Knihovna · Cesta do východních krajů světa
IV. O jejich oděvu a o úpravě mužů a žen
O jejich oděvu a zvycích vězte, že z Cataie a jiných krajů východu, a také z Persie a jiných krajů jihu se k nim dovážejí hedvábné a zlatem protkávané látky a bavlněná sukna, která nosí v létě. Z Rusi, z Moxelu, z Velkého Bulharska a z Pascatiru, což jsou Velké Uhry, a z Kerkisu, což všechno jsou země na severu, plné lesů, které je poslouchají, se k nim dovážejí drahé kožešiny mnoha druhů, jaké jsem v našich krajích nikdy neviděl, a ty nosí v zimě.1 A dělají si v zimě vždy nejméně dvě kožešinová roucha, jedno srstí k tělu, druhé srstí ven, vystavenou větru a sněhu; tato jsou obvykle z kůží vlků nebo lišek nebo papionů;2 a když sedí v obydlí, mají ještě jiné, lehčí. Chudí si dělají svrchní roucha z psích a kůzlečích kůží.
Když chtějí lovit divokou zvěř, sejdou se ve velikém množství a obklíčí kraj, o němž vědí, že je v něm zvěř, a postupně se k sobě přibližují, až zvěř mezi sebou uzavřou jako v ohradě, a pak ji střílejí šípy.3
Dělají si také nohavice z kožešin. Bohatí kromě toho vycpávají svůj oděv hedvábnou vatou, která je neobyčejně měkká, lehká a teplá. Chudí podšívají svůj oděv bavlněnou látkou nebo jemnou vlnou, kterou dovedou vybrat z hrubší. Z té hrubší dělají plst na pokrývání svých domů a truhel a také na lůžkoviny. Z vlny smíšené s třetinou koňských žíní dělají provazy. Z plsti dělají také pokrývky, podsedlové deky a pláště proti dešti; spotřebují tedy velmi mnoho vlny. Viděl jste tedy, jak se odívají muži.
Muži si vyholují na temeni hlavy čtverec a od předních rohů tohoto čtverce pokračují v holení až ke spánkům po obou stranách hlavy. Vyholují si také spánky a šíji až k horní části týlní jamky a čelo až k temeni, kde nechávají chomáč vlasů, který jim splývá až k obočí. Po stranách hlavy nechávají vlasy a z nich dělají copy, které splétají až k uším. A šat dívek se neliší od oděvu mužů, leda tím, že je poněkud delší. Ale v den po svatbě si žena vyholí přední polovinu hlavy a oblékne si suknici širokou jako řeholní roucho jeptišky, avšak ve všem větší a delší, vpředu rozevřenou a zavazovanou na pravém boku. V tom se totiž Tartaři liší od Turků: Turci si zavazují roucha nalevo, Tartaři vždy napravo.
Mají dále pokrývku hlavy, kterou nazývají bocca,4 zhotovenou z kůry nebo z jiné lehké hmoty, jakou mohou najít; je velká, tak, že ji stěží obejmou dvě dlaně, vysoká loket i více a nahoře čtyřhranná jako hlavice sloupu. Tuto boccu potahují drahou hedvábnou látkou a uvnitř je dutá; a navrch na hlavici, čili na onen čtverec, dávají chochol z brků nebo tenkých třtin, rovněž loket nebo více dlouhý. A tento chochol zdobí nahoře pavími pery a po okraji pery z kačerova ocasu a také drahými kameny. Bohaté paní nosí takovou ozdobu na hlavě a pevně ji připevňují kápí, která má k tomu nahoře otvor; a dovnitř si vkládají vlasy, které si shromáždí vzadu na temeni do jakéhosi uzlu, a vloží je do bokky, kterou pak pevně podvazují pod bradou. Proto když jede několik paní spolu a člověk je vidí zdálky, vypadají jako vojáci s přilbami na hlavách a se vztyčenými kopími. Neboť bocca vypadá jako přilba a chochol nad ní jako kopí. A všechny ženy sedí na koních obkročmo jako muži. A roucha si v pase převazují kusem modré hedvábné látky, další pás si ovinují kolem prsou a pod očima si uvazují kus bílé látky, který jim splývá až na prsa. A ženy jsou tam podivuhodně tlusté a ta, která má nejmenší nos, je pokládána za nejkrásnější. Hrozně se hyzdí tím, že si malují obličej. Po porodu nikdy neleží na lůžku.
Povinností žen je řídit vozy, nakládat obydlí na ně a skládat je z nich, dojit krávy, dělat máslo a gruit, vydělávat a šít kůže, což dělají nití ze šlach. Šlachy rozdělí na jemná vlákna a ta pak spředou v jednu dlouhou nit. Šijí také boty, punčochy a oděv. Šaty nikdy nepřou, neboť říkají, že by se tím Bůh rozhněval a že by zahřmělo, kdyby je pověsili sušit. Ty, které při praní přistihnou, dokonce bijí. Hromu se bojí neobyčejně; a když hřmí, vyženou ze svých obydlí všechny cizince, zabalí se do černé plsti a tak se skrývají, dokud hrom nepřejde. Kromě toho nikdy nemyjí misky, nýbrž když je maso uvařeno, vypláchnou mísu, do níž je chtějí dát, trochou vroucího vývaru z kotle a ten pak nalijí zpět do kotle. Ženy také dělají plst a pokrývají domy.
Muži dělají luky a šípy, zhotovují třmeny a udidla, dělají sedla, tesají kostry svých obydlí a vozy; starají se o koně, dojí kobyly, tlukou kumys čili kobylí mléko, dělají měchy, do nichž se dává; také se starají o velbloudy a nakládají je. Obojí pohlaví se stará o ovce a kozy a dojí je jednou muži, jindy ženy. Kůže vydělávají hustou směsí kyselého ovčího mléka a soli. Když si chtějí umýt ruce nebo hlavu, naberou si vodu do úst a nechají ji stékat na ruce, a tímto způsobem si také smáčejí vlasy a myjí hlavu.
Vysvětlivky
-
Cataia (Kitaj) je severní Čína, pojmenovaná po Kitanech. Moxel jsou patrně Mokšané (Mordvini) na středním Povolží, Velké Bulharsko je Volžské Bulharsko u soutoku Volhy a Kamy, Pascatir jsou Baškirové na jižním Uralu (tamější ugrijské obyvatelstvo se pokládalo za pravlast Maďarů, odtud „Velké Uhry“), Kerkis Kyrgyzové na horním Jeniseji. Všechny tyto národy byly Mongolům poplatné. ↩
-
Latinské papiones; význam slova je nejistý, patrně jde o šakaly. ↩
-
Hromadný kruhový hon (mongolsky nerge) byl zároveň vojenským cvičením: jednotky se na něm učily manévrovat, udržovat souvislou linii a poslouchat povely velitelů. ↩
-
Mongolsky boqta (bogtag), vysoká slavnostní pokrývka hlavy vdaných žen z vyšších vrstev, doložená i na perských a čínských vyobrazeních mongolských kněžen. ↩