Knihovna · Cesta do východních krajů světa

III. O jejich pokrmech a o kumysu

O jejich jídle a pokrmech vězte, že jedí všechna svá uhynulá zvířata bez rozdílu, a při takových stádech a houfech nemůže být jinak, než že mnoho zvířat hyne. Nicméně v létě, dokud jim vystačí kumys, to jest kobylí mléko, nedbají o žádnou jinou potravu. Stane-li se tedy, že pojde vůl nebo kůň, sušívají jeho maso tak, že je nakrájejí na úzké pruhy a pověsí na slunce a vítr, kde hned a bez soli uschne bez jakéhokoli zlého zápachu. Ze střev koní dělají klobásy lepší než vepřové a jedí je čerstvé. Ostatní maso si schovávají na zimu. Z volských kůží dělají veliké džbány, které podivuhodně vysoušejí v kouři. Ze zadní části koňské kůže dělají nejkrásnější obuv. Masem jediného skopce nasytí padesát nebo sto mužů; nakrájejí je totiž na míse velmi nadrobno se solí a vodou, neboť jinou omáčku nedělají, a potom špičkou nože nebo vidličkou, kterou si k tomu zhotovují, podobnou té, jíž my jíme dušené hrušky nebo jablka, podávají každému z přítomných sousto nebo dvě, podle počtu hostů. Předtím, než se skopové maso podává, vezme si pán, co se mu zlíbí; a dá-li někomu zvláštní kus, je obyčejem, že ten, kdo jej dostane, ho musí sníst sám a nesmí jej dát jinému; nemůže-li jej však sníst celý, odnese si jej s sebou nebo jej dá svému sluhovi, je-li přítomen, a ten jej opatruje; jinak jej uloží do svého captargacu, což je čtyřhranný vak, který nosívají, aby do něho ukládali takové věci; ukládají do něho i kosti, když nemají čas je dobře ohlodat, aby je mohli ohlodat později a aby nic z jídla nepřišlo nazmar.

Tento kumys, to jest kobylí mléko, se připravuje takto.¹ Natáhnou po zemi dlouhý provaz, připevněný ke dvěma kolíkům zaraženým do země, a k tomuto provazu přivážou kolem třetí hodiny hříbata kobyl, které chtějí dojit. Matky se pak postaví u svých hříbat a nechají se klidně podojit; a je-li některá příliš divoká, vezme muž hříbě a přivede jí je, nechá je trochu sát, potom je odtáhne a místo něho nastoupí dojič. Když nashromáždí veliké množství mléka, které je sladké jako kravské, dokud je čerstvé, nalijí je do velkého měchu nebo vaku a začnou je tlouct holí k tomu upravenou, která je na spodním konci velká jako lidská hlava a vydlabaná; a když je rázně stloukají, začne kypět jako mladé víno, kysnout neboli kvasit, a tlukou je dále, dokud z něho nevytlučou máslo. Potom je ochutnají, a když je mírně štiplavé, pijí je. Dokud se pije, štípe na jazyku jako víno z matolin, a když člověk dopije, zanechá na jazyku chuť mandlového mléka; velmi obveseluje vnitřního člověka, opíjí slabé hlavy a velice žene na moč.

Dělají také caracosmos, to jest „černý kumys“, pro potřebu velkých pánů. Kobylí mléko se nesráží z tohoto důvodu: je jisté, že se nesráží mléko žádného zvířete, v jehož plodu se v žaludku nenachází sražené mléko. V žaludku kobylích hříbat se nenachází, a proto se kobylí mléko nesráží. Tlukou tedy mléko, dokud všechny hustší části neklesnou přímo ke dnu jako kvasnice vína, a čistá část zůstane nahoře a je jako syrovátka nebo bílý mošt. Usazenina je velmi bílá a dává se otrokům a velmi uspává. Tento čirý nápoj pijí páni a je to jistě nápoj velmi příjemný a velmi účinný.

Baatu má ve vzdálenosti jednoho dne cesty kolem svého tábora třicet mužů, z nichž každý mu denně posílá takové mléko ze sta kobyl, to jest denně mléko ze tří tisíc kobyl, nepočítaje jiné, bílé mléko, které vozí jiným. Jako v Sýrii odvádějí sedláci třetinu svých plodin, tak i tito musejí do ordy svých pánů přinášet mléko každého třetího dne.²

Z kravského mléka nejprve vytlučou máslo, potom je vyvaří úplně dosucha a pak je uloží do ovčích žaludků, které si k tomu schovávají; do másla nedávají sůl, neboť se pro dlouhé vyváření nekazí. A to si schovávají na zimu. Co zbude z mléka po másle, nechají zkysnout, jak nejvíce lze, a vaří to, a při vaření se to srazí; tvaroh pak suší na slunci a ztvrdne jako železná struska, a ukládají jej do pytlů na zimu. V zimě, když jim schází mléko, dají tento kyselý tvaroh, jemuž říkají gruit, do měchu, nalijí naň vodu a tlukou jej prudce, až se ve vodě rozpustí, a ta od něho zkysne; a tuto vodu pijí místo mléka. Velmi se varují pít čistou vodu.

Velcí páni mají na jihu vesnice, odkud se jim na zimu přiváží proso a mouka. Chudí si to opatřují výměnou za ovce a kožešiny. Otroci si plní břicho kalnou vodou a s tím jsou spokojeni. Chytají také krysy, jichž tu hojně žije mnoho druhů. Krysy s dlouhým ocasem nejedí, nýbrž je dávají svým ptákům. Jedí myši a všechny druhy krys, které mají krátký ocas. Jsou tu také mnozí svišti, kterým se říká sogur a kteří se v zimě shromažďují v jedné noře, po dvaceti nebo třiceti, a spí šest měsíců; ty chytají ve velkém množství. Jsou tu také králíci s dlouhým ocasem jako kočka a na konci ocasu mají černé a bílé chlupy. Mají také mnoho jiných druhů drobných zvířat, dobrých k jídlu, která velmi dobře umějí rozeznávat. Jelenů jsem tam neviděl. Viděl jsem málo zajíců, mnoho gazel. Divokých oslů jsem viděl velmi mnoho a ti jsou podobní mezkům. Viděl jsem také jiný druh zvířete, kterému se říká arcali, které má docela tělo ovce a rohy stočené jako beran, ale tak veliké, že jsem oba rohy stěží zvedl jednou rukou; a z těchto rohů dělají velké poháry. Mají velmi mnoho jestřábů a stěhovavých sokolů, které všichni nosí na pravé ruce. A vždy dávají jestřábovi kolem krku malý řemínek, který mu visí do poloviny prsou; a když jej vypouštějí na kořist, stáhnou za něj levou rukou jestřábovi hlavu a prsa dolů, aby jej nezasáhl vítr a neodnesl vzhůru. A tak si velkou část potravy opatřují lovem.