Knihovna · Třicetiletá válka · Dopisy Albrechta z Valdštejna · Svazek I

Kapitola devátá: Valdštejnovo tažení roku 1627 (dopisy č. 1–117)

Valdštejnovo tažení roku 1627.

Za Valdštejnova tažení do Uher se hrabě Thurn a markrabě Kristián Vilém, administrátor magdeburský, s oddíly, které tu zanechali hrabě Mansfeld a vévoda Arnošt Výmarský, usadili ve Slezsku; opevnili Hlubčice (Leobschütz), Horní Hlohov (Kleinglogau), Hlivice, Újezd (Oyest), Kožle, Těšín, Krnov, Opavu a Šternberk. Protestantsky smýšlející Slezané poskytovali souvěrcům nejednu pomoc a rakouští plukovníci Dohna, Schaffgotsch, Colloredo a Hertel viděli, že jsou stále více zatlačováni. Valdštejn jim oznámil, že počátkem června opustí Prahu, spojí se s nimi u Nisy a převezme vrchní velení; plukovníku Arnimovi dal pluk a pozval i jeho, aby přišel do Slezska.¹ Dánský generální komisař právě uložil královským dánským plukovníkům, aby zavedli jisté dny pokání a svátky: „Aby se takové dny postu a modliteb náležitě světily,“ zněl rozkaz, „mají všichni lidé i dobytek zcela zanechat veškeré práce, každý se má postit a nejíst ani nepít, veškeré čepování piva, vína nebo kořalky i jiné živnosti mají být pod velkým trestem zakázány až do skončení bohoslužby.“² Valdštejn Dánům nedopřál času, aby své dny pokání v klidu vyčkali; počátkem června vykonal u Nisy přehlídku svého vojska; čítalo 40 000 mužů. Nejprve přitáhl před Hlubčice (v dopisech zvané Lischwitz), a když toto místo přinutil ke kapitulaci, před Krnov. Již nyní, počátkem června, byl Valdštejn přesně zpraven, že nepřítel Slezsko vyklidí a ustoupí Polskem nebo Braniborskou markou; pro druhý případ dává 27. června plukovníku Arnimovi pokyny, jak si má počínat.³

Když se Krnov vzdal, byly sevřeny Opava a Kožle; Kožle, město přírodou i uměním stejně silně opevněné, se vzdalo 10. července. O jinak vychvalované statečné obraně Dánů se Valdštejn nezmiňuje; naopak píše plukovníku Arnimovi z Kožle 11. července, „že nepřítel utekl a Kožle mu vydal“.⁴ To se ovšem může vztahovat jen na hraběte Baudissina, který v noci se čtyřmi tisíci koňmi ujel. Dánskému veliteli byly přiznány čestné podmínky; důstojníci dostali volný odchod se zavazadly a služebnictvem, vojáci s poboční zbraní a se slibem, že půl roku nebudou sloužit proti císaři; nikdo neměl být nucen vstoupit do císařských služeb.

Houževnatěji než Kožle se bránila Opava pod velením plukovníka Rantzaua. Když však Valdštejn 24. července město zapálil žhavými koulemi, viděl se Rantzau (30. července) donucen ke kapitulaci. Velká část posádky vstoupila do služeb u Valdštejna, který nyní se 40 000 muži vytáhl do dolnosaského kraje. Plukovník Arnim dostal za úkol postarat se, aby kurfiřt braniborský opatřil děla, střelivo a proviant. Arnim zastoupil cestu Dánům ustupujícím Markou a Meklenburskem do Dánska; Valdštejn ho chválí za prokázanou statečnost a posílá mu posily.⁵ Plukovník Pechmann přešel u Landsbergu Vartu, dostihl Dány u Friedebergu a odňal jim tu množství praporů; sám v tomto střetnutí padl. – Kurfiřtský braniborský plukovník von Kracht se Dánům postavil a nedovolil jim přejít Notec (Netze).

Valdštejn vytáhl ze Slezska v polovině srpna a táhl přes Goldberg (Złotoryja) a Šprotavu do Chotěbuzi, odkud již 21. srpna dává plukovníku Arnimovi příkaz, aby obsadil Meklenbursko a vyjednával s Wismarem a Rostockem o přijetí císařské posádky.⁶ Sám Valdštejn táhl k dolnímu Labi přes Jüterbog a Perleberg do Dömitz, kam dorazil 30. srpna. Vévodům meklenburským, kteří se již nyní, plni oprávněných obav, na Valdštejna obraceli, dával odtud ještě ta nejútěšnější ujištění;⁷ avšak plukovníku Arnimovi v téže době ukládá, aby po dobrém i násilím obsadil pevná místa Meklenburska; zároveň mu oznamuje, že se spojil s Tillym, s nímž hodlá společně napadnout krále dánského v jeho vlastních hranicích;⁸ neboť dosud se král Kristián, posílen anglickými oddíly pod velením markraběte Jiřího Fridricha Bádenského, rozkládal v Meklenbursku a Pomořansku. V Lauenburgu, kde si Valdštejn v první polovině září zřídil hlavní stan, smluvil s Tillym další plán tažení. Kristián IV., který viděl, že jeho zemím hrozí zpustošení a zkáza, klonil se k míru, a vévoda Fridrich Holštýnský se uvolil vyhledat oba vojevůdce v Lauenburgu a zeptat se jich na podmínky. Kladli-li oba generálové tvrdé podmínky již roku 1625 při mírových jednáních v Brunšviku, kladli je nyní ještě mnohem tvrdší, a až příliš zřetelně je z nich patrný úmysl, že Valdštejn a Tilly nyní mír nechtěli. Mírové články, jež byly králi předloženy, zněly doslova takto:

1. „Depositio armorum (složení zbraní).
2. Renunciatio (zřeknutí se) úřadu krajského plukovníka.
3. Renunciatio všech arcibiskupství a biskupství.
4. Item vévodství holštýnského, propadlého per feloniam (pro porušení lenní věrnosti), a jiných lén pocházejících od císařského Veličenstva a Svaté říše římské.
5. Až do úplného postoupení vydat pevnost Glückstadt.
6. Refusio expensarum belli (náhrada válečných výloh).
7. Renunciatio všech žalob a nároků, ať jsou jakékoli, na knížectví brunšvické.
8. Renunciatio všech žalob a nároků na knížectví lüneburské a všeho, co král kdy měl nebo se ještě domnívá mít proti některým knížatům, stavům nebo městům celé Svaté říše římské.
9. Refusio všech škod způsobených ohněm a válkou všem zemím, in specie (zvláště) vévodství brunšvickému a lüneburskému.
10. Renunciatio omnium confoederationum contra Caesaream Majestatem et Domum Austr. (zřeknutí se všech spolků proti císařskému Veličenstvu a domu rakouskému).
11. Rex Daniae (král dánský) má užívat Sundu secundum concordata (podle úmluv), jak je odedávna zvykem, bez nových poplatků a tak, jak tomu bývalo dříve, aby obchod měl svůj průchod.
12. Nad to vše má Rex Daniae vydat pevný revers a složit záruku.“⁹

Král tyto podmínky, jak se dalo předvídat, zavrhl a válka pokračovala. Spojená císařská a ligistická armáda čítala 80 000 mužů; hrabě Tilly vedl levé křídlo po proudu Labe a oblehl Pinneberg, Valdštejn vyrazil na Glückstadt a koncem září dorazil do Itzehoe; pod ním velel krajnímu pravému křídlu hrabě Šlik¹⁰, který postupoval přes Lübeck a porazil markraběte bádensko-durlašského.¹¹ Plukovník Arnim, který stál dosud v Meklenbursku, dostal od Valdštejna rozkaz, „aby obsadil všechny zámky, i kdyby měly salva guardia (ochranný list) od něho samého, neboť přišel na podivné pletichy“. Již nyní měl Valdštejn úmysly s Meklenburskem, a proto se také všemožně snaží zabránit, aby se do této země snad nevrhl se svým vojskem Tilly.¹² Brzy se naskytla vhodná příležitost dostat tohoto generála ze své blízkosti docela. Brunšvicku hrozil vpád Holanďanů; Tilly se dal snadno přemluvit, aby odtáhl do bohatého území brémského, kde směl hospodařit sám, kdežto v Holštýnsku se musel o kořist dělit s Valdštejnem.¹³ Nezadržitelně pronikal Valdštejn Holštýnskem do Jutska; Glückstadt a Krempe se držely, avšak Rendsburg, Flensburg a Aalborg se vzdaly hraběti Šlikovi. Král se se zbytkem svých oddílů přeplavil na Sjælland a Fyn a vypráví se, že Valdštejn, pln hněvu na živel, který mu tu položil nevítanou hranici, dal moře ostřelovat žhavými koulemi.¹⁴ Obezřetný vojevůdce, jenž neupíral zrak jen na nejbližší věci, nýbrž vždy přehlížel široký obzor, zahlédl již nyní v dálce onoho nepřítele, který později nenechal jeho vavřín nedotčený. Gustav Adolf, král švédský, byl králem dánským a vévody meklenburskými požádán o prostřednictví a o pomoc. Z Rendsburgu píše Valdštejn 9. října Arnimovi: „Prosím, mějte bedlivě na očích Švéda, neboť je to nebezpečný host; soudím, že pokusí-li se o něco, učiní to u zálivu Frisches Haff a půjde na Odru;“¹⁵ a v druhém dopise z téhož dne: „Obávám se také, že se Švéd s vojskem vylodí (sbargiren) v zemi meklenburské nebo v Pomořansku v zálivu Frisches Haff a půjde na Odru; proto se musíme mít na pozoru na všech stranách. Prosím Vás ještě jednou co nejsnažněji, dávejte bedlivý pozor na andamenta (počínání) staršího vévody meklenburského a podávejte mi zprávy, neboť si dobře zasloužil, aby byl potrestán.“¹⁶

Říšští radové království dánského nyní vyslali k Valdštejnovi poselstvo a v přípise (z 18. října) ho upozornili, že se tato válka nikterak netýká zemí královských dánských, nýbrž jen dolnosaského kraje, a proto ho žádali, aby vyklidil provincie, které obsadil: „aby při svrchu vychvalovaném sousedském dorozumění a všem dobrém i nadále zůstalo a požáru, který se rozšířil Evropou, byl u velkých vod a moří cizí říše položen cíl, nikoli však aby byla ještě další království, knížectví a země vydána žalostné válce, páchanému loupení a odcizování i krveprolévání a všechna takřka obětována“ atd. Takovou řeč pokládal Valdštejn za urážku a vzdor, a proto dal říšským radům stručně odpovědět ve čtyřech článcích.

1. Vévoda frýdlantský dává říšským radům navzájem vyřídit svůj pozdrav a přitom naznačit, že říšským radům již odpověděl prostřednictvím vévody holštýnského.
2. Musel obrátit zbraně tam, kam se uchýlil nepřítel.
3. Říšští radové vedle toho vznesli svou žádost také na císařské Veličenstvo, a proto mají očekávat odpověď odtamtud.
4. Z přípisu říšských radů vyrozuměl tolik, že nejsou příliš nakloněni míru.¹⁷

Stejně marně se říšští radové obrátili na císaře; Valdštejn přitahoval stále více vojska a zařizoval se na delší návštěvu. Aby uspořádal zimní kvartýry pro oddíly ležící v Braniborské marce, Meklenbursku a Pomořansku, odebral se na několik dní do Fehrbellinu, Berlína a Frankfurtu (nad Odrou). Marně vznášel místodržící markrabě Zikmund námitky proti novému vstupu císařského vojska. Valdštejn již dal vévodou Juliem Jindřichem Sasko-Lauenburským ohlásit sebe i část svého vojska a markraběti nebylo ponecháno ani rozvržení kvartýrů, nýbrž byla mu doručena „designace“, jak mají být císařské oddíly ubytovány. Pluk Torquata Contiho o 10 rotách pěchoty byl umístěn do Střední marky, štáb ve Strausbergu; Farensbachův pluk do Prignitz, štáb v Perlebergu; pět rot pluku Dohnova do sternberského kraje (Sternberg), štáb v Drossenu; pluk plukovníka Arnima, štáb a tři roty Valdštejnova tělesného pluku ležely ve Frankfurtu. Plukovník Montecuccoli měl 12 rot jízdy v Nové marce, štáb v Soldinu; později k tomu přibyl ještě pluk Putlitzův. V Havellandu ležel plukovník Hebron¹⁸ s 10 rotami, štáb v Braniboru. V Krosnu (Crossen) a okolí ležel plukovník Marradas s 10 rotami. Také Stará marka byla zaplavena císařskými a ligistickými oddíly. Generál Pappenheim měl hlavní stan v Gardelegenu a kromě jeho jízdního pluku u něho ležely ještě 3 roty jízdy z pluku vévody Františka Albrechta Sasko-Lauenburského a 6 rot Arnimových. Tímto ubytováním bylo na obyvatele Braniborské marky uvaleno nesnesitelné břemeno, neboť se museli starat o výživu vojska. Mušketýr měl dostávat měsíčně 7 zlatých, jezdec 12 zl., jezdec 15 zl.,¹⁹ nedostával-li stravu v naturáliích; vojáci brali peníze a dovedli si na hostitelích vynutit i stravu. Kromě toho vybírali velitelé pluků kontribuce na vlastní pěst. Montecuccoli dal shromážděným stavům Nové marky (10. prosince 1627) oznámit, že mají pro jeho 12 rot a štáb skládat měsíčně 29 520 zlatých, pro jeho tabuli 1200 zl., pro tabuli každého podplukovníka 600 zl., pro 3 roty Putlitzova pluku měsíčně 1940 zl. a na verbovací peníze 4800 zl. Stavové sehnali jen 24 720 zl.; zbytek se Montecuccoli snažil opatřit si násilím. Plukovník Hebron si dával od několika měst Střední marky platit měsíčně 7900 zl., plukovník Farensbach od města Ruppinu týdně 2000 zl. Počítá se, že císařské vojsko v tomto roce v Kurmarce (Kurmark) vymohlo výpalného 20 milionů zlatých. Ve Valdštejnových dopisech sice častěji nacházíme, že plukovníku Arnimovi ukládá, aby důstojníky, a mezi nimi i plukovníky, volal k odpovědnosti, poroučí mu, aby tyto pány „chytil za krk, budou-li dělat nějaké potíže“, dává přibíjet jejich jména na šibenici, rozpouštět (reformovat) jejich roty a pluky, avšak útiskům v jednotlivostech se tím přítrž neučinila, a jakou svévoli si Valdštejn směl dovolit v říšské zemi spřátelené s císařovými zeměmi, vysvítá nejvíce z toho, že kurfiřtovi zakázal vybírat ve vlastní zemi daně. Kurfiřt si stěžoval u císařského dvora, avšak bez úspěchu.

Valdštejnovy dopisy z Frankfurtu²⁰ z oné doby jsou velmi důležité i potud, že v nich bez obalu vyslovuje, jaký poměr hodlá zaujmout ke Švédsku, i své úmysly s Meklenburskem. Pokud jde o krále švédského, není Valdštejn proti tomu, aby s ním vstoupil v jednání, které již navázal říšský kancléř (Oxenstierna) s plukovníkem Arnimem. Tažení do Prus na podporu Poláků proti Gustavu Adolfovi nedoporučuje a píše: „Nejsme ještě hotovi s Dány, a měli bychom začínat nové pletky se Švédy a Poláky.“ Přesto ukládá plukovníkovi, aby se zmocnil všech pomořanských námořních přístavů a švédské lodi ihned spálil; „neboť do dneška,“ píše, „jsme s ním ještě žádný spolek neuzavřeli a kdekdo říká, že rád vodí lidi za nos. Lodí přece nepotřebuje, chce-li jen bránit své království; chce-li však k nám, právě proto mu mají být spáleny, neboť ho u nás nepotřebujeme. Proto prosím, neztrácejte čas a nešetřete penězi atd.“²¹

Co se týče získání Meklenburska, učinil již Valdštejn potřebné přípravy a poroučí Arnimovi, aby se zmocnil zámku Poel (Pöl) na ostrově u Rostocku, „neboť by se mohlo stát, že v zemi meklenburské bude zakrátko předsevzata mutacion (změna)“.²²

Z Frankfurtu se Valdštejn vrátil do Jutska. Kurfiřt braniborský Jiří Vilém nejen přislíbil zimní kvartýry pro císařské vojsko, nýbrž také uznal vévodu Maxmiliána Bavorského za kurfiřta.²³ Nejbližší Valdštejnovou starostí však bylo zajistit si Meklenbursko. Opustil Holštýnsko a hlavní stan míval střídavě ve Wittenburgu, Fehrbellinu, Bützowě a opět ve Frankfurtu. Valdštejnova neklidného ducha a vytrvalost, s níž sleduje jednou pojatý úmysl, poznáváme především z dopisů z této doby, v nichž bez ustání naléhá na obsazení Wismaru a Rostocku. „Prosím,“ píše Arnimovi z Fehrbellinu 15. listopadu, „jen pospěšte, neboť nemohu mít pokoj, dokud to nebude vyřízeno;“²⁴ a v jiném dopise z Frankfurtu z 21. listopadu: „Zámek Poel a šance u Rostocku a Wismaru musí být v každém případě obsazeny císařským vojskem, dobře vystavěny a opatrovány. Prosím, dejte mi vědět, neboť se neuklidním, dokud o tom nebudu mít pořádnou zprávu.“²⁵ Také obzvlášť šetrná péče, s jakou Valdštejn chce, aby se s Meklenburskem zacházelo, prozrazuje nám jeho úmysly až příliš zřetelně. Chce držet obsazena jen pevná místa, kdežto země má být od vojska zcela vyklizena. Směl počítat s tím, že si takovými opatřeními nakloní velkou část obyvatelstva. Nikdy však Valdštejn pro své vlastní a nejbližší záležitosti neztrácel z očí celek. Ukládá Arnimovi, aby vážně vedl jednání s Gustavem Adolfem, a dává ho dokonce vyzvat, aby dobyl Norsko. A zatímco chce mít Švédy zaměstnány v Norsku, myslí zároveň na to, jaké postavení má císař „jako nejvyšší hlava křesťanstva“ zaujmout vůči Turkovi. Chce, aby do jednání se Švédskem bylo přibráno Španělsko, trvá však, jsa smýšlení veskrze monarchického, na tom, aby byli vyloučeni Holanďané, „kteří jsou podle něho destructores regum et principum (zhoubci králů a knížat)“.²⁶

Jakkoli vytrvalým však Valdštejna shledáváme v tom, co jednou podnikne, není přece nikterak tak ješitný, aby své mínění vždy pokládal za správné. Plukovník Arnim radil poslat na podporu Poláků několik pluků do Prus. Valdštejn pro to nyní nebyl, protože právě vstoupil v jednání s Gustavem Adolfem; avšak se skromnou povolností píše Arnimovi:²⁷ „Máte-li ostatně jiné mínění, prosím, sdělte mi je, rád od svého názoru upustím, neboť dobře vím, že Švéd nezahajuje žádné jednání z lásky a náklonnosti a že mu nelze věřit víc než jeho švagrovi Bethlenovi.“²⁸ Valdštejn se brzy přesvědčil, že král švédský to se spolkem nemyslí vážně, a proto dal rozkaz, aby do Polska vytáhlo 4000 mužů; jednání však kvůli tomu nemělo být zcela přerušeno. „Ponechávám to,“ píše Arnimovi, „na Vás, pane plukovníku; znáte Švéda, učiňte tedy, co pokládáte za nejlepší pro Jeho Veličenstvo a pro křesťanstvo, neboť Švéda bych sice rád měl za přítele, ale tak, aby nebyl příliš mocný, neboť amor et dominium non patitur socium (láska ani panství nestrpí společníka); jednání však musí v každém případě pokračovat.“²⁹ Obava z krále švédského činila nutným zajistit si pomořanské pobřeží. Valdštejn dosud nenesl titul admirála Baltského moře, avšak již záhy pomýšlel na to, že si opatří malé loďstvo. „(Přímořská) města,“ píše Arnimovi 6. listopadu, „musí sama vystrojit válečné lodi, neboť bych se rád napřesrok ocitl na moři silný.“³⁰ A z Frankfurtu píše 24. listopadu: „Dostávám zprávu, že v Pomořansku je prý 28 námořních přístavů. Je to dost mnoho, ale buď jak buď, musí být všechny obsazeny a opevněny. – K tomu zadržte všechny lodi, neboť jednu část z nich chceme vyzbrojit, druhou užít k přepravě.“³¹ Vévoda Bogislav XIV. Pomořanský marně vznášel námitky; Valdštejn dal plukům, od nichž chtěl osvobodit Meklenbursko, vtáhnout do jeho hranic.

Z Frankfurtu se Valdštejn odebral do Zaháně, kteréžto knížectví mu již bylo pod rukou přislíbeno, a odtud do Čech, kde právě dlel císař Ferdinand, aby se přesvědčil o hrobovém tichu, jímž tuto zemi obdařil.

Z Valdštejnových dopisů z této doby vysvítá, že císař pomýšlel na to, dát se zvolit králem dánským; okolnost, o níž dosud jinde nenacházíme žádné zprávy, která však nemálo přispívá k charakteristice Ferdinandově a ukazuje nám, v jak blízkém poměru k němu Valdštejn stál. „Oznamuji Vám,“ píše Valdštejn Arnimovi z Lysé (Lissa) 13. prosince, „že hrabě Schwarzenberg³² má prý nyní zprávu, že Dánové již nechtějí svého krále, nýbrž jsou rozhodnuti přikročit k jiné volbě; i pomyslil jsem, že by se dalo vyjednat, aby zvolili za krále císaře; neboť v opačném případě, obsadí-li je císař mocí, dá jim zákony podle své libosti, zvolí-li však Jeho Veličenstvo, ujišťuji je na svou čest, že budou zachováni při svých svobodách a exercitio religionis (výkonu náboženství). Prosím tedy, buďte nápomocen, aby toto dílo mělo zdar; dostanete od Jeho Veličenstva jistě znamenitou odměnu.“³³ V pozdějším listu z Brandýsa (Brandeis) z 20. prosince tuto věc znovu připomíná a dodává ještě: „Nebudou-li (dánští říšští stavové) chtít císaře zvolit a přemůžeme-li je mocí, jsou našimi nevolníky. Zařídíte-li však, že se to podaří, buďte ujištěn, že Vám Jeho Veličenstvo dá velkou odměnu, neboť jsem s Jeho Veličenstvem včera o Vás mluvil a ujišťuji Vás, že jste u císaře dobře zapsán.“

Při této schůzce s císařem bylo Valdštejnovi Meklenbursko pevně přiřčeno. Opětovně připomíná Arnimovi, aby u Rostocku a Wismaru založil citadely, a píše mu z Brandýsa 20. prosince: „Ujměte se bedlivě toho, aby byl uzavřen přístav v Rostocku a aby se také začaly stavět citadely, neboť za několik dní bude s onou zemí předsevzata mutacion, neboť je již vše ujednáno. Prosím také, hleďte, je-li to možné, aby oni páni (vévodové meklenburští) uprchli, protože jeden už byl připraven na cestu. Zavážete si mě tím; sami si přece nebudou přát vidět mě tam, kde dříve vládli.“³⁴ S jakou horlivostí se však Valdštejn držel toho, čeho se jednou chopil, a jaký neklidný duch ho poháněl, můžeme posoudit z toho, že v této době psal Arnimovi nejen téměř každý den, často několik dopisů za den, ba z 20. prosince máme před sebou osm dopisů Arnimovi, mezi nimi šest vlastnoručních.

Nejen válečnými, nýbrž i peněžními operacemi pověřoval Valdštejn z Čech svého plukovníka. Rostock³⁵ měl složit padesát tisíc říšských tolarů a Arnim dostává příkaz, aby z toho 30 000 tolarů poslal domu de Witt v Hamburku,³⁶ který měl za Valdštejnem pohledávku 200 000 zlatých „za střelivo a jiné potřeby“. Plukovník Hebron dostal v téže době příkaz zaplatit témuž hamburskému domu 22 000 tolarů a Valdštejn přitom doporučuje spěch; „neboť,“ píše, „neuspokojím-li ho ihned, ztratím svůj úvěr“, a dále níže: „jen ať se to stane brzy, neboť vězím u řečeného domu de Witt dost hluboko.“ Pokud jde o vymáhané kontribuce, jsou tyto dopisy zajímavé potud, že z nich vysvítá, že částky, které Valdštejn prý vydřel v Braniborské marce, Meklenbursku a Pomořansku, nejsou tak značné, jak se obvykle udává. Zato se nachází několik dokladů přísné kázně, kterou Valdštejn udržoval.

Mnoho starostí působila Valdštejnovi přímořská města na meklenburském a pomořanském pobřeží, která pod rukou stále ještě zůstávala ve spojení se Švédy, Dány a Holanďany. Vydal proto zvláštní přípis městům Wismaru, Rostocku, Greifswaldu, Stralsundu, Štětínu, Anklamu a Kolobřehu,³⁷ v němž je napomíná, aby nepřátelům neposkytovala sebemenší pomoc. O všem, co se v oněch městech dálo, byl Valdštejn, jakkoli byl odtud vzdálen, přesně zpraven, a tak se dost včas dozvěděl, že zejména Stralsundští jeho rozkazů neplní. „O Stralsundských,“ píše Arnimovi z Kopidlna (Kapidler) 22. prosince, „slyším, že se začínají opevňovat; to se jim musí ihned zarazit a je třeba sevřít je pevnůstkami (forti), aby nemohli těžit z pomoci nepřítele.“

Jaký odpor Stralsund s hrdinskou vytrvalostí kladl, o tom bude podána zpráva u následujícího ročníku dopisů.

Nyní nejprve necháme následovat první ročník dopisů, z roku 1627.

Valdštejnovy důvěrné dopisy a úřední písemnosti z roku 1627

č. 1. Plukovníku von Arnim, Praha, 17. ledna 1627³⁸

Urozenému a statečnému, našemu zvláště milému panu N. von Arnim, Jeho římským císařským Veličenstvem ustanovenému plukovníku nad plukem pěchoty.³⁹

Urozený a statečný, zvláště milý pane plukovníku,

připomínáme Vám tímto, že jsme se po nyní již vykonané rezignaci pana plukovníka hraběte Viléma Vratislava rozhodli pluk řečeného pana hraběte skutečně svěřit a odevzdat Vám, jakož jsme také poručili Jeho římského císařského Veličenstva válečnému radovi a ustanovenému plukovníku, též generálnímu ubytovacímu, mustrovacímu a výplatnímu komisaři panu Johannu Aldringenovi⁴⁰, aby Vás co nejdříve pluku představil a uvedl Vás v jeho držení. Proto se co nejspíše u řečeného plukovníka ohlaste a vyslechněte od něho, co Vám má naším jménem v té i oné věci podle našeho rozkazu oznámit. Což jsme Vám nechtěli nechat nesděleno.

Dáno v Praze 17. ledna léta 1627.

Z Boží milosti Albrecht, vévoda frýdlantský, Jeho římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman atd.

Váš ochotný

A. H. z. F.

+ P. S. Kdyby to bylo možné, rád bych, abyste se počátkem května mohl dostavit ke mně do Slezska, z mnoha závažných příčin.

č. 2. Témuž, Praha, 29. května 1627

Urozený a statečný, zvláště milý pane plukovníku.

Oznamujeme Vám tímto, že za našeho pobytu ve Vídni tam byli také vyslanci kurfiřtů a knížat, kteří přispívají katolické Lize, a ti si u Jeho císařského Veličenstva, našeho nejmilostivějšího pána, velice stěžovali na mnohonásobná ubytování, k nimž došlo, a také na velké nevázanosti (Insolentien), jichž se soldateska náležející k císařské armádě opovažuje dopouštět při průchodech, nespokojujíc se náležitým vydržováním, nýbrž obtěžujíc poddané vydíráním peněz a všelijakými nepravostmi; nad tím má Jeho císařské Veličenstvo zvláštní nelibost a nikterak nechce dovolit, aby se na ony kurfiřty a knížata, kteří mu poskytují veškerou možnou pomoc a vydržují značnou armádu, bral tak malý ohled, aby jejich země byly ničeny a aby se s nimi tak zle nakládalo. Proto Vás také napomínáme a se vší vážností Vám poroučíme, abyste napříště do zemí svrchu řečených kurfiřtů a knížat, kteří přispívají katolické Lize, v žádném případě neubytovával žádné vojsko; kdyby však nejvyšší nutnost vyžadovala, aby tudy vojsko bylo provedeno, zařiďte u svých podřízených důstojníků, aby se spokojili s náležitým vydržováním, nedrželi žádný den odpočinku, nýbrž neprodleně pokračovali v tažení a vojsko prováděli v dobré válečné kázni. Jakož se pak od Vás nadějeme, že budete nejmilostivější vůli a rozkazu Jeho císařského Veličenstva hledět vyhovět a učiníte potřebná opatření.

Dáno v Praze 29. května léta 1627.

Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman.

A. H. z. F.

č. 3. Tajným radům kurfiřta braniborského, Nisa, 14. června 1627⁴¹

Vysoce urozeným, urozeným a statečným, našim zvláště milým pánům N. a N., kurfiřtským braniborským tajným radům.

Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, Jeho římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman.

Vysoce urození, urození, stateční, zvláště milí páni, ježto jsme k Vám vypravili Jeho císařského Veličenstva radu a ustanoveného válečného komisaře pana Reinharda von Walmerode⁴², aby s Vámi jednal o důležitých věcech, žádáme Vás, abyste jemu, von Walmerode, ve všem, co naším jménem přednese, dali plnou víru. Dáno v hlavním stanu v Nise (Neuß) 14. června léta 1627.

Váš ochotný

A. H. z. F.

č. 4. Cestovní pas, Nisa, 14. června 1627⁴³

My Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, Jeho římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman, dáváme všem a každému z (ustanovených) plukovníků nejvýš řečeného Jeho císařského Veličenstva, podplukovníků, majorů a kvartýrmistrů, rytmistrů, hejtmanů a všech ostatních vyšších i nižších důstojníků a velitelů, jakož i veškeré soldatesce jízdní i pěší tímto na vědomost: ježto jsme k důležité výpravě ve službě Jeho římského císařského Veličenstva vyslali jeho plukovníka pana Hanse Georga von Arnim a dali mu k tomu účelu pod jeho velení jistý počet vojska, je náš přísný rozkaz všem a každému, kdo mu budou podřízeni, aby mu nejen prokazovali veškerou náležitou úctu, nýbrž také, při jakékoli příležitosti bude velet nebo sám vojsko povede, ochotně a rádi ho následovali, jak se sluší na věrné služebníky Jeho císařského Veličenstva a na poctivé vojáky, a prokazovali mu povinnou poslušnost jako nám, své představené vrchnosti, a neomylně plnili vše, co jim bude poručeno; podle toho se každý bude vědět zařídit a vyvarovat se škody. Dáno v hlavním stanu v Nise 14. června léta 1627.

(L. S.)

A. H. z. F.

č. 5. Listina, Nisa, 14. června 1627

My Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, Jeho římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman. Poté co jsme Jeho císařským Veličenstvem ustanovenému plukovníku panu Hansi Georgovi von Arnim atd. podřídili jistý počet jízdního i pěšího vojska, aby se zmocnil nejpřednějších přechodů a míst v kurfiřtství braniborském, která pokládá za potřebná ke službě Jeho římského císařského Veličenstva, a obsadil je: aby tedy nemusel mít obavu, že by po jejich dobytí mohlo být velení svěřeno někomu jinému, slibujeme na svou knížecí víru, že dokud budeme v těch místech vojska potřebovat, neodejmeme mu je, nýbrž ho při něm naopak ponecháme, budeme chránit a hájit; na jeho větší jistotu jsme toto stvrdili svou knížecí sekretní pečetí a vlastní rukou podepsali. Dáno v našem hlavním stanu v Nise 14. června léta 1627.

(L. S.)

A. H. z. F.

č. 6. Plukovníku von Arnim, Nisa, 18. června 1627

Urozený a statečný, zvláště milý pane plukovníku.

Oznamujeme Vám tímto, že jsme pana Hanse Friedricha von Stößl⁴⁴ přijali za plukovníka nad plukem o šesti rotách jízdních arkebuzírů, a protože mu bylo mustrovací místo vykázáno v Marce, račte mu, von Stößl, aby to bylo co nejdříve uvedeno ve skutek, poskytnout veškerou dobrou pomoc a jeho mustrování urychlit. Dáno v hlavním stanu v Nise 18. června léta 1627.

Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, Jeho římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman atd.

A. H. z. F.

č. 7. Vévodovi Jiřímu Lüneburskému, polní ležení u Hlubčic, 20. června 1627

Vévodovi Jiřímu Lüneburskému.⁴⁵

Naše ochotné atd.

Vysoce urozený kníže atd. Ježto plukovníku Arnimovi již odtud nelze poslat žádné vojsko, račte mu, Vaše Milosti, dát tolik vojska, kolik bude žádat a potřebovat, aby mohl zaujmout přechody v Marce a na Odře a dobře je opatřit proti vpádu nepřítele. Zůstáváme Vaší Milosti atd. Dáno v polním ležení u Hlubčic (Lischwitsch) 20. června 1627.

A. H. z. F.

č. 8. Plukovníku von Arnim, polní ležení u Hlubčic, 20. června 1627

Urozenému a statečnému, našemu zvláště milému panu Hansi Georgovi von Arnim, Jeho římským císařským Veličenstvem ustanovenému plukovníku.

Urozený a statečný, zvláště milý pane plukovníku.

Váš list ze 17. tohoto měsíce jsme řádně obdrželi a jeho obsahu blíže vyrozuměli. Na to Vám oznamujeme, že Vám odtud žádné vojsko poslat nemůžeme; napsali jsme však Jeho Milosti vévodovi Jiřímu Lüneburskému, aby Vám dal tolik vojska, kolik byste žádal, kterýžto list zároveň s tímto obdržíte a Jeho Milosti pošlete. Dáno v polním ležení u Hlubčic 20. června léta 1627.

Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, Jeho římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman.

A. H. z. F.

č. 9. Rytířstvu a městům v kurfiřtství a Marce braniborské, Nisa, 24. června 1627

Velebným, vysoce urozeným, urozeným, slovutným, vysoce a dobře učeným, rytířstvu a městům v kurfiřtství a Marce braniborské, našim zvláště milým.

Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, Jeho římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman.

Velební, vysoce urození, urození, slovutní, vysoce a dobře učení atd., zvláště milí, ježto jsme k Vám vypravili Jeho císařského Veličenstva radu a ustanoveného válečného komisaře pana Reinharda von Walmerode, aby s Vámi jednal o důležitých věcech, žádáme Vás, abyste jemu, von Walmerode, ve všem, co u Vás přednese, dali plnou víru. Zůstáváme Vám přitom příznivou a milostivou vůlí dobře nakloněni. Dáno v hlavním stanu v Nise 24. června léta 1627.

A. H. z. F.

č. 10. Plukovníku H. G. von Arnim, polní ležení u Krnova, 27. června 1627⁴⁶

Urozený a statečný, zvláště milý pane plukovníku.

Z různých míst dostáváme věrohodné zprávy, že se nepřítel ve Slezsku dá na útěk, jakož nám i plukovník Hebron dává vědět, že jim král dánský dal rozkaz, aby vzali cestu Polskem a potom Pomořanskem, a že jim král na pomoc hodlá poslat vstříc svého mladého prince s jistým počtem vojska; neví se však určitě, zda potáhnou Braniborskou markou, nebo Polskem a Pomořanskem. Proto mějte dobrý pozor a všechny přechody dobře obsaďte a opatřete a zpravte o tom také kurfiřtské rady v Berlíně a Jeho Milost vévodu pomořanského. Je též třeba být ve stálém a pilném dopisování s vévodou Jiřím Lüneburským a plukovníkem Aldringenem. Nyní se nepřítel nachází s jízdou u Kožle, a my sice soudíme, že není možné, aby mohl odtáhnout se vším vojskem, nýbrž že nově naverbované vojsko nechá v posádkách, nejlepší pěchotu posadí na koně a tak spolu s jízdou odtáhne; my ho však budeme okamžitě (in puncto) následovat se svou jízdou a dragouny; jen ho (pro případ, že by chtěl prorazit Markou) zadržte až do našeho příchodu, neboť nebudeme ztrácet čas. Přiložené listy pak dejte ve spěchu bezpečně doručit na příslušná místa. Dáno v polním ležení u Krnova 27. června léta 1627.

Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, Jeho římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman.

A. H. z. F.

č. 11. Patent, polní ležení před Krnovem, 27. června 1627

My Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, Jeho římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman, dáváme všem a každému, jakékoli jsou hodnosti, stavu, úřadu, postavení či povolání, zvláště pak důstojníkům, velitelům a vojákům jízdním i pěším náležejícím k císařské armádě a ležícím v knížectví krosenském a v zemi sternberské, vespolek tímto na vědomost, že jsme se, pohnuti zvláštními a jistě závažnými příčinami, rozhodli řečenou soldatesku ležící v knížectví krosenském a zemi sternberské podřídit Jeho římským císařským Veličenstvem ustanovenému plukovníku panu Hansi Georgovi von Arnim a až do našeho dalšího nařízení mu nad ní svěřit velení. Je proto náš přísný rozkaz všem a každému ze svrchu dotčených vyšších i nižších důstojníků a veškeré soldatesce jízdní i pěší, ležícím v knížectví krosenském a zemi sternberské, mocí tohoto našeho otevřeného patentu, aby rozkazů jeho, pana plukovníka von Arnim, bez zdráhání poslouchali a všemu, co jim poručí, se pod trestem na těle i na hrdle podvolili a prokazovali poslušnost. Tím se naplní naše konečná vůle a mínění.

Dáno v polním ležení před Krnovem dvacátého sedmého dne měsíce června léta 1627.

(L. S.)

A. H. z. F.

č. 12. Plukovníku Hansi Georgovi von Arnim, polní ležení u Krnova, 28. června 1627

Urozenému a statečnému, nám zvláště milému panu Hansi Georgovi von Arnim, Jeho římským císařským Veličenstvem ustanovenému plukovníku.

Urozený a statečný, zvláště milý pane plukovníku,

posíláme Vám tímto salvu guardii pro pana hraběte Adama ze Schwarzenbergu na jeho mistrovství Sonnenburg⁴⁷; račte mu ji neprodleně zaslat. Hleďte také, pane, aby byl pan hrabě ušetřen všelikých válečných břemen. Přílohy pak jistě dáte bezpečně doručit tam, kam patří. Dáno v polním ležení u Krnova dne 28. června léta 1627.

Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, Jeho římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman.

A. H. z. F.

č. 13. Vévodovi Jiřímu Brunšvicko-Lüneburskému, polní ležení u Krnova, 28. června 1627

Atd. atd. Jeho Milost markrabě Zikmund Braniborský⁴⁸ nás požádal, aby mu císařské vojsko přispělo na pomoc, ježto král dánský hodlá oblehnout pevnost Spandau a chová se k zemi kurfiřtově nepřátelsky. Račiž proto Vaše Milost řečenému markraběti, požádá-li o to dále, poskytnout proti králi veškerou možnou pomoc a udržovat stálé dobré spojení s plukovníkem von Arnim, aby se vpádu nepřítele dalo včas předejít. Zůstáváme Vaší Milosti atd. Dáno v polním ležení u Krnova dne 28. června léta 1627.

Albrecht, vévoda frýdlantský.

č. 14. Purkmistru a radě města Frankfurtu nad Odrou, polní ležení, 28. června 1627

Počestným a velemoudrým, nám zvláště milým, N. purkmistru a radě města Frankfurtu nad Odrou.

Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, Jeho římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman.

Počestní a velemoudří, zvláště milí,

nepochybujeme sice ani v nejmenším, že jste se rozkazu Jeho císařského Veličenstva podvolili stejně, jako s ním vyslovil souhlas i váš pán, Jeho Milost kurfiřt braniborský, a že jste plukovníku Jeho císařského Veličenstva von Arnim nečinili při přijetí posádky žádné obtíže; jestliže jste takto poslušně uposlechli, Jeho Veličenstvo vám to milostivě uzná. Protože však zkušenost za nynějších běhů ukazuje, že se mezi mnoha věrnými vlastenci nacházejí i jiní, míru nepřející a zle smýšlející, kteří by tomu rádi zabránili, vypravili jsme k vám ukazatele tohoto listu, vedle vojska, které má s sebou, ještě zvlášť, s opětovnou milostivou žádostí, abyste sami uvážili, co je vám ku prospěchu, a vojsko bez okolků přijali. Pro opačný případ jsme již nařídili – neboť Jeho římskému císařskému Veličenstvu na tomto přechodu velmi mnoho záleží –, aby na první zprávu bylo ihned posláno z této i z oné strany Odry tolik vojska, kolik bude třeba, aby se ho bylo lze zmocnit. Jaký užitek by vám z toho vzešel, můžete si rozumně odvodit sami.⁴⁹ Dáno v polním ležení dne 28. června léta 1627.

A. H. z. F.

č. 15. Plukovníku Hansi Georgovi von Arnim, polní ležení před Krnovem, 28. června 1627

Urozenému a statečnému, nám zvláště milému panu Hansi Georgovi von Arnim, Jeho římským císařským Veličenstvem ustanovenému plukovníku.

Urozený a statečný, zvláště milý pane plukovníku.

Dostali jsme hodnověrnou zprávu, že vojsko ležící v Krosensku a v zemi sternberské se dopouští velikých nepořádků a že stavové i poddaní jsou jím těžce obtěžováni; nutnost tedy žádá, aby se tomu včas učinila přítrž. Podřídili jsme proto toto vojsko Vašemu velení a nadějeme se od Vás, že budete bdít nad tím, aby všeliké výstřednosti a zpupnosti přestaly a zachovával se dobrý pořádek. Protože se dále objevují veliké stížnosti na hraběte Portiu pro jeho zlé hospodaření, které nikterak nehodláme trpět, poptejte se na to u radů země sternberské a také u úředníků komendy hraběte ze Schwarzenbergu a podejte nám zprávu, jak se věci mají; hraběte Portiu jsme totiž již povolali k sobě a přikázali jsme svěřit velení jinému, který bude Vašich rozkazů poslušen. Dáno v polním ležení před Krnovem dne 28. měsíce června léta 1627.

Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, Jeho římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman.

A. H. z. F.

č. 16. Vévodovi Jiřímu Brunšvickému, polní ležení u Krnova, 28. června 1627

Naši atd.

Vysoce urozený kníže atd. Oznamujeme Vaší Milosti opětovně, že nepřítel ve Slezsku chce s většinou vojska táhnout zase zpátky do Dolního Saska a spojit se s králem dánským; hodláme mu být v patách se svou jízdou, s dragouny, třemi nebo čtyřmi tisíci pěších a několika kusy děl. Žádáme proto Vaši Milost, aby pamatovala na to, že má co nejdříve překročit Labe, abychom si na Havole mohli podat ruce. Račiž Vaše Milost také nařídit, aby bylo pohotově hojně proviantu, a udržovat přitom stálé dobré spojení s Jeho Milostí markrabětem Zikmundem Braniborským a s plukovníkem von Arnim a poskytnout jim, bude-li třeba, veškerou možnou pomoc, aby se nepříteli zabránilo prorazit. Zůstáváme atd. Dáno v polním ležení u Krnova dne 28. června léta 1627.

A. H. z. F.

č. 17. Témuž

(Doslova téhož obsahu jako předchozí list.)

č. 18. Plukovníku Aldringenovi⁵⁰, polní ležení u Krnova, 28. června 1627

Urozený, statečný atd.

Oznamujeme Vám opětovně, že nepřítel ve Slezsku chce s většinou vojska táhnout zase zpátky do Dolního Saska a spojit se s králem dánským; hodláme mu být v patách se svou jízdou, s dragouny, třemi nebo čtyřmi tisíci pěších a několika kusy děl. Račte proto co nejdříve překročit Labe a postarat se, aby bylo pohotově hojně proviantu, a přitom udržovat stálé dobré spojení s Jeho Milostí markrabětem Zikmundem Braniborským a s plukovníkem von Arnim a poskytnout jim, bude-li třeba, veškerou možnou pomoc, aby se nepříteli zabránilo prorazit. Zůstáváme atd. V polním ležení u Krnova dne 28. června 1627.

A. H. z. F.

č. 19. Vévodovi pomořanskému, polní ležení před Krnovem, 29. června 1627

Vysoce urozený kníže atd. Oznamujeme Vaší Milosti⁵¹, že nepřítel ve Slezsku chce, jak jsme byli zpraveni, s většinou vojska ustoupit přes Pomořansko zase ke králi dánskému; hodláme mu být v patách. Žádáme proto Vaši Milost přátelsky, aby dala všechny přechody dobře střežit a zajistit proti průlomu nepřítele a aby také ráčila nařídit, ať je pohotově taková zásoba chleba, abychom ho podle potřeby mohli dostat za hotové zaplacení. Ujišťujeme naproti tomu Vaši Milost, že jí poskytneme veškerou možnou pomoc a dáme zachovávat dobrou kázeň. A protože Vaší Milosti velmi záleží na tom, aby se sedes belli (dějiště války) nepřeneslo do jejích zemí, nepochybujeme, že Vaše Milost, jak to odpovídá její po celém světě známé věrné oddanosti k Jeho císařskému Veličenstvu, našemu nejmilostivějšímu pánu, ze své strany neopomene nic, čím by se postupu nepřítele zabránilo a cesta se mu zatarasila. Polní ležení před Krnovem dne 29. června 1627.

A. H. z. F.

č. 20. Panu Jiřímu, vévodovi brunšvicko-lüneburskému, polní ležení před Krnovem, 29. června 1627⁵²

Vysoce urozený kníže,

P. P.

z různých míst dostáváme hodnověrné zprávy, že nepřítel ve Slezsku uprchne; také plukovník Hebron nám oznamuje, že mu král dánský dal rozkaz táhnout přes Polsko a potom přes Pomořansko a že mu král na pomoc chce poslat vstříc svého mladého prince s jistým počtem vojska. Neví se však najisto, zda potáhnou Braniborskou markou, anebo Polskem a Pomořanskem. Nyní stojí nepřítel s jízdou u Kožle; míníme sice, že není možné, aby mohl odtáhnout s veškerým vojskem, nýbrž že nově naverbované vojsko ponechá v posádkách, nejlepší pěchotu posadí na koně a takto s jízdou odtáhne. My se však za ním hodláme pustit osobně se svou jízdou a s dragouny. Račiž proto Vaše Milost udržovat stálé spojení s plukovníkem Arnimem, který obsadil přechody v Marce, a poskytnout mu dobrou pomoc, kdyby se něco přihodilo; zůstáváme přitom kdykoli hotovi k příjemným službám. Dáno v polním ležení před Krnovem 29. června 1627.

A. H. z Frýdlantu.

č. 21. Plukovníku Hansi Georgovi von Arnim, polní ležení u Krnova, 29. června 1627

Urozenému a statečnému, nám zvláště milému panu Hansi Georgovi von Arnim, Jeho římským císařským Veličenstvem ustanovenému plukovníku.

+

Urozený a statečný, zvláště milý pane plukovníku.

Oznamujeme Vám opětovně, že nepřítel ve Slezsku chce s většinou vojska táhnout zase zpátky do Dolního Saska a spojit se s králem dánským. Račte proto nejen dobře střežit všechny přechody, zvláště však přechod u Freienwalde (neboť nepřítel na něj má zálusk), a zajistit je proti jeho průlomu, nýbrž pamatujte i na to, abyste měl v zásobě hojně proviantu; rozhodli jsme se totiž být nepříteli v patách se svou jízdou, s dragouny, čtyřmi až pěti tisíci pěších a několika polními děly. Zatarasíte mu tedy cestu, o tom všem včas zpravíte i Jeho Milost markraběte Zikmunda Braniborského a přiložený list pro Jeho Milost, jakož i ostatní listy, které s ním přicházejí a jejichž opisy tímto dostáváte, pošlete bez nejmenšího odkladu tam, kam patří. Je přitom třeba, abyste byl ve stálém dobrém spojení jak s řečeným markrabětem, tak s Jeho Milostí vévodou Jiřím Lüneburským a s plukovníkem Aldringenem. Dáno v polním ležení u Krnova dne 29. června léta 1627.

Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, Jeho římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman.

A. H. z. F.

P. S. Teď dávám nejprve vyzbrojit 4000 mužů pěchoty a jezdce plukovníka Wittenhorsta.

Cito citissime.

č. 22. Plukovníku von Arnim, Opava, 3. července 1627

+

Opavské jsem nechal odtáhnout stejně jako ty z Kožle; doprovází je pan z Pernštejna⁵³. Hleďte, pane, všemi prostředky, aby se jich kromě důstojníků dostalo ke králi⁵⁴ jen málo a aby raději vstoupili do služby u nás. Prosím, mějte pana z Pernštejna a jeho jezdce za doporučené, neboť je to kavalír velkých kvalit. O jeho nových rotách slyším, že z kvartýrů nic nedostaly, a proto jsou ve špatném stavu; prosím tedy, postarejte se, aby jim byl vykázán dobrý kvartýr. To se dá snadno udělat, protože s vojskem potáhnete do pole a posádky proti Slezsku nebude třeba obsazovat silně, jen pro forma; můžete tam tedy ty čtyři roty položit. Ujišťuji Vás, že pan z Pernštejna bude držet dobrou kázeň. Posílám Vám ještě podplukovníka Stammera⁵⁵ s pěti praporci a plukovníka Hebrona se zbytkem jeho jezdců. Jakmile zaútočím na nepřítele, musíte s vojskem, které máte u sebe, vytáhnout i Vy a zkusit štěstí proti Meklenbursku a Holštýnsku. Pan markrabě Zikmund Vás opatří děly a municí, neboť tak to poručil pan kurfiřt; jeho země se tím zbaví válečného břemene.

Váš ochotný

A. H. z. F.

Opava, 3. července léta 1627.⁵⁶

P. S. Doufám, že nejpozději do tří týdnů budu v Braniboru (Brandenburg).

č. 23. Témuž, Kožle, 11. července 1627

+

Nepřátelská jízda až na šest rot předevčírem v noci utekla; soudí se, že chtějí přes Polsko ke králi, ale ta díra je jim zatarasena. Kožle se vzdalo. Byly v něm tři pluky pěchoty a šest rot jezdců; složili zbraně, praporce a kornety odevzdali mně a přísahali, že šest měsíců nebudou sloužit proti císaři. Míním být v polovině srpna s armádou v dolnosaském kraji a rázně udeřit na nepřítele ze všech stran. Posílám Vám odtud několik tisíc mužů jízdy i pěchoty; mají již rozkaz táhnout k Vám, a tak budete moci válčit útočně. Snažte se zmocnit několika přechodů do Meklenburska; tím zbavíte kurfiřtovy země válečného břemene. Já pak zůstávám

Váš ochotný

A. H. z. F.

Kožle, 11. července léta 1627.

č. 24. Témuž, polní ležení u Kožle, 11. července 1627

Urozený a statečný, zvláště milý pane plukovníku,

Váš list z pátého tohoto měsíce jsme v pořádku obdrželi a jeho obsahu jsme důkladně porozuměli. Co jsme nyní písemně vzkázali Jeho Milosti markraběti braniborskému, shledáte podrobněji z přílohy; originál pak dáte Jeho Milosti bezpečně doručit. Kdybyste k postupu ve své věci potřeboval ještě něco dalšího, račte o to u Jeho Milosti požádat. Dáno v polním ležení u Kožle dne 11. července léta 1627.

Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, Jeho římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman.

A. H. z. F.

č. 25. Markraběti Zikmundu Braniborskému, polní ležení u Kožle, 11. července 1627

Naši.

Vysoce urozený kníže, zvláště milý pane a příteli,

z listu plukovníka von Arnim z 5. tohoto měsíce jsme s obzvláštním potěšením zvěděli, jak věrně se Vaše Milost ujala toho, aby přechody v Marce byly dobře obsazeny a dobře zajištěny proti vpádu nepřítele; z toho lze vskutku poznat věrnou oddanost k Jeho císařskému Veličenstvu, našemu nejmilostivějšímu pánu (za což co nejpřátelštěji děkujeme), a ujišťujeme Vaši Milost, že to u nejvýš jmenovaného císařského Veličenstva vychválíme. Zároveň dáváme Vaší Milosti na vědomí, že jsme předevčírem obsadili několik přechodů, dorazili k městu Kožli, kde ležela nepřátelská jízda, a vytlačili ji z jejího postavení; ihned se v plném útěku stáhla do města a ještě téže noci nadobro utekla, jak se soudí, aby se přes Polsko a Pomořansko dala ke králi dánskému. V městě tak zůstal plukovník Carpezan⁵⁷ se třemi pluky pěchoty a šesti rotami jezdců a včerejšího dne město vydal, a to takto: složili zbraně, praporce a kornety odevzdali nám a veřejně přísahali, že šest měsíců nebudou sloužit proti Jeho císařskému Veličenstvu.

Nyní se hodláme do deseti nebo dvanácti dnů obrátit k dolnosaskému kraji a rázně udeřit ze všech stran na protivníky, kteří ruší obecný mír a blaho ve Svaté říši římské. Plukovníku von Arnim posíláme ještě několik tisíc mužů, aby i on mohl vykonat své, napadnout nepřítele z druhé strany, a aby se tak sedes belli přeneslo ze zemí Jeho Milosti pana kurfiřta jinam. Žádáme proto Vaši Milost tímto co nejpřátelštěji, aby ráčila nařídit, ať je vojsko řečeného plukovníka von Arnim opatřeno proviantem. A protože bude potřebovat munici a děla a Jeho Milost pan kurfiřt nám po panu z Donína⁵⁸ dal vzkázat, že již poručil vydat je v případě potřeby ze zbrojnice, žádáme Vaši Milost, aby dala pokyn zapůjčit plukovníku von Arnim na jeho žádost munici a děla na krátký čas, a ujišťujeme, že budou Vaší Milosti zase vrácena. Tím Vaše Milost přispěje k obecnému blahu a ulehčí zemím Jeho Milosti kurfiřta, svého pana příbuzného, od válečného břemene a všelikých obtíží. I my se budeme za svou osobu snažit, abychom se za to Vaší Milosti odvděčili, jakož i beztoho zůstáváme ochotni a hotovi prokazovat jí příjemné služby. Dáno v polním ležení u Kožle dne 11. července léta 1627.

Albrecht atd.

č. 26. Plukovníku von Arnim, polní ležení u Opavy, 28. července 1627⁵⁹

+

Míním počátkem srpna určitě vytáhnout k dolnosaskému kraji se 40 000 muži. Prosím, jednejte s Jeho Milostí panem markrabětem Zikmundem, abych dostal pro vojsko výživu. Táhnu na Chotěbuz (Cotwiz) a potom se obrátím k Braniboru, hrabě Šlik pak s jízdou na Frankfurt a odtud rovněž k Braniboru. Přidám Vám více vojska, abyste mohl postoupit proti Meklenbursku. Požádejte u pana markraběte Zikmunda o několik děl a munici a také o něco proviantu, který by se jinak musel dávat vojsku v kvartýrech. Zdejší už to nebudou protahovat déle než pár dní; hned nato vyrazím. Prosím, doručte tyto listy tam, kam patří; a zůstávám

Váš ochotný

A. H. z. F.

Polní ležení u Opavy, 28. července léta 1627.

č. 27. Témuž, polní ležení před Opavou, 1. srpna 1627

Urozený a statečný, zvláště milý pane plukovníku,

oznamujeme Vám, že po Odře má být do Frankfurtu dopraveno jisté množství dělostřeleckého materiálu. Dohlédnete proto na to, aby byl bezpečně přivezen a tam pečlivě uschován; víte již, jak to zařídit. Dáno v polním ležení před Opavou dne 1. srpna léta 1627.

Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, Jeho římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman.

A. H. z. F.

č. 28. Témuž, Goldberg, 14. srpna 1627

+

Raduji se s Vámi, že se svou hrstkou vojska pořídíte víc než jiní, kteří ho mají pětkrát tolik; z toho je vidět Vaši zdatnost. Poroučím vévodovi lüneburskému, aby ty, kteří odtáhli z Kožle, nepouštěl až do mého příchodu ke králi. Jinak táhnu rychlými pochody k dolnosaskému kraji. Hrabě Šlik se má s Vámi domluvit, jak se do všeho pustíme. Posílám Vám další vojsko, totiž Hebronovy jezdce a dragouny a také staré saské pěší, a zůstávám tímto

Váš ochotný

A. H. z. F.

Goldberg, 14. srpna léta 1627.

č. 29. Témuž, hlavní stan ve Šprotavě, 17. srpna 1627

Urozený a statečný, zvláště milý pane plukovníku.

Oznamujeme Vám, že jsme hraběti Strozzimu a plukovníku Coroninimu⁶⁰ poručili, aby se se svou jízdou neprodleně připojili k Vám a zůstali u Vás. Budete jich tedy moci při naskytnuvších se příležitostech užít podle svého uvážení; to Vám tímto dáváme na vědomí, abyste se tím mohl řídit. Dáno v hlavním stanu ve Šprotavě (Sprottau) dne 17. srpna léta 1627.

Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, Jeho římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman.

A. H. z. F.

č. 30. Témuž, hlavní stan v Chotěbuzi, 21. srpna 1627⁶¹

Urozený a statečný, zvláště milý pane plukovníku,

oznamujeme Vám, že jsme dnes dorazili sem, a protože nepřítel opustil Havelberg, táhneme hned tam; míníme tam dojít do osmi dnů. Žádáme Vás, abyste v zemi meklenburské obsadil tolik míst, kolik jen bude možno, a vložil do nich císařské vojsko. Posíláme Vám k tomu žádaný opis císařské plné moci, která nám došla teprve před pěti nebo šesti dny. Neopomeňte ji tedy sdělit tam, kde to budete pokládat za nejpotřebnější, a také jednejte s oběma městy, Rostockem a Wismarem, a napomeňte je, aby včas hledala císařskou milost. A cokoli jiného shledáte nejvhodnějším a nejnutnějším pro službu Jeho císařského Veličenstva, to vše ponecháváme Vašemu uvážení. Dáno v hlavním stanu v Chotěbuzi (Cottbus) dne 21. srpna léta 1627.

Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, Jeho římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman.

A. H. z. F.

č. 31. Témuž, hlavní stan v Jüterbogu, 24. srpna 1627

Urozený a statečný, zvláště milý pane plukovníku.

Protože je nepřítel ze Slezska nadobro vyhnán, míníme, že již není třeba, aby všechna místa v Marce, v nichž leží císařská posádka, zůstávala déle obsazena. Račte tedy uvážit, čeho je třeba, a kde shledáte, že od nepřítele nehrozí žádné nebezpečí, dejte z toho místa posádku odvést a vezměte ji k sobě; při své známé rozvaze budete jistě vědět, jak v té věci správně naložit. Dáno v hlavním stanu v Jüterbogu dne čtyřiadvacátého srpna léta 1627.

Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, Jeho římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman.

A. H. z. F.

č. 32. Plukovník von Arnim vévodovi Janu Albrechtovi Meklenburskému, Malchin, 28. srpna 1627

Nejdůstojnější, nejjasnější, vysoce urozený kníže, Vaší knížecí Milosti⁶² vzkazuji napřed své poddané a nejposlušnější služby, nejmilostivější kníže a pane.

Z listu Vaší knížecí Milosti, jakož i od jejího posla s nejvyšší radostí slyším, že se Vaše knížecí Milost zcela odvrátila od krále dánského a že se na důkaz své poddané oddanosti k Jeho římskému císařskému Veličenstvu tak ochotně nabídla postoupit mi ke službě Jeho Veličenstva všechna svá města, pevná místa a celou zemi. Nepochybuji také, že to Jeho císařské Veličenstvo přijme se vší milostí a že Vaší knížecí Milosti dá její tak ochotné chování zase pocítit; i já neopomenu to všechno Jeho knížecí Milosti panu generálovi fideliter (věrně) vylíčit. A protože jsem se rozhodl dát se odtud ihned na pochod na Waren a těmi místy dolů k Neustadtu, prosím Vaši knížecí Milost, aby mi ráčila přidělit několik komisařů, kteří by městům tlumočili vůli a mínění Vaší knížecí Milosti, abych nebyl zdržován. Naproti tomu se zase vynasnažím držet takovou vojenskou kázeň, aby země Vaší knížecí Milosti byly podle možnosti ušetřeny. Poroučím Vaši knížecí Milost milostivé ochraně Boží a zůstávám atd. Malchin, 28. srpna léta 1627.

Vaší knížecí Milosti

nejponíženější

H. G. von Arnim.

č. 33. Vévodkyni vdově Žofii Meklenburské, hlavní stan v Perlebergu, 28. srpna 1627

Vysoce urozené kněžně, paní Žofii, rozené šlesvicko-holštýnské, vévodkyni meklenburské, kněžně vendské, hraběnce zvěřínské, paní zemí Rostock a Stargard, vdově, naší přátelsky milé paní tetě.⁶³

Náš přátelský pozdrav a vše, co víc milého a dobrého zmůžeme, napřed. Vysoce urozená kněžno, přátelsky milovaná paní teto, list Vaší Milosti z 23. tohoto měsíce jsme v pořádku obdrželi a její žádost z něho podrobněji vyrozuměli. Ani nám by nebylo nic milejšího, než aby její vdovská panství zůstala docela ušetřena. Protože však nevíme, jak se to s oněmi místy má, zda to nejsou významné přechody a pevnosti, na nichž by mohlo mnoho záležet, dali jsme plukovníku von Arnim rozkaz, aby řečená její panství šetřil, jak jen bude možno, a v té věci Vaší Milosti vyhověl. To jsme Vaší Milosti nechtěli v odpověď zamlčet a zůstáváme jí přitom ochotni k příjemným službám. Dáno v hlavním stanu v Perlebergu osmadvacátého dne měsíce srpna léta 1627.

Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, Jeho římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman.

+

Vaší Milosti k službám ochotný

A. H. z. F.

č. 34. Vévodovi Adolfu Fridrichovi Meklenburskému, hlavní stan v Perlebergu, 28. srpna 1627

Naši přátelskou službu a vše, co víc milého a dobrého zmůžeme, napřed. Vysoce urozený kníže, přátelsky milý pane strýče, vyslance Vaší Milosti, podplukovníka Friedricha von Damnitz, jsme náležitě vyslechli a podrobně jsme vyrozuměli, co měl přednést. Nato jsme se mu ústně vyjádřili tak, jak to řečený vyslanec Vaší Milosti vylíčí; zůstáváme jí přitom ochotně hotovi k příjemným službám. Dáno v hlavním stanu v Perlebergu dne 28. srpna léta 1627.

Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, Jeho římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman.

Vaší Milosti

k službám ochotný

A. H. z. F.

č. 35. Denní rozkaz, hlavní stan v Dömitzu, 30. srpna 1627

My Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, Jeho římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman, dáváme tímto na vědomí všem a každému z ustanovených plukovníků nejvýš jmenovaného Jeho císařského Veličenstva, podplukovníkům, majorům a kvartýrmistrům, rytmistrům, hejtmanům a všem ostatním vyšším i nižším důstojníkům a velitelům, jakož i veškerému vojsku jízdnímu i pěšímu vůbec:

Protože jsme z jistých závažných příčin vyňali a osvobodili sídelní město Güstrow⁶⁴ důstojného, vysoce urozeného knížete a pána, pana Jana Albrechta, koadjutora biskupství ratzeburského, vévody meklenburského, knížete vendského, hraběte zvěřínského, pána zemí Rostock a Stargard, se vším jeho příslušenstvím od veškerého ubytování a nakvartýrování vojska a od všelikých obtíží z toho plynoucích, přikazujeme svrchu řečeným plukovníkům, podplukovníkům, majorům a kvartýrmistrům, rytmistrům a hejtmanům i všem ostatním vyšším či nižším důstojníkům, velitelům a vojákům, zvláště pak ustanoveným kvartýrmistrům a furýrům, přísně a pod neprominutelným trestem na těle i na hrdle, aby řečené sídelní město Jeho Milosti Güstrow, jeho vsi, poplužní dvory, dvory, mlýny, ovčíny a všechno příslušenství nejen ponechali prosty veškerého ubytování vojska a kvartýrů, nýbrž aby také poddané nikterak nevydírali výkupným ani výpalným, ani je jakýmkoli způsobem neobtěžovali svémocnými dávkami, aby jim nesahali na velký ani drobný dobytek, koně, vozy, obilí, potraviny a na cokoli jiného, ať se to jmenuje jakkoli a ať by se to dálo pod jakoukoli záminkou, aby jim neubližovali, nic jim násilím neodnímali ani jim jinak nečinili žádné násilí, nýbrž aby se toho všeho pod neprominutelným trestem na těle i na hrdle a pod náhradou všeho, co by tím bylo poškozeno nebo odňato, naprosto zdrželi. Tím se bude každý umět řídit a vystříhat se škody. Dáno v hlavním stanu v Dömitzu dne 30. srpna léta 1627.

A. H. z. F.

Locus sigilli (místo pečeti).

In simili (stejně znějící) pro úřad Schwaan.

č. 36. Vévodovi Janu Albrechtovi Meklenburskému, hlavní stan v Dömitzu, 30. srpna 1627

Naši přátelskou službu a vše, co víc milého a dobrého zmůžeme, napřed. Vysoce urozený kníže, přátelsky milý pane strýče, vyslechli jsme a dobře vyrozuměli, co u nás měli vyřídit vyslanci Vaší Milosti, stateční Heinrich Lewezow na Lunowě a Johann Joachim von Wartensleben na Exteru, a nato jsme jim své smýšlení vyjevili tak, jak to řečení poslové Vaší Milosti podrobněji vylíčí; jsme jí vždy nakloněni ke všem příjemným přátelským úsluhám. Dáno v hlavním stanu v Dömitzu dne 30. srpna 1627.

Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, Jeho římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman.

Vaší knížecí Milosti k službám ochotný

A. H. z. F.

č. 37. Plukovníku von Arnim, Lauenburg, 2. září 1627⁶⁵

+

Z Vašeho listu jsem vyrozuměl, co soudíte o vévodovi meklenburském; jsem téhož mínění, nicméně se budeme řídit jeho skutky, a ne jeho slovy. Nepřičiní-li se náležitě o to, aby bylo vojsko z jeho země vyvedeno, bude škoda jeho; ať tedy pomýšlí na to, jak se bránit. Spojil jsem se s panem Tillym a táhneme na krále. Prosím, hleďte, jak byste se Durlašskému⁶⁶ dostal na kůži a vypudil ho odtamtud; potřebujete-li víc vojska, pošlete ke mně, dám Vám, kolik si budete přát. S vévodou pomořanským musíte být v dobrém spojení a také mu v každém případě pomáhat, aby mu nepřítel nevpadl do země. Já pak zůstávám

Váš ochotný

A. H. z. F.

Lauenburg, 2. září léta 1627.

P. S. Hleďte všemi prostředky a cestami dosáhnout toho, aby Rostock a Wismar přijaly posádku; můžete tam vložit lidi ze svého vlastního pluku. Zkuste to však zpočátku po dobrém, potom učiňte, co uznáte za nejprospěšnější pro službu Jeho Veličenstva.

č. 38. Vévodovi Adolfu Fridrichovi Meklenburskému, hlavní stan v Lauenburgu, 3. září 1627

Naši přátelskou službu a vše, co víc milého a dobrého zmůžeme, napřed. Vysoce urozený kníže, přátelsky milý pane strýče, dáváme Vaší Milosti přátelsky na vědomí, že jsme z různých míst dostali zprávy, jak by bylo možno nepříteli uškodit a vévodství meklenburské zbavit válečných břemen. Sdělili jsme to proto plukovníku von Arnim a přikázali jsme mu, aby o tom zpravil i Vaši Milost, a nemůže-li se sám uvolnit, aby jí vše potřebné přednesl prostřednictvím svého posla. Žádáme také Vaši Milost, ježto se ústy svých vyslanců nabídla všemožně napomáhat tomu, co slouží Jeho císařskému Veličenstvu, aby toto dílo k blahu svému, své země i obecného dobra pomáhala co nejlépe podpořit a řečenému plukovníkovi byla nápomocna; tím Vaše Milost svou věrnou oddanost Jeho císařskému Veličenstvu osvědčí skutkem. Zůstáváme přitom ochotni a hotovi prokazovat Vaší Milosti příjemné služby. Dáno v hlavním stanu v Lauenburgu dne 3. září léta 1627.

Albrecht, z Boží milosti vévoda, Jeho římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman.

Vaší Milosti k službám ochotný

A. H. z. F.

č. 39. Plukovníku von Arnim, Itzehoe, 29. září 1627

+

Oznamuji Vám, že markrabě z Durlachu⁶⁷ byl od hraběte Šlika poražen; 27 praporců a 15 kornetů jezdců z jeho vojska se dalo najmout pod zbraně Jeho Veličenstva. Sám vyvázl s několika jezdci, asi s 2000 koňmi, kteří se ještě nedostali do boje. A protože už v zemi meklenburské nemáte žádného nepřítele, hleďte in continenti (neprodleně) vložit císařskou posádku do všech pevných míst vévodů, jízdu, kterou máte u sebe, ubytujte tam v zemi a sám se s pěchotou a dělostřelectvem odeberte sem. Hleďte, abyste do všech pevných míst dostal císařské vojsko; budou-li vévodové dělat sebemenší obtíže, proveďte to násilím a bez jakýchkoli ohledů, však Vy už budete vědět jak. Já pak zůstávám

Váš k službám ochotný

A. H. z. F.

Itzehoe, 29. září léta 1627.

Cito citissime.

č. 40. Témuž, Wilster, 2. října 1627

+

Oznamuji Vám, že jsem požádal Jeho Veličenstvo o dovolení, abych směl, až vojsko potáhne do zimních kvartýrů, odjet asi na tři měsíce domů. Míním to provést do čtyř týdnů, rád bych se však předtím s Vámi sešel a pohovořil si s Vámi o mnoha nutných věcech. Prosím proto, zařiďte si své záležitosti tak, abyste se na vyzvání mohl se mnou cestou sejít. Jinak doufám, že od Vás zakrátko uslyším dobrou zprávu, že je nepřítel z ostrova vypuzen. A protože nejvyšší nutnost žádá, abyste se zmocnil všech pevných a uzavřených míst, skutečně se tím řiďte a žádné místo, které je třeba jen obehnáno zdí, ať jsou to města nebo zámky knížat či šlechty, nenechávejte bez posádky, nýbrž obsaďte všechno; mají-li snad ode mne salvu guardii, nic na to nedbejte, a to platí i pro Güstrow a Zvěřín (Schwerin). Přicházím totiž na podivné pikle, a proto musím na všechno bedlivě dohlížet; budete tedy vědět, že máte toto všechno skutečně a neomylně vykonat. Zůstávám

Váš ochotný

A. H. z. F.

Wilster, 2. října 1627.

Cito citissime.

č. 41. Témuž, Wilster, 2. října 1627⁶⁸

+

Oznamuji Vám v nejvyšší důvěře a secreteza (tajnosti), že pan hrabě Tilly na mně žádal, abych mu zemi meklenburskou přenechal pro jeho kvartýry, což jsem mu zhola odepřel. Jeho úmysl byl ten, že když se tato knížata provinila proti císaři, mohl by jim jeho pán vytrhnout nějaké to pírko.⁶⁹ Míním tedy, protože máte víc jízdy, než je třeba, abyste ihned položil vojsko do všech uzavřených míst, ať už jezdce nebo pěší, jen aby tam nějaký kvartýr byl; zahrnuty jsou v tom i Zvěřín a Güstrow, bez ohledu na to, že mají ode mne salvu guardii. Nemusíte tam klást mnoho, ale přece něco do každého podle povahy místa; neboť až uvidí, že kvartýry jsou již zabrány, přejde ho chuť žádat tam o další. Prosím, neztrácejte tím čas, nýbrž hleďte to provést incontinenti, a protože nejspíše můžete postrádat jízdu, můžete k tomu užít jí. Prosím také, vyptejte se bedlivě, jak se ti páni chovali, abych to věděl před svým odjezdem. Já pak zůstávám

Váš ochotný

A. H. z. F.

Wilster, 2. října léta 1627.

č. 42. Témuž, polní ležení u Rendsburgu, 3. října 1627

+

Psal jsem Vám v těchto dnech, abyste obsadil pevná místa v zemi meklenburské, ubytoval jízdu a s pěchotou se odebral ke mně. Nyní míním, že už není třeba, abyste s pěchotou přicházel, nýbrž abyste zůstal tam a dával dobrý pozor, aby se nepřítel zase někde o něco nepokusil a nezmocnil se nějakého postavení. Zastavíte tedy pro tentokrát svou cestu sem a zdržíte se až do dalšího rozkazu v zemi meklenburské. Oznamte mi také, zda Colloredo⁷⁰ odňal španělskému rytmistrovi rotu a zda se řečený rytmistr snad ještě zdržuje u téhož pluku. Já pak zůstávám

Váš ochotný

A. H. z. F.

Polní ležení u Rendsburgu, 3. října léta 1627.

č. 43. Témuž, polní ležení u Rendsburgu, 5. října 1627

Urozený a statečný, zvláště milý pane plukovníku.

Dostali jsme hodnověrnou zprávu, že jeden kornet prohnal přes Löcknitz násilím a bez předložení jakéhokoli pasu sto ovcí a devět kusů hovězího dobytka náležejících rytmistru Rauschendorffovi. Protože jsme to však přísně zakázali a takovou zvůli nikterak nehodláme trpět, odejmete řečenému rytmistrovi ihned a bez jakýchkoli ohledů nejen rotu, nýbrž ho také in continenti odstraníte od armády a budete dbát o to, aby to bylo neomylně provedeno. Dáno v polním ležení u Rendsburgu dne 5. října léta 1627.

A. H. z. F.

č. 44. Témuž, polní ležení u Rendsburgu, 8. října 1627

Urozený a statečný, zvláště milý pane plukovníku.

Jeho Milost markrabě Zikmund Braniborský nás požádal, abychom k rozsouzení věci proti jistému rytmistrovi, Friedrichu von Boyen, vyslali dva nebo tři válečné důstojníky. Ustanovíte k tomu tedy někoho a dáte ho Jeho Milosti na její žádost k dispozici. Dáno v polním ležení u Rendsburgu dne 8. října léta 1627.

A. H. z. F.

č. 45. Témuž, Rendsburg, 9. října 1627

+

Dnes jsem od Vás dostal čtyři různé listy. Co se týče toho, že se pan hrabě Tilly nemá ubytovat v zemi meklenburské, nemusíte se toho obávat, neboť tu zemi obsadilo vojsko císařské, a ne bavorské; dohodněte se proto s nimi o zimních kvartýrech. Jízdu od Vás odvolat nemohu, spíše Vám jí mohu poslat víc, neboť zde nemám prostředky, abych tolik jízdy uživil.

Že s Rostockými postupujete šetrně, slyším ze srdce rád. Důvody, proč tam zatím nekladete vojsko, jsou závažné, a proto ponechávám vše na Vás; hleďte jen, abychom od nich dostali jistou peněžitou kontribuci. Žádal jsem sice, abyste přišel sem, ale nyní shledávám, že to není třeba; zůstanete tedy tam a budete hledět, jak rozprášit reliquias (zbytky) nepřítele. Právě teď jsem také dostal list od krále polského, který mi oznamuje mír se Švédskem. Prosím, mějte bedlivě na očích Švéda, neboť je to nebezpečný host; soudím, že pokusí-li se o něco, učiní to u zálivu Frisches Haff⁷¹ a půjde na Odru. Dopisujte si pilně s vévodou pomořanským. Já pak zůstávám

Váš ochotný

A. H. z. F.

Rendsburg, 9. října léta 1627.

P. S. Prosím, zaznamenávejte si pilně všechny kousky, které starší vévoda meklenburský provedl, neboť vidím, že nechce dělat dobrotu. Bylo by dobře poslat do Prus a naverbovat tam nováčky z králova vojska, které bude propouštět.

č. 46. Témuž, Rendsburg, 9. října 1627

+

Tento přiložený list pošlete hraběti Nagarolovi⁷² do Velkého Hlohova. Plukovníku Aldringenovi jsem poručil, aby Vám dal v Dömitzu vydat 100 centnýřů prachu. Král polský mi také píše, že byl uzavřen mír, a posílá mi zpátky holštýnský pluk; poroučím vévodovi, aby táhl k Vám a řídil se Vašimi rozkazy, neboť se obávám, že se Švéd vylodí u Vás v zemi meklenburské nebo v Pomořansku v zálivu Frisches Haff a půjde na Odru. Musíme se proto zabezpečit na všech stranách. Prosím Vás ještě jednou co nejsnažněji, dávejte bedlivý pozor na počínání staršího vévody meklenburského a podávejte mi zprávy, neboť si dobře zasloužil, aby byl potrestán. Já pak zůstávám

Váš ochotný

A. H. z. F.

Rendsburg, 9. října léta 1627.

č. 47. Úmluva o vydání města Wismaru, Wismar, 10. října 1627

Punktace a články, podle nichž byl mezi nejjasnějším, vysoce urozeným knížetem a pánem, panem Adolfem Fridrichem, vévodou meklenburským, knížetem vendským, hrabětem zvěřínským, pánem zemí Rostock a Stargard, a blahorodým, statečným a pevným Hansem Georgem von Arnim, Jeho římského císařského, též uherského a českého královského Veličenstva válečným radou a ustanoveným plukovníkem jízdy i pěchoty, dědičně usedlým na Boitzenburgu, sjednána a sepsána úmluva a narovnání o přijetí císařské posádky do města Wismaru atd.

Předně a za prvé Jeho výše jmenovaná knížecí Milost, jakož i purkmistr a rada ve Wismaru spolu s celou obcí téhož města po vykonaných jednáních dobrovolně svolili a dovolili, aby do města bylo položeno tisíc mužů pěchoty z císařského vojska a aby byli vydržováni tak, jak se o tom bude s řečeným panem plukovníkem ujednáno, avšak s výhradou, že toto přijetí posádky nemá být nikterak na újmu ani na škodu Jeho knížecí Milosti v jejích regáliích, výsostech a právech, jež má lénem od Jeho římského císařského Veličenstva, ani městu v jeho privilegiích, jurisdikci a ve všem, co jinak náleží k městské správě; dále že tato posádka, ježto ji Jeho knížecí Milost a město přijaly nejponíženěji z věrné oddanosti k Jeho císařskému Veličenstvu, nemá být měněna ani rozmnožována a že má být, ne-li dříve, tedy alespoň tehdy, až bude uzavřen mír s králem dánským nebo až válka vzniklá v těchto končinách jinak utichne, zase bez jakéhokoli obtěžování, ukládání břemen či plenění vyvedena a že Jeho knížecí Milost, město i všichni jeho obyvatelé mají být nadále jako dosud ponecháni svobodně a bezpečně při všem, co jim náleží, bez úhony a bez rušení.

2. Za druhé nemá být po dobu ubytování vojska v kostelích a školách prováděna žádná změna v náboženství ani v obřadech, nýbrž náboženské zřízení a v něm ustanovení služebníci církevní i školní mají být ponecháni bez obtěžování v tom stavu, v jakém jich Jeho knížecí Milost a město nyní pokojně užívají a jak je ustanovili.

3. Za třetí, co se týče jurisdikce a soudní pravomoci ve městě, mají purkmistr a rada, žaluje-li měšťan jiného měšťana, o tom jako dosud bez překážky rozhodovat a soudit; stejně tak se má postupovat, pohnal-li by voják měšťana. Měl-li by však měšťan žalovat vojáka, má se tak stát před plukovníkem velícím ve městě nebo před tím, kdo by velel na jeho místě, a tento plukovník či velitel má držet přísnou spravedlnost, provinilce vážně trestat a vše tak řídit a pořádat, aby měšťanstvo ve dne i v noci zůstalo v bezpečí a nerušeno a mohlo si hledět svého.

4. Za čtvrté, co se týče plavby a munice, která by se při městě nacházela, nemá být plavbě bráněno a lodi i čluny mají být ponechány měšťanům; kdyby jich však pan plukovník musel užít ke službám Jeho císařského Veličenstva, mají být vydány, škoda, která by na nich mohla být způsobena, však nahrazena; munice a děla nemají být městu odňaty, nýbrž mají zůstat v jeho opatrování, a měšťanstvo nemá být odzbrojeno.

5. O zavírání bran bylo za páté ujednáno, že klíče mají být rozděleny a jeden ponechán plukovníkovi ležícímu ve městě, druhý však městu.

6. Za šesté má Jeho knížecí Milosti být a zůstat bez překážky volný vjezd, výjezd i průjezd do města a z města.

7. Za sedmé nemají být markytáni a neužitečná čeládka, jako pacholci a nevěstky, do města přiváděni ani tam napříště připouštěni.

8. Za osmé a poslední se řečený pan plukovník zavázal, že k této uzavřené úmluvě a narovnání do několika dní opatří a vydá konfirmaci a ratifikaci nejjasnějšího, vysoce urozeného knížete a pána, pana Albrechta, vévody frýdlantského atd., Jeho římského císařského, též uherského a českého královského Veličenstva válečného rady, komořího, plukovníka pražského a generála nad jeho armádou atd. Na doklad toho byla tato smlouva podepsána Jeho knížecí Milostí a řečeným panem plukovníkem a purkmistry a radou zpečetěna sekretní pečetí jejich města. Dáno ve Wismaru 10. října léta 1627.

Locus sigilli. Adolf Fridrich, vévoda meklenburský.

Locus sigilli. Hans Georg von Arnim.

Locus sigilli.

č. 48. Vévodovi Janu Albrechtovi Meklenburskému, polní ležení u Rendsburgu, 15. října 1627

Naši přátelskou službu a vše, co víc milého a dobrého zmůžeme, napřed. Důstojný, vysoce urozený kníže, přátelsky milý pane strýče, vlastnoruční přípis Vaší Milosti ze 17. září jsme v pořádku obdrželi a rádi bychom na něj také vlastní rukou odpověděli; protože to však pro mnoho zaměstnání učinit nemůžeme, doufáme, že nás Vaše Milost bude mít proto za omluvena. Ujišťujeme však naproti tomu Vaši Milost, že si dáme záležet na tom, aby Vaše země byla pokud možno ušetřena a byl na ni brán ohled. To jsme Vaší Milosti chtěli na přátelskou odpověď oznámit a zůstáváme Vám přitom k prokazování příjemných služeb vždy ochotni a hotovi. Dáno v polním ležení u Rendsburgu 15. října léta 1627.

Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, Jeho císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman.

Vaší Milosti k službám ochotný A. H. z. F.

č. 49. Plukovníku von Arnim, Capittul, 22. října 1627

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

ačkoli jsme se nedomnívali, že by ony dva pluky mohly být ubytovány v Braniborské marce, přece, poněvadž to pokládáte za radno, posíláme je do Marky do kvartýrů. Proto budete s generálním wachtmeistrem jízdy Jeho císařského Veličenstva, panem Lorenzem del Maestro⁷³, pilně korespondovat, aby řečené pluky mohly být umístěny. Co jinak řečenému del Maestrovi poroučíme, to obšírněji vyrozumíte z přiloženého opisu.

Dáno v Capittul⁷⁴ 22. října léta 1627.

A. H. z. F.

+

P. S. Desfoursovi jezdci dělají jménu svého plukovníka čest a pilně je naplňují;⁷⁵ prosím, hleďte, aby do kvartýrů táhli v pořádku a neplenili. Musíte napřed o tom, jak do kvartýrů potáhnou, sám všechno pečlivě vyjednat s Lorenzem del Maestro.

č. 50. Generálnímu wachtmeistru jízdy Lorenzu del Maestro, Capittul, 22. října 1627

Ježto toho nevyhnutelná velká potřeba žádá, aby ještě dva pluky, které nemohou mít vydržování v Pomořansku a Meklenbursku, byly ubytovány v Braniborské marce, budete s plukovníkem Arnimem udržovat dobrou korespondenci a dbát o to, aby tyto pluky byly tam v Marce umístěny. A poněvadž Farensbachův⁷⁶ pluk má rozlehlé kvartýry, má vyklidit hrabství Ruppin a stěsnat se; Desfoursův pluk pak bude moci ležet vedle pluku hraběte Montecuccoliho v Nové marce; ten druhý však hleďte umístit, jak sám uznáte. Dáno v Capittul 22. října léta 1627.

A. H. z. F.

č. 51. Plukovníku von Arnim, Itzehoe, 26. října 1627

Vysoce urozený, zvláště milý pane plukovníku,

poněvadž jsme generálnímu kvartýrmistru Jeho císařského Veličenstva Johannu Baptistovi hraběti Rivarovi a polnímu válečnému sekretáři Johannu Friedrichu Vischerovi povolili u všech pluků jízdních i pěších po jednom kvartýru, učiníte u pluku Vám podřízeného opatření, aby každému z nich byl vykázán a zajištěn vhodný kvartýr, jehož by mohli užívat. Dáno v hlavním stanu v Itzehoe 26. října léta 1627.

A. H. z. F.

č. 52. Témuž, Itzehoe, 28. října 1627

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

oznamujeme Vám, že jsme se s jistotou dozvěděli, že v obou městech, Wismaru i Rostocku, je velké množství obilí. Proto budete dbát o to, aby je nikam nevydávala, nýbrž všechno podržela, aby císařská armáda v létě netrpěla nouzí. Dáno v hlavním stanu v Itzehoe 28. října léta 1627.

A. H. z. F.

č. 53. Témuž, Elmshorn, 30. října 1627

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

z přiloženého opisu psaní pana hraběte Šlika⁷⁷ obšírněji vyrozumíte, kterak na konci Jutska odzbrojil osmadvacet rot nepřátelské jízdy a zmocnil se celé té země, což jsme Vám nechtěli opomenout sdělit. Dáno v hlavním stanu v Elmshornu třicátého dne října léta 1627.

A. H. z. F.

č. 54. Témuž, Frankfurt, 2. listopadu 1627⁷⁸

+

Nepochybuji, že Vás došla všechna má psaní, která jsem Vám cestou napsal; budete tedy vědět, jak tomu všemu dostát. Jinak bych rád od Vás měl zprávu, zda jste se už zmocnil zámku Poel;⁷⁹ prosím, hleďte tam všemožně dostat císařskou posádku. Chtěl jsem Vám také oznámit, že by se mohlo přihodit, že v krátkosti bude v zemi meklenburské provedena změna (mutacion),⁸⁰ a proto by pak země musela být vojska zbavena. Hleďte, jak kvartýry stěsnáte, neboť potom by v ní nezůstalo víc vojska, než kolik by bylo třeba k obsazení námořních přístavů, a také jeden praporec v Dömitzu a něco na zámku a ostrově Poel. Prosím také, hleďte si dobře zajistit Rostock a rovněž Wismar a podejte mi co nejdříve zprávu. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Frankfurt 2. listopadu léta 1627.

č. 55. Témuž, Frankfurt, 2. listopadu 1627

+

Dnes jsem sem dorazil a nalezl jsem tu Lorenza del Maestro s vojskem ze Slezska a z Moravy; nyní je rozděluji do zimních kvartýrů. Dáte tedy 1000 koním plukovníka Hebrona a 1200 koním Montecuccoliho rozkaz, aby incontinenti (neprodleně) táhli do Nové marky a tam se ubytovali. Musejí incontinenti poslat z každého pluku jednoho důstojníka sem k Lorenzu del Maestro, aby jim vykázal kvartýr a nařídil, jak v něm mají být vydržováni. Pluk plukovníka Balanta posílám Vám, a také 6 nebo 7 praporců ze svého pluku. Plukovník Balant je poněkud špatný na nohy, ale dobrý voják; hleďte tedy, abyste ho umístil na jednom nebo více místech, kde bude moci zůstat a nebude se muset trmácet mnohým pochodováním sem a tam. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Frankfurt 2. listopadu léta 1627.

č. 56. Témuž, Frankfurt, 2. listopadu 1627

+

Z Vašeho psaní vyrozumívám, co Vám píše říšský kancléř ze Švédska,⁸¹ i co mu zamýšlíte odpovědět. Ta odpověď se mi nezdá špatná: že se má Švéd udržovat v naději, aby se nespojil s Dánem. Co se týče toho, že si naříká, že císař letos poslal králi polskému jeden pluk, nemá věru příčiny si na to naříkat, neboť král polský si ten pluk sám zaplatil; nadto také císaři nejednou, kdykoli žádal polskou jízdu, takovou poslal. K tomu plukovník Farensbach loni⁸² oznámil, že by král chtěl s císařem a domem rakouským vejít v důvěrnou korespondenci, ale dál o tom nebylo nic oznámeno. Chce-li nyní král švédský dát s císařem o něčem jednat, budiž ujištěn, že císař vše, co ujedná, pevně dodrží a zachová. Co u Vás přednesl podplukovník Götris, to mi co nejdříve sdělte; bude-li se chtít dále o něčem jednat, nechci to odmítat; můžete to tedy uvést v chod. Co se týče tažení do Prus, mám různé pochybnosti: za prvé toto jednání, které hleďte všemožně uvést v chod; za druhé, že bych se tam bez císařova svolení nerad o něco pokoušel, neboť bych proti nám popudil nejen Švéda, nýbrž i Poláky, neboť ti jsou králi nepřátelští a mnoho se jich věší na stranu Švédovu; za třetí nevím, jak horlivě by se té věci ujal kurfiřt; a na závěr: nejsme ještě hotovi s Dánem, a měli bychom teprve začínat nové pletky se Švédskem a Polskem? Kdyby se Švéd a Poláci, kteří jsou proti králi – a to jsou v království skoro všichni –, spolu spojili a vzali si na pomoc Bethlena a Turka, mohli by nám dát co dělat. Budete s tím tedy zacházet opatrně. Těch 15 praporců pěchoty, které mají být poslány králi polskému, držte v pohotovosti; to jest 5 z mého pluku, 5 ze starosaského a 5 z pluku plukovníka Tiefenbacha⁸³. Jinak hleďte, abyste se v Pomořansku zmocnil všech námořních přístavů, opevnil je a dobře obsadil, a především ostrova Rujány. Co se týče švédských lodí, prosím, neztrácejte čas, nýbrž dejte je ihned spálit; neboť až dosud jsme s ním neuzavřeli žádný spolek a každý říká, že rád vodí lidi za nos. Lodí přece nepotřebuje, chce-li jen bránit své království; chce-li však k nám, pak mu mají být právě proto spáleny, neboť my ho u nás nepotřebujeme. Proto prosím, neztrácejte čas a nešetřete penězi; a také si dejte záležet na tom, jak s námi povede další jednání; potom se ukáže všechno, co ten či onen má za lubem. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Frankfurt 2. listopadu léta 1627.

č. 57. Témuž, Elmshorn, 3. listopadu 1627

+

Poněvadž Rostočtí mají dávat vydržování na jeden pluk pěchoty a tisíc koní, má plukovník Arnim z řečených peněz vydržovat svůj pluk pěchoty. Co se však týče vydržování na oněch tisíc koní, mám za to, že – poněvadž těch 1000 koní může být vydržováno jinde – má se oněch 20 000 zl. měsíčně vynaložit tímto způsobem: mně na můj měsíční deputát každý měsíc 6 000 zl.; plukovníku Arnimovi povoluji, protože tam vojsku velí a musí nést velké útraty, aby si z toho každý měsíc bral 3 000 zl.; zbývajících 11 000 zl. má držet pohromadě, neboť za ně chci dát nakoupit obilí a munici. Říšské tolary má přijímat i vydávat po půldruhém zlatém rýnském. Dáno v Elmshornu 3. listopadu léta 1627.⁸⁴

A. H. z. F.

č. 58. Témuž, Pinneberg, 3. listopadu 1627

Ustanovenému plukovníku Jeho římského císařského Veličenstva, panu Hansi Georgu von Arnim, se tímto oznamuje, aby jízdu pana z Pernštejna, plukovníka Hebrona a plukovníka Colloreda dal co nejdříve vytáhnout do Nové marky; a poněvadž tomu vojsku má velet pan z Pernštejna, pošle ho ihned napřed k nám, aby se k nám cestou do Frankfurtu nad Odrou, kam se ubíráme, připojil a my s ním mohli vše umluvit, aby se každý neubytovával po své libosti a zemi Jeho Milosti pana kurfiřta braniborského tím nebyla způsobena nesnáz. Dáno v hlavním stanu v Pinnebergu 3. listopadu 1627.

A. H. z. F.

č. 59. Témuž, Pinneberg, 4. listopadu 1627

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

tímto k Vám vypravujeme podplukovníka Bindhaufa; dáte mu tedy s sebou další instrukci k Jeho Milosti vévodovi pomořanskému. A poněvadž hodláme dát všechny praporce a kornety ukořistěné nepříteli najednou odvézt Jeho královskému Veličenstvu, pošlete nám ony čtyři praporce po panu z Pernštejna. Dáno v hlavním stanu v Pinnebergu 4. listopadu léta 1627.

A. H. z. F.

č. 60. Témuž, Wandsbek, 6. listopadu 1627⁸⁵

+

Z příloh vyrozumíte, co mi píší král polský a vévoda pomořanský. Králi polskému musím těch 4000 mužů poslat; mezi nimi je míněn holštýnský pluk. Učiníte tedy takové opatření, aby na spěšnou královu žádost mohl oněch 4000 mužů z vojska Vám podřízeného incontinenti dostat. Vévodovi pomořanskému dávám strohou odpověď: ať hledí jednat tak, aby se z toho mohl zodpovídat před Jeho Veličenstvem a říší, neboť průchod mi dosud neodepřel ani jediný kurfiřt říše. Ostatně se odvolávám na Bindhaufovo ústní vyřízení. Hleďte tedy neztrácet čas, nýbrž zmocnit se všech nejpřednějších míst (posti), neboť o vévodových radech se mi zdá, že nemají za lubem mnoho dobrého. Posílám z Desfoursových jezdců 3 roty a z pluku markýze de Bosi jednu do Holštýnska; budete tedy mít o to méně rot k ubytování. Poněvadž však tyto 4 roty budou mít vydržování z toho, co bylo určeno pro několik mých lidí, dáte těmto lidem takové vydržování vyplácet v Pomořansku z toho, z čeho měly být vydržovány tyto 4 roty, které tam nyní už nepřijdou. Jinak nyní táhnu přímou cestou do Frankfurtu a odtud do Frýdlantu a zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Wandsbek 6. listopadu léta 1627.

č. 61. Témuž, Trittau, 6. listopadu 1627

+

V předešlém psaní jsem Vám napsal, že králi polskému pošlu žádaných 4000 mužů, neoznámil jsem však, jakého vojska k tomu chci užít. Mám tedy za to, že nejzpůsobilejší k tomu bude pluk hraběte Nagarola, který má 11 praporců, a chci k němu připojit 3 praporce ze svého, které teprve přicházejí ze Slezska. Králi napíši, že máte ode mne rozkaz poslat mu na jeho žádost oněch 4000 mužů. A poněvadž tak bude v Pomořansku k ubytování zase o 4000 mužů méně, prosím, hleďte všemožně, aby kontribuce, kterou budou dávat Stralsundští a Štětínští, byla přiražena ke generální kontribuci, jíž užijete k vystrojení několika lodí, též na potřeby proviantu a dělostřelectva nebo jinak, nač toho nouze bude žádat. Města však musejí i sama za sebe vystrojit válečné lodi, neboť bych byl napřesrok rád silný na moři. Ostatně chceme všechno ponechat při naší úmluvě. Lamichan (?) je tu s mladým princem anhaltským, ale ještě u mne nebyli, a tak nemohu vědět, co přinášejí. Pokračujte v řečených věcech, neboť nyní je pravý čas. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Trittau 6. listopadu léta 1627.

P. S. Kontribuci z Rostocku na pluk pěchoty si ponechte pro svůj pluk; tu na 1000 koní přirazte ke generální kontribuci. Wismarští mají vydržovat 3000 mužů; třetinu z toho dejte plukovníku Hebronovi na jeho 1000 mužů, kteří tam leží; dvě třetiny přirazte rovněž ke generální kontribuci.

č. 62. Témuž, Wittenburg, 9. listopadu 1627

+

Z mého předešlého psaní jste vyrozuměl, že jsem spokojen s tím, aby vévoda holštýnský se svým plukem pěchoty ležel na ostrově Rujáně. Jsem stále toho mínění a mám za to, že byste k tomu všemu měl tam položit ještě jeden silný pluk jízdy, neboť to je nejlepší místo v celém Pomořansku; kdyby tam totiž nebylo položeno dost vojska, nebudou je moci uživit ostatní místa v Pomořansku a vojsko tím bude trpět. Musíte také hledět, aby neztráceli čas a na všech místech se pilně opevňovali, neboť na jaře tam nebudou moci zůstat nenapadeni. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Wittenburg 9. listopadu léta 1627.

č. 63. Témuž, Wittenburg, 10. listopadu 1627

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

poněvadž plukovník Octavio Piccolomini povede do Pomořanska čtyři roty naší tělesné gardy a tam je ubytuje, totiž dvě stě kopiníků, sto padesát jízdních arkebuzírů, dvě stě Chorvatů a sto padesát dragounů, dbejte o to, aby byly dobře umístěny, aby v létě mohly tím lépe vytáhnout do pole. Plukovníku Piccolominimu však, jemuž náleží oněch dvě stě kopiníků, a jeho důstojníkům opatříte dvojnásobné vydržování, než jaké jinak má kapitán nad sto koňmi; víte, jak to správně učinit. Dáno ve Wittenburgu 10. listopadu léta 1627.

A. H. z. F.

+

P. S. Prosím, umístěte ho dobře.

č. 64. Vévodovi Janu Albrechtovi Meklenburskému, Wittenburg, 10. listopadu 1627

Naši přátelskou službu a vše, co víc milého a dobrého zmůžeme, napřed. Důstojný, vysoce urozený kníže, přátelsky milý pane strýče, psaní Vaší Milosti nám bylo řádně doručeno a obšírněji jsme z něho vyrozuměli, nač si Vaše Milost stěžuje, totiž že Vaše země a lidé po nějaký čas mnoho vytrpěli od nepřítele i od císařského vojska; máme proto také s Vaší Milostí soustrast. Můžete však sám dobře uvážit, že není možné Vaši zemi ušetřit, zvláště když není kde jinde takové množství vojska ubytovat. Proto si Vaše Milost nedá být proti mysli to, na čem závisí obecné dobro, a podvolí se tomu, co je slušné. Že však Vaše Milost byla u nás zlými lidmi očerněna, o tom jste byl nesprávně zpraven. Zůstáváme Vaší Milosti k prokazování příjemných služeb ochotni. Dáno ve Wittenburgu 10. listopadu léta 1627.

Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, Jeho římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman.

Vaší Milosti k službám ochotný A. H. z. F.

č. 65. Plukovníku von Arnim, Wittenburg, 11. listopadu 1627

+

V těchto dnech jsem Vám poslal seznam několika osob z mých lidí, které mají mít vydržování v Pomořansku; ostatní Vám posílám na tomto soupisu. Prosím, vybírejte za ně týdně peníze a ponechávejte je u sebe, neboť všechny své lidi, koně i vozy beru domů; tam jim budu muset dávat vydržování ze svých peněz, a potom si to dám odtud zase zaplatit. Prosím, zařiďte to co nejlépe, jak jen lze, a ponechte u sebe všechny peníze, jak ty z Rostocku, které připadají na mou osobu, tak i to, co se dává na tyto lidi. A zůstávám tímto

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Wittenburg 11. listopadu léta 1627.

P. S. Toto vydržování se musí dávat z Pomořanska, poněvadž Nagarolův pluk a také 3 praporce z mého a dále tři roty Desfoursovy, tři Coroniniho i se štábem a jedna markýze de Bosi z Pomořanska odcházejí.

č. 66. Témuž, Wittenburg, 11. listopadu 1627

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

tímto Vám připomínáme, abyste ve všech kvartýrech vážně nařídil trén a nadbytečné koně při zavazadlech zcela odstranit, neboť jen spotřebovávají vydržování, které má být pro vojsko; víte, jak to správně učinit. Dáno ve Wittenburgu 11. listopadu léta 1627.

A. H. z. F.

č. 67. Témuž, Fehrbellin, 15. listopadu 1627

+

Pan z Pernštejna mi nedovedl dát zprávu, zda je zámek Poel obsazen. Víte přece, že naprosto nechci nic jiného, než aby byl bez jakéhokoli odkladu obsazen; nedáte se tedy ničím na světě zdržet a obsadíte jej. Dále prosím, pošlete mi všechny věci týkající se Meklenburska, jak jsem s Vámi umluvil v Pinnebergu. Rostock a Wismar hleďte opevnit takovým způsobem, aby mohly být s málo vojskem zajištěny před vpády nepřítele, a kdyby se lůza nebo jinak zlí lidé ve městě chtěli bouřit, udrženy na uzdě; a to musí být citadela – ale tak, aby nic nezpozorovali.⁸⁶ Zkrátka, budete vědět, jak to zařídit; prosím jen, pospěšte, neboť nemohu mít pokoje, dokud to nebude vykonáno. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Fehrbellin 15. listopadu léta 1627.

P. S. Rostockým bude třeba zavřít přístav šancemi.

č. 68. Témuž, Fehrbellin, 15. listopadu 1627

+

Z Vašeho psaní vyrozumívám, že s polskými loďmi připluje 1000 mužů vojska; velmi o tom pochybuji, poněvadž král sám potřebuje německé vojsko. Přijde-li však přece těch 1000 mužů, hleďte, jak je snad budete moci vydržovat na venkově; a kontribuce z Rostocku na 1000 koní, z Wismaru na 2000 pěších, celou stralsundskou a štětínskou kontribuci si ponechte na generální výdaje a hleďte je pilně držet pohromadě, neboť jich budeme věru potřebovat. Mezitím prosím, dejte v Lübecku lít děla, aby byla o Velikonocích hotova. Že Rujána má být obsazena, to říkám také; a musíte tam dát 10 holštýnských praporců, potom ještě 5 praporců z jiného pluku s dobře zkušeným podplukovníkem a nato 6 rot jízdy plukovníka Götze⁸⁷; a tak má v nepřítomnosti vévody holštýnského mít velení plukovník Götz, v jeho nepřítomnosti nejstarší podplukovník. Že byste měl osobně zůstat v Pomořansku poblíž Prus, pokládám za nutné; nesmíte však zapomínat na Meklenbursko, neboť víte, co jsem s Vámi mluvil o zajištění Wismaru a Rostocku. A poněvadž si pan z Pernštejna u mne vymohl, aby měl svůj kvartýr v Pomořansku, dáte 12 rotám jízdy hraběte Montecuccoliho rozkaz táhnout do Königsbergu v Nové marce;⁸⁸ ať se však mají na pozoru: stanou-li se mi při průtahu nepořádky, podplukovník se z toho jistě nezodpoví. Podplukovník řečených rot ať in continenti vypraví do Frankfurtu nad Odrou důstojníka, který se u generálního wachtmeistra Lorenza del Maestro na všechno vyptá, které vsi budou určeny k vydržování pluku. Prosím, dávejte na Švéda dobrý pozor a jeho i dánské lodi mějte na starosti, neboť mi až příliš mnoho záleží na tom, dostat vojsko do Prus a dobýt zpět Pillau⁸⁹ nebo jiná místa; prosím, neopomeňte to. A ačkoli sám osobně zůstanete v Pomořansku, prosím, mějte na starosti zemi meklenburskou, aby nepřišla do nebezpečí; zvláště však si zajistěte obě města, Rostock a Wismar, jak jsme to spolu umluvili. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Fehrbellin 15. listopadu léta 1627.

P. S. Na ostrov Rujánu položte všemožně k holštýnským ještě 5 dobrých starých praporců pěchoty a 6 rot jízdy plukovníka Götze; hleďte, aby se tomu všemožně dostálo.

Prosím, hleďte Piccolominiho s mými gardami dobře umístit v kvartýrech; má jich být celkem 700.

č. 69. Podplukovníku hraběti Montecuccolimu⁹⁰, Fehrbellin, 15. listopadu 1627

Albrecht atd.

Vysoce urozený, zvláště milý pane podplukovníku, tímto Vám ukládáme, abyste se dal na cestu do Königsbergu v Nové marce, kde budete mít pro tuto zimu svůj hlavní kvartýr. A poněvadž jsme byli věrohodně zpraveni, že se mezi jízdou Vám podřízenou dějí velké nepořádky, chtěli jsme Vás napomenout, abyste to zastavil; v opačném případě, dojde-li sebemenší žaloba, že svým vojákům dovolujete loupení, krádeže, plenění, odhánění dobytka a podobné zpupnosti a že to není přísně trestáno, budete se z toho zodpovídat. Máte přece před očima příklad, že ti, kdo vojsku výstřednosti trpí, nezůstávají bez trestu. Proto budete dávat dobrý pozor a bude Vám milejší, aby byli přísně potrestáni svévolní vojáci, kteří hubí země, než abyste se z toho musel zodpovídat Vy jako přední kavalír a velitel. K tomu pošlete 2 nebo 3 důstojníky do Frankfurtu nad Odrou, aby se u nás nebo v naší nepřítomnosti u generálního wachtmeistra jízdy pana Lorenza del Maestro přihlásili o rozkazy; také to oznámíte plukovníku Arnimovi, aby o tom jako ten, kdo vojsku velí, měl vědomost. Dáno ve Fehrbellinu 15. listopadu léta 1627.

A. H. z. F.

P. S. Že nebudete mít svůj kvartýr v Pomořansku, nýbrž v Nové marce.

č. 70. Plukovníku von Arnim, Fehrbellin, 15. listopadu 1627

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,⁹¹

z Vašeho psaní jsme vyrozuměli, že byste od nás chtěl mít nařízení, jak má být vojsko v kvartýrech vydržováno. Nedovedeme Vám dát jiné nařízení než to, abyste dbal, aby vojsku byl každý měsíc vyplácen měsíční žold, aby z něho žilo a žádným způsobem jinak od obyvatel vydržování nežádalo. A poněvadž některé pluky velmi prořídly a nejsou úplné, dáte plné vydržování vyplácet jen těm, které úplné jsou, důstojníkům však, kteří byli nedbalí a nechali své roty přijít vniveč, měšec nešpikujte; neboť kdyby se měsíční žold měl dávat slabším stejně jako tomu, kdo má rotu úplnou, byl by ten, kdo dobře sloužil, (špatně odměněn, a ten, kdo sloužil špatně,) odměněn dobře. Proto budete jezdcům a pěším, kteří se při rotě skutečně (effective) nacházejí, vyplácet plné vydržování, za ty však, kteří chybějí, nebudete rotě dávat plnou částku, nýbrž za každého pěšáka, (který rotě) chybí, strhnete měsíčně sedm, za arkebuzíra dvanáct, za kyrysníka pak pět (zlatých). Nadto se také často stává, že důstojníci peníze, z nichž mají být vojáci vydržováni, přijmou a strčí do měšce, a přesto chtějí, aby obyvatelé vojáky vydržovali jídlem, pitím a pící, což je nespravedlivé a vysoce trestuhodné. Proto na to budete dávat pozor, aby se tomu zabránilo a nikterak se to nedělo. Poněvadž také obyvatelé nemohou mít peníze vždy hned pohotově a k vydržování vojáků dodávají něco proviantu, strhnete těm, kteří něco proviantu dostanou, toto při nejbližší výplatě peněz a obyvatele za to uspokojíte. Toto oznámíte všem plukům, které jsou pod Vaším velením, a ty, kdo budou jednat proti tomu, přísně potrestáte a nám ihned oznámíte, neboť proti vzpurným chceme se vší vážností postupovat dalším neprominutelným trestem. K tomu nařídíte, aby byl od všech pluků ihned odstraněn všechen přebytečný trén a koně při zavazadlech, aby bylo zastaveno vybíhání a vyjíždění z kvartýrů, aby důstojníci a vojáci při tom přistižení byli bez jakéhokoli ohledu na to, jakého jsou stavu, trestáni na těle i na životě; důstojníky, kteří to dovolují, zbavíte dočasně úřadu (carico), vezmete do vazby a nám to ihned oznámíte, neboť jsme rozhodnuti postupovat proti nim tak přísným trestem, že si z toho jiní budou mít co vzít příklad. Neboť tak voják zanechá zpupností, kterých se dopouští s dovolením důstojníků a jimiž by byly zničeny země a v důsledku toho, pro nedostatek vydržování, i armáda; proto je spravedlivé a velmi nutné (učinit tomuto zlořádu konec), jakož se pak od Vás, jemuž tato výstraha není milá, nadějeme, že na tom budete pevně trvat a viníky skutečně potrestáte. Dáno ve Fehrbellinu 15. listopadu léta 1627.

Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, Jeho římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník a generální nejvyšší polní hejtman.

A. H. z. F.

č. 71. Témuž, Fehrbellin, 16. listopadu 1627

+

Poněvadž velmi toužím to vědět a pan z Pernštejna právě nyní odjíždí, chtěl jsem Vás požádat, abyste mi ihned podal zprávu, jak jste začal u Wismaru stran budoucí citadely a také jakým způsobem zamýšlíte držet na uzdě Rostock; míním to nejen pro nynějšek, nýbrž i do budoucna, neboť dobře víte, že velká města bez citadely nestojí za nic. Prosím tedy, podejte mi co nejdříve zprávu a hleďte na všechny prostředky a cesty, jak to spěšně uvést ve skutek; velice si mě zavážete. A ačkoli budete osobně v Pomořansku, prosím, mějte přesto ustavičně na očích zemi meklenburskou, zvláště však ona dvě města, ostrov a zámek Poel, který v každém případě incontinenti obsaďte. Bude-li se starší nebo i mladší vévoda chtít vydat do Švédska, všemožně tomu napomáhejte; prokážete mi tím velkou službu. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Fehrbellin 16. listopadu léta 1627.

č. 72. Témuž, Bezau, 17. listopadu 1627

+

Obávám se, že Tiefenbachovi důstojníci a pěšáci si budou myslet, že táhnou do propasti pekelné, mají-li táhnout do Polska. Bude tedy třeba, abyste jim obratně (dextramente) dal na srozuměnou, jaká je to služba, že se vedle dobrých kvartýrů v Prusích dostává ještě každý měsíc žold. Že vévodu holštýnského nechtěli déle mít, stalo se prý z té příčiny, že se na ně ustavičně osopoval. Prosím tedy, hleďte to dobře zařídit, aby důstojníci i pěšáci táhli tam s chutí, avšak teprve až o to král požádá. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Bezau⁹² 17. listopadu léta 1627.

č. 73. Témuž, Bezau, 17. listopadu 1627

+

Dobrý hrabě Nagarol zemřel, čehož je mi z hloubi srdce líto. Pluk jsem dal Saint-Julienovi⁹³; prosím, umístěte jej v Pomořansku. Do Polska jej už nepošlu, neboť by tam byl málo platný, poněvadž je to nové vojsko; chci tam však poslat Tiefenbachův pluk a 5 praporců ze svého. Nařídíte tedy, aby Tiefenbachův pluk postoupil k hranici a také mých 5 praporců, aby ke králi mohly přitáhnout, jakmile jich bude potřebovat. Prosím, pospěšte s obsazením zámku Poel a také se zajištěním měst Rostocku a Wismaru citadelami; velice si mě zavážete, neboť snad v krátkosti by mohlo dojít k něčemu novému. Pruskou věc a švédské lodi mějte na starosti; mohou-li k tomu přijít i ty dánské, je mi to tím milejší. Zkrátka, ponechávám to všechno Vaší píli a uvážení a zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Bezau 17. listopadu léta 1627.

P. S. Na ostrov Rujánu musíte dávat dobrý pozor, neboť vévoda holštýnský často věří svým důstojníkům a jeho podplukovník za mnoho nestojí; plukovník Götz a druhý podplukovník budou muset udělat to nejlepší.

Saint-Julienův pluk bych rád, aby ležel zčásti v zemi meklenburské, zčásti v Pomořansku, ale ne příliš daleko od Meklenburska; musíte však hledět, abyste jej neubytoval při moři, poněvadž je to nový pluk.

č. 74. Témuž, 18. listopadu 1627

+

Psal jsem Vám sice včera, že pošlu do Polska Tiefenbachův pluk vedle svých 5 praporců; nyní jsem si to rozmyslel jinak a chci poslat do Polska 5 praporců vévody Julia Jindřicha⁹⁴ a 5 z pluku pana z Tiefenbachu a ustanovit jim velitele (capo), který jim bude velet. Od žádného pluku s nimi nemá jít štáb; jen každý nejstarší hejtman má velet svým 5 praporcům a všichni tři velící hejtmani si mají brát rozkazy od toho, kdo jim bude ustanoven za capo nad všemi 15 praporci. U každých 5 praporců může být dosazený profous; plukovního šoltyse si budou moci, bude-li třeba, vypůjčit od jiného pluku. Prosím tedy, hleďte, aby těchto 15 praporců bylo položeno na polské hranice, aby na královu výzvu mohly ihned tam vytáhnout; capo pošlu co nejdříve. Pan markrabě Zikmund byl právě u mne a prosil mě, abych Novou marku ušetřil ubytování; kdyby to bylo možné, rád bych to udělal, ale je vidět, že to možné není. Hleďte: zdaří-li se věc v Prusích, bude možno odvést vojsko i z Nové marky; budete na to už muset náležitě dohlédnout. A zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

18. listopadu léta 1627.

č. 75. Témuž, Frankfurt, 20. listopadu 1627

+

Chtěl jsem Vám tímto psaním ještě připomenout, že se dovídám, že ve všech městech ležících u moře má být mnoho obilí. Až se tedy zmocníte všech těch přístavů, zabraňte, aby se nějaké obilí vyváželo, neboť je potom budeme moci užít pro sebe; kdybychom je jinak nechali vyvážet ze země, dostalo by se našim nepřátelům. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Frankfurt 20. listopadu léta 1627.

č. 76. Témuž, Frankfurt, 21. listopadu 1627

+

Přečetl jsem Vaše psaní poněkud lépe a shledávám, že král švédský usiluje uzavřít s císařem konfederaci. To bylo loni navrženo také skrze plukovníka Farensbacha; proč se však potom dále nejednalo, toho příčinu nevím. Mé mínění je, že by se s ním rozhodně mělo vejít v jednání; neboť chce-li napadnout Dánsko z druhé strany a zabrat pro sebe místa náležející k Dánsku, která hraničí se Švédskem, jakož i Norsko, mám za to, že císař nebude dělat žádné potíže. Tím také císař snadno vyjedná mír mezi Švédskem a Polskem; neboť ačkoli císař, kdyby uzavřel se Švédskem konfederaci, neposkytne králi polskému proti Švédsku pomoc k znovunabytí švédské koruny, přece Jeho Veličenstvo jako nejvyšší hlava křesťanstva nemůže pro své svědomí dlouho trpět, aby v království s námi nejblíže sousedícím trvala taková válka, do níž se usiluje zaplést Turky, Tatary, Moskvany a jiné lidi křesťanstvo znepokojující. K tomu každý ví, jaký nárok má říše na Prusy. To všechno říkám jen pro Vaši zprávu, jak daleko by podle mého mínění, kdyby se jednalo, mohlo jednání sahat; a ujišťuji Vás, že by do této konfederace vstoupilo i Španělsko, ale on by se také musel vzdát Holanďanů, kteří jsou podle mne destructores regum et principum (zhoubci králů a knížat). To však říšskému kancléři psát nesmíte, nýbrž zůstaňte při obecném: že jste ode mne vždy a všude slýchal, jak vysoce si krále cením; že jsem však králi polskému poslal pluk, to se stalo pro staré a dobré srozumění, které má s domem rakouským. A víc k věci můžete oznámit, jak uznáte; neboť nebude zle říci mu také, že jsem opět určil 4000 pěších, aby táhli ke králi polskému. Zkrátka, znáte je lépe než já, a proto budete dobře vědět, jak na ně. Jen to bych chtěl, aby jednání bylo rozhodně zahájeno a král navrhl podmínky. Mám také za to, že bude skoro lépe se spálením jeho lodí poněkud posečkat, neboť kdo ví, snad najde větší oporu (apogo, appui) u nás než u našich protivníků. Dánské lodi však můžete dát zapálit; tu prosím, nezahálejte dnem ani nocí a utrácejte víc, než můžeme zaplatit; buďte ujištěn, že Vám všechno bude nahrazeno. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Frankfurt 21. listopadu léta 1627.

Cito, citissime.

č. 77. Témuž, Frankfurt, 22. listopadu 1627

+

Posílám Vám 10 praporců Balantových a 5 svých; mé praporce mají táhnout do Polska, prosím, hleďte, jak je zatím umístíte; jinak jsou dosti silné. Deset praporců plukovníka Balanta nemá víc než asi 1000 nebo 1100 mužů; prosím, umístěte je také. Plukovník Balant je sice velmi statečný voják, ale pěšky se pro pakostnici pohybuje jen velmi těžko; hleďte, abyste mu svěřil místo (posto), na kterém záleží. Prosím, učiňte ihned svá opatření, abyste, jakmile by se s Meklenburskem měla provést změna, mohl vojsko hned ubytovat v Pomořansku, neboť v Meklenbursku nestrpím víc než 10 nebo 12 praporců pěchoty a asi 3 roty jízdy. Velení tam bude mít Saint-Julien, jemuž jsem dal Nagarolův pluk, ve všem však bude podřízen Vašim rozkazům. Zámek Poel a šance u Rostocku a Wismaru musí být rozhodně obsazeny císařským vojskem, dobře vystavěny a opatrovány; prosím, dejte mi vědět, neboť nebudu mít pokoj, dokud o tom nedostanu určitou zprávu. Na odmítavou odpověď vévody pomořanského, že se v jeho zemi ubytovávat nemá, se nemusíte ohlížet, neboť si počínal dost hrubě, když vévodovi holštýnskému odepřel průchod; a nakonec: neubytujeme-li se tam my, ubytuje se tam nepřítel. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Frankfurt 22. listopadu léta 1627.

č. 78. Vydání zámku Poel. Vévoda Adolf Fridrich Meklenburský plukovníku von Arnim, zámek Poel, 21. listopadu 1627

Náš příznivý pozdrav a dobře nakloněnou vůli napřed. Urozený a statečný, zvláště milý, Vaše psaní k nám vypravené ze 16. tohoto měsíce jsme od podplukovníka k nám vyslaného, též urozeného a statečného, našeho zvláště milého Johanna Friedricha von Ködderitz, řádně obdrželi a nejenže jsme vyslechli, co nám ústně přednesl, nýbrž jsme se také s plukovníkem Danielem von Hebron a řečeným podplukovníkem ihned odebrali sem, podle sepsané písemné úmluvy, jak od něho, podplukovníka, obšírněji vyrozumíte, jim náš zámek Poel otevřeli a dobrovolně na něj dali vzít císařskou posádku. A poněvadž se tím naše nejponíženější povolnost vůči římskému císařskému Veličenstvu, našemu nejmilostivějšímu pánu, opět skutkem osvědčuje, chováme k Vám příznivou důvěru, že to budete umět na náležitých místech oznámit a naši nejpovinnější a nejochotnější poslušnost co nejlépe doporučit; a zůstáváme Vám přízní a vší dobrou vůlí zvláště nakloněni. Dáno na našem zámku Poel 21. listopadu léta 1627.

Kapitulace

Na vědomost se dává: poněvadž jménem římského císařského Veličenstva nejjasnější, vysoce urozený kníže a pán, pan Albrecht, vévoda frýdlantský, římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman nad jeho armádou, žádal na rovněž nejjasnějším, vysoce urozeném knížeti a pánu, panu Adolfu Fridrichovi, vévodovi meklenburském, knížeti vendském, hraběti zvěřínském, pánu zemí Rostock a Stargard, aby pevnost Poel otevřel a přijal císařskou posádku, řečený vévoda meklenburský se k tomu nejen dobrovolně uvolil, nýbrž také s vysoce urozenými, statečnými a pevnými pány, panem Danielem von Hebron, ustanoveným plukovníkem římského císařského Veličenstva, a Johannem Friedrichem von Ködderitz, ustanoveným podplukovníkem římského císařského Veličenstva, kteří k tomu byli zmocněni, o tomto otevření a obsazení učinil a sepsal toto narovnání:

Totiž za prvé má být otevření pevnosti a přijetí posádky, k němuž Jeho knížecí Milost vévoda meklenburský dobrovolně a z vlastní vůle svolil, římskému císařskému Veličenstvu, našemu nejmilostivějšímu pánu, co nejlépe oznámeno a předneseno.

Za druhé má být Jeho knížecí Milosti vévodovi meklenburskému volno dát vína a jiné věci, které na řečené pevnosti ještě jsou a zčásti náležejí Jeho knížecí Milosti nebo jeho služebníkům, buď ihned, nebo kdykoli se Jeho knížecí Milosti po dobu trvání posádky zlíbí, snést dolů a bez překážky odvézt.

A ačkoli se za třetí munice, děla, prach, koule a jiná zbraň na pevnosti ponechávají, bylo přece umluveno a ujednáno, že to všechno má na pevnosti zůstat a nemá být jinam odváženo ani posíláno; bylo-li by však třeba něco z prachu a olova spotřebovat jinde ke službám Jeho císařského Veličenstva, má to být vydáno, avšak s vědomím Jeho knížecí Milosti vévody meklenburského.

Budou-li za čtvrté věci s králem dánským urovnány nebo dojde-li jinak nynější válka mezi římským císařským Veličenstvem a králem svého konce, má být Jeho knížecí Milosti pevnost Poel a vše, co na ní zůstalo a bylo předáno podle sepsaného inventáře, podepsaného Jeho knížecí Milostí a řečeným panem plukovníkem Hebronem, opět odevzdáno a ponecháno.

Kdyby za páté Jeho knížecí Milost chtěla na pevnosti ponechat svého hejtmana nebo místo něho někoho jiného, má si tam podržet své nynější obydlí a nemá mu být bráněno z pevnosti odcházet a na ni přicházet a vyřizovat záležitosti Jeho knížecí Milosti na ostrůvku Poel nebo jinde.

Za šesté, kdyby Jeho knížecí Milost chtěla čas od času s malým průvodem na pevnost přijet, má jí to být volno a smí k tomu bez překážky užívat komnat, které si vyhradila.

Za sedmé má císařský velitel, který bude na pevnosti velet, držet vojáky v dobré kázni a nedopustit ani nestrpět, aby budova byla poškozována nebo aby se jinak na tom či onom místě svévolně děla škoda.

Za osmé a poslední nemá být kazatelům a posluchačům bráněno v konání bohoslužeb v kostele, nýbrž mají být v obvyklý čas na pevnost vpouštěni a z ní propouštěni, aby se mohli v tichosti scházet.

Na doklad a ujištění toho podepsali svrchu řečená Jeho knížecí Milost vévoda meklenburský a vedle ní výše zmíněný pan plukovník Daniel von Hebron a podplukovník Johann Friedrich von Ködderitz tuto úmluvu vlastní rukou a stvrdili ji svými knížecími, respektive šlechtickými sekretními pečetěmi. Stalo se a dáno na pevnosti Poel 21. listopadu 1627.

Adolf Fridrich, vévoda meklenburský.

Daniel Hebron, plukovník.

Johann Friedrich von Ködderitz.

č. 79. Plukovníku von Arnim, Frankfurt, 22. listopadu 1627

+

Nemálo mě potěšilo Vaše psaní, v němž mi oznamujete, že vévoda k ubytování svolil a ustanovil komisaře; neboť právě v tu hodinu byli u mne také vévodovi vyslanci a velice naříkali na průchody vojska a ubytování; já jsem jim však všem Vaším psaním udělal jasno. Prosím tedy, obsaďte dobře všechna místa, na nichž něco záleží, a nedejte se ničím mýlit, neboť to žádá služba Jeho Veličenstva a obecné dobro. A poněvadž je země meklenburská velmi zpustošena, prosím Vás co nejvíc, ponechte v ní málo vojska, a zvláště jízdy; mám za to, že zůstane-li tam těch 500 koní, bude to dost. Pěchoty můžete ponechat, kolik uznáte, ale v krátkosti bude muset všechno pryč a nezůstane tam víc než asi 12 praporců pěchoty a 3 roty jízdy. Obě města si zajistěte, jak nejlépe uznáte; zvláště u Rostocku se musí něco postavit, pokud to nynější mrazy dovolí; k jaru však, jakmile roztaje, bude třeba vzít se za to doopravdy, aby se oběma nasadila uzda. Švédské jednání pokládám rozhodně za nutné, aby k němu došlo; uveďte tedy věci na tu cestu. Proč váhám s tím, aby se k podniku (impresa) v Prusích přikročilo už nyní, to jsem Vám již psal; máte-li však o tom nějaké jiné mínění, prosím, sdělte mi je, rád od svého mínění ustoupím; neboť velmi dobře vím, že Švéd žádné jednání nezačíná z lásky a náklonnosti a že mu nelze věřit víc než jeho švagrovi Bethlenovi. Proto to zcela ponechávám Vám. Lodi však, ať jsou kdekoli, musí být zapáleny, nejen ty, které nechal v Prusích, nýbrž i ty, které vzal s sebou do Švédska; prosím tedy, nešetřte časem ani penězi. V Pomořansku i všude jinde hleďte udržovat dobrou kázeň a toho, kdo by jednal proti ní, trestejte přísně a bez jakéhokoli ohledu. Obávám se, že vévoda holštýnský bude svým důstojníkům mnoho promíjet, a tím se pak rozmohou velké nepořádky; netrpte to, neboť na tom budu rozhodně trvat a nedopustím, aby Vaše rozkazy (ordini) byly přestupovány. Na ostrov Rujánu položte ještě rozhodně k vévodovi holštýnskému plukovníka Götze s jeho 6 rotami jízdy a podplukovníka Stammera s dalšími 5 praporci pěchoty, neboť tam chci mít lidi, na které se spoléhám; a všem vykažte místa (posti), která má každý střežit. Stammerovi můžete dát místo nejpřednější, neboť je dobrý voják a má dobré pěší. Co se týče vojska, které má být posláno na pomoc králi polskému, prosím, vezměte ze všech pluků tolik, aby to zhruba dalo ten počet, a podřiďte to plukovníku Hebronovi, aby s tím odtáhl, neboť nenacházím nikoho jiného, kdo by tam měl jít; do Wismaru pak můžete vložit vojsko ze svého nebo ze Saint-Julienova pluku. Já pak tímto zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Frankfurt 22. listopadu léta 1627.

P. S. Zítra vytáhne plukovník Balant a s jeho plukem také mých 5 praporců; budete je muset umístit v Pomořansku.

č. 80. Témuž, Frankfurt, 23. listopadu 1627

+

Dnes jsem se s komisaři z Marky dohodl, že plukovník Hebron se už nemá ubytovat v Nové marce, nýbrž ve Střední marce; pošlete tedy co nejrychleji někoho k jeho jezdcům, aby už netáhli do Nové marky, nýbrž do Střední marky. Jezdci hraběte Montecuccoliho však ať táhnou do Nové marky, neboť tam a v zemi sternberské mají mít vedle Dohnova pluku svůj kvartýr. Prosím, pošlete neprodleně (incontinenti) k Montecuccoliho a Hebronovu pluku, aby zamířily na svrchu jmenovaná místa. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Frankfurt 23. listopadu léta 1627.

č. 81. Témuž, Frankfurt, 23. listopadu 1627

+

Nepochybuji, že se podplukovník Götris u Vás již ohlásil; prosím tedy, dejte mi co nejdříve vědět, co přednesl, a hleďte všemožně, jak by se dalo zahájit jednání se Švédskem; neboť neprospěje-li nám, nebude nám moci uškodit. Stran spálení lodí jsem velmi na vahách, neboť vidím, že ligu nechce uzavřít z náklonnosti, nýbrž z nouze, protože vidí, že naše věci stojí dobře. Ponechávám to Vám; Švéda znáte, učiňte tedy, co uznáte za nejlepší pro Jeho Veličenstvo a pro křesťanstvo. Švéda bych totiž rád měl za přítele, ale tak, aby nebyl příliš mocný, neboť amor et dominium non patitur socium (láska a panství nesnesou společníka); jednání však musí rozhodně pokračovat. A zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Frankfurt 23. listopadu léta 1627.

P. S. Poněvadž nemám žádného velitele (capo), který by těch 4000 mužů vedl do Polska, nevím, zda by nebylo dobře, aby tam táhl plukovník Hebron s 1500 muži ze svého pluku, s 1500 z Tiefenbachova a s 1500 ze starosaského. Promluvte s ním a na jeho místo do Wismaru dejte 4 praporce ze svého pluku a velení svěřte dobrému důstojníkovi; ihned mi o tom podejte zprávu.

č. 82. Témuž, Frankfurt, 24. listopadu 1627

+

Psal jsem Vám sice dříve, že chci do Polska poslat 5 praporců ze svého pluku, 5 ze starosaského a 5 z Tiefenbachova; nyní v tom vidím všelijaké nesnáze (intrighi): za prvé by neměly velitele (capo), neboť Stammera nepustím; za druhé jsou mé roty většinou nově naverbované a jen 2 staré mezi nimi. Proto jsem to všechno chtěl ponechat Vám; naložte s tím, jak uznáte za nejlepší, to jest pošlete vojsko, jaké chcete a od kteréhokoli pluku, a dejte jim za velitele, kdo se Vám líbí. Mé mínění by však bylo, abyste zjistil, zda tam chce táhnout plukovník Hebron; tomu pak můžete přidat vojsko z mého pluku, z pluku vévody Julia Jindřicha, z Tiefenbachova nebo z kterýchkoli pluků se Vám zlíbí, aby měl plných 4000 mužů. Musíte však rozhodně hledět, abyste králi poslal staré vojsko, neboť novým by mu bylo málo poslouženo. Prosím tedy, naložte s tím, jak uznáte za nejlepší, neboť to zcela ponechávám na Vás; jak to učiníte, tak to nechám. Plukovníku Hebronovi řekněte, ať se stran peněz brzy rozhodne, neboť podržet si peníze i statek se nesluší; pro náboženství se bát nemusí; nechce-li však peníze dát, ať mi statek i s užitky zase postoupí, neboť toho žádá slušnost. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Frankfurt 24. listopadu léta 1627.

č. 83. Témuž, Frankfurt, 24. listopadu 1627

+

Jeho Veličenstvo mi píše, že by na žádost kurfiřta mohučského a saského rádo vidělo hrabství Schwarzburg, Gleichen a Stolberg⁹⁵ ušetřena. To však není možné, neboť jsem tam poslal Meroda s dobrými 3000 koní a ještě nyní posílám dalších 2000 koní, aby byli v téže krajině umístěni. Jsem si už jist, že i stran Pomořanska budou všelijaké námitky, neboť Jeho Veličenstvo by rádo každému vyhovělo; a Vy vidíte, že to být nemůže a že ani ratio belli (válečný ohled) nedovoluje, aby Pomořansko nebylo vojskem Jeho Veličenstva dobře obsazeno. Vezměte si to tedy na vědomí a hleďte se zmocnit všech míst, na nichž něco záleží, i všech námořních přístavů, obsadit je a co nejvíc opevnit, dříve než se těm v Pomořansku odněkud udělá nějaká planá naděje, takže by nechtěli poslouchat rozumu (razon), zatvrdili se a nevydali místa, která by se potom musela zdolávat násilím. Kujte tedy železo nyní, dokud je žhavé, a nenechte neobsazený žádný kout, na němž něco záleží. Co se týče švédského jednání, hleďte, aby bylo uvedeno v chod a abych o tom co nejdříve dostal zprávu; lodi však musí tak jako tak vzejít v dým. Dnes píši Jeho Veličenstvu, že Švéd chce s námi začít jednání a že jsem k tomu svolil; ať mi navrhne condiciones honestas (počestné podmínky). A tímto zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Frankfurt 24. listopadu léta 1627.

č. 84. Témuž, Frankfurt, 24. listopadu 1627

+

Dostávám zprávu, že v Pomořansku má být 28 námořních přístavů; je to dost mnoho, ale ať je tomu jakkoli, musí být všechny obsazeny a opevněny. Prosím tedy, hleďte všechno obsadit. K tomu zadržte všechny lodi, neboť zčásti je chceme vyzbrojit a zčásti jich užít k přeplavení. Rozhodně také nedovolte vyvážet z námořních přístavů žádné obilí, neboť je budeme potřebovat; zvláště však nedávejte žádné obilí Holanďanům. Můžete se omluvit a předstírat, že jsem poručil všechno obilí zadržet pro armádu. Jsem a zůstávám tímto

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Frankfurt 24. listopadu léta 1627.

č. 85. Témuž, Sommerfeld, 26. listopadu 1627

+

Plukovník Farensbach si ve Slezsku a v Braniborské marce počínal zcela nezodpovědně, a proto jsem se rozhodl jeho pluk reformovat⁹⁶ a už jsem k tomu dal rozkaz plukovníku Aldringenovi. Je to však člověk, který se přivěsí všude, kde se domnívá, že se uchytí; chtěl jsem Vám to tedy oznámit, abyste švédskému podplukovníkovi v rozhovoru jakoby sám od sebe sdělil, že je tu pro své nepořádky propouštěn; nerad bych totiž, aby se ve Švédsku domnívali, že je tu faktotem. Můžete podplukovníkovi také říci nebo říšskému kancléři napsat, že plukovník Farensbach už loni říkal, že král švédský si přeje vstoupit v ligu s domem rakouským; proč se však o to potom dále neusilovalo, to bych rád věděl. A tímto zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Sommerfeld⁹⁷ 26. listopadu léta 1627.

P. S. Poněvadž se jednání mezi Polskem a Švédskem obnovuje, nebude král polský žádné vojsko žádat; musíte tedy hledět, jak mé praporce umístíte.

č. 86. Témuž, Sommerfeld, 26. listopadu 1627

+

Z přílohy uvidíte, co mi Jeho Veličenstvo píše o jednání, které Polsko a Švédsko opět spolu vedou. Chtěl bych, aby se to nebylo stalo, ale naši páni u dvora jsou až příliš bázliví. Mějte tedy dobře na pozoru všechna místa, jichž by Švéd mohl využít, abychom je dříve obsadili a opevnili. Co se týče vévodství meklenburského, psal jsem Vám již, že v krátkosti bude muset všechno vojsko až na 10 nebo 12 praporců pěchoty a 3 roty jízdy ven; prosím Vás tedy co nejsnažněji, hleďte, jak budou ty pluky umístěny v Pomořansku. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Sommerfeld 26. listopadu léta 1627.

P. S. a poznámky na okraji.

V těchto dnech mi císař poslal patenty, jimiž zbavuje krále úřadu krajského plukovníka;⁹⁸ dnes mi posílá jiné patenty, že krajským plukovníkem je vévoda lüneburský; Jeho Veličenstvo poroučí vévodovi lüneburskému, aby to v kraji vyhlásil.

Tyto opisy Vám posílám k tomu, abyste dával dobrý pozor na Švédovy kroky (andamenti), neboť vidím, že si chce pořídit mlýnek na obě strany.⁹⁹ Lodi, prosím, hleďte dát bez odkladu spálit, neboť čím chudší a bezmocnější Švéd je, tím lépe pro nás; jednání však musí tak jako tak čile (gagliardamente) pokračovat, přitom je však třeba pamatovat: věř, ale komu věříš, měř. Dostávám zprávu, že králův syn, který měl v království nastoupit, zemřel. Slavata¹⁰⁰ byl se svými 1000 koňmi od krále propuštěn; dal jsem jim pas, aby táhli domů.

Slavatovi jezdci a důstojníci dostali za celou válku jen měsíční žold; Dánové je nechtěli vpustit; nyní s mým pasem táhnou všichni domů.

č. 87. Témuž, Zaháň, 28. listopadu 1627

+

Plukovník Hebron mi píše v domnění, že jsem s ním nespokojen, protože mi nesložil peníze. Velice se v tom mýlí, neboť s ním nespokojen nejsem; chci jen, aby mi peníze složil, nebo aby mi statek vrátil tak, jak jsem mu jej postoupil, se všemi užitky; neboť bych bohužel špatně pochodil, kdybych neměl mít ani peníze, ani statek. Prosím tedy, vzkažte mu, ať tam ihned někoho pošle, kdo by mi statek odevzdal tak, jak jsem mu jej byl předal, a ať se se mnou také vyrovná o užitky; ostatně on si může nechat své peníze a já svůj statek. Chce mít salvy guardie na své statky; odkazuji ho na Vás. Nejsou-li to místa, která by bylo nutno obsadit, můžete mu v tom dobře vyhovět, aby zůstala prosta ubytování, ne však kontribuce. Jakož vůbec prosím, neušetřte žádné místo, na němž něco záleží, obsaďte je a dobře opevněte, zvláště pak všechny námořní přístavy, žádný nevyjímaje. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Zaháň 28. listopadu léta 1627.

č. 88. Témuž, Frankfurt, 29. listopadu 1627

+

V předešlém psaní jsem Vám zapomněl oznámit, že čert plukovníka Kratze¹⁰¹ do Lotrinska přece jen nedonesl; vévoda ho totiž bezpochyby od jiných poznal takového, jaký je, a proto o jeho osobu nestál. Poslal jsem už za Labe víc než 7000 koní, takže Tilly už neví, kde budou jeho lidé moci mít zimní kvartýry; prosím tedy, obsaďte v zemi meklenburské všechna místa, velká i malá, aby se tam nikdo nemohl ubytovat, neboť se obávám, že budou hledat kvartýry, kde najdou něco prázdného. Hleďte tedy, aby Güstrow, Zvěřín ani žádná jiná místa nezůstala ubytování ušetřena; můžete tam vložit tím méně, jen hleďte, aby vojsko bylo všude. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Frankfurt 29. listopadu léta 1627.

č. 89. Témuž, Lubáň, 30. listopadu 1627

+

Z přílohy uvidíte, co mi píše král polský; je proto třeba zacházet s touto věcí opatrně. Z Varšavy mám zprávu, že Poláci králi povolili na 3 roky silnou kontribuci, aby pokračoval ve válce proti Švédsku. Švéd nehledá naše přátelství virtutis amore (z lásky ke ctnosti), nýbrž coactus necessitate (donucen nouzí); musíme ho proto krmit slovy, neboť co do skutků pochybuji, že by se nás nějak velice ujal. A kdyby se s ním přece jen dělala nějaká dohoda, muselo by to být tak, že by se mezi nimi sjednal mír nebo dlouhé příměří. Jinak prosím, vynaložte všechnu možnou píli, abyste mu spálil lodi. Že jste pomořanské přístavy (porti) obsadil všechny do jednoho, o tom nepochybuji, ani o tom, že jste na ostrově Rujáně ubytoval Götze a Stammera vedle vévody holštýnského, neboť mám své důvody, proč to dělám. V Rostocku, prosím, dejte pilně pracovat. Z Meklenburska bude muset brzy většina vojska odtáhnout. Hebrona držte v pohotovosti, aby, jakmile král polský poručí,¹⁰² vytáhl s těmi 4000 muži. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Lubáň (Lauban) 30. listopadu léta 1627.

P. S. Přiložené psaní, prosím, pošlete rychle podplukovníku Bindhaufovi. Mé tělesné gardy Vám poroučím do péče.

č. 90. Témuž, Wittenburg, 30. listopadu 1627

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

oznamujeme Vám¹⁰³, že do Pomořanska dáváme táhnout jen dvě Coroniniho roty, kdežto ostatní tři i se štábem dáváme ubytovat v těch místech v Dithmarschen, kde byla kontribuce určena pro náš dvůr, a naproti tomu jsme kontribuci z těch míst v Pomořansku, kde řečené tři Coroniniho roty měly mít svůj kvartýr, určili pro náš dvůr. Učiníte proto nařízení, aby podle přiloženého seznamu byla každému týdně částka u něho uvedená ze svrchu řečených míst v Pomořansku neomylně odváděna a ukazateli tohoto listu řádně vyplácena; jak však mají být vydržovány ostatní části našeho dvora, to Vám oznámíme později. Dáno ve Wittenburgu 30. listopadu léta 1627.

A. H. z. F.

+

Od prvního prosince nového kalendáře má kontribuce začít.

č. 91. Témuž, Lysá, 2. prosince 1627

+

Z Vašeho psaní vyrozumívám, že ubytování v Pomořansku je provedeno, což velmi rád slyším; prosím, dejte všechna ta místa (posti) pilně opevňovat. Slyším také, že Stralsundští začali opevňovat své město; to se jim musí rozhodně zarazit, stejně jako Rostockým. Místo opevnění kolem města však postavíme citadelu, což bude mnohem lepší; rád bych také co nejdříve viděl její počátek. Při tom, co nyní Rostočtí povolili, může ještě pár měsíců zůstat, potom se však od nich kontribuce bude žádat jiným způsobem, což Vám co nejdříve oznámím po plukovníku Saint-Julienovi. Že jste vzal Götrise do služeb Jeho Veličenstva, to vidím rád, jen kdyby mohl na řečených místech pořídit něco užitečného. Prosím, hleďte, jak by země meklenburská mohla být nyní ušetřena a vojsko přeloženo jinam. Prosím také, hleďte věci zařídit tak, aby se tamní vévodové odebrali jinam, poněvadž jeden už předtím chtěl uprchnout. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Lysá¹⁰⁴ 2. prosince léta 1627.

č. 92. Témuž, Lysá, 13. prosince 1627¹⁰⁵

+

Oznamuji Vám, že hrabě ze Schwarzenbergu¹⁰⁶ má prý nyní zprávu, že Dánové už svého krále nechtějí, nýbrž jsou rozhodnuti přikročit k jiné volbě. Mám tedy za to, že by se dalo jednat o to, aby zvolili za krále císaře; neboť jinak, zabere-li je císař mocí, dá jim zákony podle své libosti; zvolí-li však Jeho Veličenstvo, ujišťuji je na svou čest, že budou zachováni při svých svobodách a při exercitio religionis (výkonu náboženství). Prosím tedy, buďte nápomocen, aby toto dílo mělo průchod; dostanete od Jeho Veličenstva jistě znamenitou odměnu. Švédské podmínky ligy bych rád měl co nejdříve, neboť pokud mám zprávy, nebude Jeho Veličenstvu proti mysli uzavřít s králem spolek a neposkytovat proti němu žádnou pomoc k znovunabytí Švédska. Vy však krále švédského znáte a budete dobře vědět, zda to myslí vážně, či ne, a podle toho se i my zařídíme; má se totiž za to, že bývá nestálý. Co se týče vyzbrojení lodí, prosím, učiňte při tom, co jen lze, a udržujte o tom dobrou korespondenci s hrabětem ze Schwarzenbergu, neboť vidíte, že se nyní budeme muset pustit na moře. Vojsko ležící v Meklenbursku bude muset být co nejdříve odvedeno, kromě 12 praporců pěchoty a 3 rot jízdy; příčinu znáte. Prosím tedy, rozmyslete, kam je ubytujete; budete muset všechny ostatní kvartýry stěsnat. Prosím, zařiďte to tak, aby tento můj úmysl byl ihned vykonán; velice si mě zavážete. V Rostocku a Wismaru, prosím, dokud není tuhá zima, hleďte, aby se začalo s citadelami, neboť ty musí být především; musíte tedy dohlédnout, aby se na nich silně pracovalo. Vévoda František Albrecht musí na štáb svých 1000 koní mít svou kontribuci; prosím, buďte mu v tom nápomocen. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Lysá 13. prosince léta 1627.

P. S. Na plukovníka Farensbacha dávejte dobrý pozor, aby neprovedl nějakou nepředloženost (sproposito).

Cito, citissime.

č. 93. Témuž, Brandýs, 20. prosince 1627

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

z Vašeho psaní jsme vyrozuměli, co odpovídáte stran Desfoursova a Balantova pluku; poněvadž však v Braniborské marce musí být ubytováno mnoho vojska přicházejícího ze Slezska, budete rozhodně hledět, jak řečený Desfoursův a Balantův pluk umístíte v Pomořansku. Dáno v Brandýse 20. prosince 1627.

A. H. z. F.

+

P. S. Plukovníku Arnimovi: Desfoursův a Balantův pluk mají mít kvartýr v Pomořansku.

č. 94. Témuž, Brandýs, 20. prosince 1627

+

Posílám Vám stran obou plukovníků, markýze de Bosi a Hausmanna, psaní, že se jim jejich pluky suspendují; můžete jich užít podle své libosti. Chcete-li zakročit (demostracion) proti oběma, je to na Vás; chcete-li však jen proti jednomu, je to rovněž na Vás. Zkrátka, ponechávám to zcela Vám; jak to učiníte, tak chci, aby to zůstalo. A napříště postupujte proti přestupníkům, aniž si u mne budete dlouho vyžadovat rozkazy; já už se za to postavím. Na Farensbacha dávejte dobrý pozor, neboť mu pluk nechci ponechat; mějte se také dobře na pozoru, aby se nespojil s těmito nespokojenci a nezamýšlel potom nějaký kousek, jaké dříve provádíval a jaké umí. Jste rozumný, budete vědět, jak mít všechno na zřeteli. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Brandýs 20. prosince léta 1627.

P. S. Kratz leží v hrabství Saarbrücken; nepovede se mu lépe než těmto. Bude proto třeba postupovat opatrně, aby nám nezpůsobili všeobecnou vzpouru; přesto chci, aby se jim žádný nepořádek netrpěl, nýbrž aby byl přísně trestán. To píši jen pro Vaši zprávu stran Kratze.

č. 95. Témuž, Brandýs, 20. prosince 1627

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

tímto Vám posíláme originály psaní markýzi de Bosi a plukovníku Hausmannovi; z opisů pak obšírněji vyrozumíte, co jim poroučíme. Budete tedy vědět, jak jich užít. Dáno v Brandýse 20. prosince léta 1627.

A. H. z. F.

č. 96. Císařskému plukovníku markýzi de Bosi, Brandýs, 20. prosince 1627¹⁰⁷

Náš přátelský pozdrav a cokoli více milého a dobrého zmůžeme napřed. Vysoce urozený, zvláště milý pane a příteli, poněvadž docházejí rozličné stížnosti na zpupnosti páchané Vaším plukem s Vaším svolením, chceme, aby Vám byl až do vyřízení věci suspendován. Podřídíte se tedy všemu, co Vám dále oznámí plukovník von Arnim. Zůstáváme Vám k prokazování příjemných služeb ochotni. Dáno v Brandýse 20. prosince léta 1627.

A. H. z. F.

č. 97. Plukovníku von Arnim, Brandýs, 20. prosince 1627

+

Z Vašeho psaní vyrozumívám, že plukovník Hebron chce statek podržet a peníze mi složit. Je už načase, aby se jednou rozhodl dát buď statek, nebo peníze. Dal jsem sice jeho správci naznačit, že když jeho pán statek nechce, vezmu si jej zase k sobě; poněvadž však z Vašeho psaní vyrozumívám, že jej chce mít, jsem s tím spokojen a ponechám mu jej; musí však peníze složit, a nejraději bych měl, aby je složil v Hamburku, neboť je tam budu potřebovat. Prosím, promluvte s ním, abychom já i on už jednou měli tu věc z krku; ať také někoho pošle do Jičína, aby s ním byla sepsána smlouva. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Brandýs 20. prosince léta 1627.

č. 98. Témuž, Brandýs, 20. prosince 1627

+

Poslal jsem Vám z Marky, když jsem tamtudy táhl, seznam svých lidí a toho, co se má týdně dávat na jejich vydržování. Prosím tedy, dbejte o to, aby to bylo řádně každý týden vybíráno; jedna část, která patří šlechticům, ať je odváděna Piccolominimu, druhou část však, která náleží nižším, jako stájové čeledi, lokajům, tělesným střelcům a jiným, si ponechte u sebe, neboť nyní ode mne dostávají měsíčně peníze a to se jim bude muset potom srazit. Co se týče mého dílu (porcion), ponechte si jej také u sebe; dám Vám pak vědět, kdy to všechno budete mít odvést. A tímto zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Brandýs 20. prosince léta 1627.

č. 99. Témuž, Brandýs, 20. prosince 1627

+

Ze srdce rád slyším, že jste vypravil Götrise, aby věc provedl, neboť to nebude špatná věc, zdaří-li se. Mezitím však prosím, dejte dobře opevnit naše námořní přístavy všude v Pomořansku a Meklenbursku a podejte mi zprávu, jak jsou všechny opevněny a které. Až ze Švédska přijdou podmínky, prosím, pošlete mi je, neboť jsem zcela toho mínění, že se Jeho císařské Veličenstvo pustí s králem do ligy. Dánské stavy jsou rozhodnuty zvolit jiného krále; prosím, učiňte při tom, co je možné, aby za krále zvolily císaře; slibuji jim na svou čest svobodu náboženství a potvrzení jejich privilegií. Nebudou-li však císaře chtít zvolit a přemůžeme-li je mocí, budou našimi nevolníky. Zařídíte-li však, že se to zdaří, buďte ujištěn, že Vám Jeho Veličenstvo dá velkou odměnu; mluvil jsem totiž včera s Jeho Veličenstvem o Vás a ujišťuji Vás, že jste u císaře dobře zapsán. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Brandýs 20. prosince léta 1627.

P. S. Prosím, vynaložte všechnu možnou píli, abychom se k jaru silně vypravili na moře, neboť co nyní máme vykonat, musí se stát na moři. Udržujte o tom pilnou korespondenci s hrabětem ze Schwarzenbergu.

č. 100. Témuž, Brandýs, 20. prosince 1627¹⁰⁸

+

Z Vašeho seznamu vyrozumívám, co se nachází na zámku Poel; velmi rád vidím, že jste do něho dostal posádku. Prosím, ujměte se pilně toho, aby byl přístav v Rostocku uzavřen a aby se na obou místech začaly stavět citadely, neboť za několik dní bude s onou zemí provedena změna (mutacion); všechno je už ujednáno. Prosím také, hleďte, je-li to možné, aby ti páni¹⁰⁹ uprchli, poněvadž jeden už byl k cestě hotov; zavážete si mě; sami si přece nebudou přát vidět mě tam, kde dříve vládli. Hleďte také, kde ubytujeme vojsko, které nyní leží v Meklenbursku, neboť tam nechci strpět víc než 3000 pěších a asi 300 koní. A tímto zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Brandýs 20. prosince léta 1627.

č. 101. Témuž, Lysá, 21. prosince 1627

+

Z Vaší rozumné rozpravy jsem vyrozuměl, jak by Prusy mohly být získány zpět; důvody jsou dosti jasné a chci také co nejdříve začít s tím, aby král učinil kurfiřtovi ten návrh s pohrůžkou. Hleďte podle příhodnosti času jednat také s markrabětem Zikmundem, aby tímto prostředkem bylo získáno zpět kurfiřtství braniborské. Ty 2 pluky tam poslat nemohu, ale v krátkosti tam dám táhnout vojsko z Meklenburska; prosím tedy, učiňte, co jen lze, a hleďte, jak ty 2 pluky umístíte v Pomořansku. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Lysá 21. prosince léta 1627.

č. 102. Témuž, Lysá, 21. prosince 1627

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

z Vašeho psaní jsme obšírněji vyrozuměli, co odpovídáte stran markýze de Bosi a plukovníka Hausmanna. Můžete proto v této věci vykonat náš předešlý rozkaz a roty podle svého uvážení reformovat, stáhnout do menšího počtu nebo vřadit do jiných pluků. A poněvadž důstojníci dostávají z kvartýrů mnohem víc, než činí jejich žold, mají se nyní spokojit s něčím snesitelným; jinak jsme rozhodnuti proti nim přísně zakročit. Zároveň obdržíte také opisy psaní, která posíláme oběma řečeným plukovníkům. Dáno v Lysé 21. prosince léta 1627.

A. H. z. F.

č. 103. Plukovníku de Bosi, Capittul, 22. prosince 1627

Obdrželi jsme Vaše psaní a velice se divíme, že se opovažujete stěžovat si na plukovníka von Arnim proto, že Vám dal kvartýr jen na čtyři roty, ačkoli přece v těch 5 rotách, které leží v Pomořansku, nemáte pohromadě víc než 150 koní (neboť dobře víte, že šestá zůstala v Holštýnsku). Nadto zní i naše nařízení, že vydržování se má dávat jen těm, kdo se u rot skutečně (effective) nacházejí. A Vy jste rozkazu plukovníka von Arnim, který má nad tím vojskem velení, neuposlechl, nýbrž jste tím projevil velkou neposlušnost, což nikterak nemůžeme strpět. Z ostatních psaní nyní obšírněji vyrozumíte, k čemu jsme se již dříve rozhodli; tím a tím, co Vám často zmíněný plukovník von Arnim dále oznámí, se budete řídit atd. Dáno v Capittul¹¹⁰ 22. prosince 1627.

A. H. z. F.

č. 104. Plukovníku Hausmannovi, Lysá, 21. prosince 1627

Atd. Z Vašeho psaní z 5. tohoto měsíce jsme se zvláštní nelibostí seznali Vaši nenáležitou žádost, že chcete mít na své roty vydržování jako na plný stav, ačkoli naše nařízení zní, že vydržování se má dávat jen těm, kdo se u rot skutečně (effective) nacházejí; a nadto jste neuposlechl rozkazu plukovníka von Arnim, který má nad tím vojskem velení. Proto jsme řečenému plukovníku von Arnim poručili, aby Váš pluk reformoval a zakročil proti Vám tak, jak se sluší na ty, kdo přestupují rozkazy (ordini); neboť nechceme, aby nenáležitým počínáním jednoho důstojníka byly v císařské armádě působeny nepořádky. Podle toho se budete umět zařídit a vyvarovat se velké nepříjemnosti. Dáno v Lysé 21. prosince 1627.

A. H. z. F.

č. 105. Plukovníku von Arnim, Brandýs, 21. prosince 1627

+

Slyším, že se Rostočtí chtěli opevňovat; to se jim nesmí nikterak dovolit, nýbrž je třeba hledět, aby takové opevnění bylo ihned (in puncto) srovnáno se zemí. Naproti tomu musíte hledět opevnit přístav a dobře si jej zajistit a také tam, jakmile bude přístav zajištěn, založit citadelu. Güstrow brzy obsaďte, neboť dříve než mine měsíc, nastanou všelijaké změny (mutacionen). Ostatně Vám ve všem přinese rozhodnutí podplukovník Bindhauf. Prosím, hleďte, jak ostatní pluky umístíte v Pomořansku, neboť v Marce budou sotva moci ležet. Proti těm, kdo přestupují Vaše nařízení, postupujte bez jakéhokoli ohledu. Uznáte-li to za dobré, můžete Hausmannův a Bosiho pluk reformovat nebo stáhnout do menšího počtu rot. Hausmannovu podplukovníkovi neprominete, co provedl. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Brandýs 21. prosince léta 1627.

č. 106. Témuž, Kopidlno, 22. prosince 1627

+

Poněvadž Rostočtí povolili 50 000 říšských tolarů nad vydržování pluku, prosím, abyste 30 000 říšských tolarů z řečených 50 000 složil u některého kupce, který je spolehlivý a u něhož není třeba se obávat, že udělá úpadek, aby je měl u sebe, dokud si je Hans de Witte (?)¹¹¹ skrze někoho od něho nevyzvedne; neboť Hans de Witte musel nyní nakoupit střeliva a jiných potřeb za více než 200 000 zlatých, a neuspokojím-li ho zčásti ihned, ztratím svůj úvěr. Prosím také, oznamte mi, jak se jmenuje ten, u něhož těch 30 000 říšských tolarů složíte, abych Hansi de Witte nařídil, aby je tam přijal; prosím však, ať se to stane incontinenti (neprodleně), neboť mi na tom mnoho záleží. A poněvadž jste bezpochyby od plukovníka Hebrona přijal těch 18 000 říšských tolarů na svůj žold za první měsíc a jsou to moje vlastní peníze, pošlete mi na to kvitanci, aby mi oněch 18 000 říšských tolarů bylo potom od Jeho Veličenstva zaplaceno. Pokud jde o kontribuční peníze moje a mých lidí, prosím, mějte je pečlivě u sebe, neboť v únoru Vám také dám vědět, komu je máte složit. Zůstávám přitom

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Kopidlno (?) 22. prosince léta 1627.

P. S. Plukovník Hebron bude muset zbývajících 22 000 říšských tolarů také odvést do Hamburku Hansi de Witte; jen ať se to stane brzy, neboť vězím u řečeného Hanse de Witte dost hluboko.

č. 107. Témuž, Kopidlno, 22. prosince 1627

+

Ačkoli jsem měl za to, že sotva bude možné umístit ty 2 pluky, o nichž píšete, v Braniborské marce, jsem s tím, poněvadž je to Vaše mínění, srozuměn; jen si hleďte pilně dopisovat s Lorenzem del Maestro, aby tam byly zavedeny a ubytovány v pořádku. Prosím, pomýšlejte na všechny prostředky a cesty, jak Meklenbursko zbavit vojska, neboť jakmile mine únor, nesmí tam zůstat víc než 10 praporců pěchoty a 3 roty jízdy. Slyším také, že nepřítel často přistává u břehu a působí zemi obtíže; hleďte tomu, pokud jen lze, zabránit pevnůstkami (forti) a také silně opevnit všechny mořské přístavy. O Stralsundských slyším, že se začínají opevňovat; to se jim musí ihned zarazit a je třeba sevřít je pevnůstkami, aby nemohli těžit z pomoci nepřítele. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Kopidlno 22. prosince léta 1627.

P. S. Mám za to, že byste měl Hausmannovy jezdce stáhnout do 5 a jezdce markýze de Bosi do 3 rot. Nesmí se jim dávat mnoho, neboť loni užívali zimních kvartýrů a letos měli v poli dobytek a píci zadarmo. Ponechávám to všechno Vám; jak to uděláte, tak s tím budu spokojen.

č. 108. Témuž, Jičín, 23. prosince 1627

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

co jsme rozeslali přímořským městům, to obšírně vyrozumíte z přiloženého opisu, který Vám pro Vaši zprávu přikládáme a posíláme. Dáno v Jičíně 23. prosince léta 1627.

Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, Jeho římského císařského Veličenstva válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman.

A. H. z. F.

č. 109–113. Městům Wismaru, Rostocku, Greifswaldu, Stralsundu, Štětínu, Anklamu a Kolobřehu (Kolberg), Jičín, 23. prosince 1627

Slovutní atd. Dostává se nám hodnověrné zprávy, kterak se protivníci Jeho římského císařského Veličenstva a Svaté říše římské velmi snaží, aby se po tolika rozličných porážkách, jež z Božího dopuštění utrpěli, znovu vzchopili a vkročili do Římské říše. Poněvadž však blaho obecné věci a vysoká potřeba žádá, aby se tomuto škodlivému záměru všemi prostředky a cestami předešlo a zabránilo, žádáme vás, abyste ze svých přístavů nevypouštěli žádnou loď ani obilí ani cokoli jiného, co by nepříteli mohlo sloužit k podpoře jeho záměru, nýbrž to zadrželi a nedopustili ani sebemenší pomoc. To poslouží k opětnému pozdvižení blahobytu obecné věci i k vašemu vlastnímu prospěchu a Jeho římské císařské Veličenstvo to také bezpochyby uzná s císařskou milostí. Dáno v Jičíně 23. prosince léta 1627.

A. H. z. F.

č. 114. Plukovníku von Arnim, Lysá, 23. prosince 1627

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

Vaše psaní z 24. (listopadu)¹¹² spolu se seznamem, jak je vojsko v oněch místech ubytováno, jsme v pořádku obdrželi a také z něho vyrozuměli, že podplukovník plukovníka Hausmanna uprchl z vazby. Dáte ho proto třikrát předvolat, a kdyby se ani napotřetí nedostavil, dáte jeho jméno přibít na šibenici; kdyby se však mezitím zase dostavil, citelně ho, jiným pro příklad, potrestáte, jak náleží na ty, kdo z vazby utekou. Dáno v Lysé 23. prosince léta 1627.

A. H. z. F.

č. 115. Ordonance generála vévody frýdlantského, jak se mají důstojníci a vojáci chovat v kvartýrech v Pomořansku. Plukovníku von Arnim, Jičín, 26. prosince 1627

Atd. atd.

Z Vašeho psaní jsme vyrozuměli, že byste od nás chtěl mít nařízení, jak má být vojsko v kvartýrech vydržováno. Nedovedeme Vám dát jiné nařízení než to, abyste dbal, aby vojsku byl každý měsíc vyplácen měsíční žold, aby z něho žilo a žádným způsobem jinak od obyvatel vydržování nežádalo. Poněvadž některé pluky velmi prořídly a nejsou úplné, dáte, pane plukovníku, plné vydržování vyplácet jen za ty, které úplné jsou; důstojníkům však, kteří byli nedbalí, nechali své roty přijít vniveč a nacpali si tím měšec, je zadržíte. Neboť kdyby se měsíční žold měl dávat slabému stejně jako tomu, kdo má rotu úplnou, byl by ten, kdo sloužil dobře, odměněn špatně, a kdo špatně, dobře. Proto budete za jezdce a pěší, kteří se u rot skutečně (effective) nacházejí, vyplácet plné vydržování, za ty však, kteří chybějí, strhnete měsíčně za arkebuzíra 15 zlatých, za kyrysníka 15 zlatých. Nadto se také často stává, že důstojníci peníze určené pro vojáky, z nichž mají být vydržováni, přijmou, strčí do měšce, a přesto chtějí, aby obyvatelé vojáky vydržovali jídlem, pitím a pící, což je nespravedlivé a nanejvýš trestuhodné; proto na to budete dávat pozor, aby se to nikterak nedělo. Poněvadž také obyvatelé nemohou mít peníze vždy hned pohotově a musejí na vydržování vojáků dodat něco proviantu, strhnete to zase při nejbližší výplatě peněz a obyvatele opět uspokojíte. Toto všechno uložíte všem těm 30 plukům, které jsou pod Vaším velením, ty, kdo budou jednat proti tomu, přísně potrestáte a ihned nám to oznámíte, neboť proti nim chceme se vší vážností postupovat neprominutelným trestem. K tomu nařídíte, aby byl u všech pluků ihned odstraněn přebytečný trén a zavazadla a aby bylo zastaveno plenění a loupení; vojáci, kteří při tom budou přistiženi, ať jsou bez jakéhokoli ohledu, ať jsou jakéhokoli stavu, potrestáni na těle i na životě; důstojníky pak, kteří to dovolují, zbavíte dočasně úřadu (carico), vezmete do vazby a ihned nám to oznámíte; neboť jsme rozhodnuti postupovat skutečným trestem, takže si z toho jiní budou mít co vzít příklad, neboť je spravedlivé a velmi nutné tomuto zlu odpomoci. Jakož se pak od Vás (jemuž toto opatření nyní přísluší) laskavě nadějeme, že na tom budete pevně trvat a viníky skutečně potrestáte.

Dáno v Jičíně 26. prosince 1627.

A. H. z. F.¹¹³

č. 116. Plukovníku von Arnim, Jičín, 28. prosince 1627

Urozený, statečný, zvláště milý pane plukovníku,

ježto jsme se dozvěděli, že plukovník Hausmann a markýz de Bosi stále ještě setrvávají ve svých nepořádcích a že se s jejich dovolením páchají neslýchané výstřelky, poroučíme Vám, abyste oběma řečeným plukovníkům pozastavil velení nad pluky a pluky stáhl do menšího počtu rot, plukovníka Hausmanna pak, jakož i všechny ty, kdo nepořádky páchají nebo dovolují, vzal podle svého uvážení a libosti do vazby a postupoval proti nim bez jakéhokoli ohledu přísně podle válečného obyčeje. Neboť poněvadž jsme Vám svěřili velení nad oním vojskem, dali jsme Vám také plnou moc výstřelky a nepořádky přísně trestat; proto se od Vás nadějeme, že budete proti provinilcům postupovat tak, jak to žádá služba Jeho císařského Veličenstva a jak tomu odpovídá naše důvěra k Vám. Co nyní oběma výše řečeným plukovníkům a důstojníkům poroučíme, to vyrozumíte z přiložených opisů; dostáváte také originály, jichž budete vědět jak použít. Dáno v Jičíně 28. prosince léta 1627.

Albrecht, z Boží milosti vévoda frýdlantský, římský císařský válečný rada, komoří, plukovník pražský a generální nejvyšší polní hejtman.

A. H. z. F.

č. 117. Témuž, Jičín, 29. prosince 1627

+

Z Vašeho psaní vyrozumívám, že markýz de Bosi a Hausmann pokračují ve své nepřístojnosti; posílám Vám proto písemné rozkazy pro ně, abyste jich mohl použít podle povahy věci. Postupujte však opatrně, neboť jistě mají se svými důstojníky nějaké pikle (trama), aby z toho potom nevzešla vzpoura. Psal jsem Vám také už dříve, že plukovníku Farensbachovi jeho pluk ponechat nemohu; budete tedy muset i na něho bedlivě dávat pozor, neboť ten by toho byl dobře schopen. Mám za to, že počátkem února bude s Meklenburskem předsevzata změna; prosím, zajistěte si zatím všechno co nejlépe, zvláště pak mořské přístavy, neboť poněvadž je počasí tak mírné, můžete dát stavět dál a přístavy uzavřít a potom začít s oběma citadelami. Psal jsem Vám v těchto dnech, abyste dal 30 000 říšských tolarů složit u jistého kupce v Hamburku, neboť je musím dát Hansi de Witte, protože jsem mu dlužen za mnoho věcí nakoupených k dělostřelectvu; neodkládejte to. Já pak zůstávám

Váš dobře nakloněný A. H. z. F.

Jičín 29. prosince léta 1627.

P. S. Napište plukovníku Hebronovi, aby mi těch 22 000 říšských tolarů složil v Hamburku u některého kupce, neboť je také musím mít pro Hanse de Witte. Pošlete mi po tomto kurýrovi kvitanci, že jste ode mne oněch 18 000 říšských tolarů přijal na verbování své jízdy a na žold za první měsíc.