Knihovna · Cesta do východních krajů světa

X. O Sartachovi a Berkovi a o řece Etilii

O Sartachovi nevím, zda věří v Krista, či ne. To vím, že se nechce nazývat křesťanem, a dokonce se mi zdálo, že se křesťanům posmívá. Sídlí totiž na cestě křesťanů, totiž Rusínů, Blaků, Bulharů z Malého Bulharska, Soldaiských, Kerkisů a Alanů, kteří všichni jdou kolem něho, když míří do ordy jeho otce, a přinášejí mu dary; proto se k nim chová velmi vlídně. Přijdou-li však Saracéni a přinesou více darů než oni, bývají odbaveni rychleji. Má kolem sebe nestoriánské kněze, kteří tlukou do desky a zpívají své hodinky.

A je tu ještě jiný, jménem Berka, bratr Baatuův, který má své pastviny směrem k Železné bráně, kudy vede cesta všech Saracénů, kteří jdou z Persie a z Turkie k Baatuovi a kteří mu cestou přinášejí dary; a on se stal Saracénem a ve své ordě nedovoluje jíst vepřové. Když jsme se vraceli, Baatu mu nařídil, aby se z toho místa přestěhoval za Etilii na východ, neboť nechtěl, aby Saracéni jezdili kolem něho; zdálo se mu to škodlivé.¹ Po celé čtyři dny, co jsme byli v Sartachově ordě, nám ani jednou nedali jídlo a jen jednou trochu kumysu.

Na cestě mezi ním a jeho otcem jsme měli velký strach, neboť Rusíni, Uhři a Alani, jejich otroci, jichž je mezi nimi velmi mnoho, se obvykle srocují po 20 nebo 30 a v noci utíkají, (ozbrojeni) šípy a luky, a koho v noci najdou, toho zabijí. Přes den se skrývají, a když jsou jejich koně unaveni, přicházejí v noci ke stádům koní na pastvinách, vymění si koně a jednoho nebo dva vezmou s sebou, aby je v případě potřeby snědli. Náš průvodce se velmi obával, abychom na ně nenarazili. Na této části cesty bychom byli zemřeli hlady, kdybychom s sebou neměli malou zásobu suchárů.

Tak jsme přišli k Etilii, největší z řek, neboť je čtyřikrát větší než Seina a velmi hluboká; přitéká z Velkého Bulharska, které je na severu, teče k jihu a vlévá se do jakéhosi jezera či moře, jež se nyní nazývá Sirsanské moře podle jistého města na jeho pobřeží v Persii. Isidor je však nazývá Kaspickým mořem, neboť má na jihu Kaspické hory a Persii, na východě hory Mulihet, to jest hory Assassinů, které se stýkají s Kaspickými horami; na severu je tato pustina, v níž jsou nyní Tartaři, ačkoli zde dříve byli jistí Kumáni zvaní Cangle. Na této straně (totiž na severu) přijímá Etilii, která se v létě rozvodňuje jako egyptský Nil. Na západě jsou hory Alanů, Lesgů, Železná brána a hory Gruzínců. Toto moře má tedy hory ze tří stran, ale na severu tuto rovinu. Bratr Ondřej sám projel dvě jeho strany, jižní a východní, a já zbylé dvě: severní, když jsem jel od Baatua k Mangu chánovi, a znovu na zpáteční cestě, a západní, když jsem se vracel od Baatua do Sýrie. Lze je objet za čtyři měsíce; a není pravda, jak tvrdí Isidor, že je to záliv oceánu. Nikde oceánu nedosahuje, ale je všude obklopeno pevninou.

Celá tato země na západní straně tohoto moře, kde jsou Alexandrovy Železné brány a hory Alanů, až k severním Maiotským bažinám, kde pramení Tanais, se kdysi nazývala Albanie. Isidor o ní říká, že jsou v ní psi tak velicí a divocí, že „přemáhají býky a zabíjejí lvy“; pravda je, jak jsem slyšel vyprávět, že směrem k Severnímu oceánu zapřahají psy do vozů jako voly, tak jsou velicí a silní. Na tomto místě, kde jsme dorazili k Etilii, založili Tartaři novou ves se smíšeným obyvatelstvem Rusínů a Saracénů, a ti převážejí posly jedoucí do Baatuovy ordy a z ní; Baatu totiž je na druhém břehu, na východě. Ani nechodí dál za toto místo, kam jsme došli, když v létě táhne na sever, a již (když jsme dorazili) začal táhnout k jihu. Od ledna do srpna táhne vzhůru do chladných krajů, jako všichni ostatní, a v srpnu se začínají stěhovat zpět.

Pluli jsme tedy lodicí po řece dolů od této vsi k jeho (Baatuově) ordě; a od toho místa je to k městům Velkého Bulharska na severu pět dní cesty. Divím se, jaký ďábel tam zanesl Machometův zákon. Od Železné brány, která je branou z Persie, je to přes třicet dní pustinou vzhůru podél Etilie do tohoto Bulharska, a na té cestě není žádné město, jen několik vsí poblíž místa, kde se Etilia vlévá do moře; a tito Bulhaři jsou nejhorší druh Saracénů a dodržují Machometův zákon jako nikdo jiný.