Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Žalozpěv o zkáze Uher

Kapitola XXXI

Jak si Tataři po vítězství rozdělili kořist a jak podle nalezené královy pečeti napsali podvržené listy.

Když získali nad tak velikým vojskem¹ vítězství a triumf a s hlukem shromáždili takovou kořist — roucha smíšená s krví, koně, zlato a stříbro zbarvené prolitou rzí², navršené k dělení a rozdílení jako hromady kamení a kupy obilí — nalezl vládce s vybranějšími z Tatarů při tom dělení královu pečeť u kancléře, jemuž hroznou čepelí sňali hlavu z těla; a jisti si již zemí a obávajíce se, aby lid, až uslyší o králově porážce, neunikl útěkem z jejich rukou — pozorně si povšimněte lsti, kterou provedli. Nejprve rozdělili celé Uhry za Dunajem a přidělili každému z předních tatarských králů, kteří dosud do Uher nevstoupili, jeho díl; oznámili jim zprávy a vzkázali, ať pospíší, protože jim již nestojí nic v cestě. A dali skrze některé uherské duchovní, které dosud zachovali při životě, napsat všem předním i prostým po celých Uhrách pod královým jménem rozmanité podvržené listy tohoto znění: Nebojte se psí zuřivosti a vzteku a neopovažte se hýbat ze svých domů. Ačkoli jsme pro jakousi neprozřetelnost opustili tábor i stany, hodláme je přece znenáhla, bude-li nám Bůh milostiv, dobýt zpět a svést proti nim zdatnou bitvu. Proto jen setrvávejte v modlitbě, aby milosrdný Bůh dopustil, abychom potřeli hlavy svých protivníků. Tyto listy byly rozeslány skrze některé Uhry, kteří se k nim již přidali a kteří zahubili mne i celé Uhry. Neboť jsme věrohodnosti těch listů dali takovou víru, že ačkoli se každý den vidělo opak, přece — protože v zemi ihned nastal válečný zmatek — nemohli jsme nikterak posílat posly, abychom se dověděli zprávy, a nemohli jsme uvěřit opaku. A tak Uhry, takto polapené, nemohly najít cestu k útěku. Ale protože jsme nechali králův průběh neprobrán, vraťme se k jeho postupu — nebo, což je pravdivější, k jeho odchodu.