Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Žalozpěv o zkáze Uher

Kapitola X

Odpověď na třetí příčinu nenávisti.

Ze třetí příčiny nenávisti krále omlouvali takto. Všem je známo, že Uhry mají dvaasedmdesát žup¹; ty udělovali uherští králové zasloužilým a zase je odnímali, aniž tím činili držiteli bezpráví. Z těch žup měli rozkoše, bohatství a pocty, moc, vznešenost i oporu. Ale rozhazovačností některých dřívějších králů byla práva žup tak ztenčena, že — bez zkoumání zásluh či provinění jednotlivých osob — udělili týmž lidem državy, vsi a statky k župám náležející do věčného držení; proto neměli pravé župany, a když ti vystupovali, byli pro ztenčení žup pokládáni za prosté rytíře. Ti pak, kdo byli mocnější — jako mistr taverniků², jenž se nazývá též komorníkem, a mistři stolníků, číšníků i podkoních a ostatní, kdo měli dvorské hodnosti — z toho natolik ztloustli, že si králů vůbec nevážili. Tento však, chtěje obnovit korunu, jejíž moc se stala takřka nepatrnou, usiloval — ač se to mnohým nelíbilo — vzít to, co bylo neprávem zcizeno, zpět do práva a vlastnictví žup, a to jak od svých odpůrců, tak od svých vlastních. A třebaže ve všem užíval svého práva, aniž komu činil bezpráví, přece z královských statků dával těm, kdo dobře a věrně sloužili, náležitou odměnu. A protože užil svého práva, měla nevraživost Uhrů ustat.