Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Žalozpěv o zkáze Uher

Kapitola II

Jak král Béla uvedl krále Kumánů do Uher.

Léta tedy od vtělení Páně tisícího dvoustého čtyřicátého druhého¹ se stalo toto: Kuthen, král Kumánů², vypravil k řečenému králi slavné posly a vzkazoval, že mnoho let válčil s Tatary a dvakrát nad nimi zvítězil, po třetí však, když byl nepřipraven, náhle vtrhli do jeho země, takže — protože nemohl postavit vojsko — musel se zlotřilým Tatarům obrátit zády; a tak velkou část jeho země, když pobili lid, nepřátelsky zpustošili. Chtěl-li by ho tedy král přijmout a ponechat ve svobodě, je on sám i jeho lid hotov se mu podrobit, vejít s příbuznými, bratry a přáteli, s majetkem a veškerým movitým jměním do Uher a následovat ho v katolické víře. Když to král uslyšel, naplnila ho radost velmi veliká: jednak že se takový kníže, dosud mu takřka rovný, chce poddat jeho vládě, jednak že může uskutečnit, co dávno zamýšlel, a získat tolik duší Ježíši Kristu. A tak propustil posly, obdarovav je nemalými dary, a vyslal k řečenému králi Kuthenovi své posly a s nimi bratry kazatele³ se vzkazem, že je hotov přijmout jeho i jeho lid a povolit, oč žádá, podle své dobré vůle. Nač víc? Po častém posílání poslů sem a tam se řečený Kuthen se svými vydal na cestu do Uher. Král mu s podivuhodnou mocí vyjel vstříc až na hranice své země a prokázal jemu i jeho lidem tolik poct a vyznamenání, čeho obyvatelé té země od nepamětných časů neučinili ani neviděli. Nakonec, protože se pro své množství nemohli na jednom místě pohodlně zdržovat — byl to lid tvrdý a drsný, neschopný podřízenosti — a aby neurazili Uhry nebo nebyli uraženi od nich, dal jim král jednoho ze svých knížat, aby je provázel a aby jim všem, jichž kromě jejich rodin bylo, jak se říkalo, asi čtyřicet tisíc⁴, opatřoval až do středu své země živobytí.