Knihovna · Třicetiletá válka · Dopisy Albrechta z Valdštejna · Svazek I

Kapitola dvanáctá: Účast Gustava Adolfa na válce v Německu (dopisy č. 118–270)

Účast Gustava Adolfa na válce v Německu.

První účast, kterou měl Gustav Adolf na válce, jež se nyní vedla na severu Německa, záležela v tom, že podporoval Stralsund. Valdštejn v něm se správnou předtuchou rozpoznal nepřítele, jehož se musel nejvíce obávat. Již z Čech psal Arnimovi kvůli horoskopu švédského krále;¹ konstelaci asi neshledal zcela podle svého přání a snaží se nyní zlé duchy zahnat nikoli zbožnými průpovídkami, nýbrž nadávkami, za nimiž se však přece skrývá jen tísnivý pocit. „Plukovník Farensbach,“ píše z Güstrowa 7. srpna Arnimovi, „mi oznamuje, že král švédský vsedl se sedmi pluky na lodi. Vím sice dobře, že vší té švédské kanálie (Canaglia) není přes 3000 mužů, chtěl jsem Vás však přece upozornit, abyste v Zadním Pomořansku poručil být ve střehu (alerta).“

Příchod Švédů do Stralsundu dodal nové odvahy nejen městu, nýbrž i vévodovi a zemským stavům. Ještě než Arnim od Stralsundu odtáhl, byl rozepsán zemský sněm a Valdštejn nad tím později vyslovuje oprávněnou obavu. „Že vévoda pomořanský rozepsal zemský sněm,“ píše Arnimovi z Güstrowa 11. srpna, „to je podle mého mínění kvůli Stralsundským, neboť dá-li Bůh, nebude s námi chtít začínat válku. Chtěl bych, aby ho ta chuť popadla; Pomořansko by se pak k Meklenbursku náramně pěkně hodilo.“ – „Zachovali-li se páni Pomořané dobře,“ píše z Tribsees 15. srpna, „má se jim také dobře vést; dávám ze všech stran stahovat vojsko a všeho ho chci užít zde.“ Poněvadž Arnim ležel nemocen, odebral se Valdštejn sám opět k vojsku. S velkou starostí o Arnimovo zdraví mu píše (Tribsees 15. srpna): „Prosím, prokažte mi to přátelství a nevstávejte, dokud nebude lépe. Stejně se nic nepodnikne. Podle toho, že nevstanete, poznám, zda mi přejete dobré, neboť tím se dříve uzdravíte a budete moci sloužit Jeho Veličenstvu.“

Neméně povážlivé než příchod Švédů do Stralsundu bylo pro císařské vojsko to, že se vylodil král Kristián Dánský a téměř bez odporu získal Wolgast, kde se silně opevnil. Valdštejn stáhl v Greifswaldu šest pluků a vytáhl k Wolgastu. Jeho přítomnost dodala vojákům odvahy; dvakrát byl jeho útok (22. srpna nového stylu) odražen, napotřetí se mu podařilo dánské šance dobýt. Král Kristián se spasil útěkem na moře a Wolgast přenechal vévodovi frýdlantskému. Valdštejn si zřídil hlavní stan v Greifswaldu, neboť stále ještě pomýšlel na to, že zlomí vzdor Stralsundských. Vážně se mu honily hlavou i myšlenky na mír, neboť kurfiřtské kolegium se obrátilo na císaře s naléhavými rozklady a také z jiných stran se na Valdštejna kvůli míru opětovně naléhalo; píše proto Arnimovi (Greifswald 9. září): „Jaké je mínění kolínského a jiných kurfiřtů, tomu jsem také porozuměl, a kdybych neznal vůli Jeho Veličenstva, že chce mít mír, dal bych kurfiřtům ve všem za pravdu; ale já vím, že Jeho Veličenstvo mír mít chce, a až dojde k jednání (tractation), uvidí se, kdo po míru sáhne dřív, zda já, nebo hrabě Tilly; neboť jakože chci dojít spasení, toužím po míru i já, neboť bych rád přenesl zbraně (arma) proti Turkovi, k čemuž jsem naklonil papeže, císaře i všechny císařské ministry.“

Valdštejn zde nyní neměl hájit zájem císaře ani Svaté říše římské, nýbrž jen svůj vlastní. Musel se obávat, že ztratí Meklenbursko, jakmile přenechá Pomořansko a tamní pobřeží Dánům a Švédům. Pokusil se ještě jednou sevřít Stralsund; avšak zde se Švédové usadili pevněji než předtím, sám švédský říšský kancléř přivezl smlouvu, kterou král s městem uzavřel a kterou se město zcela odevzdalo pod ochranu Švédska. Z dánské posádky největší část odtáhla; tím menší vliv mělo na osud města mírové jednání, které Valdštejn později zahájil s králem dánským. Valdštejnovi proto přišlo velmi nevhod, že se Gustav Adolf tak horlivě ujímá Stralsundu a vůbec utlačovaného evangelického Německa. V tomto ohledu se některé výroky ve Valdštejnových dopisech z této doby jeví velmi podezřelými. Zdá se, že tehdy chtěl zosnovat ne-li přímo úklad o život Gustava Adolfa, tedy jistě vzpouru ve Švédsku. Nejprve o tom píše Arnimovi z Greifswaldu 6. září: „Dnes byl u mne ten Skot;² doufá, že to bude mít svůj účinek (effect); ten, kdo má do Švédska, se musí brzy vypravit, dříve než přijde zima.“ „Se Švédem,“ píše v dalším dopise Arnimovi (Franzburg 15. září), „se nechci pouštět do žádného jednání (tractation), neboť všechno jeho počínání směřuje jen k podvodu. Prosím Vás proto co nejsnažněji, hleďte, abychom tam brzy poslali někoho, kdo to vykoná, neboť je už načase, aby tam odcestoval, dříve než přijde zima. Až ho dostanete, pošlete ho jen ke mně, abych mu vyplatil, co s ním ujednáte.“ S tím smíme asi spojit výrok ve třetím dopise Arnimovi z polního ležení u Mischkau z 25. září. Když se v něm opět trpce vyslovil o chování Švédska, dodává: „Byl u mne ten kupec; dal jsem mu ihned vyplatit těch 5000 říšských tolarů a slíbil jsem, že bude-li to dílo mít úspěch, dám mu k 15 000 říšských tolarů, které jste mu slíbil Vy, ještě dalších 15 000 říšských tolarů; měl by tedy, zdaří-li se to dobře, dostat ještě 30 000 říšských tolarů. Prosím, dejte mu všechny pokyny, aby bylo vše dobře zařízeno a aby se se svými lidmi neprodleně vydal na cestu tam (incaminire).“ – V dopise z 3. října je jen obecně řeč o „mnoha důležitých věcech“, o nichž by Valdštejn rád slyšel mínění svého polního maršálka. O těchto úkolech můžeme mít jen nejisté domněnky; že však musely být významné, vysvítá z toho, že Valdštejn, který byl právě nyní v tak velké peněžní tísni, že se, jak píše v dopise z 25. září, „nemůže spolehnout skoro ani na 1000 zlatých“, je ochoten vydat za jediný obchod 35 000 tolarů.

Ne se stejnou rozhodností jako Stralsund se vévodovi, jehož nyní museli nazývat svým zeměpánem, postavili na odpor měšťané rostočtí. Složili těžké sumy a museli k tomu ještě přijmout posádku. Z Rostocku se Valdštejn obrátil do Holštýnska, kde byly obě pevnosti Glückstadt a Krempe obléhány již rok, první generálem Aldringenem, druhá Torquatem Contim. Glückstadt, podporovaný volným dovozem z labské strany, se držel a Valdštejn byl nucen s nastávající zimou obléhání zrušit. Méně silné Krempe, před něž přitáhl sám Valdštejn, se vzdalo 12. listopadu. Toho dne píše Valdštejn Arnimovi z polního ležení před Krempe: „Krempe se vzdalo; nechávám je odtáhnout s vlajícími praporci a hořícími doutnáky a co je ještě takových věcí.“ Ačkoli Valdštejnovi nebylo dobře a již v jednom dřívějším dopise si stěžuje, „že ho od mnohého stání bolí noha“ – trpěl podagrou –, vydržel přece za drsného zimního počasí v polním ležení; i když mu pevnost byla vydána, dal pobytu v polním ležení přednost. Odtud se na krátký čas odebral do Lübecku, aby zde osobně poháněl záležitost zřízení říšského loďstva. Jednání hraběte Schwarzenberga o této i jiných záležitostech přerušil dříve sám Valdštejn; marně se nyní sám snažil uplatnit svůj titul „generála Baltského a Oceánského moře“. Od Lübeckých nemohl dosáhnout nic víc, než že mu dovolili stavět si na jejich loděnicích lodi, k čemuž chtěli za řádné zaplacení dodat dřevo. Předvídali, že k tomu nedojde, a Valdštejn se musel spokojit s tím, že držel obsazeny německé provincie krále dánského, aby ho tím učinil nakloněnějším k míru, k němuž již z Lübecku podnikl vážné kroky; neboť chuť táhnout proti Turkům u něho stále převládá. Z Boizenburgu (Boitzenburg) píše 26. listopadu Arnimovi: „Posílám Vám, co oznamuje císařův orátor u Porty. Dej Bůh, abychom zde uzavřeli mír a vytáhli Turkovi na krk.“ Že se již nyní jednalo o mír s Dánskem, vysvítá rovněž z několika Valdštejnových dopisů. Tak píše z Boizenburgu 29. listopadu Arnimovi: „Kéž by Bůh dal, abych mohl být jen na pár hodin u Vás; rád bych s Vámi leccos probral. Mírové jednání jsme stanovili na 16. ledna nového kalendáře; dej k tomu Bůh své požehnání.“

Rozdělení zimních kvartýrů a zásobování vojska působily Valdštejnovi mnoho starostí, neboť kontribuce se scházely špatně, protože beztak chudé Marky, Meklenbursko a Pomořansko byly téměř zcela vysáty. „Co se týče starých nedoplatků,“ píše Valdštejn z Güstrowa 1. prosince, „mám špatnou naději, že se dá ze Střední marky něco vymáčknout.“ Ukládá Arnimovi, aby každému pluku sám vykázal jeho území (territorium), „neboť na pomořanské komisaře,“ píše (Zvěřín 5. prosince), „nesmíme vůbec nic stavět, neboť víte, jak si počínali dříve.“ – K zavedení ručních mlýnků u každé roty jízdní i pěší dal rozkaz již z Čech (dopis č. 175).

O umístění dělostřeleckých koní ustanovuje v témž psaní: „Co je dobrých koní, ty ať se ponechají u dělostřelectva, co je však špatných, ať se dají sedlákům; ale zjara se od nich musejí žádat zpět titíž, nebo lepší.“ S velkou pečlivostí dbal na to, aby pro příští tažení nenastal nedostatek obilí a píce; poněvadž však nemohl uzavřít přístavy ani střežit pobřeží, byla všechna opatření marná. Nejhůře u něho byli v tomto ohledu zapsáni Pomořané. „Víte,“ píše Arnimovi z Güstrowa 8. prosince, „jací Pomořané jsou; proto by obilí prodali, peníze strčili do kapsy a vojsko by muselo zůstat bez vydržování, jak se to stalo loňskou zimu.“ Meklenbursko chce mít rozhodně ušetřeno. „Se zemí meklenburskou,“ píše v témž dopise, „se mi tak zacházet nesmí, neboť je v dobrých rukou.“ – Jak dlouho v těchto „dobrých rukou“ zůstala, ukáže nám další vyprávění.

Valdštejnovy dopisy z roku 1628³

č. 118. Plukovníku von Arnim, Jičín, 3. ledna 1628

+

Psal jsem Vám již dříve, abyste z 50 000 říšských tolarů, které mají složit Rostočtí, složil 30 000 říšských tolarů u jistého kupce v Hamburku, neboť musím zaplatit Hansi de Witte,⁴ protože je vynaložil na střelivo a jiné potřeby pro dělostřelectvo; prosím Vás proto co nejsnažněji, dbejte, aby se to stalo co nejdříve. K tomu prosím, abyste z toho, co z mé kontribuce připadá na mou osobu, dal rovněž dohromady 30 000 říšských tolarů a složil je také u jistého kupce v Hamburku, aby z toho na můj soukromý dluh zaplatil Hansi de Witte; neboť předešlých 30 000 říšských tolarů je za císaře, tyto však za mne. A poněvadž mé vydržování (interteniment) ještě tak daleko nesahá, prosím, založte to zatím a potom si to srazte, neboť toho vpravdě velice potřebuji, a zavážete si mě tím; jen ať se to stane brzy. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Jičín 3. ledna léta 1628.

P. S. U kterého kupce v Hamburku obě ty položky, úhrnem 60 000 říšských tolarů, složíte, to mi ihned oznamte, abych Hansi de Witte řekl, aby si je u něho vyzvedl.

č. 119. Témuž, Jičín, 3. ledna 1628

+

Velmi nerad jsem slyšel, že se Vám nedaří dobře; prosím, šetřete se, abyste mohl příštího jara zase pracovat (travagliren) k dobru Jeho Veličenstva a obecné věci. Co se týče Hausmanna a markýze de Bosi, poslal jsem Vám již dvakrát písemné rozkazy stran nich; užijte jich podle libosti a nestrpte jim žádnou nepřístojnost. Co se týče plukovníka Teufela, uznáte-li to za dobré, mohu mu pardon snadno vymoci nebo mu jej z moci svěřené mi Jeho Veličenstvem sám udělit. Stran lodí jste mě velice potěšil, že doufáte, že jich již několik lehlo popelem; dej Bůh, aby se to mohlo stát se všemi. Prosím, poručte všude opevnit mořské přístavy; zvláště mi však velmi leží v hlavě ostrov Rujána, neboť vévoda⁵ je na tyto časy příliš dobrácký a nedává na všechno podrobně (minutemente) pozor, a na to je třeba dobře dbát. Jinak jsem Vám chtěl také připomenout, abyste položil vojsko i do toho dílu Pomořanska, který náleží pod Polsko,⁶ a zmocnil se všech pevných míst, aby se nám zjara nepřipletl do cesty někdo jiný. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Jičín 3. ledna léta 1628.

P. S. Prosím, hleďte, jak bychom to mohli navléci, aby Dánové zvolili za krále našeho císaře; u dvora by to byli rádi dopřáli mně, i Jeho Veličenstvo samo, ale já jsem pěkně poděkoval, neboť bych se při tom nemohl udržet; spokojím se zatím s tím druhým, neboť to je jistější; příští měsíc o tom bude něco slyšet.

č. 120. Témuž, Loučeň, 6. ledna 1628

+

Posílám Vám několik psaní stran rozpuštění (reformacion) roty podplukovníka Cicogny. Prosím, hleďte ho napřed vypravit ke mně do Prahy; potom se ihned (incontinenti) chopte té roty a propusťte ji, neboť Cicogna je špatný člověk: prolhanými prostředky odešel od pluku vévody Františka Albrechta, stejnými se vlhal na místo podplukovníka u Görzenicha a stále, co tam je, dělá zmatky (imbrogly). Prosím, hleďte, aby se ihned odebral ke mně do Prahy, a jakmile bude asi 3 dny cesty od kvartýru, hleďte, aby mu rota byla rozpuštěna. Prosím však, hleďte, aby se to stalo jistě, bez jediné námitky (replica) a bez ohledů (discrecion). Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Loučeň 6. ledna léta 1628.

č. 121. Témuž, Loučeň, 6. ledna 1628

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

tímto Vám posíláme originál a opis nařízení podplukovníku Cicognovi, v němž mu poroučíme, aby se, jakmile je uvidí, neprodleně odebral k nám do Prahy. Poručíte mu proto, aby se bez jakéhokoli odkladu (dilation) zvedl a ihned (in continenti) se odebral k nám, a velení nad oněmi jezdci dáte zatím některému rytmistrovi, kterého k tomu uznáte za způsobilého. Dáno v Loučeni⁷ 6. ledna léta 1628.

Albrecht z Boží milosti vévoda frýdlantský.

A. H. z. F.

P. S. Bude-li dělat nějaké potíže, dejte ho sebrat.

č. 122. Důstojníku velícímu de Bosiho jízdě, Loučeň, 6. ledna 1628

Statečnému, našemu zvláště milému N., důstojníku velícímu de Bosiho jízdě.

Statečný, zvláště milý, poněvadž jsme z velmi závažných příčin poručili plukovníku von Arnim, aby několik rot oněch jezdců, mezi jinými i rotu podplukovníka Cicogny, rozpustil (reformoval), chtěli jsme Vám dát na vědomí, že je to náš rozkaz. Budete tomu proto všemožně nápomocen, aby se to stalo ihned; jinak se z toho u nás nebudete moci zodpovědět. Dáno v Loučeni 6. ledna léta 1628.

A. H. z. F.

č. 123. Důstojníkům roty podplukovníka Cicogny, Loučeň, 6. ledna 1628

Albrecht atd.

Poněvadž jsme se rozhodli dát několik rot oněch jezdců rozpustit (reformovat), poručili jsme plukovníku von Arnim, aby rozpustil rotu podplukovníka Cicogny. A ježto řečený Cicogna přišel k místu podplukovníka teprve u Freistadtlu⁸ pletichami, ve Slezsku také dostal na svůj díl (portion) žold za více než 7 měsíců a i jinak si tu a tam přišel na velké zisky, nebude kvůli jeho osobě třeba mnoho okolků. Co se však týče Vašich osob, totiž poručíka roty a ostatních důstojníků, dá Vám plukovník von Arnim všechno slušné zadostiučinění; bude se však přihlížet i k tomu, čeho jste dříve tu a tam užili. Poroučíme Vám proto, abyste se ihned dali rozpustit a neodkládali to ani o okamžik; jinak buďte ujištěni, že nad tím oko nepřimhouříme. Jinak jsme u plukovníka von Arnim nařídili, aby řečeného poručíka roty a praporečníka opatřil, dokud se neuvolní místo, aby mohli být povýšeni podle zásluh a schopností. Dáno v Loučeni 6. ledna 1628.

A. H. z. F.

č. 124. Markraběti Zikmundu Braniborskému, Loučeň, 6. ledna 1628

Náš atd.

Vysoce urozený kníže, nemohli jsme opominout Vaší Milosti přátelsky oznámit, že země v Pomořansku a Meklenbursku jsou obloženy tolikerým vojskem, že by tím, kdyby nenastalo ulehčení, byly tyto země přivedeny do krajní zkázy a vzešla by z toho i záhuba zemí sousedních; proto je nemožné všechno to vojsko tam vydržovat. Žádáme tedy Vaši Milost velmi přátelsky, aby si ke službě Jeho císařského Veličenstva a k dobru obecné věci nedala být proti mysli přijmout ještě malý počet vojska do Braniborské marky. Ujišťujeme naproti tomu Vaši Milost, že vydáme přísné nařízení, aby byla zachovávána dobrá kázeň, a že si také dáme záležet na tom, aby země Jeho Milosti pana kurfiřta byla co nejdříve zbavena obtíží (molestien). A zůstáváme. Dáno v Loučeni 6. ledna léta 1628.

A. H. z. F.

č. 125. Generálnímu wachtmeistru jízdy Lorenzu del Maestro, Loučeň, 6. ledna 1628

Urozený atd. Poněvadž dobře víte, že v Pomořansku a Meklenbursku nelze vydržovat tolik vojska, měl jste Desfoursovy jezdce po právu přijmout a opatřit je v Marce kvartýrem. Dáváme Vám proto tímto nařízení, abyste tam nejen ubytoval jezdce Desfoursovy, nýbrž také udržoval s plukovníkem von Arnim stran ubytování dobrou korespondenci, a pošle-li Vám ještě další vojsko, které nemůže umístit, abyste je přijal a v Marce rozhodně ubytoval. Doufáme však, že brzy najdeme jiný způsob, jak vojsko ubytovat jinde a Marku co nejdříve osvobodit; zůstane tam jen na krátký čas. Dáno v Loučeni 6. ledna léta 1628.

Albrecht atd.

A. H. z. F.

č. 126. Plukovníku von Arnim, Loučeň, 6. ledna 1628

+

Že máte za to, že Stralsundští a Štětínští dají tolik co Rostočtí, s tím jsem spokojen; jen hleďte, ať se to stane brzy. Píšete mi také, že jste poručil, aby se od každé roty odvádělo 30 zlatých na vydržování mých lidí; to vidím velmi nerad, a poněvadž jste to již zavedl, je třeba vzít to takto: vybírejte těch 30 zlatých tak jako tak dál a opatřujte z nich potřeby (requisita) pro dělostřelectvo nebo výzbroj lodí, avšak tak, aby každý věděl, že je to určeno k tomu; neboť i kdybyste chtěl držet v tichosti, že oněch 30 zlatých má být pro mé lidi, přece by se to poznalo a mně i Vám by to udělalo špatnou pověst. Potom můžete pro mé lidi přikázat Piccolominimu ke kvartýru o něco více a poručit, aby se vydržování mých lidí bralo odtamtud. Prosím, zařiďte to tímto způsobem a ihned dejte každému na vědomí, že těch 30 zlatých má být užito na dělostřelectvo nebo na loďstvo; hleďte je o tom dobře ujistit (sinceriren), neboť takovým způsobem těch 30 zlatých naprosto mít nechci. A tímto zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Loučeň 6. ledna léta 1628.

P. S. Pošlete mi kvitanci na těch 18 000 říšských tolarů od plukovníka Hebrona, neboť musím nyní u dvora vyúčtovat své pohledávky.

č. 127. Témuž, Loučeň, 6. ledna 1628

+

Z Vašeho psaní vyrozumívám, jakým způsobem jste Rostockým a Wismarským dal na srozuměnou, že se mají opevnit; ten způsob se mi velmi líbí, prosím však, pospěšte s tím, zvláště aby byl přístav u Rostocku uzavřen a dobře opatřen dobrým vojskem, děly a střelivem, neboť koncem tohoto měsíce uslyšíte něco nového. Prosím, neotálejte, velice si mě tím zavážete. Dejte ihned několik pěších táhnout na Warnemünde a ubytovat se na tom místě (posto); ostatní přístavy (porti) dejte rovněž všude opevnit, aby nám tam nepřítel nevkročil. Že ze Švédska nepřichází stran naší ligy žádná odpověď – napište mi, jaké je o tom Vaše mínění; jinak bych rád viděl, aby se Švéd s námi spojil, neboť bychom se tím lépe mohli zmocnit zbývajících ostrovů v Dánsku; potom bych mohl návrhy, které byly ode dvora předloženy, tím spíše a jistěji přijmout. A tímto zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Loučeň 6. ledna léta 1628.

P. S. Prosím, oznamte mi, jak brzy bude přístav v Rostocku uzavřen a kdy se v oné šanci bude moci ubytovat vojsko; bylo by mi velmi milé, kdyby to mohlo být koncem tohoto měsíce. Zde nemáme žádnou zimu; dávám stále ještě bez ustání pracovat lopatou.

Je-li to možné, pošlete mi také klisny koncem tohoto měsíce, aby se před připouštěním trochu zotavily.

č. 128. Témuž, Loučeň, 6. ledna 1628

+

Píšete mi, že mi posíláte psaní generálního wachtmeistra, ale asi jste na to zapomněl. Generálnímu wachtmeistru však píši, aby Desfoursovy jezdce rozhodně ubytoval v Marce. Že jste do Ukerské marky položil několik svých praporců, to vidím rád; hleďte rozhodně, abyste od nich dostal, co Vám slíbili, neboť jste je zbavil nepřítele, a proto Vám to honorarium mohou dobře dát. Že jste v kvartýrech vydal rozkazy stran dělostřeleckých potřeb, je mi velmi milé, neboť bez dělostřelectva a proviantu člověk všude uvázne. Prosím, hleďte, aby z těch zemí nebylo propuštěno ani zrnko obilí, neboť bychom ho potom sami mohli mít nedostatek; proto je třeba dávat ve všech mořských přístavech pilný pozor. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Loučeň 6. ledna léta 1628.

č. 129. Témuž, Brandýs, 7. ledna 1628

+

Zde Vám posílám, co mi píše hrabě Schwarzenberg. Vím dobře, že ve všech těch městech jsou ničemové, kteří drží víc s nepřítelem než s námi; budete proto nyní muset hledět, abyste jim vzal každou příležitost pletichařit s nepřítelem, dobře se zmocnil všech jejich přístavů a uzavřel je pevnůstkami (forti), zvláště rostocký a wismarský. Neboť nyní má nepřítel málo vojska, a hledí tedy jen na sebe, jak se ubránit; dostane-li však, jak lze věřit, pomoc od jiných, neopomine válčit proti nám i útočně (ofensive). Proto je třeba mít se dobře na pozoru nyní, dokud na nás nepřítel ještě nemůže; neboť budu nutně muset kvůli vydržování část vojska poslat pryč, a nepřítel pak bude moci snadno někde přistát a usadit se (posto nehmen), což nám potom dá nemálo práce (travaglio), než ho odtamtud dostaneme. Prosím proto, dejte si na tom pilně záležet; a potom, až se napřed zajistíme doma, začneme se chystat k dalším podnikům (impresen) na moři. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Brandýs 7. ledna léta 1628.

P. S. Psaní hraběte Schwarzenberga držte v tajnosti. Napište mi také, jaké je Vaše mínění o hraběti z Mansfeldu,⁹ který sloužil u Švéda; rád by ho (Schwarzenberg) zaměstnal na moři, a já k tomu mám málo chuti. Napište mi také, zda máte za to, že Švéd hraje dvojí hru (trato dupio), když nám navrhuje, abychom s ním uzavřeli ligu, a jedná také tam. Jinak mi vévodkyně brunšvická psala, že Švéd má jistě v úmyslu spojit se s druhou stranou. Nyní je také třeba hledět, aby jejich lodi lehly popelem, dokud jsou pohromadě.

Vyslanec vévody Viléma Výmarského mi oznamuje, že prý Švédové obsadili Sund 5000 muži; Vy o tom budete vědět lépe.

č. 130. Témuž, Praha, 11. ledna 1628

+

Podplukovník Sparre Vám podá zprávu o všem, co jsem s ním ústně mluvil. Generálnímu wachtmeistru jsem již poručil, aby Desfoursovy jezdce přijal. Že Švéd pletichaří s Dánskem, mi dělá málo starostí, neboť všichni mi ho líčí tak, že drží věrnost a víru, jen dokud se mu to hodí; připraví je nejen o Skåne (Schonen), nýbrž i o ostatek. Prosím proto, hleďte, jak jejich lodi obrátíme v popel. Jinak mi oznamují, že mají záměr (impresa) na Wismar; prosím, dejte na to místo dobrý pozor a tamní přístav silně opevněte, stejně jako v Rostocku a jinde. Král španělský sem nyní poukazuje 200 000 korun, aby z nich bylo vydržováno 25 válečných lodí (Orlochen). Jinak poroučím všem, kdo velí nějakému počtu vojska, aby ve všem pomáhali hraběti Schwarzenbergovi v námořních věcech (navigacion), neboť císař si to velmi přeje; prosím, učiňte při tom i Vy své. Doufám, že je ještě budeme hledat na jejich ostrovech, neboť ze Švédů nemám pražádnou hrůzu. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Praha 11. ledna léta 1628.

P. S. Prosím, hleďte, aby byly všechny mořské přístavy pilně opevněny a tamní posádky posíleny, neboť jistě na ně budou mít záměr (impresa), a zvláště na Wismar. Pošlete někoho, kdo by prohlédl, jak se kdo opevnil, a pošlete mi nákresy.

Bylo by velmi třeba dát do šancí u mořských přístavů děla.

č. 131. Témuž, Praha, 12. ledna 1628

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

z Vašeho psaní z 29. prosince jsme vyrozuměli, že hrabě z Naugardu¹⁰ nechce přijmout císařské vojsko a že tam má, aby ubytování zabránil, čtyřicet pěšáků z Farensbachova pluku. Proto tímto salvu guardii, kterou jsme mu dříve udělili, rušíme a prohlašujeme za neplatnou. Dáte tedy oněch čtyřicet pěšáků, nebudou-li chtít po dobrém, ihned vypudit násilím a ostatní vojsko tam stůj co stůj ubytujete, po dobrém nebo násilím (per forza); proti hraběti samému pak, kdyby se chtěl císařskému vojsku protivit, budete postupovat, jak se sluší. K tomu Vám posíláme přiložený patent, znějící oněm 40 pěšákům, a psaní řečenému hraběti, jakož i tomu, kdo velí Farensbachovu pluku, spolu s opisy. Dáno v Praze 12. ledna léta 1628.

Albrecht z Boží milosti vévoda atd.

A. H. z. F.

Příloha a k č. 131. Hraběti z Naugardu, Praha, 14. ledna 1628

Vše milé a dobré, co zmůžeme, napřed. Urozený hrabě, zvláště milý pane a příteli, ježto se nám dostává zprávy, že se s poukazem na salvu guardii zdráháte přijmout na svých statcích císařské vojsko a že tam k tomu konci máte čtyřicet pěšáků z pluku plukovníka Farensbacha, chtěli jsme Vám připomenout, že jsme Vám sice salvu guardii dali, avšak nevyhnutelná potřeba žádá, aby tam bylo nějaké vojsko položeno. Proto jsme plukovníku von Arnim poručili, aby oněch čtyřicet pěšáků odtamtud odstranil a ubytoval tam jiné císařské vojsko. Nadějeme se, že se tomu nebudete protivit, nýbrž že se podvolíte tomu, co je slušné. Zůstáváme Vám k příjemným službám ochotni a hotovi. Dáno v Praze čtrnáctého ledna léta 1628.

Albrecht z Boží milosti vévoda frýdlantský atd.

A. H. z. F.

Příloha b k č. 131. Plukovníku Farensbachovi, Praha, 14. ledna 1628

Albrecht z Boží milosti vévoda frýdlantský atd.

Statečný, zvláště milý. Poněvadž se dovídáme, že čtyřicet pěšáků z pluku Vašeho plukovníka¹¹ bylo dáno hraběti z Naugardu jako salva guardia a že tito brání ubytování ostatního císařského vojska, poroučíme Vám, abyste oněch čtyřicet pěšáků, jakmile toto spatříte, ze statků řečeného hraběte odvedl. Dáno v Praze 14. ledna léta 1628.

A. H. z. F.

Příloha c k č. 131. Patent, Praha, 12. ledna 1628

My Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří a generální nejvyšší polní hejtman, dáváme tímto na vědomost všem a každému zvlášť, vyšším i nižším důstojníkům, velitelům a vojákům jízdním i pěším, ustanoveným nejvýše jmenovaným Jeho císařským Veličenstvem: Poněvadž jsme se dozvěděli, že pan hrabě z Naugardu pod záminkou salvy guardie, kterou jsme mu udělili na přímluvu jeho švagra, plukovníka Farensbacha, nechce přijmout císařské vojsko, které musí být z nevyhnutelné potřeby ubytováno na jeho statcích, a že si k tomu konci vzal z pluku řečeného plukovníka Farensbacha čtyřicet mušketýrů, aby ubytování zabránil, poroučíme oněm čtyřiceti mušketýrům tam ležícím přísně a pod neodvratným trestem na těle i na životě, aby, jakmile toto spatří, odtamtud odtáhli a nechali tam ubytovat ostatní císařské vojsko, které tam vyšle plukovník ustanovený Jeho císařským Veličenstvem, pan Hans Georg von Arnim. V opačném případě, a neustoupí-li ihned po dobrém, poručili jsme právě řečenému plukovníku von Arnim, aby je odtamtud vyhnal násilím. Podle toho se budou mít co řídit. Dáno v Praze dvanáctého dne měsíce ledna léta 1628.

(L. S.)

A. H. z. F.

č. 132. Plukovníku von Arnim, Praha, 12. ledna 1628

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

dozvěděli jsme se, že Jeho Milost markrabě Zikmund Braniborský dává v Marce skrze zemské jezdce¹² vymáhat nedoplatky. Poněvadž je to však vojsku v kvartýrech velmi na újmu, nikterak to nedovolíte, nýbrž požádáte Jeho Milost, aby exekuci odložil až do odvedení vojska; v té věci jsme ostatně Jeho Milosti také psali a opis toho psaní Vám dáváme přiložit spolu s originálem. Dáno v Praze 12. ledna léta 1628.

Albrecht z Boží milosti vévoda frýdlantský atd.

A. H. z. F.

č. 133. Témuž, Praha, 12. ledna 1628

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

poněvadž služba Jeho císařského Veličenstva žádá, abychom jeho a Svaté říše římské nepřátele dále napadali a pronásledovali na vodě, a poněvadž pan hrabě Ludvík ze Schwarzenbergu má od nejvýše řečeného císařského Veličenstva rozkaz, aby se v oněch místech ujal plavby a podporoval ji, budete výše řečenému panu hraběti nápomocen ve všem, co je v lidských silách, přispějete mu loďmi a jinými potřebami a poskytnete mu pomoc ve všem, co Vám naznačí. Tím prokážete svou horlivost pro službu Jeho císařského Veličenstva a my se Vám za to zase odvděčíme. Poněvadž však v této věci není času nazbyt, budete hledět, aby se nic nezameškalo, nýbrž aby se vše podniklo včas. Dáno v Praze 12. ledna léta 1628.

Albrecht z Boží milosti vévoda frýdlantský atd.

A. H. z. F.

č. 134. Vévodovi Bogislavu Pomořanskému, Praha, 13. ledna 1628

Vysoce urozenému knížeti, panu Bogislavovi, vévodovi štětínskému, pomořanskému, kašubskému a vendskému, knížeti rujánskému, hraběti z Gützkowa, pánu zemí Lauenburg a Bütow, našemu zvláště milému pánu a knížeti.

Vše dobré, co zmůžeme, napřed. Vysoce urozený kníže, zvláště milý pane a příteli. Nemůžeme opominout oznámit Vaší Milosti, že jsme byli zpraveni, kterak se rozpakuje dát ve své zemi k vydržování císařského vojska zřídit několik generálních proviantních skladů, v nichž by se dala bezpečně uchovávat zásoba všelikého obilí. Nemálo se proto divíme, že Vaše Milost může uvádět takové výmluvy, neboť ona privilegia jsou k užívání jen v dobách míru, v dobách války se to však s nimi má jinak. Nadějeme se tedy, že Vaše Milost nedá ze své země nepřátelům Jeho císařského Veličenstva a Svaté říše římské přijít žádnému obilí ani jakékoli jiné pomoci, nýbrž že bude spíše dbát vlastního blaha; a poněvadž to slouží k zachování a velkému užitku zemí Vaší Milosti, že si dá líbit, aby to bylo uvedeno ve skutek, aby k vydržování císařského vojska bylo v její zemi zřízeno několik proviantních skladů a obilí tam bylo sveženo a uloženo. A na podporu tohoto díla račiž Vaše Milost dbát i o to, aby se ze země nevyvezlo ani zrnko obilí. Zůstáváme přitom Vaší Milosti k příjemným službám ochotni. Dáno v Praze 13. ledna léta 1628.

Albrecht z Boží milosti vévoda frýdlantský atd.

Vaší Milosti k službám ochotný A. H. z. F.

č. 135. Denní rozkaz, Praha, 15. ledna 1628

My Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří a generální nejvyšší polní hejtman, dáváme tímto vůbec na vědomost všem a každému zvlášť, vyšším i nižším důstojníkům, velitelům a vojákům jízdním i pěším, ustanoveným nejvýše jmenovaným Jeho císařským Veličenstvem: Poněvadž je vévodství pomořanské obsazeno vojskem tak hustě, že jeden pluk druhému ubírá na výživě, a potřeba proto žádá část vojska odtamtud odvést a dát ubytovat jinde, k čemuž jsme plukovníku ustanovenému římským císařským Veličenstvem, panu Hansi Georgu von Arnim, dali rozkaz poslat několik pluků do říše, poroučíme plukovníkům, důstojníkům a velitelům, které řečený plukovník do říše odvelí, aby bez zdráhání vytrhli, řídili se jeho ordonancí a odebrali se v dobrém pořádku tam, kam jim ukáže. Dáno v Praze 15. ledna léta 1628.

(L. S.)

A. H. z. F.

č. 136. Plukovníku von Arnim, Praha, 15. ledna 1628

+

Věc s Meklenburskem se už sepisuje, zakrátko vyjde najevo. Prosím, zajistěte si dobře tamní místa, zvláště však oba přístavy Wismar a Rostock, a dejte je dobře opevnit, stejně jako přístavy v Pomořansku a na ostrově Rujáně, neboť nepřítel na nás zjara jistě bude chtít dotírat, zvláště když se s ním chce spojit Švéd. Ve Wismaru a v Rostocku je třeba posílit posádku (presidium). Oznamuji Vám také, že kurfiřt bavorský žádal na císaři, aby se Tillyho vojsko ubytovalo v zemi meklenburské, bylo mu to však zhola odepřeno; hleďte proto dobře, aby nezůstalo ani nejmenší městečko, které by nebylo obsazeno vojskem. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Praha 15. ledna léta 1628.

P. S. Prosím, pošlete mi brzy ty klisny.

č. 137. Témuž, Praha, 15. ledna 1628

+

Většinu jízdy posílám přes Labe k hraběti Wolfovi z Mansfeldu:¹³ z Marky posílám Montecuccoliho, Desfoursovy a Hebronovy jezdce, ze země holštýnské jezdce vévody Rudolfa.¹⁴ Nepotřebujete-li Hausmannovy jezdce a jezdce markýze de Bosi, můžete je tam poslat také; potřebujete-li je však, můžete si je ponechat u sebe. Ti všichni se odkazují na hraběte Wolfa z Mansfeldu, který se nalézá u Ulmu, a v jeho nepřítomnosti na hraběte Montecuccoliho. Ať pošlou od každého pluku jednoho důstojníka napřed k hraběti z Mansfeldu, aby jim dal ordonance, kde mají zaujmout kvartýry. Jinak prosím, uspořádejte vše tak, abychom my i země mohli vydržet, neboť se mi zdá, že tato válka bude dlouhého trvání (durata). Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Praha 15. ledna léta 1628.

č. 138. Témuž, Praha, 16. ledna 1628

Poněvadž ve vévodství pomořanském nelze vydržovat tak velký počet vojska, rozhodli jsme se dát jezdce markýze de Bosi a plukovníka Hausmanna táhnout přes Labe k panu hraběti Wolfovi z Mansfeldu (který bude k zastižení ve švábském kraji u Ulmu). Poručíte tedy plukovníku Hausmannovi, aby ty jezdce vedl přes Labe k řečenému panu hraběti z Mansfeldu, aby se při odchodu nedopouštěl žádného vydírání ani výstřelků, ať už odnímáním koní, dobytka nebo jinak, nýbrž aby jak tam, tak na pochodu držel dobrou a přísnou kázeň, arcibiskupství magdeburského se nijak nedotkl a v knížectví anhaltském, jímž budou muset táhnout, nedělal žádný den odpočinku. Kdyby však tito jezdci cestou přišli k panu hraběti Montecuccolimu, mají si u něho vyžádat ordonanci a řídit se jí; on je pak odkáže dále k panu hraběti z Mansfeldu. Dáno v Praze 16. ledna léta 1628.

A. H. z. F.

č. 139. Témuž, Praha, 16. ledna 1628

+

V těchto dnech jsem Vám psal, jak máte vybírat kontribuci pro mé lidi; poněvadž nyní ty 2 pluky jízdy odcházejí, půjde to tím snáze. Já jsem pak svým lidem jejich kontribuci na 10 týdnů zálohou (a bon conto) vyplatil ze svého měšce. Prosím tedy, abyste všechny ty kontribuce do jedné podržel u sebe a neodváděl je Piccolominimu, jak jsem dříve nařídil, neboť v mnohém nastala změna (mutacion), což potom s Vámi uvedu do pořádku; jen prosím, držte je pohromadě a nic z nich nevydávejte bez mé ordonance. Těch 60 000 říšských tolarů panu de Witte dejte prosím neprodleně složit, neboť jinak úplně ztratím svůj úvěr. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Praha 16. ledna léta 1628.

č. 140. Témuž, Praha, 20. ledna 1628

+

Prosím, složte plukovníku Saint-Julienovi 5000 zlatých z peněz, které z kontribuce přicházejí pro mé šlechtice, neboť jsem jim zde tolik vyplatil ze svého; Saint-Julien musí těch 5000 zlatých nahradit Hansi de Witte. Ostatní, co přijde jak pro ně, tak pro mne, prosím podržte u sebe a neodvádějte to ani Piccolominimu, ani nikomu jinému až do mého příjezdu. Těch 30 000 říšských tolarů pro císaře a také těch 30 000 říšských tolarů pro mne prosím brzy odveďte kupci v Hamburku, jak Vám psal Hans de Witte. Klisny od Rostockých očekávám, neboť brzy bude čas připouštět. Já pak tímto zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Praha 20. ledna léta 1628.

č. 141. Témuž, Praha, 21. ledna 1628

+

Plukovník Saint-Julien táhne do země meklenburské, kde má různá pověření, o nichž se má také ve všem všudy dorozumět s Vámi. Psal jsem Vám dříve, že bych rád viděl, aby měl velení v zemi meklenburské, avšak aby si pro všechny ordonance chodil k Vám a nic nečinil bez Vašeho rozkazu. V cestě mi však stojí plukovník Hebron, který je starším plukovníkem než Saint-Julien; bude si proto stěžovat. Mé mínění však je, abyste plukovníku Hebronovi vykázal kus země v Pomořansku blízko Polska, aby tam měl velení nad několika pluky, poněvadž má beztoho jít s posilou (sucurs) do Polska. Prosím, zařiďte ty věci co nejlépe, jak uznáte. Jinak bude třeba dát Rostockým a Wismarským uzdu do huby a stavět citadely, a to bez odkladu (dilacion), jakmile jen roztaje; především je však třeba pořádně se zmocnit jejich přístavů (porti) a postavit tam silné pevnůstky (forti). Ve Wismaru je posádka (presidium) příliš slabá, je třeba ji posílit. V Rostocku bude třeba položit silnou posádku do Biskupského dvora, dříve však musí být uzavřeno ústí (imbocatur) řeky. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Praha 21. ledna léta 1628.

P. S. Prosím, dejte pilně stavět na námořních přístavech v Pomořansku a Meklenbursku. Kdyby to šlo, bylo by dobře, aby některý inženýr (ingeniro) v Rostocku udělal návrh (disegnio), jak mají být šance položeny, a aby se ihned přikročilo k dílu, stejně jako v Pomořansku.

č. 142. Témuž, Praha, 22. ledna 1628

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku.

Oznamujeme Vám, že jsme admirála (Almirante) Dona Firmina de Lodosa, který se dobře vyzná v plavbě, přijali do služby Jeho císařského Veličenstva a vykázali mu měsíčně pět set rýnských zlatých žoldu. Učiníte proto opatření, aby mu řečená částka pěti set zlatých byla měsíčně vyplácena z kontribuce. Dáno v Praze 22. ledna 1628.

Albrecht z Boží milosti vévoda atd.

A. H. z. F.

+

P. S. Ostatní Vám oznámí plukovník Saint-Julien.

č. 143. Témuž, Praha, 22. ledna 1628

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku.

Dali jsme plukovníku ustanovenému římským císařským Veličenstvem, Heinrichu Saint-Julienovi, rozkaz, aby Vám některé věci ústně naznačil a přednesl. Račte proto řečenému plukovníku ve všem, co Vám oznámí, plně věřit. Dáno v Praze 22. ledna léta 1628.

Albrecht z Boží milosti vévoda frýdlantský atd.

A. H. z. F.

č. 144. Témuž, Praha, 22. ledna 1628

+

V těchto dnech ke mně Piccolomini poslal a oznámil, že mu město, kde má svůj kvartýr, chce dát 14 000 říšských tolarů, aby odtamtud odtáhl a ubytoval se po vesnicích; oznámil přitom, že jsou proti němu tak buřičští a vzpurní. Dal jsem mu tedy důtku, proč se neobrátil na Vás, který zatím máte velení, neboť odtud nevím, zda je radno, aby se ubytoval po vesnicích, nebo ne; a tak jsem ho odkázal na Vás. Nyní se dovídám, že chtěl témuž městu uložit výkupné 30 000 říšských tolarů za korneta, kterého zabili.¹⁵ Já však nejsem odhodlán něco takového dovolit; prosím proto, zastavte mu to, vyptejte se dobře, jak se věc má, a potom mi dejte své dobrozdání; neboť není-li Piccolomini v právu – jakož v té věci s vydíráním (extorsion) v právu být nemůže –, chci, aby byl potrestán. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Praha 22. ledna léta 1628.

č. 145. Témuž, Praha, 23. ledna 1628¹⁶

+

Oznamuji Vám, že říšští radové z Dánska usilují o to, jak by mohli uzavřít mír; o totéž se stará i kurfiřt saský a císař tomu také není proti, jen kdyby se od protivné strany dalo čekat něco slušného. Císař a ministři (ministri) by potom rádi obrátili zbraně (arma) proti Turkovi. Nechtěl jsem tedy opominout Vám to všechno připomenout. Mám za to, že až si dobře zajistíme přístavy (porti) a řeky, přistoupí nepřítel na mnohem snesitelnější podmínky, zvláště až začneme zbrojit na moři; to je přivede k rozumu (cervell a partito). Já chci k míru jistě pomáhat rukama i nohama, jenže Meklenbursko musím udržet a při něm zůstat, neboť jinak o žádný mír nestojím. Mám za to, že se v říši těch pánů málokdo ujme. Ostatně se odvolávám na ústní vyřízení plukovníka Saint-Juliena a zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Praha 23. ledna léta 1628.

č. 146. Témuž, Praha, 23. ledna 1628

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

z přílohy obšírněji vyrozumíte, co nám vzkázal markýz de Bosi. Na jednom místě se sice omlouvá a svaluje vinu na podplukovníka Cicognu, na druhém místě však obviňuje sám sebe a žádá vydržování pro šest rot, čemuž se nemálo divíme, poněvadž jedna z jeho rot je ještě v Holštýnsku a ostatních pět, které leží v Pomořansku, nemá ani dvě stě koní. Proto jsme to chtěli odkázat Vám, nepochybujíce, že v té věci učiníte, co se Vám bude zdát nejlepší.

Co se týče Cicogny, povoláte ho do hlavního kvartýru a dáte ho tam nejen zatknout, nýbrž vsadit do vězení a dobře střežit (jakož jsme to poručili i hraběti Montecuccolimu), neboť je to nepořádný, zištný, zlý člověk, který svého předešlého plukovníka Görzenicha navedl k příliš mnohému zlému a chtěl i tohoto svého plukovníka svést a přivést do nesnází. Oznamujeme Vám také, že si vdova řečeného plukovníka Görzenicha stěžovala u plukovníka Aldringena, že jí nechtějí vydat tělo jejího muže. Nám se však zdá, že když Cicogna svému předešlému plukovníkovi věrně pomáhal při pustošení země, loupežích a mnoha jiných výstřelcích, měl by ho následovat i na smrt, aby těla obou mohla být spolu odvezena do Nizozemí.¹⁷ Učiníte proto opatření, aby tělo řečeného plukovníka Görzenicha bylo bez prodlení posláno do Hamburku, a včas to plukovníku Aldringenovi oznámíte, aby mohl zařídit, že tělo bude vydáno zmocněncům vdovy. Dáno v Praze 23. ledna léta 1628.

Albrecht z Boží milosti vévoda atd.

A. H. z. F.

č. 147. Témuž, Praha, 25. ledna 1628

+

Z přiloženého memoriálu, který mi podali vyslanci Jeho Milosti vévody pomořanského k císařskému dvoru, uvidíte, k čemu jsem se rozhodl. Držte tedy pevně na to, aby se toho všeho dbalo a aby se to zachovávalo, a také aby všichni, kdo to přestoupí, byli přísně, jiným pro příklad, potrestáni. A poněvadž je země jízdou obsazena příliš, hleďte nyní ihned dát 1000 koní vévody lüneburského vedle rot Hausmannových a markýze de Bosi, jakož i vévody Františka Albrechta Sasko-Lauenburského, táhnout u Dessavy přes most do říše k hraběti z Mansfeldu a také jim důrazně poručte, aby na pochodu držely dobrou kázeň a v knížectví anhaltském nedělaly žádný den odpočinku. Musejí kvůli kvartýrům poslat někoho napřed k hraběti z Mansfeldu, který se nalézá u Ulmu. A bude-li možné, že budu mít příležitost umístit ještě více jízdy jinde, dám z Pomořanska odvést ještě několik oddílů. Tímto zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Praha 25. ledna léta 1628.

P. S. Oznamte hraběti z Mansfeldu, že tyto pluky k němu táhnou a že jich zakrátko má táhnout ještě více.

č. 148. Témuž, Praha, 28. ledna 1628

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

dostává se nám zprávy, že vojsko v Pomořansku nemá potřebnou výživu, a proto jsme uznali za potřebné poslat do říše nad dříve ohlášenou jízdu ještě určitý počet a již jsme také pana hraběte z Mansfeldu upomenuli, aby tu přicházející jízdu přijal a umístil, jak můžete obšírněji seznat z přílohy. Pošlete tedy co nejdříve za nimi určitý počet jezdců, tolik, kolik jich lze postrádat, a ty, které uznáte za vhodné, jak už budete vědět, co v té věci činit. Dáno v Praze 28. ledna 1628.

Albrecht z Boží milosti vévoda frýdlantský, římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří a generální nejvyšší polní hejtman.

A. H. z. F.

Příloha k č. 148. Hraběti Wolfovi z Mansfeldu, Praha, 28. ledna 1628

Atd. Vysoce urozený a urozený atd. Oznamujeme Vám, že jsme panu plukovníku von Arnim nařídili, aby nad ohlášené jezdce, poněvadž v Pomořansku není možné, aby tam dále měli výživu, poslal za nimi ještě několik dalších.

Žádáme Vás tedy, abyste ty přicházející jezdce v říši umístil a ubytoval. Zůstáváme atd. Dáno v Praze 28. ledna léta 1628.

Albrecht.

č. 149. Plukovníku von Arnim, Praha, 1. února 1628

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku.

Připomínáme Vám ještě jednou, nad předešlé obecné ordonance, že z rot jízdy i pěchoty Vám podřízených mají tam mít vydržování jedině ti, kdo skutečně (effective) slouží, a jinak nikdo. Poněvadž je však mnoho rot dosti slabých a musí být nutně posíleny, takže je třeba pamatovat i na nově naverbované, kteří postupně přicházejí, bude třeba zařídit to tak, aby jak ti, kdo byli přijati na doplnění, tak ti, kdo tu byli už dříve, měli svou potřebnou výživu. Dáno v Praze 1. února 1628.

Albrecht z Boží milosti vévoda atd.

A. H. z. F.

č. 150. Témuž, Praha, 1. února 1628

Co k nám purkmistr a rada města Stargardu pod datem 8. ledna prosebně (supplicando) vznesli stran zabití jednoho Itala, vydržovaného pod velením Piccolominiho, hejtmana naší tělesné gardy, a jeho pacholka, jakož i stran pozdvižení, které kvůli tomu vzniklo mezi měšťanstvem, to obšírněji vyrozumíte z přiloženého psaní. Ačkoli pak purkmistr a rada mají starost, že nám tato vražda (homicidium), k níž došlo, mohla být vylíčena příliš zle a přehnaně, nic se k nám o těch věcech až dosud nedoneslo. Odkazujeme proto tu věc i její rozsouzení Vám; budete dbát o to, aby žádná strana nebyla zkrácena. Dáno v Praze 1. února léta 1628.

Albrecht z Boží milosti vévoda atd.

A. H. z. F.

č. 151. Témuž, Praha, 6. února 1628

+

Z přílohy¹⁸ uvidíte, jakou rozpravu (discurs) mi kdosi podal stran některých míst v Pomořansku. Vy jste voják a jste na místě (in loco); budete vědět, jak dbát všeho, co uznáte za nejužitečnější pro službu Jeho Veličenstva. Je-li možné dostat posádku do Stralsundu, neztrácejte čas, a stejně tak s Wolgastem; já však to všechno ponechávám Vám a tímto zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Praha 6. února léta 1628.

P. S. A poněvadž se blíží jaro a bude možno s lopatou do země, prosím, dejte přístav v Rostocku pilně uzavřít pevnůstkami (forti) a neprodleně (in continenti) stavět v Rostocku a Wismaru citadely a z peněz, kterými budou stavové a města přispívat, platit lid, který bude citadely stavět. Obě města však budou muset být předtím silně obsazena vojskem, a potom ať se incontinenti přikročí ke stavbě citadel. Spoléhám se v tom i ve všem na Vás, neboť víte, jak mnoho mi záleží na tom, aby citadely byly postaveny bez jakéhokoli odkladu (dilacion).

č. 152. Témuž, Praha, 7. února 1628

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku.

Nač si u nás ustanovený hejtman a major našeho pluku Hans Christoph Fünfkircher¹⁹ stěžoval na hejtmana de Arbois pro některé výstřelky jím spáchané a co jsme mu na to zase poručili, to obšírněji vyrozumíte z jeho přiloženého psaní a z opisu našeho rozkazu. Dbejte tedy o to, aby se k věci brzy přikročilo a vynesený rozsudek nám byl sem poslán, s výkonem aby se však až do našeho dalšího nařízení posečkalo, jak už budete vědět, co v té věci po právu činit. Dáno v Praze sedmého února léta 1628.

Albrecht z Boží milosti vévoda frýdlantský, římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří a generální nejvyšší polní hejtman.

A. H. z. F.

Příloha k č. 152. Vévodovi frýdlantskému, kvartýr v Kolobřehu (Kolberg), 22. ledna 1628

Milostivý kníže a pane, nemohl jsem opominout v poddanosti oznámit Vaší knížecí Milosti, že poněvadž jsou ty roty, které přišly ze Slezska, dosti slabé, poručil jsem jejich hejtmanům, odevzdávaje jim patenty, jménem Vaší knížecí Milosti, aby je pod ztrátou roty co nejdříve doplnili. Mezi řečenými hejtmany je však jeden jménem Carl d’Arbois, Francouz, který mi na mé mnohonásobné pobízení odpověděl, že mu sice na rotě mnoho nezáleží, nicméně že se postará, aby jeho rota byla úplná; až dosud však nikoho na verbování nevyslal a tím jaksi i jiné vedle sebe svádí k nedbalosti. Také jinak jsou výstřelky řečeného pana hejtmana tak veliké, že nemohu opominout naléhavě si na to Vaší knížecí Milosti postěžovat. Neboť za prvé, když hned na počátku dorazil se čtyřmi rotami k Frankfurtu, zůstal proti ordonanci, kterou jsem mu dal po jeho poručíkovi, s rotami, jež měl u sebe, ležet na místě, a tak mi zabránil, abych mohl z Frankfurtu v pravý čas vytrhnout. Také za pochodu v Pomořansku, když jsem byl od Vaší knížecí Milosti vyslán k panu plukovníku Arnimovi, poddané, že²⁰ – – – – Jeho knížecí Milost vévoda pomořanský – – – – – oznámil a ostře o to psal, – – – a na jiných jeho služebnících vymáhal výpalné a jednoho z nich dokonce odvedl s sebou jako zajatce do kvartýrů a až sedm týdnů ho tam bez mého vědomí držel v poutech a železech, aby na něm vynutil peníze. Nadto v minulých dnech vyhrožoval v mé přítomnosti, že zle naloží s majorovým poručíkem (Wachtmeister-Leutnant), který měl ode mne rozkaz potrestat některé jeho důstojníky, kteří byli na stráži shledáni nedbalými, a i ke mně byl tak dotěrný a bez veškeré úcty, že jsem byl přinucen sáhnout na něho po kordu; načež se proti mně s největší nestoudností dal slyšet mnoha výhrůžkami, a to tak bouřlivým a nezpůsobným způsobem, že jsem nemohl opominout Vaší knížecí Milosti to v nejhlubší poddanosti přednést. Očekávám o tom milostivé rozhodnutí Vaší knížecí Milosti a zůstávám atd.

Kvartýr Kolobřeh 22. ledna léta 1628.

Hans Christoph Fünfkircher, major.

č. 153. Plukovníku von Arnim, Praha, 9. února 1628

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku.

Poněvadž nám zde přítomní vyslanci knížete pomořanského odevzdali seznam, kolik vojska ještě leží v obou vládách, wolgastské i štětínské,²¹ s prosbou, abychom jejich milému knížeti a pánu nebránili učinit stejnoměrné rozdělení vojska, které snad nebude odvedeno, jak v těchto obou vládách, tak v biskupství, chtěli jsme Vám dát na vědomost, že jsme k tomu nejen svolili, nýbrž že bychom i sami rádi viděli vojsko rozloženo tak, aby jedno místo nebylo obtíženo více než druhé a vojsko mohlo být tím lépe opatřeno. Tím se budete vědět řídit. Dáno v Praze 9. února 1628.

Albrecht z Boží milosti vévoda frýdlantský atd.

A. H. z. F.

č. 154. Panu Hansi Christophu Hofkirchnerovi, svobodnému pánu atd., Praha, 9. února 1628²²

Albrecht atd.

Urozený, zvláště milý, Vaše psaní z 22. minulého měsíce ledna jsme řádně obdrželi a obšírněji z něho vyrozuměli, co nám oznamujete stran hejtmana de Arbois a výstřelků jím spáchaných. Na to Vám poroučíme, abyste řečeného hejtmana de Arbois vzal do vazby, rotu mu prozatím odňal, zasadil soud a dal nad ním vynést rozsudek, potom rozsudek nad ním vynesený poslal panu plukovníku von Arnim, přitom však oznámil, že se s výkonem má posečkat až do našeho dalšího rozhodnutí. Dáno v Praze 9. února 1628.

č. 155. Plukovníku von Arnim, Praha, 9. února 1628²³

+

Pan von Walmerode jede do země meklenburské, aby mi ji jménem Jeho Veličenstva odevzdal; prosím, buďte mu nápomocen svou osobou i vojskem (milici). Po vykonaném holdu ať se většina vojska ze země odvede. Jízdu bude třeba poslat k hraběti z Mansfeldu, který se nalézá u Ulmu, pěchotu pak na vesnice Lübeckých a do země a biskupství Ratzeburg, bez ohledu na to, že mají ode mne salvu guardii; zbytek řečené pěchoty však ubytovat v Pomořansku, neboť z Pomořanska dám odvést ještě tisíc koní nad to, co dříve. U Ratzeburgu budou moci zůstat asi 2 nebo 3 roty jízdy, aby zadržovaly potulné tlupy a ty nezajížděly do země. Prosím, zařiďte věc tak, aby země byla zcela zbavena všech obtíží (molestien). Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Praha 9. února léta 1628.

P. S. A poněvadž Rostock, Wismar i jiné přístavy (porti) a pevnosti, stejně jako šance, které se nově nahážou, budou muset být silně obsazeny vojskem, prosím, dejte na vydržování toho vojska přispívat odjinud a užijte k tomu také kontribuce ze Stralsundu a Štětína; neboť chci, aby to, čím přispěje země, bylo vynaloženo na lodní armádu (schief armada) a ani haléř na vydržování posádek (presidien).

Příloha k č. 155. Císařský patent, Praha, 1. února 1628

My Ferdinand Druhý, z Boží milosti volený římský císař, po všechny časy rozmnožitel říše, král v Germánii, uherský, český, dalmatský, chorvatský a slavonský, arcivévoda rakouský, vévoda burgundský, štýrský, korutanský, kraňský a württemberský, hrabě tyrolský atd., vzkazujeme N., všem a každému zvlášť z rytířstva, zemských stavů, leníků a jinak všech poddaných vůbec, náležejících k vévodství meklenburskému, knížectví vendskému, hrabství zvěřínskému a panstvím Rostock a Stargard, nikoho nevyjímajíc, ať jsou jakékoli hodnosti, stavu nebo povolání, svou milost a dáváme vám tímto na vědomost: Je nyní světu známo, do jakého vysoce škodlivého, nám i celé říši svrchovaně nebezpečného spiknutí (conspiration) a spolku, dávno ujednaného s cizími spojenci (confoederanten), se s králem dánským a jeho přívrženci (adhaerenten) proti nám, svému císaři a pánu, pustili a zapletli také někteří stavové dolnosaského kraje, zvláště pak bratři Adolf Fridrich a Jan Albrecht, vévodové meklenburští, a to takovou měrou, že ačkoli jsme k nim učinili a vypravili mnoho rozličných, zcela milostivých, věrných a více než otcovských odrazování a výstrah, zvláštních důtklivých psaní a poselství, nechtělo to u nich, pokud jsme až dosud mohli pozorovat, zmoci ani to nejmenší. Nakonec jsme proto viděli, že nic nechtějí způsobit ani naše císařské avokatorní mandáty (mandata avocatoria),²⁴ vícekrát na všech místech veřejně vyvěšené a vyhlášené, aby o nich věděl celý kraj, se všemi císařskými, zcela vážnými pohrůžkami a neprominutelnými pokutami a tresty v nich obsaženými a uloženými, nýbrž že byly zcela opovržlivě odloženy stranou a hozeny za hlavu; zvláště pak se výše zmínění vévodové meklenburští nikterak nedali odvrátit od svého jednou pojatého, vůči nám a Svaté říši zcela neodpovědného předsevzetí, nýbrž v mnohokrát řečeném spiknutí zatvrzele setrvali, svolili k záměrům (consilia) řečeného krále i k neoprávněným jednáním a násilnostem proti nám podniknutým a poskytli mu veškerou možnou pomoc (assistenz). Z tohoto přitakání a přívrženectví (adhaerenz) pak vzešlo, že nejen vznešený kraj dolnosaský, ale zčásti i hornosaský byl žalostnou válkou, k níž došlo, veskrze zpustošen, potom že také byly našemu císařskému vojsku svedeny veřejné polní bitvy, ba dokonce že vedle přepadení našich dědičných zemí byl do hry vtažen nepřítel křesťanského jména, Turek, a byl k největšímu nebezpečí křesťanstva podněcován, aby oblehl naše pevnosti a pohraniční hrady v Uhrách, takže jsme tím byli takřka přinuceni řečenému králi a jeho přívržencům dále čelit mocí a válku zahnat zpět do země jeho, krále, a jeho přívrženců, kde tentokrát měla svůj původ. Přitom nám pak všemohoucí Bůh v naší spravedlivé věci přispěl tak, že jsme nejen mnohokrát řečeného krále jakožto původce a hlavu (caput) zmíněného spiknutí svými císařskými armádami vyhnali z půdy Svaté říše a přitom zabrali velkou část jeho zemí, nýbrž že jsme se také vojenskou mocí zmocnili zemí a panství jeho přívrženců v řečeném saském kraji (mezi nimiž mnohokrát řečení vévodové meklenburští nebyli nejmenšími); k těmto zemím, ježto je držíme, nám pak nepochybně přísluší právo zadržovací (jus retentionis), dokud od těch zemí a panství, které k tomu daly příčinu, nedosáhneme úplné náhrady vynaložených těžkých útrat a škod. A poněvadž vysoce urozený náš strýc, kníže říše a milý věrný Albrecht, vévoda frýdlantský, náš válečný rada, komoří a generální polní hejtman, vedle jiných hrdinských a statečných služeb, které nám, Svaté říši a našemu domu rakouskému neúnavně prokázal přemáháním a potlačováním našich nepřátel, protivníků a neposlušných stavů, vynaložil ještě nadto k úhradě nesmírných válečných útrat, jež způsobil právě řečený král dánský a jeho přívrženci, značná vydání a náklady na najímání a zřizování rozličných pluků i na jejich vydržování, dali jsme pro část těchto válečných útrat, jakož i pro právě zmíněné vítané služby, a neméně proto, abychom se touto zemí tím lépe ujistili a nemuseli se napříště obávat podobného nebezpečí, výše řečené knížectví meklenburské se vším jeho příslušenstvím (pertinentien), s důchody a příjmy k němu náležejícími Jeho Milosti v zástavu. Činíme to také tímto vědomě mocí tohoto listu, a to tak a takovým způsobem, že Jeho Milost a její dědicové mají mnohokrát řečené vévodství meklenburské, knížectví vendské, hrabství zvěřínské, panství zemí Rostock a Stargard, se všemi zeměmi a lidmi k nim náležejícími, zcela tak, jak je drželi výše jmenovaní vévodové meklenburští, se všemi jeho knížecími vrchnostmi, právy a spravedlnostmi, poctami, užitky, náležitostmi a příslušenstvím i se vším tím, co k tomu od starodávna podle práva a obyčeje náleží, nic z toho nevyjímajíc, vzít ve svou moc a držbu a také tak dlouho užívat a požívat, dokud nebudou Jeho Milosti zmíněné válečné útraty nahrazeny a zaplaceny. Jakož jsme pak k tomu konci urozené, naše a říše milé věrné, Johanna Aldringena, svobodného pána, našeho válečného radu, ustanoveného plukovníka, nejvyššího mustrovacího, výplatního a ubytovacího komisaře, a Reinharda von Walmerode, našeho radu, vzali a ustanovili za své císařské komisaře a vykonavatele (executores) a také vás všechny i každého zvlášť chceme mít z plnosti moci římského císařského Veličenstva po právu zcela zproštěny (absolvirt) a nejmilostivěji za volné prohlášeny přísežných povinností a závazku, jimiž jste až dosud byli poutáni a vázáni výše řečeným bratřím, vévodům Adolfu Fridrichovi a Janu Albrechtovi.

Proto a podle toho všeho poroučíme tímto milostivě a vážně všem výše řečeným a každému zvlášť, abyste pod naším vážným trestem a nemilostí, které by na to následovaly, a abyste se uvarovali vlastních dalších nesnází a zkázy, výše řečeným našim komisařům na naše další císařské nařízení ihned po odevzdání a přečtení tohoto listu, bez jakékoli výmluvy, zdráhání a omluvy, prokázali veškerou povinnou poslušnost, na jejich vyzvání a žádost se poslušně dostavili a Jeho Milosti výše řečenému vévodovi frýdlantskému vykonali náležitou povinnost a hold a jinak vůbec činili, prokazovali a plnili vše, co věrným a poslušným stavům náleží a přísluší.

Jako pak to vám všem i každému zvlášť i vašim bude k užitku a dobrému a jako se k vám nepochybně ve všem nadějeme veškeré povinné poslušnosti, tak v nenadálém případě jakéhokoli odporu a zdráhání nebudete moci veškerou škodu a nebezpečí, které z toho neomylně vzejdou, přičítat nikomu jinému než sami sobě a na nikoho jiného si stěžovat.

To myslíme vážně a jinak jsme vám císařskou milostí nakloněni. Dáno na našem královském zámku v Praze prvního dne února léta 1628, našich říší římské devátého, uherské desátého a české jedenáctého.

Ferdinand m. p.

Vt. Peter Heinrich von Strahlendorff.

Ad mandatum Sacrae Caesariae Majestatis proprium (Na vlastní rozkaz Jeho svatého císařského Veličenstva).

W. Arnoldin von Clarstein.

Příloha 2 k č. 155. Publicandum

Urození, stateční, přízniví atd. páni a přátelé.

Poněvadž římské císařské, též uherské a české královské Veličenstvo, náš nejmilostivější císař, král a pán, nám nejmilostivěji uložilo pověření (Commission) a rozkaz, abychom stavy z rytířstva a měst tohoto vévodství meklenburského, knížectví vendského, hrabství zvěřínského a panství zemí Rostock a Stargard obeslali na určité místo, ohlásili se u nich jako Jeho císařští komisaři a oznámili jim rozhodnutí, pověření a rozkaz nejvýše řečeného císařského Veličenstva, odebrali jsme se, abychom tomu co nejpovinněji a nejposlušněji dostáli, před krátkým časem do těchto zemí a z Boizenburgu (Beutzenburg) jsme pod datem 11. března mocí císařského pověření, jež máme, vypravili k výše řečeným stavům, rytířstvu i městům, obecné i zvláštní obsílky a nadto, aby se nikdo nemohl vymlouvat nevědomostí, dali jsme tu i onde z kazatelen přečíst, vyhlásit a vyvěsit potřebné patenty; jakož se to podle došlých zpráv a relací všude podle potřeby stalo a bylo provedeno. Že se nyní páni stavové z rytířstva a měst dostavili v nynějším počtu a obsílky poslušně a podle povinnosti uposlechli, to nejvýše řečenému císařskému Veličenstvu nejponíženěji oznámíme a pochválíme, přitom však podáme zprávu o neposlušnosti těch, kdo se nedostavili (kteříž za to ponesou své nebezpečí). A Jeho císařské Veličenstvo velmi rádo v císařské milosti uslyší a zví o povinné poslušnosti těch, kdo se dostavili, a také nebude pochybovat, že jako páni stavové z rytířstva a měst chvalně a podle povinnosti učinili počátek, tak se i ve všem ostatním co nejochotněji a podle povinnosti podvolí nejmilostivějšímu rozkazu, vážné vůli a úmyslu Jeho císařského Veličenstva, které vyslechnou a zvědí při čtení přítomného císařského patentu.

Poněvadž tedy páni stavové z rytířstva a měst zde shromáždění z právě přečteného císařského rozkazu, rozhodnutí a prohlášení (resolution und declaration) obšírně a zevrubně vyrozuměli, z jakých závažných a nevyhnutelných příčin je nejvýše řečené císařské Veličenstvo oprávněno ujmout se výše zmíněného vévodství meklenburského, knížectví vendského, hrabství zvěřínského, panství zemí Rostock a Stargard se všemi zeměmi a lidmi k nim náležejícími, zcela tak, jak je dříve drželi a jich užívali páni vévodové meklenburští, a to podle všech práv, zvláště však právem válečným a zadržovacím (jure belli et retentionis), a že bylo podle toho pohnuto dát řečené vévodství meklenburské spolu s výše jmenovaným knížectvím, hrabstvím a panstvími, zeměmi a lidmi nejjasnějšímu, vysoce urozenému knížeti a pánu, panu Albrechtovi, vévodovi frýdlantskému a zaháňskému, římského císařského Veličenstva generálnímu nejvyššímu polnímu hejtmanu, též generálu Oceánského a Baltského moře atd., v zástavu, aby jich užíval a požíval tak dlouho, dokud Jeho knížecí Milosti nebudou nahrazeny a zaplaceny ty válečné útraty, které za Jeho císařské Veličenstvo vynaložila; a aby tedy tomuto spravedlivému císařskému rozhodnutí bylo skutečně učiněno zadost a tyto země, dané Jeho knížecí Milosti panu vévodovi frýdlantskému v zástavu, jí mohly být skutečně odevzdány, ustanovilo nás nejvýše řečené císařské Veličenstvo svými císařskými komisaři, nejmilostivěji nás vyslalo, abychom Jeho knížecí Milost řečeného pana vévodu frýdlantského uvedli a uvázali ve zmíněné vévodství, knížectví, hrabství a panství, země a lidi, a dalo a svěřilo nám k tomu veškerou plnou moc v nejlepší formě a způsobu, s nejmilostivějším a vážným rozkazem, abychom toto císařské rozhodnutí a svolení, obšírněji vyslechnuté z právě přečteného patentu, oznámili pánům stavům z rytířstva a měst a poté Jeho knížecí Milosti panu vévodovi frýdlantskému nebo těm, které místo sebe vyslala a zplnomocnila, jménem Jeho císařského Veličenstva odevzdali toto vévodství meklenburské, knížectví vendské, hrabství zvěřínské, panství zemí Rostock a Stargard, města, země a lidi ve výše uvedenou zástavu, Jeho knížecí Milost nebo její zmocněnce v ně skutečně uvedli (immittiren), vás, pány z rytířstva, zemské stavy, města a poddané, propustili z vaší dřívější povinnosti a odkázali vás k Jeho knížecí Milosti právě řečenému panu vévodovi frýdlantskému nebo k jejím zmocněncům a potom vás jejím jménem přijali v novou povinnost.

A poněvadž nám z nejpovinnější poslušnosti náleží a přísluší tomu co nejochotněji a nejvěrněji dostát, chtěli jsme a měli mocí řečeného císařského rozkazu a plné moci pánům stavům z rytířstva a měst toto tímto oznámit a ohlásit a nato zde přítomným vysoce váženým pánům vyslancům Jeho knížecí Milosti řečeného vévody frýdlantského, urozenému pánu, panu Heinrichu von Saint-Julien, svobodnému pánu a rytíři atd., plukovníku římského císařského Veličenstva nad plukem hornoněmeckého pěšího vojska, a vysoce učeným pánům Justu Lüderovi a Heinrichu Niemanovi²⁵, odevzdat řečené vévodství meklenburské, knížectví vendské, hrabství zvěřínské a panství zemí Rostock a Stargard v mnohokrát zmíněnou zástavu, skutečně je v ně dosadit a uvést a pány stavy z rytířstva a měst zcela propustit z jejich dříve složených povinností a prohlásit je za zproštěné, volné a prosté. Činíme to také tímto a mocí císařského rozkazu, jejž máme, a chceme je všechny vespolek i každého zvlášť mít odkázány k nyní přítomným pánům vyslancům knížete frýdlantského a k tomu zvláště pověřeným pánům komisařům, a to tak dobře, působivě a trvale, jak se to jen může, má a smí stát. Páni stavové z rytířstva a měst tomu tedy co nejposlušněji a podle povinnosti, bez nejmenšího vytáčení (tergiversation) a odkladu dostojí a budou se umět vystříhat nesnází, které by z toho v opačném, nenadálém případě vzešly a před nimiž je k otcovské výstraze varuje přečtený císařský patent; k tomu je ještě jednou jménem nejvýše řečeného císařského Veličenstva co nejlépe napomínáme a vybízíme. Jsme také hotovi tuto povinnou poslušnost, shledáme-li ji, Jeho Veličenstvu nejponíženěji oznámit a pochválit a jim samým jsme za svou osobu vždy ochotni a hotovi ke všem příjemným službám.

Johann Aldringen, svobodný pán.

Reinhard von Walmerode m. p.

č. 156. Patent, Praha, 9. února 1628

My Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří a generální nejvyšší polní hejtman, vyznáváme tímto a dáváme na vědomost všem vůbec: Římské císařské, též uherské a české atd. královské Veličenstvo, náš nejmilostivější pán, dalo a zapsalo nám a našim dědicům pro věrné služby, které jsme prokázali jemu, Svaté říši i jeho nejvýše ctěnému arcidomu, zvláště však proto, abychom byli zčásti zajištěni stran těžkých nákladů, jež jsme vynaložili na vedení války i na potlačení a přemožení protivníků, neposlušných poddaných a nepřátel Jeho císařského Veličenstva, své vévodství meklenburské, knížectví vendské, hrabství zvěřínské a panství zemí Rostock a Stargard, která mu nyní po všem právu, zvláště však právem zadržovacím (jure retentionis), příslušejí a která drží, se všemi právy a spravedlnostmi k nim náležejícími, zcela tak, jak je naposledy drželi a jich užívali bratři vévodové Adolf Fridrich a Jan Albrecht i dřívější vévodové meklenburští od starodávna, v pravou zástavu, abychom jich požívali tak dlouho, dokud nám výše zmíněné válečné náklady nebudou k naší spokojenosti a skutečnému zadostiučinění (satisfaction) nahrazeny a zaplaceny. K tomu konci Jeho císařské Veličenstvo nejmilostivěji vyslalo a ustanovilo jisté komisaře, kteří nám mají řečené vévodství, knížectví, hrabství a panství, země i lidi skutečně odevzdat a předat, proto také zemské stavy a rytířstvo, města a poddané jménem Jeho císařského Veličenstva obeslat na určitý den a místo, mocí císařské pravomoci, kterou mají a která jim byla svěřena, je zprostit dřívějších povinností, jimiž byli až dosud vázáni oběma výše jmenovaným bratřím, vévodům Adolfu Fridrichovi a Janu Albrechtovi, prohlásit je za volné a nato je přimět, aby nám holdovali a přísahali. My však pro mnohé jiné důležité záležitosti a práce, které na nás toho času spočívají, nemůžeme být zmíněnému odevzdání a zemskému holdu osobně přítomni, jakkoli rádi bychom chtěli; proto jsme urozenému pánu Heinrichu von Saint-Julien, rytíři, plukovníku ustanovenému římským císařským Veličenstvem, a rovněž urozeným a vysoce učeným pánům Justu Lüderovi a Heinrichu Niemanovi, doktorům obojích práv, k tomu dali a svěřili pověření (Commission) a rozkaz i svou plnou moc. Činíme to také tímto a dáváme, svěřujeme a ukládáme výše řečenému panu plukovníku Heinrichu von Saint-Julien a rovněž Justu Lüderovi a Heinrichu Niemanovi veškerou plnou moc, vědomě a mocí tohoto listu, a to tak a takovým způsobem, aby se na místě, kam výše řečení císařští komisaři obeslali rytířstvo, zemské stavy a zástupce měst mnohokrát zmíněného vévodství a zemí a kam je vyzvali se dostavit, představili naším jménem, všechny vespolek i každého zvlášť vzali v naši povinnost a slib a dali nám jakožto nynějšímu jejich zeměpánu a pánu obvyklým způsobem holdovat; aby se potom naším jménem skutečně ujali držby (possession) mnohokrát řečeného vévodství meklenburského, knížectví vendského, hrabství zvěřínského, jakož i panství zemí Rostock a Stargard, a dali všem a každému z vyšších i nižších úředníků, správců a služebníků, ať se jmenují jakkoli, přísahat, že nám budou věrni, poslušni a oddáni; aby však ty, kdo by nám nechtěli sloužit a zdráhali se dostát výše naznačenému nejmilostivějšímu rozkazu Jeho Veličenstva nebo kdo by snad k tomu nebyli shledáni dosti způsobilými, sesadili a ustanovili na jejich místo jiné; a aby také činili a vykonali vše, co bychom byli oprávněni, mohli nebo chtěli podniknout a vykonat my sami, kdybychom byli osobně přítomni, a nedali se v tom ničím mýlit, zdržovat ani zabránit. Kdyby pak výše jmenovaní naši komisaři potřebovali větší moci, než je zde obsaženo, chceme, aby jim byla tímto vědomě svěřena a dána tak, jak se to podle práva nebo místního obyčeje může stát nejpůsobivěji a nejtrvaleji. Také tímto milostivě slibujeme a zavazujeme se, že častěji jmenované své komisaře a zmocněnce kvůli tomuto pověření a úkonu, které jsme jim uložili, zcela uchráníme škody a zastaneme se jich proti každému; vše věrně a beze vší lsti. Na svědectví toho tento list pod naší knížecí sekretní pečetí a s vlastnoručním podpisem. Dáno v Praze devátého dne měsíce února léta 1628.

(L. S.)

Albrecht, vévoda frýdlantský.

č. 157. Plukovníku von Arnim, Praha, 9. února 1628

(Poněvadž) římské císařské Veličenstvo, náš nejmilostivější pán, vyslalo a vypravilo urozené a statečné pány Johanna Aldringena a Reinharda von Walmerode s jistým pověřením a úkoly do země meklenburské, jak od nich obšírněji uslyšíte, postaráte se, aby se těmto komisařům dostalo veškeré možné pomoci (Assistenz) vojskem i vším, čeho by k tomu jinak ještě potřebovali a oč by Vás požádali. Dáno v Praze devátého února léta 1628.²⁶

Albrecht atd.

A. H. z. F.

č. 158. Témuž, Praha, 19. února 1628

Albrecht z Boží milosti vévoda atd.

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

poněvadž jsme generálního kvartýrmistra hraběte Rivaru vypravili v jistých záležitostech, a on proto nemůže sám vybrat kontribuce, které mu byly povoleny u pluků, jimž v Pomořansku velíte, postaráte se, aby to, co hraběti Rivarovi náleží, bylo přesto až do jeho návratu dobře uschováno; však budete vědět, jak to učinit. Dáno v Praze devatenáctého února 1628.

A. H. z. F.

č. 159. Fra Octaviu Piccolominimu, Praha, 19. února 1628

Důstojnému, urozenému, našemu zvláště milému panu Fra Octaviu Piccolominimu, rytíři řádu svatého Jana Jeruzalémského,²⁷ ustanovenému hejtmanu naší tělesné gardy.

Důstojný, urozený, zvláště milý, jistě se ještě dobře pamatujete, kterak jste tehdy, když jste k nám přijel do země meklenburské, oznámil, že je ve Vlaších kdosi, kdo by tady u nás chtěl na koupi statků, byly-li by nějaké k mání, vynaložit čtyřikrát sto tisíc korun. Poněvadž pak nyní není nouze o příležitost a lze koupit znamenité statky, jen bude-li taková suma pohromadě, vyptáte se ještě jednou a důkladně a podáte nám zprávu, zda je dosud rozhodnut uložit v těchto místech své peníze do statků a zda je také hotovost pohromadě. Tím nám prokážete milou službu. Dáno v Praze 19. února léta 1628.

A. H. z. F.

č. 160. Plukovníku von Arnim, Praha, 20. února 1628

Albrecht z Boží milosti vévoda frýdlantský a zaháňský, římského císařského Veličenstva generální nejvyšší polní hejtman, též generál Oceánského a Baltského moře.

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

jaké body stížnosti nás došly stran jistých obtíží, které postihly město Wismar, to obšírněji vyrozumíte z přiloženého opisu.²⁸ Poručili jsme plukovníku Saint-Julienovi, jak ukazuje přiložený opis, aby po těch pachatelích co nejpřísněji pátral a aby se u Vás domáhal dalšího opatření, aby viníci byli potrestáni bez jakéhokoli ohledu, ať je to kdokoli. Však budete vědět, jak věc náležitě zařídit. Dáno v Praze dvacátého dne měsíce února léta 1628.

A. H. z. F.

Příloha k č. 160. Plukovníku Saint-Julienovi, Praha, 19. února 1628

Urozený atd. Jaké body stížnosti nás došly stran jistých obtíží, které postihly město Wismar, a co jsme o tom psali panu plukovníku von Arnim, to vše obšírněji vyrozumíte z přiložených opisů. Poroučíme Vám tedy, abyste se po těch pachatelích ihned vyptal, a až důkladně zjistíte, jak se věc má, abyste se u pana plukovníka von Arnim domáhal skutečného zakročení (demonstration), aby ten, kdo je vinen, ať je to kdokoli, byl bez jakéhokoli ohledu a jiným pro výstrahu náležitě potrestán a aby se proti němu přísně postupovalo; však budete vědět, jak to učinit. Dáno v Praze 19. února léta 1628.

A. H. z. F.

č. 161. Octaviu Piccolominimu, Praha, 20. února 1628

Důstojný, urozený, zvláště milý, ačkoli jsme Vám dříve poručili postavit rotu jízdních arkebuzírů o síle sto padesáti koní, rozhodli jsme se nyní, že mají být zřízeny dvě roty, každá o stu koních. Vezmete proto z řečené roty jízdních arkebuzírů padesát koní, zbývajících padesát koní naverbujete a poohlédnete se také po dvou poručících a několika kaprálech; přitom však budete dbát, aby tyto roty byly opatřeny dobrými lidmi a dobrými koňmi. K druhé rotě přivedeme s sebou za hejtmana jednoho kavalíra, takže není třeba ustanovovat k ní někoho jiného. A poněvadž jsme rovněž poručili postavit rotu dragounů o síle sto padesáti koní, rozhodli jsme se nyní stejně tak dát zřídit dvě roty, každou o stu koních; vezmete proto stejným způsobem ze stávající roty padesát, druhých padesát pak naverbujete a ustanovíte k tomu dva schopné hejtmany s poručíky a kaprály. Stran vydržování a rozšíření kvartýrů jsme uložili, čeho je třeba, panu plukovníku von Arnim; u něho se v té věci ohlásíte a budete vědět, jak věc náležitě zařídit. Dáno v Praze 20. února léta 1628.

A. H. z. F.

P. S.

+

Jo ho promisso de dar quella compagnia al conte Arocadro vedera dunque V. S. de meter un ben locotenente e si fusse possibile che sapesse parlar Italiano le compagnie de arcabusiri saran sensa stendardi V. S. me fara piacer si fara quella compagnia bona e provista de ogni cosa pigliando degli quartiri — — — quello che sara de bisognia per levar e armar la — — — ancora dar la livrea. (Slíbil jsem dát onu rotu hraběti Arocadrovi;²⁹ hleďte tedy dosadit dobrého poručíka, a bylo-li by možno, takového, který by uměl italsky. Roty arkebuzírů budou bez standart. Uděláte mi radost, učiníte-li tu rotu dobrou a vším opatřenou a vezmete-li z kvartýrů — — — čeho bude třeba k naverbování a vyzbrojení — — — ještě dát livrej.)³⁰

č. 162. Plukovníku von Arnim, Praha, 23. února 1628

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

ačkoli jsme hejtmanu naší tělesné gardy Piccolominimu poručili postavit rotu jízdních arkebuzírů a rovněž rotu dragounů, každou o síle sto padesáti mužů, rozhodli jsme se nyní a také jsme řečenému Piccolominimu psali, že mají být zřízeny dvě roty arkebuzírů a dvě roty dragounů, každá o stu koních. A poněvadž je teď počet větší, a je tedy třeba opatřit je dalšími kvartýry a potřebným vydržováním, připomínáme Vám tímto, abyste kvartýry rozšířil a zjednal těm jezdcům náležité vydržování, aby se s nimi nakládalo stejně jako s ostatními; však budete vědět, jak věc náležitě zařídit. Dáno v Praze 23. února léta 1628.

A. H. z. F.

č. 163. Témuž, Jičín, 27. února 1628³¹

+

Z Vašeho psaní vyrozumívám, jak protivně a rebelsky se Stralsundští chovají; ti zlí chlapi zaviní, seč budou, že nenastane mír a že nebudu moci, jak mám v úmyslu, přenést válku proti Turkovi. Neboť ani na naší straně není nouze o lidi, kteří by rádi viděli, aby se válka v říši táhla a la longa (nadlouho); já jsem jim však s pomocí Boží zkřížil plány a přiměl Jeho Veličenstvo, aby k tomu svolilo; psal jsem také proto vévodovi gottorpskému, že se s jednáním (tractacion) má začít, jakmile dorazím do země holštýnské, což se stane koncem dubna. To vše však Vám oznamuji důvěrně; hleďte to podržet u sebe, neboť až přijedu, promluvíme si o všem obšírněji. Musíte hledět, abyste na Stralsundské udeřil vážně a neodtáhl dřív, dokud nepřijmou silnou posádku (guarnizon), neboť nechci připustit, aby proti nám něčeho dosáhli a aby tím oni i jiní jim podobní nabyli odvahy a počali s nepřístojnostmi. Musíte se tedy do toho vážně dát a všemi způsoby se řečeného města zmocnit; dostanete-li je per acord (dohodou), musejí dát několik tun zlata pro armádu. Že dáváte plukovníku Hebronovi velení (comando) v Horním Pomořansku (Ob. Pommern), s tím vším jsem spokojen, jakkoli to zařídíte, neboť jsem to ponechal Vám, a proto Vám také ve všem zcela a úplně přenechávám rozhodování (disposicion). Je pravda, že místa, jimž máte velet, jsou příliš rozlehlá; proto je dobře, bude-li mít plukovník Saint-Julien velení v zemi meklenburské a bude-li jiný velet na konci Pomořanska a oba si budou u Vás brát ordonance. Stran proviantu bych k Vám byl ze srdce rád někoho poslal, ale Bůh ví, že nikoho nemám; prosím proto, ustanovte někoho sám, a nebudou-li se k tomu Pomořané chtít propůjčit po dobrém, přimějte je k tomu násilím, neboť i já jsem musel vše dělat tímto způsobem; po dobrém je jich málo ochotno něco udělat. Prosím, mějte také bdělé oko na pány Rostocké a Wismarské, neboť ve Wismaru je posádka (guarnizon) příliš slabá; musí tam být nejméně 3000 mužů pěších a pár rot jízdy, stejně tak v Rostocku tolik nebo víc, a k tomu musí být přístav u Warnemünde uzavřen dobrými pevnůstkami (forti) a v obou městech měšťané odzbrojeni. U Štětína se také musejí stůj co stůj postavit pevnůstky (forti), aby z moře nemohly vplouvat žádné lodi a aby tím byl přeťat obchod (comercium) s králem. Na Švéda musíte mít také bdělé oko, neboť se jistě vynasnaží také nám něco přepadem vzít. V ostatním ponechávám vše Vašemu uvážení (discrecion), ježto dobře vím, jak horlivě jste si vždy hleděl služby Jeho Veličenstva, a zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Jičín 27. února léta 1628.

P. S. Plukovníku Saint-Julienovi musíte přidat vojsko, aby se mohl obou měst, Rostocku a Wismaru, dobře zmocnit, neboť jim naprosto nevěřím.

Kdybyste nyní od Stralsundu odtáhl, nejenže nabudou odvahy a budou stavět dál, nýbrž půjdou za nimi i všechna ostatní města a budou mínit, že prošlo-li to těmto, učiní i ona dobře, postaví-li se na odpor. Proto prosím, hleďte, aby byli řádně potrestáni, jak si zasluhují.

V zemi meklenburské je nyní třeba pilně se přičinit, aby města před holdem neprovedla nějaký darebácký kousek; prosím proto, nevěřte jim a hleďte si je neprodleně (incontinenti) zajistit.

č. 164. Témuž, Jičín, 27. února 1628

+

Z opisu budete moci vidět, co vlastní rukou píši vévodovi pomořanskému. Uznáte-li to za dobré, můžete mu to poslat; ne-li, roztrhejte to. Mé mínění je, abyste zůstal u Stralsundu, aby aspoň nemohli stavět žádná vnější opevnění; ponechávám to však všechno Vám. Je třeba dávat na ně dobrý pozor kvůli situ loci (poloze místa), neboť ostrov Rujánu bych potom také pokládal za ztracený, a kvůli jiným nesnázím, které z toho musejí vzejít. Tato přiložená psaní pošlete, kam patří. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Jičín 27. února léta 1628.

Příloha 1 k č. 164. Vévodovi Bogislavu Pomořanskému, Jičín, 27. února 1628

Naši atd.

Plukovník von Arnim nám oznámil, že poněvadž se město Stralsund chová vůči císařské armádě protivně a nenáležitě, užil několika děl ze zbrojnice Vaší Milosti; za jejich vydání přátelsky děkujeme a žádáme Vaši Milost dále, aby si, kdyby plukovník von Arnim potřeboval děl více, neztěžovala přispět mu jimi i potřebnou municí. Za takové přátelství se Vaší Milosti vynasnažíme odvděčit při všech jiných příležitostech, které jí budou libé, atd. Jičín 27. února 1628.

A. H. z. F.

Příloha 2 k č. 164. Témuž, Jičín, 27. února 1628

Naši atd.

Pan plukovník von Arnim nám oznamuje, že proviantní sklady dosud nebyly zřízeny. Poněvadž je však velmi třeba, aby se to dělo pořádně, žádáme tímto Vaši Milost přátelsky, aby to co nejrychleji uvedla ve skutek; jinak by se zavdala příčina zřídit je jinými nutnými prostředky, z čehož by pak zemi mohly vzejít nesnáze. A poněvadž Vaše Milost až dosud vždy a pokaždé pomáhala podporovat službu Jeho Veličenstva, nenadějeme se ani nyní ničeho jiného, než že k tomu všemožně dobře napomůže. Jičín 27. února léta 1628.

A. H. z. F.

č. 165. Lorenzu del Maestro, Jičín, 27. února 1628

Albrecht atd.

Urozený, statečný atd. Poněvadž nám plukovník von Arnim oznámil, že se město Stralsund chová protivně, poručili jsme řečenému plukovníku von Arnim, aby je vážně přivedl k tomu, co je slušné. A poněvadž je k tomu třeba mít vojsko, pošlete řečenému plukovníku von Arnim ihned vojsko, kdykoli a kolik ho bude žádat, a kdyby potřeboval více děl, vyjednáte s Jeho Milostí panem markrabětem Zikmundem Braniborským, aby mu ze zbrojnic Jeho Milosti pana kurfiřta braniborského ráčil jimi i jinými potřebami vypomoci; naproti tomu, a stane-li se tak, ujistíte Jeho Milost pana markraběte, že chceme kurfiřtství braniborské ušetřit nadbytečného ubytování; však budete vědět, jak věc zařídit. Dáno v našem městě Jičíně 27. února léta 1628.

A. H. z. F.

č. 166. Plukovníku Farensbachovi, Jičín, 27. února 1628

Albrecht atd.

Urozený hrabě atd. Poněvadž by pro nenáležité chování města Stralsundu mohlo dojít k tomu, že bude třeba mít pohromadě více vojska, dáte, kdyby o to pan plukovník von Arnim požádal, ze svého pluku sedm nejlepších praporců pěšáků se svým podplukovníkem vytáhnout k němu a poručíte jim, aby se řídili ordonancí pana plukovníka von Arnim; však budete vědět, jak to učinit. Jičín 27. února léta 1628.

A. H. z. F.

č. 167. Plukovníku Aldringenovi, Jičín, 27. února 1628

Albrecht atd.

Vyrozuměli jsme, kterak se město Stralsund chová protivně, a proto jsme panu plukovníku von Arnim poručili, aby je vážně přivedl k tomu, co je slušné. A poněvadž je k tomu třeba i zásoby munice, pošlete plukovníku von Arnim potřebnou munici, kdykoli a kamkoli ji bude žádat, co nejdříve a bez jakéhokoli odkladu (dilation); však víte, jak věc dobře zařídit. Dáno v Jičíně 27. února léta 1628.

A. H. z. F.

č. 168. Plukovníku von Schaumburg³², in simili (stejně) Torquatu Contimu, Jičín, 27. února 1628

Albrecht atd.

Z psaní pana plukovníka von Arnim jsme vyrozuměli, že se město Stralsund chová poněkud vzpurně, a proto jsme se rozhodli přivést je vážně k poslušnosti, jakož jsme o tom již učinili potřebná opatření. Chceme tedy, abyste i Vy byl s řečeným panem plukovníkem von Arnim nejen v dobrém dorozumění (Correspondentz), nýbrž abyste mu také poslal vojsko i vše, oč by jinak požádal; však budete vědět, jak věc dobře zařídit. Dáno v Jičíně 27. února léta 1628.

A. H. z. F.

č. 169. Plukovníku von Arnim, Jičín, 28. února 1628

Albrecht z Boží milosti vévoda frýdlantský a zaháňský, římského císařského Veličenstva generální nejvyšší polní hejtman, též generál Oceánského a Baltského moře.

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

nač si stěžuje Jeho Milost pan kurfiřt braniborský, totiž že císařské vojsko nechce dovolit, aby se pro roty, které má ve svých pevnostech, vybíralo náležité vydržování, to obšírněji uvidíte z přílohy. Poněvadž pak nemáme námitek, aby Jeho Milost řečený pan kurfiřt braniborský pro roty, které ve svých pevnostech drží, potřebné vydržování vybíral, postaráte se, aby se v té věci Jeho Milosti vyhovělo a její kontribuce nebyla nikterak zdržována, neboť jsme ochotni prokázat jí, co je jí příjemné. Dáno v Jičíně 28. února léta 1628.

A. H. z. F.

Příloha k č. 169. Psaní kurfiřta braniborského vévodovi frýdlantskému

Vedle toho nechceme Vaší Milosti přátelsky tajit ani to, že k obsazení svých pevností máme ve službě několik málo rot, jak ostatně Vaší Milosti samé není neznámo, a jejich vydržování musí být, jak je slušné, opatřováno z naší země. Naši stavové se však na některých místech, čemuž při tolikerých břemenech, která na nich leží, není divu, ukázali liknavými v odvádění toho, co jim k tomuto vydržování přispívat náleží, a proto jsme nařídili, aby proti nim byla podle obyčeje vedena exekuce (Hülfe). Důstojníci Vaší Milosti v těchto místech to však nechtěli připustit a odvolávali se na to, že by se, kdyby to dovolili, nemohli před Vaší Milostí zodpovídat. My však víme, že Vaše Milost je docela jiného smýšlení, než aby schvalovala tak velikou nespravedlnost nebo jí přisvědčovala, totiž že bychom měli nechat celou svou zemi obtížit tak vysokými kontribucemi k potřebě cizího vojska (soldatesca), a neměli z ní smět brát vydržování svého vlastního nevelkého vojska, které přece i samo o sobě činí jen málo, a může proto vydržování vojska Vaší Milosti způsobit jen nepatrnou újmu. Poněvadž to však někteří z důstojníků bez rozkazu Vaší Milosti přesto nechtějí připustit, prosíme Vaši Milost přátelsky, aby o tom vydala svou ordonanci, aby jimi vybírání toho, co náleží k vydržování našich posádek a rot, nebylo již ztěžováno ani mařeno, atd.

č. 170. Plukovníku von Arnim, Jičín, 28. února 1628

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

z přiložených opisů³³ uvidíte, nač si Jeho Milost pan kurfiřt braniborský stěžuje stran násilností, jimiž pohrozil hejtman Niklas von Wepperman, ustanovený v Hebronově pluku. Poněvadž by se řečenému hejtmanu, stala-li se mu v té věci křivda, bylo slušelo vznést věc na svého plukovníka nebo podplukovníka nebo dále na toho, kdo měl vrchní velení (General-Comando), a nikterak nebylo slušné vypravovat sám od sebe taková výhružná psaní, a poněvadž takovou nenáležitost nelze trpět, vyptáte se na tu věc, a shledáte-li, že se řečený hejtman zachoval tak svévolně, budete vědět, jak proti němu zakročit trestem. Dáno v našem městě Jičíně osmadvacátého února léta 1628.

A. H. z. F.

č. 171. Markraběti Kristiánu Braniborskému, Jičín, 4. března 1628

Rekreditiv vévody frýdlantského, daný panu podplukovníku Muffelovi roku 1628.

Vysoce urozenému knížeti, panu Kristiánovi, markraběti braniborskému, vévodovi v Prusích, štětínskému, pomořanskému, kašubskému a vendskému, též ve Slezsku krosenskému a krnovskému, purkrabímu norimberskému a knížeti rujánskému, našemu přátelsky milému strýci atd.³⁴

Naši přátelskou službu a vše, co víc milého a dobrého zmůžeme, napřed. Vysoce urozený kníže, přátelsky milý pane strýče, ústní vzkaz vyslance Vaší Milosti, urozeného a statečného Hanse Christopha Muffela, jejího válečného rady a podplukovníka, jsme náležitě vyslechli a vzali na vědomí. Jak jsme se mu na to v odpověď vyjádřili, o tom bude vyslanec Vaší Milosti po svém návratu domů umět podat obšírnější zprávu. Zůstáváme přitom Vaší Milosti k příjemným službám ochotni a hotovi.

Dáno v našem městě Jičíně čtvrtého března léta 1628.

Albrecht z Boží milosti vévoda frýdlantský a zaháňský, římského císařského Veličenstva generální nejvyšší polní hejtman, též generál Oceánského a Baltského moře.

Vaší Milosti k službám ochotný A. H. z. F.

č. 172. Plukovníku von Arnim, Jičín, 5. března 1628

Albrecht z Boží milosti vévoda atd.

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

poněvadž jsme vrchnímu hejtmanu Augustinu Morandovi povolili naverbovat a postavit k jeho dřívější ještě jednu rotu, povolíte Morandovi pro jeho nově naverbované pěšáky mustrovací místo v Pomořansku, kde to budete pokládat za nejvhodnější, a zjednáte jemu i štábu vydržování; však budete vědět, jak věc dobře zařídit. Dáno v našem městě Jičíně 5. března 1628.

A. H. z. F.

P. S.

+

Prosím, hleďte, aby se to stalo brzy a aby mu bylo shromaždiště dáno.

č. 173. Témuž, Opočno, 17. března 1628

Albrecht atd.

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

oznamujeme Vám tímto triplikátem (třetím vyhotovením): ačkoli jsme hejtmanu naší tělesné gardy Fra Octaviu Piccolominimu poručili postavit rotu jízdních arkebuzírů a rovněž rotu dragounů, každou o síle sto padesáti mužů, rozhodli jsme se nyní a řečenému Piccolominimu psali, že (mají být zřízeny) dvě roty arkebuzírů a dvě roty dragounů. A poněvadž je teď arkebuzírů o 50 a dragounů rovněž o 50 více, a je tedy třeba dalšího ubytování, připomínáme Vám tímto, abyste těm jezdcům zjednal z kvartýrů potřebné vydržování; však budete vědět, jak věc náležitě zařídit. Dáno v Opočně 17. března 1628.

A. H. z. F.

č. 174. Fra Octaviu Piccolominimu, Opočno, 17. března 1628

Důstojnému, urozenému, našemu zvláště milému panu Fra Octaviu Piccolominimu, rytíři řádu svatého Jana Jeruzalémského, ustanovenému hejtmanu naší tělesné gardy.

Albrecht z Boží milosti vévoda frýdlantský a zaháňský, římského císařského Veličenstva generální nejvyšší polní hejtman, též generál Oceánského a Baltského moře.

Důstojný, urozený, zvláště milý, psali jsme Vám pod datem 20. a 23. minulého měsíce února, že ačkoli jsme Vám dříve poručili postavit rotu jízdních arkebuzírů o síle 150 koní, rozhodli jsme se nyní, že mají být zřízeny dvě roty, každá o stu koních. Nemůžeme však vědět, zda jste řečená psaní o tom odeslaná dostal, a proto Vám tímto triplikátem oznamujeme, že jsme druhou rotu nyní dali hraběti Riccardu Rivodovi,³⁵ který nad ní bude hejtmanem. Napomínáme Vás tedy znovu, abyste z řečené roty jízdních arkebuzírů vzal 50 koní, zbývajících 50 koní však naverboval a poohlédl se po poručíkovi k rotě řečeného hraběte Rivoda a po několika kaprálech a rovněž dbal, aby byly tyto roty opatřeny dobrými lidmi a dobrými koňmi. A poněvadž jsme rovněž poručili postavit rotu dragounů o síle 150 koní, rozhodli jsme se nyní stejně tak dát zřídit dvě roty, každou o stu koních; vezmete proto stejným způsobem ze stávající roty padesát, druhých padesát pak naverbujete a ustanovíte k tomu dva schopné hejtmany s poručíky a kaprály. Stran vydržování a rozšíření kvartýrů jsme opět uložili, čeho je třeba, panu plukovníku von Arnim; u něho se v té věci ohlásíte a budete vědět, jak věc náležitě zařídit. Dáno v Opočně 17. března léta 1628.

A. H. z. F.

č. 175. Plukovníku von Arnim, Opočno, 17. března 1628

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

dáváme Vám tímto na vědomost, že Jeho Milost vévoda František Albrecht Sasko-Lauenburský udá model ke stavbě ručních mlýnků, které se velmi hodí mít u každé roty jízdní i pěší; proto bychom také obzvlášť rádi viděli, aby u nich byly zřízeny, zvláště když je to k službě Jeho císařského Veličenstva, k zachování jeho armády i každému pluku samému k dobrému.

Žádáme Vás tedy, abyste tyto ruční mlýnky nejen co nejdříve zřídil u svého pluku, nýbrž abyste i ostatním plukovníkům oznámil (intimiren), aby si takové dali zhotovit a u rot je drželi; však budete vědět, jak věc v tom i onom dobře zařídit. Dáno v Opočně 17. března léta 1628.

A. H. z. F.

č. 176. Témuž, Setgits, 20. března 1628

+

Z Vašeho psaní vyrozumívám, co mi píšete o míru v říši a o říšské válce proti Turkovi. Ujišťuji Vás tedy, že mi na tomto díle záleží tolik jako na kterékoli věci na světě, a třebaže to u dvora ne všichni viděli rádi, přece jsem to s pomocí Boží prosadil (spuntirt) a přivedl Jeho Veličenstvo i všechny ministry k tomu, že si můj návrh nejen dávají líbit, nýbrž jej také ze všech sil podporují. Přitom však musím uvážit, že král dánský se stěží podvolí tak, jak se sluší; neboť na Holštýnsko a Šlesvik nesmí pomýšlet, že je zase dostane, a Jutsko, bude-li je chtít mít, bude muset vykoupit několika miliony atd. K tomu se Anglie, Švédsko a Holanďané budou rukama nohama bránit tomu, aby u nás nastal mír; také Španělsko bude míru překážet, jak jen bude moci. Doufám však v Boha, že přijme-li král výše řečené podmínky, troufnu si mír uzavřít; nestane-li se tak, pokládám to za nemožné. Prosím proto, držte to v největší tajnosti, neboť až dosud není živé duše, která by o tom věděla. Přemýšlejte také sám o všem, neboť až teď koncem dubna pojedu k armádě, rád bych si s Vámi pohovořil o všelijakých věcech; mám totiž od Jeho Veličenstva pověření (Commission), bude-li král o mír dále stát, abych o něm s ním jednal. Na Švéda je také třeba dávat pozor, neboť na jeho slovo a věrnost se nesmí stavět, aby nám, až bychom se obrátili na východ, potom v říši nenadělal zmatky (imbrodiren). Proto prosím, přemýšlejte o všem pilně a při našem setkání mi povězte své mínění.

K službám ochotný A. H. z. F.

Setgits³⁶ 20. března léta 1628.

č. 177. Témuž, Jičín, 21. března 1628

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

poněvadž jsme vrchnímu hejtmanu Friedrichu von Damnitz udělili patent, aby naverboval tisíc pěšáků, a Vám jsme psali, abyste v pomořanském vévodství určil shromaždiště tam, kde to budete pokládat za možné, povolili jsme k tomu ještě, aby se řečenému von Damnitz, až pro shromaždiště najdete vhodné místo, vydalo z generální kontribuce tisíc říšských tolarů závdavku (laufgelt); ty mu vyplatíte a budete vědět, jak věc náležitě zařídit. Dáno v našem městě Jičíně 21. března léta 1628.

A. H. z. F.

č. 178. Témuž, Jičín, 27. března 1628

Albrecht z Boží milosti vévoda frýdl. atd.

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

z připojených příloh³⁷ obšírněji vyrozumíte, co vyslanci obou bratří, vévodů meklenburských atd., přednesli u císařského dvora na omluvu svých pánů (Principaln). Posíláme Vám to proto, abyste se s tím seznámil, včas pomyslil na to, čeho je proti tomu třeba, a ke službě Jeho císařského Veličenstva se připravil to vyvrátit. Však budete vědět, jak to dobře učinit. Dáno v našem městě Jičíně 27. března léta 1628.

A. H. z. F.

č. 179. Témuž, Praha, 1. dubna 1628

+

Z Vašeho psaní vyrozumívám, že by snad při holdu v zemi meklenburské mohly nastat potíže (dificulteten); to bych viděl z hloubi srdce rád, neboť by tím ztratili všechna svá privilegia. Račte proto, jakmile by se něco takového stalo, dát do země vtáhnout mnoho vojska a Saint-Julienovi poručit, aby všem, kdo se budou protivit (oponiren), zabral statky a podle povahy věci sáhl i na jejich osoby a vzal je do vazby. Vévodové ať jsou stůj co stůj neprodleně (incontinenti) dopraveni ze země a v Rostocku a Wismaru ať se bez jediné ztráty času začnou stavět citadely; spoléhám se pak zcela na to, že to ihned uvedete ve skutek, dříve než přijedu do země. Neboť po Velikonocích táhne císař do Rakous, já ke kurfiřtu saskému kvůli mírovému jednání (tractacion) a odtamtud hned do země meklenburské; s citadelami se však musí začít před mým příjezdem. Jinak Vám také oznamuji, že jsem poručil ihned zatknout Plessena, který tam byl jako vyslanec obou vévodů, a zůstávám tímto

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Praha 1. dubna léta 1628.

č. 180. Markraběti Kristiánu Braniborskému, Praha, 3. dubna 1628

Vysoce urozenému knížeti, našemu přátelsky milému strýci, panu Kristiánovi, markraběti braniborskému, vévodovi v Prusích, štětínskému, pomořanskému, kašubskému a vendskému, též ve Slezsku krosenskému a krnovskému atd., purkrabímu norimberskému a knížeti rujánskému atd.

+

Vysoce urozený kníže.

Děkuji Vaší Milosti co nejoddaněji a nejpřátelštěji za poslané koně; zalíbí-li se zase Vaší Milosti u mne něco z koní nebo jinak, je to Vaší Milosti k službám. Stran požadovaného ubytování mám za to, že až bude hrabě Wolf vědět, že Vaše Milost má ode mne salvu guardii, nebude je žádat; co se však týče jezdců pana von Schönberg, ti k mé armádě (armada) nepatří. Kdekoli jinak mohu Vaší Milosti posloužit, najde mě ochotného a hotového, a zůstávám tímto

Vaší Milosti k službám ochotný A. H. z. F.

Praha 3. dubna léta 1628.

č. 181. Plukovníku von Arnim, Praha, 7. dubna 1628

+

Z Vašeho psaní jsem vyrozuměl, že se Pomořané až dosud nechtěli uvolit k žádné peněžité kontribuci. Vévodovu vyslanci jsem tedy v tom smyslu notně promluvil do duše (chatechisirt); doufám, že se podvolí rozumu (razon). Co se týče Stralsundských, že chcete hledět, aby tam byla dopravena buď vévodova, nebo císařská posádka (guarnizon), to vidím velmi rád; je-li možno, aby bylo město osazeno císařským vojskem, prosím, učiňte, co jen lze; ne-li, tedy aspoň vojskem vévodovým, ale tak, aby důstojníci byli dobře císařští. Hans de Witte mi řekl, že jeho faktor nechtěl peníze přijmout, protože jste žádal, aby vydal kvitanci dříve, než peníze dojdou do Hamburku, takže by je tam byl musel dopravit na své nebezpečí. Prosím tedy, dejte mu je tam dopravit na mé nebezpečí; můžete dát asi 50 mušketýrů a 100 koní jako konvoj (confoi); lépe je dát o něco více vojska než být v nebezpečí, že o ně přijdeme. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Praha 7. dubna léta 1628.

č. 182. Témuž, Praha, 8. dubna 1628

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

poněvadž co nejdříve potáhneme do pole a rádi bychom viděli, aby se naše tělesné gardy dobře předvedly, jejich hejtman Fra Octavio Piccolomini si však stěžuje, že se mu z jeho kvartýrů ničeho nedostalo, budete dbát o to, aby se Piccolominimu co nejdříve dostalo, co mu náleží, aby garda mohla včas přijít k livrejím (Liveria) a také se jinak opatřit vším, čeho je třeba. Dáno v Praze 8. dubna léta 1628.

A. H. z. F.

č. 183. Témuž, Praha, 9. dubna 1628

Albrecht z Boží milosti vévoda frýdlantský a zaháňský, římského císařského Veličenstva generální nejvyšší polní hejtman, jakož i generál Oceánského a Baltského moře.

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

oznamujeme Vám, že pan hrabě Filip z Mansfeldu již dorazil do Lübecku. Budete proto s právě řečeným panem hrabětem Filipem z Mansfeldu udržovat dobrou korespondenci, jakož jsme mu o tom, jak z přiloženého opisu obšírněji uvidíte, rovněž psali. Dáno v Praze 9. dubna léta 1628.

A. H. z. F.

Příloha k č. 183. Hraběti Filipovi z Mansfeldu, Praha, 11. dubna 1628

Naši atd.

Vysoce a dobře urozený hrabě atd. Z psaní, které jste nám poslal, jsme vyrozuměli, že jste již dorazil do Lübecku, což velmi rádi slyšíme. Poněvadž byl pan hrabě ze Schwarzenbergu odvolán k císařskému dvoru, budete tedy moci o vystrojení válečných lodí (Armazon) jednat s panem Gabrielem de Roy,³⁸ panem von Schaumburg a plukovníkem von Arnim; s městy však bude třeba zacházet s velikou umírněností (moderation), aby snad nebyla dohnána k zoufalství, neboť z různých míst slyšíme, že některá jsou pro ostré zacházení velmi rozladěna. Nadějeme se, že najdete takovou střední cestu (temperament), která bude službám Jeho císařského Veličenstva ku prospěchu a Vám ke cti. Zůstáváme atd. Praha 11. dubna léta 1628.

A. H. z. F.

č. 184. Plukovníku von Arnim, Praha, 10. dubna 1628

+

Wismarští si stěžují na nespravedlivé vymáhání peněz (excusionen) a jiné zpupnosti (insolenzen), jichž se tam dopustil plukovník Hebron. Prosím, vyšetřete to a hleďte, abych při svém příjezdu mohl všemu přijít na kloub, neboť jsem co nejpevněji rozhodnut (resolutissimo) proti Hebronovi zakročit (demonstracion). Dříve jsem měl v úmyslu poslat ho s posilou (sucurs) do Polska, nyní však už nechci a svěřil jsem ten podnik (impresa) hraběti z Merode; Hebronův pěší pluk tam nicméně tak jako tak pošlu, on sám však s ním nepůjde. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Praha 10. dubna léta 1628.

č. 185. Témuž, Praha, 22. dubna 1628

+

Rytmistru Petrywaldtovi jsem dal psaní pro Saint-Juliena, aby ho ponechal v držbě (posess) řečeného statku. Doufám, že koncem května dorazím do země. Aby se knížata zdržovala v zemi na věnných statcích svých manželek,³⁹ to nemohu žádným způsobem schválit, ani u nich, ani u jejich manželek; ty statky však budou moci dát spravovat svými úředníky a žít z jejich příjmů, avšak mimo zemi. Prosím, skoncujte brzy se Stralsundskými (jiným způsobem)⁴⁰ a začněte stavět citadely v Rostocku a Wismaru, neboť nemohu mít klidnou hodinu, dokud se s citadelami alespoň nezačne. A tímto zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Praha 22. dubna léta 1628.

č. 186. Témuž, Praha, 6. února 1628⁴¹

+

Z Vašeho psaní vyrozumívám o výstřednostech (exorbitanz) Stralsundských a vidím, že jste učinil velmi dobře, že jste před město přitáhl; prosím proto, hleďte všemi způsoby dostat dovnitř posádku. Nechtějí-li ji přijmout po dobrém, začněte jen ve jménu Božím kopat přibližovací zákopy (aprochi), neboť vidím, že nic jiného nepomůže. Doufám, že zakrátko vyrazím tam a odeberu se do země meklenburské. Nebudou-li Holanďané chtít tropit bláznovství (narretey), troufám si i s nimi a jejich králem⁴² sjednat narovnání (composicion), podle něhož by měli náboženství svobodné a jinak, co se týče politické správy (guberno), by za jistých podmínek zůstali ve způsobu republiky (in forma rei publice); o tom však bude třeba obšírněji promluvit při našem setkání. Prosím jen, neupouštějte od Stralsundu, dokud do něho posádku nedostanete. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Praha 6. února léta 1628.

č. 187. Polnímu maršálkovi von Arnim, Praha, 28. dubna 1628

+

Nemohu si vzpomenout, zda jsem Vám loňského roku naznačil, že jsme já a hrabě Šlik shledali radným, poněvadž je tato armáda tak veliká a musí být dělena do mnoha sborů (corpi), aby se drželi 4 polní maršálkové, jak je zvykem ve Francii, aby ten, kdo je s nějakým počtem vojska vyslán, měl u vojska tím větší vážnost (authoritet). To jsem nyní poslušně přednesl Jeho císařskému Veličenstvu, jemuž se to také zalíbilo, zvláště pak kdyby podnik (impresa), jak se zcela domnívám, měl směřovat na východ (nach orient). Jeho Veličenstvo se nyní rozhodlo pro osobu hraběte Collalta⁴³, hraběte Šlika, hraběte Wolfa z Mansfeldu a Vaši. Posílám Vám také zároveň jmenovací list (Bestallung)⁴⁴ a přeji Vám k tomu mnoho štěstí, abyste, jako se dělo až dosud, prokazoval Jeho Veličenstvu užitečné služby, což Vám také bude k nesmrtelné slávě a pověsti; a tímto zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Praha 28. dubna léta 1628.

Příloha k č. 187. Jmenovací list plukovníka von Arnim na císařského polního maršálka, Praha, 30. dubna 1628

My Ferdinand Druhý, z Boží milosti volený římský císař atd., vyznáváme tímto listem a oznamujeme všem: poněvadž blaho a potřeba Svaté říše římské, naše i obecného dobra, jakož i obrana (Defendir) a zabezpečení našich dědičných království, zemí a věrných poddaných, a potom i všechny jiné případy žádaly, abychom vzali do služby a dali shromáždit jistý počet vojska jízdního i pěšího, a poněvadž je přitom k zachování dobré správy, vojenské kázně a pořádku třeba zřídit a obsadit nad ním úřad polního maršálka, vyvolili, přijali a vzali jsme k tomu s dobrou zralou radou a s pravým vědomím našeho a říše milého věrného Hanse Georga von Arnim atd., nejmilostivěji uváživše jeho poctivou mysl a dobrou zkušenost, jíž nabyl ve válečných věcech, a pro zvláštní milostivou důvěru, kterou v jeho osobu skládáme. Činíme to tímto vědomě mocí tohoto listu, a to tak, že on, von Arnim, má být na toto naše ustanovení naším polním maršálkem, má být ode všech za takového pokládán, podle obyčeje a válečného zvyku náležitě ctěn a má se ho poslouchat. On, von Arnim, jakožto náš polní maršálek, má hledět k nám, k našemu generálovi nebo k jeho generálporučíkovi a být jim úplně poslušen a na jejich vyzvání a rozkaz má všechny válečné věci, které se naskytnou, podle svého nejlepšího rozumu a podle blaha a potřeby naší i našich zemí věrně pomáhat uvažovat a radit se o nich; a co bude ve shromážděné radě, ať za jeho přítomnosti, nebo nepřítomnosti, usneseno nebo jinak naším generálem nařízeno a poručeno, o to má se svého dílu, pokud se to dotýká úřadu jemu svěřeného a bude se ho dotýkat, a také o to, co by mu jinak mimo tento úřad bylo svěřeno a poručeno, se vší pílí dbát, aby jedno i druhé bylo v dobrém náležitém pořádku, s dobrým rozmyslem a poslušně vykonáno a provedeno. Dále má on, náš polní maršálek, nad vším naším vojskem jízdním i pěším podle chvalitebného válečného zvyku při rozbrojích, které se ve vojsku přihodí, a při jiných proviněních, jež náležejí spravedlnosti (Justicia), zjednávat a konat, co je náležité a slušné; jinak má také ve všem před naší škodou varovat a odvracet ji, náš užitek a prospěch pak podporovat a mít na zřeteli a úhrnem (summarie) činit vše, co věrnému plukovníku a polnímu maršálkovi náleží a přísluší. Co se pak týče našich jiných vysokých velitelů ustanovených do pole, jako nejvyšších wachtmeistrů, kvartýrmistrů, plukovníků a velitelů našeho vojska ze všelikých národů, ti mají být po našem generálovi a jeho generálporučíkovi odkázáni na něho, polního maršálka, aby ho plně poslouchali a byli mu poslušni. Jakož on, von Arnim, má naproti tomu všechno to, co s tímto úřadem polního maršálka souvisí a k němu náleží, podle naší nejmilostivější důvěry a válečného zvyku vykonávat s nejvěrnější pílí a horlivostí, o čemž nikterak nepochybujeme a v čemž mu také nejmilostivěji důvěřujeme. Za takovou starost, námahu a práci máme a chceme jemu, von Arnim, jakožto našemu polnímu maršálkovi, na vydržování jeho osoby, na stolné, výstroj, koně, trabanty, vozy a na vše ostatní dávat paušálem (pro tausch) měsíčně, a to každý měsíc zvlášť, jak jsou obsaženy v kalendáři, ode dneška počínaje a potom tak dlouho, dokud bude tento úřad na toto ustanovení skutečně zastávat a spravovat a my ho k tomu budeme potřebovat, jeden tisíc pět set rýnských zlatých, každý zlatý počítaje po patnácti batzenech neboli šedesáti krejcarech, a dát mu je odvádět a vyplácet. Vše věrně a beze lsti. Na doklad toho byl tento jmenovací list vyhotoven s naším vlastnoručním podpisem a sekretní pečetí. Dáno na našem královském zámku v Praze posledního dne měsíce dubna léta šestnáctistého dvacátého osmého, našich říší římské devátého, uherské desátého a české jedenáctého.

Ferdinand

Ad mandatum Sac. Caes. Majestatis proprium (Na vlastní rozkaz Jeho svatého císařského Veličenstva).

Hrabě Questenberg.

č. 188. Polnímu maršálkovi von Arnim, Praha, 2. května 1628

Albrecht z Boží milosti vévoda frýdlantský a zaháňský, římského císařského Veličenstva generální nejvyšší polní hejtman, jakož i generál Oceánského a Baltského moře.

Urozený, statečný, zvláště milý pane.

Jistě se ještě dobře pamatujete, že jsme Vám pod datem 26. dubna psali, aby byl Hebronův pluk z našeho města Wismaru vyveden (dislogiert) a aby tam bylo položeno tolik vojska, kolik ho bude k posádce třeba, buď z našeho, nebo z Vašeho pluku, nebo z pluku plukovníka Saint-Juliena. A poněvadž jsme rozhodnuti poslat řečený Hebronův pluk do Polska, dáte jej neprodleně (in continenti) zmustrovat a přísahat na praporec a také nařídíte, aby byl ubytován v Zadním Pomořansku, aby mohl být, až bude žádán, ihned poslán do Polska; jakož to jistě budete umět zařídit. Dáno v Praze druhého května léta 1628.

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

č. 189. Témuž, Hořice (Hogits), 2. května 1628

+

Posílám Vám také důvěrně výtah (extract) z toho, co mi bylo posláno ode dvora, jaké pletky začíná hrabě Schwarzenberg s hanzovními městy. Je to člověk, kterého pro jeho násilnosti (violenzen) nelze snést (suportiren); posílám Vám to tedy pro Vaši zprávu. Dal jsem císaři vzkázat, že nebude-li zase odvolán ke dvoru, nepotáhnu k armádě, dokud on tam bude; mám za to, že bude zakrátko odvolán. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Hořice 2. května léta 1628.

P. S. Mám za to, že by nemohlo škodit, kdyby se v Travemünde postavila pevnůstka (forte), abychom se zajistili, že to neudělá buď Švéd, nebo Dán. Sdělte své mínění plukovníku Aldringenovi.

č. 190. Témuž, Jičín, 5. května 1628

+

Děkuji Vám co nejsnažněji za poslané koně a klisny; zavázal jste si mě tím. Líbí-li se Vám u mne něco, prosím, naložte s tím podle své libosti. Nepochybuji, že se už pracuje na holdování v zemi meklenburské, a proto bych rád viděl, aby se s citadelami začalo neprodleně (in continenti). To se nedá provést dříve, dokud nebudou do měst přivedeny silné posádky (presidia) a měšťané odzbrojeni. Neboť až dorazím do země holštýnské a bude-li si toho král žádat, mám od Jeho Veličenstva pověření (comission) jednat o míru, a doufám také, že jej, nebude-li protivná strana klást přemrštěné požadavky, přivedu k dobrému konci a potom přenesu zbraně (arma) proti Turkovi, jakož o té věci s Vámi při našem setkání promluvím obšírněji. Nyní bych se však rád v zemi meklenburské usadil (stabiliren), aby mi, až se později obrátím jinam, neobsadil hnízdo někdo jiný. Hans de Witte mi stále leží v uších kvůli těm 60 000 říšských tolarů; prosím Vás co nejsnažněji, uspokojte ho, zbavíte mě velkého břemene. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Jičín 5. května léta 1628.

P. S. Znáte Švédovu povahu; prosím, uvažte, jak se, až přeneseme zbraně (arma) proti Turkovi, zajistíme, aby nám neprovedl nějaký darebácký kousek, neboť na jeho slovo a věrnost se lze málo spolehnout. Vévody meklenburské v zemi mít nechci; musejí pryč per amor . . . . .⁴⁵

č. 191. Témuž, Opočno, 17. května 1628

+

Mám za to, že nebyla-li země meklenburská mým vyslancům již odevzdána, stane se tak zakrátko, a proto bych rád viděl, aby země byla bez jediného odkladu (dilacion) zbavena ubytování, zvláště pak jízdy, neboť nyní musím hledět, abych zemi opět pozvedl, a ne ji ničil; prosím tedy, neztrácejte s tím čas. Co se však týče těch 2 měst, víte, že v nich chci mít citadely; prosím proto, přičiňte se o to bez jediného odkladu, neboť bez citadel bych tu zemi raději neměl. K tomu znáte můj záměr (intencion), že bych rád přenesl válku proti Turkovi, a již jsem k tomu naklonil císaře i všechny ministry (ministri), třebaže některé s velkou námahou; Vy však víte, že není radno vytáhnout hledat jiné nepřátele, a nezabezpečit se doma. S Rostockými a Wismarskými chci zacházet dobře, ale chci být jejich pánem, a ne jejich sousedem; prosím proto, pusťte se do stavby citadel bez jakékoli ztráty času. Vévodové meklenburští, ti ovšem musejí ze země, neboť jinak to být nemůže; ať už se to stane curtesi, nebo discurtesi (zdvořile, nebo nezdvořile), na tom mi málo záleží, neboť chci toto léto v zemi sídlit. Prosím Vás co nejsnažněji, vyhovte tomu ihned; zavážete si mě. A tímto zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Opočno 17. května léta 1628.

P. S. Prosím, nebyly-li peníze Hansi de Witte ještě složeny, dejte mu je složit, neboť mě ustavičně trápí.

č. 192. Témuž, Jičín, 19. května 1628

Albrecht atd.

Urozený, statečný, zvláště milý pane,

dostává se nám hodnověrné zprávy, že deset rot jízdních arkebuzírů plukovníka Hebrona nemá víc než tři sta koní. Povoláte proto plukovníka Hebrona ihned k sobě a oznámíte mu, že nedoplní-li co nejdříve řečených deset rot a nevyzbrojí-li je, jak se sluší, rozdělíme těch tři sta koní ihned mezi jiné pluky. Dáno v našem městě Jičíně devatenáctého května léta 1628.

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

č. 193. Témuž, Jičín, 19. května 1628

Albrecht z Boží milosti vévoda frýdlantský atd.

Urozený, statečný, zvláště milý pane,

jaké zprávy (avisen) nám poslala Jeho Milost pan kurfiřt bavorský, uvidíte obšírněji z přiložených opisů,⁴⁶ které Vám posíláme k tomu konci, abyste na všechno dával pilný pozor a měl bdělé oko. Dáno v našem městě Jičíně 19. května léta 1628.

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

č. 194. Témuž, Hořice (Hogits), 20. května 1628

+

Z psaní, které jste mi poslal, jsem vyrozuměl, jak jste se se Stralsundskými dohodl (acordirt) a jak míníte prostředky, jichž užíváte, dostat do města posádku; z toho je patrna Vaše píle a obratnost (dexteritet), které neopominu u Jeho císařského Veličenstva pochválit. Prosím jen, vynaložte všechnu píli, aby se tam posádka jistě dostala, neboť městům pranic nevěřím. Co se týče odvedení ještě těch 1000 koní, mám za to, že to nyní už nebude možné, poněvadž si hrabě z Mansfeldu stěžuje, že nemá kde umístit ani ty, které má u sebe; budete si je tedy muset ponechat u sebe. Co se týče vydržování, ponechávám to zcela a úplně Vám; hleďte, abyste k tomu Pomořany přiměl po dobrém i po zlém, rád Vám budu ve všem nápomocen. Co se týče Meklenburska, je pravda, že bych rád viděl, aby bylo zbaveno válečných útrap (molesti), zvláště aby byla odvedena jízda a aby se slušný počet vojska položil poblíž, totiž do Pomořanska, Ukerské marky, Prignitz a do lübeckých vesnic; odtud by mohlo Meklenbursku ve spěchu vždy přispět na pomoc. I to ponechávám Vám a prosím, hleďte všemožně, aby města Rostock a Wismar byla dobře obsazena vojskem, odzbrojena a aby v nich byly postaveny citadely, neboť bez citadel ta města jistě nenechám; zavážete si mě proto, přičiníte-li se o to ihned. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Hořice 20. května léta 1628.

P. S. Štětínským také uzavřete Odru pevnůstkami (forti). Poněvadž Stralsundští peníze složili a Štětínští dají také své, jakož ještě přijdou kontribuce i od jiných, prosím, dejte těch 60 000 říšských tolarů složit Hansi de Witte, neboť mě ustavičně trápí.

č. 195. Témuž, Jičín, 21. května 1628

+

Děkuji Vám, že jste mi poslal den narození krále švédského. Je k tomu však ještě třeba vědět místo, kde se narodil, neboť toho je zapotřebí kvůli výšce pólu (elevacion poli); prosím, pošlete mi to co nejdříve. Jinak bych rád viděl, abyste dal horoskop (thema) sestavit doktorem Herliciem;⁴⁷ ne že by na tom tolik záleželo, ale chci, aby jej sestavili různí lidé. Nemusí o něm jinak činit žádný úsudek (judicium), jen pouhý obrazec (figur). Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Jičín 21. května léta 1628.

č. 196. Témuž, Jičín, 21. května 1628⁴⁸

+

Král polský žádá od císaře pomoc 10 000 mužů, 9000 pěších a 1000 jízdních. Nebudu mu to moci odepřít; míním s nimi poslat plukovníka Hebrona, dám mu jeho pluk a také pluky Torquata Contiho a Dona Guilhelma de Verdugo⁴⁹, Sparrovy jezdce a k tomu ještě několik rot. Prosím, řekněte plukovníku Hebronovi, aby byl připraven tam táhnout; především však ať hledí doplnit (cumpliren) svůj pluk. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Jičín 21. května léta 1628.

č. 197. Témuž, Jičín, 24. května 1628

Urozený, statečný, zvláště milý pane.

Dovídáme se, že v našem vévodství meklenburském ty pluky, které mají ordonanci táhnout zpět, páchají všelijaké nepřístojnosti a nepořádky a obtěžují poddané podle libosti. Žádáme Vás proto tímto přátelsky, abyste dbal o to, aby, potáhne-li nyní nebo napříště řečeným naším vévodstvím meklenburským ten či onen pluk, ohlásil se kvůli pochodu napřed u plukovníka Saint-Juliena, vzal cestu, kterou on určí, a žádnou jinou, nedělal žádný den odpočinku a tím méně obtěžoval poddané. Dáno v našem městě Jičíně 24. května léta 1628.

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

č. 198. Témuž, Jičín, 28. května 1628⁵⁰

+

Rostočtí a Wismarští ke mně dorazili. Nemohu učinit jinak než tak jako tak v obou městech citadely postavit; prosím proto, pusťte se do toho neprodleně. Hebronovo vojsko dejte ihned (incontinenti) vytáhnout z Wismaru a místo něho tam dejte vojsko z pluku plukovníka Saint-Juliena. Hebronovi nechci jeho vynucování peněz a jiné nepřístojnosti (impertinenzen) nikterak (prominout), jakož Vám o tom napíši obšírněji. Prosím jen, hleďte, aby se citadely všemožně začaly okamžitě (in puncto) stavět, neboť své mínění už nezměním (mutiren). A tímto zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Jičín 28. května léta 1628.

č. 199. Témuž, Jičín, 29. května 1628

Albrecht atd.

Urozený, statečný, zvláště milý pane,

psali jsme Vám již dříve několikrát, že jsme plukovníku Augustinu Morandovi povolili naverbovat a zřídit k jeho dosavadním ještě jednu rotu. Opatřte tedy plukovníku Morandovi pro jeho nově naverbované pěšáky kvartýr k jejich nezbytnému vydržování, jakož i k vydržování štábu, tam, kde budete mínit, že se to může stát nejvhodněji; jakož víte, jak to správně učinit. Dáno v našem městě Jičíně 29. května léta 1628.

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

č. 200. Témuž, Jičín, 29. května 1628

Urozený, statečný, zvláště milý pane,

oznamujeme Vám, že Verdugův pluk táhne přes Dessavský most do Nové marky a že jsme rozhodnuti poslat jej Jeho královské Důstojnosti v Polsku. Pro případ však, že byste i tohoto pluku kvůli Stralsundským potřeboval a žádal o něj, psali jsme Lorenzu del Maestro, jak je vidět z přílohy, aby Vám řečený Verdugův pluk bez prodlení přenechal; a můžete pak, až budete řečeného pluku potřebovat, přiložený originál panu Lorenzu del Maestro poslat. Dáno v našem městě Jičíně 29. května léta 1628.

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Příloha k č. 200. Lorenzu del Maestro, Jičín, 30. května 1628

Urozený, statečný, zvláště milý atd.

Psali jsme polnímu maršálkovi římského císařského Veličenstva, panu Hansi Georgu von Arnim, že Verdugův pluk táhne do Nové marky a že mu má být, bude-li ho kvůli Stralsundským potřebovat a žádat o něj, neprodleně poslán.

Přenechte tedy řečený pluk jemu, von Arnim, požádá-li o něj, bez prodlení a hleďte také, aby konal silné denní pochody, neboť doufáme, že Stralsundští budou zakrátko přivedeni k poslušnosti.

Jičín 30. května léta 1628.

č. 201. Polnímu maršálkovi von Arnim, Jičín, 30. května 1628

+

Z Vašeho psaní vyrozumívám, že jste dosáhl volného dovozu na Rujánu, z čehož se nemálo raduji. Psal jsem Vám, že budou-li se Stralsundští chtít přizpůsobit (acomodiren) a zaručí-li se vévoda a stavové v Pomořansku, že setrvají pevně v oddanosti (devocion) Jeho Veličenstvu a budou také jeho službám všemožně nápomocni, máte vůči nim užít více milosti než přísnosti; to vše však ponechávám Vašemu uvážení (discrecion); míníte-li, že se jim nedá věřit, protože opět upadli do starého (recidive), a můžete-li se města zmocnit, ponechávám to zcela a úplně Vám; k tomu konci Vám, jak vyrozumíte z mého druhého psaní, posílám ještě více vojska. Dá-li Bůh, pozítří vyrazím a asi za 14 dní dorazím do Frankfurtu nad Odrou; tam se také rozhodnu, zda se odeberu k Vám, nebo do země meklenburské. Švédův návrh vyslechnu, až ke mně dorazí podplukovník Sparre, a potom Vám oznámím své mínění. A tímto zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Jičín 30. května léta 1628.

P. S. Skutky vévody gottorpského⁵¹ se neshodují se slovy, neboť nechce na ostrov Helgoland (heiligen landt) přijmout císařskou posádku; mám však za to, že mu to málo prospěje. Vy však dávejte lepší pozor na ostrov Rujánu a hleďte všemožně, aby se tam ubytovali plukovník Götz a podplukovník Stammer, a nejen aby se tam ubytovali, nýbrž aby měli nejpřednější místa (posti), neboť jsou to vojáci a mohu se na ně spolehnout.

č. 202. Témuž, Jičín, 30. května 1628

Albrecht atd.

Urozený, statečný, zvláště milý pane,

z psaní, které jste nám poslal, jsme vyrozuměli, že jste generálnímu wachtmeistru pěchoty, panu Hannibalovi von Schaumburg, poslal 6 rot Sparrových jezdců. Nyní nám již došla zpráva, že pluky, které táhly do říše, se spolu s jízdou plukovníka Hieronyma Colloreda již zase vrátily do země holštýnské; oněch 6 rot jezdců tedy může být dobře posláno zase zpět. Psali jsme proto jemu, von Schaumburg, jak je vidět z přiloženého opisu, aby nejen právě řečenou jízdu na Vaši žádost ihned poslal zpět, nýbrž aby Vám také pluky Sulzův a Kratzův, které již táhnou do země holštýnské a mají rozkaz podřídit se ordonanci řečeného pana von Schaumburg, lze-li je ovšem postrádat celé nebo aspoň zčásti a budete-li o ně žádat, rovněž neprodleně přenechal. A můžete pak přiložený originál k tomu konci dát jemu, von Schaumburg, bude-li toho třeba, doručit. Poněvadž jsme Vám také teprve nedávno psali, abyste, potáhne-li naším vévodstvím meklenburským vojsko, dal to včas vědět plukovníku Saint-Julienovi, aby mohl určit cestu, kterou má vzít, a poněvadž nyní řečeným naším vévodstvím meklenburským musejí táhnout pluky Sulzův a Kratzův vedle Sparrovy jízdy, oznamte to právě řečenému plukovníku Saint-Julienovi včas (avisiren), aby mohl kvůli průchodu vojska vypravit komisaře a také ukázat, kterou cestou mají táhnout, aby se zabránilo úplné zkáze země; jakož nepochybujeme, že tomu pilně dostojíte. A jsme hotovi se Vám za to v jiném odvděčit. Dáno v našem městě Jičíně 30. května léta 1628.

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

č. 203. Témuž, Zaháň, 1. června 1628

+

Vaše psaní jsem dnes obdržel a vyrozuměl z něho Váš šťastný úspěch (succes), což jsem také ihned poslušně sdělil Jeho Veličenstvu, které to také nejmilostivěji rádo uslyší. A protože jsou Stralsundští notně v úzkých, prosím, učiňte takovou dohodu (acord), aby, kdyby zase chtěli být zlými chlapy, nemohli. Za pár dní potáhnu odtud do Frankfurtu nad Odrou a odtamtud se obrátím do Prenzlau v Ukerské marce, kde se míním několik dní zdržet, neboť bych se rád dříve s Vámi rozmluvil a sdělil Vám mnoho velmi důležitých věcí (negocia) a teprve potom se rozhodl, kam se odeberu dále. A tímto zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Zaháň 1. června léta 1628.

P. S. Prosím, učiňte v Prenzlau opatření, abychom byli opatřeni pící a jinak trochu vydržováním, neboť se mnou přijde na 800 koní. Poručte, aby ke mně Piccolomini ihned přijel.

Oznamuji Vám také, že dávám proti zemi lauenburské postupovat (avanziren) plukům hraběte ze Sulzu a plukovníka Kratze. Mám však za to, že k podniku (impresa) proti Stralsundu budete potřebovat mnoho pěchoty; žádám proto, abyste mi co nejdříve oznámil, zda jich potřebujete, neboť potřebujete-li jich, dám je neprodleně (incontinenti) táhnout k Vám, nepotřebujete-li jich však, pošlu je do Jutska.

č. 204. Témuž, Frankfurt nad Odrou, 17. června 1628

Albrecht z Boží milosti vévoda frýdlantský a zaháňský, římského císařského Veličenstva generální nejvyšší polní hejtman, jakož i generál Oceánského a Baltského moře.

Urozený, statečný, zvláště milý pane,

z přiloženého opisu⁵² obšírněji uvidíte, co jsme stran Stralsundských psali Jeho Milosti vévodovi pomořanskému. Posíláme Vám zároveň i originál, abyste ho mohl použít. Žádáme Vás přitom, abyste hleděl, aby Stralsundští byli co nejdříve přivedeni k povinné poslušnosti. Dáno ve Frankfurtu nad Odrou 17. června léta 1628.

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

+

P. S. Zakrátko budu u Vás.

č. 205. Témuž, Frankfurt nad Odrou, 17. června 1628

+

Byl u mne podplukovník Sparre a přednesl rozklad (discurs) švédského říšského kancléře; co jsem mu na to odpověděl, o tom Vám podá zprávu. Kavalíra Rasche vyslechnu, až dorazí, a rozhodnu se pro to, co bude rozumné (de razon). Vidím také dobře, že Stralsundští setrvávají ve své zatvrzelosti (pertinacia), a proto jsem rozhodnut vážně na ně udeřit; nařídil jsem také, aby plukovník Farensbach neprodleně (incontinenti) táhl k Vám, stejně jako Dohnův pluk a Verdugův, který již dorazil do Střední marky. Odtud se dám cestou do Prenzlau, kde zůstanu pár dní; pošlete tam asi 1 rotu jezdců, která mě doprovodí až ke Stralsundu. Těch 70 sudů sanytru (Saliter) dejte kupci zaplatit a udělat z něho prach; poručím také, aby Vám byl vydán další prach z Dömitzu. Oznamuji Vám také, že jsem včera dostal od Jeho Veličenstva psaní ohledně mírového jednání, jež Jeho Veličenstvo ponechává mně; chtěl jsem je poslat vévodovi gottorpskému, protože se však s Vámi zakrátko sejdu, odložím to, dokud to spolu nevymlátíme. Prosím, dejte u Stralsundu připravit něco píce a jiného vydržování pro mne a pro kavalíry, kteří mají přijet se mnou, neboť mám s sebou na 1000 koní. A tímto zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Frankfurt nad Odrou 17. června léta 1628.

č. 206. Velícímu hejtmanovi v Dömitzu (Damnitz), Frankfurt nad Odrou, 17./27. června 1628⁵³

Albrecht atd.

Statečný atd. Polní maršálek římského císařského Veličenstva, pan Hans Georg von Arnim, nám oznámil, že Vám psal o dvě stě centnýřů prachu, Vy jste mu jich však poslal jen padesát. Proto Vám tímto poroučíme, abyste řečenému panu polnímu maršálkovi ihned poslal ostatních sto padesát centnýřů a hleděl, aby byl do Dömitzu opatřen další prach z biskupství; jakož o tom, jak uvidíte z opisu, činíme opatření také u vrchního hejtmana Pekhera. Dáno ve Frankfurtu nad Odrou 17./27. června léta 1628.

A. H. z. F.

č. 207. Polnímu maršálkovi von Arnim, Frankfurt nad Odrou, 17. června 1628

Albrecht atd.

Urozený, statečný, zvláště milý pane.

Poněvadž proti Stralsundu potřebujete více vojska, poručili jsme ustanovenému podplukovníku Dohnova pluku Andreasi Matthiasi Keraußovi, aby ihned a neprodleně (in continenti) vyrazil s plukem jemu svěřeným, táhl ke Stralsundu a řídil se Vaší ordonancí a aby také vzal cestu podle přiloženého seznamu.⁵⁴ Vypravíte proto co nejdříve komisaře a pošlete je řečenému pluku naproti, aby mohlo být včas učiněno opatření stran proviantu. Dáno ve Frankfurtu nad Odrou 17. června léta 1628.

A. H. z. F.

č. 208. Témuž, Frankfurt nad Odrou, 18. června 1628

Oznamuji Vám, že jsem mluvil s panem hrabětem ze Schwarzenbergu⁵⁵ a požádal ho, aby dal pro obléhání města Stralsundu zapůjčit nějaká děla ze zbrojnic pana kurfiřta braniborského, což mi také slíbil. Prosím proto, pošlete mi seznam toho, co budeme potřebovat; nicméně naléhejte silně na vévodu pomořanského, aby nám jich také několik půjčil, neboť kde má člověk před nějakým místem děl dostatek, tam lze něco pořídit. Jsem rozhodnut, že s nimi nepřijmu naprosto žádnou dohodu (acord), dokud nepřijmou vojsko Jeho Veličenstva, neboť těm ničemným chlapům se nedá věřit. A poněvadž mám v úmyslu poslat plukovníka Saint-Juliena do Vídně, promluvte s podplukovníkem Bindhaufem, aby za mnou přijel do Prenzlau, neboť bych ho rád nechal v Meklenbursku, aby tam velel vojsku a nedopustil, aby mi v zemi škodili ti, kdo jí táhnou. A tímto zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Frankfurt nad Odrou 18. června léta 1628.

P. S. Pan markrabě Zikmund si stěžuje na vrchního hejtmana v Dömitzu, že si v zemi počíná až příliš horlivě a vydává ordonance, kam se má obracet procházející vojsko. Vyptejte se na to a potom v té věci nařiďte, co uznáte za nejlepší.

č. 209. Témuž, Neustadt, 25. června 1628⁵⁶

+

Z Vašeho psaní vyrozumívám, že Stralsundští dostali do města Holka s 5 praporci, což mi není milé, neboť se obávám, že ti zlosynové budou den ode dne dostávat více posil (securs). Vzkázal jsem nyní po vévodovi Františku Albrechtovi vévodovi pomořanskému, že budou-li chtít vzít dovnitř posádku, která má přísahat císaři, vévodovi a městu, upustím od obléhání; obávám se však, že se s nimi nic nepořídí, proto neztrácejte ve jménu Božím čas a hleďte, jak je budeme moci dále nutit. Z Kostřína (Küstrin) přijde 6 děl a 100 centnýřů prachu; o ostatní prosím požádejte vévodu pomořanského. Zdržím se několik dní v Prenzlau a také v Anklamu; poručte, aby se v Anklamu udělala pro mne nějaká zásoba, a potom se odeberu ke Stralsundu. Jedna rota jezdců musí přijet do Prenzlau, aby mě doprovodila; také podplukovník Bindhauf musí přijet do Prenzlau, neboť odtamtud bude muset táhnout do země meklenburské, protože Saint-Julien pojede do Vídně. Já pak zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Neustadt 25. června léta 1628.

č. 210. Městu Stralsundu, Angermünde (Neuen Angermünd), 26. června 1628

Albrecht atd.

Počestní, velemoudří atd. Vaše psaní z 20. května jsme obdrželi teprve dnes a obšírněji z něho vyrozuměli, co jste uvedli na svou omluvu, jakož i to, že snažně prosíte, abychom proti vám nepostupovali přísností, nýbrž milostí, a že se naproti tomu nabízíte setrvávat v trvalé oddanosti (devotion) římskému císařskému Veličenstvu. Nuže, my jsme byli vždy a jsme dosud nakloněni brát v ochranu ty, kdo upustí od svých bludů, oddají se Jeho císařskému Veličenstvu a žádají v této oddanosti setrvat; a jsme rozhodnuti, budou-li se ovšem vaše skutky shodovat se slovy, učinit tak i s vámi. Velice se však divíme, že jste se opovážili žádat od Jeho královského Veličenstva dánského, jehož pokládáme za zjevného nepřítele Jeho císařského Veličenstva a Svaté říše římské, marnou pomoc (succurs) a že jste se tím těžce prohřešili proti Jeho císařskému Veličenstvu a zjevně si zasloužili, aby se proti vám nepostupovalo milostí, nýbrž přísností. Protože však ve zmíněném svém psaní prosíte o milost a nabízíte se setrvat v oddanosti Jeho císařskému Veličenstvu a my v ta místa zakrátko dorazíme, budete nám moci při našem příchodu dát svými vyslanci přednést, čeho je dále třeba; uvidíme-li potom, že svého spáchaného činu litujete a zůstanete Jeho císařskému Veličenstvu věrni, vyjádříme se podle povahy věcí příznivě a učiníme v této věci, co bude samo o sobě právem a slušné. Dáno v Angermünde 26. června léta 1628.

A. H. z. F.

č. 211. Témuž, Prenzlau, 28. června 1628⁵⁷

+

Z Vašeho psaní vyrozumívám, jak se věci mají se Stralsundskými. Oznamuji Vám, že pluky Verdugův a Dohnův táhnou, co jim síly stačí; plukovník Farensbach, mám za to, bude zakrátko u Vás. Se Stralsundskými chceme jednat, můžeme-li jim však zasadit nějakou ránu (ein schanzen), nesmíme to opominout, neboť jsou to darebáci. Vévoda František Albrecht právě přijel od vévody pomořanského, který se nabízí stran děl a proviantu; naléhejte na to, aby to bylo jistě dodáno, ale jen brzy. Já pak zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Prenzlau 28. června léta 1628.

č. 212. Témuž, Prenzlau, 28. června 1628

+

V předešlém psaní jsem Vám oznámil, že Verdugův a Dohnův pluk táhnou; Verdugův přijde dnes do Zehdenicku a Dohnův bude zítra ležet nedaleko odtud. Prosím, pošlete jim ihned naproti komisaře a zařiďte, aby byly, až přijdou k pomořanské hranici a potom potáhnou dále ke Stralsundu, opatřeny proviantem, neboť cestou mnoho vytrpěly a budou velmi zemdlené. Farensbachův pluk, mám za to, dorazí k Vám každou hodinu. Z různých míst však dostávám zprávu, že kdosi plukovníkovi nakukal (ein geschnick gemacht), že mu prý chci nejen vzít pluk, nýbrž dát ho i zatknout a uvěznit. Je sice pravda, že na něho přišlo mnoho stížností, ale s plukovníky se nejedná tak zkrátka (de facto), jak někteří předstírají; Farensbachovým největším nepřítelem je ostatně jeho huba. Chtěl jsem Vám to oznámit, aby pak Farensbach ze strachu neprovedl nějakou hloupost (cojoneri), neboť mi říkají, že je ve velkých úzkostech. Budete vědět, jak si ve všem počínat podle svého uvážení (discrecion). A zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Prenzlau 28. června léta 1628.

č. 213. Témuž, Prenzlau, 29. června 1628

Albrecht z Boží milosti vévoda frýdlantský atd.

Urozený, statečný, zvláště milý pane,

poněvadž jsme hejtmana naší tělesné gardy Fra Octavia Piccolominiho vypravili, aby Vám o některých věcech podal zprávu, račte řečenému Piccolominimu ve všem, co přednese, plně věřit. Dáno v Prenzlau 29. června léta 1628.

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

č. 214. Témuž, Prenzlau, 29. června 1628

Albrecht z Boží milosti vévoda frýdlantský atd.

Urozený, statečný, zvláště milý pane,

od vyslanců Jeho Milosti vévody pomořanského jsme se dozvěděli, že město Stralsund s námi žádá jednat. Bude-li tedy řečené město chtít k nám vypravit své komisaře a ohlásí-li se v té věci u Vás, dáte jim, aby k nám mohli přijít tím bezpečněji, s sebou dostatečný doprovod (Confoy) a k tomu konci jim také doručíte tento náš přiložený⁵⁸ průvodní list (salvum conductum). Dáno v Prenzlau 29. června léta 1628.

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

č. 215. Témuž, Ueckermünde, 2. července 1628

+

Právě teď dorazil Piccolomini a z Vašeho psaní jsem vyrozuměl, jak špatně Vám Pomořané pomáhali s proviantem, což mě bolí až do duše. Posílám ho právě teď k vévodovi a dávám mu zcela bez obalu říci, že neopatří-li se proviant, nebudu se nijak horšit (resentimento), bude-li celá země vypleněna. Zítra dorazím do Anklamu, nezdržím se tam déle než den a potom pojedu odtamtud do Greifswaldu (Kriepswald); poručte, aby mi roty, které tam leží, udělaly místo, neboť se tam chci zdržet 4 nebo 5 dní, dokud nedorazí pluky a děla; chci totiž být pro blízkost raději v Greifswaldu než v Anklamu. Se Stralsundskými můžete dál jednat, nic však neuzavírejte a tím méně ustávejte v práci; neboť jsou to ničemní chlapi a musejí být potrestáni; že však s nimi zacházím poněkud vlídně, děje se proto, že je chci ukolébat, ale to zlé, co spáchali, jim jistě nedaruji. A tímto zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Ueckermünde 2. července léta 1628.

P. S. Piccolomini mi říká, že je ve Stralsundu jakýsi švédský admirál; ten prý si přeje s Vámi mluvit, a říká, že Vy se s ním bez mého svolení do žádné rozmluvy pouštět nechcete. Nuže, Vy velmi dobře víte, jakou k Vám mám důvěru; proto můžete klidně mluvit nejen s ním, nýbrž s kým chcete, neboť komu se svěřuje armáda (armada), tomu se nebudou dělat potíže, má-li mluvit s protivnou stranou.

Musím si Vám postěžovat, že v Marce nemohu dostat bílé pivo, a proto musím hasit žízeň jen vínem, protože ječné pivo pít nemohu; prosím, zařiďte, aby pro mne bylo z Barthu do Anklamu přivezeno pšeničné pivo.

č. 216. Témuž, Anklam, 3. července 1628

+

Z Vašeho psaní vyrozumívám, jak se to opět má s městem Stralsundem a že byste se mnou pro mnohé důležité věci rád promluvil. Nuže, i já to pokládám za nutné a míním 5. července nového kalendáře dorazit k obědu do Greifswaldu; tam si se mnou budete moci promluvit. Odtamtud se také hned hodlám odebrat ke Stralsundu. Dávám ještě 3 pluky z Holštýnska táhnout na Stralsund, píši také panu Tillymu o 3 další pluky, protože nemá co dělat; jsem zcela toho mínění, že mi je pošle. Doufám, že tu chátru (canaglia) s pomocí Boží brzy přivedeme k poslušnosti. Já pak zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Anklam 3. července léta 1628.

č. 217. Témuž, Anklam, 4. července 1628

+

Vaše psaní, jakož i to, co píšete pomořanským komisařům, mi bylo doručeno. Pochybuji, že Stralsundští učiní, co je rozumné (razon), neboť ze všeho jejich konání vidím, že jsou to ničemní chlapi. Že však ode mne žádáte vědět, zda na ně máte s plukem plukovníka Farensbacha udeřit v místě, kde ještě nejsou sevřeni, a pluk tam položit: nemohu Vám odtud dát žádný určitý rozkaz (ordinanz), neboť neznám ani polohu, ani stav obležených. Jste voják, víte, co máte dělat; ponechávám to zcela a úplně Vám. Jinak Vám oznamuji, že tam za pár dní dorazí Dohnův pluk a asi za 3 nebo 4 dny Verdugův. Já, dá-li Bůh, dorazím zítra do Greifswaldu a pozítří nebo v pátek ke Stralsundu; učiňte však, co uznáte za nejužitečnější pro službu Jeho Veličenstva. Co se týče nároku (pretencion) plukovníka Farensbacha, až se s Vámi sejdu, budu vědět, jak tu věc spravit. Nechce-li on sám za svou osobu poslouchat, poroučejte podplukovníkovi a hleďte, aby službě Jeho Veličenstva bylo učiněno zadost; Vaší reputace se jistě zastanu a tímto zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Anklam 4. července léta 1628.

č. 218. Témuž

Z přílohy uvidíte, co mi Stralsundští píší. Prosím tedy, zařiďte věc tak, aby, až přijdou k řečené bráně, zatím na čtvrt nebo nejdéle na půl hodiny ustala střelba a všechno nepřátelství jen v tom místě, kudy vyjdou, avšak ne déle než na půl hodiny, nebo uznáte-li za dobré, na celou, a ne déle. Co se jinak zmiňují o všeobecném příměří, k tomu nechci žádným způsobem přistoupit. Pošlete jim také průvodní list (salvum conductum), který jsem Vám tyto dny chtěl poslat; nevím však, k čemu jim má sloužit. A tímto zůstávám⁵⁹

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

P. S. Dejte zítra po celý den zostra pálit z děl na jejich baterie, aby jejich děla byla pokud možno demontována.

Prosím, pošlete někoho, nějakého důstojníka, do kvartýru jízdy, aby pilně projížděli cesty (di strada batiren)⁶⁰ a hned po půlnoci měli všechny koně osedlané; musejí zčerstva o 12. hodině troubit k sedlání (buta sella) a důstojníci ať prohlédnou ubikace, zda mají všichni osedláno.

Příloha k č. 218. Opětovné psaní města panu generálovi

Nejjasnější, vysoce urozený kníže, Vaší knížecí Milosti naše poddané, zcela ochotné služby napřed. Milostivý pane, nemůžeme opominout Vaší knížecí Milosti poníženě oznámit, že jsme milostivou odpověď Vaší knížecí Milosti s náležitou poníženou úctou obdrželi a nato Vaší knížecí Milosti opět poslali svou poníženou odpověď, v níž jsme poníženě přijali, že Vaše knížecí Milost je milostivě nakloněna obejmout poslušné poddané římského císařského Veličenstva, našeho nejmilostivějšího pána, milostí a ochranou. A poněvadž jsme se poníženě nabídli ke vší povinné poslušnosti, žijeme v ponížené důvěře, že nám Vaše knížecí Milost milostivě dá právě řečeného knížecího prohlášení požívat.

Nemůžeme však vědět, zda byla řečená ponížená odpověď doručena do milostivých rukou Vaší knížecí Milosti, uvážíme-li, že nemáme příležitost vyslat vlastní posly. Dále se před několika dny stalo, když nám knížecí pomořanští páni komisaři a radové naznačili, že se Vaše knížecí Milost a náš milostivý zeměpán nebo vyslanci Jeho knížecí Milosti sejdou v Anklamu, a k tomu oznámili, že nám přitom posílají průvodní list Vaší knížecí Milosti, že nejenže při tom žádný průvodní list nebyl, nýbrž také, když jsme řečeným pánům komisařům po svém bubeníkovi písemně odpověděli, že tento je již několik dní pryč a až dosud se nevrátil; rovněž když nám minulý čtvrtek doručil trubač psaní od řečených pánů komisařů a prohlásil, že počká, oč byl také požádán, odjel ten trubač záhy zpět a na naši odpověď, kterou jsme měli sepsánu, nepočkal.

Mezitím se v posledních třech nocích postupovalo proti nám a tomuto dobrému městu silnými útoky a nemůžeme vědět, zda nebylo mimo jiné nemilostivě přijato, že jsme neposlali náležitou odpověď, čímž, jak právě řečeno, nejsme vinni.

Poněvadž pak můžeme znovu před Bohem a svým svědomím dosvědčit, že nám po cti Boží na ničem nezáleží výše a více než na tom, abychom stále setrvali v nejponíženější oddanosti (devotion) nejvýše řečenému císařskému Veličenstvu, a rovněž skládáme poníženou důvěru ve velechvalnou slušnost a spravedlnost (aequitet und justitz) Vaší knížecí Milosti, totiž že Vaše knížecí Milost jako křesťanský, velestatečný říšský kníže nežádá prolévání krve poslušných poddaných a křesťanů, nýbrž že jim po příkladu všech velechvalných potentátů dá dojít milosti a přízně: proto, a abychom to Vaší knížecí Milosti tím spíše poníženě prokázali a byli a zůstali omluveni u nejvýše řečeného císařského Veličenstva a u Svaté říše, chceme se mocí tohoto psaní znovu nabídnout k povinné a nejponíženější poslušnosti.

S poníženou prosbou, aby Vaše knížecí Milost milostivě ráčila nařídit bezpečné příměří na delší čas, nebo na jaký se Vaší knížecí Milosti zalíbí, ve střelbě, v přibližovacích pracích (approchiren) a ve všem nepřátelství a rovněž se vyjádřit, jakými bezpečnými cestami můžeme poslat nebo jinak zvědět milostivé mínění Vaší knížecí Milosti.

To bude milé Bohu i císařskému Veličenstvu a Vaší knížecí Milosti ke chvále u celé říše, ba u celého světa, a my se přičiníme odsloužit to poníženými službami. Dáno pod pečetí našeho města 29. června (starého stylu) léta 1628.

Vaší knížecí Milosti

poddaní, zcela ochotní

purkmistři a rada města Stralsundu.

č. 219. Valdštejnova odpověď purkmistru a radě města Stralsundu na psaní otištěné jako příloha k č. 218, polní ležení před Stralsundem, 9. července 1628⁶¹

Albrecht z Boží milosti vévoda frýdlantský a zaháňský, římského císařského Veličenstva generální nejvyšší polní hejtman, jakož i generál Oceánského a Baltského moře.

Počestní, velemoudří, zvláště milí, Vaše psaní z dnešního dne nám bylo řádně doručeno a obšírněji jsme z něho vyrozuměli, že svých spáchaných činů litujete a želíte a také se nabízíte být napříště Jeho římskému císařskému Veličenstvu věrni. Jak jsme oznámili ve svém předešlém psaní z 26. června, byli jsme vždy a dosud jsme nakloněni přijmout do ochrany Jeho císařského Veličenstva ty, kdo od svých bludů upustí, oddají se Jeho císařskému Veličenstvu (devotion) a přejí si v té oddanosti setrvat, a ani nyní nežádáme nic jiného než přivést Vás k přiznání spáchaného zločinu a k tomu, abyste Jeho císařskému Veličenstvu prokazovali povinnou poslušnost; není však dost na tom, že se k tomu nabízíte slovy, nýbrž slova se musejí shodovat i se skutky. Neboť i dříve jste prohlašovali, že setrváte v oddanosti Jeho císařskému Veličenstvu, tomu jste však nedostáli, nýbrž až dosud jste se prohřešovali ještě více. Jste-li tedy ochotni tomu, k čemu se nabízíte, skutečně dostát, můžete k nám ven poslat své vyslance a dát nám vědět, kterou branou chtějí z města vyjít, abychom mohli nařídit, aby řečení Vaši vyslanci bezpečně k nám ven přišli a byli zase puštěni zpět; a až zvíme, že si Jeho císařské Veličenstvo bude Vámi jisto, budeme potom postupovat více milostí než přísností. Dáno v polním ležení před Stralsundem 9. července léta 1628.

A. H. z. F. m. p.

Příloha 1 k č. 219. Ústní prohlášení vévody frýdlantského městu, jak je zaznamenal syndik doktor Hasert, 30. června / 10. července 1628

Milostivé rozhodnutí a mínění pana generála záleželo v tomto:

1. Poněvadž jsme Jeho knížecí Milost požádali o milostivé prokázání přízně, má se nám dostat milosti a pardonu a vše, co se stalo, má být smazáno.
2. Jeho knížecí Milost nežádá Dänholm.
3. Ani nechce do města Stralsundu položit císařskou posádku.
4. Poněvadž si však císařské Veličenstvo a Jeho knížecí Milost musejí být městem Stralsundem, a zvláště obecným lidem, jisti, je milostivým prohlášením Jeho knížecí Milosti, abychom přijali vojáky svého milostivého zeměpána; ti mají přísahat Jeho císařskému Veličenstvu, našemu milostivému zeměpánu, též kurfiřtu braniborskému, poněvadž Jeho kurfiřtská Jasnost má na toto knížectví čekatelství,⁶² a radě a obci města Stralsundu jedině a pouze k obraně města.

Poslední bod jsme konečně od knížecích pomořanských radů pochopili s takovým zmírněním, že je to jedno, zda přijmeme knížecí vojáky, nebo si ponecháme své a dáme je řečeným způsobem přísahat; má to prý týž účinek (eundem effectum), a nebude proto v tom ani žádná obtíž.

Příloha 2 k č. 219. Zpráva purkmistra doktora Steinwiga shromážděnému měšťanstvu o tom, co se 30. června 1628 událo při rozmluvě s vévodou frýdlantským

Od Farensbacha byl poslán bubeník se zprávou, že stralsundští vyslanci mají s ním na jeho voze jet k plukovníkovi.

K tomuto jednání šli s nimi i švédský a dánský plukovník, kteří se však vzdálili; oba naši kapitáni byli rovněž přítomni. Naši žádali rukojmí, Farensbach však řekl, že by to generálovi přišlo divné, neboť rukojmí se žádají jen mezi nepřáteli. Naši (Nostri): chtějí se rukojmí vzdát a prosit jen o písemný průvodní list, v němž by byli k rozmluvě (Colloquio) jmenováni dr. Hasert, Zittfeld Hoyer, Joachim von Braun a Niklas Tessin. Farensbach: generál řekl, že vyslaní k němu mají přijít na jeho slovo; totéž řekl Arnim. Nato vyšli vyslaní ven k bartskému předbraní (Zingel), kde jim byl nabídnut písemný průvodní list; odtud se odebrali ke generálovi; u něho byli kurbraniborští a pomořanští vyslanci a našim byly postaveny židle.

Naši (Nostri) poděkovali a dali na srozuměnou, že jsme ve městě neměli a dosud nemáme jiný úmysl než zůstat v oddanosti císaři, a prosili, aby bylo násilí zastaveno.

Pan generál: Páni mají mít generální pardon, mají si ponechat Dänholm, vojsko do města také položit nechci, vy si však máte ve městě ponechat vojsko, které bude pod rozkazem císaře, Kurbraniborska, Pomořanska a města; přitom napomínal, aby mír přijali, a řekl:

Fronte capillata est, post haec occasio calva (Příležitost má vlasy na čele, vzadu je lysá).

Také pomořanští vyslanci radili mír přijmout.

Město má být ujištěno, že je nikdo nechce obtěžovat změnou náboženství; kdyby se to nepřijalo, pan generál se již rozhodl, co proti městu dále podnikne.

č. 220. Polnímu maršálkovi von Arnim, polní ležení u Stralsundu, 18. července 1628

+

Z Vašeho psaní vyrozumívám, že se Stralsundskými bylo všechno uvedeno do pořádku,⁶³ a teď vidíte, co mi ti zlosynové píší. Nedal jsem jim žádnou odpověď, neboť se držím komisařů. Včera jsem poslal do města a psal komisařům, že dva z nich mají dnes přijít ke mně ven, ale nikdo se neobjevuje; nevím, zda tam nejsou, nebo co to má znamenat. Prosím, dejte mi vědět (avisire), kdy přijde vévoda. Já pak zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Polní ležení u Stralsundu 18. července léta 1628.

Příloha k č. 220. Punktace sepsaná 4. července⁶⁴

My purkmistři a rada, starší a sto mužů a veškerá měšťanská obec knížecího pomořanského dědičně poddaného města Stralsundu osvědčujeme a dosvědčujeme tímto a mocí této listiny za sebe, své potomky a vůbec přede všemi: Poněvadž jsme u velechvalného vojska (Soldatesca) římského císařského, též uherského a českého královského Veličenstva upadli z jistých příčin v obvinění a věc byla hnána tak daleko, že na nás nejjasnější, vysoce urozený kníže a pán, pan Albrecht, vévoda frýdlantský a zaháňský, generální nejvyšší polní hejtman římského císařského Veličenstva, přitáhl s velikou mocí, sevřel nás blokádou a násilně a nepřátelsky nás napadl; poněvadž se však nejjasnější, vysoce urozený a vysoce důstojný kníže a pán Bogislav, vévoda štětínský, pomořanský, kašubský a vendský, kníže rujánský, zvolený biskup kamieńský (Cammin), hrabě z Gützkowa a pán zemí Lauenburg a Bütow atd., náš milostivý zeměpán, nás v milosti ujal natolik, že to Jeho knížecí Milost svým vzácným prostřednictvím (interposition) po mnohém pilném jednání a namáhání konečně přivedla k smírnému narovnání, při čemž Jeho knížecí Milost spolu se svými věrnými zemskými stavy vystavila Jeho knížecí Milosti výše řečenému panu generálovi velmi závaznou záruku (Assecuration); a poněvadž se proto nesluší jinak, než aby řečený náš milostivý zeměpán, jakož i právě zmínění páni zemští stavové byli naproti tomu od nás zajištěni proti všemu nebezpečí a škodě:

Podle toho všeho slibujeme a připovídáme my purkmistři a rada spolu s výše řečenými údy tohoto dobrého města, že Jeho knížecí Milost i všechny pány zemské stavy níže psaným způsobem uchráníme vší újmy a škody, a ke skutečnému protizajištění a záruce jsme přistoupili a zavázali se tímto způsobem a mírou:

Za prvé, že se naprosto nechceme ničeho dopustit ani ničím provinit, čím by římské císařské Veličenstvo nebo jeho velechvalný pan generál nebo kdokoli jiný mohl mít spravedlivou a oprávněnou příčinu způsobit Jeho knížecí Milosti nebo jejím zemím a lidem nějakou škodu nebo nesnáz.

Za druhé, že má být k ostraze města přijat určitý počet vojáků, nyní prozatím nejvýše 2000 mužů v 6 rotách, a že má být jejich počet podle krajního nebezpečí zvýšen, nebo až se nebezpečí zmenší a pomine, snížen nebo zcela zrušen. Kdybychom však na nadcházejícím zemském sněmu dosáhli u Jeho knížecí Milosti a chvalné zemské obce (Landschaft), aby byl počet snížen, bude nám to po právu dopřáno.

Za třetí, že řečený náš milostivý zeměpán má moc ustanovovat nad tímto vojskem vyšší i nižší důstojníky, avšak s naším vědomím, aby nám nebyl vnucen žádný důstojník, proti němuž bychom měli nějakou závažnou a oprávněnou námitku.

Za čtvrté, že tito důstojníci spolu s vojáky budou vzati do přísahy a povinnosti římskému císařskému Veličenstvu, nyní panujícímu zeměpánu a pro případ (in eventum) kurfiřtské Jasnosti braniborské a dále městu Stralsundu a že budou od města Stralsundu placeni, ledaže by řečené město na nejbližším obecném zemském sněmu dosáhlo u Jeho knížecí Milosti a zemské obce něčeho jiného.

Za páté, poněvadž i měšťanstvo celého města bylo již dříve rozděleno do určitých rot a přísahalo k praporu, má se pro zachování řádné kázně a povinné poslušnosti při tomto zřízení zůstat, avšak tak, aby se řečené měšťanstvo nyní znovu podáním ruky a s odvoláním na dříve složenou přísahu, jakož i na holdovací povinnost, jíž je vázáno svému zeměpánu, k řečenému praporu zavázalo.

6) Rovněž se my purkmistři a rada, jakož i všichni údové a cechy města tímto místo přísahy a pod ztrátou svých privilegií zavazujeme, že si nebudeme nebezpečným způsobem dopisovat ke škodě a újmě císařského Veličenstva a Svaté říše římské, jakož i Jeho knížecí Milosti, jejích vévodství a zemí ani se oddávat zakázaným pletichám, že také nedopustíme, aby protivníci císařského Veličenstva a říše nebezpečným způsobem vkročili do města, nýbrž že naopak budeme zavázáni město ze všech sil a vší mocí hájit proti všem nepřátelům Jeho císařského Veličenstva a Svaté říše, jakož i zeměpána a těchto zemí.

Za sedmé, kdybychom proti tomu jednali (což se nemá stát) a kdyby proto řečenému našemu chvalnému zeměpánu a všem zemským stavům vzešla kvůli záruce (caution), kterou vystavili, nějaká škoda nebo útraty, zavazujeme se, že je poneseme a že Jeho knížecí Milost i pány zemské stavy v té věci zcela uchráníme újmy i škody.

A aby toho měli tím větší jistotu, dali jsme jim tímto a mocí této listiny jako výslovnou zástavu (loco expressa hypotheca) neodvolatelně všechno jmění a statky městské obce, jakož i společenstev a soukromníků, ať se jmenují jakkoli, nic nevyjímaje, takže mají mít plnou moc se z nich hojit a dát si nahradit všechnu utrpěnou škodu a nebezpečí.

8) Rovněž bylo umluveno a schváleno, že zeměpán může, kdykoli se Jeho knížecí Milosti zalíbí, poslat do města jednoho nebo více komisařů, aby vyzvěděli, zda mezi námi a vojskem není nějaký spor, a urovnali jej; a my jim máme a chceme na jejich žádost vše věrně oznamovat a vyslechnout jejich mínění, a co by se v těchto válečných věcech dálo důležitého, o tom se má rozhodovat s námi, avšak podle kapitulace o tom sepsané.

9) Jakož bylo vedle toho také umluveno, že soudní pravomoc (Jurisdictio) nad nejvyšším velitelem, který bude u najatého vojska, má zůstat jedině Jeho knížecí Milosti zeměpánu; pokud však jde o ostatní důstojníky, má se s pravomocí naložit podle sepsané kapitulace.

10) Poněvadž ani nedoplacená peněžitá pohledávka 50 000 říšských tolarů nemohla být přes mnohé pilné úsilí prominuta ani odprošena, nýbrž bylo vyjednáno, že má být složena ve dvou stejných lhůtách, totiž první o nejbližším svatém Martinu a druhá o masopustu příštího roku, zavazujeme se tímto, že tyto lhůty v jmenovaný čas řádně splatíme; kdybychom však u Jeho knížecí Milosti pana generála nebo i u samého císařského Veličenstva mohli dosáhnout zmírnění nebo prominutí (remission), máme toho požívat.

Proti tomuto našemu závazku nás nemá chránit žádná právní výmluva, ať by byla vymyšlena jakkoli, nýbrž zavázali jsme se, jak výše řečeno, místo přísahy, že tomu všemu budeme stále a pevně, na dobrou křesťanskou víru a věrnost, dostávat.

Na svědectví toho jsme za sebe a jménem, též z rozkazu a se souhlasem veškeré měšťanské obce města Stralsundu tento svůj otevřený revers stvrdili svými obvyklými pečetěmi. Dáno ve Stralsundu 4. července léta 1628.

č. 221. Polnímu maršálkovi von Arnim, kvartýr, 18. července 1628

+

Mínil jsem, že kdyby Stralsundští chtěli nadále zůstat zlými chlapy, jakými byli, neškodilo by, abychom pokračovali ve svých přípravách (preparacionen), to jest (id est) v bateriích, aby sem byla dopravena děla, která dorazila ze Štětína a z Anklamu, a množství šancovního nářadí, abychom je, kdyby dohodu (acord) nechtěli dodržet, mohli řádně sevřít a přivést k poslušnosti.

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Kvartýr 18. července léta 1628.

č. 222. Témuž, hlavní kvartýr, 19. července 1628

+

Mám za to, že není zapotřebí, abyste dnes jel do zákopů (trancheen); poručte jen panu von Schaftenberg a jeho podplukovníkovi, aby byli ve střehu (alerta). Mám také za to, že byste měl zítra, až pomořanští vyslanci půjdou do města, hledět jim v rozmluvě (in conversation) přednést, že vůbec nenaléhám na to, aby těch 1500 mužů bylo ve městě; neboť protože je město lidnaté, záleží na těch 1500 mužích málo. Ať to s nimi zařídí, jak chtějí, na menší počet, nebo jak se jim nejlépe líbí, neboť já se držím slibu vévody a stavů. Co se týče odchodu, nechci ani v tom dělat potíže, slíbí-li mi vévoda, že město potom to vojsko vypraví pryč; mám však za to, že dokud tu polní vojsko (campo) je, odejdou spíše, než až bude polní vojsko pryč. Prosím, zařiďte to s nimi tak, abychom obstáli se ctí a mohli brzy odtáhnout, a tímto zůstávám⁶⁵

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Hlavní kvartýr 19. července léta 1628.

P. S. Hleďte rozhodně, abyste s rady promluvil dříve, než půjdou dovnitř, ačkoli bych rád viděl, aby se dovnitř dostali záhy, dříve než Holk nastrojí další pletichy a než se ti chlapi ve městě namol opijí.

Příloha k č. 222. Psaní a dobrozdání pana polního maršálka knížecím pomořanským pánům radům

Velmi urození, stateční, zvláště velmi přízniví páni a vážení přátelé, na žádost pánů jsem se ještě jednou velmi rád podvolil a chtěl jsem na ně dnešního dne zde počkat; očekávám však každou hodinu ještě dnes od Jeho knížecí Milosti pana generála psaní, že bych snad zítřejšího dne musel za Jeho knížecí Milostí cestovat do Anklamu. Prosím proto, aby mi páni, jak sami psali, rozhodnutí (Resolution) Stralsundských zcela jistě ještě dnes doručili, abych měl jakýsi základ, o čem mám s Jeho knížecí Milostí mluvit; neboť chci ještě jednou jistě vynaložit všechnu píli, zda by se věci daly spravit po dobrém. Čím více totiž tuto věc u sebe zvažuji (ponderire), tím větší nesnáze a neštěstí shledávám, jež by z toho mohly vzejít jak městu, tak celé zemi, neboť nedovedu vymyslet, jaký užitek by z toho město mohlo mít, i kdyby dostalo ještě dvojnásobnou pomoc (Succurs), než v jakou doufá. Podle mého soudu byla zprvu jejich záminkou (pretextus) to, že se tím chtějí zbavit břemene a ubytování a zachovat si svobodný obchod (Commercia); neboť o náboženství se nechci zmiňovat, protože je již mnoha rozumným a zkušeným lidem dostatečně známo, jak se v mnoha nespravedlivých věcech užívá milého náboženství za záminku, aby se jím v obecném lidu, ba i v jiných rozumných lidech vzbudila nenávist a zatrpklost a aby se jím pro takové pře získali i velcí páni. A i kdyby se v tom poctivým lidem měly ponechat jejich myšlenky, nemohlo by se toho toto město dovolávat, neboť v té věci se přece nemohlo nic stát, dokud by se ho někdo nezmocnil. Nyní je přece v těchto místech každému známo, že jsem u nich 1) nikdy, od prvního počátku až dosud, nehledal žádné ubytování, nýbrž jen povinnou pokoru a 2) poslušnost římskému císařskému Veličenstvu; neměli tedy žádnou příčinu se toho obávat, tím méně pak se od ubytování osvobozovat jinak, než jak bylo 3) vyjednáno. Čeho se však podle svého pojatého nesprávného mínění chtěli těmito zcela nezodpovědnými prostředky zbavit proti římskému císařskému Veličenstvu jako nejvyšší světské a své vrchnosti, to se nerozpakovali sami s velkým úsilím 4) hledat u cizích potentátů, a to mezi nimi u zjevných nepřátel Jeho císařského Veličenstva a Svaté říše římské; neboť si jistě mohou pomyslet, že chtějí-li se římskému císaři dále protivit, nebude se to moci stát bez velké moci. Přijmou-li pak takovou moc, už si tím uvalili na krk břemeno mnohokrát větší, neboť ve městě je ničí jejich vlastní vojáci a mimo město vojáci Jeho císařského Veličenstva, a nadto ještě nemají tak pevnou jistotu, že se města přes jejich pomoc (Securs) někdo nezmocní. Kdyby je pak spravedlivý Bůh v tom potrestal, mohou si velmi snadno pomyslet, jaký žalostný a truchlivý konec (Exitum) by to vzalo. Kdyby to však podle jejich domnění dopadlo lépe, nemají ještě jistotu, že se potentátů, pošlou-li jim pod záminkou pomoci (assistenz) silnou posilu (Securs), budou moci tak brzy zase zbavit; kdyby jim byly tak jako mně známy některé záměry (Consilia), o nichž se mluvilo již před mnoha lety, nepochybuji, že by v této věci jistě postupovali s větší opatrností. Mám však za to, že při tom budou umět dbát rad politiků (Politicorum consilia). Mohu pány na své svědomí ujistit, že mám dobrou zprávu, že se už chystá, jak sebrat ty, na nichž lpí sebemenší podezření, že radí k míru. Ve svém obchodě, jak míním, potřebují zemi stejně tak jako vodu; neboť i kdyby se jim přiváželo z celého světa a oni by pro to zase neměli odbyt nebo by za to nevyváželi jiné zboží, nevidím, jaký velký zisk by to mělo přinášet; vždyť podle mého soudu vzešel jejich první rozkvět z této země, z výměny (permutation) zboží. Kdyby tedy setrvali ve své zatvrzelosti a zavdali tím příčinu, aby dovoz ze země byl déle uzavřen a snad i celá země zničena, velmi se obávám, že z toho budou mít málo užitku a že se z toho budou velmi těžko zodpovídat před Bohem nejvyšším. Neboť zcela jistě a s nejvyšším ujištěním: ani oni, ani nikdo jiný ať se nekochají takovými myšlenkami, tím méně ať se domnívají, že by se římské císařské Veličenstvo nebo Jeho knížecí Milost pan generál dali kvůli té pomoci a kvůli nepřátelství, jímž obě královská Veličenstva švédské a dánské (pod záminkou výstrahy) takřka vyhrožují, zastrašit natolik, že by proto odvedli vojsko z těchto zemí. Z jiných příčin by toho snad bylo u Jeho císařského Veličenstva a u pana generála možno dosáhnout snáze. Spíše by uvedená příčina mohla dát Jeho knížecí Milosti podnět, aby v těchto zemích držel silnou a dostatečnou (suffisante) armádu nepřetržitě. Doufám, že páni z toho všeho, jakož to ani ode mne není míněno jinak, dostatečně poznají, že jsem až do této hodiny stále setrval při svých prvních mírumilovných myšlenkách a že, budou-li se Stralsundští ještě nyní chtít náležitě zachovat a podvolit, nebudu ani tentokrát šetřit pílí a pro odvrácení většího neštěstí se u Jeho knížecí Milosti pana generála co nejvíce přičiním, aby se dále nepostupovalo přísností.

Zalíbí-li se jim však setrvat v započaté zatvrzelosti, ať si také vezmou na svědomí křesťanskou krev, která se pro to prolije, a zvědí, co to znamená: krev tvého bratra volá k Bohu na nebesích. Jeho císařské Veličenstvo, Jeho knížecí Milost pan generál a všichni ti, kdo při tom podle své povinnosti musejí konat, co jim náleží, budou, jak doufám, před Bohem na nebesích a na zemi přede všemi, i před Jeho knížecí Milostí vévodou pomořanským a chvalnými zemskými stavy dostatečně omluveni. Poroučím nás Boží ochraně a zůstávám

Váš k službám ochotný H. G. von Arnim.

Kedingshagen (Kedingeshagen) 23. června / 3. července léta 1628.⁶⁶

č. 223. Polnímu maršálkovi von Arnim, Knoyen, 27. července 1628

+

Poněvadž až dosud nemám od Vás žádnou zprávu, jak se to se vším má a zda jste dopravil vojsko na Rujánu, prosím, zpravte mě po tomto kurýrovi. Já pak zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Knoyen⁶⁷ 27. července léta 1628.

č. 224. Témuž, Güstrow, 28. července 1628

+

Z přílohy⁶⁸ uvidíte, co mi píše hrabě z Mansfeldu, že totiž Švéd má záměr (intencion) na Kolobřeh (Kolberg) a některá jiná místa. Prosím, zařiďte, aby tam nedosáhl žádného úspěchu (progress). Bude-li nepřítel ve městě chtít být tak nestoudný (impertinente) a nepustí knížecí pomořanské komisaře do města, musíte se postarat, aby psaní dopravili dovnitř jinou příležitostí. Já pak zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Güstrow⁶⁹ 28. července léta 1628.

P. S. Bylo by dobré, aby se Švédovy pletichy (practic) rozhlásily i v zemi pomořanské.

č. 225. Témuž, Güstrow, 28. července 1628

+

Z Vašeho psaní jsem vyrozuměl, jak to vypadá se Stralsundem;⁷⁰ prosím, vynasnažte se co nejvíc, aby se věc urovnala (acomodirt). Nebylo by zlé, kdyby si pomořanští radové u měšťanstva postěžovali na Holkovy nestoudnosti (impertinenzen). Bojí-li se Stralsundští, že je král nenechá obchodovat, nemají k tomu příčinu; neboť až se přikročí k mírovému jednání, budou muset mít bezpečný obchod (trafico) buď všechna hanzovní města, nebo žádné. A domnívají-li se, že by jim král mohl zavřít obchod po moři, nepomýšlejí na to, že já jim jej nedovolím po zemi a nepustím do města ani z města ani psa. Dávejte dobrý pozor na všechna místa v Pomořansku, neboť král vyplul se 14 válečnými loďmi (Orloch schiefen). Právě teď dostávám psaní od hraběte Collalta: věc s Bavorskem byla zcela a úplně uvedena zase v dobrou shodu; zkrátka (in summa) měli obavu, že císař chce mít říši dědičně. Prosím, hleďte, aby věc se Stralsundskými přišla do dobrého pořádku; na Rujánu pošlete více vojska. Já pak zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Güstrow 28. července léta 1628.

Příloha 1 k č. 225. Prohlášení města z 11. července knížecím pánům komisařům

Velebný a důstojný, urozený, velmi urození, stateční, slovutní a vysoce učení, milostivý a přízniví páni, sousedé a přátelé, vedle nabídnutí svých služeb jsme od svých vyslaných se zarmoucenou myslí vyrozuměli, co jim Vaše Milosti, Statečnosti a Přízně včerejšího dne oznámily a sdělily. A když jsme to vzali ve zralou poradu, jsme si vždy náležitě vědomi, co jsme všemi nám možnými způsoby povinni činit pro blaho a dobro jak své vlastní, tak svého milostivého zeměpána a milé vlasti, a chceme se k tomu také dát najít ochotnými. Proto jsme se na milostivou žádost Jeho knížecí Milosti pana generála 8. dne tohoto měsíce ve všech bodech poníženě a ochotně vyjádřili, ačkoli nás nejmilostivější císařský dekret a nařízení od všech břemen osvobozuje a zprošťuje.

K právě řečené žádosti však potom přibylo něco, o čem se 7. a 8. tohoto měsíce v přítomnosti řečeného pana generála a našich vyslaných nestala žádná zmínka, totiž že byl nejen jmenován vysoký počet vojáků, kteří mají být vzati do nové přísahy a přijati zde, nýbrž že bylo žádáno i 100 000 říšských tolarů. K tomu pak dále došlo, že cizí pomoc ze sousedních království (k níž nás krajně donutilo nejvyšší nebezpečí a nouze, do nichž jsme byli bez jakéhokoli zavinění uvrženi) protestuje a prohlašuje, že nemůže a nesmí odtáhnout, dokud neshledá, že je toto město osvobozeno tak, že zde ubytovaní důstojníci a vojáci nebudou skládat žádnou novou přísahu, nýbrž že vše bude ponecháno v dřívějším, nezměněném stavu.

A kdyby to nestálo v cestě, byli bychom rozhodnuti a ve jménu Božím zajedno, že na knížecí slib Jeho knížecí Milosti řečeného pana generála a na knížecí revers svého milostivého zeměpána vydáme žádanou záruku (Caution) s malou změnou pod pečetěmi tohoto města a cechů a že i ke své tíži pomůžeme milému míru k průchodu.

Naši spoluměšťané si však vyprošují, aby zpečetěním záruky nebylo nic dokonáno dříve, než se přítomná cizí pomoc dobrovolně prohlásí ochotnou odtáhnout.

Jinak, a upustí-li se od řečené novoty stran vzetí jistých vojáků do přísahy, jsme a zůstáváme ochotni 1) pokořit se a s výhradou cti a svědomí odprosit; 2) vydat přísežné reversy, že setrváme jako dosud v nejponíženější oddanosti (Devotion), věrnosti a poslušnosti císařskému Veličenstvu, svému nejmilostivějšímu pánu, a Svaté říši, jakož i svému milostivému zeměpánu; 3) k tomu sehnat v dlouhých lhůtách nějakou sumu peněz, kolik nám bude možno a kolik by nám z příčin známé naší nemohoucnosti nebylo prominuto.

Touto právě řečenou cestou, a budeme-li naproti tomu ujištěni mírem, přistoupí cizí pomoc po dobrém na to, že dobrovolně odtáhne. Prosíme, aby to bylo podle naší nouze a jejích okolností přijato v dobrém, a přejeme si a pokorně prosíme Boha, který má ve svých rukou vše, i srdce mocných, abychom byli všichni zbaveni velkého neštěstí, které na nás leží, a skutečně požívali míru, jímž nejvýše řečené císařské Veličenstvo našeho milostivého knížete a pána, chvalnou zemskou obec i nás častěji těšilo. Dáno pod pečetí našeho města 11. července léta 1628.

Příloha 2 k č. 225. Revers města, zaslaný 14. července knížecím pánům komisařům

My purkmistři a rada a veškerá obec města Stralsundu osvědčujeme a dosvědčujeme za sebe a své potomky přede všemi: Poněvadž nejjasnější a vysoce urozený kníže a pán, pan Albrecht, vévoda frýdlantský a zaháňský, generální nejvyšší polní hejtman římského císařského, též uherského a českého královského Veličenstva atd., na pilné jednání rovněž nejjasnějšího, vysoce urozeného a vysoce důstojného knížete a pána, pana Bogislava, vévody štětínského, pomořanského, kašubského a vendského, knížete rujánského, zvoleného biskupa kamieńského, hraběte z Gützkowa a pána zemí Lauenburg a Bütow atd., našeho milostivého zeměpána, milostivě svolil a slíbil, že my a celé město budeme jako dosud přijati a zachováni v císařské milosti a přízni a že císařské vojsko bude od tohoto města, z jeho duchovních a světských i soukromých statků a z celé země bez další škody odvedeno, chceme proto po příkladu svých předků od starodávna, a jak se sluší na německé věrné poddané Svaté říše, napříště zůstat římskému císařskému Veličenstvu a Svaté říši vždy věrni a oddáni a ve stálé oddanosti (Devotion) k nim a chceme se řádně chovat a osvědčovat podle říšských zřízení a konstitucí, dokud nebudeme obtěžováni proti nim a proti vyhlášenému říšskému náboženskému a světskému míru a krajským řádům, nýbrž budeme nerušeně ponecháni při své od starodávna zachovávané staré německé svobodě, právu a spravedlnosti, stavu a zřízení a zajištěni proti nepřátelskému násilí.

A poněvadž náš milostivý zeměpán za tento náš závazek a slib dal za nás záruku (assecuration) a u císařské armády se zasadil a ještě dále zasadí o úplný odchod z tohoto města a země a o jejich vyklizení, slibujeme a připovídáme za sebe a své potomky, na pravou a opravdovou německou víru a místo přísahy, že řečenou Jeho knížecí Milost kvůli výše psanému slibu a kvůli záruce za něj poskytnuté vždy uchráníme vší újmy a škody, že se v té věci zříkáme a vzdáváme všech a jakýchkoli právních dobrodiní a námitek (beneficien und exceptionen) obecně i zvláště (in genere et specie) a že, pokud je na nás, chceme napomáhat tomu, aby cizí váleční důstojníci a vojáci od tohoto města odtáhli; jakož chceme také požádat sousední potentáty, aby to ratifikovali a aby toto město a my nebyli od nich ani od jejich vojska obtěžováni. Na svědectví toho zpečetěno pečetěmi naší městské obce a čtyř cechů (vier Gewerke) a dáno 14. července léta 1628.

č. 226. Polnímu maršálkovi von Arnim, Güstrow, 29. července 1628

+

Z Vašeho psaní vyrozumívám, že vévoda pomořanský žádá, abyste odtáhl; jsem nyní velmi na rozpacích, k čemu se mám v tomto bodě rozhodnout. Neboť odtáhnu-li, obávám se, že nepřítel vnější opevnění zase upevní a bude tím zemi i armádu (arme) více sužovat (travagliren); neodtáhnu-li, vzdávám se své dohody (acords), také se zavazuji držet tam více vojska a vojsko vázat (impenire), a až nepřítel vysadí na zemi a napadne některé místo, jak se říká o Kolobřehu, nemám prostředky, abych je vyprostil. Mám tedy za to, že je rozhodně třeba přijmout spíše odchod; pročež to ponechávám Vašemu uvážení (discrecion); podporujte vévodu ve všem, co jen je možné. Já pak zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Güstrow 29. července léta 1628.

č. 227. Témuž, Güstrow, 31. července 1628

+

Z Vašeho psaní vyrozumívám, že se nepřítel s několika loděmi obrátil k Warnemünde; jen ať přijde, najde, co nečeká. Vy však hleďte rozhodně od Stralsundu odtáhnout, avšak ať se to všechno stane pod záminkou (pretext), že na žádost vévody pomořanského. Já pak zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Güstrow 31. července léta 1628.

č. 228. Témuž, Güstrow, 31. července 1628

+

Z Vašeho psaní vyrozumívám, že nepřítel dorazil k Barthu se 104 loděmi. Hleďte ihned (in continenti) stáhnout vojsko dohromady a táhněte bez jediné minuty odkladu (dilacion) na Tribsees (Triebse); tam k Vám přijdu a opatřím Vás municí a jinými potřebami. Hleďte, aby se k Vám připojilo více jízdy (Cavaleri); dejte jim ordonanci, kterou cestou se budou moci dát, aby se k Vám na Tribsees bezpečně dostali. Já pak zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Güstrow 31. července léta 1628.

P. S. Táhněte ihned (incontinenti) na Tribsees, neboť je toho zapotřebí.

č. 229. Témuž, Güstrow, 1. srpna 1628

+

Hrabě ze Schwarzenbergu mi píše, že s Vámi jednal o tom, aby se u mne o něco ucházel; poněvadž však nevím, co by to mohlo být, prosím, nedávejte nic najevo. A tímto zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Güstrow 1. srpna léta 1628.

č. 230. Témuž, Greifswald, 2. srpna 1628

+

Prosím, dejte k sobě povolat mého sekretáře, který přijel s Halberstadtem, a poručte mu, aby napsal městu Rostocku, že mají z peněz, které mi ještě mají složit, vyplatit onomu kupci, kterého jste mi jmenoval, 10 000 říšských tolarů, aby je zajistil tomu Skotovi; musí se to však držet ve velké tajnosti, neboť Švédové stále obchodují (traficiren) s Rostockem.

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Greifswald 2. srpna léta 1628.

č. 231. Témuž, Güstrow, 3. srpna 1628

+

Z Vašeho psaní vyrozumívám, že nepřítel leží na ostrově Ummanz (Omanz); zároveň mi oznamujete, že až bude šance u Brandshagenu hotova, chcete se s armádou podle mé ordonance odebrat na Tribsees. Poněvadž jsem však ordonanci táhnout na Tribsees dal tehdy, když jste mi oznámil, že nepřítel dorazil k Barthu, nyní však nevím, kam se obrátí a kde se vylodí, ponechávám Vašemu uvážení (discrecion), kde se budete chtít s armádou zdržovat. Jakmile pak nepřítel vstoupí na břeh, dejte mi zprávu, abych se neprodleně odebral k armádě, a vytáhneme mu na krk. Zatím by však bylo dobře, aby se na všech místech, kde by se mohl vylodit, opatřila zásoba (provision) proviantu, a také uvážit, jak s sebou dopravíme nejlepší děla, ta nejneohrabanější však ponecháme v šancích. Tribsees je poněkud blízko země meklenburské; ponechávám to však vše Vašemu uvážení a tímto zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Güstrow 3. srpna léta 1628.

č. 232. Témuž, Güstrow, 3. srpna 1628

+

Z Vašeho psaní vyrozumívám, že jste šanci u Brandshagenu již dal založit; prosím, přičiňte se, aby byla brzy dohotovena a aby z ní bylo pořádné opevnění (real werck), aby se jí nepřítel, až s armádou odtáhneme, nemohl zmocnit. Dejte do ní také velká nepohyblivá děla, stejně jako do té druhé, která má být postavena naproti ní na rujánské zemi. Velmi rád bych také viděl, aby tam plukovník Sparre nějaký čas zůstal. Verdugův pluk tam nyní musí zůstat stále, naproti tomu však mají být odtamtud potom vzaty Saint-Julienovy praporce. Já pak zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Güstrow 3. srpna léta 1628.

P. S. U Brandshagenu musí stále zůstat něco jízdy kvůli těm, kdo cestují sem a tam, neboť šance sama musí být zásobována proviantem a municí; jízda se musí v čas nouze stáhnout (reteriren) k šanci.

č. 233. Témuž, Güstrow, 4. srpna 1628

Urozený, statečný, zvláště milý pane polní maršálku,

co nám Jeho Milost vévoda pomořanský opět psal stran města Stralsundu a co jsme mu na to odpověděli, vyrozumíte obšírněji z přiložených opisů.⁷¹ Přičiňte se proto o to, abyste odtamtud co nejdříve odtáhl a císařská armáda byla od obléhání města odvedena. Dáno v našem městě Güstrowě čtvrtého srpna léta 1628.

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Příloha k č. 233. Vévodovi Bogislavu XIV. Pomořanskému, Güstrow, 4. srpna 1628

Naši atd.

Vysoce urozený kníže atd. Co nám Vaše Milost psala 22. července, obdrželi jsme spolu s opisem stralsundských psaní a nikoli bez podivu, ano s nelibostí jsme z toho vyrozuměli, že se nám nebo jiným císařským důstojníkům chce přičítat, jako by Stralsundským byla znovu zavdána příčina k obraně. Nikdy bychom si přece nebyli pomyslili, že se Vaše Milost dá svést nebo pohnout k takovým myšlenkám, neřkuli k takové nerozvážnosti, ježto jí je lehkomyslnost Stralsundských, i jak falešně, lstivě a nepoctivě si počínali při minulých jednáních, více než dostatečně známa; vždyť sami radové a vyslanci Vaší Milosti stralsundskou křivopřísežnost a lehkomyslnost častokrát připomínali a vytýkali, nyní je však chtějí ospravedlňovat, přikrašlovat a prosazovat a vinu za to, co se stalo, přičítat císařským; z čehož nemůžeme soudit nic jiného, než že s nimi i předtím a za trvajícího jednání (tractation) byli spolčeni. A jsme tak poctivé mysli a v císařské armádě lze najít takové opravdu čestné kavalíry (Cavallieri), kteří své slovo vždy drží a co slíbí, skutkem dodrží (manuteniern). Ví tedy Vaše Milost, že se odchod zdržel jedině kvůli ní; a jakmile nás v minulých dnech psaním požádala, abychom jej provedli, poručili jsme polnímu maršálkovi Jeho císařského Veličenstva panu Hansi Georgovi von Arnim, aby tak učinil a od obléhání města Stralsundu upustil, jakož se pak odchod již také jistě stal. Že se však s tím o několik hodin zdrželi, to Vaše Milost jistě uzná, že bylo třeba napřed dostat děla z baterií a zákopů (trencheen) a strávit tím nějaký čas, jakož vůbec zrušit obléhání a pohnout armádou vyžaduje více námahy a času, než když si člověk dá jen zapřáhnout kočár a chce si vyjet na procházku.⁷²

Proto se nám i všem císařským důstojníkům děje křivda a příkoří a neseme také nikoli neprávem těžce, že se vina přičítá nám; máme však Vaši Milost přece jen za mnohem čestnější a rozumnější, než aby zapomněla na své knížecí slovo i na to, k čemu se reversem zavázala a co písemně i ústně přislíbila. Rovněž je obdařena takovým rozumem, že jistě uváží a ví, že v opačném případě máme dost prostředků, jak se za to na ní zhojit.

Jinak jsme obě memoriály Vaší Milosti odevzdali řečenému panu polnímu maršálkovi a zároveň mu připomněli, aby Vaší Milosti ve všem, co jen bude proveditelné a možné, vyhověl a byl po vůli. To vše jsme Vaší Milosti nechtěli v odpověď zatajit a zůstáváme atd. Dáno v Güstrowě 4. srpna léta 1628.

A. H. z. F.

č. 234. Polnímu maršálkovi von Arnim, Güstrow, 7. srpna 1628

+

Plukovník Farensbach mi oznamuje, že král švédský vsedl se 7 pluky na lodi. Vím sice dobře, že vší té švédské kanálie (canaglia) není přes 3000 mužů, chtěl jsem Vás však přece upozornit, abyste v Zadním Pomořansku poručil být ve střehu (alerta); neboť Švéd nám neudělá nic v otevřeném boji (aperto Marte), mohl by však něco podniknout přepadem (interpresa) a potom také s některými kout pikle (practiciren). Prosím tedy, poručte Bindhaufovi, aby byl ve střehu; a nechce-li vévoda pomořanský zavléci do své země válečné dějiště (sedem belli), musejí i oni učinit své. Jsem rozhodnut, jakmile se nepřítel někde vylodí (sbargiren), vytáhnout mu na krk. Jen držte armádu pohotově k pochodu, abychom se mohli obrátit, kam se nám zlíbí. Přijdu k armádě hned, jakmile se o nepřítelově vylodění (sbarco) uslyší to nejmenší; jen mi dejte zprávu a pošlete mi vstříc pár rot jezdců. A tímto zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Güstrow 7. srpna léta 1628.

P. S. Je-li tomu tak, že Stralsundští nechtěli Holka pustit zpátky do města, oznamte mi to se všemi okolnostmi, neboť bych o tom rád psal císaři.

č. 235. Témuž, bez místa a data

+

Prosím, vyšlete oddíly, které by snad od nepřítele přivedly jazyky, a také zvědy k Wolgastu a, je-li to jen možné, i na Usedom (Isedon), abyste se ubezpečil stran přechodu; také přes Odru brzy někoho pošlete, stejně jako něco munice Bindhaufovi. Do Jüterbogu (Güterbock) bude muset kurýr ještě dnes.

A. H. z. F. a M.

P. S. V předešlém lístku jsem se zmýlil, neboť jsem napsal, že kurýr má do Jüterbogu; nepojede však do Jüterbogu, nýbrž do Dolní Lužice.

č. 236. Témuž, Güstrow, 7. srpna 1628

Urozený, statečný, zvláště milý pane polní maršálku.

Jistě se ještě dobře pamatujete, že jsme Jeho Milosti vévodovi pomořanskému již dříve psali, aby – poněvadž se Jeho Milost vévoda František Karel Saský oženil s vysoce urozenou kněžnou paní Anežkou, rozenou markraběnkou braniborskou, vévodkyní štětínskou a pomořanskou, paní vdovou⁷³ – mu bylo vdovské věno Barth ponecháno k užívání na tři léta. A poněvadž jsme o tom mezitím ústně mluvili s pomořanskými komisaři, žádáme Vás, abyste to u řečené Jeho Milosti vévody pomořanského a jeho radů pomohl zprostředkovat tak, aby řečená Jeho Milost vévoda František Karel Saský co nejdříve dosáhl svého záměru (intento). Dáno v našem městě Güstrowě 7. srpna léta 1628.

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

č. 237. Témuž, Güstrow, 8. srpna 1628

+

Z Vašeho psaní vyrozumívám, že se s armádou nalézáte u Brandshagenu; prosím, hleďte, aby tam byla zřízena 2 pořádná opevnění (real werck), jedno na této straně, druhé pak naproti na rujánské zemi. Dejte mi také vědět, jak se to má s Holkem, zda je tomu tak, že ho město nechtělo pustit zpátky, také kolik nepřátelského vojska je ještě ve městě a jak je to s odchodem, i co říká vévoda pomořanský na tu důtku, kterou jsem mu v těchto dnech napsal. Co se týče obsazení místa, o něž žádal hrabě ze Schwarzenbergu, nemáte-li v tom žádné pochybnosti Vy, nemám je ani já, a tímto zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Güstrow 8. srpna léta 1628.

č. 238. Témuž, Güstrow, 9. srpna 1628

Albrecht z Boží milosti vévoda frýdlantský atd.

Urozený, statečný, zvláště milý pane polní maršálku,

Jeho Milost vévoda Jiří Brunšvicko-Lüneburský nám dal na vědomí, že jeden hejtman z pěšího pluku, jemuž velí, leží v zajetí u nepřítele v Dánsku a že před několika dny byl také před Stralsundem našimi zajat jeden nepřátelský kapitán; pročež nás Jeho Milost požádala, aby byl její kapitán za tohoto vyměněn a jejímu člověku se tak pomohlo k vysvobození, s nabídkou, že se vyrovná s tím, kdo řečeného nepřátelského kapitána zajal, a že ho podle slušného uznání uspokojí. Žádáme Vás tedy tímto, abyste dbal o to, aby řečené Jeho Milosti vévodovi Jiřímu Brunšvicko-Lüneburskému bylo v této věci (vyhověno) a tato výměna byla co nejdříve uskutečněna. Dáno v našem městě Güstrowě devátého dne měsíce srpna léta 1628.

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

č. 239. Témuž, Güstrow, 11. srpna 1628

+

Z Vašeho psaní vyrozumívám, že nepřítel ještě leží u Rujány. Dávejte jen pilně pozor na všechno jeho počínání a hleďte, jakmile se někde vylodí, dát mi zprávu a poslat mi až na hranice vstříc pár rot jezdců; ihned se pak odeberu k armádě a potáhneme na něho. Především však budou muset být hotovy ty 2 šance u Brandshagenu a naproti na rujánské zemi, aby se jich, kdyby nebyly dokončeny a armáda musela být přenesena jinam, nezmocnil nepřítel; proto bude zapotřebí, aby na nich stále pracovalo asi 1000 mužů. Že vévoda pomořanský rozepsal zemský sněm, to je podle mého mínění kvůli Stralsundským, neboť dá-li Bůh, nebude s námi chtít začínat válku. Chtěl bych, aby ho ta chuť popadla; Pomořansko by se pak k Meklenbursku náramně pěkně hodilo. Hleďte jen dobře obsadit posádkami (presidiren) přímořská místa, zvláště Goldberg (Kolobřeh) a ostrovy u zálivu Frisches Haff.⁷⁴ Bude-li nepřítel spolu s Pomořany chtít něco začít, máme armádu volnou (desemperirt) a budeme mu dost stačit. Co se týče nároků (pretension) plukovníků, mám za to, že by je teď neměli připomínat, dokud nepřítel nebude muset ustoupit od moře; potom v tom učiním, co je na mně. Co mi píše doktor Wenzel z Lübecku, uvidíte z přílohy; ten, kdo chce Švédovi přivést vojsko, je Farensbach; tropí i jinak ještě víc ničemných kousků. Já pak tímto zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Güstrow 11. srpna léta 1628.

P. S. Uznáte-li to za dobré, chtěl bych, aby šancím velela osoba, která má vážnost (authoritet), a mám za to, že by to měl být plukovník Sparre; ponechávám to však vše Vašemu rozhodnutí (disposicion). Šance bude třeba zásobit proviantem a municí; u Brandshagenu bude také muset být stále pár rot jezdců kvůli konvojům.

č. 240. Témuž, Tribsees, 15. srpna 1628⁷⁵

+

Z Vašeho psaní vyrozumívám, jak statečně se hájil Wolgast a jak počestně se s našimi jednalo v Barthu. Zachovali-li se páni Pomořané dobře, má se jim také dobře vést; dávám ze všech stran stahovat vojsko a všeho ho chci užít zde. Prosím, pošlete kurýra k vrchnímu hejtmanovi v Dömitzu⁷⁶ a poručte mu, aby se, jakmile toto uvidí, vydal na pochod; můžete mu poručit, kam má táhnout. Chci ho s jeho vojskem dát někam zvlášť (aparte) do posádky a starého vojska užijeme v poli. Říkají mi, že prý Heiden Wolgast vydal; nemohu si to představit, neboť by to byl přece příliš velký šelmovský kousek. Dá-li Bůh, zítra jsem u Vás. Prosím, prokažte mi to přátelství a nevstávejte, dokud nebude lépe; stejně se nic nepodnikne. Podle toho, že nevstanete, poznám, zda mi přejete dobré, neboť tím se dříve uzdravíte a budete moci sloužit Jeho Veličenstvu. A tímto zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Tribsees 15. srpna léta 1628.

č. 241. Témuž, Tribsees, 15. srpna 1628

+

Právě teď dostávám od Vás psaní. Jak se věci u Wolgastu⁷⁷ mají, není mi známo; míníte-li však, že na něj lze zaútočit (ataquiren), rád to uvidím, neboť kde to žádá služba Jeho Veličenstva, tam nesmíme šetřit časem ani námahou. A tímto zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Tribsees 15. srpna léta 1628.

Příloha k č. 241. Císař Ferdinand II. polnímu maršálkovi von Arnim, Vídeň, 3. září 1628

Našemu a říše milému věrnému Hansi Georgovi von Arnim, našemu polnímu maršálkovi a plukovníkovi.

Ferdinand Druhý, z Boží milosti volený římský císař, po všechny časy rozmnožitel říše atd.

Milý věrný.

Z písemné relace, kterou nám podala Jeho Milost vysoce urozený, náš a říše kníže a milý věrný Albrecht, vévoda frýdlantský, jsme nejmilostivěji rádi vyrozuměli, jak mužně, statečně a rytířsky sis vedl a osvědčil se při nedávné příležitosti (Occasion), jež se naskytla u Wolgastu proti králi dánskému, a při vítězství (Victory) nad ním dobytém, jehož nikoli nejmenší příčina se přičítá Tvému výtečnému počínání. Jakož jsme pak o této Tvé prokázané hrdinské mysli a statečnosti, která Ti u nás i u každého slouží k nesmrtelné chvále a věčné slávě, zvláště a nejmilostivěji rádi slyšeli, přijímáme to od Tebe i od Tvých podřízených s nejmilostivějším díkem a neopomeneme to při budoucích příležitostech v císařské milosti uznat a oplatit. Zůstáváme Ti ostatně císařskou milostí dobře nakloněni. Dáno v našem městě Vídni třetího září léta šestnáctistého dvacátého osmého.

Ferdinand.

č. 242. Polnímu maršálkovi von Arnim, bez místa a data

+

Zde Vám posílám, co mi píše hrabě z Mansfeldu;⁷⁸ až to přečtete, pošlete mi to zase zpátky. Těch 6 Hebronových praporců musí táhnout zpět na ostrov Poel, jak vyrozumíte z hraběcího psaní; dejte jim jen ordonanci, aby se vrátily, a připomeňte to hraběti z Mansfeldu, aby jich tam užil k onomu dílu. Prosím, hleďte mu poslat toho chlapíka von Drosten, aby se lodě vytáhly z přístavu. Já pak zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

(Bez místa a data.)

č. 243. Témuž, polní ležení, 31. srpna 1628

+

Zítra k Vám přijdu a úpis, který byl dříve jen na 4000 říšských tolarů, udělám na 5000. Zde bych sice peníze měl, musím je však dát jezdcům, kteří přišli od nepřítele; jinak jsem pro peníze poslal do Güstrowa. A tímto zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Polní ležení 31. srpna léta 1628.

č. 244. Témuž, Greifswald, 9. září 1628

+

Z Vašeho psaní jsem vyrozuměl, co mi sdělujete (comunicacion), i Vaše dobrozdání stran útoku na ono místo; pilně Vám za to děkuji a sám jsem ještě nebyl rozhodnut na řečené místo zaútočit, neboť musím mít bdělé oko na Švéda. Jaké je mínění kolínského a jiných kurfiřtů, tomu jsem také porozuměl, a kdybych neznal vůli Jeho Veličenstva, že chce mít mír, dal bych kurfiřtům ve všem za pravdu; ale já vím, že Jeho Veličenstvo mír mít chce, a až dojde k jednání (tractacion), uvidí se, kdo po míru sáhne dřív, zda já, nebo hrabě Tilly; neboť jakože chci dojít spasení, toužím po míru i já, neboť bych rád přenesl zbraně (arma) proti Turkovi, k čemuž jsem naklonil papeže, císaře i všechny císařské ministry. A tímto zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Greifswald 9. září léta 1628.

P. S. Z přílohy uvidíte, jak byl zajat generální wachtmeister von Schaumburg; musíme hledět zajatce podržet a potom je za něho vyměnit.

Prosím, přičiňte se, abychom do Švédska poslali někoho, kdo to vykoná.

č. 245. Témuž, bez místa a data

+

Z mé první zprávy jste jistě vyrozuměl, co oznamuje Piccolomini ze Stargardu. Mé mínění je, abychom se položili k Ueckermünde, neboť vidím, že mi chce jít do Zadního Pomořanska, a především spálí mosty přes Odru; neboť i když máme šanci u Peenemünde, neobsadíme-li ji hodně silně, zmocní se jí nepřítel znovu, jakmile se odtamtud obrátíme. Prosím, přemýšlejte o té věci a řekněte mi zítra své mínění. Těch 200 mušketýrů na koních by bylo dobře brzy poslat s dobrými důstojníky k oderským mostům; je třeba jim dát s sebou také potřebnou munici.

(Bez místa a data.)

č. 246. Témuž, Greifswald, 6. září 1628

+

Zde Vám posílám psaní od říšského kancléře ze Švédska; píše také mně, ale latinsky, mám za to proto, aby mi nemusel dát titul generála Oceánského a Baltského moře; píše S. C. M. Duci Exercituum Generalissimo (vévodovi, nejvyššímu veliteli vojsk Jeho svatého císařského Veličenstva). Píše mi jen kvůli zajatému podplukovníkovi; prosím, dejte mi vědět své mínění, zatím zde trubače zdržím. Prosím, mějte švédskou věc na starosti tak, jak se stalo s dánskou. Dnes byl u mne ten Skot; doufá, že to bude mít svůj účinek (efect); ten, kdo má do Švédska, se musí brzy vypravit, dříve než přijde zima. Já pak tímto zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Greifswald 6. září léta 1628.

č. 247. Témuž, Franzburg, 15. září 1628

+

Podplukovník Sparre se vrátil ze Stralsundu; z jeho relace vyrozumíte vše obšírněji. Se Švédem se nechci pouštět do žádného jednání (tractacion), neboť všechno jeho počínání směřuje jen k podvodu. Prosím Vás proto co nejsnažněji, hleďte, abychom tam brzy poslali někoho, kdo to vykoná, neboť je už načase, aby tam odcestoval, dříve než přijde zima. Až ho dostanete, pošlete ho jen ke mně, abych mu vyplatil, co s ním ujednáte. Jinak mi říká, že mnoho důstojníků u Švédů chce opustit službu (quitiren); hleďte zjistit, kdo to jsou, a potom mi napište své mínění; ty, které navrhnete, umístím (acommodiren). A tímto zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Franzburg 15. září léta 1628.

č. 248. Témuž, polní ležení u Mischkau, 21. září 1628

+

Jsem téhož mínění jako Vy, že říšský kancléř chce v Dánsku lovit v kalných vodách a také snad jménem svého pána uzavřít konfederaci s hanzovními městy. Rozhlašuji (spargire) všude, že podnikne-li něco proti králi dánskému, budu králi pomáhat (assistiren) a také že budu všechna místa, kde bude švédská posádka, stíhat tvrději než ta, kde dánská. Byl u mne ten kupec; dal jsem mu ihned vyplatit těch 5000 říšských tolarů a slíbil jsem, že bude-li to dílo mít úspěch, dám mu k 15 000 říšských tolarů, které jste mu slíbil Vy, ještě dalších 15 000 říšských tolarů; měl by tedy, zdaří-li se to dobře, dostat ještě 30 000 říšských tolarů. Prosím, dejte mu všechny pokyny, aby bylo vše dobře zařízeno a aby se se svými lidmi neprodleně vydal na cestu tam (incaminiren). Já pak zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Polní ležení u Mischkau 21. září léta 1628.

č. 249. Témuž, polní ležení u Mischkau, 25. září 1628

+

Z přílohy uvidíte, co mi píše Hans de Witte. Od Rostockých nemohu dostat skoro nic a také meklenburské kontribuce se scházejí tak liknavě, že se nemohu spolehnout skoro ani na 1000 zlatých. Prosím Vás proto snažně, až přijde termín, kdy mají Štětínští složit peníze, dejte v Hamburku korespondentovi Hanse de Witte Walteru de Hertooge složit těch 18 000 říšských tolarů a také těch 5000 zlatých rýnských. Já pak zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Polní ležení u Mischkau 25. září léta 1628.

č. 250. Témuž, Mischkau, 3. října 1628

+

Oznamuji Vám, že se naskýtá mnoho důležitých věcí, o nichž bych rád slyšel Vaše mínění; žádám Vás proto co nejsnažněji, abyste se, je-li to jen možné bez újmy (prejudicio) Vašeho léčení, odebral ke mně jen na pár dní. Kdyby to však mělo Vašemu zdraví sebeméně uškodit, naprosto toho nežádám, nýbrž mnohem raději uvidím, že budete dbát svého zdraví, aby potom Jeho Veličenstvo mohlo Vašich služeb užívat tím více. A tímto zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Mischkau 3. října léta 1628.

č. 251. Témuž, kvartýr, 26. října 1628

+

Nevím, zda budu moci přijít k městu⁷⁹ hodně časně, neboť od mnohého stání mě zase bolí noha; doufám však, že to nebude nic znamenat. Prosím Vás co nejsnažněji, kolem 10. hodiny vymáhejte (solicitire) od města odpověď, a poněvadž Vy i plukovník Aldringen znáte můj úmysl (intencion), hleďte, aby to bylo s vyslanci měšťanů uvedeno na papír, abych to potom jen podepsal, neboť vojsko bude muset zítra dovnitř. Já pak zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Kvartýr 26. října léta 1628.

č. 252. Témuž, Steinhorst, 4. listopadu 1628

Albrecht z Boží milosti vévoda frýdlantský a zaháňský, římského císařského Veličenstva generální nejvyšší polní hejtman, též generál Oceánského a Baltského moře.

Urozený, statečný, zvláště milý pane polní maršálku,

dostali jsme od pana hraběte z Merode několik tištěných novin, které Vám tímto chceme zaslat. Dáno ve Steinhorstu 4. listopadu léta 1628.

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

+

P. S. Jsou to noviny zcela hodnověrné (autentische); doufám, že jich dostanu ještě víc. Prosím, pamatujte na polskou věc; doufám také, že kvartýry budou brzy rozděleny. Patenty k rekrutům také co nejdříve pošlu. Hans de Witte mě opět trápí; prosím, hleďte, jak by byl stran těch 18 000 říšských tolarů a také 5000 zlatých rýnských od Štětínských uspokojen; raději si dám na ta děla přivézt jiné peníze ze Slezska.

č. 253. Témuž, polní ležení před Krempe, 12. listopadu 1628

+

Z Vašeho psaní vyrozumívám, že se hrabě Tilly chtěl ubytovat v Prignitz, že tam však byl s nějakým vojskem poslán pan z Dietrichsteina, aby kvartýry obsadil; prosím, poručte, aby mu ty 2 roty jezdců na žádost pana z Dietrichsteina kvartýry vyklidily. Že se sejdete (abociren) s onou známou osobou z Polska, velmi rád vidím a pokládám to také za velmi nutné. Krempe se vzdalo; nechávám je odtáhnout s vlajícími praporci a hořícími doutnáky a co je ještě takových věcí; potom se sejdu s hrabětem Tillym v Boizenburgu a odtamtud potáhnu do Güstrowa. Prosím, pošlete mi, jak jste všude vojsko rozdělil a kde jsou jezdci dona Baltasara,⁸⁰ i zda byla Magniova rota reformována. Já pak zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Polní ležení před Krempe 12. listopadu léta 1628.

č. 254. Plukovníku Herclasovi, polní ležení u Krempe, 16. listopadu 1628

Počestný, zvláště milý, Vaše psaní z 28. minulého měsíce října jsme obdrželi a obšírněji z něho vyrozuměli, o čem podáváte zprávu. Poněvadž pak sami pokládáme za potřebné, abyste se k nám dostavil osobně, a míníme co nejdříve dorazit do země meklenburské,

odeberte se k nám tam, kde budeme v zemi meklenburské k zastižení. Dáno v polním ležení u Krempe 16. listopadu léta 1628.

A. H. z. F.

+

P. S. Za 14 dní budu v Güstrowě nebo ve Zvěříně; tam se tedy budete moci dostavit.

č. 255. Polnímu maršálkovi von Arnim, Boizenburg, 26. listopadu 1628

+

Posílám k Vám Piccolominiho kvůli několika záležitostem (negocien); na jeho relaci se odvolávám. Prosím, hleďte, jak umístit (acomodirt) Savelliho a Valony, neboť nadělají víc povyku než celá armáda. Právě teď dostávám psaní od kurfiřta bavorského, který mi také posílá onu smlouvu (acord), kterou Stralsundští uzavřeli se Švédskem. Prosím, hleďte, abyste se mohl sejít (abociren) s ministry z Polska. Já pak zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Boizenburg 26. listopadu léta 1628.

P. S. Posílám Vám také, co oznamuje císařův orátor u Porty. Dej Bůh, abychom zde uzavřeli mír a vytáhli Turkovi na krk.

Právě teď přichází můj kurýr od pana Tillyho; ten bude zítra zde u mne.

č. 256. Témuž, polní ležení u Krempe, 18. listopadu 1628

+

Včera jsem Vám psal kvůli Valonům; nyní prosím, hleďte ihned, aby jim byly kvartýry rozšířeny, neboť v Barthu a ve Franzburgu, stejně jako v malé šanci zůstat nemohou. Vezměte je okamžitě z malé šance a dejte tam Němce, neboť tihle by ze zoufalství (desparacion) mohli udělat něco, co by se mi nelíbilo. Ti, kteří leží ve Franzburgu, ať mají svou kontribuci odjinud, stejně jako ti v Barthu. V Barthu je 5 rot jezdců příliš mnoho; mám za to, že 2 úplně stačí, a poněvadž vévoda (Duca) Savelli žádá více jezdců, můžete mu poslat z těch v Barthu. Barth musíme udržet (conserviren), protože leží u moře, a co víc, kdyby Barth musel být pro vyjedený kvartýr opuštěn nebo opatřen slabou posádkou (presidio), tím spíše se toho místa zmocní nepřítel a bude mi potom moci sužovat (travagliren) zemi meklenburskou. Prosím tedy, mějte to místo i Valony na starosti. Jezdci dona Baltasara se dlouho měli dobře, mohou už něco vydržet. Já pak zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Polní ležení u Krempe 18. listopadu léta 1628.

Cito Citissime. Kde je k zastižení.

č. 257. Témuž, bez místa a data

+

S plukem dona Baltasara mají přijít ještě 2 roty jezdců; jedna patří mému štolbovi, tu prosím dobře umístěte (acomodire); druhá patří Magniovi (Manio), tu reformujte v okamžiku, kdy přijde, neboť se na Moravě stále jen povalovali na medvědí kůži. Dejte jim ihned strhnout korouhve (Cornet) z žerdí; jezdci, kteří chtějí sloužit, se mohou dát najmout k jiným plukům; poručíka a praporečníka pošlete ke mně, abych jim, kdyby jim snad ještě něco po právu (per razon) náleželo, dal to vyplatit. A zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

(Bez místa a data.)

č. 258. Témuž, bez místa a data

+

Poručte ihned, aby byl zámek Franzburg obsazen 30 pěšáky a 30 koňmi; pošlete tam také někoho, kdo je voják, aby dohlédl, že se tam opevní tak, aby se s nimi nenaložilo jako s těmi v Barthu.

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

(Bez místa a data.)

č. 259. Témuž, Güstrow, 26. listopadu 1628

+

U Mischkau (Mitschke) jsem Vám řekl, abyste dal vyslechnout Kratzova podplukovníka a vyžádal od něho ordonance, které mu dal jeho plukovník, aby tak zle řádil, a že bych potom nebyl proti tomu, aby byl propuštěn na svobodu. Nevím nyní, jak jste to zařídil; prosím Vás proto o zprávu, a máte-li řečené ordonance v rukou, prosím, pošlete mi je, neboť Kratz se chce dělat docela nevinným. Také prosím, oznamte mi, zda Vás Hebronova vdova stran těch 8000 říšských tolarů uspokojila; uspokojila-li Vás, pošlete mi kvitanci, že jste ty peníze přijal zálohou (a bon conto) na svou pohledávku (pretension) za své pluky, abych si je dal zase nahradit (restituiren); nepřijal-li jste však od ní těch 8000, oznamte mi to také, aby je složila mně. A tímto zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Güstrow 26. listopadu léta 1628.

č. 260. Témuž, Boizenburg, 27. listopadu 1628

+

Slyším, že Magniova rota nebyla reformována; poněvadž však může konat málo služby, prosím, nařiďte, aby byla ihned (incontinenti) reformována; vojáci, kteří chtějí sloužit, se pak budou moci dát najmout k rotám dona Baltasara. A tímto zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Boizenburg 27. listopadu léta 1628.

č. 261. Témuž, Boizenburg, 29. listopadu 1628

+

Velmi nerad jsem slyšel o nesnázích s kvartýry. Bůh mi je svědkem, že nemám žádnou jinou možnost, jak vojsko umístit (acomodiren); poslat je do říše není ani příležitost, ani se to nedovoluje. Kéž by Bůh dal, abych mohl být jen na pár hodin u Vás; rád bych s Vámi leccos probral (comuniciren). Mírové jednání jsme stanovili na 16. ledna nového kalendáře; dej k tomu Bůh své požehnání. Lübeckým a Hamburským jsme zde dosti důrazně domlouvali kvůli verbování, které dovolují, a také kvůli pisateli paskvilů Raschovi,⁸¹ že ho Lübečtí u sebe trpí. Prosím, sdělte mi své dobrozdání, jak přes tuto zimu uděláme z nouze ctnost a vyjdeme s vojskem; zjara by se mohlo hodit, aby se část přenesla jinam. Dejte ke mně do Güstrowa ihned přijít podplukovníka dona Baltasara nebo toho, kdo velí jeho jezdcům, a potom mi prosím pošlete své dobrozdání, jak budeme moci vojsko přes zimu vydržet; k létu už pomyslím na jiné cesty. A tímto zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Boizenburg 29. listopadu léta 1628.

P. S. Nevím, zda by nebylo prostředkem reformovat část jízdy; prosím, dejte mi své dobrozdání, kterou míníte; buďte ujištěn, že to nikomu neřeknu, nýbrž Vám Vaše psaní ihned (incontinenti) pošlu zpět. Napište mi o všem, abych podle toho učinil opatření (disposicion).

Cito Citissime.

č. 262. Témuž, Güstrow, 1. prosince 1628

+

Z Vašeho psaní vyrozumívám, že si stavové ve Střední marce stěžují, že jim chtějí odejmout Lubušský kraj (Lebusischer Kreis), aby přispíval do Frankfurtu. Nic o tom nevím a také jsem nic takového neporučil, jen jsem Lorenzu del Maestro napsal, aby hleděl, jak plukovník Moranzani dostane svůj měsíční plat (interteniment) na štáb. Prosím tedy, rozhodněte v tom sám, jak uznáte za nejlepší. Jinak mám za to, že když generální wachtmeister půjde z Frankfurtu do Greifswaldu, budou Frankfurtští moci kontribuci složit tím snáze; jemu pak, prosím, dejte něco tam kolem Greifswaldu na jeho vydržování. Právě teď totiž posílám Meroda a Piccolominiho a dávám reformovat několik rot dona Baltasara. Co se týče starých nedoplatků, mám špatnou naději, že se dá ze Střední marky něco vymáčknout. A tímto zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Güstrow 1. prosince léta 1628.

č. 263. Témuž, Güstrow, 2. prosince 1628

+

Dorazil ke mně plukovník Sparre, od něhož jsem se dozvěděl, jak dopadla věc plukovníka Götze; velmi rád vidím, že se věc urovnala po dobrém. Oznamujete mi, že poněvadž má opustit Anklam, má mu být naproti tomu dán Treptow; to vše ponechávám Vám, zařiďte to, jak se Vám líbí. Plukovník Sparre ostatně už dává svou rotu z Anklamu vytáhnout a naproti tomu tam táhnou Savelliho lidé. Plukovník Sparre se bude muset několik dní zdržet u mne; prosím tedy, dejte jeho podplukovníkovi ordonanci, kam mají jeho jezdci táhnout; naproti tomu však musí být Merodovým přísně poručeno, aby z toho místa okamžitě (in puncto) vytáhli. Lorenzo del Maestro nebude moci mít své vydržování z Frankfurtu; až přijde, musíme uvidět, jak ty věci zařídíme. Já pak zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Güstrow 2. prosince léta 1628.

č. 264. Témuž, Zvěřín, 5. prosince 1628

+

Právě mi napadá, že bude lépe, aby se v Ukerské marce ubytovali Vaši jezdci než dělostřelectvo, neboť můžete lidem od dělostřelectva dát v Pomořansku nějaké místo, z něhož budou moci mít své vydržování. Co je dobrých koní, ty ať se ponechají u dělostřelectva, co je však špatných, ať se dají sedlákům; ale zjara se od nich musejí žádat zpět titíž, nebo lepší. Až to bude v pořádku, rád bych, aby se podplukovník Ködderitz (Gödriz) na pár dní odebral ke mně do Güstrowa a přinesl s sebou seznam (lista) všeho, co je u dělostřelectva a čeho je k tomu ještě zapotřebí. Já pak zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Zvěřín 5. prosince léta 1628.

P. S. Prosím, poručte, aby bylo každému pluku ihned vykázáno (asigniren) jeho území (teretorium), které jim bude poskytovat vydržování, neboť na pomořanské komisaře nesmíme vůbec nic stavět, neboť víte, jak si počínali dříve.

č. 265. Témuž, Zvěřín, 5. prosince 1628

+

Z Vašeho druhého psaní vyrozumívám, že míníte, aby mi každý plukovník dodal jeden vůz se 6 koňmi. Oznamuji Vám, že to podle mého mínění vydá velmi málo; poručil jsem také vévodovi Františku Albrechtovi, aby dal v Zadním Pomořansku udělat jistý počet vozů, a totéž se bude muset stát i v jiných zemích. Bude také třeba objednat nejen vozy, nýbrž i postroje na koně a plachty na vozy; stran koní jsem však velmi na rozpacích, ježto nevím, kde v těchto zemích najít silné koně. Prosím, sdělte mi o tom také své mínění, jak to s koňmi budeme muset zařídit. Právě posílám kurýra pro podplukovníka dona Baltasara; rád bych z nich něco reformoval, nechci jim to však říci, dokud k tomu nedojde. Prosím, pošlete ke mně plukovníka Sparra, aby mi přinesl seznam (lista), jak budou kvartýry rozděleny, neboť na to, jak to zařídí (disposicion) Pomořané, se nesmíme ani v nejmenším spoléhat. A tímto zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Zvěřín 5. prosince léta 1628.

č. 266. Témuž, Zvěřín, 5. prosince 1628

+

Z Vašeho psaní vyrozumívám, že se domníváte, jako bych snad z nevole vůči Vám poručil ubytovat dělostřelectvo v Ukerské marce; tomu však naprosto tak není, nýbrž nepamatuji se na nic jiného, než že to tak bylo dříve umluveno. Víte také, že je nemožné udržet vojsko v Předním Pomořansku; proto bych rád něco reformoval, jak jsem Vám o tom v těchto dnech psal. Prosím Vás tedy, sdělte mi své mínění, z které jízdy (cavaleri) by se podle Vás mělo něco reformovat. Špatné koně od dělostřelectva lze zatím rozdělit po vesnicích a zjara je od sedláků žádat zpět; nejlepší budou moci zůstat u dělostřelectva. Na pomořanské komisaře se naprosto nesmíte spoléhat, neboť víte, jací jsou, nýbrž budete muset hledět provést rozdělení sám a každému kvartýru vykázat (asigniren) jeho území (teretorium). Stran Lorenza Vám Piccolomini bezpochyby oznámil příčinu, proč chci, aby byl v Předním Pomořansku; až tedy k Vám dorazí, pošlete ho ke mně, abych ho mohl dobře poučit. Prosím také, poručte v Předním i Zadním Pomořansku, aby se nyní ze země nepouštělo ani zrnko obilí, neboť je třeba mít napřed to, co potřebuje armáda; kolik ho podle Vás bude třeba a jak se má rozdělit, o tom také prosím o zprávu, neboť to bude třeba učinit ihned, dříve než je rozprodají. Já pak tímto zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Zvěřín 5. prosince léta 1628.

P. S. Poručte, aby se podplukovník dona Baltasara nebo ten, kdo pluku v jeho nepřítomnosti velí, ihned (incontinenti) odebral ke mně, neboť se od něho musím dozvědět, jak jsou silní.

č. 267. Témuž, Güstrow, 8. prosince 1628

+

Dostal jsem seznam kvartýrů; vidím sice, že rozdělení (disposicion) bylo provedeno dobře, ale ona místa kolem Greifswaldu jsou všechna zničena, neboť tam armáda ležela celé léto; také zámek Franzburg musí být obsazen pěchotou a jezdci. Má-li nyní Savelli s 5 praporci zůstat v šanci a držet posádkou (presidiren) Franzburg a Greifswald, nebude mít dost vojska, aby je poslal do ostatních míst; nepošle-li tam žádné vojsko, nikdo kontribuci nevybere, a tak těch 5 praporců, které leží v šanci, nebude moci mít žádné vydržování. Proto jsem stále toho mínění, že se mu má dát Anklam, a také v Greifswaldu ať má něco svého vojska, vedle toho však i dělostřelectvo. Těmto oběma kvartýrům budete muset dát tolik vesnic a městeček, aby pluk i dělostřelectvo mohly být vydržovány. Do Franzburgu dejte něco valonské pěchoty vedle několika jezdců. Stran výtržností (insolenzen), jichž se Valoni dopustili, a že prodávali obilí, prosím, opatřte si řádné zprávy (informacion) a ihned mi je pošlete, neboť jim to jistě neodpustím. A tímto zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Güstrow 8. prosince léta 1628.

č. 268. Témuž, Güstrow, 8. prosince 1628

+

Z Vašeho psaní vyrozumívám, jaké prostředky navrhujete, jak by mělo být vojsko v Pomořansku vydržováno; nezdá se mi to sice špatné, ale víte, jací Pomořané jsou; proto by obilí prodali, peníze strčili do kapsy a vojsko by muselo zůstat bez vydržování, jak se to stalo loňskou zimu. Mám však za to, že by se mělo dovolit, aby důstojníci mohli na svou kontribuci vybírat něco v obilí, a potom jim také povolím je zpeněžit; ale vyvážet nyní obilí ze země jsem všude zakázal a nechci průchody otevřít dříve, dokud si neopatřím takovou zásobu (provision) obilí, abych mohl na léto armádu vydržovat. Žádost Anklamských u mne nemá místa, nýbrž dejte plukovníka Sparra ihned (incontinenti) vytáhnout a dejte Savellimu Anklam, Ueckermünde a ještě několik jiných měst, aby mohl být jeho pluk vydržován, neboť víte, jak nám záleží na postavení (posto), v němž se nalézá; nadto má svůj pluk okamžitě doplnit (cumpliren), pročež musí být opatřen dobrým kvartýrem. Dejte také něco Savelliho vojska do Greifswaldu, poněvadž je jeho postavení tam nablízku, aby držel i to; a mám za to, že už nebude třeba postoupit mu Ueckermünde, jen Anklam a Greifswald vedle tolika země, aby z ní mohl vydržovat celý svůj pluk; neboť v Greifswaldu má ještě zůstat dělostřelectvo spolu s důstojníky, kteří k němu patří; u dělostřelectva ať se přes zimu neponechá více než 200 koní. Kdyby se však Savelliho pluk vedle dělostřelectva a rot jezdců, které má u sebe u Brandshagenu a z nichž ovšem několik reformuji, nemohl z Anklamu a Greifswaldu uživit, prosím, přidejte jim ještě něco v zemi, aby vydržování dostali; neboť musím na ně mít ohled, poněvadž musejí celou zimu ležet v poli a snášejí mnoho nesnází (molestien). Plukovníka Sparra můžete ubytovat někde v Předním Pomořansku, kde se mu bude nejlépe líbit. Sparrovy nároky (pretencionen) mi sice připadají podivné, nicméně o nich vyslechnu plukovníka Aldringena. Se zemí meklenburskou se mi tak zacházet nesmí, neboť je v dobrých rukou. Až budete mít kvartýry (rozděleny), pošlete Sparra ke mně; potom už uvidím, jak ho lze umístit (acomodirt). Stran dělostřelectva pošlete ke mně podplukovníka Ködderitze (Kedriz), abych od něho mohl být o všem zpraven. Jinak Vám oznamuji, že mi nyní z Vídně přivážejí 12 půlkartoun; rád bych měl půl tuctu moždířů a také mnoho granátů a jiných ohněstrůjných potřeb. A tímto zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Güstrow 8. prosince léta 1628.

č. 269. Témuž, Güstrow, 22. prosince 1628

+

Plukovníku Sparrovi jsem poručil, aby Vám přednesl něco stran proviantu a také doutnáků a dělostřeleckých potřeb; prosím, uznáte-li to za dobré, poručte, aby to bylo co nejdříve provedeno. A tímto zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Güstrow 22. prosince léta 1628.

č. 270. Témuž, Güstrow, 27. prosince 1628

+

Slyším, jaké strašlivé nepořádky se dějí na Rujáně, že se obilí houfně vyváží a prodává. Prosím, pošlete spěšně k Lorenzu del Maestro, aby neodkládal (diferiren) ani minutu, nýbrž ihned se odebral sem, neboť takové nepořádky už nelze trpět. Poručte plukovníku Götzovi, aby dával pozor a takové nepořádky netrpěl, nýbrž oznámil je mně nebo Vám; potom uvidíme, jak tomu čelit. Já pak zůstávám

Váš k službám ochotný A. H. z. F.

Güstrow 27. prosince léta 1628.

P. S. Prosím, poručte, aby se plukovník Götz ihned (incontinenti) odebral na Rujánu.