Knihovna · Cesta do východních krajů světa

XXI. O podvodníku Theodolovi a poselství ke králi Franků

Tu se Mangu otázal na jméno onoho biskupa. Theodolus odvětil, že se jmenuje Oto, a vyprávěl mu dále o Damašku a o mistru Vilémovi, který byl klerikem pana legáta. Tu se ho chán otázal, v čím království přebývá. On odpověděl, že je poddaným jistého krále Franků, jenž se jmenuje král Moles.¹ Neboť už předtím slyšel o tom, co se přihodilo u Mensury, a chtěl tím říci, že je jedním z Vašich poddaných. Dále řekl chánovi, že mezi Franky a jím leží Saracéni a zatarasují cestu; kdyby byla cesta volná, poslali by Frankové posly a rádi by s ním uzavřeli mír. Tu se ho Mangu chán otázal, zda by k onomu králi a k onomu biskupovi dovedl jeho vyslance. Odpověděl, že ano, a také k papeži. Tehdy dal Mangu zhotovit velmi silný luk, který by sotva dva muži napjali, a dva šípy se stříbrnými hroty plnými dírek, které při výstřelu hvízdaly jako píšťala. I řekl Moalovi, kterého měl s tímto Theodolem poslat: „Jdi ke králi Franků, k němuž tě tento muž dovede, a podej mu tyto věci ode mne. Bude-li chtít mít s námi mír a dobudeme-li my země Saracénů až k jeho zemi, ponecháme mu všechen ostatní svět na západě. Nebude-li chtít, přines nám luk i šípy zpět a řekni mu, že z takových luků střílíme daleko a zasahujeme tvrdě.“

Potom poručil Theodolovi, aby odešel z jeho přítomnosti; jeho tlumočníkem byl syn mistra Viléma a ten slyšel, jak chán říká onomu Moalovi: „Jdi s tímto mužem; dobře si prohlédni cesty, zemi, města, lidi a jejich zbraně.“ Tu ten mladík Theodolovi vyčítal, že jedná špatně, když s sebou bere tartarské posly, kteří jdou jen vyzvědět. On však odpověděl, že je doveze po moři, takže nebudou moci poznat, odkud přišli, ani jak se vrátili.

Mangu dal také Moalovi svou pečeť,² což je jakoby plát zlata na dlaň široký a půl lokte dlouhý, na němž je napsán jeho rozkaz. Kdo ji nosí, může poroučet, co chce, a stane se to bez odkladu. Když pak ten Theodolus došel až k Vastaciovi³ a chtěl se odebrat dále k papeži, aby papeže oklamal, jako oklamal Mangu chána, otázal se ho Vastacius, má-li listy od papeže, když je vyslancem a vede posly Tartarů. A když žádné listy ukázat nemohl, dal ho zatknout, odňal mu všechno, co si nashromáždil, a vsadil ho do žaláře. Onen Moal tam onemocněl a zemřel. Vastacius však poslal zlatou pečeť zpět Mangu chánovi po Moalových průvodcích; potkal jsem je na cestě v Arseronu (Erzurum) na hranicích Turkie a vyprávěli mi, co tohoto Theodola potkalo. Takové dobrodruhy, kteří se toulají světem, Moalové usmrcují, kdykoli je mohou dostat do rukou.