Knihovna · Stalinův stát · Uviděl jsem kata

Výslech II. Dokumenty a jmenné seznamy

4. Předkládané dokumenty: rozkaz 0308 a ostaškovský tábor

A. J.: Dmitriji Stěpanoviči…

D. T.: Ano?

A. J.: … Předkládá se Vám k seznámení rozkaz číslo 0308 z 19. září 39. roku lidového komisaře vnitra SSSR Beriji, je to svazek 8, list spisu 29–34.

D. T.: Ano.

A. J.: Říká se tu… Podíváte se sám, nebo Vám to mám přečíst?

D. T.: Přečíst. Nemám čím se dívat, nemám, já nevidím.

A. J.: „Zřídit: ostaškovský, kozelský¹, starobělský a další tábory na území příslušných oblastí pro umístění polských válečných zajatců“…

D. T.: Ano.

A. J.: A zřízením těch táborů byli osobně pověřeni náčelníci Správ NKVD Tokarev, Kuprijanov…

D. T.: Tak tehdy jsem tam jel. Tehdy jsem tam taky jel.

A. J.: Aha. Takže právě tehdy jste… Jel jste tam proto, abyste konkrétně…

D. T.: Právě tehdy jsem tam jel, ano.

A. J.: A jakou účast jste měl na zřizování ostaškovského tábora pro válečné zajatce v prostorách bývalé dětské kolonie NKVD na ostrově Stolbnyj?

D. T.: Žádnou. Naprosto žádnou.

A. J.: Protože…

D. T.: Přijel jsem tam… to jsem si vzpomněl potom, co mě vyslechl Váš soudruh. Vzpomněl jsem si, že ten ostrůvek se jmenoval Nilova Pustyň, na jezeře Seliger. Byl to ostrůvek, a sami Poláci potom postavili hráz, spojili ostrov s pevninou, řekněme to tak, a přestal už být ostrovem… Žádná účast!

A. J.: Předkládá se Vám následující dokument — je to svazek 8, list spisu 14–17. Telefonogram Beriji. „Kalinin, Tokarevovi. Číslo čtyři sta… 4441/B ze 3. října 39. roku,“ s rezolucí Sopruněnka² z 27. prosince 39. roku. Z tohoto dokumentu vyplývá, že Tokarev měl osobně prověřit doklady a vyslechnout každého zajatce přicházejícího do ostaškovského tábora.

D. T.: Nic takového nebylo. Když byla… přiváželi tam válečné zajatce, mimo Správu, já ani nevěděl, kolik tam bylo válečných zajatců, nevěděl. Ale věděl jsem tohle: jakmile se mezi zajatci našli… objevili se vojenští příslušníci, překládali je někam do jiných táborů, někam na sever, snad až do Vologodské gubernie…

A. J.: Předkládá se Vám k seznámení svazek 8, list spisu 18…

D. T.: (pokračuje v odpovědi na předchozí otázku) … patrně se tam nějak změnila situace a Tokarev byl mimo hru. Jednou jsem tam byl. Jedinkrát.

A. J.: … tak. Tento dokument je nařízení Merkulova³ Tokarevovi číslo 641 z února 40. roku. Říká se v něm toto… No, není to jen Vám, je to i NKVD Ukrajinské SSR Serovovi, Čerevatěnkovi, Panfilovovi ze Smolenské oblasti a Vám. „Podle nařízení lidového komisaře vnitra soudruha Beriji ukládám všechny bývalé žalářníky, zpravodajce, provokatéry, osadníky⁴, soudní pracovníky, statkáře, obchodníky a velké vlastníky, držené ve starobělském, kozelském a ostaškovském táboře NKVD, přemístit do věznic a převést je do evidence orgánů NKVD. Veškeré materiály, které na ně jsou, předat vyšetřovacím částem Správ NKVD k vedení vyšetřování“…

D. T.: (přerušuje) Tohle provedeno nebylo.

A. J.: … „O způsobu dalšího postoupení těchto spisů budou pokyny vydány dodatečně. O počtu předaných zatčených podejte hlášení.“ Vzniká tedy otázka, předávali Vám všechny tyhle…

D. T.: Nepředávali!

A. J.: … do Vaší vyšetřovací části?

D. T.: Nic se nepředávalo.

A. J.: Nepředávalo, ano?

D. T.: A teď prosím vzít v úvahu toto: v Kalininské oblasti, přestože byla velmi rozlehlá — 74 okresů, 27 měst a dělnických sídlišť, 3 okruhy — tam bylo celkem 14 věznic, v nichž bylo namačkáno šest tisíc lidí, zavřených v letech represí 37.–38., a na těch šesti tisících jsme pracovali až do samého začátku… do začátku války, nebylo kam umístit jediného člověka navíc k těm, kteří tam byli. Tohle bylo patrně napsáno, ale pak se přesvědčili, že to udělat nelze.

A. J.: A nedělali?

D. T.: A nedělali.

A. J.: Vám do Správy NKVD se tyto vyšetřovací spisy nepředávaly?

D. T.: Ani jeden spis.

A. J.: Předkládá se Vám k seznámení nařízení Beriji číslo 5866, adresované náčelníkovi Správy NKVD Kalininské oblasti a Sopruněnkovi, z 31. 12. 39. roku, v němž se Vám ukládalo seznámit se, s výjezdem do města Ostaškova, se stavem vyšetřovací práce na přípravě spisů na válečné zajatce pro Zvláštní poradu⁵ NKVD SSSR…

D. T.: Ani jednou jsem nevyjel.

A. J.: … a přijmout opatření k ukončení vyšetřování u všech v lednu 40. roku.

D. T.: Nevyjížděl jsem a nic jsem neplnil, všechny tyhle oběžníky neznám.

A. J.: Oznamovalo se, že dodatečně byli vysláni vyšetřovatelé: Bykov — vyšetřovatel, poručík státní bezpečnosti, Marisov — vyšetřovatel, poručík státní bezpečnosti, Kleščev…

D. T.: Neznám ty lidi.

A. J.: … Seňkin, Maklakov, Galafejev, Kiselev, Volčenkov, Fedonin, Šiškin — to byli dodatečně vysláni…

D. T.: Ani jednoho z vyjmenovaných neznám.

A. J.: A dál se v témž nařízení říká: „…Kteří se mají dostavit k dispozici náčelníku vyšetřovací skupiny ostaškovského tábora poručíku státní bezpečnosti soudruhu Belolipeckému.“

D. T.: O něm nemám ponětí, o Belolipeckém. Žádné ponětí. Ještě jednou zcela odpovědně prohlašuji, že tábor naší Správě nepodléhal a Správa k tomu táboru neměla žádný vztah. Naprosto žádný!

A. J.: Dmitriji Stěpanoviči, proč ty otázky vznikají: hledali jsme, byly nalezeny takové dokumenty, a proto…

D. T.: Rozumím. Správně, správně.

A. J.: … vidíte, v dokumentu se to tak říká, a proto vzniká otázka, jaká opatření se přijímala k urychlení vyšetřování.

D. T.: Žádná. Správa nevedla ani jeden vyšetřovací spis. Ani jediný!

A. J.: A od Vás nikam, tyhle vyšetřovací spisy jste nikam neposílali?

D. T.: Nikam jsem neposílal. Můžete se o tom přesvědčit ještě z archivních materiálů, patrně náčelníka Správy táborů válečných zajatců Sopruněnka. Pamatuju si jeho příjmení. Nenajdete tam ani jeden spis na tyto válečné zajatce, který by byl poslán ze Správy NKVD. Nevedl se ani jeden spis.

A. J.: Předkládá se Vám hlášení Sopruněnka Berijovi o vykonané práci v ostaškovském táboře válečných zajatců v souladu s předpisem číslo 5866/b z 31. prosince 39. roku, svazek 8, list spisu 18. O čem se v tom hlášení mluví? Mluví se o tom, že: „Po seznámení se stavem vyšetřovací práce, prováděné brigádou v čele s poručíkem státní bezpečnosti soudruhem Belolipeckým, na zpracování spisů na válečné zajatce z řad policistů bývalého polského státu pro Zvláštní poradu NKVD SSSR, bylo zjištěno, že za účelem ukončení vyšetřování ve stanovené lhůtě, to jest do 1. února 40. roku, byl počet vyšetřovatelů zvýšen na 30 osob.“

D. T.: Tak.

A. J.: „Zvýšení bylo provedeno na úkor přidělených pracovníků zvláštních oddělení jiných táborů a Správy NKVD pro Kalininskou oblast.“

D. T.: Nepamatuji se na takový případ, že by byl přidělen byť jediný člověk. Nepamatuju.

A. J.: „Ke dni 6. listopadu tohoto roku bylo dokončeno a zpracováno k projednání Zvláštní poradou NKVD SSSR 6005 vyšetřovacích spisů na zajaté policisty.“ To je hlášení Sopruněnka Berijovi.

D. T.: Ano. Ale já ho neznám, to hlášení.

A. J.: Tak. Opět vzniká otázka — byli to Vaši vyšetřovatelé? Účastnili se?

D. T.: Vůbec si nevzpomínám, ale myslím, že tam nebyl ani jeden vyšetřovatel, jinak bych si pamatoval.

A. J.: Jasné.

D. T.: Pamatoval bych si… Tábor žil zcela samostatným životem, v ničem nezávislým na Správě.

A. J.: Předkládá se Vám kopie obžalovacího spisu ve věci číslo 649 ze 6. ledna 40. roku ohledně Olejnika pro spáchání trestného činu podle článku 58 bodu 13 trestního zákoníku Ruské federace. Vysvětlete, co je Vám známo o těchto obžalovacích spisech a o zpracovávání trestních věcí, jakým způsobem a podle jakého článku se zpracovávaly obžalovací spisy na ostatní válečné zajatce.

D. T.: My jsme, opakuji, žádné vyšetřovací spisy na válečné zajatce nevedli, a proto nemohu nic dodat k tomu, co jsem už řekl. Žádné, ani jediný spis jsme nevedli.

A. J.: A obžalovací spisy jste neviděl?

D. T.: Neviděl.

A. J.: Jak se zpracovávaly, jste nevěděl?

D. T.: Nevěděli. No když nebyl spis, jaký by tam byl obžalovací spis?

A. J.: A není Vám nic známo o tom, kam se tyto obžalovací spisy a trestní věci dál posílaly a kde jsou teď?

D. T.: Myslím, že v Moskvě, to je můj dohad. Protože v archivech Kalininské oblasti sotva něco najdete, protože Správa NKVD Kalininské oblasti, opakuji, žádné spisy na válečné zajatce nevedla.

5. Jmenné seznamy

A. J.: Předkládá se Vám k seznámení dokument „Nové stavy Správy NKVD pro Kalininskou oblast“ a jmenný seznam pracovníků zvláštního oddělení ostaškovského tábora za 40. rok. Vysvětlete — moment, hned Vám to předložím… Tady jsou nové stavy Správy NKVD SSSR pro Kalininskou oblast. Zde je uveden náčelník správy Tokarev, zástupce náčelníka správy Pavlov…

D. T.: Ano, správně.

A. J.: Zástupce náčelníka správy pro kádry Borisov…

D. T.: Správně.

A. J.: Pomocník náčelníka správy pro oddělení mimo Hlavní správu státní bezpečnosti NKVD Kačin…

D. T.: Správně.

A. J.: Tajemník stranického byra Vasiljev, sekretariát: Něsterov, Belov, Kadmer, Sučkova, Jefimova, Lebeděva, Kozlova.

D. T.: Tak.

A. J.: Vyšetřovací část…

D. T.: Všechny ty lidi znám.

A. J.: … Mitrofanov, Figar, Gorškov…

D. T.: Gorškov.

A. J.: … Koreněv, Žarikov, Ivanov, Savin, Obrazcov, Kalmykov, tajemnice Cybanova a stenografistka Lapina… A komandatura: komandant — nadporučík státní bezpečnosti Rubanov…

D. T.: Rubanov. Zbláznil se.

A. J.: … Belogorlov, Tikunov⁶, Jeruchov, Razumov, Žigunov, Poljakov, Ščerbakov, Pankraťjev, Kružkov…, technici, účetní, skladník Sorokin, Kuzněcov, Žuravlev, Ivanov.

D. T.: Ty lidi si nepamatuju, neznám.

A. J.: Řidiči: Alexandrov, Zanova, Osipov, Sucharev⁷…

D. T.: Ano, ten chlapec řidič.

A. J.: … Pisarev, Fockij, Glazkov, Bogdanov, Žuravlev…

D. T.: Dobrý řidič Bogdanov.

A. J.: … Kuvyrkin, Razorenov, Sokolov…

D. T.: Razorjonov.

A. J.: Razorjonov. Ale tady stojí „e“. Sokolov, Skorodumov, … Sobolev, Arseňjev, Lysenkov, Žeňkov, Sadovnikov, Krasnovidov.

D. T.: Ano.

A. J.: A teď stavy ostaškovského tábora taky. „Seznam osobního složení ostaškovského tábora NKVD SSSR ke dni 27. května 40. roku.“ Zde je uveden náčelník tábora Borisovec⁸, komisař Jurasov…

D. T.: Tak teď jste mi připomněl to příjmení, co jsem zapomněl — Borisovec, správně.

A. J.: … Jurasov, zástupce náčelníka tábora Sokolov, pomocník náčelníka tábora Polovinjuk…

D. T.: Neznám.

A. J.: … dozorčí komandant Melnikov, Borisov, Adas… A zvláštní oddělení: náčelník oddělení nadporučík státní bezpečnosti Korytov Grigorij Vasiljevič…

D. T.: Ne, neznám. Nemám ponětí.

A. J.: … Borovkov Ivan Michajlovič, Rjabuškin Dmitrij Ivanovič, politkontroloři: Pristavakin Michail Filippovič, Komarov Alexej, tlumočník Gudovič, administrativní pracovnice písařka Kolupatina.

D. T.: Kromě samotného Borisovce neznám ani jednoho člověka.

A. J.: (nezřetelné) Rozumím.

D. T.: Nepamatuju si ani jednoho.

6. Kdo se poprav účastnil

A. J.: Vysvětlete, kdo a kdy z uvedených Vašich bývalých pracovníků měl co do činění s prací s polskými válečnými zajatci. To jsem právě přečetl…

D. T.: Kdo střílel?

A. J.: Ne, nejen střílel, hned dočtu: kdo vedl trestní věci a připravoval je pro Zvláštní poradu NKVD SSSR, kdo uváděl ve skutek rozhodnutí o zastřelení, kdo a jakými auty odvážel zastřelené, jakou trasou, jakým způsobem pohřbívali?

D. T.: Musím říct, že poprav se účastnili hlavně řidiči a někteří dozorci. Vím dobře, že můj řidič Sucharev se aktivně účastnil. Potom se sám zastřelil. Dále tedy Bogdanov, rovněž můj řidič, se také účastnil, ale ten už jen vozil zastřelené. A Sucharev se poprav účastnil a ještě se mi chlubil, že se dnes „pěkně napracoval“. Tak… no, dozorce si samozřejmě teď podle jmen nepamatuju, nedokážu říct — patrně všichni, které jste vyjmenoval, se tak či onak podíleli na uvádění rozsudků ve skutek.

A. J.: Protože, Dmitriji Stěpanoviči, vzniká taková otázka: šest a víc tisíc lidí… to znamená, že i těch, kdo se poprav účastnili, bylo velké množství? Velká masa lidí.

D. T.: Celkem se účastnilo asi třicet lidí.

A. J.: Asi třicet?

D. T.: Asi třicet lidí.

A. J.: Takže lze mít za to, že ta komandantská četa, kterou jsem Vám přečetl…

D. T.: No byl tam komandant, v čele s komandantem, sám Blochin se účastnil, přičemž na mne to udělalo příšerný dojem, když poprvé ke mně do kanceláře vešli Blochin, Siněgubov a Krivenko — „Tak pojďme, začneme. Pojďme!“ — odmítnout bylo těžké. „Pojďme.“ Mimochodem, chtěl jsem se sám přesvědčit. Do cely, kde se popravovalo, jsem nevcházel, technologii tam měl vypracovanou Blochin, a spolu s komandantem naší Správy Rubanovem obili plstí dveře vedoucí do chodby, aby nebyly slyšet výstřely v celách. Potom odsouzené vyváděli, řekněme to tak, chodbou, zatáčeli vlevo. Tam je „rudý koutek“. V „rudém koutku“⁹ se podle seznamu ověřovalo, zda údaje souhlasí, osobní údaje, zda tu není chyba. A potom, když se ujistili, že je to ten člověk, který má být zastřelen, tu mu hned nasadili pouta a vedli ho do cely, kde se popravovalo, jejíž stěny byly také obity zvukovou izolací. A to je všechno.

A. J.: A jak samotné popravy probíhaly, to jste neviděl?

D. T.: Ne, neviděl. Po pravdě řečeno, bylo to strašně nepříjemné.

A. J.: Dmitriji Stěpanoviči, odpovězte, máme tu oficiální německou zprávu, tam experti dospěli k závěru, že se popravovalo tak… dva lidé drželi za ruce, člověka naklonili a třetí střílel zezadu do hlavy z pistole. A jak se popravovalo v tomto případě?

D. T.: Zvonek… Promiňte, prosím…

(pauza)

D. T.: No víte, novinové informace často hřeší nepřesnostmi. To víte…

A. J.: Ano.

D. T.: Nemyslím, že by tři lidé, dva lidé drželi za ruce a třetí střílel… Nemyslím, že to bylo takhle. Přivedli do cely a střelili zezadu do hlavy, a to je všechno.

A. J.: Jasné. Tak tedy, Dmitriji Stěpanoviči, pokud jsem Vás správně pochopil, lze mít za to, že se poprav účastnilo asi třicet lidí, a to…

D. T.: To je přibližné číslo (nezřetelné), přibližně.

A. J.: … to jest ty osoby z komandantské čety, které jsem přečetl…

D. T.: Ano, a někteří dozorci, a náčelník vnitřní věznice Cukanov¹⁰.

A. J.: Cukanov byl náčelníkem vnitřní věznice?

D. T.: Cukanov. Náčelník vnitřní věznice, dobře si ho pamatuju. On se sice poprav neúčastnil, ale patrně ho nešlo vyloučit, protože musel vědět, co se mu ve věznici děje. Protože věznice se na tu dobu vyklidila od zatčených, zatčené přeložili do jiné věznice, a tady byli jen ti, kteří měli být zastřeleni.

A. J.: Jasné. K této otázce se pak ještě podrobněji vrátíme, abychom si ujasnili…

D. T.: Zrovna tady chci, myslím, že to bude na místě, říct… Ta podívaná je patrně strašná, už proto, že Rubanov se zbláznil, Pavlov, můj první zástupce, se zastřelil, pak Sucharev, můj řidič, se zastřelil, sám Blochin se zastřelil… tak tohle to znamená.

A. J.: Ano. A Pavlov, ten se poprav účastnil?

D. T.: Ne.

A. J.: Ne?

D. T.: Popravy prováděli řidiči a dozorci.

A. J.: Dmitriji Stěpanoviči, předkládá se Vám dopis náčelníka ostaškovského tábora Borisovce Tokarevovi, číslo jednací 37 z března 40. roku, svazek 8, list spisu 39…

D. T.: … (doplňuje odpověď na předchozí otázku) Kačin se účastnil¹¹. Kačin, pomocník. Bylo nařízeno vyčlenit potřebný počet lidí k poskytnutí pomoci při takové a takové operaci, to je vše. Zástupce pro kádry lidi vybíral, a tak…

A. J.: Přečtu ten dokument…

D. T.: Prosím!

A. J.: … který jsem teď ohlásil. Říká se v něm tedy: „V souladu s nařízením lidového komisaře vnitra soudruha Beriji o odlehčení tábora Vám náčelník Správy NKVD pro věci válečných zajatců major Sopruněnko svým dopisem č. 25/1869 z 23. listopadu 40. roku sdělil nutnost určit táboru věznice, kam uvedené válečné zajatce poslat. Pro orientaci sděluji…“ Tady se uvádí kontingent, který byl držen: policisté, žalářníci, provokatéři, osadníci. A dál: „Žádám uvést, do kterých věznic a jaký kontingent bude poslán. Zároveň žádám uvést první přestupní stanici oddělení nápravně pracovních kolonií Správy NKVD.“ Tento dotaz Vám posílal Borisovec, Borisovec Vám ho poslal v březnu 40. roku.

D. T.: Nemohu nic říct, nepamatuji si ten dokument a jsem přesvědčen, že jsme nikoho nikam z tábora neposílali, tou věcí se zabýval sám Sopruněnko. Sám Sopruněnko. V Moskvě se takové otázky řešily. V mých věznicích, opakuji ještě jednou, nebylo místo k umístění těch lidí, a nemohla být ani řeč o tom, aby se do nějaké věznice přeložil byť malý počet polských válečných zajatců. Nemohla být ani řeč! Nacpané byly!