Knihovna · Stalinův stát · Uviděl jsem kata

Obrazová příloha

Čtyři dokumenty ze „zapečetěné obálky č. 1“, uložené v Ruském státním archivu sociálně-politických dějin (RGASPI), fond 17, opis 166, spis 621a. Odtajněny v roce 1992. Překlady jsou pořízeny z faksimilí.

I. Zpráva lidového komisaře vnitra Beriji Stalinovi č. 794/B

Listy 4–7. Strojopis na hlavičkovém papíře NKVD, čtyři strany. Den v datu není vyplněn; podací razítko má 5. března 1940.

SSSR · LIDOVÝ KOMISARIÁT VNITŘNÍCH VĚCÍ
„ “ března 1940 · č. 794/B · Moskva
ÚV VKS(b) — soudruhu STALINOVI

V táborech pro válečné zajatce NKVD SSSR a ve věznicích západních oblastí Ukrajiny a Běloruska je v současné době drženo velké množství bývalých důstojníků polské armády, bývalých pracovníků polské policie a zpravodajských orgánů, členů polských nacionalistických kontrarevolučních stran, účastníků odhalených kontrarevolučních povstaleckých organizací, přeběhlíků a jiných. Všichni jsou zapřisáhlými nepřáteli sovětské moci, naplněnými nenávistí k sovětskému zřízení.

Zajatí důstojníci a policisté se v táborech pokoušejí pokračovat v kontrarevoluční práci a vedou protisovětskou agitaci. Každý z nich jen čeká na propuštění, aby se mohl aktivně zapojit do boje proti sovětské moci.

Orgány NKVD v západních oblastech Ukrajiny a Běloruska odhalily řadu kontrarevolučních povstaleckých organizací. Ve všech těchto organizacích hráli aktivní vedoucí úlohu bývalí důstojníci bývalé polské armády, bývalí policisté a četníci.

Mezi zadrženými přeběhlíky a narušiteli státní hranice bylo rovněž zjištěno značné množství osob, které jsou účastníky kontrarevolučních špionážních a povstaleckých organizací.

V táborech pro válečné zajatce je drženo celkem (nepočítaje vojíny a poddůstojnický sbor) 14 736 bývalých důstojníků, úředníků, statkářů, policistů, četníků, žalářníků, osadníků a zpravodajců — národností přes 97 % Poláci.

Z nich:

generálů, plukovníků a podplukovníků	295
majorů a kapitánů	2 080
poručíků, podporučíků a praporčíků	6 049
důstojníků a nižších velitelů policie, pohraniční stráže a četnictva	1 030
řadových policistů, četníků, žalářníků a zpravodajců	5 138
úředníků, statkářů, kněží a osadníků	144

Ve věznicích západních oblastí Ukrajiny a Běloruska je drženo celkem 18 632 zatčených (z toho 10 685 Poláků), mezi nimi:

bývalých důstojníků	1 207
bývalých policejních zpravodajců a četníků	5 141
špionů a diverzantů	347
bývalých statkářů, továrníků a úředníků	465
členů různých kontrarevolučních a povstaleckých organizací a různého kontrarevolučního živlu	5 345
přeběhlíků	6 127

Vycházeje z toho, že všichni jsou zatvrzelými, nenapravitelnými nepřáteli sovětské moci, pokládá NKVD SSSR za nutné:

I. Uložit NKVD SSSR:

1. věci osob nacházejících se v táborech pro válečné zajatce — 14 700 osob bývalých polských důstojníků, úředníků, statkářů, policistů, zpravodajců, četníků, osadníků a žalářníků,

2. jakož i věci zatčených a ve věznicích západních oblastí Ukrajiny a Běloruska se nacházejících 11 000 osob členů různých kontrarevolučních špionážních a diverzních organizací, bývalých statkářů, továrníků, bývalých polských důstojníků, úředníků a přeběhlíků —

— projednat ve zvláštním řízení, s použitím nejvyššího trestu — zastřelení.

II. Projednání věcí provést bez předvolání zatčených a bez sdělení obvinění, bez usnesení o skončení vyšetřování a bez obžalovacího spisu — tímto způsobem:

1. u osob nacházejících se v táborech pro válečné zajatce — podle zpráv předkládaných Správou pro věci válečných zajatců NKVD SSSR,

2. u osob zatčených — podle zpráv ze spisů předkládaných NKVD Ukrajinské SSR a NKVD Běloruské SSR.

III. Projednáním věcí a vynesením rozhodnutí pověřit trojku ve složení soudruzi Berija — jméno je v dokumentu škrtnuto a rukou nad ně dopsáno Kobulov — Merkulov a Baštakov¹ (náčelník 1. zvláštního oddělení NKVD SSSR).

LIDOVÝ KOMISAŘ VNITŘNÍCH VĚCÍ SVAZU SSR
(podpis) L. Berija

Rukopisné značky na dokumentu

Na prvním listu je vlevo modrou tužkou „Za“ — ruské за tu znamená pro, jde o záznam hlasování — a pod tím čtyři vlastnoruční podpisy: Stalin, Vorošilov, Molotov, Mikojan. V levém okraji červenou tužkou rukou sekretariátu: „s. Kalinin — za“, „s. Kaganovič — za“ — dva nepřítomní členové, kteří hlasovali telefonicky.

Na třetím listu je v levém okraji tužkou „O. P.“ (Zvláštní složka) a „Věc NKVD SSSR“, tedy název, pod kterým byl bod zapsán do protokolu. Odtud, od slov „Uložit NKVD SSSR“, je text svisle odčárkován; tato odčárknutá část se po hlasování stala vlastním zněním usnesení politbyra. Na čtvrtém listu značka končí a pod Berijovým podpisem je tužkou „П 13/144“ a „5/III-40 г.“ — zápis do protokolu č. 13, bod 144, 5. března 1940.

Ve složení trojky je Berija škrtnut a místo něj rukou dopsán Kobulov. Autor návrhu se tak z rozhodujícího orgánu vyňal.

II. Protokol politbyra ÚV VKS(b) č. 13, Zvláštní složka, bod 144

Listy 9–11. „Věc NKVD SSSR“.

Text usnesení je doslova totožný s odčárknutou částí Berijovy zprávy, od slov „Uložit NKVD SSSR“ po složení trojky. Samostatné rozhodnutí o popravě tedy neexistuje: rozhodnutím se stal návrh.

Tyto listy byly 4. března 1970 z protokolu vyňaty do zapečetěné obálky a nahrazeny novými, z nichž byl popravčí text odstraněn. Stalo se tak se souhlasem Konstantina Černěnka, tehdy vedoucího Obecného oddělení ÚV. Zvláštní složka, nejvyšší stupeň utajení usnesení politbyra, už tedy pro tento bod nestačila.

III. Zpráva předsedy KGB Šelepina Chruščovovi č. 632-š

Listy 12–13v. Psáno rukou, kaligraficky, v jediném exempláři; podle diktátu je napsal Ja. A. Pletněv, náčelník evidenčně-archivního oddělení KGB. Obsah byl natolik choulostivý, že se nesměl dát písařce.

ZVLÁŠTNÍ SLOŽKA · Přísně tajné

Soudruhu Chruščovovi N. S.

Ve Výboru státní bezpečnosti při Radě ministrů SSSR se od roku 1940 uchovávají evidenční spisy a další materiály o osobách zastřelených téhož roku — zajatých a internovaných důstojnících, četnících, policistech, osadnících, statkářích a podobných osobách bývalého buržoazního Polska. Celkem bylo na základě rozhodnutí zvláštní trojky NKVD SSSR zastřeleno 21 857 osob, z toho v Katyňském lese (Smolenská oblast) 4 421 osob, ve starobělském táboře u Charkova 3 820 osob, v ostaškovském táboře (Kalininská oblast) 6 311 osob, a 7 305 osob bylo zastřeleno v jiných táborech a věznicích západní Ukrajiny a západního Běloruska.

Celá operace likvidace uvedených osob byla provedena na základě usnesení ÚV KSSS z 5. března 1940. Všichni byli odsouzeni k nejvyššímu trestu podle evidenčních spisů, které na ně byly založeny jako na válečné zajatce a internované v roce 1939.

Od provedení uvedené operace, to jest od roku 1940, nebyly k těmto věcem nikomu vydávány žádné zprávy a všechny spisy v počtu 21 857 se uchovávají v zapečetěné místnosti.

Pro sovětské orgány nepředstavují tyto spisy ani operativní zájem, ani historickou hodnotu. Stěží mohou představovat skutečný zájem pro naše polské přátele. Naopak, jakákoli nepředvídaná náhoda může vést k prozrazení provedené operace se všemi pro náš stát nežádoucími následky. Tím spíš, že pokud jde o zastřelené v Katyňském lese, existuje oficiální verze, potvrzená vyšetřováním, které z podnětu sovětských orgánů provedla v roce 1944 komise nazvaná „Zvláštní komise pro zjištění a vyšetření zastřelení zajatých polských důstojníků německo-fašistickými okupanty v Katyňském lese“.

Podle závěrů této komise se všichni tam zlikvidovaní Poláci pokládají za usmrcené německými okupanty. Materiály vyšetřování byly tehdy široce zveřejněny v sovětském i zahraničním tisku. Závěry komise se pevně usadily v mezinárodním veřejném mínění.

Vycházeje z uvedeného, jeví se účelným zničit všechny evidenční spisy osob zastřelených v roce 1940 ve výše uvedené operaci.

K vyřízení případných dotazů po linii ÚV KSSS nebo sovětské vlády lze ponechat protokoly zasedání trojky NKVD SSSR, která uvedené osoby odsoudila k zastřelení, a akty o výkonu rozhodnutí trojek. Objemem jsou tyto dokumenty nepatrné a lze je uchovávat ve zvláštní složce.

Návrh usnesení ÚV KSSS se přikládá.

Předseda Výboru státní bezpečnosti při Radě ministrů SSSR
(podpis) A. Šelepin
„3“ března 1959 · č. 632-š

Zpráva nese razítko „PODLÉHÁ VRÁCENÍ“, číslo 0680 a datum příjmu 9. března 1965 — do archivu politbyra se dostala až o šest let později. Chruščov návrh nerealizoval: spisy zničeny nebyly.

IV. Potvrzení o vydání dokumentů, 18. dubna 1989

Strojopis, jeden list.

ZPRÁVA

Převzal jsem od soudruha Boldina V. I. dokumenty v zalepených deskách spolu s obálkou otevřeného balíku č. 1, která byla téhož dne odevzdána do VI. sektoru v novém zapečetěném balíku č. 1.

(podpis) V. Galkin
18. IV. 89

Je to jediný papír, který dokládá, že si Michail Gorbačov v dubnu 1989, před setkáním s Wojciechem Jaruzelským, nechal katyňské dokumenty z archivu politbyra přinést — a dostal je. Oficiální sovětské přiznání přišlo o rok později, v dubnu 1990, svalovalo vinu na Beriju a o usnesení politbyra mlčelo. Dokumenty byly Polsku předány teprve 14. října 1992.

Ediční poznámka k příloze

Reprodukované dokumenty jsou úřední písemnosti státních orgánů a jako takové nepodléhají autorskoprávní ochraně; věrný sken plochého dokumentu není sám o sobě autorským dílem. Překlady jsou pořízeny z faksimilí a jsou vlastní.

Pravost dokumentů byla předmětem písmoznaleckého a kriminalistického zkoumání se soudními znalci z VNIISE a Ústředního ústavu soudního lékařství ministerstva obrany Ruské federace, které ji potvrdilo. Potvrzují ji i doprovodné dokumenty uložené jinde: náhradní zpráva o Berijově dopisu ve spisech sekretariátu lidového komisaře vnitra, list 33 obecného protokolu politbyra č. 13 s bodem 144, a náhradní zpráva o Šelepinově dopisu ve spisech KGB.