Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Žalozpěv o zkáze Uher
Kapitola I
O záměru krále Bély.
Protože byl Béla, král uherský1, mezi křesťanskými knížaty znám jako horlitel katolické víry po způsobu svých předků, králů Štěpána, Emericha, Ladislava a Kolomana2, kteří jsou zapsáni do seznamu svatých, nosil mezi jinými skutky zbožnosti — jedny konal veřejně, aby dal příklad dobrého jednání, jiné v ústraní, aby zacpal ústa těm, kdo proti němu mluvili křivě — v mysli ustavičně úmysl přivést zvrácené a cizí národy do lůna matky církve, aby získav Bohu co nejvíce duší, snáze dovedl i tu svou, rovněž získanou, k věčným radostem blažených.
Vysvětlivky
Béla IV., uherský král 1235–1270, syn Ondřeje II. ↩
Dva z těchto čtyř údajů nesedí: Emerich, maďarsky Imre, zemřelý roku 1031, byl kralevic, nikoli král, a král Koloman, vládnoucí 1095–1116, svatořečen nebyl — Rogerius jej patrně zaměnil se svatým Kolomanem, irským poutníkem umučeným roku 1012 u Stockerau. ↩