226. V letech 1248–1254 vedl sedmou křížovou výpravu. U Mansúry v Egyptě padl roku 1250 do zajetí, z něhož se vykoupil. Do roku 1254 pak pobýval ve Svaté zemi. Rubruck mu svou zprávu adresuje.

Baatu (Batú, asi 1207–1255) byl vnuk Čingischánův a syn Džočiho. V letech 1236–1242 vedl západní tažení Mongolů proti Rusi, Polsku a Uhrám. Založil ulus Džočiho, později zvaný Zlatá horda, se středem na dolní Volze. Byl nejmocnějším knížetem říše po velkém chánovi.

Sartach (zemř. 1256) byl Baatuův syn a dědic. Pověst o jeho křesťanství, patrně nestoriánském, byla hlavním důvodem Rubruckovy cesty. Zemřel krátce po otci.

Mangu chán (Möngke, 1209–1259) byl syn Toluje a vnuk Čingischánův, velkým chánem v letech 1251–1259. Do čela říše se dostal s Baatuovou podporou. Nařídil soupisy obyvatelstva, sjednotil daně a posílil ústřední správu. Vypravil svého bratra Hülegüa na Persii a Blízký východ a Kublaje na Čínu. Zemřel během tažení proti čínské říši Sung.

Čingis chán (Čingischán, vlastním jménem Temüdžin, asi 1162–1227) sjednotil mongolské kmeny. Roku 1206 byl prohlášen velkým chánem a stal se zakladatelem mongolské říše.

Ken chan (Güjük, 1206–1248) byl velkým chánem v letech 1246–1248. Jeho nástupu byl přítomen papežský vyslanec Jan z Plano Carpini.

Karakorum bylo hlavní město říše v údolí řeky Orchon ve středním Mongolsku, opevněné za velkého chána Ögedeje (1235). Rubruck je popisuje jako skromné město menší než městečko Saint-Denis u Paříže.

Tartaři a Moalové. Evropané nazývali Mongoly „Tartary“ (podle kmene Tatarů, s narážkou na Tartaros, podsvětí). Rubruck rozlišuje vlastní Mongoly (Moal) a Tatary, které Mongolové podrobili, a upozorňuje, že Mongolové jméno „Tartaři“ neradi slyší.

Nestoriáni jsou příslušníci Církve Východu, syrské křesťanské církve, která se od 5. století šířila z Persie do střední Asie a Číny. Západní církev je pokládala za kacíře kvůli nauce spojované s konstantinopolským patriarchou Nestoriem (odsouzen na koncilu v Efesu roku 431). U mongolského dvora měli značný vliv.

Bratr Bartoloměj z Cremony byl františkán a Rubruckův průvodce na cestě. Nakonec zůstal v Mongolsku.

Homo Dei („Člověk Boží“, patrně překlad arabského jména Abdulláh) byl Rubruckův tlumočník (turgemannus). Rubruck si opakovaně stěžuje na jeho neschopnost.

Mistr Vilém Buchier byl pařížský zlatník, kterého Mongolové zajali v Uhrách. U dvora zhotovil proslulou stříbrnou fontánu v podobě stromu.

Jan z Plano Carpini (asi 1185–1252) byl františkán a vyslanec papeže Inocence IV. ke dvoru velkého chána Güjüka v letech 1245–1247. Je autorem spisu Historia Mongalorum.

Bratr Ondřej z Longjumeau byl dominikán a vyslanec Ludvíka IX. k mongolskému dvoru v letech 1249–1251. Po Güjükově smrti ho tam přijala regentka Ogul Kajmiš.