Knihovna · Francouzská revoluce · Co je třetí stav?

Poznámka k tomuto vydání

Autor a jeho spis

Emmanuel-Joseph Sieyès se narodil 3. května 1748 ve Fréjusu v Provence a zemřel 20. června 1836 v Paříži. Byl knězem bez zvláštního povolání ke kněžství; na sklonku starého režimu působil ve správě chartreské diecéze a zasedal v provinčním shromáždění v Orléansu, kde poznal zblízka, jak se v království rozhoduje o daních a kdo je platí. Když král v létě 1788 svolal na příští rok generální stavy, které se nesešly od roku 1614, rozhořel se spor o to, jak mají být složeny a jak mají hlasovat: zda po stavech, jak tomu bylo naposled, takže duchovenstvo a šlechta vždy přehlasují třetí stav, nebo po hlavách a se zdvojeným zastoupením třetího stavu. Do tohoto sporu vstoupil Sieyès třemi spisy napsanými v rychlém sledu: Vues sur les moyens d’exécution dont les Représentans de la France pourront disposer en 1789, Esejí o privilegiích (listopad 1788) a pamfletem Co je třetí stav?, který napsal v listopadu a prosinci 1788, za druhého shromáždění notáblů, a vydal bez udání jména v prvních dnech ledna 1789.

Spis měl okamžitý a mimořádný ohlas; ještě roku 1789 vyšel nejméně ve třech vydáních. Jeho první věty se staly heslem: třetí stav je všechno, dosud nebyl ničím a žádá, aby byl něčím. Sieyès v něm dokazuje, že národ tvoří ti, kdo pracují a kdo zastávají veřejné funkce, že privilegovaní stojí mimo společný zákon, a tedy mimo národ, a že ústavu může dát jen národ sám prostřednictvím zvláštních zástupců, jejichž moc – moc ustavující – není vázána žádnou dosavadní formou. Z toho vyvozuje praktickou radu: poslanci třetího stavu se mají sami ustavit jako národní shromáždění. V květnu 1789 byl Sieyès zvolen poslancem třetího stavu za Paříž a 17. června 1789 se na jeho návrh poslanci třetího stavu prohlásili Národním shromážděním. Sieyès se pak podílel na přípravě první ústavy, v Konventu hlasoval pro smrt krále, přežil hrůzovládu, roku 1799 se stal členem Direktoria a spolu s Bonapartem připravil převrat 18. brumairu. Po návratu Bourbonů žil od roku 1816 jako vyhnanec v Bruselu; do Paříže se vrátil po červencové revoluci roku 1830.

Které vydání překládáme

Co je třetí stav? vyšlo roku 1789 třikrát a pokaždé v jiné podobě. První vydání z ledna 1789 mělo 127 stran; druhé, „opravené“, se liší jen málo; třetí vydání, které autor rozšířil a prohloubil, má 180 stran. Právě první vydání působilo ve volební kampani zimy a jara 1789; třetí vydání je konečný text, jak jej Sieyès chtěl mít. Překládáme třetí vydání podle exempláře Francouzské národní knihovny a zároveň čtenáři ukazujeme, co v prvním vydání nebylo.

Měřítkem je kritické vydání, které roku 1888 pořídil Edme Champion pro Société de l’histoire de la Révolution française: otiskuje první vydání a pod čarou zaznamenává odchylky druhého, které sestavil François-Alphonse Aulard. Český překlad třetího vydání jsme s Championovým textem srovnali strojově i četbou. Všude, kde ve třetím vydání přibyl souvislý úsek – několik vět, odstavec, celá autorova poznámka –, je to řečeno: u běžného textu vysvětlivkou, která začíná slovy „Doplněno ve třetím vydání“, u autorových poznámek dovětkem v závorce. Takových míst je kolem čtyřiceti a dohromady tvoří asi šestinu spisu; patří k nim ostré pasáže o trestním právu privilegovaných a o anglické sněmovně lordů ve čtvrté kapitole, úvahy o aristokracii na začátku šesté kapitoly a závěrečné odstavce o filozofovi a správci. Drobné rozdíly ve formulacích nesledujeme. Údaje o druhém vydání se opírají o Championův aparát; kde podle něho nějaká pasáž přibyla už ve druhém vydání, uvádíme to.

Rozdíl mezi vydáními je vidět hned na slavné třetí otázce. Na otázku, co třetí stav žádá, odpovídá první vydání „stát se v něm něčím“ (à y devenir quelque chose, totiž v politickém řádu), druhé „stát se něčím“ a třetí „být něčím“ (à être quelque chose); nadpis třetí kapitoly si i ve třetím vydání podržel znění „stát se něčím“.

Esej o privilegiích ve třetím vydání spisu o třetím stavu obsažen není. Překládáme jej podle Championova vydání, tedy ve znění prvního vydání z listopadu 1788. Sieyès esej pro druhé vydání (1789) na mnoha místech přepsal; Champion zaznamenává 122 odchylek. Ty, které mění nebo doplňují smysl, uvádíme ve vysvětlivkách se slovy „Druhé vydání“ (je jich 45, přepsané pasáže vždy celé); pouhé slohové obměny pomíjíme.

Championův úvod z roku 1888 zařazujeme za oba spisy jako doslov. Je to dobový výklad, sám už historický pramen; jeho bibliografii starších vydání jsme vypustili. Novější bádání vychází z kritického vydání Roberta Zapperiho (Ženeva 1970). Úplný český překlad obou spisů se nám nepodařilo dohledat.

Jak je kniha uspořádána

Sieyès doprovodil svůj text poznámkami pod čarou, z nichž některé jsou malými samostatnými pojednáními. Tyto autorovy poznámky tiskneme odsazeně hned za odstavcem, k němuž patří; v textu na ně odkazuje hvězdička a začínají slovy „Sieyèsova poznámka“. Číslované vysvětlivky jsou naše: vykládají instituce, osoby a narážky, překládají cizojazyčné citáty a zaznamenávají rozdíly mezi vydáními. Naše jsou také úvodní odstavce kapitol v hranatých závorkách. V Championově úvodu jsou vysvětlivkami jeho vlastní poznámky pod čarou; co jsme k nim připojili, je označeno „Pozn. překl.“

Dobový tisk píše podstatná jména jako Národ, Občan nebo Stav s velkým písmenem a hojně užívá kurzivy; v češtině velká písmena nepíšeme a kurzivu ponecháváme jen u názvů spisů, u cizojazyčných citátů a tam, kde nese smysl.

Slova, na nichž záleží

Francouzské Ordre znamená stav (duchovenstvo, šlechtu, třetí stav) i řád; Sieyès s tou dvojznačností místy pracuje a překlad na ni upozorňuje. L’Ordre commun je „obecný stav“, tedy třetí stav, kdežto ordre commun je obecný řád, společný zákon všech. Privilège překládáme důsledně „privilegium“, Nation „národ“, Peuple „lid“. Pouvoir constituant a pouvoir constitué jsou „moc ustavující“ a „moc ustavená“; volonté commune je „společná vůle“, na rozdíl od Rousseauovy „obecné vůle“ (volonté générale), o níž Sieyès mluví zřídka. Représentans jsou „zástupci“, députés „poslanci“, procuration „plná moc“. Les Communes ve smyslu francouzského třetího stavu jsou „obce“, zamýšlená francouzská Chambre des Communes „sněmovna obcí“, anglická „dolní sněmovna“. Parlement starého režimu je „parlament“, ale čtenář musí mít na paměti, že jde o vrchní soudní dvůr, ne o zákonodárný sbor. Názvy daní a obvodů (taille, franc-fief, bailliage) ponecháváme a vysvětlujeme.

Jak knihu číst

Co je třetí stav? není nestranný rozbor, ale bojový spis napsaný v několika týdnech uprostřed politického zápasu. Sieyès přehání, zjednodušuje a zesměšňuje; jeho počty duchovních a šlechticů jsou odhady a šlechtu vylučuje z národa s lehkostí, která o čtyři roky později dostala hrozivý význam. Právě proto je ten text pramenem prvního řádu: ukazuje, jak se na přelomu let 1788 a 1789 ze sporu o hlasovací řád stal spor o to, komu patří stát, a pátá kapitola je dodnes výchozím místem každé úvahy o moci ustavující. Kde se Sieyès mýlí nebo kde události daly věcem jiný směr, říkáme to ve vysvětlivkách.

Překlad vznikl s pomocí umělé inteligence. V druhém kroku byl celý text větu po větě srovnán s francouzským originálem – u třetího vydání s obrazem tištěných stran –, vyznačení přídavků třetího vydání bylo jednotlivě ověřeno proti textu prvního vydání a vysvětlivky byly věcně prověřeny. Není to vědecká edice; chce českému čtenáři zpřístupnit jeden ze zakladatelských textů moderního ústavního myšlení v podobě, v jaké jej autor zanechal.